| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Návrat s prázdnou náručí……

 Celkem 224 názorů.
 Eva, syn 6 měsíců 
  • 

Síla 

(19.8.2005 10:02:18)
Musím vám oběma říct že jste opravdu silní a držím všechny palce abyste měli v živote už jen samé příjemné a šťastné chvilky. Neumím si představit jak bych se v podobné, tak moc nešťastné chvíli, zachovala já a určitě si v budoucnu, když bude "nejhůř", připomenu tenhle článek, ze kterého čiší naděje v budoucnost. Děkuju a jdu vyždímat ten probrečenej kapesník :-)
 Ada, pulrocni syn 
  • 

Krutá příroda 

(19.8.2005 10:41:45)
Váš příběh mě také jako mámu půlročního kluka moc zasáhl a ráda bych Vám napsala něco pozitivního a povzbudivého, stějně jako své kamarádce, od které jsem před 14 dny dostala zprávu, že absolvovala prohlídku 10 dní před termínem porodu s tragickým výsledkem: miminko bylo mrtvé. I tehdy jsem moc přemýšlela, jak maminku zlomenou takovou ztrátou podpořit, ale bohužel mě napadlo jenom to, že je příroda někdy moc krutá, ale snad rozhoduje aspoň ve prospěch miminek, která by pak trpěla při kvantech operací s nejasnými vysledky. Vím, že je to ale chabá náplast na tu nejvetší bolest a tak Vám aspoň přeju hodně sil a hlavně to, aby se Vám brzy Vaše rodina rozrostla!
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Krutá příroda 

(19.8.2005 11:22:55)
Vždycky jsem si života vážila.Vždycky jssem brala i to nejmenší miminko jako člověka a jako zázrak.Dvě děti jsem bez problémů donosila a porodila.Třetí nás zazlobilo ve 12.týdnu,kdy jsme začala potrácet.Naštěstí s námi měl Bůh nějaké plány a ponechal ho u mě.Otázek na Něj jsem měla spoustu...od té doby si života vážím ještě víc.Je to zázrak,který může kdykoli odejít.Od naší příhody se stále sama sebe ptám jestli vše dopadne dobře.Jestli se dočkáme porodu a jestli ho miminko zvládne.Doufám,že ano.K motlitbám za nás přidám i za duši Vašeho Lukáška a za celou Vaši rodinu.Je mi moc líto co Vás potkalo.Přeju Vám,aby další duše miminka zavítala brzo a dopadlo vše k VAší radosti.
 katka 2 deti 
  • 

Re: Síla 

(19.8.2005 11:03:45)
je to moc smutné, musela som sa s toho vyplakat a šla som sa pozrieť na svoju 3 - týždňovú dcerku ako spí v postielke. Je mi tak strašne ľúto čo sa Vám stalo - snáď sa Vám ta bolesť v živote zúročí v podobe ďalších, krásnych, zdravích detičiek - strašne moc Vám to prajem z celého srdca. Držím Vám palce, nech čas zahojí vaše rany v srdci i na duši a nový vietor života prinesie svetlo šťastia a lásky.
 Nicole+dvojcatka(19.11.2001) 


Re: Síla 

(19.8.2005 21:39:48)
Tak cteni tohoto pribehu slzy zadrzet nesly:-(Je mi strasne lito co se rodicum stalo a malyho Lukaska ktery ani nemel sanci poznat svet! Nevim co vic k tomu rict:-(
 Sysyna 


Miminko 

(20.8.2005 10:04:49)
Pawli,je mi moc smutno z toho ,co se Vam stalo.Brecim a taky se ,,HO" ptam, proc nektere veci dela tak a necha dopustit, aby se staly.
Preji Vam hodne sily,co nejvice usmevu hlavne pro Vaseho starsiho syna a s pritelem moc moc krasnych, zdravych miminek.
 Lagonda 


Re: Síla 

(27.8.2005 19:40:54)
Pawlí,přeji moc síly,Vám i celé rodině!!!
Také jsem přišla o miminko-prvorozené,je to tak strašná rána,že se s tím asi nikdy nedokáži vyrovnat...ale člověk to překonat musí,nic jiného nezbývá.....je to již několik let,ale zapomenout se nedá....
Přeji Vám co nejdříve přírustek do rodiny a moooc moc zdraví a štěstí!!!!!
 Pavla,  
  • 

Re: Síla 

(2.12.2006 20:21:03)
napodobne, jdu si vyzdimat kapesnik. Opravdu jste silni a preji hodne stesti do budoucna
 adelaide k. 


Co na to říct... 

(19.8.2005 10:16:34)
Dočetla jsem a šla postát nad postýlku se spící Madlenkou. Na to se nedá nic říct. Všechny to cítíme a mluví se o tom těžko.

Přeju hodně síly a brzy krásné miminko které vám pomůže překonat bolest.

 Marie 
  • 

Děkuji moc za Vaší otevřenost 

(19.8.2005 11:40:11)
Děkuji moc za Vaší otevřenost. Při vší té hrůze Vám závidím sílu vašeho partnerství a to, jakou máte rodinu.
Mohu se zeptat na jednu konkrétní věc?
Proč se primář po otázce na jméno
gynekologa zatvářil mírně udiveně?
Měl nějaké pochybnosti? Ptám se proto, že jsem také z regionu a možná chodíme ke stejnému...
 veronika82,Kamilka,klučík03/09 


Re: Děkuji moc za Vaší otevřenost 

(19.8.2005 12:01:01)
Precetla jsem si vas pribeh,ktery mne dohnal az k slzam.Ja sama jsem prisla o miminko ve 22tydnu,ale nedokazu si predstavit ze bych jej v terminu porodila chovala ho kojila a potom o nej prisla:-(((
Kdyz jsem potratila taky jsem si rikala proc je ten nahore taaak nespravedlivy a proc bere deti tem kteri je chteji a dava lidem kteri po detech netouzi.
Vas pribeh uz jsem slysela driv.Na diskusi blabla kam jsi driv chodila.Jsem taky z Kladna a proto by mne taky zajimalo jaky ze to byl doktor co to tak zvoral.
Jestli chces muzeme si i o tom povykladat sejit se.Vim ze nase pribehy jsou hodne odlisne,ale ikdyz to byl u mne jen 22tyden vzalo mne to tak ze jsem se z toho nemohla par mesicu dostat.

Budu rada kdyz napises treba na E-MAIL.
Hodne sily a brzy prirustek do rodiny
preje Veronika
 PajaMM 


Re: Děkuji moc za Vaší otevřenost 

(19.8.2005 12:31:13)
To, co se vam stalo, je opravdu hrozne smutne, vubec si to neumim prestavit. I ja jsem u cteni brecela...Vazne si neumim predstavit, jestli bych to vsechno zvladla. Ale co cloveku jineho zbyde...

Jen se chci pripojit k zadosti o jmeno vaseho gynekologa a co pripadne zanedbal, jestli vubec neco...

Klidne mi to, prosim, napiste na mail, jestli to nechcete napsat verejne.
Ja take pochazim od Kladna, i kdyz ted uz ziju v Brne, ale chodila jsem tam donedavna ke gynekologovi a chodi k nemu spousta mych kamaradek, tak bych je pripadne mohla informovat...

Moc dekuji a preji mnoho sil, zdravi, stesti vam vsem a hlavne to vytouzene miminko....my se take o dalsi snazime...
 Pawlí 


od Pawlí 

(19.8.2005 14:11:44)
Díky všem za slova účasti, upřímně ani já nevím jak jsme to přežili.
Doktor který měl na starosti mě a Lukáška u mě v bříšku se jmenujen Hamouz a ordinuje v PP klinice.
Milado, tušíš správně.
Taky děkujeme za tu spoustu požehnání, to už by snad mohl slyšet :-)
 PajaMM 


Re: od Pawlí 

(19.8.2005 20:27:31)
Moc diky za otevrenost...tak ja chodivala k MUDr. Lukacovi, nemuzu si stezovat:-)

Jeste jednou preju hodne sil, stesti, zdravi a radosti!!!!
 Alča+Verča 2,5roku + bříško(20.t) 
  • 

Síla žít dál 

(21.8.2005 17:59:03)
Po přečtení článku jsem si vzpoměla na okamžiky,kdy jsme to prožívali s Tebou. At si marně lámu hlavu nám pocit,že jsem nikdy nenabrečela tolik slz jako ten "prokletý víkend".
Mluvíme spolu často a víš,že vám všem přeji jen mnoho a mnoho pohody a štestí a těším se až mi řekneš,že jsi těhulka.
Obdivuji to jak jste to zvládli.
 Pawlí 


Re: Síla žít dál 

(21.8.2005 18:58:23)
Alčo,
vím že nám to všichni přejete. Tak doufám že když je Vás tolik že to dopadne tak jak má a my se budeme těšit z krásného mimka a probdělých nocích kdy nás nenechá spát. Věř že si hodlám užít každou vteřinu :-).
 Smoojna 


Re: Re: Síla žít dál 

(21.8.2005 19:25:31)
Holky,chci se zeptat-i když Vám udělají všepotřebná vyšetření a utz.,dokonce i amniocentézu,je tam ještě pořád nějaká šance,že mimísci nebudou vpořádku?
Utz.mám každé 4 týdny,byla jsem i na genet.utz.a na utz.srdce a vše vpořádku,přesto mám ale strach,aby vše bylo ok.
 Pawlí 


Re: Re: Re: Síla žít dál 

(21.8.2005 19:35:43)
Lenisso,
i v případě že všechna dostupná vyšetření jsou v pořádku se může stát že se "něco" nepovede. Podle naší genetičky (mimochodem moc příjemné paní) se rodí až 5% dětí s vývojovími vadami, jenže mezi vady se počítá jak krátkozrakost tak nefunkční srdíčko.
 Jenifer 
  • 

Re: Re: Re: Síla žít dál - stát se to může 

(22.8.2005 17:07:05)
Amniocenteza i genet.UZ diagnostikuji pouze nektere vady. Nektere vady v tehotenstvi odhalit nejdou,nebo se na ne testy normalne neprovadi.
Ja jsem chodila na UZ cele tehotenstvi 1x za tri tydny, podstoupila amniocentezu, pohovor na genetice, specialni UZ v jednom z nejlepsich center v republice a mimi melo byt zdrave.Rodila jsem v Podoli (viz archiv na rodine - clanek jak jsem rodila v tovarne na deti) v porodnici si udeleli carku za zdraveho mimiska, ale pozdeji se ukazalo ze se nas chlapecek narodil pouze s jednim varlatkem. Zacal neuveritelny kolotoc vysetreni, hormonalni lecba, operace v 6mesicich. Ted je mu 19mesicu a ma se cile k svetu, co nas ale ceka v puberte atd. ?
 Taurík 


přeju hodně sil 

(19.8.2005 11:51:30)
Právě jsem si přečetla Váš příběh a úpřímně s Vámi cítím.
Co člověk může napsat povzbudivého v téhle situaci,snad jen,že to tak asi opravdu mělo být.Ale proč je bůh tak krutý,to opravdu nevím.
Zažila jsem podobnou hrůzu,když jsem před třemi lety přišla o své první miminko.Shodou okolností to měl být taky Lukášek.Já neměla ani příležitost ho pochovat,uškrtil se ještě v bříšku a už se narodil mrtvej.Kdo to nezažil nepochopí.Vy to určitě všechno zvládnete.Já teď znovu čekám miminko a má to být zase hošík,nebude to žádná náhrada za to první, na to nikdy nezapomeneme. I na Vás se určitě štěstí znovu usměje.
 Ssilvie, Kubík, Domi a Maty 


Re: přeju hodně sil 

(19.8.2005 12:14:20)
Je mi to moc líto a obdivuji Vaší vnitřní sílu!!!!
Držím palečky, at k Vám objednávka na podzim vpořádku dorazí a at si užijete krásné zdravé miminko!:o)
 Katka... 


Přeji hodně síly 

(19.8.2005 12:15:22)
Pawli, to, co Vás potkalo je opravdu hodně smutné. :( Znovu jsem si uvědomila, jaký dar je mít zdravé dítě. Přeji celé Tvojí rodině hodně síly a brzy radost z dalšího miminka.
 18.11Sauni13 


Re: Přeji hodně síly 

(23.8.2005 12:48:47)
Milá Pawli,z Vašeho příběhu je mi moc a moc smutno,jsem mámou dvou kluků 6 let a 14 dní. Slova ani žádná nemám, jste moc a moc stateční a přeju Vám,aby k Vám přišlo brzy další,a hlavně zdravoučké miminko!
 Kukajs (Mája+Jožka+Tom) 


co říct? 

(19.8.2005 12:37:18)
Panebože, Pawli, co na to říct? Sedím tu u počítače a tečou mi slzy jak hráchy. Taky jsem rodila na Kladně, před necelým rokem a takový návrat domů si doopravdy nepředstavuje žádná máma. Tahle bolest se snad nedá přežít. Jste stateční, Lukášek měl být po kom bojovník.
 Dáša 
  • 

Moc smutné 

(19.8.2005 12:41:43)
Je mi moc líto, co se vám stalo. Myslím, že chyba, kterou váš gynekolog (tím, že špatné srdíčko nenašel) udělal,není pro vás až tak podstatná.Podle toho,co píšete nepředpokládám, že byste se rozhodli pro předčasné ukončení těhotenství.
I já hledám důvod proč se takové věci dějí. Odpověď je jasná. Nelze to pochopit, nelze se s tím smířit, musí se s tím žít dál.
Smysl toho možná poznáte za nějaký čas, možná až se s Lukáškem zase setkáte, možná ho nenajdete nikdy.Ač to zní krutě, tak třeba je určený pro někoho úplně jiného. Vám to Bůh naložil, protože věděl, že to unesete.
Má-li to být aspoň trošku povzbuzení,tak smrt Lukáška nebyla marná.
Podle komentářů je to víc než jasné.I já sama jsem teď svému synkovi odpustila jeho ranní zlobení :-) a znova za něj poděkovala Bohu.
I kdyby nic víc, tak jeho život ovlivňuje a bude ovlivňovat spoustu lidí.
Děkuji vám, že jste se o to podělili.
Pán ať vám žehná.
 Niky 
  • 

Re: Moc smutné 

(19.8.2005 13:47:59)
Tak mam uplne mokry kapesnik,tohle je opravdu smutny ten osud si s nami pekne hraje.Ja rodila na Kladne v breznu a pri cteni tohoto clanku ze tam nekde se to stalo mi naskakuje husi kuze.Drzim vam poc palecky at je vse zase jako driv a vy mate brzy dalsi miminko.Taky jsem nemela zrovna dobrou gynekolozku ale nakonec vse dobre dopadlo.Tak preji moc stesticka a hlavne toho zdravicka
 LAJ 


 

(19.8.2005 12:56:08)
Pawli, přeji ať další návrat domů je s plnou, co plnou, přeplněnou náručí..
 Alena, Honzik, Pája a Alenka 


to je tak strašně smutné 

(19.8.2005 13:32:00)
držím vám pěsti a buďte moc moc silní
 Rosie 


Co říct... 

(19.8.2005 13:51:13)
Je to bolest, která nejspíš nikdy nepřebolí, jen se s ní asi naučíš žít. Čelem k takové tragédii si člověk uvědomí, na co si vlastně kolikrát stěžujeme a čemu kolikrát říkáme "tragédie". Nedovedu si představit, jak ti asi bylo, je a bude. Ten, kdo to neprožil, pochopit nemůže. Znovu jsem poděkovala Bohu za své dvě děti a zastyděla se za své občasné reptání a povzdechnutí si nad životem.

Přeju, aby miminko na sebe nenechalo dlouho čekat. Snad alespoň zčásti zaplní prázdné místečko ve tvém srdci a v srdcích celé tvé rodiny.
Bůh vám žehnej.
 Petra, Dominik 3/04 
  • 

Re: Co říct... 

(19.8.2005 14:38:49)
Taky nevím co říct... Je mi to moc líto, držím palce a přeju hodně štěstí do budoucna
 Renča a 2měsíční klučina 
  • 

brečím.... 

(19.8.2005 14:13:59)
brečím....při pohledu na mého dvouměsíčního synka se mi svírá srdce.... a připadám si děsně sobecká, když si stěžuju na probdělé noci a umdlévající ruce od tíhy jeho tělíčka.
Co by jiní za to dali !!!!

Přeju hodně síly a na podzim fazolku v bříšku a mnoho mnoho štěstí.

A změňte gynekologa !
Byly jste na ultrazvuku srdce? Cca kolem 20 a 30 týdne těhotenství?
 Pawlí 


Re: brečím.... 

(19.8.2005 14:27:48)
Renčo, všechny vyšetření byli v pořádku. Gynekologa jsem už změnila :-)
 Eva 
  • 

Re: Re: brečím.... 

(19.8.2005 14:31:43)
Také jsem si poplakala.... Strašně moc držím palce a přeji ještě hodně síly!!! Tu ale máte, to je skvělé!

Jen mi není jasné, jak je možné, že na utz nebyla rozpoznat žádná vada? K čemu pak ten utz je?
 Marie 
  • 

Na co se ptát?  

(19.8.2005 15:08:43)
Pawlí, píšeš o genetických testech. Na co se ptát? Na co si dát pozor? Děkuji.
 Pawlí 


Re: Na co se ptát?  

(19.8.2005 15:18:18)
Marie,
v Praze na Karlově vezmou krev Tobě i partnerovi a nechají krev dva až tři týdny kultivovat potom Vám řeknou jestli je vše v pořádku (což Bohužel nevylučuje že se "něco" nepovede) nebo jestli je "něco" jinak a pak budete od počátku více sledováni a kontrolováni. Vyplňuješ složitý dotazník kde uvádíš nemoci svoje i všech příbuzných až do prapradědečka.
 jindra, dvě děti 
  • 

Držte se 

(19.8.2005 15:14:53)
Pavlo nezbývá Vám napsat nic jiného než držte se a ať se to vytoužené mimko brzo podaří. Jste oba super lidi, kteří k sobě patří a láska Vás dvou dokáže hodně.
 Eva, 3 porody - 2 živí synáčci 
  • 

Velmi s Vámi soucítím, zažila jsem něco podobného 

(19.8.2005 15:15:05)
Milá Pawli,

je mi moc líto, že jste prošli takovým trápením. Věř mi, že s vámi opravdu soucítím. Sama jsem prošla něčím podobným a možná právě proto nevím, co napsat - sama si totiž pamatuju, že jsem tehdy měla pocit, že mi nikdo a nic nemůže pomoct, že se z toho zblázním a že to nemůžu přežít. Když o tom přemýšlím zpětně, tak mi nejvíc pomohlo jednak pár skutečně nejbližších lidí (ne rodina), kteří mě kdykoliv vyslechli a různými způsoby dávali najevo svůj soucit, zájem a lásku, přestože jsem v té době nebyla asi zrovna dobrý společník - nervy nadranc, pořád se mi chtělo brečet a probírat pořád dokola, co se stalo a proč atd.

Taky mi strašně moc pomohlo to, že už jsem doma jedno zdravé dítě měla - ročního čiperného synáčka. Dával mi hodně zabrat a bývala jsem z něj hodně unavená, ale nebýt jeho, tak jsem skončila na psychiatrii, fakt. Díky němu jsem prostě MUSELA nějak fungovat.... no však to asi teď nějak podobně prožíváš sama, ne?

Jestli Tě zajímá, co se stalo nám, tak tady je velmi stručně náš příběh. Můj prostřední synáček se narodil nedonošený, ale s ohromnou vůli k životu. O svůj život velmi srdnatě bojoval, ale jeho oslabení a problémy mající původ v té nedonošenosti byly příliš silné. Bojoval statečně 16 (!) měsíců, vždycky to chvíli vypadalo lépe, pak se to zase zhlouplo dolů, pak zase špetka naděje a vzápětí rána... Kdo nezažil, neumí si představit tuhle šílenou houpačku naděje a beznaděje. Nebyla jsem tehdy věřící (dnes už jsem), ale snažila jsem se nějak neuměle modlit, ale ani jsem vlastně nevěděla za co. Postupem doby bylo čím dál jasnější, že pokud malý přežije, bude asi dost postižený, protože ty problémy se nedařilo zvládat bez následků, i když se doktoři fakt strašně moc snažili. Nevěděla jsem, jestli se mám modlit za jeho život, který bude plný trápení a vpodstatě bez naděje na zlepšení? Nebyla jsem si jistá, že bych to dlouhodobě byla schopná zvládnout... Ale modlit se za jeho bezbolestný odchod, to jsem zase jako máma fakt nemohla... Modlila jsem se za zázrak, aby Bůh malého uzdravil, ale vlastně jsem tomu nevěřila, že by to fakt bylo možné. Ale tam už mohl pomoct jen zázrak.. Bylo to šílené. Malý odešel v 16 měsících a dodnes mám v živé paměti, jak jsem hledala dupačky do rakve (vybrala jsem mu takové s náklaďáky), jak jsme ho pak pohřbívali atd.

Manžel už pak další dítě nechtěl, to byla pro mě hrozná rána. Já jsem ale ještě jedno dítě strašně potřebovala, pořád jsem cítila tu šílenou prázdnotu vedle sebe, brečela jsem nad každým kočárkem venku, nad každým těhotným bříškem... a to jsem měla svého prvorozeného zdravého!!! Vůbec si neumím představit, když někdo zažije něco takového s prvním dítětem...

Po čtyřech letech od smrti druhého synáčka se nám narodil třetí synáček, mnou doslova vymodlený a vytoužený. Naštěstí zdravý a donošený, díky Bohu za něj i za nejstaršího. Teprve po narození nejmladšího jsem se psychicky jakžtakž srovnala a ta rána přestala tolik bolet. Na prostředního synáčka nikdy nezapomenu, ale radost ze dvou zdravých dětí je většinou silnější než vzpomínky.

Už víc psát nebudu, i tak jsem toho napsala víc, než jsem chtěla. Pokud někoho z Vás, kdo to čtete, něco zajímá nebo se chcete na něco zeptat, tak sem klidně napište, budu se sem chodit dívat.

Pawli, nevím, jestli znáš stránky www.anjeliky.sk - udělala je jedna maminka, která přišla o své první děťátko - donošené, ale mrtvě narozené. Píše tam hodně lidí, kteří přišli o své miminko, je tam diskuze a ministránečky pro další "andělíčky". Nad těmi stránkami vždycky hodně brečím - a Ty asi budeš taky brečet - ale člověku přece jen trošku pomůže, když vidí, že v tom není sám...

Pawli, drž se, z celého srdce Vám přeju co nejdřív další miminko!!! Nevím, jestli Tě to potěší, ale dle statistiky a dle počtu pravděpodobnosti máte téměř jistotu, že příště už to bude úplně v pořádku!!!


 Ála+2 
  • 

Re: Velmi s Vámi soucítím, zažila jsem něco podobného 

(19.8.2005 15:45:00)
Pawlí, Evi, přes slzy nevidím... Je to neuvěřitelné, jak si někdy člověk neváží toho, co má... Panebože a já si stěžuju, že mi kluci zlobí. To je opravdu hrozné sobectví, jak tu už jedna maminka napsala. Přeju vám oběma MOC síly. Moc vás obě dvě obdivuju, já bych to tak zvládnout nedokázala.

Jinak k těm UZ - já jsem na doporučení své gyn. kolem 20 tt. absolovala velice podrobný UZ srdíčka u jednoho z nejlepších dětských kardiologů, MUDr. Marka na Poliklinice Klimentská na Pze 1. Bylo tam vidět úplně všechno, jak proudí krev v srdíčku komorami, ale také jak má mimi právě v tu chvíli plný močový měchýř. Podle toho, jak jsem se panem dr. bavila, tak právě tyto případy zřejmě dokáže tento UZ zachytit. Lukáškovi by to asi nepomohlo, ale některým dalším nenarozeným děťátkům možná ano. Prý už dokonce měli případy, že přímo porodu se účastnil kardiolog, který okamžitě po porodu, díky tomu, že byla vada diagnostikována již v těhu, dítě operoval a zachránil. Stálo to jen kolem 1000 Kč a absolvovala jsem to u obou kloučků.
 Eva, 3 porody - 2 živí synáčci 
  • 

Pro Álu 

(19.8.2005 16:25:28)
Ahoj Álo, díky za milá slova. Nedá mi to a musím odpovědět na to, co píšeš.

"Panebože a já si stěžuju, že mi kluci zlobí. To je opravdu hrozné sobectví, jak tu už jedna maminka napsala."

Álo, nemyslím si, že je to sobectví. Vždyť jsme jenom lidi, slabí a chybující. Je pochopitelné, že nás zaměstnávají běžné denní radosti i starosti. Vždyť žijeme na tomto světě a musíme řešit praktické každodenní záležitosti jako dojít na nákup se synkem, který si umínil, že si prostě sedne do té kaluže, nebo (později) řešit drzé řeči pubertálního klacka, který se na mámu dívá téměř nenávistným pohledem a snaží se ji vytočit co nejvíc... Do toho řešíme finance, bydlení, různé problémy s partnerem, v práci, v širší rodině atd. - není divu, že nás tyhle "drobnosti" natolik semelou, že ztrácíme nadhled a že těžko rozlišujeme to důležité a méně důležité. Určitě je dobré se snažit, abychom neztráceli ze zřetele to podstatné v našem životě - vždyť "Co je důležité, je očím neviditelné", jak se píše v Malém princi. Ale myslím, že není v silách téměř nikoho z nás, aby si ten nadhled udržel trvale. Tak si to, Álo, nevyčítej! Nejsi sobecká, naopak jsi určitě hodně citlivá dušička a skvělá maminka. Ať se Ti daří a Tvým milým také :-)

"Moc vás obě dvě obdivuju, já bych to tak zvládnout nedokázala."

Ale dokázala bys to... Teda ne že bych Ti to přála!!! Ale když se děje něco strašného, tak většinou člověk v sobě najde nějaké rezervy a prostě nějak tím projde, byť se šrámy na duši i na těle. Ono se totiž nic jiného dělat nedá. BUĎTO to vzdáš a necháš se událostmi vláčet, až Tě semelou - a pak lidi dělají takové věci jako že vylezou na Nuselský most nebo sní nějaké prášky atd.... NEBO si uvědomíš, že to vzdát nemůžeš - kvůli dalšímu dítěti, kvůli partnerovi, kvůli rodičům, kvůli víře - zkrátka kvůli tomu, na čem Ti opravdu záleží - a prostě bojuješ dál. Jde to těžko, krůček za krůčkem, ale prostě Ti nic jinýho nezbejvá, pokud to nechceš vzdát jaksi celkově. On to ani není boj, spíš zápas o přežití - ještě chvíli a ještě chvíli a ještě tohle a ještě támhleto. Člověk se nesoustředí, dělá blbosti, plete se, chová se divně (pokud si vezme nějaké prášky na uklidnění, tak je možná klidnější, ale zase oblblej, nevím, co je lepší).... Je to jako když musíš vylézt na hodně vysokej kopec, kam není cesta - nebo ji aspoň nevidíš. Taky většinou nedokážeš při pohledu na ten celej kopec tušit, jak to zvládneš CELÉ. Ale když tam prostě musíš z nějakého důvodu vylézt, tak holt teda jdeš - krůček za krůčkem, občas si odpočineš, hledáš cestičku mezi kameny, občas Ti ujedou nohy po suti, občas si natlučeš, bolí Tě celé tělo, motá se Ti hlava, občas si zajdeš, tak se vrátíš a jdeš jinudy... ale prostě musíš jít dál a takhle kousíček po kousíčku ten kopec nakonec vyšplháš, i když to dá pořádnou práci a ještě dlouho po výstupu se z toho nemůžeš vzpamatovat a vlastně ani nevíš, jak jsi to zvládla...

Ostatně myslím si, že podobně jako na ten (vymyšlený) kopec se dá dívat na celý náš život, i když se zrovna neděje nic dramatického. Máme sice představu, jak by to asi mohlo být v nějakém ideálním případě, ale dopředu stejně nevidíme a tak svůj život řešíme krůček po krůčku, den po dni. sice někam směřujeme, ale často musíme to kormidlo pootočit jinam, občas se musíme něčeho vzdát, s něčím se smířit, něco překonat, někde se přizpůsobit... jindy zase najdeme nečekaný poklad.

Konec filozofování, mám dnes nějakou povídavou náladu :-)) Ať se Vám všem daří co nejlépe a ať jsou ty vaše kopce co nejschůdnější, s krásnými výhledy a bez zrádných propastí!
 Pawlí 


Re: Pro Álu 

(19.8.2005 16:54:13)
Souhlasím s Evou, přežila by jsi protože by jsi prostě musela přežít. Ať se nám to líbí nebo ne musíme tu být pro živé a mrtvé nechat v klidu spát. A že "nadáváš" na zlobení dětí. A která máma ne?

Evo,
na Andílcích máme taky příběh. A je pravda že náš prvorozený nám ohromě pomohl. Ono ho "nezajímalo" že maminka je smutná. Chtěl jíst a hrát si....
 Olina 
  • 

tohle by si měly přečíst 

(19.8.2005 20:01:31)
všechny ty hrdinky a borkyně, co odmítají screening na vrozené vady,
 Pole levandulové 


Re: tohle by si měly přečíst 

(20.8.2005 2:27:25)
Olino, mas naprostou pravdu, ale na obhajobu musim rict, ze doktori se dneska s nabizenim vysetreni genetiky moc nepretrhnou. Proste co si neuhrajes sama, tak nemas. No a pokud nikdo v rodine nemel zadne problemy casto te to ani nenapadne, ze by neco mohlo byt v neporadku. Ja jsem cele tehu po doktorech dobrovolne litala a i kdyz nikdy nema clovek 100% jistotu, tak na ty nejhorsi vady by se urcite prislo a bylo by mozne je nejak resit.

Pawli - moc vas lituju a drzim palce, at se brzy dockate sve plne naruce.

Daso - tvrdit, ze to, co se stalo Pawli je vule Boha a on vedel, proc to udelal, mi prijde prinejmensim ujete. Prece kdyby byl dobry, spravedlivy atd., nikdy by nemohl takove veci dopustit - k cemu je cloveku dobre, ze se musi trapit takovou tragedii?
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: tohle by si měly přečíst 

(20.8.2005 9:06:57)
Skramuško,Pawli píše,že je věřící,tak si to s Bohem probere sama.
Ono je těžký pochopit proč se to co se děje děje zrovna nám,ale ono všechno nějaký význam má.Jen dá opravdu těžkou práci ho najít.
 Sysyna 


Re: Re: Re: tohle by si měly přečíst 

(20.8.2005 10:07:43)
Jiro, presne.Ja jsem z verici rodiny, ale ja sama narovinu ani nevim , zda jsem nebo ne.Snazim se to vsechno pochopit, ale asi mi to nejde.Protoze me desne stve, ze se deji veci, ktere se deji.Ze umiraji nevinni lide, hlavne deti.Ze zustava ten ,,odpad" a dobry clovek odchazi.....ale to je jine tema, nebudu to rozvadet.
 Pawlí 


Re: Re: Re: Re: tohle by si měly přečíst 

(20.8.2005 11:06:35)
Sysy,
my věříme v Boha "nezasahujícího" jako dohlížející otec který o sobě dá občas vědět ale pokud se neděje velká nespravedlnost tak nechá věcem volný průběh. Nebo udělá zázrak .....
Jedna moje přítelkyně říká "Bůh může všechno, ale někdy to nedělá"
Což samozřejmě neznamená že u mě Lukáška nemá "schovaného"
 Dáša 
  • 

Skramuško, 

(20.8.2005 10:15:25)
já neznám Jeho vůli. A myslím, že to tu nemá ani smysl rozebírat.
To co jsem napsala mělo být povzbuzení.Jestli to vyznělo jinak, tak mě to odpusťte.:-)
 kajkule+2 kousky 


Re: tohle by si měly přečíst 

(2.4.2008 9:54:29)
Skramuško, víš, my nemůžeme pochopit proč se to stalo, třeba byla smrt pro Lukáška vysbozením před něčím bolestným, co ho čekalo a mohlo být ještě horší.Pawlí, tobě držím palečky a móóóc Vám oběma přeji zdravé miminko a ať vás v životě potká už jen samé štěstí :-) ~s~
 Ssilvie, Kubík, Domi a Maty 


Re: tohle by si měly přečíst 

(20.8.2005 16:08:11)
Olino, uplně s Tebou souhlasím, hlavně na diskuzi o gen. testech je min, jedna, co bere gen. testy jako kdyby jsem chtěli se těch děti zbavit předem! Ale to už jsme ji tam myslím snad poořádně vyčinili!

Té bych to dala číst se vším všudy! Přát ji to nebudu, za to by to dítko nemohlo, ale vetšinou tak mluví ty, které nic podobného nezažli a nás ostaní za to odsuzují!
 Sláfka 


Re: Re: tohle by si měly přečíst 

(20.8.2005 17:28:05)
Vis, mozna jsou geneticke testy dobre, aby clovek vedel, na co se ma pripravit. Ale kdyz se ti narodi dite a zavazne onemocni, nikomu to nepreju, tak ho taky nedas "utratit".
Znas film "Moje male detatko"? Tam se resi stejny problem - vrozena vada neslucitelna se zivotem. A padne rozhodnuti nechat na tom diteti, kdy chce odejit a nechat ho odejit dustojne. Autorka (jejiz je to 4. tehotenstvi a ma 3 zdrave deti) ho porodi doma. A jiste to neni lehke, takova tragedie se vzdycky zapise hluboko do srdci vsech zucastnenych, ale jak rikam, to by se stalo i tak - nedovedu si predstavit zbavit se nemocneho miminka (ani v brise) tim, ze do nej nekdo napicha chemikalie a necha ho v bolestech zemrit.
 Haluška 


Re: Re: Re: tohle by si měly přečíst 

(21.8.2005 18:36:45)
Sláfko,
napsala jsi to moc hezky. Vidím a cítím to dost podobně. Mně by výsledky z genetiky nebyly k ničemu - snad bych jen měla méně pohody v těhotenství, než bych mohla mít bez nich. A ta nepohoda se na miminku taky může projevit. Existují sice vady, které se dají operovat ještě před narozením, ale to je taková vzácnost, kterou běžné testy neodhalí, a kolikrát to neodhalí ani ultrazvuk.
A pak - většinou lze těžko určit rozsah postižení...

 Ája , 5ti měsíční dcerka 
  • 

Re: Re: Re: Re: tohle by si měly přečíst 

(22.8.2005 12:01:27)
Tohle snad namyslíš vážně!!
To chceš říct , že kdyby ti doktor v 16. týdnu řekl , že dítě má Downův syndrom , že by sis jej nechala , a pouze bys měla menší pohodu během těhotenství díky tomuto vědomí??!To už pak není jen o tobě , ale taky o tom dítěti , který je pak už celej život jenom chudák , za kterým se neustále otáčejí zdravé děti.
Mám zkušenost , kterou bych jednoduše už nikdy v životě nechtěla opakovat.A pak mám taky kamarádku , které diagnostikovali Edwardsův syndrom , což je asi tak 1000x horší , než mongolismus a v 5. měsíci miminko dala pryč.Ty bys jej , nebožáčka, nechala se narodit? To jseš fakt dobrá!!!
Případ Lukáška je děsně smutný a rodina jistě velmi trpěla , vzdávám veliký hold , jsou opravdu silní.Ale schválně by mě zajímalo , jestli kdyby to věděli , že je takto nemocný , jestli by zvolili vidět děťátko umírat před očima a nebo jej ušetřit všeho toho utrpení zavčasu....?
Promiň , ale přijde mi , že máš zbytečně silácké řeči. S pozdravem....m.j.věřící Ája
A rodince Lukáška přeji jen to nejlepší a další zdravé detičky:-)))))
 Haluška 


Re: Re: Re: Re: Re: tohle by si měly přečíst 

(22.8.2005 15:48:12)
Milá Ájo,

jen nevím, proč se Ty a Tobě podobné vždycky tak rozčertí nad tím, že někdo by si rád nechal miminko, i kdyby bylo postižené. To je snad moje věc, že bych ho měla stejně ráda jako zdravé a že by pro mě bylo prostě nemyslitelné vzít mu život.
Nehledě na to, že je mnoho takových, kterým se podle testů mělo narodit postižené dítě, a nakonec se jim narodilo dítě zdravé.
Co my víme o tom, co prožívá člověk s Downovým syndromem? Ne, postižení mi v nejmenším nedává právo utratit lidský život. Je to příliš velké tajemství na to, abych já rozhodovala o životě a smrti.
Jestli si všímáš, neříkám Ti, co máš dělat Ty, ani to neříkám nikomu jinému. Jen se divím, proč jsou zastánci opačného přístupu tak militantní.
 Haluška 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: tohle by si měly přečíst 

(22.8.2005 16:47:39)
Ještě mě k tomu napadá něco. Naděje umírá poslední, a to platí i pro mě. Kdybych se dozvěděla, že se mi narodí postižené dítě, do poslední chvíle bych doufala, že se třeba najde způsob, jak dítěti pomoci, jak vadu odstranit. Výčitka, že jsem nechala zabít dítě, které nakonec mohlo být vyléčeno, by pro mě nejspíš byla horší než dívat se na to, jak dítě umírá.
Ájo, píšeš, že jsi věřící. To je dost obecné. Nevím v co věříš.
Já věřím v Boha, který má schopnost dělat zázraky a který je dělá. Ne vždycky, ale někdy je dělá. Nevím, proč je dělá jen někdy, ale to právo mu nemůžu upírat.
 Ája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tohle by si měly přečíst 

(23.8.2005 9:50:22)
Dobré ráno , Haluško!
Tvoje stanovisko je poměrně sobecké , myslím. Jako všech , které by si ze soucitu chtěly nechat třeba i velmi těžce postižené dítě..co asi tak může prožívat??Jsi prostě světice.
Myslíš , že něco hezkého?Asi ne , protože takový člověk neví o světě a je mu absolutně jedno , jestli jsi mu zachránila život nebo ne.Prostě je to chudák na celý život a to pak díky Tobě.A nemysli si ,Haluš , že v tomhle myslím jen na sebe , že bych se styděla , kdybych měla takové dítko , bylo by mi líto především jeho.Neustále bych přemýšlela o tom , že takový nuzný život si žádné miminko nezaslouží , celé dny bych jen brečela.
A když říkáš , že mluvím jako většina...a proč? - protože ta většina si uvědomuje , co je správné především pro to dítě a samozřejmě , že někteří by prostě nedokázali mít postižené dítě a starat se o něj.Prostě všem lékařům jde o to , aby se vymýtily všechny tyhle vady (což se pochopitelně nikdy nepodaří) , ale aspoň aby se takto těžce nemocní lidé nerodili a nebyli tak celý život uvázáni na rodiče a rodiče na ně.Proč trápit tolik lidí najednou? Víš , kolik lidí s postiženým dítětem by to chtěli vrátit a aspoň zjistit včas ? Jedna holka od nás z ulice čeká dvojčata , jedno z nich má trizomii , nechce to řešit a ještě to všude roztrubuje , jako jak je úžasně morálně silná!! - ubohé , nezlob se :-(.
A když se mě teda ptáš , v co to vlastně věřím a že naděje umírá poslední a věříš , že možná Tvůj Bůh by to ještě zaléčil.Tak já zas asi nechápu v co nebo koho věříš Ty.To máš asi nějakýho jinýho Boha , než já , když dokáže zvrátit Downův syndrom a horší chromozomální vady , to ten můj zcela jistě neumí a to se nerouhám.
Takže odpusť , nechci se chovat zaujatě , i když možná jsem , s tou "většinou", ale to jsou moje racionální pocity.
Měj se!!
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tohle by si měly přečíst 

(23.8.2005 11:25:55)
No ájo a už si někdy viděla jak se dělají potraty v takhle velkém těhotenství?Ono se to dítě musí zabít.A myslíš,že ho to nebolí a netrpí? Chápu,že je pro někoho přijatelnější nechat ho třeba umřít přirozenou smrtí.Já o tom co bych dělala přemýšlím každý den a stoprocentnšě vím,že třeba dítě s DS bych si nechala.A dost možná,že bych nedokázala nechat na smrt nemocné dítě v břiše zabít jen prot,abych netrpěla po porodu.Nemyslím,že máš nárok odsuzovat lii,kteří si nemocné dítě nechají.Jak víš,že díky lásce rpodičů nejsou šťastní? Myslet si to můžem,ale určitě to nevíš.Myslím,že je to na každé z nás a na našich rodinách co nám naše svědomí dovolí a nedovolí,KAždá máme jiné hodnoty a jiné hranice.Ale nikdo nemá právo odsuzovat někoho jiného.
 Janijaja 


Bůh, který neumí dělat zázraky... 

(1.9.2005 22:49:15)
Álo, jestli někdo opravdu věří, má šanci motlitbou zvrátit i Downův syndrom. O podobném případu jsem slyšela z první ruky. První amniosyntéza prokázala vadu. Modlilo se celé údolí. Druhá za tři týdny ji vyvrátila...
 Radka, Matouš 14.1.2004 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tohle by si měly přečíst 

(13.11.2005 20:43:36)
Dobrý večer Ájo,
můžeš mi, prosím, vysvětlit, co je sobeckého na tom si nechat postižené dítě? Nějak mám pocit, že člověk, který se rozhodne se stoprocentně starat o postižené dítě, rozhodně nemůže být sobecký, protože nebude mít ani vteřinu na sebe a na "normální" život...
Díky za vysvětlení
Radka
 Jája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tohle by si měly přečíst 

(29.6.2006 11:10:18)
Ájo, naprostý souhlas.
Znala jsem rodinu, které se narodil těžce duševně postižený syn. Otec chodil do práce, matka zůstala doma. Starala se dobře, ale přesto jí to osamění a nemožnost jít do práce. mezi lidi a přijít na jiné myšlenky lezla na mozek. Navíc otec jí to časem začal vyčítat, že je jen doma a s postiženým synem. Začali se hádat. Pak ji otec začal fyzicky napadat. Skončilo to tak, že 17-letý postižený syn chtěl ochránit matku před útokem otce, vzal nůž a rozpáral mu břicho. Matka se nervově zhroutila, syn skončil v blázinci.
Myslíte, že byste celý život vydrželi takovou zátěž?
Myslíte, že Vaše dítě nemá právo na šťastný život?
Nezlobte se, ale pokud jsou rodiče zdraví, pořídí si nové mimino.
Jaký je život postiženého dítěte, když má být celý život na přístrojích, opakovaně operováno atd.? Já vím, že to chápete jako právo dítěte na život, ale víte, co to stojí peněz? Co když jsou právě ty peníze, za které se zachraňuje Vaše dítě, které se ale nemuselo narodit, potřeba jinde, třeba pro dítě jinak zdravé, které nemusí přežít jen proto, že k jeho vyléčené chybí právě tyto peníze?
Zastávali byste svůj názor o právu Vašeho dítěte na život i tehdy, kdybyste sami museli nést všechny finanční náklady, spojené s léčením Vašeho dítěte?


Moje babička měla 4 děti, do dospělosti přežily 2.
Ročníky obou zemřelých dětí rukovaly za 2. sv. války na práci do Rajchu. Třeba se smrtí v dětství vyhnuly horší smrti v dospělosti.
Moje matka měla 3 děti. Jedno zemřelo hned po narození. Přesto měla další, zdravé, a vychovala je.

Pokud věříte v Boha, pak ten dobře ví, co dělá.
 tlačítko 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tohle by si měly přečíst 

(29.6.2006 13:19:00)
Milá Jájo, kdyby se tohle stalo vám nevěřím, že by jste řekla lékařům odpojte dítě z přístrojů a ty peníze na léčbu dejte někomu jinému. Dost mě to překvapuje, myslím, že pro tu rodinu je to už dost bolestné na to, aby jste jim to zhoršovala nesmyslnýma řečma o ušetření peněz ve zdravotnictví.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tohle by si měly přečíst 

(30.6.2006 10:10:59)
Jájo jen tak mezi řečí myslim,že i zdravý 17 letý kluk bude bránit svojí mámu pokud jí otec bude napadat.a pokud jí napadá často a dítě je zoufalé,možná použije i ten nůž:-((( s tim poastižení nepostižení moc do činění nemá.
A silně pochybuju,že by jsi své nemocné narozené dítě klído pído nechasla odpojit a ani za mák nechtěla s ním bojovat za něj
 Helenka, 6.měsíc prvního těhotenství 
  • 

Proboha Jájo! co to meleš! 

(18.7.2006 10:21:30)
Proboha Jájo co to meleš?!!
Jaképak šetření penězi pro potřebné? Jseš snad úplně blbá! šetřit penězi za záchranu milovaného děťátka, které za svou nemoc nemůže? Pro koho bys ty prachy chtěla šetřit - kdejakému ožralovi se denně transplantují játra za šílené peníze, kuřákům se a alkoholikům se hradí nákladná léčba za svévolně poškozené zdraví...zaviněné infarkty, obezitu, cukrovku, poškozené ledviny a kdeco jiného... Proč by postižené děti, nebo jinak zdravotně postižení lidé, který si svůj díl smůly vybrali už při narození nemohli vybrat i ty tebou míněné peníze za léčbu? Kdo jiný by si to asi zasloužil víc, než takoví, co nikdy nikomu neublížili? A v tom,že kdyby si to rodiče museli všechno hradit sami, že by takovou léčbu dávno vzdali...to msnad může platit jenom u tebe. To co si prožili Pawli s manželem bylo určitě to nejtěžší a nejbolestnější rozhodnutí v jejich životě a nikdo nemá právo polemizovat o tom, jestli udělali nejlíp.....Sama nevím, jak bych se v jejich situaci zachovala, ale vím, že bych se snažila moc bojovat a dokožu pochopit , že je to až na hranici samého šílenství...
Pawli, přála bych vám v životě to nejhezčí a všem rodičům, aby si takovýto příběh nikdy nemuseli prožít. Helenka
 IvanaJ 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tohle by si měly přečíst 

(23.8.2005 13:21:38)
Na tento článek nebo lépe řečeno příběh není co říct, snad jen hodně sil do dalšího života a kupu zdravých a šťastných dětí.
Já sama mám nemocného 12 letého syna a druhý pevně věříme a modlíme se za to i když jsme nevěřící se nám má narodit už za 9. dnů.

K diskusi o postižených dětech se chtě nechtě musím vyjádřit.
Rozhodnutí je jistě na každé mamince a nejen jí, protože i otec má právo vyjádřit svůj názor. Já bych nedokázala žít a čekat na porod s představou, že vím že mé dítě bude postižené.
Je to možná humánní takové dítě přivést na svět, ale člověk který se s postižením nesetkal, nemusel bojovat o každý pokrok, slůvko, pohyb a spoustu běžných věcí u zdravého dítěte, ten vždy bude jen odsuzovat.

Vím proč to píšu starší syn se narodil v 34. týdnu a po 18 měsících u něj byla diagnostikovaná DMO s prognozou, že nikdy nebude chodit, měl spožděný intelekt a k tomu spoustu dalších diagnoz.Nebudu se rozepisovat o našem boji, jen se pochlubím, že Vojta chodí, mluví, je samostatný a v září nastupuje do primy na gymnázium. Ale moc dobře vím co je za tímhle vším práce a že ještě nemáme vůbec vyhráno a vlastně mít nikdy ani nebudeme.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tohle by si měly přečíst 

(23.8.2005 13:30:05)
to je skvělé.Mám radost s váma:-) a ze srdce ti přeju,aby druhé děťátko bylo v pořádko a vše jste zvládli.
 Lorina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tohle by si měly přečíst 

(23.8.2005 14:03:41)
Strašně moc držím Vojtovi i vám palce.Absolutně si dovedu představit, co máte za sebou i před sebou.Hodně štěstí!!!!

K tomu co jste napsala o porodu pstižených dětí, chci říct, že to je přesně můj názor.Je neskutečná hrůza,když vaše milované dítě vidíte trpět měsíce, roky.Kdo nepoznal,a odsoudí potrat takto nemocného plodu, neví o čem píše.
 Ája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tohle by si měly přečíst 

(23.8.2005 16:17:19)
Ahoj Ivano,
naprosto s Tebou souhlasím , každá , která tady odsuzuje , má už většinou jedno nebo i dvě zdravé děti.Myslím , že by mluvily naprosto jinak , kdyby se s tím setkaly na vlastní kůži.Nikomu to nepřeju , nedej Bože , ale myslím si o tom své.
Mám kolem sebe tolik lidí s postiženými dětmi , a můžu říct , že to opravdu není lehké se dostat alespoň na takový stupínek , aby to dítě mohlo například jít samo po ulici.Je to přesně o tom , jak"s to řekla , o každým sebemenším pokroku nebo úplně triviální schopnosti , kterou zdravé dítě má třeba o čtyři roky dřív , než to postižené.
Ve svém předchozím článku , kterým jsem nazlobila tolik ženštin , jsem nechtěla mluvit o "vraždách" , ale ony si to z toho vždycky udělají samy za každou cenu.
Tobě , Ivčo , přeju , ať všechno klapne , ať máte z dětí jenom radost , teď hlavně z Vojty , kterej je velkej bojovník.Hodně štěstí.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tohle by si měly přečíst 

(23.8.2005 16:31:00)
ájo ale jediná která tady někoho odsuzuješ jsi ty!!!Ty odsuzuješ maminky,který si nemocný děti nechaj.Nikdo tady nikoho neodsoudil za to,že by si ho nenechal.
 Radka, Matouš 14.1.2004 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: tohle by si měly přečíst 

(13.11.2005 20:55:30)
Díky moc za Tvoji odpověď:-)

Radka
 denissa 


Re: Re: Re: Re: Re: DS 

(23.8.2005 19:57:40)
Milá Ajo,musím s vámi souhlasit.I já jsem čekala chlapečka s DS a musela jsem se přes noc rozhodnout jestli si miminko nechat nebo ne.Bylo to velmi těžké-již dvakrát jsem předtím potratila.
Věřím,že jsem se rozhodla správně i když si někdy říkám,jakým právem jsem mu ten život vzala.Občas počítám kolik by mu bylo let.
Po potratu jsem si vypujčila knížky a všechno jsem si o lidech s DS přečetla.Víte,že se v průměru dožívají jen 40 let?A jaký život to vlastně je.
V nemocnici jsem dostala injekci do břicha a po 5 minutách se čile kopající miminko přestalo hýbat.Myslím,že to bylo menší utrpení,než co by zažilo za celý život.Na genetice nám řekli,že toto postižení provázejí ještě další nemoce,od alergií po onemocnění srdce a jiných orgánů.
Ted máme zdravého syna a urcitě to není náhrada.
Rodině Lukáška přeji hodně štěstí a síly a držím jim palce aby vše brzy překonali.
 Ája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: DS 

(24.8.2005 9:29:35)
Dobrý den , Denisso!

To je mi moc líto , umím si představit , co jste si celá rodina prožila.To je přesně to , o čem jsem se snažila mluvit.Na potrat nikdy není lehké jít , naopak , je to velmi složitá a bolestivá situace.Stejně jako potrat samovolný , vždycky matku zasáhne , ale když je miminko navíc postižené , tak mým názorem zůstává , to co jsem napsala již dříve , přestože se někdo naštval.
O lidech s DS vím naprosto všechno , pracovala jsem na stacionáři s postiženými lidmi i dětmi a dokonce jsem se musela snažit trošku vidět do jejich nitra - pro ty , které by si snad mohly myslet , že nemám srdce a vnucuju svůj názor.Stejně tak vím dost o ostatních těžkých postiženích.Vede to od banálních postižení očí , přes štítnou žlázu až po těžké vady srdce + xx dalších nemocí.
Takže Denisso , přeji Vám celé rodině jen zdraví a kéž už nemusíte prožívat podobné utrpení.

 denissa 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: DS 

(25.8.2005 18:21:10)
Milá Ajo,vše je již za mnou.Jsem ráda, že jsem se rozhodla správně,i když se na to nedá nikdy zapomenout.
Paní doktorka nám řekla,at jsme rádi,že se na to přišlo.
Dětí s DS se rodí ještě poměrně hodně a to ne proto,že si rodiče takto postižené dítě chtějí nechat,ale proto,že se na to prostě vůbec nepřijde.Celá rodina trpí,prijdou výčitky a rodina se rozpadne.Já jsem si to miminko původně chtěla nechat.Manžel mě do ničeho nenutil,ale řekl mi,že neví jestli to unese.
Ted jsme spokojená rodinka se dvěma zdravými dětmi./Máme ještě devítiletou dceru./
Mějte se Vy i Vaše rodina moc hezky.Denissa
 Ája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: DS 

(26.8.2005 12:12:56)
Ahojky Deniss ,

v tom máš naprostou pravdu.Původně jsem se o tom nechtěla rozepisovat , ale Tobě to napíšu.Sice to nebylo zdaleka tak těžké jako Vaše situace , ale stačilo to až až.Po porodu měli před námi lékaři plno tajemství , my s manželem vůbec netušili co se děje , až jsem si pak jednou omylem přečetla před vizitou v papírech , že se dělají testy na DS.Vůbec nic jsem nechápala a samovolně se mi v tu chvíli zalily oči slzami.Byl to takový šok , že kdo nezažije , tak neví...jsem zdravotník a troufám si říct , že pár dětí s DS jsem už viděla a tudíž bych snad poznala , že je něco podezřelého.Naštěstí se ve finále všechno zvrátilo , ale těch 5 dní považuju za svoji můru života , zvlášť právě proto , že kdyby naše maličká byla opravdu postižená , tak jsem v podstatě nikdy nedostala šanci se rozhodnout dopředu, i když jakmile to dítě už držíš v náručí , tak je to jiné a není cesty zpátky a hrozně moc přehodnotíš , ale zároveň strašně nefér vůči všem a zejména vůči děťátku.A to je přesně o tom , jaks psala , celá rodina je najednou zasažená jak kulovým bleskem , manžel dělal , jak je všechno v pohodě , ale přitom bylo každou vteřinu vidět , že pořád pochybuje , oba jsme pochybovali a to je děsně ubíjející a přesně o těch výčitkách , o nichž jsi mluvila.Jenže ještě máme nad sebou malý háček , musíme ještě jednou na genetiku , vyloučit Angelmanův syndrom , ten je mnohem lehčí , ale stejně bych ho nechtěla.Věřím , že naše malá je zdravoučká , je vidět , že je chytrá , bystrá a vývojově není absolutně pozadu ,už jí je 5 měsíců , tak myslím , že už by to sakra bylo poznat.Má prostě velkej jazyk , tak ho někdy dost vyplazuje a proto právě měli doktoři strach , aby tam něco nebylo , ale všichni mě uklidňují , že to někdy u dětí bývá a že jinak je moc chytrá. ˇAkorát musíme cvičit Vojtovku , protože má volnější zádičkové svaly , tak aby si neničila páteř.Ale zajdu tam ,ať máme jednou pro vždy klid.Tak nám drž palečky , ať to všechno klapne.
Takže Denisso , věř , že ses rozhodla správně , teď jste všichni sťastní , i když za tím nejdou úplně zavřít dveře , ale není to hezký , když si teď řekneš , jsme zdravá rodinka?Není většího daru..
Zhruba za dva roky plánujeme s manželem 2.miminko, tak si přeju a modlím se , aby se už nic podobného neopakovalo.
Mějte se všichni super a hlavu vzhůru , jsem pevně přesvědčená , že ses rozhodla spávně.Papa
 denissa 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: DS 

(27.8.2005 16:44:28)
Ahoj Ájo.
Ty píšeš tak krásně povzbudivé dopisy.Škoda,že jsi mi to nenapsala před lety.Tohle by mi určitě dost pomohlo.
Píšeš,že malá má Angelmanův syndrom.Abych se přiznala,nikdy jsem o něm neslyšela.Vím,že sousedky holčička měla delší jazyk,ale nakonec se zjistilo,že má na jazyku uzdičku.
Jak často musíš s malou cvičit? Několikrát jsem to cvičení viděla v televizi.Pro miminka to asi není nic příjemného,ale hlavně že to pomáhá.
Malá bude určitě v pořádku.Doktori jen někdy zbytečně straší.Toho jsme si užili už taky hodně.Člověk pak přemýšlí co bude dělat,kdyby to byla pravda a když pak slyší,že je vše vpořádku spadne mu kámen ze srdce.
To druhé mimi si pořiďte co nejdříve,alespoň si děti pohrají.My je máme po sedmi letech a stále se perou.Jak se malý dotkne věcí naší dcery,tak to začne.Jsem ráda,že o prázdninách byla dcera na táboře a nebo u babiček.Tenhle týden chtěla zůstat u mých rodičů-myslela,že se nebude muset učit,ale to se přepočítala.Učení jsem ji přibalila sebou.Vyjmenovaná slova ,to je oříšek.
To všechno tě Ájo teprve čeká.
Držím palce,ať je malá vpořádku.Mějte se moc a moc hezky.Denissa.
 Ája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: DS 

(28.8.2005 10:27:12)
Ahojky ,

s malou cvičíme teď už jen 2x denně , ale zpočátku jsme museli 4x.Napřed jsem z toho byla dost nešťastná , ale člověk si zvykne takřka na všechno a teď už je to pro nás prostě součást dne a malá už ani nepláče.Ono to nebolí , ale tím , že to dítě držíš, držíš mu tělo v jedné ose , aby si odvyklo se kroutit a zbavit se toho špatnýho držení těla a tím , že se nemůže pohnout , tak zpočátku brečí , protože se mu to pochopitelně nelíbí.Na začátku jsem kolikrát brečela i já , že to malinkatý miminko musím takhle "lámat",ale teď už je to v pohodě a myslím , že už je tak šikovná , že snad doktorka řekne , že už nemusíme.Moc bych si to přála.
Toho Angelmana nemá jako diagnostikovanýho , jen na něho měli podezření kvůli tomu jazyku , ale to mohl být ještě kterejkoli jinej syndrom , viděla jsem na genetice ten atlas syndromů a pod každý písmeno v abecedě spadá asi tak 30 syndromů.Dost děsný , co?Doktoři prostě někdy vymýšlí hrozný ptákoviny , prostě věda...Říkali mi tehdy vlastně , že u novorozeněte je dost těžký něco diagnostikovat , protože se ještě nijak neprojevuje.Takže si myslím , že až malou uvidí , tak snad všechna podezření padnou stranou , je moc šikovná.
Jsem moc ráda , že Ti můj dopis přišel pozitivní a povzbudivý.
Taky se mějte celá rodinka moc hezky a ve zdraví.
Ája
 denissa 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: DS 

(28.8.2005 12:18:12)
Ahoj Ájo,až budete mít tu kontrolu za sebou,tak určitě napiš.Zatím držím palce.
Běžím pracovat,než ti naši uličníci přijedou od babičky.Malý byl včera poprvé v ZOO,tak jsem zvědavá jestli děda něco natočil./Včera jsme byli s manželem po 4 letech zase v kině.Jestli jsi neviděla Román pro ženy,tak doporučuji./
Přeji pěknou neděli.Denissa.

 Ája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: DS 

(28.8.2005 13:36:53)
Cau Deniss,

tak super , chystám se to skouknout , ale ještě pořád jsem se k tomu nedokopala.A teď , když mám doporučení , tak to musím konečně zvládnout.My se totiž stěhujeme , zejtra už poslední várka, ale stejně není co závidět.Ale na druhou stranu se moc těším do většího novýho bytečku.
Takže to s děckama zvládněte a hezkej zbytek posledních prázdninovejch dní.
Určitě napíšu , ale ta prohlídka bude až v říjnu , tak kam se Ti mám ozvat? Třeba k tomuhle tématu?
Měj se!!
 denissa 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: DS 

(29.8.2005 18:20:07)
Ahoj Ájo.
My už jsme se stěhovali 2krát.Tak to přeji pevné nervy.
Můžeš mi psát bud na tento odkaz,nebo na e-mail,ale nevím jestli se máš možnost na něj dostat.Psala jsem ho při registraci.Máme internet jen od dubna,tak nejsem ještě tak zběhlá.
Zatím ahoj a at se Vám v novém bytečku hezky bydlí.
Denissa.
 Ája 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: DS 

(7.9.2005 19:34:52)
Ahojky Denisso,

omlouvám se za tak dlouhé prodlení , ale měli jsme po dobu stěhování počítač sbalenej.Neni problém , máme internet doma , takže mi kldně pošli adresu.Jinak ta moje je jitka.tvrdikova@seznam.cz , takže kdykoliv napiš.
Děkuju moc za přáníčko k dobrýmu bydlení , zatim to vypadá dobře , líbí se nám tu , jsme tu už 6.den.
Tak se měj i s rodinkou moc dobře.
Ahoj
 denissa 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: DS 

(12.9.2005 12:49:01)
Ahoj Ájo.
Napsala jsem Ti na e-mail,ale nevím,jestli ti to došlo.Až budeš mít čas,tak mi prosim napiš.Zatím ahoj.Denissa.
 Katka,kluci 3 a 6 
  • 

To ale nemyslíš vážně ? 

(22.8.2005 13:19:33)
Není jen Downův syndrom,jsou mnohem strašnější věci,přečti si pozorně níže příspěvky od Markéty.Takové miminko bys opravdu zamýšlela donosit a porodit? A myslela bys,že je to tak správné?
 Sláfka 


Re: tohle by si měly přečíst 

(20.8.2005 17:21:02)
Vis, Olino, ja treba nejsem zadna borkyne a kdyby se mi neco takoveho prihodilo, byla bych z toho silena, ted tu zdimam kapesnik. Presto asi bych nedokazala, i kdybych o te veci vedela dopredu, nechat to miminko zabit. Ma-li odejit, tak odejde, a muzou byt vsechny testy v pohode, muze se neco prihodit pri porodu - riziko nikdy nevyloucis. Ja prisla o dve miminka pomerne brzy na zacatku tehotenstvi - o jedno v 8. tydnu, o druhe v 13. tydnu. Prvni jsem nevidela vubec, druhe na UTZ, dodnes nezapomenu, jak jsem byla stastna,ze mu bije srdicko, ze se tam veti a ze tentokrat bude vse v poradku - nebylo. Ta dve tehotenstvi dva roky po sobe ve me nechala jizvu i tak. O co by byla mensi, kdyby mi treba ve 20. tydnu rekli, ze je detatko vazne nemocne? Moje detatka to byly od prvniho okamziku...
Nastesti po dalsich dvou letech jsem otehotnela znovu a mam krasneho 4mesicniho chlapecka, tretiho do poctu (starsim je 18 a 10 let). Ty dve deti mezi tim ale stejne byly, i kdyz jen na chvilku...
 Karin80 


Re: tohle by si měly přečíst 

(22.1.2007 15:57:26)
Já myslím, že ty, které odmítají prenatální screening, to dělají třeba proto, že i kdyby se prokázala vada neslučitelná se životem, tak by nešly to miminko potratit... A v případě inoperabilních vad se nic jiného dělat nedá, víš?
 Zenaide 
  • 

Re: Re: Velmi s Vámi soucítím, zažila jsem něco podobného 

(5.9.2005 14:01:34)
Já sama jsem ultrazvuk u pana docenta Marka absolvovala taky, ale proti syndromu náhlého selhání nepomůže ani nejlepší odborník... Náš chlapeček to vzdal v 38 týdnu.
 petra 
  • 

dotaz? 

(19.8.2005 15:24:02)
Brecela jsem za vas, za vsechny a preji hodne sil cele rodine a drzim palecky, at je to dalsi miminko zdrave jak buk.

Jen bych se chtela zeptat, jestli se z toho pribehu da vyvodit nejake ponauceni. Tedy jestli gynekolog pochybil, jestli se tomu dalo predejit, jak se da takova vada poznat. Vim, ze nikdy se problemy nedaji vyloucit na 100% a nechci vas jeste trapit myslenkami typy "dalo se tomu zabranit". Ale rada bych vedela, na co si davat pozor. Za pripadnou odpoved dekuji.
 Eva, 3 porody - 2 živí synáčci 
  • 

Re: dotaz? 

(19.8.2005 15:39:42)
Dnes se dá dělat strašně moc vyšetření, některé zdlouhavé, některé nepříjemné. Jenže:

1) I když se udělají všechna možná vyšetření, tak stejně zůstává nějaké byť malé riziko, že stejně něco zůstalo neodhaleno nebo případně že se něco "podělá" přímo při porodu. Prostě absolutní jistota neexistuje, člověk může jen doufat, věřící se může modlit, může žít zdravě atd., ale i když uděláte úplně všechno na světě, o čem víte, že by se udělat dalo, tak to stejně nemusí dopadnout... bohužel.

2) A i když vyšetření odhalí nějakou vážnou vadu, tak nastává to šílené dilema, co dál. Některé vady se dají operovat během těhotenství nebo hned po porodu.... ale některé ne. A třeba vada Lukáškova srdíčka se operovat nedala. A navíc, málokteré vyšetření dítěte v bříšku dá 100% výsledky. Když je tam vidět nějaké riziko či vada, tak se může v určitém malém procentu stát, že to byla mýlka, vím o pár takových případech, kdy se rodiče vzepřeli, odmítli potrat (předčasný porod) a dnes mají zdravé děti.

Vůbec netuším, co bych dělala, kdyby mi doktoři řekli, že dítě v mém bříšku bude z 90% těžce postižené.... dala bych mu naději? I když by byla velká pravděpodobnost, že nebude v pořádku a že budu za pár let vyčerpaná vynervovaná troska, nemající čas a síly na další zdravé dítě, natožpak na početí dalšího, a že péče o těžce postižené dítě mě velmi vyčerpává a jsem na kraji sil a nevím, jak dál? Nebo bych šla na potrat či předčasný porod a celý život měla výčitky svědomí, že to třeba nemuselo být tak hrozné a že to třeba nakonec mohlo dopadnout celkem dobře, třeba i díky pokroku medicíny v dalších letech?

Jsou to šílené myšlenky a neznám na ně odpověď. Píšu to sem jen tak pro zamyšlení, protože mě tyhle úvahy hodně trápily. Uvědomuju si jenom, že živé a zdravé děti nejsou vůbec samozřejmostí a že bych měla být denně vděčná za všechno dobré, co nám život přináší.
 zuzek 


Nedokážu si představit 

(19.8.2005 16:22:42)
Pawli a Evi,
moc vám fandím za váš boj proti osudu, který vás obě potkal. Nejste samy, a proto všem rodinám, které přišly o dítě bych chtěla vyjádřit velkou podporu. Sama si nedokážu představit tu bolest, kterou bych zažila já na vašem místě. Naděje umírá poslední a proto - přeji Vám jen samé radostné chvíle s dalšími Vašimi dětmi. Ahoj Zuzka
 nikita01 


Re: Nedokážu si představit 

(19.8.2005 16:39:25)
Tak tu sedím, oči plné slz a nenapadá mě nic jiného, než "Upřímnou soustrast".
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Brečím jak želva... 

(19.8.2005 23:07:27)
obě děti mám živé a jakž takž zdravé, a tak si uvědomuju vděčnost, jakou může člověk v mojí situaci zažívat...
a spoustu malicherných prkotin, kterými se člověk leckdy nechá vláčet ;(
Přeju Vám oběma (i bráškovi) hodně síly a světla na zahojení té veliké rány... Zase bude určitě líp.
Je to skoro to nejhorší, co se může stát - ale jak sami píšete, jiní by byli vděční... Moje teta umřela v 17letech na turberu, babička se z toho nikdy úplně neoklepala /vlastně ani děda/, další děti už nechtěla... Ještě horší je, když dospělé dítě spáchá sebevraždu, takovou rodinu (všichni bezva lidi, syn byl schizofrenik) známe a potkal je bohužel tento osud. žijí dál, myslím, že po několika letech už velmi šťastně, dá-li se to tak říct...
Příroda je někdy krutá, boží záměry leckdy pro nás nepochopitelné. Držím vám všechny palce a doufám, že váš pevný vztah a víra vám pomůže brzy znovu znovu povstat z popela...
Všichni, co to čteme, na vás moc myslíme.
est.
 *IWO* 
  • 

Re: Re: dotaz? 

(20.8.2005 10:21:35)
...lidi si myslej, že se nějaké starosti lze pokrokem zbavit.
_Není to pravda.
_Starosti lze jenom vyměnit za jiné.
_Těžko říct, zda za menší či za větší.
_Dřív se chodilo ke kartářce, aby řekla, zda dítě dožije biřmování, dnesk na genetiku. A úspěšnost předpovědi je víceméně stejná, pokud je to dobrá kartářka... Ale žeby to odstranilo nějakou starost...?
 Lorina 
  • 

přesně si vzpomínám.. 

(19.8.2005 21:52:07)
Předem bych chtěla říct, že vám z celého srdce přeji jen to nejlepší.

Při čtení vašeho článku mi vlétly slzy do očí, protože v mžiku jsem byla zpátky o 7 let a vrátila jsem se tam, na co jen nerada vzpomínám.Porodila jsem holčičku ve 34+0 týdnu těhotenství a půl hodiny po porodu přestala dýchat.Začal neskutečný kolotoč, naštěstí ji přivedli skvělí lékaři z Thomayerovi nemocnice zpět k životu, ale skutečný boj o život teprve začal.Po týdnu jsem opustila porodnici bez své dcery a tehdy jsem ještě stále nevěděla, co bude dál.Posléze se zjistilo, že dcera se nakazila nebezpečnou cand.albicans, ale antibiotika vůbec nezabírala a dcera ztrácela na hmotnosti, nepila, netrávila, krmili ji sondou,pak ji zase neztrávené mléko vysáli ven.Hrůza.Každá návštěva znamenala hrozné nervy,chtěla jsem být s ní, ale stav se nelepšil a malá byla stále na JIPce.Tehdy dostala velmi silná (už 4.antibiotika),která začala zabírat!!!!!Bylo to ohromné štěstí,mohla jsem jít za ní...Museli jsme ujít ještě velký kus cesty a nástrahy,které na mojí úžasnou holčičku pořád čekaly a čekají, nejsou žádné malichernosti, pořád se máme s čím prát.Žádná nemoc,která ji potká není obyčejná, ale bojujeme a bojujeme dál.Je pravda, že kolikrát jsem strašně vyčerpaná,pořád ji musím hlídat (momentálně má problémy s ledvinami),a malé už vadí, že nesmí to, co ostatní děti, ale já jsem nesmírně štastná.Zažila jsem po dobu mé dlouhé hospitalizace s dcerou 2 miminka,která nepřežila.Nemusím popisovat, že celou tu věc jsme každá maminka osobně těžce prožívala a s rodinou, která o děŤátko přišla, jsme velmi soucítily.Bylo to velmi bolestné období,kdy jsem byla velmi často na dně a můj muž mi byl a stále je velkou oporou.Svou bolest si prožíval sám a ještě musel pomáhat mě odrážet se ode dna.

Jedno velké plus mi to ale dalo.Mám z té doby a z té porodnice úžasnou kamarádku,přítelkyni.Naše rodiny se přátelí a stále všechny své radosti a starosti prožíváme spolu.

Závěrem bych ještě chtěla napsat, jak jsem již jednou do jiné diskuze psala, nechte se vyšetřit, trvejte na vyšetřeních, není nic horšího, než pohled na vaše bezbranné nemocné dítě....
 Andy 
  • 

Re: přesně si vzpomínám.. 

(22.8.2005 12:40:58)
Je mi strasne smutno z toho, co sa vam stalo a chytil ma obrovsky strach. Strach o babo, ktore nosim, je este uplne malicke, ale viem, ze po cely cas az do porodu sa budem den co den obavat , aby samu nieco nestalo, aby v zdravi dozilo do dna porodu, aby ten prebehol v poriadku a bolo schopne dalsieho zivota... Mam uz doma maleho chlapceka, az do dnes som si priala pre neho sestricku..teraz mi to je uplne jedno...hlavne je len to, aby bolo zdrave. Klobuk dole pred vasou statocnostou , neviem si vobec predstavit, ako sa takato tragedia da zvladnut. Vas pribeh by mal byt mementom pre vsetkych, ktori si zdravie a zivot svojich malych pokladov nevazia ....Velmi vam prajem vela sil a uz len same zdrave deticky...
 Markéta 
  • 

...mám synovce - nese jméno mého andílka 

(19.8.2005 22:22:53)
Je to hrozný příběh - upřímnou soustrast!

Já jsem také před lety přišla o své miminko - ale to jsem byla "jen" ve 21.tt. Miminko mělo velmi vážnou vadu neslučitelnou se životem. Nebylo co řešit, musela jsem jít na vyvolání porodu a domů jsem se také vracela s prázdnou náručí. Tvořilo se mi i mléko pro již nežijícího človíčka...
Jakmile jsem se dostala z toho největšího šoku, uvědomila jsem si, že švagrová také plánuje rodinu, a mohlo by se stát, že by jednou měli jmenovce(mají dokonce i stejné příjmení). Proto jsem jí řekla jména, která jsme měli vybraná pro naše první miminko - Ondrášek a Michalka. Myslela jsem si, že jí dojde, proč o tom mluvím.
Naše první miminko byla holčička, ale já jsem ji nikdy neviděla, nikdy jsem se jí nemohla podívat do očí a oslovit jí jménem. Navíc jsme se pohlaví dítěte s jisotou dozvěděli až asi 2 měsíce po porodu. Proto pro mě zůstanou vždy velmi bolestnou vzpomínkou na toto miminko obě jména!
O dva roky později se nám narodil syn. Nechtěla jsem, aby se jmenoval také Ondra, protože to jméno jsme vybrali pro někoho jiného, kdo z mého srdce nikdy nezmizí!
Švagrové se narodil před více než dvěma týdny syn - Ondřej! I když jsem jí ty jména říkala a i během těhotenství se dozvěděla, jak moc mě vadí a bolí, že můj synovec bude mít stejné jméno, jaké jsme vybrali pro naše dítě, které nám zemřelo!
Jsem tetou, narodil se vymodlený človíček (po 3. IVF!). Já to ale nezvládám, já nemám radost - cítím obrovské zklamání z toho, že pro něj nedokázali vybrat jiné jméno. Odhaduji, že mužských jmen je v kalendáři asi "pouze" 180. Nemám sílu se jít ani podívat na to miminko - hrozně moc mi připomíná tu nejhorší ztrátu, která se může mámě přihodit! Znovu se mi vrátila ta hrozná bolest ze ztráty prvního miminka. Je mi líto, že naše první dítě pro rodinu mé švagrové nic neznamenalo - vždyť kdyby naše dítě žilo a byl to kluk, určitě by si vybrali jiné jméno!!! Nedokážu se s nima dál stýkat! Moc mi tím ublížili!!!
 Dáša 
  • 

Pro Markétu 

(20.8.2005 10:11:44)
Markéto, tak si to švagrová přeci jen nerozmyslela.:-( Moc me to mrzí, je to od ní přinejmenším sobecké.
Nevím, jestli to jde, ale třeba to časem otupí.Myslím, že by byla veliká škoda připravit malého Ondru o skvělou tetu. Zlob se na švagrovou, máš na to plné právo, ale cvrček za nic opravdu nemůže.
Těžká situace.
I tobě přeji hodně Božího požehnání.
 Xantipa 
  • 

Re: ...mám synovce - nese jméno mého andílka 

(20.8.2005 15:50:43)
Markéto, nejsem ta pravá, abych Ti poradila, nemám stejnou zkušenost jako Ty.
Ale lidé chtějí různé věci. Znám ze svého okolí páry, které daly svému dítěti jméno stejné jako mělo předchozí zemřelé. Nechápala jsem to. Řekli mi, že to je pro ně něco jako symbol. Švarovou určitě nenapadlo, že by Ti to tak mohlo ublížit. Psala jsi, že zemřelé miminko bylo holčička, tak si třeba myslela, že v případě chlapečka o nic nejde. Stalo se to. Ona svého malého už nepřejmenuje. Možná také nechápe Tvůj postoj k jejímu dítěti.
Tak jí to řekni, nebo možná lépe svému bratrovi, jejímu manželovi. Záleží, ke komu máš lepší vztah. Jednoduše jim to řekni, jak Ti to ubližuje, i když víš, že se s tím nedá nic dělat. Třeba po tom hovoru se vyjasní a zlepší se Vaše vztahy. Když nic jiného, oni se dozvědí, co Tě trápí a Ty zase důvod jejich rozhodnutí ohledně jména.
Přeji Ti hodně síly a odvahy do toho rozhovoru, nebude to pro Tebe jednoduché. A věř mi, i když si myslíš, že ta rána se nikdy nezahojí, zahojí, i když to bude možná dlouho trvat a jizva na duši zůstane stále. Možná k tomu hojení pomůže i ten rozhovor.
 Kač. ♀ + ♂ 


jak málo jsem vděčná.. 

(20.8.2005 18:24:29)
za to že mám malou krásnou zdravou holčičku. A pořád se trápím nepodstatnostmi.
Co víc říct.

Kačenka
 Mirasol, Neli04, Mája07 


Re: jak málo jsem vděčná.. 

(24.9.2005 8:38:07)
I Já si po přečtení takového a jemu podobných příspěvků říkám, jak málo jsem vděčná, za svoji zdravou dcerušku. Pokaždé mě to moc osloví a téměř pokaždé u těchto smutných příběhů pláču. Vám Pawlí, přeju do budoucna zdravé miminko, a ať již nikdy nemusíte zažít peklo, co jste zažila. Hodně zdraví
 Markéta 
  • 

Re: Re: ...mám synovce - nese jméno mého andílka 

(21.8.2005 18:12:36)
ano, byla to holčička. Podle ultrazvuku to tak vypadalo - dozvěděla jsem se to zároveň s tím, že je konec, ale po porodu mi pohlaví nepotvrdili - vada byla velmi rozsáhlá. Píše se mi o tom moc těžko, ale miminko nemělo břišní stěnu a vnitřnosti byly ven z bříška. Když jsem se po porodu ptala, jestli to opravdu byla holčička, tak mi řekli, že mi nechtějí dávat mylné informace, abych si raději počkala na laboratorní výsledky. Takže jistotu jsem měla, až když mi genetik přečetl pitevní protokol - někdy po šestinedělí.
O tom, jak moc mě to jméno vadí, se dozvěděli ještě během těhotenství (švagrová ale ty jména věděla už před otěhotněním), ale výsledek znáš. Takže dál to s nima rozebírat nemá smysl!
Nejedná se o rodinu mého bratra - je to bratr mého manžela. Kdyby to byl můj brácha (sice žádného nemám), tak bych mu přinejmenším naplácala na holou :-).
 denissa 


Re: ...dobrá kamarádka 

(23.8.2005 22:01:46)
Ani se nedivím,že jste z toho smutná.Taky mám takovou,,dobrou kamarádku".Když jsem přšla o mimi,tak ji vůbec nezajímalo jak mi je a jestli něco nepotřebuji,jen mi řekla-tak budete mít další,no.Po pár týdnech otěhotněla a stále mě volala jak je ji špatně.Snažila jsem se ji uklidnit,že to brzy přejde.Když nevolnosti ustaly,tak mi volala jak mimi kope,jaký má kočárek a věci pro malé.Moc dobře věděla,že jak vidím kočárek,nebo těhotnou brečím.Pokaždé,když mi zavolala jsem se cítila strašně a přepadl mě hrozný smutek.Nechápu,že ji nedošlo jak mě tím věčným telefonováním ubližuje.
Když se ji chlapec narodil,jela jsem se na něj podívat.Byl nádherný.Ríkala jsem si,že se snad toho vytouženého miminka taky dočkám.Po pár dnech jsem zjistila,že jsem těhotná.Měla jsem hroznou radost,ale kamarádce jsem nic neřekla.Viděli jsme se až když jsem byla na konci 5 měsíce.Vůbec si mého bříška nevšimla.Až její manžel mi povídal,že jsem nějak stloustla-To se pak divila,že jsem ji nic neřekla,když jsme kamarádky.

Možná je vaše švagrová stejná jako ta moje kamarádka-taky ji nenapadlo jak hrozně vám ubližuje.Musíte ji odpustit,nic jiného nejde dělat.Kdo nestratil dítě-i když nenarozené-nepochopí.
 Markéta 
  • 

Re: Re: ...dobrá kamarádka 

(24.8.2005 18:37:33)
Ahoj Denisso, děkuji za názor. Doufám, že Tvé druhé těhotenství dopadlo dobře (nebo teprve dopadne???).
Já jsem se na to malé moc těšila. Švagrové jsem ještě před IVF doporučovala bylinky a vitamíny, aby se zvýšila naděje. Když byla na IVF, tak jsem na internetu hledala, jak který den embrya rostou, kolik mají mít buněk..., a když švagrová ohlásila //, měla jsem obrovskou radost! Dokonce jsme rozdělali šampus!
Švagrová o tom, jak moc mě to jeméno bolí, věděla. Dozvěděla se to i celá její rodina (necelé 2 měsíce před porodem). Prej jen prohlásili, že je to smutné, ale nic s tím dělat nebudou. Jméno si vybrali proto, že se jim líbí. Tchýni švagrová dokonce lhala, že jsme se o těch jménech nikdy nebavily. Je zvláštní, že já z tohoto rozhovoru vím, že kdyby jejich Anička byla kluk, byl by to Jakub - Aničku jsem poznala ve 2 letech. Manžel pak mluvil se svým bratrem a dozvěděl se, že by je nenapadlo, že by mi to tak mohlo vadit (to bylo ještě před narozením). Tyto dvě hlášky si dost odporují, že!!!
Když si od nás půjčovali pro již narozeného Ondřeje kolébku (kterou jsme si objednávali u pradědy, který ji vyráběl, v době mého prvního těhotenství) tak jsem to hrozně obrečela.
A když se synovec narodil, ani nám o tom neřekli - dozvěděli jsme se to přes babičku. Místo, abych měla obrovskou radost a šla malého zapít, brečela jsem nepřetržitě skoro dvě hodiny. Pak jsem šla zapít prášek proti bolesti hlavy. :-). Hrozně mě zklamalo, že po tom všem to jméno nechali. Prostě 180 mužských jmen je asi moc málo a jiné se mezi nimi nedalo vybrat!!!
Vím, že teď už je to jen můj problém, že už se s tím nic dělat nedá a že Ondřej za to nemůže, ale já prostě nedokážu se s nima dál stýkat! Bude to náročné, máme společnou chalupu....
 denissa 


Re: Re: Re: ...pro Markétu 

(25.8.2005 17:50:00)
Mílá Markéto,je mi opravdu moc líto,že se tak trápíte.Když někdo něco takového nezažije,tak to nepochopí.Nikdy bych nikomu ani tohle nepřála.
Jsou prostě lidé kterýma nic neotřese.
Já jsem se v neděli dozvěděla,že má sestřenice prišla o miminko na začátku 9.měsíce.Holčička se ji v bříšku uškrtila na pupeční šnůře.Nemohla jsem tomu uvěřit a brečím i ted,když to píšu.Vím,že se malá měla jmenovat Adélka a kdybych měla ještě třeba 5 dětí,nikdy bych to jméno nedala.
Vlastně,když o tom ted přemýšlím,tak se mi stalo něco podobného.Rok po tom co jsme přišli o malého se manželově sestřenici narodil kluk a dali mu jméno Davídek-to jsme měli taky vybrané.Vím,že jsem ji to jednou taky říkala.My se ale vidíme jednou do roka,ale je pravda,že když jsem se to dozvěděla,tak mě to udivilo.
Mimochodem,ted máme už dvouletého syna a jmenuje se taky Davídek.To jméno se mi líbilo už od základní školy.Malému o kterého jsem přišla jsme ještě jménem neříkali,ale Davídkovi uz skoro od začátku.Manžel totiž od tvrdil,že to bude kluk.
Když vás to tak bolí,bude opravdu lepší se s nimi moc nevidět.Cas dokáže zázraky.Až budete mít miminko,tak zapomenete.Mějte se moc a moc dobře.Denissa.
 Markéta 
  • 

Denisso 

(30.8.2005 16:46:16)

ráno jsem posílala příspěvěk a někam se zatoulal, takže znova:-):

Chudák sestřenka, to je děsný! Upřímnou soustrast!

Já jsem už rodinu své švagrové prostě vymazala ze svého života! Beru to od nich jako naprostou bezohlednost, bezcitnost a neúctu k památce mého prvního dítěte! V životě mě nikdo víc neublížil! Ale život jde dál!
Mám novou bezvadnou práci - jsem osobní asistentka zdravotně postižené holčičky. Je to bezvadnej smíšek. Tu lásku, kterou jsem v sobě měla nahromaděnou pro svého synovce, předávám právě této holčičce! Tady není žádná lež, žádná faleš - tyhle děti jsou vždy upřímné!!!Holčička se překrásně směje - moc mi tím dodává elán do života! V září s ní budu chodit i do jesliček, takže si prťat užiju až až!!! Moc se těším!
A manžel říkal, že třeba budem mít jednou taky Ondru - to jméno jsem nechtěla opakovat, ale asi by mi to pomohlo! Byl by to sice zmatek - hlavně pro babičku, která by měla dvě vnoučata se stejným jménem (i příjmením) a jednou bychom to asi museli dětem vysvětlit, ale já se přece nemám za co stydět!!! Já ne!!!
 Romana 
  • 

Re: Denisso 

(2.9.2005 22:25:30)
No, myslím, že Markéto dost přeháníš. Pokud jsem to správně pochopila, tak se ti mezitím již narodil chlapec. Nechápu tedy, proč jsi mu to jméno nedala.
Nejdřív to nešlo (jak tvrdíš) a jen tvoje švagrová dá jméno Ondřej, tak ty bys ho svému druhorozenému synovi také najednou dala. Nikdo nemá právo určovat druhému, jaké dá jméno pro své dítě.
 Markéta 
  • 

Romano 

(4.9.2005 12:40:41)
Romano, děkuji za názor.
Jen bych si dovolila Tě malinko poopravit: jméno Ondřej jsme jako první chtěli dát my, ale miminko nám zemřelo. Pak ho teprve najednou dala moje švagrová - i když o tom věděla! V rodině se toto jméno nikdy nevyskytovalo a oni nikdy dříve o tomto jménu ani nemluvili.
Takže návrh manžela, že ty jména jednou můžeme opakovat, jsem docela přijala! Viděl, jaké mám z toho deprese, a tohle by mi asi fakt mohlo pomoci.
O tom, že nikdo nemá právo druhému určovat, jaké dá jméno pro své dítě, máš pochopitelně pravdu. Jen si myslím, že nepatrná špetka ohleduplnosti ze strany rodiny mé švagrové tu mohla být! Vždyť jmen je plný kalendář!
Moc Ti přeji, abys nikdy nemusela podobný problém řešit "na vlastní kůži". Věř mi - ta představa, že mi jmenovec mého zemřelého dítěte bude říkat teto, je hrozná!
 Hani 
  • 

Pláču 

(19.8.2005 22:32:56)
Jen pláču, zároveň děkuji Bohu za své 3 zdravé děti a Vám přeji - vlastně ani nedokážu vyjádřit co, je mi to moc líto... Hlavně zdravíčko pro všechny blízké ...
 petula k. 


víra 

(19.8.2005 22:47:20)
Pawli,už při našem posledním setkání,jsem měla pocit,že jsi strašně silná osobnost,ale stejně jsem překvapená jak moc.běhá mi z toho všeho mráz po zádech a je mi to moc líto a musím ti znovu říct,že tohle je hrozné,smutné ,nepředstavitelné,ale že máš ohromný poklad- Iwa a malýho Jendu.přeju vám aby se brzy Jenda dočkal brášky,nebo ségry a aby vás čekala už jen samá radost v podobě zdravých rošťáků petra a ája
 Anil, Andulka 8 mesicu 
  • 

naděje 

(20.8.2005 1:32:17)
Obdivuji sílu vás obou. Nedokážu si představit bolest, jakou jste museli prožít a jaká vám asi zůstala v srdci. Přeju vám hodne štěstí a spoustu dalších zdravých dětí, neboť ony jsou naší nadějí. Držíme palce. Anil s dcerou Andulkou
 Martina 
  • 

Re: naděje 

(20.8.2005 10:32:00)
Ahoj Pawli,
můj partner má v rodině cystickou fibrózu, díky tragédii, kterou si prožili ve své rodině, jsme o tom věděli a nechali se testovat před prvním početím. Při obou těhotenstvích jsem absolvovala podrobný UZ, teď mi ho dělali na Klinice u sv. Klimenta, Kostelní 9 Pha 7 (za Min. vnitra na Letné). Je to něco podobného, jako psala Ála, Dr. by prý viděl i cysty v ledvinách, prohlédl vše velmi podrobně. Na genetické testy u lidí, kteří nemají konkrétní problém, moc nevěřím, protože vždy se testuje jen něco konkréního.
Olině, která se tu naváží do odpůrkyň testování, bych chtěla říct, že např. z hojně dělané amniocentézy rodičkám po 35. roce věku se testuje jen Dawnůw syndrom, nic jiného, takže se na jiný problém nepřijde, ale to se moc neví.
m.
 Jitule 
  • 

Re: Re: naděje 

(24.8.2005 18:09:45)
Zdravim vas vsechny damy.
Jen chci vyvratit mylny nazor, ze z amniocentezy se tesuje pouze Downuv sy. Z buněk plodu získaných při amniocentéze se zjišťuje karyotyp plodu - tedy pocet chromozomů. Tzn. ze se tak odhali vsechny mozne chromozomální vady a ne pouze Down. sy.
Jinak všem přeji hodně štěstí a síly.
 Lenka 
  • 

Smutné 

(20.8.2005 12:35:18)
že se to stává i v dnešní době a nedá se tomu předejít. Držím Vám palce aby Vás brzy zase bylo víc.
 Vlada+Adi+Emmi 


Tri porody,dve deti 

(20.8.2005 22:36:41)
Pavli,drz se,preji moc moc sil,pokud bys mela chut, napis...

stalo se mi neco podobneho.Prisla jsem o sveho prvorozeneho chlapecka...narodil se predcasne a i presto ,ze byl naprosto zdravy a velky kluk,nebylo mu doprano,aby zil...uskrtil se na pupecni snure.
Uz je to nekolik let,narodily se mi dve holcicky,ale nikdy nikdy nezapomenu na Tomaska.Kdyz ctu podobne pribehy, moc mi to pomaha,vim ze v tom nejsem sama.Tak snad timto pribehem zase trosku pomohu ja tobe...
 verca, 2 děti 
  • 

Re: Smutné 

(21.8.2005 6:13:40)
Nenacházím slov......... Upřímnou soustrast.
 Myška04 


Sílu,odvahu,víru! 

(20.8.2005 14:27:22)
Milá Pawli,
i já si nad Vašm příběhem poplakala. Musí to pro Vás být moc těžké, ale jste a buďtě i nadále silní. Vím, že nikdy nezapomenete, ale čas všechny, i ty nejhorší rány zahojí, jizva sice zůstane ale bude lépe. Přeji Vám brzy další miminečko.
 Laura 
  • 

Pawli, 

(20.8.2005 20:21:39)
Bůh na nás nakládá pouze to, o čem ví, že zvládneme. My jeho záměrům teď nerozumíme a hádáme se s Ním, ale možná to někdy pochopíme...
Já jsem si před 3 měsíci přinesla z nemocnice těžce handicapovaného 4-letého syna, který byl předtím úplně zdravý. A teď vůbec nevím, co bude dál, bojím se a ptám se PROČ???

Ale my to zvládneme. Vy i my.
 Líza 


Re: Pawli, 

(20.8.2005 20:23:03)
Lauro, :-(((, přeju ti dost sil.
 Pawlí 


od Pawlí 

(20.8.2005 20:30:53)
Lauro,
zvládneme to protože nemáme na vybranou.
Pokud chceš napiš mi na mejlík je pod ID.
 Haluška 


Re: od Pawlí 

(21.8.2005 17:54:51)
Pawlí i vy ostatní s podobně smutným příběhem,

máte za sebou (ne, asi to člověk nikdy nemá úplně za sebou) opravdu těžkou životní zkoušku. Taky bych ráda napsala něco povzbudivého a jaksi mi váznou slova...
Tobě Pawlí přeji, aby Ti Tvou ztrátu Bůh vynahradil. Nikdy mi nebylo tak těžko jako Tobě, ale když mi bylo těžko, kolikrát jsem prožila útěchu od Boha, že jsem měla sílu jít dál. Takovou útěchu přeju i Tobě. V každé chvilce, kdy Ti ještě bude těžko u srdce.
 sona 
  • 

Re: Pawli, 

(22.8.2005 8:01:38)
Lauro co se stalo tvému synkovi?
 Jitka 
  • 

krém na strie 

(22.8.2005 10:39:48)
Dobrý den, mám zřejmě úplně hloupý dotaz, ale moje sestra se od svého gynekologa dozvěděla, že vadí používání krémů a hlavně krémů proti striím nenarozenému dítěti, že mu škodí tím, že si barví hlavu a na břicho si maže krémy a že nesmí používat mycí gel na bříško a maximálně můžepoužít trochu mýdla, co je prosím na tom pravdy? Všude v lékárnách se prodávají krémy na strie v těhotenství a nikdy jsem neslyšela, že bych se v těhotenství neměla mýt mycím gelem,tedy pokud to nevadí mé pokožce. Sestra má díky této radě zničené břicho,nohy i prsa plné strií, má dvouměsíčního kluka, a asi se toho už nikdy nezbaví.Jsem ve třetím měsíci,prosím o radu,zda tyto přípravky mohu používat.díky,Jitka
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Evčo, 

(22.8.2005 11:09:28)
Jitko, to, co tvé sestře tvrdil gynekolog, je totální nesmysl. Nevěř tomu.
 Jitka 
  • 

Lídě 

(22.8.2005 11:24:15)
Lído, díky, taky se mi to nezdálo, ale byla jsem s mámou v lékárně a kupovala si tam rkém Vichy na strie a ona mi děsně nadávala, že to dítě bude nemocný,ale kdyby to tak bylo,tak bych nemohla sdělat nic, nalíčit se,umejt si hlavu, šáhnout v autobuse na sedačku,všude jsou bacily a nějaký "škodlivý" látky...To bych nesměla ani jíst,protože jídlo se podle mě dostane k miminku víc než nějakej blbej krém,co si mažu na břicho..A bůh ví,co v dnešní době jíme a i když sním spoustu ovoce a zeleniny,ptám se někdy sama sebe,kolik v tom je asi dusičňanů....Dík,Jitka
 Barča 
  • 

Hovory s Bohem 

(20.8.2005 23:08:28)
I já jsem si pobrečela nad vaším příběhem. Je to ještě pro vás příliš živé a tato strašná zkušenost z vašich srdcí nikdy nezmizí.
Pokud chcete odpověď na vaše otázky, přečtěte si, někdy...., Hovory s Bohem. Je to zkušenost, strašlivá zkušenost, ale já bych byla trošku vděčná, že pokud se toto mělo stát, pak že chlapečka nic nebolelo.
Přeju vám co nejdříve nové miminko, aby trochu zahladilo vaši bolest.
Mám ráda Andělíčky, zavolejte si je také na pomoc, funguje to a s jejich pomocí vám bude o moc líp...
Věřím tomu, že zas budete šťastní, moc vám to přeju
 Dana 
  • 

Drzim palce!!!! 

(21.8.2005 4:32:45)
Prave jsem usedla k pocitaci, protoze me muj drobecek vzbudil a ja nemohla usnout. Premyslela jsem nad spoustou malichernych veci a litovala se - jak se nevyspim, manzel mi nepomuze, ze uz mi vsechno leze na mozek..A tak jsem si zapnula pocitac, ze se aspon mrknu na Rodinu. Ale takovyhle pribeh mi vyrazil dech a vehnal slzy do oci. Jsem stastna za sveho zdraveho chlapecka, a i kdyz prisel na svet driv a docela dramaticky, je vse v poradku a prospiva. Dekuji Bohu a nejradeji bych si dala par facek za ty svoje litosi. Moc na vas myslim, drzim palce...Myslim, ze do rana neusnu, ale nebude to tim, ze bych premyslela o svych "trapenich".
 Renča 
  • 

srdeční vada - chřipka? 

(21.8.2005 9:18:12)
Pawlí, prodělala jsem v těhu chřipku, prožila jsem dva týdny hrůzy když jsem ji léčila a pak když jsem čekala na ultrazvuk srdce, mimčo vypdalo v pořádku.
Zatím i je, tak to snad tak zůstane.
Takže pozor - chřipka může vyvolat srdeční vadu u vyvíjejícího se miminka..... Měla jsem chuť zabít toho kdo mě nakazil !!!!!
 kamča 
  • 

Re: srdeční vada - chřipka? 

(21.8.2005 10:08:31)
Co je to za blbost,že chřipka může způsobit srdeční vady u vyvíjejícího se plodu???
 Pawlí 


Re: Re: srdeční vada - chřipka? 

(21.8.2005 18:54:11)
Kamčo,
Nikdo neříká že každá chřipka automaticky znamená že vyvíjející se mimko bude mít srdeční vadu, ale může se to stát a Bohužel se to stává. Věř že bych byla raději kdyby se to nestávalo!
 evickavo 


Re: Re: srdeční vada - chřipka? 

(22.8.2005 17:55:18)
Milá Kamča,
či veríš či nie, je to možné a nie len vrodená srdečná vada ale všeličo iné sa môže stať bábätku počas vnútromaternicového vývinu ak v nesprávnom čase chytí mamina obyčajnú chrípku. Naši známi majú prekrásne dievčatko, dnes ž 6 ročné ale... je telesne handikepované. chýbajú jej na jednej rúčke dva prstíky a v nožičke má o jednu kosť od kolena dole menej a preto nikdy nebude môcť chodiť bez ortézky, kt. jej stále musia prerábať podľa rastu. a to všetko pre jednu blbú chrípku, kt. prekonala jej mamka na začiatku tehotenstva. Našťastie je to vysoko inteligentné dieťa, zvláda to bravúrne, samozrejme aj rodičia, ale neverím, že ich to nemrzí a že v kútiku duše tá malá nezávidí svojim zdravým rovesníkom, že môžu robiť viac ako ona. A nie je to genetika, lebo obaja rodičia boli vyšetrení a navyše sa im teraz nedávno narodilo druhé a našťastie celkom zdravé bábo. Chrípku teda netreba podceňovať.
 Luci+Vája7/04, Kryštof 9/07 


Pawli, 

(21.8.2005 14:02:03)
přeju tobě a tvé celé rodině mnoho sil.A moc tě obdivuju jak to zvládáš,jsi neuvěřitelně statečná.
Brečim jak želva.
 Marfuška s Eliškou 


Re: Pawli, 

(21.8.2005 20:10:58)
poprvé jsem brečela, když jsem se tu strašnou zprávu dozvěděla, teď podruhé k tomu chyběl jen kousíček. Slzy mi zastavila Elinka, která ke mně rozdováděná přiběhla.
Pawli všichni 3 jste opravdu silní a já Vás moc obdivuju! Přeji Vám, aby Vás život již nikdy takhle krutě nezkoušel!!! Držím Vám palce a přeji hodně štěstí!!!!
 Věrka, Jiřík 
  • 

Život je jen náhoda 

(21.8.2005 22:18:27)
Se zatajeným dechem a hrůzou jsem četla váš příběh. Ani vám nedokáži vyjádřit to, jak moc je mi to líto. Když jsem byla těhotná a procházela všemi těmi vyšetřeními, ani na chvilku jsem nepochybovala nad tím, že vše bude v pořádku. A i když všechny testy a vyšetření byly v pořádku, brala jsem jako samozřejmost, že mé miminko bude zdravé a v pořádku. A měla jsem neuvěřitelné štěstí, že můj syn je zdravý. Až po čase jsem si však začala uvědomovat, jaké jsem měla štěstí, že mám zdravého syna, že je na světě spousta maminek, které tohle štěstí neměly. Určitě nenaleznu slova útěchy a taková slova útěchy ani snad neexistují, která by pro vás znamenala útěchu, jen vám můžu napsat, že s vámi velmi soucítím a přeji vám, aby vám osud konečně ukázal i tu lepší tvář a ušetřil vás tak dalších neštěstí. V každém případě miminko, pro které si znovu zavoláte a ono už se ZDRAVÉ narodí, bude mít skvělou mámu!!!!
 danyjela 


Mám za sebou 2 potraty 

(22.8.2005 6:35:27)
A i když jsem si jista, že je to "lepší" zkušenost než přijít o již narozené dítě, sebralo mě to tak, že - i když podle genetiků (a blablabla) můžeme mít s manželem bez problémů děti - jsem rezignovala na biologické děti a šla cestou adopce. Máme teď doma již přes 4 měsíce adoptovanou dcerku Alžbětu (zrovna nyní s virózou a vysokými horečkami...) a je to moc fajn. Chceme adoptovat ještě jedno dítě, asi klučíka, uvidíme, kdo bude naši náruč potřebovat. Moje rezignace na biologické rodičovství byla a je možná jen to, že jsem srab, že nechci znovu pokoušet osud a zažívat (i fyzicky!) to, co se stalo při posledním potratu. Je mi 33 let, a přesto už těhotenství nechci... jsem na ně zbabělá. Na druhou stranu si říkám, že kdyby aspoň větší část rodičů, kteří mají problémy s biologickými dětmi, se dali cestou náhradní rodinné péče, učinili by šťastnými děti, které už na tento svět (zdravé) přišly, ale měly tu smůlu, že je nikdo nechce.
Každopádně Vám držím palce a s těmi dotazy na Boha je to přesné... co vím stoprocentně z vlastní zkušenosti, že teď už ale nebudete prožívat žádné další těhotenství v pohodě a bez obav. Mám to za sebou taky, právě proto Vám přeji hodně, hodně sil.
 pisisvorka 


síla duše..... 

(22.8.2005 7:22:02)
Chtěla bych vám složit poklonu, nejen za to, že jste našla sílu napsat svůj příběh a podělit se s maminkami o radostnou udalost se smutnym koncem. Obdivuji vás za tu duševní a psychickou sílu. Jsem sestřička a nějaký čas jsem pracovala jako dětská sestřička na porodnici a zažila jsem tam spoustu radosti a radostnych slz,ale bohužel i tu druhou, smutnou stránku.Sama také nechápu, proč "ten nahoře" nechá ty robátka vyvinout, rodiče těšit se na to stvoření, které budoucí maminka nosí pod srdíčkem,a pak.......
Když jsem četla Váš příběh, nedovedla jsem zadržet slzy. Jsem sama maminkou, mám svoje první miminko v 21 letech.Je to krásná holčička a svůj život si bez ní nedovedu představit já, manžel a celá naše rodina.Narodila se o něco dříve než váš Lukášek ( 1.6.2005. v 16:25). Měla jsem během těhotenství problémy, jednou jsem ležela v nemocnici v 19 - tém týdnu, když jsem krvácela a po druhé v 38 týdnu na podezření preeklampsie. Ač nejsem věřící, modlila jsem se,aby naše děťátko bylo v pořádku a hlavně se narodilo zdravé. Se mnou na pokoji ležela maminka, jejíž gynekolog zanedbal infekci a její chlapeček Ládík se narodil předčasně ve 28 týdnu. Ač je naše nemocnice vybavena nejmodernějšími přístroji v péči o předčasně narozená miminka, Ládíkovi nedovedli bohužel pomoci a po deseti dnech odešel. Ale věřím, že se oba chlapci, jak Ládík tak i Váš syn Lukášek se na Vás dívají z öbláčků. I když tu není tělesně, stále ho nosíte ve svém srdci.Z celého srdce a upřímně, Vám přeji, aby jste brzy měli zdravé a krásné miminko, minimálně tak krásné, jako je vaše duše.
 Dana+ 4 


Vím co jste si prožili................ 

(22.8.2005 7:42:56)
Stalo se nám něco podobného, jen jsme nedošli až na ten konec. Před dvěma lety zjistili mému miminku srdeční vadu již ve čtvrtém měsíci těhotenství a kromě toho ještě Turnerův syndrom. Teď jsem si na to vzpoměla a tečou mi slzy proudem, ale věřte, bude líp. Po tom co jsem si prožila potrat, jsem porodila rok po roce dvě krásné zdravé holčičky. Přeji, ať máte taky takové štěstí, ale věřte, že na tuto zkušenost nikdy nezapomenete, tím spíš, že maličký už měl jméno. Měla jsem v sobě spostu rozporuplných pocitů, dávala jsem si za vinu, že jsem zabila vlastní dítě ještě když jsem ho měla pod srdcem, ale po přečtení vašeho článku vím, že jsem tenkrát udělala správně. Přeju hodně síli a lásky k dalšímu dítěti nebo dětem a přeji ať toto aspoň trošku přebolí.

Dana
 paprička 


Obdivuji vaši sílu 

(22.8.2005 11:12:09)
Přečetla jsem váš příběh jedním dechem a přiznám se,že vás nesmírně obdivuji. Jak za otevřenost, s jakou jste váš příběh napsali, tak za nesmírnou psychickou sílu, která ve vás je. Ze srdce vám přeji, aby se vaše snažení na podzim podařilo a vy se mohli radovat ze zdravého miminka. Hodně štěstí.
 bakanka*82 


Re: Obdivuji vaši sílu 

(22.8.2005 16:36:02)
Nedokázala jsem přečíst celý příběh bez přestávky.Přes slzy jsem neviděla. Je až nuvěřitelné jakou má člověk v sobě sílu. Moc Vás obdivuji za to,že dokážete jít dál, ale jak už bylo zmíněno musíte. Tento příběh je okno do každé duše, po přečtení jsem si musela přehodnotit svůj žebříček hodnot. Najednou nejsou věci černé jak jsem si myslela. Moc děkuji za slova,která vás bolí,a obdivuji odvahu podělit se s námi o tak citlivou část Vašeho života. Ješrě jednou děkuji a přeji mnoho,,deních,, starostí se sposty dětí
 Pawlí 


Re: Re: Obdivuji vaši sílu 

(22.8.2005 20:31:38)
Berčo,
i ostatní ještě jednou děkuji. Asi je to jeden z důvodů proč Lukášek umřel to aby si lidé kteří o něm uslyší pozměnili hodnoty které mají.
 Daniela,dcera Ester 10 mesicu 
  • 

dekuji za vasi statecnost 

(22.8.2005 22:31:11)
Dobry den. Velmi me mrzi, co jste si museli prozit a dekuji, ze jste se o tuto bolest podelili. My jsme pred mesicem prisli o miminko v 8tt. Jelikoz prvni tehotenstvi probihalo naprosto bez komplikaci a zacatek druheho taktez, byla jsem naprosto v soku, ze se neco takoveho stalo. Navic se vse stalo doma, je to strasne potratit na toalete a splachnout vytouzene miminko!Nase Esterka potrebuje ve svem veku moji plnou pozornost,takze jsem si ztratu naseho miminka nemohla ani oplakat a tak se s tim porad nemohu vyrovnat. Zijeme v Praze, uplne bez pribuznych a pratel jako maku, o to je vse tezsi. Kdyz jsem ale cetla co se stalo s Lukaskem, pochopila jsem, ze muzeme byt stastni, ze jsme prozili jen tak malou bolest. O to spis, ze Esterce jeste u me v brisku nasli srdecni vadu a strasili nas, ze ji budou muset operovat a nakonec se narodila jen s malou a temer bezvyznamnou vadou, ktera se casem sama rustem upravila (nedorostle prepazky mezi sinemi i komorami). Ja jsem vdycky vedela, ze zdrave a zive detatko je obrovsky dar (kdyz mi bylo 16 narodila se mi sestra a za 14 dnu umrela), ale ted, kdyz se takova ztrata dotkla i me uz dokazu pochopit i tu bolest a prazdnotu. Ale s Bohem jsem trosku na stiru. Jako konvertita a silne emotivni clovek prozivam trochu krizi viry a vlastne ted tak trochu nevim, jestli verim nebo neverim. Nechavam tomu ale volny prubeh, venuju se naplno sve milovane Esterce a manzelovi a verim, ze bude lip!
Velice vas obdivuji, ze jste tak optimisticti, a ze je vase vira tak pevna. Na podzim si taky zkusime zavolat na miminko a budeme na vas moc myslet, at si taky jedno (nebo dve?) privolate.
Daniela, Marcel a Esterka
 Sajsa+Kája 9r.+Daník 01/07 


Brečím a prožívám to znovu 

(22.8.2005 15:10:54)
Pawlí,
cítím s celou vaší rodinou. Před 7 lety jsme prošli něčím podobným, při čtení tvého článku jsem si znovu (posté??) připomněla ty pocity- prázdnou náruč, postýlku, hadičky a přístroje okolo mého miminka a v neposlední řadě to, že vím komu vděčím za to, že si má donošená a zdravá beruška musela projít peklem a my s ní. Člověk vydrží neskutečně moc. U nás na cestu s miminkem domů došlo, ale bylo to o chlup. Malá je postižená, má DMO. Nechodí, ale jak my, tak ona děláme maximum pro to, aby vše probíhalo v její nejlepší prospěch. Je toho někdy moc, ale každý den děkuji Bohu, že je tu s námi, i když není v pořádku. Právě plánujeme další mimi, čeká nás genetika a tak. Přeji nám i vám, aby příští návrat z porodnice proběhl tak, jak o tom rodiče sní. Vyjde to!

Kdyby sis chtěla popovídat, kdybych mohla nějak pomoci, napiš mi na mail.

Hodně štěstí!!
Šárka
 sisicatch 


Hodně síly...  

(22.8.2005 17:43:36)
Milá Pawli, Evo, Sajso a ostatní maminky. Moc Vás všechny obdivuju, jak jste statečné. Při čtení článku a následné diskuze jsem si hodně pobrečela a jsem ráda, že mám zdravého klučíka (asi je to sobecké,ale bohužel pravdivé :( )

Přeji Vám všem hodně síly a co nejdříve vytoužené miminko.
Alča
 Sajsa+Kája 9r.+Daník 01/07 


Re: Hodně síly...  

(22.8.2005 18:19:02)
Milá Alco,
děkuji za přání, také doufám. A přeji hodně radosti z tvého děťátka, je krásné mít dítě, je štěstí mít zdravé dítě a není vůbec sobecké se z toho radovat. Moc to přeju všem maminkám, protože vím, jaké to je, když dítě v pořádku není. Je to stejně krásné, jen trochu složitější... Někdy..

Šárka
 Zdenka, 2 děti 
  • 

to samé 

(22.8.2005 17:59:16)
Nám se stalo to samé, takže opravdu vím, co jsi prožila. Akorát je jeden velký rozdíl v tom, že našemu synovi to zjistili v necelých šesti týdnech a teď jsou mu skoro dva roky a stále je mezi námi- živými. Nevím, proč to ten Někdo nahoře takhle chtěl.....
 Zdenka, 2 děti 
  • 

to samé 

(22.8.2005 18:00:54)
Nám se stalo to samé, takže opravdu vím, co jsi prožila. Akorát je jeden velký rozdíl v tom, že našemu synovi to zjistili v necelých šesti týdnech a teď jsou mu skoro dva roky a stále je mezi námi- živými. Nevím, proč to ten Někdo nahoře takhle chtěl.....
 jindruna 


brečím 

(22.8.2005 18:37:14)
skusila sis hodně, to je neštěstí.
 nina 
  • 

pozitivna energia 

(22.8.2005 20:10:33)
Je mi velmi luto cez co ste si museli prejst s Lukaskom.
Nemozem ani velmi sformulovat co chcem povedat, co sa da povedat, ale aspon to, ze vam posielam pozitivnu energiu. Zivot ma pre nas asi vselijake "prekvapenia", ktorym nerozumieme, mozno raz pride ten den, ked to bude vysvetlene.
Drzim palce, aby ste opat lahko otehotnela a narodilo sa vam zdrave dietatko.
Ak potrebujete priatelku na pisanie si, tak hocikedy mi napiste email.
Good luck, nina
 Kachna 


od Káči 

(22.8.2005 23:35:46)
Ahoj,

držím vám palce a věřím, že to společně zvládnete. Havně ty, protože jenom matka ví jak je to těžké. Bůh za to nemůže, příroda je silnější a nejsem doktor, ale vím, že některé věci nejde ovlivnit. Je možné, že to nějaký doktor "zvoral", ale jisté to určitě není. Moje kamarádka porodila chlapečka, kterého hned operovali (už věděli) a přežil, ale jisté to nikdy není. Můžeš mít zdravé dítě a stane se nehoda a katastrofa je na světě. To jsou věci, které se ovlivnit nedají. Myslím na něho a na tebe a také na tvého manžela. Až budeš přístě čekat mimčo (my tomu doma říkáme prďocha), zkus se nad to všechno povznést a mysli na Matku Přírodu, která ti pomůže.

Ze srdce,

Káča
 Petra 
  • 

Re: od Káči 

(22.8.2005 23:49:45)
Taky jsme my posunuli hodnoty, myslím na Vás.
 Lidunka 


Dekuji 

(23.8.2005 11:05:25)
Dekuji, ze mohu kazdy den uklizet vyhazene skrine s hrackama,ze mohu resit nesmyslne zachvaty vzteku, kdyz nedovolim hru s nuzkama, ze mohu petkrat za noc vstavat a do nekonecna uspavat, ze mohu mit doma ziveho a zdraveho syna....
 Lucka , Aneta + Adam 


Mám strach 

(23.8.2005 16:32:22)
Milá Pawlí, při čtení jsem brečela a říkala si, že se možná musím připravit na něco podobného. Po dvou potratech jsem otěhotněla, dokonce jsem čekala dvojčata, ale o jedno jsem hned v začátku těhotenství přišla. Minulý týden jsem ležela v nemocnici, dávali mi steh. Při té příležitosti mi dělali běžný UZ a zjistili, že malý má nejspíš oboustranný rozštěp rtu, pouze jednu žílu v pupečníku a mírně rozšířenou ledvinou pánvičku. Posílají mě na superkonziliární vyšetření, kde zjistí jestli malý nemá i nějaké další vady. Hlavně to, jestli má v pořádku srdíčko. Takže teď už týden žiji v nejistotě a nevím co bude. Modlím se, aby už nic horšího nenašli. Zároveň v duchu proklínám doktora v hradeckém Sanosu, který mi dělal UZ vyšetření na 20. týdnu a za 2,5 minuty mě vyexpedoval z ordinace se zprávou, že malému nenašel žádné zjevné vady. Geneticky je snad vše v pořádku, vyšetření plodové vody mi totiž také dělali, naštěstí ho dělala jiná lékařka než ten výše zmiňovaný odborník. Nyní jsem už ve 28.tt. a nechci ani domyslet co bude, pokud by malému našli nějakou vadu neslučitelnou se životem. Snad budeme mít štěstí a vše nakonec dobře dopadne. A vám třem přeji z celého srdce abyste příště měli také štěstí. I když vím, že ztráta Lukáška bude už navždy nenahraditelná. Lucka
 Atik 
  • 

Re: Mám strach 

(23.8.2005 17:47:16)
Zráží mě,že jsou v dnešní době někteří lékaři tak nedůslední a nezodpovědní.Moc Vám držím palečky,ať všechno dobře dopadne a můžete se radovat se svého mimíska.
 Pawlí 


od Pawlí 

(23.8.2005 17:56:42)
Lucko,
držíme Vám držet palce aby všechno dopadlo tak jak má. Budu ráda když mi napíše na mejlík.
 Pavla , synové 12 let+11 měs. 
  • 

Držíme pěsti !! 

(23.8.2005 18:15:19)
Ahoj Pawli!
Moc,moc s Váma soucítím a přeji aby další miminko bylo brzy a hlavně zdravé!
Po narození prvního syna jsme mu s manželem po dvou letech chtěli pořídit sourozence .Povedlo se to hned,ale netrvalo to dlouho asi ve 11 týdnu nám řekli,že se miminko nevyvíjí a tak jsem šla na výškrab .Za další dva roky s pomocí léků jsem znovu otěhotněla a vše se vyvíjelo moc dobře.Bohužel asi v 18-19 týdnu jsem šla (ne na první)na UZ a ukázalo se že miminko je mrtvé.Následovalo další přerušení.Tehdy můj 4letý syn byl mojí velkou oporou.Vím že to proti tvému příběhu takřka nic není , ale já to tehdy moc těžko nesla.Samozřejmně jsme za čas chtěli zase počít miminko,aby syn nebyl sám.Jenže ono to už vůbec nešlo.Prošli jsme všema vyšetřeními co snad existují,projezdily snad celou republiku.Rozhodli jsme se i pro umělé oplpodnění,ale taky se nepodařilo.Ře kli nám,že bez pomoci mít děti už nebudem.Nakonec jsem se rozhodla všechno vzdát.Řekli jsme si s manželem , že máme jedno zdravé dítě a co by někteří za to daly.Vysadila jsem veškeré léky (bez nich jsem mněla měsíčky jak se jim chtělo),přestala navštěvovat gynekolgie a prostě na vše přestala myslet.Známá mi doporučila jednu babku bylinkářku a ta mi prý aspoň bylinkama upraví měsíčky.Měsíčky sice byli jak kdy , ale já se uklidnila.Jednou,když už jsem to nedostala přes tři měsíce (zatím nejdelší pauza),tak jsem se rozhodla zajít k mému doktorovi gynekologovi ( byla jsem před tím nachlazená ).Myslela jsem,že mám nějaký zánět nebo něco podobného.Na jeho dotaz zda jsem těhotná jsem řekla , že to určitě ne!Naštěstí má u sebe ultrazvuk a vyvedl mně z omylu bylo to 7-8 týdnu dlouhé těhotenství a já to ve svých 31 letech nepoznala!Všichni jsme byli moc šťastní a překvapení!Hlavně manžel,který na mně čekal v autě!Sice jsem neměla nejklidnější těhotenství (začla jsem v 16 týdnu silně krvácet),ale jak píšete Bůh toho tvorečka zachránil! 11.9.2004 se nám narodil císařským řezem nádherný a zdravý chlapeček !Nejsem sice věřící,ale v něco věřím.Neumím se modlit,ale celé těhotenství jsem si s malým v bříšku povídala a modlila se po svém!Jsem přesvědčena , že zázraky se dějí!! Tak Vám ještě jednou moc přeji ať máte zdravé krásné miminko,protože si ho moc zasloužíte!
 Pawlí 


Re: Držíme pěsti !! 

(23.8.2005 21:14:09)
Pavlo,
doufá že brzy budu taky "nastydlá" a ponesemem si z porodnice krásný uřvaný uzlík.
 Daniela,dcera Ester 10 m 
  • 

dekuji za vasi statecnost 

(23.8.2005 23:34:34)
Dobry den. Velmi me mrzi, co jste si museli prozit a dekuji, ze jste se o tuto bolest podelili. My jsme pred mesicem prisli o miminko v 8tt. Jelikoz prvni tehotenstvi probihalo naprosto bez komplikaci a zacatek druheho taktez, byla jsem naprosto v soku, ze se neco takoveho stalo. Navic se vse stalo doma, je to strasne potratit na toalete a splachnout vytouzene miminko!Nase Esterka potrebuje ve svem veku moji plnou pozornost,takze jsem si ztratu naseho miminka nemohla ani oplakat a tak se s tim porad nemohu vyrovnat. Oba jsme s manzelem z Moravy, ale zijeme v Praze, uplne bez pribuznych a pratel jako safranu, o to je vse tezsi. Kdyz jsem ale cetla co se stalo s Lukaskem, pochopila jsem, ze muzeme byt stastni, ze jsme prozili jen tak malou bolest. O to spis, ze Esterce jeste u me v brisku nasli srdecni vadu a strasili nas, ze ji budou muset operovat a nakonec se narodila jen s malou a temer bezvyznamnou vadou, ktera se casem sama rustem upravila (nedorostle prepazky mezi sinemi i komorami). Ja jsem vdycky vedela, ze zdrave a zive detatko je obrovsky dar (kdyz mi bylo 16 narodila se mi sestra a za 14 dnu umrela), ale ted, kdyz se takova ztrata dotkla i me uz dokazu pochopit i tu bolest a prazdnotu. Ale s Bohem jsem trosku na stiru. Jako konvertita a silne emotivni clovek prozivam trochu krizi viry a vlastne ted tak trochu nevim, jestli verim nebo neverim. Nechavam tomu volny prubeh, venuju se naplno sve milovane Esterce a manzelovi a verim, ze bude lip!
Velice vas obdivuji, ze jste tak optimisticti, a ze je vase vira tak pevna. Na podzim si taky zkusime zavolat na miminko a budeme na vas moc myslet, at si taky jedno (nebo dve?) privolate.
Daniela, Marcel a Esterka
 Pawlí 


Re: dekuji za vasi statecnost 

(24.8.2005 12:32:38)
Danielo,
hodně lidí kolem nás se rozhodla zavolat mimko na podzim tak doufám že budeou všechny miminka jen zdravá a šťastná :-).
 Ada 
  • 

rána za ranou 

(24.8.2005 17:49:57)
Mila Pawli,

drzte se cela rodina, verim, ze budete mit dalsi sanci!!!

Chtela bych se podelit o pribeh, ktery me tez hluboce zasahl, ackoli se nestal me, ale kamaradce.
Ta vzdy chtela velkou rodinu, takze po narozeni dcery se ihned snazili o dalsi mimi. Ale neslo to...Po trech letech pokusu se rozhodli pro umele oplodneni. Vyslo to az na treti pokus a kamaradka cekala dvojcata. Po 6 ti tydnech vsak druhe dvojce nemelo srdecni ozvy a odumrelo (byla to dvojvajecna). Po trech a pul mesicich kamaradka zacala krvacet a tak se bala i o to druhe. Nastesi ale se z delohy odlucovalo to zemrele dvojce, ale tim kamaradka prisla o hodne krve a musela zustat 3 mesice v nemocnici kvuli anemii. Pred Vanoci je pustili domu a v unoru se ji narodil syn. Zdravy, bez problemu. Mesice ubihaly a klucik vesele pribiral na vaze, zadne zdravotni problemy, docela vesele mimco. Planovaly jsme si, ze si nasi kluci (muj je o pul roku starsi budou spolu hrat atd..). Jenze, osud chtel jinak. Jednoho vecera jeji chlapecek, kteremu bylo 5 mesicu, se ve spanku prevratil na brisko a nestesti bylo hotovo - syndrom nahleho umrti.
Kdyz o tom clovek cte v knizce, tak si rekne, jo, asi se to stane, ale kdyz se to fakt stane v nejblizsim okoli, je to sok a rana! Kdyz mi to kamaradka psala (sms), protoze nemohla mluvit a ani nechtela, krve by se ve mne nedorezal. Tak strasne jsem ji chtela pomoci, podporit, ale nechtela s nikym mluvit. To lze chapat. Pry, kdyby nemela tu prvni dcerusku, tak by se snad zabila. Zda opravdu, ci je to jen vykrik bolesti, nevim. Nicmene, je to uz mesic a kamaradka je stala zavrena se svou bolesti v srdci a odmita komunikovat. Chci ji pomoci, ale nevim jak...
Pawli, bylo pro Tebe tezke o tom mluvit, nebo Ti povidani o Lukaskovi naopak pomohlo? Bojim se, ze kdyz se podiva na meho synka, pripomene ji to toho jejiho a bude to jeste horsi.
Prijit o dite v jakemkoli veku je nestesti, kez by se to uz nikomu nikdy nestalo!!!
Ada
 Pawlí 


Re: rána za ranou 

(24.8.2005 19:29:22)
Ado,
pro mě je psaní terapie a tím že jsem to "vykřičela do světa" se mi hodně ulevilo. Ale každý není takový někteří lidé si svou bolest nechávají pro sebe.
Mluvení je něco jiného. Nedělalo mi problémy si o Lukáškovi povídat s dobrými kamarádkami (podle toho co píšeš jsem pochopila že Vy dvě jste), ale děsně mě štvali lidi kteří si nás téměř nevšímali když jsme byli čtyři ale když jsme byli tři tak byli hrozně "nadšený" že nás vidí a hrozně zvědavý jak to zvládáme.
Pokud chceš dej své kamarádce přečíst článek a řekni jí že mi může kdykoliv napsat. Mejlík je po ID. Nebo se mi ozvi a já Ti dám číslo na ICQ.
 Smoojna 


chřipka a vady srdce-upřesnění 

(24.8.2005 20:39:13)
Ahojky,včera jsem byla u gynekologa(Mudr.Páral-Brněnské Gyn-line centrum) velice milý a ochotný doktor-ptala jsem se ho,jestli může chřipka v raném těhotenství způsobit nějaké vady plodu-a jeho odpověď,jak jsem i čekala byla,že nikoli.Běžná chřipka,kterou mívá na podzim a na jaře plno lidí na plod nemá žádný vliv,pouze chřipka s vysokými teplotami kolem 40 stupňů..
Tak mi tu prosím netvrdte,že známé se narodilo miminko se 3 prsty jen proto,že měla chřipku! teda pokud měla tu obyčejnou..
 Petra, Dominik 3/04 
  • 

Re: chřipka a vady srdce-upřesnění 

(24.8.2005 20:52:51)
A jak se pozná normální chřipka od té druhé? Já mam VŽDYCKY teploty okolo 40 stupňů...
 Smoojna 


Re: Re: chřipka a vady srdce-upřesnění 

(24.8.2005 21:18:01)
Je lehčí forma chřipky,tzv.podzimní nebo jarní-kašel,rýma -takové ty běžné věci,ale ty teploty nejsou tak vysoké..
Já si jí na začátku těhu prožila-ucpaný nos,rýma,kašel,bolest v krku..
 Pawlí 


Re: Re: Re: chřipka a vady srdce-upřesnění 

(24.8.2005 22:06:34)
Lenisso,
já nemívám teploty ani když mám zápal plic! A doktor z kardiocentra v Motole nám řekl to co jsem psala.
 Piotra, 2 holčičky 


Re: Re: Re: chřipka a vady srdce-upřesnění 

(25.8.2005 8:27:45)
Tak to nebyla chřipka, pouze těžší nachlazení. Těch virů při nachlazení je spousta a některá mívají těžší a jiná lehčí průběh.
Ukazatelem pro Vás může být to, že u chřipky většinou nebývá rýma. Ta bývá hlavním příznakem právě toho nachlazení.
Za sebe můžu říct, že jsem se po celé těhotenství pěkně klepala, abych nedostala chřipku. Bála bych se vzít si třeba i jen obyčejný paralen. Naštěstí nebylo třeba :-))
 Lucka, syn 03/04 
  • 

Doktoři 

(24.8.2005 21:49:00)
Pawli,

strašně moc držím palce ať na podzim a následně v létě dopadne všechno dobře. Jsem taky z Kladna a taky nemám zrovna ty nejlepší zkušenosti s místními doktory. U mě to naštěstí skončilo jen akutním císařem, protože syn byl veliký a mojí pánví prostě nemohl projít. Měla jsem veliké bříško, a když jsem se gynekologa několikrát ptala, jestli nemůžu mít velké miminko, vždycky mě ujistil že "velikost plodu odpovídá týdnu, nemusíte se starat"a víc se se mnou nebavil. Rodila jsem v Motole a všechno dobře dopadlo. Moje kamarádka k němu chodila taky a měla oprávněné obavy o to, jestli její miminko bude v pořádku. Žádala o testy a on jí je odmítl s tím, že "to by dneska mohl chtít každý" (kamarádka má postižené příbuzné)a jestli se jí to nelíbí, ať si jde jinam. Tak jen přemýšlím, jestli jsme neměly stejného doktora....My už tam ani jedna nechodíme.

Ještě jednou přeju hodně štěstí do dalšího života!!

Lucka
 Pawlí 


Re: Doktoři 

(24.8.2005 22:08:43)
Lucko,
pokud budeš chtít napiš na mejlík. Chodila jsem k Dr. Hamouzovi co má ordinaci v PP klinice
 Pole levandulové 


Re: rána za ranou 

(26.8.2005 1:35:18)
Ado, je strasne, kdyz jakkoli stare miminko zemre a zadne to nepreju, ale proboha nedeste tady maminky, ze pokud se jim petimesicni mimco prevrati ve spanku na brisko, nestesti je hotovo a dite umre na SIDS!
Trendy pro polohy na spani deti se meni pomerne casto, ale pokud dite zemre na SIDS, znamena to, ze zemre z nezname priciny a ne kvuli spani na brise.
Mam kamaradku, ktera ma tri deti v casovem odstupu cca 4 roky a u kazdeho z nich zazila jine doporucovani poloh, vzdy s tim, ze pokud ho uklada jinak, ohrozuje jeho zivot /bricho, zada bok/. Tak nevim , myslim si, ze to chce pouzivat trochu zdraveho selskeho rozumu a je to nazor i moji pediatricky.
 Anna 
  • 

Re: Re: rána za ranou 

(26.8.2005 8:09:15)
Skramuško promiň, ale jsi trošku vedle. Ada proboha nechtěla určitě nikoho strašit,pouze uvedla, co se stalo a v příspěvku to má svou souvislost.Chce pomoct své kamarádce, která se utápí v bolesti.
Myslím, že tvůj příspěvek je hodně bezohledný a že by ses měla nad sebou trošku zamyslet,protože to co jsi napsala bylo trošku mimo mísu.
 Pole levandulové 


Re: Re: Re: rána za ranou 

(26.8.2005 8:35:25)
Anno, trochu vedle jsi myslim ty, ja nerozebiram nici nestesti, rec byla o sireni paniky, kdy z Adineho prispevku jednoznacne vyplyvalo, ze dle ni za nahle umrti kamaradcina petimesicniho detatka muze spanek na brise, coz je nesmysl.Pokud je nejake umrti nahle, nema pricinu.
Jinak nechci v zadnem pripade snizovat Adino usili pomoci kamaradce v tizive situaci. Nastesti jsem nic podobneho nezazila,musi to byt strasne, ale neprijde mi dobre zbytecne desit maminky jeste ohledne spani na brise. Pokud jsem se te dotkla,omlouvam se a preju hezky den.
 Anna 
  • 

Re: Re: Re: Re: rána za ranou 

(26.8.2005 10:23:25)
Skramuško, neomlouvej se, nedotkla jsi se mě, ale určitě jsi četla článek před touto diskuzí a možná sis přečetla i ostatní příspěvky a těch tragických tady taky není málo - a z toho všeho je toho k děšení maminek tolik ...
Pokud má někdo pocit, že mu diskuze na tohle téma nedělají dobře a děsí ho, asi by měl po prvních pár řádcích přestat číst a jít někam jinam a nebo nechat každého ať napíše co zažil a cítí.Nezlob se že to tak napíšu,ale tvoje reakce byla hodně netaktní,sobecká a mimo hlavní souvislost příspěvku.Přeju ti taky hezký den.
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Re: rána za ranou 

(26.8.2005 12:21:56)
Musím se zastat Skramušky, protože její reakce byla věcná a to k tomu, že mimino na bříšku neznamená SIDS. (Když jsem měla první dítě, doporučovala se poloha na bříšku, tehdy se rodilo zhruba 120 tis. dětí ročně a statistiky nezaznamenaly žádnou pohromu)Píšu to pro holky, co mají malá mimča nebo je čekají.

Článek předcházející diskusi je velmi smutný, ale plný síly a odvahy, obdivuji pokorně a přeju štěstí .L.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: Re: Re: Re: rána za ranou 

(26.8.2005 12:29:46)
Holky nehádejte se:-) toho trápení a nedorozumnění ne?
Na bříšku nemají mimča spát dokud se neumí samy otočit nebo aspon zvednout hlavičku.Nebezpečí polohy na bříšku je v tom,že si mimčo ucpe nosík a udusí se.
SIDS jak říká Skaramuška je nevysvětlitalné.Děti umřou jen tak:-( Například si vědci myslí,že může být způsobené tím,že miminka jsou sama v postýlce.čert ví proč to je a každopádně je to hrozný a smutný:-(
 Eva + dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: rána za ranou 

(28.6.2006 9:25:51)
ahoj, myslím si to samé, co Anna. O náhlém úmrtí novorozence a o tom, z jakých bývá příčin, jsme snad slyšely všechny a nemá to nic společného s tím, když nám někdo vypráví citlivý příběh a prostě sděluje, co se stalo. Já si příběh poslechnu, jsem vděčná za to, že mi jej někdo sdělil a nemám potřebu blýsknout se svými znalostmi a pisatele srazit, že někoho děsí .... To jen k podpoře Anny a já myslím, že to Skramuška už stejně pochopila. Hezký den přeje Eva
 Zenaide 
  • 

Je to hrozne, ale preboli to... 

(25.8.2005 0:50:52)
Zitra mi konci "materska dovolena", pokud se to tak da nazvat. Je to už skoro tri mesice, ale stale se s tim nemuzu srovnat. 3 tydny pred terminem porodu nam pan doktor oznamil, ze na ultrazvuku nenalezl srdecni ozvy a ze nami vytouzene prvni miminko je mrtve. Do posledni chvile jsem byla sledovana, prodelali jsme veskere mozne ultrazvuky, vcetne vrozenych vad a specialni srdecni vysetreni.
Zaver z pitevniho protokolu znel, ze neni znama pricina umrti. Pravdepodobne syndrom nahleho umrti. Zustaly nam pouze fotky z ultrazvuku a "rodny list" beze jmena. Za tu dobu uz jsem se jakz takz dala do hromady za podpory manzela a nejblizsi rodiny. Hodne mi pomohly kamaradky, ktere mely pochopeni pro me vylevy nalad. Kocarek a veci mame stale nachystane a uz se moc tesime, ze na to za tri mesice budeme moct "hupnout". Jenom doufam, ze vsechno bude v poradku a tato hricka prirody se uz nebude opakovat...

Stejne jako Tobe, drzim palce vsem maminkam, aby nic podobneho nezazily.
 denissa 


Re: Je to hrozne, ale preboli to... 

(25.8.2005 18:37:07)
Milá Zenajde.Je mi to opravdu moc líto a preji Vám aby jste se brzy miminka dočkali.
 MArtina 
  • 

Re: Je to hrozne, ale preboli to... 

(2.9.2005 9:30:14)
Milá Zenaide
i nám se bohužel před dvěma měsíci stalo něco podobného jako tobě,že jsme přišli o miminko.Pokud by sis chtěla popovídat (ty nebo některá jiná mamka s podobným osudem),napište na email (je pod ID).Sdílená bolest se snáší lépe.
 Martina 
  • 

Moc smutny : (( 

(25.8.2005 8:37:21)
Drzim palce, i kdyz tohle tezko nekdy preboli. Svet je nekdy moc, moc zlej...
Hodne stesti vasi rodine, a Lukaskovi tam nahore pohlazeni....
 Janinka,Honzík 2.8.03 


... 

(25.8.2005 20:23:49)
Úplně mi tečou slzy po přečtení příspěvku, brečím tu před monitorem jak želva. O to víc si ted vážím toho zlobení a starostí s naším malým zlobidlem.
Moc držím palečky s dalším miminkem.
 *Lilka* 


:-( 

(28.8.2005 15:26:48)
Četla jsem si váš příběh a nevím, co říct. Je to hrozné, jaké věci nás potkávají. Je mi to upřímně moc líto, ale vím, že slova vám nijak neuleví.
Držím vám pěsti, ať vše dobře zvládáte!!
 aja 
  • 

Návrat s prázdnou náručí 

(31.8.2005 14:33:40)
Držím Ti palečky a věřím, že další miminko bude zdravé!
Ještě bych měla otázku, k jakému gynekologovi si chodila, jsem taky z Kladna a nechtěla bych se dostat do stejné situace, v jaké si se ocitla ty.
 Pawlí 


Re: Návrat s prázdnou náručí 

(11.9.2005 17:59:34)
Ajo,
už jsem to psala v komentářích. Chodila jsem k Mudr. Hamouzovi do PP kliniky.
 aja 
  • 

Re: Re: Návrat s prázdnou náručí 

(12.9.2005 12:28:39)
tak to je bomba, já taky k němu chodím, takže rychle bič a pryč, viď?
 Pawlí 


Re: Re: Re: Návrat s prázdnou náručí 

(12.9.2005 20:23:14)
Ajo,
já už k němu z pochopitelných důvodů chodit nebudu. Jak Ty je na Tobě.
 Soňa, Vojta 3r., Cyrďa 3m. 
  • 

Děkuji  

(3.9.2005 18:00:14)
Milí lidé,

děkuji za Vaši sílu se kterou jste světu oznámili, co smutného vás potkalo. Mám dva kluky, 3 roky a 3 měsíce a momentálně žiju jen pro ně. Slova nemohou zahojit vaši bolest snad jen pohladit duši,proto posílám mnoho sil a požehnání do dalšího života. Díky vašemu vyznání jsem si opět uvědomila, že život není až taková samozžejmost ale obrovský dar.
 Radek 
  • 

Re:Neco podobneho 

(27.9.2005 10:18:16)
Preji hezky den a chtel bych ric jak moc s Vami citim.Mam pomalu tricet roku a pred par lety jsem prisel pri autonehode o sveho trileteho syna a svou divku.Dlouho jsem se stim neumel vyrovnat,uz jen proto,ze sam jsem se narodil se srdecni vadou a ziju kdezto muj syn byl uplne zdravy.
Vite,nechci byt hnusny,ale vzhledem k me zkusenosti,smrt Vaseho syna byla mozna vysvobozenim.Sam mohu rict jakymi problemy uz jsem za svuj zivot prosel a navic me srdce pomalu slabne.Hledam marne pomoc ktera nestoji penize ktere jsou vzdy po mne vyzadovany pokud se snazim o tuto pomoc zadat.V USA kde uz sedum let ziji mi bylo receno,ze ma operace prijde na 1000 000$ a prej ji stejne budu jednou potrebovat,neuteklo ani pet let a muj zdravotni stav se natolik zhorsil,ze operaci potrebuji uz ted.Bohuzel jak rikam,nesetkal jsem se s nikym kdo by jevil nejaky zajem bez toho abych mel nejake super pojisteni nebo kes.Takze jsem rozhodnut vrati se domu do CR s novou nadeji,ze snad tam naleznu pomoc i za mene.
Timto jsem chtel vlastne i rict,ze vse,co jsem stihl v mem kratkem zivote zazit a pokud bych zustal bez nejake viry,davno bych zahynul,takze hlavu vzhuru lide,protoze nade umira jako posledni a pokud preci a vim jak tezke je se vyrovnat se stratou cloveka ktereho milujeme a o to hur pokud se jedna o dite,ze se vlastne vyhne utrpeni ktere by mohlo nebo spise,ktere by nasledovalo.
Preji Vam a vim,ze deti ktere uz mate budou pro Vas vdy tim nejkrasnejsim darkem ktery muzete od zivota dosta a to Vas po cely zivot bude cinit stastnou.
Preji hodne zdaru a zdravi.
 Miki 
  • 

císařský řez 

(28.9.2005 12:01:33)
Nevíte někdo, zda je možné si v porodnici určit sama, že chci rodit císařským řezem?
Dík.
 Radka 
  • 

Re: císařský řez 

(13.11.2005 21:44:26)
Můžeš k tomu doktory vydíráním donutit, ale nejsem si jistá, že je to ta pravá cesta. Císařský řez je dobrá věc v případě nutnosti, v opačném případě si zjisti možné komplikace. Já bych Ti ho rozhodně nedoporučovala.
Doufám, že porodů CŘ na neodůvodněnou žádost rodičky bude co nejméně...
Hodně štěstí a síly Radka
 nicol-H 


Re: Re: císařský řez 

(14.11.2005 16:15:41)
Ahoj Radko,ja jsem taky rodila na svou žádost císařem a neměnila bych.byl tam s nami pritel, mela jsem epidural.krasny a hlavne NAPROSTO NEZBOLESTNY ZAZITEK.tak mne jen zajima, proc jsi napsala do diskuse na brisko.cz následnujici vetu :“ Doufám, že porodů CŘ na neodůvodněnou žádost rodičky bude co nejméně...
Dík za odpověď(a promin, obcas pisu bez diakritiky, obcas s a pak se to micha..)
Nicola
 Evita 
  • 

Re: Re: Re: císařský řez 

(14.11.2005 22:06:15)
Nicol, já si myslím, že jsi v žádném případě nezvítězila tím, žes uhnula před skutečným porodem a můžeš sobě i ostatním namlouvat, co chceš. Já jsem zažila sekci i dlouhý porod a můžu tě ubezpečit, že není většího štěstí než porodit dítě tak, že to zvládneš. Je to naprosto ojedinělý, nenahraditelný fyzický i emoční zážitek. Je mi líto, že je spousta žen, které to nemohou poznat a rozhodně nejsou horší matky, ale pokud některá upřednostňuje císařský řez, je bláhově sama proti sobě a je mi jí líto.
 Daniela,  
  • 

Re: Re: Re: Re: císařský řez 

(14.11.2005 22:20:54)
Také je potvzeno, že děti narozené přírodní cestou se umějí čelem postavit k problémům a řešit je, děti narozené císařským řezem už první krok udělal někdo jiný za ně a tak často musí být postrčení k řešení problémů. Očekávají, že první krok za ně udělá někdo jiný.
 jana těhulka a marketka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: císařský řez 

(15.11.2005 8:57:31)
ahojky :-)
Myslím si že na tom něco je.Já se narodila pomocí kleští a asi tak tři roky zpět si uvědomuju,že mi pomalu docházelo,jak se většinou na někoho upnu,vesměs kamarádku,která je mi nejblíž a věřím ji více než sobě,dlouho jsem se nedokázala od všech oprostit,pořád jsem cítila,že musím někoho mít,komu věřím a o koho se můžu opřít.Myslím že jsem dala hodně na jejich názor,byli pro mne vším,časem mi to vždycky vadilo a bylo po kamaradství.ale učím se spoléhat více sama na sebe a dá se říct,že co jsem si to uvědomila,se to vyvíjí dobrým směrem.Věřím tomu,že když se prcek narodí přirozeně,projde to jeho psychikou a je to v něm na celý život.Dcerku jsem rodila bohužel císařem a taky si moc nevěří a hodně důvěřuje cizím.
 Dr.Zima 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: císařský řez 

(15.11.2005 18:41:58)
Kde jste to vzala? Můžete udat svůj vědecký zdroj? :)))
 nicol-H 


Re: Re: Re: Re: císařský řez 

(15.11.2005 23:32:24)
(jestli to bylo adresováno mně), jak jako že jsem "nezvítězila" tím že jsem před tím uhnula?
Proč se zbytečně vystavovat situaci, která mi předem přivodí noční můry?Je fakt, že dost žen tbere porod i přes tu bolest jako velice přínosný a pozitivní zážitek, ale já mezi ně prostě nepatřím. kdyby Vám někdo nabídl škodovku a mercedes,co si vyberete?já mercedesa se vším komfortem.máma mojí kamarádky dvacet let po porodu není schopná spát se svým mužem-on má milenku jen na sex.jiná známá má problémy s inkontinencí proto, že odmítla nástřih hráze.stejně stará kamarádka šla rodit k apolináři, s epidurálem a po absolvování tříměsíčního předporodního kurzu,a podle jejího manžela,který tam asistoval i podle ní samotné to byla hrůza a už další děti nechce, nebo leda císařem.já jsem sice možná přišla o zážitek, ale šla jsem si lehnout do porodnice úplně v pohodě a další den taky úplně v pohodě držela svého drobečka. ve světě se čím dál častěji vyskytují případy že celebrity rodí císařským řezem, pomalu mně odrovnalo, že přítelkyně Leoše Mareše rodila normálně, protože i u nás už všechny známé ženy rodí císařem.sice se to ze zákona nesmí,ale s lékaři se jde vždy dohodnout, a"t už za úplatek nebo bez něj a pitomlý pojošťovny který tohle nechtěj připustit jen prot, že je císař dražší ( a ženský trpte si), se můžou třeba stavět na hlavu a nezabráněj tomu, protože je jasný, že personál si porodní protokoly vzájemně podepíše a nenapráská kolegy, jestli si chce zachovat místo.myslím že je dobře že si můžeme vybrat jak rodit.
 Oggová 


Re: Re: Re: Re: Re: císařský řez 

(16.11.2005 11:41:13)
Nicol, jenom mě ještě napadlo, jak víš že bys to nedokázala?
 nicol-H 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: císařský řez 

(17.11.2005 23:30:45)
oggi:

jak mne napadlo, ze bych to nedokazala? cetla jsem o laktacni psychoze, kdy matka ac za to nemuze, sve dite nenavidi za to co pri porodu zazila.
mela to i moje mama a ja nechtela toho broucka proklinat...v emocne vypjatych situacich mam sklon k labitite a vim to o sobe, chtela jsem toho usetrit nejen sebe, ale i toho broucka.urcite bych to dokazala, a neumrela, kdyby mi nic jineho nezbylo.muzu ale skoro s urcitosti rict, ze si nejsem jista, jestli bych brala prichod naseho slunicka na svet pozitivne,a tak pozitivne jako po tehle zkusenosti na 99%ani nahodou.citila bych se ponizena, ublizena a nevim co jeste...hlavne jsem nechtela,aby mel nekdo duvod mne litovat,jako vsechny ktere to bolelo a nemeli to v pohode.
 Laveta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: císařský řez 

(17.11.2005 23:41:02)
Když jsi si jistá, že bys podlehla psychózám a broučka bys nepřivítala pozitivně a vůbec všechny ty tvoje teorie, proč máš sakra potřebu o tom dokolečka v mnoha diskusích žvanit.Rodila si císařákem a má být? Jenom jestli nemáš nějakou mimořádnou potřebu se za to pořád omlouvat a hledat nové a nové důvody, vždyť tě nikdo nekamenuje.
 nicol-H 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: císařský řez 

(17.11.2005 23:57:49)
bylo to adresovany tem, co to komentuji, ne tobe.co te "zere", ze jsi tak nastvana? kdyz te moje prispevky stvou, tak je necti. stejne tak tady spousta lidi porad donekonecna omila jak je dulezity prirozeny porod a dycha z toho, ze by za to chteli div ne metal, jaka je to zasluha.
ja nemam potrebu se omlouvat(za co a komu?), jen rikam ze jsou i jine varianty.tahle diskuse se jmenuje "jak jsem prozivala tehotenstvi a porod" a myslim, ze byla zalozena proto, aby tu kazdy mela prostor popsat jak prozivala tehotensvi a porod,tak to delam.jaky na to ma kdo nazor,to je kazdeho jeho vec. :-)
 Oggová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: císařský řez 

(18.11.2005 8:56:25)
Nicol, děkuji Ti, že jsi mi odpověděla a popsala co jsi cítila a co Tě vedlo k tomu, že jsi volila CS, pomohlo mi to pochopit Tě.....jak jsem psala, je to rozhodnutí jen a jen na Tobě a Tvém příteli...užívejte si broučka.....Oggi
 Lucie -dcerka 5let 
  • 

Bohužel podobný zážitek 

(6.9.2005 15:40:35)
Po přečtení Vašeho článku mne strašně mrazilo. Před narozením naší Madlenky jsem po 3 letech velké touhy po dítěti už jednou těhotná byla - a infarkt na placentě v 7 měsíci těhotenství znamenal zprávu: Vaše miminko je bohužel mrtvé. Bylo to hrozné, myslela jsem si, že horší už nic být nemůže. Ale Váš příběh - miminko narozené, pochované a teprve pak ztracené ... na to nemám opravdu slov. Přeji Vám to příští i všechna další zdravá miminka.
 Marky-dve deti 4 a 5 let 
  • 

Mam take smutne zkusenosti 

(9.9.2005 10:54:26)
Ahoj vsem,

nahodou jsem dnes otevrela "rodinu" a precetla prispevek Pawli a potom vsechny odpovedi. Mam take bohuzel smutnou zkusenost.
Mam uz dve deti, je jim 5 a 4 roky. S manzelem jsme si rikali, ze uz to staci, ze mame maly byt atd. a ze uz asi dalsi dite ne. Ale oba jsme meli v hloubi srdce touhu zazit jeste jednou ten nadherny pocit narozeni miminka. Takze se nakonec stalo a v lednu tohoto roku jsem otehotnela. Byla jsem stastna. Shodou okolnosti se mi nabidla moznost svele prace, kterou jsem prijala jen na 4 mesice a tim, ze na konci sesteho mesice skoncim a budu si uz uzivat konce tehotestvi v pohode. Vse bylo v nejlespim poradku. Navim jsem po dalsich dvou tydnech dostala zpravu, ze tady moje mladsi sestra je tehotna. Miminka se mela narodit s rozdilem dvou tydnu.Nic nemelo chybu.
Citila jsem se dobre, pracovala, deti zustavaly dele ve skolce, coz me mrzelo (jim se to libilo), ale brala jsem to jako prechodnou zalezitost, ze po porodu uz zase budu doma.
Prvni mirny sok jsou zazila na podrobnem ultrazvuku ve 22. tydnu. Doktorovi se nezdal zaludek. Pry neni videt, nenaplnuje se. Ale to pry jeste nic neznamena, muze se to stat a objednal me za dalsi tyden. To jsme vzali na ultrazvuk i deti, chtely videt bratricka. A tam prisel dalsi sok. Doktor rekl, ze ma dalsi podezreni na vadu srdce. A ze nam doporucuje amniocentezu, protoze tato tezka vada srdce spolecne se srostlym jicnem (to opet potvrdil) se ve velkem procentu objevuje u deti s downovym syndromem. I kdyz mi bylo skoro 34 let, nenechala jsem si amniocentezu delat driv, nechtela jsem nic vedet. V tomto pripade jsem na ni hned druhy den sla a vysledek bohuzel pozitivni. Pote jsem prozila peklo - nejhorsi tyden meho zivota. Musela jsem se rozhodnout, jestli jit na interupci nebo ne. Chodili jsem po odbornicich v podstate cele dny a snazili najit radu. Vsichni nam v podstate rikali, ze sance nejsou velke, pravdepodobne umre hned po porodu. Nikdy jsem si nemyslela, ze bych mohla jit na potrat (jsem take verici). Manzel rekl, ze by to asi neunesl, ale nechaval rozhodnuti na mne. Nechtel videt sve dite umirat. Ja jsem se nakonec rozhodla pro preruseni. Bylo to hrozne, bolestive a znicujici... Ubehly dva mesice. Uz zase pracuji, ale tato hrozna udalost me dozivotne zmenila.
Rikam si, asi jsme meli byt spokojeni s tim,co jsme meli - dve krasne deti, hezky vztah... Nekdo rika, at mame jeste jedno dite, mozna to pomuze. Ja nevim. Srdce by zase chtelo, ale ten strach by byl hrozny...
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Mam take smutne zkusenosti 

(9.9.2005 12:32:27)
Marky to je mi moc líto:-(Musí to být velmi bolestné pro celou Tvou rodinu.Přeju vám mnoho zdraví a radosti.A třetí mimčo nechcte na přírodě.Třeba ho mít máte.A je jedno,že už dvě zdravé děti máš doma.
 Smoojna 


Re: Re: Mam take smutne zkusenosti 

(9.9.2005 14:43:48)
Marki-je mi to moc líto..Já už dávno nevěřím ve spravedlnost..

Včera jsem taky bohužel zažila velice smutnou událost-potkala jsem svého spolupracovníka,jeho žena měla stejný termín jako já..Čekali chlapečka.Asi před 2 týdny mi sousedka řekla,že se jim to už narodilo..Myslím,že se narodil kolem 26.tt.
Chlapeček byl převezen do dětské nemocnice,bohužel toto úterý umřel..úplně jsem z toho byla vedle! Moc si miminko přáli,doufali,že se jeho stav zlepší,ale v úterý to všechno zkončilo!

Zdraví je opravdu to nejdůležitější!
 Marky - dve deti 4 a 5 let 
  • 

Re: Re: Re: Mam take smutne zkusenosti 

(9.9.2005 16:05:11)
Kdyz ctu postupne nektere clanky tady v "rodine", opravdu nemuzu uverit, ze nekdo muze mit tak kruty osud.Je ale treba jit dal a doufat a verit.
Mej se krasne.
Marky
 Pawlí 


Re: Mam take smutne zkusenosti 

(11.9.2005 18:04:16)
Marky,
dnes jsou to 3 měsíce co Lukášek odešel. Podle mě ta bolest uplně nezmizí nikdy. Časem se den smrti posune na den v měsíci a podle toho co jsem slyšela od podobně postižených kamarádek ještě později na den v roce. Ale vždycky když si vzpomenu je to ta samá bolest jako když jsme seděli u inkubátoru a viděli Lukáška umírat, to se neměmí.
Ale jak už jsem psala "msíme" tady být pro živé s mrtvými se setkáma až na konci tohoto života.
 Janina 
  • 

Hodně síly 

(14.10.2005 12:33:16)
Ahoj, je mi teprve 17 ale chtěla bych děti - mám je moc ráda. Brácha má dvě - Vojtu 5 let a našeho mazlíka Toníčka 5 měsíců... Váš příběh mě moc dojal! Vím že nestojíte o mojí lítost... Přála bych Vám hodně sil!!! Držte se, jste tu pro Vašeho staršího syna!!! Uvidíte že zase bude líp! Život si od nás bere oběti, ale zase nám to vrací! V to musíme věřit. Vy jste si svou obětí vybrali snad všechno zlé. Doufám že se Vám bude dařit a další miminko bude zdravé!!! Váš příběh mě zajímá, byla bych ráda kdybyste mi na e-mail napsala až budete čekat další mimínko. Díky. HODNĚ ŠTĚSTÍ!!!!!!!!
 SMÍŠEK 


JAK POMOCI? 

(6.7.2007 18:22:27)
Ahoj, jsem tu nová. Hrozně se trápím. Snažila jsem se najít odpověď na internetu a našla jsem Vás. Moje předevčírem narozená první neteř Majda umírá. Už jsme se s rodinou chystali na návštěvu do porodnice, ale švagrová druhý den volala, že je zle. Majdu odvezli do Motola a zjistili neoperovatelnou srdeční vadu - nedostatečně vyvinuté srdce, nebo tak něco, přesně jsem se to ještě nedověděla. Porod byl jen o 14dní dříve, protože švagrová ležela už dva měsíce v nemocnici, kde ji pořád dělali vyšetření a UTZ, hlídali předčasný porod a stále říkali, že je OK jen se musí šetřit, aby mělo mimčo dost živin. No a stejně...V Motole se divili, prý se to mohlo zjistit dřív, kdo to teď rozřeší. Chtěla bych jim nějak pomoct, ale nevím si rady. Já mám syna 3,5roku a dceru 11měsíců. Teď se jim bojím i zavolat. Oni jsou tak super, naše děti od miminek rozmazlovali, jezdili k nám 2-3x do měsíce a to bydlíme 150km od sebe. Teď se bojím, kdy zavolají tu hroznou "poslední" zprávu. Sama si tu bolest vůbec nemůžu představit. Prosím, poraďte, jak jim můžu pomoct? Jde to vůbec? Budou nás ještě chtít vidět? Nebude jim pohled na naše děti jen působit větší bolest? Stále se ptám PROČ?
 Alicee 


Re: JAK POMOCI? 

(6.7.2007 19:34:32)
Smisku, je mi moc lito co se deje, pro svagrovou a svagra to neni vubec ted lehke obdobi.
Ptala ses co delat...podle me jim pomuzes tim, ze zavolas, budes o tom mluvit, proste budes tam pro ne kdyz te budou potrebovat. Neboj se toho, ze by je pohled na tvoje deti rozesmuntil...mozna rozesmutni, ale to je ted bude rozesmutnovat pohled na kazde dite.
Beru to podle sebe, ztratila jsem nedavno dite ve 20. tydnu...a nejvic mi pak pomohli lide, kteri o tom se mnou mluvili, protoze ja to potrebovala vyrikat. Mozna nekterym lidem vyhovuje pravy opak - uzavrit se do sebe a nemluvit o tom, ale moje zkusenost byla presne opacna. I kdyz pro mnohe je mluveni o takhle smutnych vecech bolestne, tomu komu umira dite, to muze pomoct. Preju hodne sil.
 Babyna,Patricie07,Michael10 


Re: JAK POMOCI? 

(6.7.2007 20:09:01)
Smíšku,
prostě jim řekni, že jsi tu pro ně, nabídni jim své rameno k vyplakání, své uši k vypovídání...
 SMÍŠEK 


Re: Re: JAK POMOCI? 

(8.7.2007 13:35:52)
Kdybych mohla, objala bych je a vše jim řekla, jenže jsou tak dalako...Zkusím to e-mailem a budu doufat, že se také ozvou. Moc Vám holky děkuju.
 Hanka72 


hrozné... 

(15.11.2005 17:03:06)
Po přečtení Tvého článku se člověku chce až brečet.V dnešní době technických vymožeností,3D a 4D ultrazvuků...Já čekám každým dnem narození svého třetího dítěte,budu rodit též na Kladně-no co k tomu dodat.Při druhém dítěti jsem měla také velké komplikace-díky doktorce,která mě rodila-no spíš přišla když už bylo po všem,podrbala mě na patě,a se slovy-tak vám to vyšlo,máte páreček-odkráčela(asi dovečeřet).Vzhledem k tomu,že mě neprohlédla,tak jsem příští 3 týdny strávila v nemocnici-zadržená část lůžka,2x během týdne kyretáž...Dnes už je to jedno,ale jsem moc ráda,že dotyčná doktorka už u porodů není.Chci Ti popřát hodně síly,protože tady více slov není třeba
 měli jste štěstí 
  • 

měli jste štěstí 

(10.12.2005 19:36:21)
Mně syn zemřel ve třech letech. Bolí to víc
 Daniela 
  • 

Buh vi proc to dela jen mu duverujme 

(18.3.2006 1:42:51)
Moc pozorne jsem cetla vas clanek, ano vim boli to. Mnoho veci se deje v nasem zivote a kazdy by chtel znat odpoved. To bohuzel nejde. Jedna z nejcastejsich otazek je proc musi odejit male nevinne deti. Proc Buh dovoli, aby rodice tak trpeli. Ve vetsine pripadech se nam odpoved nedostane, ne ted, ale tam na vecnosti ano. Buh vi proc vse dela, proc dovoluje, vse ma pod svoji kontrolou a vse je jen to nejlepsi. Jsme lide stvoreni s omezenym myslenim a nemuzeme byt na urovni Boha a vsemu rozumet. Vas Lukasek je v nebi, je s panem Jezisem a vy jste ho neztratili, vy se s nim znovu setkate. Co kdyby Lukasek jako vetsi neprijal pana Jezise do sveho srdicka a pak by nemohl ztravit vecnost s panem Jezisem. Takhle ma vecnost zajistenou. Pan Buh nam nezpusobuje bolest, my jen nerozumime, tak on miloval svet, ze dal sveho jednorozeneho syna, aby kazdy kdo veri nezahynul, ale mel zivot vecny. Lukasek, zije, zije s panem Jezisem a je mu blaze a jednoho dne vam prijde naproti a vy, to zarucuji, panu Jezisi podekujete a znovu sevrete sveho synka do naruce a uz nikdy nebudete odlouceni. Verte v Bozi lasku a nikdy nebudete zklamani
 Daria, dcerky 4 roky a 1 měsíc 


Re: Buh vi proc to dela jen mu duverujme 

(27.6.2006 22:00:20)
Danielo vidím, že tvá víra v boha je asi nezlomná, ale pokud by bůh existoval, pak skutečně nevím co bych si o jeho počínání a jeho vůli musela myslet. KOlik dětí se rodí do rodin, kde jsou soustavně týrané,a bohužel dost často i psychicky a fyzicky zneužívané, co děti, které umírají rukou těch nejhorších pedofilů tou nejkrutější smrtí? Co děti zabité ve válkách a tehdy v koncentrácích? To všechno byla boží vůle? Opravdu věděl proč to dělá a měl s těmito dětmi svůj záměr? Myslím že jsi totálně zaslepená a jestli něco nemáš pod kontrolou pak sama sebe a svůj život. Jinak bys tady takové bláboly nemohla psát. Bůh by pak byl ten nejkrutější sadista jakého si lze jen představit. Podívej se co se děje ve světě. Nemůžeš myslet vážně že to je boží vůle.
 Lenka, zatím 1 dítě 
  • 

Re: Re: Buh vi proc to dela jen mu duverujme 

(28.6.2006 14:28:40)
To, co napsala Daniela nebyly naprosto žádné bláboly, ale jen holá fakta a citace z Bible. Ať chceš nebo ne, Bůh nás tak všechny miluje, že dal člověku naprostou absolutní svodu a z ní bohužel plyne všechno to zlo, které ty popisuješ. Ne Bůh, ale člověk, který někdy nedokáže unést svoji svobodu a správně s ní naložit, je tím "sadistou", jak píšeš.
 Gabe 
  • 

Buch nema ani paru o svete... pokud ano, je to ten nejvetsi sadista  

(28.6.2006 15:13:47)
Mila Danielo,

Vam nikdo viru nebere (ani by to pri Vasem fanatismu neslo), ale nepiste tu takovehle blaboly. Souhlasim s vyse uvedenym, a to ze buch je ten nejvetsi sadista !!! Pokud umiraji starsi lide, kteri maji zivot za sebou ... chapu, ale pokud umre cerstve narozene dite, nebo dite, ktere je zneuzito,znasilnenob ci zastreleno...NEPOCHOPIM a asi nejsem sama. Vy to chapete ??? Nebo se omlouvate bohem ????
 blondatko 
  • 

Re: Buch nema ani paru o svete... pokud ano, je to ten nejvetsi sadista  

(29.1.2007 8:41:29)
Plně svámi souhlasím .
 Peťka 
  • 

Potkalo nás to samé... 

(9.5.2007 8:27:42)
Chtěla jsem poděkovat mamince, která měla tolik síly, aby napsala svůj příběh. My jsem prožili před dvěma týdny něco podobného. Rozhodli jsme se s novým partnerem, že si pořídíme miminko. Doma mám již desetiletého kluka a on má dva dospívající kluky. Těhotenství proběhlo v pořádku, všechny testy byly v pořádku, a tak jsme se těšili, že se nám narodí zdravý chlapeček. Porod proběhl tři dny před termínem. Tatínek byl u porodu a byl to opravdu kouzelný zážitek. Narodil se nám Drahošek (po tátovi), vážil 3,85 kg a bylo to strašně krásné miminko. Po všech prvotních vyšetřeních mi mrňouska donesli na pokoj. Měla jsem ho dva dny u sebe, kojila, přebalovala, koupala. Třetí den večer se paní doktorce nezdála barva jeho kůže a řekla, že provede preventivně vyšetření, které by vyloučilo infekci, či srdeční vadu. A začal kolotoč vyšetření. Nemohli odhalit příčinu velké zátěže plic, srdíčko měl zdravé. Nakonec ho hospitalizovali v dětské nemocnici v Brně. A já odešla domů uplakaná bez miminka. Po řadě vyšetření odhalili příčinu. Díky tomu, že byl tak velký se tato vrozená vada neprojevila hned po porodu. Bohužel ani dnes nedokáže medicína odhalit během těhotenství vše, jde jednu ze vzácnách vrozených vad. Drahošek měl v mozku špatné žilní řečiště a žílu, která je za běžných okolností 3 mm široká 1,5 cm a do srdce a následně plic proudilo moc krve, takže mu kolaboval krevní oběh. Operace u tak malého tvorečka nebyla možná. A tak nezbývalo čekat. Zemřel 10 den po porodu. Lékaři v dětské FN v Brně byli nejen profesionálové, ale odborníci s lidskou duší, kteří nám pomohli pochopit to, co se děje. Vyrovnat se s tím bude moc těžké. I teď co píši mi tečou slzy. Váš článek mi však dodal sílu a odvahu tomu čelit. Vím, máme pro koho žít, ostatní děti nás potřebují. A možná, že jednou budeme mít štěstí a budeme mít komu dát svou lásku...
 mariana 
  • 

vsem vam velky obdiv a uctu 

(20.8.2007 18:26:19)
To co je tu psane je az pro me nepochopitelne, asi jsem to nemela cist,nebo mela? jsem ve 28 tt a vim ze me by to porazilo, tak moc se na dite tesim, tak moc ho miluji uz od chvilky kdy jsem zjistila ze ho cekam, ze bych toto asi neprezila.Proto Vam vsem velkou uctu a obdiv, jste bojovnice
 Pepula 


Potkalo nás to samé... 

(9.5.2007 8:34:04)
Chtěla jsem poděkovat mamince, která měla tolik síly, aby napsala svůj příběh. My jsem prožili před dvěma týdny něco podobného. Rozhodli jsme se s novým partnerem, že si pořídíme miminko. Doma mám již desetiletého kluka a on má dva dospívající kluky. Těhotenství proběhlo v pořádku, všechny testy byly v pořádku, a tak jsme se těšili, že se nám narodí zdravý chlapeček. Porod proběhl tři dny před termínem. Tatínek byl u porodu a byl to opravdu kouzelný zážitek. Narodil se nám Drahošek (po tátovi), vážil 3,85 kg a bylo to strašně krásné miminko. Po všech prvotních vyšetřeních mi mrňouska donesli na pokoj. Měla jsem ho dva dny u sebe, kojila, přebalovala, koupala. Třetí den večer se paní doktorce nezdála barva jeho kůže a řekla, že provede preventivně vyšetření, které by vyloučilo infekci, či srdeční vadu. A začal kolotoč vyšetření. Nemohli odhalit příčinu velké zátěže plic, srdíčko měl zdravé. Nakonec ho hospitalizovali v dětské nemocnici v Brně. A já odešla domů uplakaná bez miminka. Po řadě vyšetření odhalili příčinu. Díky tomu, že byl tak velký se tato vrozená vada neprojevila hned po porodu. Bohužel ani dnes nedokáže medicína odhalit během těhotenství vše, jde jednu ze vzácnách vrozených vad. Drahošek měl v mozku špatné žilní řečiště a žílu, která je za běžných okolností 3 mm široká 1,5 cm a do srdce a následně plic proudilo moc krve, takže mu kolaboval krevní oběh. Operace u tak malého tvorečka nebyla možná. A tak nezbývalo čekat. Zemřel 10 den po porodu. Lékaři v dětské FN v Brně byli nejen profesionálové, ale odborníci s lidskou duší, kteří nám pomohli pochopit to, co se děje. Vyrovnat se s tím bude moc těžké. I teď co píši mi tečou slzy. Váš článek mi však dodal sílu a odvahu tomu čelit. Vím, máme pro koho žít, ostatní děti nás potřebují. A možná, že jednou budeme mít štěstí a budeme mít komu dát svou lásku...
 Kosmonautka, 10.týden 
  • 

Bolestivá zkušenost v 9. měsíci, jak šel čas a co bylo dál.. 

(9.1.2008 11:30:52)
Nikdy jsem si nemyslela, že mě něco takového může potkat, nebo že existuje v moderní medicíně něco podobného. Naše těhotenství bylo plánované, přišlo rychle a nádherně, dozvěděla jsem se o něm přesně na mé narozeniny... :) Doba plynula a já pořád pracovala, užívala si bříška a zvykala si na jiný stav. Četla jsem si co se miminku vyvíjí a prošla všemi testy naprosto s perfektním výsledkem.

První trimestr byl trochu ospalý, ale nezvracela jsem a po 4. měsíci bylo období krásné a období těšení. Prakticky jsem neměla žádné negativní příznaky těhotenství, neprovázelo mne nic nepříjemného možná kromě pár pupínků na obličeji navíc či s přibývajícími kily větší neohrabanost :) a trochu zapomnětlivost.

Všichni z rodin se těšily, měli jsme objednané všechny předplatné časopisů, vybrali jsme super sportovní kočár a vyzdobili postýlku a kolíbku a nakupovali výbavičku. Porodní taška byla také nachystaná a už jsem se dostala pomalinku do 9. měsíce.

14 dní před termínem porodu mě manžel zavezl k holiči na melír :), ať se miminku líbím a odjel cvičit. Zrovna jsem se cítila moc dobře, jen jsem byla nervozni protože jsem již 1-2 dny necítila pohyby, což jako prvorodička jsem si nebyla jistá, jestli je to správně, ale z kurzu jsem věděla, že se má miminko 6x za den pohnout. Říkala jsem si ale, že asi něco není v pořádku. Někdy mi přišlo že se hýbe, ale nebyla jsem si jistá. Takže od holiče jsme s manželem raději již jeli do nemocnice v Ostravě.

V autě už jsem byla moc nervozni, manžel mi ale řekl, že to bude v pořádku. Celá sem se třásla.

Když jsme přijeli do porodinice, udělali mi ozvy... vedle ležela maminka, které to pořád pípalo. Mi to nepípalo a poprvé jsem slyšela, že i ticho jde slyšet. Bylo to takové to prázdné ticho pod vodou... Ani kohoutek nekapal. V tu ránu sestra odskočila pro doktora, šli jsme na ultrazvuk a doktor mi řekl, že miminko už nežije. Manžel byl v čekárně. Slyšela jsem to úplně sama a byl to naprostý ale naprostý šok. Cítila sem se jako hluchoněmá. Zmohla jsem se na:" to si děláte srandu, že?" a malý úsměv. Opravdu bych v tu ránu byla schopná věřit tomu, že si tu srandu dělá... Nedělal. Poté následovalo: "Zavolejte manžela prosím", zaslzená sestra ho beze slov přivedla a mé: "Umřelo nám miminko, lásko". Pamatuju si, jak se manželovi zarudly oči a naplnily se šíleným šokem a smutkem v jednu milisekundu najednou... Poté už byl jen papíry, souhlas k porodu, urychlené vyvolání porodu, na císař jsem nechtěla, kvůli dalším miminkům sem se nechala přemluvit na normální porod.

Je opravdu zvláštní obávat se porodu a pak jít na porod .. bez výsledku. Nicméně bojovník ve mně věděl, že nejdůležitější je: přežít. Vyvolali mi porod, manžel byl se mnou a snažil se mě duševně podpořit. Prožili jsme klasický porod s epiduralem, který mi moc pomohl. Nakonec jsem bez nástřihu v pořádku porodila, sice v bolestech, ale v pořádku mrtvé miminko, na které mi doktoři doporučili se nedívat. Stejně tak manželovi.

Zahlédla jsem jen jak leze hlavička pak mi manžel zastínil výhled a sám s jen letmo podíval. Miminko jsme tedy téměř neviděli, i když mám pocit, že jsem ho nakonec viděla. Viděla jsem tmavé vlásky a krásný obličejík. I když opravdu nevím jak, když jsem se nedívala...

Po porodu jsem byla štastná. Ano, zvláštní pocit. Štastná, že žiju, a že to v rámci možností mám za sebou.

Poporodní deprese jsem se snažila zahnat prací a po týdnu jsme s manželem vypadali, jako by se nic nestalo. Odmítli jsme i psychologa. Pitva byla jednoznačná a přišla po 3 měsících: Strangulace pupečníku.

Odcestovali jsme na 14 dní do Thajska, a snažili se o vyrovnání s tím, co se stalo, a že máme, jak je zde psáno, prázdnou náruč...

Nicméně i když jsme vypadali jako nejsilnější lidé na planetě zemi, jako hrdinové amerického filmu, myslím, že člověku uškodí to, že neprojeví city tak, jak by měl. Člověk by měl plakat nad smutnými událostmi, měl by se loučit s věcma, které ho tíží. Poté je start lepší.

Čas plyne, já jsem se snažila pochopit co se stalo právě duševní cestou sebepoznání. Obešla jsem léčitele, učitele esoteriky, kinezioložky, kartářky a specialisty na vnitřní život. Moc mi to pomohlo. Minimálně jsem se začala projevovat, plakala jsem když jsem chtěla plakat a učím to i manžela.

Zdá se mi, že je to lepší.. Čas ubíhá a i když naši Isabelku budu mít pořád v srdíčku, setkávám se s miminkama a přeju jejich maminkám vše nejlepší. Dokonce mám i štastnou novinku, jsem v 10. týdnu! Těším se, povídám s miminkem, změnila jsem hodnoty, ale mám pořád neuvěřitelný strach.

Na druhou stranu, na co je nám strach? Důležité je věřit, že vše co se děje se dít má, a že je všechno v pořádku a bude.

Přeju všem lidem, kterým se stalo něco tak neočekávaného a bolestivého, aby našli sílu, se s tím vyrovnat, a aby neztratili naději. Ta totiž umírá poslední...

 peza&06/08+02/10+08/12 


Re: Bolestivá zkušenost v 9. měsíci, jak šel čas a co bylo dál.. 

(11.1.2008 11:00:58)
Kosmonautko-diky za to,ze ses s nami podelila o svuj pribeh. Je to moc moc smutne,ale obdivuju,zes to vsecko prekonala a zaver zni dokonce optimisticky:-) Hodne stesti v tomto tehu, urcite vse dobre dopadne!!!!
 janavyky 


Utorgestan-dokdy??? 

(13.1.2008 12:17:05)
Holky,

prosím poraďte,máte-li zkušenost.
Na začátku těhu jsem dostala k užívání Utrogestan. Jsem 11+1 tt a nevím, dokdy ho brát??? Za dr. jdu až za měsíc, proto se ptám, dokdy jste ho užívaly? Do 12.tt nebo 14.tt???

Děkuju Janča :-)
 anetkááá 


Re: Utorgestan-dokdy??? 

(14.1.2008 17:36:23)
Me dr rekl ze urcite do 12.tt ale radsi do konce 15.tt, pro jistotu. takze bych to klido brala az do dalsi kontroly.
 mimkaD+Kubík+Matyášek 


O me holcicce..... 

(2.8.2008 13:04:03)
Dobry den,vcera jsem nahodou objevila tuto diskuzi . Pri cteni Vaseho pribehu mi stekaly slzy po tvari a plac jsem nemohla zastavit. Mam za sebou obdobnou bolavou zkusenost, takovou jakou bych neprala zadne mamamince co velmi touzi po detatku.Po detatku na ktere se celych devet mesicu tesi a nemuze se dockat az ho konecne obejme. Toho objeti jsem nakonec nedockala. Je mi 36let a mam 12-ctileteho syna. Kdyz jsem se vloni dozvedela, ze jsem tehotna, byla to uzasna novina pro me a mou rodinu. Sice jsem temer cele ctyri mesice zvracela, ale rikala jsem si, ze to zvladnu, ze za par mesicu mi bude odmenou krasne miminko. Zvraceni pominulo, brisko mi krasne rostlo, vysledky byly v poradku. Vzhledem k veku, jsem podstoupila i vysetreni plodove vody. Hrozne moc jsem se ho bala, vzdyt tam preci bylo riziko(byt male ale preci), ze o miminko prijdu. Tenkrat jsme se na tom odberu sesly ctyri zeny na pokoji. Postupne si nas volali do one mistnosti, kde se odber konal. Jako prvni sla velmi mila mlada maminka. ..Behem chvilky vsak sestricka prisla pro dalsi maminku, ale ta predchozi se stale nevratila...Mezitim nas vzali na odber vsechny a ta mlada maminka stale nikde. Vratila se az po dlouhe dobe, s uplakanyma ocima a vsem nam ostatnim bylo jasne, ze neco neni v poradku.Po vysetreni me jeste ten den pustili domu a snazila jsem se na to zapomenout.Vzdyt miminko nemuze mit smutnou maminku.Po nejake dobe jsem tu maminku potkala, byla vsak uz bez briska. Rekla mi, ze na ultrazvuku, ktery ji delali pred odberem zjistili, ze uz detatko nezije.Za par dnu jsem si sla pro vysledky a cekala tam na me uzasna zprava. Budu mit holcicku! Krasnou zdravou holcicku! Byla to ta nejuzasnejsi zprava, jakou jsem za posledni dobu slysela. Manzel byl stestim bez sebe a hned jsme zacali nakupovani ruzovych vecicek, saticek, hracek......jen aby nasi holcicce nic nechybelo. Cas ubihal a pomalu, ale jiste se blizil termin porodu. Mela jsem obrovske brisko, ale byla jsem na nej pysna. Co na tom, ze jsem nemohla v noci poradne spat, ze me bolely nesnesitelne nohy....vzdyt za par dnu nastane ten den D. A on skutecne prisel, ale ne ten ktery jsme cekali. Byl den jako kazdy jiny...Manzel jel rano do prace, syn do skoly. Stavil se u me bratr, mel az nocni, tak abych pry nebyla sama. Kdyz jsme si sedli a povidali si, tak me napadlo, ze jsem malou jeste od rana necitila.....zadny pohyb....Znepokojilo me to a zavolala jsem do nemocnice co s tim. Tam mi lekar rekl, ze miminko je uz velke, ze ma v brisku malo mista a ze uz se tolik nehybe. Ta odpoved me vsak neuspokojila a nalehala jsem jestli se muzu stavit na kontrolu. V ten moment jsem si pripadala jako hysterka. Citila jsem vsak, ze neni neco v poradku. Okamzite jsem jela do nemocnice, kde me prevzala sestricka, ze poslechne ozvy srdicka malinke. Jenze bez vysledku. Vzali me na ultrazvuk a ten jen potvrdil, ze pupecnikem neproteka krev a ze moje mala holcicka umrela. V ten moment jsem tomu nemohla uverit, vzdyt do terminu porodu jsem mela jen par dnu. Jen par dnu me delilo od me holcicky. Pripadala jsem si jako ve snu, ze spatneho snu ze ktereho se probudim. Ale ne, nic takove se nestalo. Nastala tvrda realita. Prijali me do nemocnice a zacali me vyvolavat porod. Porod trval dva dny. Byla to dva dny prisernych bolesti, jak dusevnich tak fyzickych. Po domluve s rodinou u me zustala mamka. Byla se mnou celou dobu, dokud jsem mou hocicku neporodila. Po porodu poslali mou holcicku na pitvu, i kdyz nechapu proc, kdyz bylo zjevne, ze mezi holcickou a placentou byl uzel na pupecni snure.Tzv. pravy uzel. Musel se pry udelat jeste kdyz byla holcicka mensi , no a kdyz holcicka rostla a pred terminem porodu se otocila hlavicko dolu, tak se uzel stale dotahoval, az to bylo definitivni. Holcicka umrela a s ni umrelo cast meho ja. Jsou tomu temer tri mesice a stale tomu nemuzu uverit. Jsem stale doma, tedy kdyz nejezdim po doktorech. Navstevuji pani psycholozku, nasla jsem si novou gynekolozku. U meho puvodniho gynekologa jsem nepochodila, kdyz jsem zacala mluvit o dalsim tehotenstvi. Pry to ponecha na prirode. Ma nova pani doktorka, me naopak v pripadnem tehotenstvi velmi podporuje. A uz jen s tou podporou mam pocit, ze v tom nejsem sama. Dekuji za tyto stranky. Nasi holcice jsme dali jmeno Emilie(po me babicce), i kdyz jsme ji v brisku rikali Anezka. Na posledni chvili na sale jsme se rozhodli pro to nahradni jmeno. Moc verime tomu, ze nase holcicka za nami prijde zpet. Kdyz jsem byla na poslednim rozlouceni s mou holcickou, videla jsem ji poprve a naposledy, tak jsem ji pohladila po tvaricce slibila jsem ji, ze udelam vse na svete aby se k nam mohla vratit zpet. Ze na ni doma vsichni cekame a moc se na ni tesime...A svuj slib splnim. MiroslavaD
 Xantipa. 


Re: O me holcicce..... 

(2.8.2008 13:42:41)
Vždycky když slyším nebo čtu něco podobného a strašného, uvědomím si, jaké jsem měla štěstí a že stačilo málo a mohlo být všechno jinak. Tobě přeju hodně sil, kéž máš napříště toho štěstí vrchovatě a pro sebe si říkám - ať mi to vydrží a děkuji /jen nevím komu/.~s~
 mimkaD+Kubík+Matyášek 


Re: O me holcicce..... 

(2.8.2008 15:25:26)
Dekuji~s~
 Robin* 


Re: O me holcicce..... 

(8.9.2008 0:08:12)
Ahoj mimko, četla jsem tvůj příběh a připadala jsem si, že jsem ho psala sama. Dnes jsem se vrátila z porodnice. Ve čtvrtek jsem zde porodila svého mrtvého chlapečka. V bříšku jsem ho nosila 36 týdnů. Do termínu porodu mi zbývalo jen pár dnů. Mám pocit, že se zblázním. Je to strašně smutné. Také se mi zdálo, že necítím delší dobu pohyby a jela jsem do porodnice.Vůbec jsem netušila, že mě něco takového čeká. Člověk o tom někdy čte a řekne si, že je to strašné, ale nepřipouští si, že by se mu to mohlo stát.
Porod mi museli vyvolat. Naštěstí jsem se rychle otvírala a nechala jsem si dát epidurál, takže ani bolesti nebyly tak zlé. Vlastně je to strašná ironie ale probíhal tak jak jsem ho chtěla prožít. Všichni lidi kolem byli tak hodní. Mohla jsem si vybrat polohu porodu, byla jsem bez nástřihu. U porodu jsem měla svého muže a dulu. Je to zvláštní ale i ona prožila stejnou zkušenost. Jen neměla možnost se s miminkem rozloučit a to jí velmi mrzelo.
My jsme si přáli chvíli s miminkem zůstat o samotě. Chovala jsem ho v náručí a bylo nádherné.Nemohla jsem ho ani dát pryč. Ještě jsem ho políbila na hlavičku a řekla mu ahoj můj chlapečku. Budu si navždy pamatovat jak vypadal.
Je mi strašně. Ta prázdnota mě ničí.Ale mám doma ještě tříletého syna, takže už kvůli němu musím být silná.
Důvod proč se to stalo zatím nevíme. Děsíme ale zase to další dlouhé čekání. Mám za sebou už dva potraty v prvním trimestru a teď se stalo tohle nejhorší.

 zdeninka6 


Re: O me holcicce..... 

(29.12.2008 9:44:34)
Teda, přes slzy nevidím ~;((, osud dokáže být krutý. Moc na vás myslím, a doufám, že se k vám holčička vrátí, at už jako kluk či holka! Držím palečky, držte se!~x~
 dadisek 


Re: Bolestivá zkušenost v 9. měsíci, jak šel čas a co bylo dál.. 

(20.12.2009 13:06:34)
Ahojky, přesně vím, co jsi prožila, stejný příběh potkal i mě letos v září a taky to byla holčička. Já jsem ji po porodu viděla a občas si vyčítám, že jsem neměla sílu si ji pochovat, ale zase si neumím představit pochovat si ji a pak ji odevzdat s tím že už ji nikdy neuvidím. Kdo tohle nezažil, tak je to pro něj nepředstavitelné, že se to dá přežít, ale dá a človběk musí jít dál. Před 3 týdny jsem zjistila, že jsem těhotná a doufám, že tentokrát se miminka dočkáme i když naši Emičku mi nikdo nenahradí, vždycky bude moje první.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.