| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak připravujete své dítě na vstup do školy?

 Celkem 40 názorů.
 Naja 


Takhle asi ne! 

(27.6.2005 8:10:21)
Zcela zbytečné trápení předškoláka. Co bude dělat v první třídě, když už bude všechno znát?! Samozřejmě, pokud se dítě ptá nebo chce samo vyvíjet tuto aktivitu, je situace jiná.

Osobně jsem pro mírné procvičování v závěru prázdnin, zvláště pak u dětí po 1.-3. třídě. Učiva bývá docela dost, mnohdy ho během roku ve škole dostatečně neupevní (zvláště ke konci školního roku). Takových 15-20 min. denně posledních čtrnáct dní dle mých vlasních zkušeností usnadní přechod prázdniny-školní povinnosti a zabrání tomu, že rozjívené dítko "slízne" hned ze startu špatnou známku, která je, zvlášť po prázdninách, demotivující. Potom bude stejně nutné s dítětem procvičovat a opakovat, ovšem už ve školním roce, kdy bývá časový harmonogram napjatější a našinec nervóznější a kdy navíc přibude nově probíraná látka. Pokud dítě nemá dokonale zvládnuty základy, těžko na nich pak dál něco stavět.
 Xantipa 
  • 

Re: Takhle asi ne! 

(27.6.2005 12:12:24)
No já nevím. Nejsem přesvědčena, že první den školy po prázdninách by se měl podobat seřazení závodníků na startovní čáře, zapřít paty, úderem 8. hodiny start a pak hned sprint na trať dlouhou 10 měsíců. Myslím, že rozumný učitel by měl děti nechat tak 2 týdny rozklusat, než zmáčkne kohoutek u té pomyslné startovní pistole.
Asi v tomto nebudeme zajedno, ale i odborníci na slovo vzatí taky nejsou. A každému dítěti vyhovuje něco jiného.
 ydney 


Re: Takhle asi ne! 

(27.6.2005 15:00:36)
Ja bych asi ani nenutila k procvicovani na zaver prazdnin. Osobne jsem k necemu takovemu byla v detstvi vzdy dotlacena a kdyz si na to vzpomenu, stale citim silnou nechut.
Navic prvni tydny skolniho roku jsou k opakovani primo urceny.:-)
 Lenka, dvě holčičky 
  • 

Re: Takhle asi ne! 

(27.6.2005 20:11:13)
Když jsem čekala své první dítě měla jsem různé představy a ideály. Pak jsem shlédla v televizi dokument o podpoře rozvoje dítěte od prvních dnů. Výsledkem bylo, že chlapeček uměl nazpaměť celého Hamleta (byl to britský dokument :-)) a kdoví co ještě, ale celkově působil jako bambinot a sám prohlásil, že si s dětmi nerozumí a kamarády nemá. Tak tohle utlumilo mé vzdělávací choutky již v samém zárodku. Myslím, že dítě by se mělo motivovat a rozvíjet, ale přiměřeně svému věku a chuti.
 Hela 
  • 

Procvičování 

(28.6.2005 10:47:00)
Já myslím, že 5 příkladů denně a přečíst odstaveček z knížky ke konci prázdnin, děti příliš nezatíží, naopak pomůže. U svých dvou jsem to na prvním stupni praktikovala bez větší psychické újmy :oD Září jsme měli pak poklidnější, bez nervózního přešlapování na startovní čáře s rukama v pěst na bradavkách ;-))
 Haluška 


červené škrtance 

(27.6.2005 9:44:15)
To, že si spíš všímáme neúspěchů, je žel pravda. Mnozí rodiče děti tímto přístupem demotivují a škola jakbysmet. Červené škrtance, hodnotí se jen chyby, a ne, co se dítěti povedlo a v čem se zlepšilo.
A zatěžovat děti svými ambicemi se taky daří myslím velkému procentu rodičů. Jestli chceme mít frustrované a neurotické ratolesti, jen tak dál!
 Štěpánka 
  • 

Nejlepší způsob, jak znechutit učení 

(27.6.2005 14:53:56)
Chudák dítě, jinak se to říci nedá. Je vidět, že nakonec holčička byla pěkně stresovaná a není divu, že jí ke konci vůbec nic nešlo. Nevím, jestli maminku napadlo, že dělá všechno proto, aby dcerce školu a učení vůbec znechutila a aby v ní vypěstovala komplex méněcennosti. Setkala jsem se s názorem, že dítě se chválit nemá, protože pak se přestane snažit a zleniví. Jenže když ho nikdo nikdy nepochválí, tak proč by se měl ten malý človíček snažit? A když přinese ze školy se zářícíma očima těžce vydřenou 2 z matematiky, která mu jinak zoufale nejde a setká se s reakcí: Hm, a proč to nebyla 1 (jako já u svého otce), tak to je studená sprcha, to mi věřte!
Moje nyní 6-letá dcerka ráda počítá, v 5,5 letech zvládla princip počítat do 100. Písmenka taky umí všechna přečíst,podepíše se, zkrátka jako asi všechny děti tohoto věku.Jako přípravu na školu se po prázdninách chystám zavést něco jako "domácí úkoly" po příchodu ze školky, prostě jen aby si navykla, že jí pak přibudou jisté povinnosti a ty bude muset splnit. Mám tím na mysli vybarvení určitého obrázku, složení mnou vybrané skládačky, protože se učíme angličtinu, tak "větší" opakování slovíček atd. Rozhodně by mě nenapadlo na ni zkoušet přípravu na školu takového kalibru. Z důvodu sociální nezralosti ale budeme mít odklad, takže je stejně čas. Držte palce, snad nám to po prázdninách půjde a malá bude spolupracovat, je totiž strašně tvrdohlavá (po mamince :-) ...
 Xantipa 
  • 

Re: Štěpánko, 

(27.6.2005 15:08:12)
není ale ten Tvůj postup podobný tomu z hlavního příspěvku? Mně se zdá, že ano, jen jsi zřejmě k dítěti laskavější.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Štěpánko, 

(27.6.2005 18:52:20)
Xantipo, proč by musela nutně Štěpánka trávit hodiny cepováním své dcery? Můj syn se taky ještě před školou naučil počítat a číst - sčítal do 20, číselnou řadu asi do 100, zhruba přehled i v tisícovkách (viz letopočet), znal všechna písmenka, psal tiskacím písmem - aniž bych v podstatě hnula prstem. Ano - když chtěl něco vědět, zeptal se a my mu řekli - ale všechno dělal SÁM a dělal to proto, že to CHTĚL dělat: do ničeho jsme ho nenutili (on by se taky nenechal:-)) a nikdy nad ním v předškolním věku nikdo nestál s "bičem v ruce", aby udělal to či ono:-)
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Štěpánko, 

(27.6.2005 19:02:02)
Jo, Xantipo, ještě dodám, že v průběhu prakticky celé první třídy byla synovou nejlepší zábavou hra na školu - a druhá nejoblíbenější činnost bylo psaní "pokračování" oblíbených knížek (Mach a Šebestová, Neználek...)
M.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Štěpánko, 

(27.6.2005 22:11:05)
No v tom to právě je, Mirko!!

Tvůj syn to uměl, ANIŽ BYS HNULA PRSTEM, jak píšeš. Ale Štěpánka mluví o tom, že své dceři bude zavádět ještě ve školce "domácí úkoly", tj. nutit ji, aby každý den určitý čas věnovala činnosti, kterou si nevybrala a kterou jí maminka určí (vybarvit obrázek, sestavit skládanku, procvičovat anglinu atd.). To je to, na co Xantipa reagovala (aspoň myslím).

Souhlasím s Xantipou. Je to jen mírnější forma toho, co je popisováno v úvodním článku. Trochu mi to připomíná metody mojí maminky, která v touze probudit ve mě náruživého čtenáře mě nutila, abych si denně aspoň chvíli (nevím jestli 10 min nebo kolik) četla. A aby bylo jasno, že čtu, tak pěkně nahlas. A knížku, kterou mi ona vybere (já bych si nejspíš žádnou dobrovolně stejně nevybrala). No TFUJ!! Jak já nesnášela jako dítě knihy. Zlomilo se to až někdy kolem 13, 14 let, kdy jsem náhodně objevila "májovky". Dodnes nesnáším Křemílka a Vochomůrku, protože to byla jedna z těch, co jsem předčítala. Ble! Netrapte děti takovýma ptákovinama.
 Štěpánka 
  • 

Na vysvětlenou... 

(27.6.2005 23:37:45)
Xantipo a Ivule, nejspíš došlo k nedorozumění. Nenám v úmyslu od 1.9. zavést dril s karabáčem v ruce, spíš jen chci, aby si uvědomila, že nastanou určité další povinnosti, které prostě budeme muset dělat, i když se jí nebude možná v danou chvíli chtít. Zatím je samozřejmé, že si po sobě uklízí oblečení, hračky a stoleček, no, někdy to tak samozřejmé není :-). Jde prostě jenom o to, abych ji připravila na jiný řád, než na jaký byla zvyklá, tedy ne vyloženě nutit, ale pozvolna začít zavádět (to je, myslím, rozdíl) věci v určitou dobu a v určitém sledu, trošku odlišném od nynějšího. Zkrátka do určitého řádu, který máme dnes, přidat další "položku". Kreslení i angličtina ji moc baví, tak proč toho nevyužít i takhle. Na naši malou se totiž musí velmi pomalu, dlouho trvá, než si na něco zvykne a přijme to. Takže jen chci získat náskok, aby ve škole nenastaly problémy. S těmi počty začala sama (díky Člověče, nezlob se umí docela sčítat 6+ něco, při sčítání do 10 používá prsty) Písmenka se naučila ani ne ve 3 letech a zase to bylo tak, že se mě ptala, nikdo ji k tomu nenutil, to by se docílilo pravého opaku.

Katko, ten odklad je proto, že má dost velké problémy s adaptací v novém prostředí, dlouho se drží stranou, než se zapojí. Ve školce jí to trvalo skoro 3 měsíce a i teď často stojí stranou. To je ale bohužel asi povahový rys. Mimoto se na testech ukázalo, že ještě není zcela vyhraněná pravačka, ačkoli kreslí výhradně pravou rukou, tak do míče kope levou nohou a kukátko si dává k levému oku, taky nemá grafomotoriku úměrnou věku, což by mohlo dělat problém se psaním. To víš, že jsme to hodně řešili, protože v něčem se jeví nadprůměrná, ale po poradě s více psychology i naší pediatričkou jsme se rozhodli pro odklad právě proto, že při své velmi mírné až bázlivé povaze by se velmi rychle stala terčem pro šikanu. Navíc má sníženou imunitu, takže od podzimka do jara je věčně nemocná a každou banální rýmu doprovázely 40 horečky a úporné zvracení a kolotoč 3týdny doma, týden ve školce a nanovo. Brala Ribomunyl, zlepšilo se to,není to tak časté,horečky má maximálně 39 a tolik nezvrací.
 MirkaEyrová 


Re: Na vysvětlenou... 

(28.6.2005 0:48:16)
Štěpánko, já nejsem vyhraněná pravačka doposud, a je mi dvaatřicet:-))) Všechno dělám pravačkou, ale když jdu na střelnici, tak se do vzduchovky dívám levým okem:-)
M.
 Xantipa 
  • 

Re: Na vysvětlenou... 

(28.6.2005 9:43:50)
Štěpánko, je to přesně tak, jak napsala Ivule. Samozřejmě jsem vůbec nepředpokládala, že snad dceru nutíš k učení písmenek. Můj syn také počítá do stovky, sčítá i odčítá do 20, nejdříve se naučil písmenka, teď už čte /v září nastupuje do první třídy/. Taky jsem ho nenutila, chtěl to vědět, tak jsme mu to vysvětlili a nechali ho, ať si poradí. Mně spíš šlo o Tvůj nápad dceři trochu přiblížit školní období těmi domácími přípravami. To se mi opravdu moc nelíbí. Můj syn mi také chce přečíst, co nového v knize objevil nebo ukázat, že umí spočítat příklady, které mu předtím nešly - samozřejmě si k němu sednu, poslechnu, případně vysvětlím, když mu něco nejde. Ale to musí sám, jen když chce. Nemyslím si, že by byl šťastný, kdyby teď po školce místo běhání s klukama na hřišti si musel třeba povinně číst či počítat /třeba i chvilku/. Jsem přesvědčena, že až nastoupí do školy, pochopí nutnost vypracování domácího úkolu. Ale teď? Není hloupý, takže ví, že teď to není nutné, protože to nikdo nedělá, kromě něho /tedy kdybych mu zavedla nepovinnou domácí přípravu/.
Nejsem si jista, zda teď jsem to vysvětlila srozumitelně. Ale Ivule mě pochopila dobře.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Příprava na školu 

(28.6.2005 10:37:15)
My jsme s holkama jako "předškolní přípravu" zavedly to, že měly každá jeden úkol (vzhledem k věkovému rozdílu to byl ten stejný úkol) - tedy utírání nádobí. Ale ne tak, že bychom jim říkali "Jdi utřít nádobí", ale vysvětlovaly jsme jim, že jako budoucí školačky si musí sami pamatovat, že mají svůj úkol a plnit ho bez říkání. Jo a taky jsem je navykala asi tak 1/2 roku dopředu, že si musí večer na židličku nachystat oblečení a batůžek do MŠ, aby si na to navykly. Ale to jsme jim neříkaly "... aby jsi si na to zvykla, než půjdeš do školy", ale braly to jako běžnou přípravu na cestu do MŠ - a pak plynule přešly na přípravu do školy.
S tou první to bylo úspěšné, naučila se chystat do školy během pár týdnů, ten menší prevít to nedělá spolehlivě dodnes... tak asi tolik k předškolním návykům a jejich efektu ...

Simča
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Příprava na školu 

(28.6.2005 10:37:15)
My jsme s holkama jako "předškolní přípravu" zavedly to, že měly každá jeden úkol (vzhledem k věkovému rozdílu to byl ten stejný úkol) - tedy utírání nádobí. Ale ne tak, že bychom jim říkali "Jdi utřít nádobí", ale vysvětlovaly jsme jim, že jako budoucí školačky si musí sami pamatovat, že mají svůj úkol a plnit ho bez říkání. Jo a taky jsem je navykala asi tak 1/2 roku dopředu, že si musí večer na židličku nachystat oblečení a batůžek do MŠ, aby si na to navykly. Ale to jsme jim neříkaly "... aby jsi si na to zvykla, než půjdeš do školy", ale braly to jako běžnou přípravu na cestu do MŠ - a pak plynule přešly na přípravu do školy.
S tou první to bylo úspěšné, naučila se chystat do školy během pár týdnů, ten menší prevít to nedělá spolehlivě dodnes... tak asi tolik k předškolním návykům a jejich efektu ...

Simča
 Xantipa 
  • 

Re: Příprava na školu 

(28.6.2005 13:39:46)
to, že chci po synech, aby si večer připravili věci na židli, to neberu jako přípravu do školy. To je nutnost. Ráno vstaneme a nejsou stresy ani pro mě ani pro ně. Žádné, mami, kde mám ponožky, slipy, co si mám vzít na sebe. To by mě ničilo. Už si připravuje i ten nejmladší, zatím s mou pomocí. Na staršího jen dohlédnu.
 Katka 2 deti 
  • 

Re: Nejlepší způsob, jak znechutit učení 

(27.6.2005 15:17:55)
Máš velmi šikovnou dcerku pokud jsi ji k podobným znalostem nepřinutila podobnýmn způsobem jako maminka v článku, a dítě má zájem tak buď ráda, jen pozor aby potom až se bude ve škole zpočátku nudit a nedávat pozor a pak už nepostřehne že se nenudí ale prostš už neví o čem je řeč, aby jste pak z toho nebyli doma všichni nešťastní a hlavně potom na dcerku naštvaní.
Bývá to častý případ prvňáčků, kteří znali probíranou látku předem a když je tak šikovná proč ten odklad? Raději ji dejte do školy hned.
 matka dvou školních dětí 
  • 

Re: Re: Nejlepší způsob, jak znechutit učení 

(27.6.2005 15:29:37)
Ještě k prvňáčkům kteří jdou do školy již s určitými znalostmi. Za prvé je jich poměrně dost. Za druhé je třeba již při výběru školy zjišťovat, jak škola tuto situaci řeší. Dítě prostě sedí tiše v lavici a čeká, až se ostatní naučí písmenka a slabiky? Jednoduché počty? A ono to umí? Tak ho do té školy nedám! Najdu takovou, kde řeknou: ano, máme s nadanými dětmi (či jen s "trochu napřed") zkušenosti, dostávají svoje pracovní listy, aby se rozvíjely podle svých schopností, klademe na ně nároky úměrné jejich možnostem. Stejně tak jako pracujeme s těmi slabšími...
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Nejlepší způsob, jak znechutit učení 

(27.6.2005 16:02:02)
Ja budu zrejme v budoucnu resit podobny problem. Moje 21-mesicni dcera mluvi v souvislych vetach o 4-5 slovech ve dvou jazycich (manzel je cizinec), pred casem sama projevila zajem o pismenka, zna jich ted cca. 15 a je schopna rozpoznat nektera slova napsana (v obou jazycich). Umi pocitat do deseti (prsty, schody, supliky atd.), taky v obou jazycich. Odmala miluje hudbu a zpev a nedavno s nami zacala zpivat pisnicky, ktere ji zpivame, uz si proste pamatuje slova. Vlohy ma zrejme po mne (souvisle jsem cetla ve 3 letech, taky me to bavilo, do niceho jsem nucena nebyla). Zda se mi to ale pro takoveho maleho clovicka hodne; jenze ona se o to proste zajima sama, tak nevim, mam ji podporovat? Nebo to mam trochu zbrzdit a rozvijet v jinych smerech? Co myslite? A jak pak resit skolu, pokud by se v prvni tride mela nudit, existuji nejake specialni tridy pro takove deti?
 nadaná matka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nejlepší způsob, jak znechutit učení 

(27.6.2005 16:17:01)
...najde vše možné stran nadaných dětí na internetu. Pro začátek třeba zde na rodině v ostatních diskuzích tu nazvanou nadané dítě.
 nadané dítě 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nejlepší způsob, jak znechutit učení 

(27.6.2005 16:27:28)
je také odkaz tu ve "školácích". Hovoří se zde i o předškolních dětech, čtení tříletých apod...
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Nejlepší způsob, jak znechutit učení 

(27.6.2005 16:51:48)
Dekuju:-)
 Míla, kluci 4 a 5 let 
  • 

Nadané dítě..... 

(27.6.2005 22:58:11)
Dano, nechci strašit, ale s nadanými dětmi, pokud je rodiče chtějí podporovat - a to by měli, jsou velké starosti. České školství jakožto jedno z mála z vyspělých zemí, nemá téměř žádný systém vzdělávání nadaných dětí. Neexistují školy ba ani třídy (mám na mysli první stupeň ZŠ), specializující se na nadané děti. Sebemenší snahu rodičů takovou školu založit - když už se o to stát sám odmítá postarat - ministerstvo rázně smete ze stolu. Stát nám nabízí integraci - ani snad nemůže nikdo myslet vážně, že učitelka běžné školy, většinou absolutně nevzdělaná v problematice nadaných dětí, zvládne ve třídě s 20 až 30-ti dětmi věnovat se dětem s různými poruchami učení, dětem hyperaktivním či jinak hendikepovaným a zároveň vymýšlet program dětem nadaným, mnohdy v určitých oborech už v raném věku nadaným do té míry, že učitelka sama svými vědomostmi toto obsáhnout nemůže. Dále těmto dětem stát umožňuje přeskakovat ročníky. Ano, to je úžasná možnost. Ale co s dětmi, které se nevyvíjejí ve všech směrech a předmětech rovnoměrně, prostě nejdou zaškatulkovat? A co věkové rozdíly mezi spolužáky? A co nešťastné děti, které si se spolužáky vůbec nerozumí a nemají šanci najít kamaráda, protože jim to prostě "myslí jinak"? Jestlipak se pánové a hlavně dámy z ministerstva školství někdy vůbec zamyslí? Zřejmě nemají důvod, protože takové dítě sami doma nemají a tedy tyto problémy řešit nemusí. Bohužel je velmi málo škol, kde jsou ochotni nadanými dětmi se vůbec zabývat. Nezbývá nám než se snažit hledat jehlu v kupce sena. My jsme zatím štěstí měli, ale jsme teprve na začátku, až čas všechno ukáže.

Dano, hlavně v žádném případě dceru nebrzdi v jejím vývoji, ona se stejně nejspíš nenechá. Vzpomínám si, když syn v 18-ti měsících potřeboval znát všechna písmena - tak dlouho nedal pokoj, dokud je neuměl - všechna velká i malá tiskací. A to měl být teprve začátek, dnes je mu 5 let a já už na spoustu otázek nezvládám odpovídat. Naštěstí si už lecos najde a vyčte sám. Ano, má samozřejmě problémy, v sociálních a praktických věcech dospívá později než vrstevníci, ale to nejde ovlivnit a "naučit". Naučit ho v pěti letech zavazovat tkaničky a zapínat knoflíky je stejné jako jeho čtyřletého bráchu naučit číst - prostě NEMOŽNÉ (Pro šťouraly podotýkám, že číst mladšího syna rozhodně NEUČÍME, stejně jako jsme neučili toho staršího). A to píše psace od necelých čtyř let, naučil se to sám ze slabikáře, takže - špatná jemná motorika? No, nemusím chápat všechno.
A Dano, nehleď na rady "odborníků", že se dcera ve škole bude nudit. To, jestli se bude nebo nebude nudit, není problém tvojí dcery, ale problém učitelů. Tím, že jí nedáš to co potřebuje, jí jen uškodíš.
Na závěr doporučuji sledovat opakování pořadu Příliš nadané děti na ČT2 28.6. ve 22:55.
 Štěpánka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nejlepší způsob, jak znechutit učení 

(27.6.2005 23:45:26)
Dano, Tvoje dcerka je asi dost podobný případ co naše. Nám psycholožka poradila, abychom ji směřovali od počtů i jinam, např.pohybové aktivity, aby nebyla jen vyloženě intelektuálně zaměřená. Samozřejmě když se zeptá, samozřejmě odpovědět, ale sama od sebe na to nemám zavádět řeč. Pokud v tom vyniká a baví ji to, ten zájem o to bude mít i nadále, ale ať se vyvíjí všestranně, hlavně tam, kde má určité nedostatky.
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Nejlepší způsob, jak znechutit učení 

(28.6.2005 14:57:12)
Ahoj, Milo a Stepanko, moc vam dekuju za vase nazory. Ja jsem tim "brzdenim" nemyslela to, ze bych ji od toho nejak odvadela, nebo ji neco zakazovala, ale to, co pise Stepanka - jaksi na to sama nezavadet rec a snazit se ji rozvijet v jinych smerech. Ona na tom Sofie ani fyzicky neni spatne, ale pri srovnani s vrstevniky vidim, ze precejen po te fyzicke strance malinko pokulhava. No a je mi jasny, ze JA bych mela zacit studovat, protoze jinak ji nebudu schopna odpovedet na vsetecne otazky:o) S tou skolou to jeste zdaleka nehori, ale uz jsem jinde cetla, za na ZS na to proste nejsou "podminky":-( Kazdopadne ten tip na poradu s psychologem vyuziju, neznate nejakeho dobreho v Praze?
 Míla, kluci 4 a 5 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nejlepší způsob, jak znechutit učení 

(28.6.2005 19:23:16)
Dano, nejlepší bude, když se obrátíš přímo na psychology zabývající se nadanými dětmi, protože většina nemá ideální přístup, znám - nejen, ale i z vlastní zkušenosti, že někteří psychologové jsou schopni vyčítat, že dítě učíš něco na co nemá věk atd. Doporučuji podívat se na stránky http://stan-echa.euweb.cz a zavolat přímo pí Vondrákové, která popř. poradí psychologa blíž k bydlišti.
K té fyzické zdatnosti - ano, určitě je dobré podporovat slabší stránky, ale nenásilně, nesrovnávat s jinými dětmi, každé dítě to má jinak. Vojta např. začal jezdit na tříkolce téměř ve 4 letech, předtím o ni jen zakopával, na kole s kolečkama! skoro v pěti a to byl schopen na 300-metrovém úseku desetkrátkrát spadnout - jímalo mě zoufalství. Tohle léto (za měsíc mu bude šest) to zkoušíme bez koleček, ale je to těžké - brzdí i do kopce - co kdyby se mu to náhodou víc rozjelo? Ale jsem čím dál víc v klidu - ono to nakonec půjde a i kdyby ne... Na dětských hřištích ještě před rokem zoufale postával pod prolejzkama a klouzačkama, kde děti o dva až tři roky mladší řádily bez pomoci. Dnes už řádí taky, i když občas trnu. Prostě všechno má svůj čas a některé děti mají vývoj "obrácený".
Jo a ještě k té škole - ta sice ve vašem případě nespěchá, ale my měli velké problémy i ve školkách. A bohužel do této chvíle jsem nenašla žádnou vhodnou, kdyby byly finance, řešila bych to asi anglickou s rodilými mluvčími, tam to snad nebývá jen o hlídání. Naštěstí ho vzali experimentálně do 1. třídy o rok dřív - byly to ale velké nervy s úřady a tak. Ale konečně je spokojený, stojí to i za 30-ti km dojíždění.
 Naja 


Nadaný, leč nemehlo! 

(28.6.2005 20:00:05)
Znám, znám!!! My jsme na průlezky vlezli až v šesti, což bylo docela komické vzhledem k prťatům, vesele dovádějícím a našim roztřeseným nožkám. Kolo se poddalo v 8.
 katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nejlepší způsob, jak znechutit učení 

(29.6.2005 15:58:59)
Mílo, dívala jsem se včera na opakování pořadu o nadaných dětech,nejste náhodou maminka toho Vojtíška,který v pořadu vystupoval? Pořad byl mimochodem velmi pěkně zpracovaný,i když jsem s těmi rodiči (i dětmi)cítila spíše soucit,protože v ČR zřejmě školství opravdu není připravené na takovéto děti,což je velká škoda.
 Míla, dva kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nejlepší způsob, jak znechutit učení 

(29.6.2005 20:18:12)
Ano, jsme to my. Váš postřeh je velmi výstižný. Není jednoduché být rodičem nadaného dítěte a děti samotné to mají ještě těžší. Školy nejsou a společnost tyto děti mnohdy nedokáže přijmout. Dokument byl udělaný hezky, možná až moc mírně. Znám z vyprávění příběhy mnoha nadaných dětí a mnohé jsou dost smutné. Nejhorší asi je, že rodiče sami většinou netuší, co se děje. Mně samotné trvalo, než jsem pochopila, proč se moje dítě chová tak divně, hlavně ve věku, kdy sám nedokázal vysvětlit svoje pocity a problémy. Udělala jsem spousty chyb, když jsem se ho snažila "vychovávat". Byly to nervy, když dělal hysterické scény, protože jsem zaparkovala auto před školkou o pár metrů vedle než obvykle a odmítal nastoupit, dokud nepřeparkuju. Podobných scén bylo několik za den. Dnes vím, že bylo zbytečné se s ním hádat a nervovat, ale... Jsou i hezké chvíle. Zítra si asi jako jediné pětileté dítě jde pro vysvědčení z první třídy a už teď je nešťastný, že prázdniny budou tak dlouhé.
 Gábina(Karolínka 3,5 roku) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nejlepší způsob, jak znechutit učení 

(12.7.2005 20:07:50)
Zdravím Vás, při čtení vašeho příspěvku, mi nedá nereagovat.
Naše Kája není určitě nadaným dítětem, ale dost jsem se o nadané děti zajímala - četla jsem knížečku Nadané dítě- a musím říci, že je to zajímavé čtení i pro rodiče, kteří nadané dítě nemají.
Karolína je velice šikovná, má veliký postřeh, je vnímavá, všímavá a chytrá. Je velice živá, a neposedná - hyperaktivní, od malička jsem jako máma neustále vyčerpaná a péče o ní je opravdu velice náročná.
Jednou večer jsem už opravdu nemohla a říkám ji, nemůžeš mě tak zlobit, musíš trošku poslouchat, já opravdu už nemůžu - prostě jsem ji promlouvala do duše. Ona se na mě smutně podívala a řekla, " Když víš mamko, já chci dělat všechno sama." Trošku jsem se smála, ale ve skutečnosti měla úplnou pravdu. Já jsem ji považovala za neposlušnou a stále jsem ji chtěla kontrolovat, usměrňovat, ale ona byla už někde jinde, zvládla víc než já jsem si dokázala připustit.
ahoj a ještě jednou zdravím všechny mamky, který mají nadané dítě, je to někdy hodně těžký.
 Gábina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nejlepší způsob, jak znechutit učení 

(12.7.2005 20:16:34)
Měla jsem na mysli ty scény. Někdy mě to přišlo nekonečný, neustálý pře a pak když mi řekla, že chce dělat všechno sama, tak mi to došlo, že to tak opravdu bylo a pak jsme začaly jiný život, lépe jsem ji porozuměla a už jsme se nehádaly a zdálo se že tak nezlobí, ale ona předtím jen neustále prosazovala, že to umí, že to či ono zvládne i bez mé pomoci. A od té doby vím, že nejlepší lék na spoustu problému je si v klidu promluvit a poklábosit.
majtě sa, ahoj
 Martina Müller 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nejlepší způsob, jak znechutit učení 

(26.6.2006 17:01:34)
Ahoj, ja bydlim uz 15 let v Nemecku je mi 32 let. Mam taky 2 kluky 4a 5 let, ale tady sei nikdo s rodicu nedela takovou hlavu z toho, jak co bude. Pokud ma tvuj zajem o pismenka a cisla tak mu to vysvetli, nauc ho jen to, o co ma fakt zajem a nic jineho...Deti co pujdou do skoly se tesi na to, ze se neco novrho nauci, pokud toho vi moc nudi se. Na toto nikdo z nas nepotrebuje psychologa, ti taji lidem jenom penize z penezenky. Muj kluk pujde v zari do skoly, uz umi sice abesedu, cisla a pise co si kde pochytil, ale to taky staci, jinak se mi bude ve skole nudit.Deti maji zustat detmi...mysli na to. jak jsme my byli prvnaci,ja tedy neumela nic a taky to se mnou dobre dopadlo..bay
 matka dvou školních dětí 
  • 

Re: Nejlepší způsob, jak znechutit učení 

(27.6.2005 15:19:47)
Ani to mírné cvičení domácích úkolů bych nedělala. Hlavně neznechutit předem. Moje děti v prvních ročnících (několika) vůbec domácí úkoly neměly.
Opravdu jde spíš o ten řád: večer si nachystat na další den věci (klidně oblečení do školky), jít včas spát, ráno pravidelně vstávat, po příchodu ze školky uložit botičky, kam patří, vypovědět co bylo..., odpoledne v určitý čas pět minut na angličtinu nebo prohlížení - čtení knížky...
 marcela 
  • 

Pro Štěpánku 

(29.6.2005 16:02:34)
Štěpánko,nemáte ve školce také nějaké problémy se "šikanou"ze strany ostatních dětí? Můj syn je také takový plachý a nesmělý a děti mu to dávají dost "sežrat".Chtěla bych vědět,jestli jste se s tímto problémem také nesetkali. Díky Marcela
 Štěpánka 
  • 

Pro Marcelu 

(30.6.2005 13:26:06)
Marcelo, nedá se snad říci se šikanou, to doufám ne. Dcerka je taky plachá, všechno si hned bere a proto ty běžné školkové šarvátky typu "a já už s tebou nikdy nebudu kamarádit, máš hnusný šaty" bere smrtelně vážně a je z toho dlouho špatná. Neumí se bránit, tak když ji některé děti strkají, štípou atd., neví, jak si s tím poradit a utíká před nimi. Moje rady, že se musí bránit a nedat si všechno líbit, se míjejí účinkem, obávám se, že se s tím toho moc nenadělá, má takovou povahu. Psycholožka nám řekla, že toto bývá často problém nadprůměrně inteligentních dětí. Nevím, jestli mám být ráda, že je nadprůměrně inteligentní nebo se děsit toho, jak to pak bude probíhat ve škole. Snad se za ten rok, co má navíc, ještě aspoň trošku otrká.
Kdyžtak se mi ozvi na mail (veslo2005@seznam.cz), ráda se dozvím, jak s tím bojuješ ty.
 Pipi 
  • 

pro Miladu 

(1.7.2005 23:14:47)
Hezky den,

mam na Vas prosbu, v jine diskuzi jste psala o nestovicich v tehotenstvi,prave jsem je prodelala a jsem cerstve tehotna, muzete mi prosim poslat odkaz pripadne napsat neco vic na pipi@neonet.cz
diky moc Eva






























































































































































































 Eva 
  • 

_ 

(10.7.2005 14:21:42)
O prázdninách mají děti odpočívat!
 Pavlusia 
  • 

1.tř. 

(23.7.2005 20:52:36)
Myslím si,že nic se nemá přehánět,ale nároky na děti jdoucí do 1.tř.jsou mnohem vyšší než byli za nás.A tak se snažím našeho syna připravovat z různých sešitů,nejvíce používáme Šimonovy listy.Vřele všem doporučuji.Ale ve škole mezi dětma je to něco jiného než doma s rodiči.A každé dítě je jiné,takže hodně záleží na paní učitelce a spolupráce s rodiči.
 Bohdana s prvňáčkem 
  • 

Jak najít řešení 

(19.3.2006 20:40:02)
Já mám roblém jaké najít řešení pro mého prvňáka.Bydlíme na malé obci a do 1.tř by mělo jít asi 10 dětí.Ale některé mají odklad a tak to vypadalo,že jich bude asi 6,takže se začalo šeptat,že se 1. a 2. tř spojí v jednu.To jsem se vyděsila,ale na konec budou prvňáčci sami.Syna do 1.tř nepřipravuji snaží se sám vypracovává si sešity,ale my ho nenutíme.Má jenom jednu povinnost a to,že každé PO chodí do Lidušky na kreslení.
Je,ale fakt,že jsem taky uvažovala o odkladu,ale i p.učitelka v lidušce mi doporučila abych ho do 1.tř dala.
Mám z toho strach,ale budu mu fandit a snažit se mu pomoci jen jak budu umět. S pozdravem

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.