| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Je existence výchovně náročných dětí fáma?

 Celkem 134 názorů.
 Radka z Brna 


Znám to z vlastní zkušenosti 

(16.6.2005 8:59:09)
Mohu to potvrdit, znám to na vlastní kůži. Starší syn (5 let) je od malička "tvrdohlavec", kterého jen málokdy přesvědčíme, že to s ním myslíme dobře. Má zkrátka svoji hlavu. Od 1 roku jsem s ním chodila k psycholožce, neboť jsem měla pocit, že ho vůbec nezvládám. Psycholožka mi tvrdila, že mám zkrátka doma "osobnost" a ty jeho záchvaty vzteku s ním musím prožívat - ale kdo to měl někdy přežít? Hlavně ty pohledy a názory okolí, že máme doma spratka a nevychované dítě. Musím podotknout, že jsem s manželem oba vysokoškoláci a o výchově dětí jsem nastudovali spoustu knih - je jasné, že v tom to ale není. Teď (v 5-ti letech) už je to lepší, máme fígle jak na něj. Na druhou stranu musím říci, že na svůj věk je vždy se znalostmi o hodně vpředu (i podle sdělení lékařů). V roce mluvil, v roce a půl přednášel básničky. Dnes tj. v pěti letech už umí bez problémů hodiny, sčítá a odčítá do 2 tisíc, zná písmena, teď začíná číst. Když mu řeknu v jakém roce se kdo narodil, tak spočítá kolik mu je let .... apod. Musím říct, že mi se nesnažíme ho tyto věci učit, jeho touha po nových informacích je zkrátka velká... Něco mu 1x přečtu a už si to pamatuje. Jen mám trochu obavy ze školy, aby se nenudil a nezlobil, tady tuším ještě velké problémy.
Teď máme druhého kluka, vychováváme ho od malička stejně a je zatím pravý opak. Od mala krásně spinká, jí, skoro vůbec nebrečí, je to nesmírný kliďas. Tak výchovou to asi nebude.
Takže milí rodičové, kteří máte také "nevychovatelné" dítě, nezoufejte, ve vás to není. Jak mi radila psycholožka - "Nevšímejte si lidí, když jim vadí jaké máte dítě, je to jen jejich problém, ne váš".
Radka
 Zuza 
  • 

Re: Znám to z vlastní zkušenosti 

(16.6.2005 9:17:55)
Já to znám také, jen jsem to naštěstí měla naopak, nejdřív "kliďase" a potom "nezvedené dítko". Kdyby to bylo opačně, myslela bych si, jak jsem neschopná matka, že nedokážu své dítě vychovat. Starší odmalinka spal, jedl, poslouchal v rámci normy, mladší nespal, jedl nepravidelně a přimět ho k něčemu co sám nechce je nadlidský úkol. Časem se to lepší, některé děti vyzrávají nerovnoměrně, chce to pevné nervy a nadhled.
 Iva 
  • 

Re: Re: Znám to z vlastní zkušenosti 

(22.6.2005 20:59:40)
Tak já říkám "naštěstí" tomu, že napřed jsem měla rozervance a pak klidné spokojené dítko. Sice jsem si skutečně dlouho myslela, že jsem neschopná matka, ale mít je naopak, tak je to pro mě ještě větší šok a asi bych toho nezvedence zabila, nebo sebe,ze zoufalství, no už nevím, ale takhle jsem si pak užívala to s mladším a navíc mi zůstalo navzdory tomu, že to s ním šlo vše tak hladce, i porozumnění pro ty, co měli "zlobivé" děti - a to těm, co mají náhodou "vzorňáky" jako první často chybí:-))
 Veronika, Martínek 4,5, Tomášek 2 
  • 

Re: Znám to z vlastní zkušenosti 

(16.6.2005 13:10:16)
ahoj
Máme něco podobného, ale obávám se že dvakrát. Do dvou let docela fajn. Že Martínek od 1 roku ve dne nespal, jsem nepovažovala za nic mimořádného, místo toho jsme četli a spaní byla i v noci ztráta času. Od roku a půl mluví úplně normálně, až na výslovnost r a ř, teď ho zajímají písmena, čtení, k narozeninám chce hodinky, takže se snaží poznávat hodiny, pamatuje si všechno, při čtení nesmím udělat chybu, jinak mě opraví. Ve školce ho chválí, že je trpělivý, snad až moc a poctivý, taky až moc. S nikým se nepere, ale: Všechno, co má udělat, musí mít důvod. Všechno chce sám vymyslet, je úžasně nepraktický, až teď se naučil oblíkat, naštěstí se toho v létě moc neoblíká, jinak by to nedělal. Je nekolektivní...A je strašně tvrdohlavý. Když se ptal na PROČ? a už opravdu nebylo co vymyslet, ptal se A proč ještě?
Tomášek začal mluvit snad ještě dřív, už se ptá PROČ?, místo toho, aby poslechl tvrdí, že je hodný. Taky nespí, stejně jako bráška. Zatím se vyvíjí stejně. Už si umí, když chce, vyzut papučky.
Nejvíc se nám osvedčilo nechat je vyblbnout. Chodíme cvičit, plavat, jezdíme na kole, čteme. Moc samostatní nejsou. Dovolenou mám silně pracovní. Jedna stará paníříkávala, že lepší je, aby děti nebyly moc chytré, že pak neposlouchají. Můj brácha to zdokonalil- Poslušný děti jsou blbý. On byl totiž hodně podobný Martínkovi. Pokud budou naši kluci tak úspěšní jako brácha, ať si klidně zlobí a prosazují se.
Maminka musí mít silné svaly a pevné nervy
Veronika
 EvčaK 


Re: Re: Znám to z vlastní zkušenosti 

(16.6.2005 13:30:29)
Veroniko, kamarádka má dva kluky, taky věkově blízko po sobě. Starší už chodí do školy, mladší začne co nevidět. Taky to jsou náročnější nátury a dali dost zabrat. Já si někdy říkám, kam se na ně hrabeme:-)) Povzbuzující je, že se chystají na třetí dítko. Přáli by si samozřejmě holčičku. Ale už to, že po těch dvou se hrnou (doslova) do dalšího, je dobré znamení. Pro nás ostatní:-))
 Veronika, Martínek 4,5, Tomášek 2 
  • 

Re: Re: Re: Znám to z vlastní zkušenosti 

(17.6.2005 8:56:23)
Ahoj, já bych moje darebáky neměnila. Aspoň je nějaká zábava. Pravda, někdy je jí až moc, ale to k tomu patří. A kdybysme, náááááhodou, chtěli další, tak asi rovnou zase dvě, protože tito dva už jsou dost velcí a větší věkový rozdíl a jenom jedno další mřně, to by si přece nemělo s kým hrát. Já mám dva bráchy. Jsou starší a vždycky si spolu rozuměli líp, než se mnou. Já jsem vždycky chtěla sestru, abych si měla s kým hrát a povídat.
Ale co se týká našich chlapečků, když se začal Martínek prosazovat a odporovat, nevěděli jsme, jak na to reagovat. Teď už ho zvládáme s větším klidem a nadhledem. Doma už mě to moc nevytáčí, horší jsou ty pohledy okolí, ale on z toho snad vyroste a Tomášek snad taky. Martínek má teď ohromnou zábavu z toho, že se občas chová jako Tomášek. To je teprve ostuda. On to bere jako srandu, ví že u toho vypadá blbě, ale neodolá, aspoň na chvilku. A Tomášek pochytí každou blbost od Martínka. Tak mám vlastně dvojčátka, jak si kluci začali říkat. Jenom nevím, jestli jsou jim dva, nebo 4 roky. Naši kamarádi, kteří je znají, říkají, že se jim narodí snad holčička, ty že jsou klidnější. Ale když vidí, jak se ti lajdáci tulí a mazlí spolu i s nama, tak se jim to taky líbí. Hlavně, že se máme rádi. Veronika
 Majka 
  • 

Re: Znám to z vlastní zkušenosti 

(16.6.2005 23:24:30)
Radko,
máš určitě nadané díě. Myslím to bez ironie. Nechceš se zkusit spojit s Mensou (tedy sdružení mimořádně nadaných lidí) - mají i odnože pro děti. Pro začátek: www.mensa.cz.
Já mám 10 letou holku, která má odjakživa potíže s navazováním kontaků - nejspíš je o 2 roky dál, než její vrtevníci,.
Taky to chci zkusit.
 Markéta, dcery 4,5 roku a 16 měsíců 
  • 

Re: Znám to z vlastní zkušenosti 

(17.6.2005 15:57:47)
Taky se přidám. U první dcery jsme se měli báječně. Několik babiček a tet na hlídání, kdykoliv jsme si vzpomněli. Dcera se dokázala zabavit sama na několik hodin u stavebnic, kolíčků na prádlo, pastelek, vystřihovánek a omalovánek. Dalo se při ní v pohodě vařit, žehlit, prát, uklízet, věnovat se sobě i manželovi. Ráda jsem se dceři věnovala, ochotně naslouchala čteným i vyprávěným pohádkám, poslouchala prakticky na slovo "sem nesmíš, na to nesahej, to si neber, sem nechoď, pojď sem" a pod., takže to s ní bylo vše v pohodě a bezpečné. I ve vaně jsem ji mohla už coby 2,5letou klidně na minutku nechat bez dozoru. Navíc krásně spala, 12-14 hodin v noci durch! a 2-4 hodiny přes den, podle toho kolik naspala v noci. Dodneška spí krásně (cca od osmi do půl osmé, někdy i déle).
U druhé dcery se vše změnilo. Babičky hlídají jen neochotně a když tak jen starší dceru, mladší málokdy, nestíhám vařit, uklízet, prát ani žehlit, natož se věnovat manželovi či sobě, soukromý život nemám prakticky žádný a to hlavně vinou toho, že druhá dcera má úplně jinou povahu než ta první. Málo spí, stačí jí 8,5 - 10 hodin v noci a to ještě s jednou či dvěma probuzeními, když jí rostou zuby tak ještě častěji se budí, přes den jí stačí půl hodina, jsem štěstím bez sebe, když si zdřímne na hodinu a půl. Neustále lítá, na vše leze, do výšek, pod stůl, všelicos vypíná, veškeré přístroje, postojí či posedí jen na vteřiny, i při jídle se "musí" hýbat. To co starší dceru ji zabaví jen na opravdu malou chvíli, spíš ty hračky zničí, rozebere, roztrhá, pomuchlá apod. To se samozřejmě nelíbí starší dceři, takže se ty dvě spolu perou a já je musím od sebe neustále odtrhávat, utěšovat...
Taky se nedá zabavit třeba právě předčítáním knížek, to vydrží dvě vteřiny, natož aby si sama prohlížela obrázkové knížky, jak to v jejím věku dělala ta starší.
Navíc neposlouchá žádné příkazy, takže ji musím neustále sundavat ze židlí, žebříků, gauče, hlídat, co kde sebrala, jakou skříňku otevřela a vyházela z ní věci, nic doma neudělám. Po celém dni jsem jako zmlácená, těším se až přijde manžel domů, ale ten chodí čím dál později, nejspíš mu to vadí taky, tak se schovává za práci a mě nechává v otm plácat. Doma máme nepořádek, nemám sílu uklízet, protože když něco uklidím na jednom konci obýváku, na druhém nastane katastrofa. Neustále hlína venku z květináčů, rozbité věci, vyházené na podlahu apod.
Modlím se, aby mladší už dostala brzy rozum, ale podle toho, co zde čtu to asi ještě bude na dlouho, což mám pocit, že se z toho asi za chvíli zblázním. díky, že jsem se mohla vykecat.
 Julli, kluci 5/98,2/03 


Re: Re: Znám to z vlastní zkušenosti 

(21.9.2005 9:22:02)
Ahoj, musela jsem se smát. U nás je to prakticky to samé až na to, že mám dva kluky. Mareček do roka byl jak hříbek. Kam jsem jej posadila, tam jsem ho našla. Jen v noci si myslel, že spánek je zbytečný. Takže jsme s manželem drželi služby a střídali se v houpání a vožení kočárku. Nakonec jsme to vyřešili tak že spal s náma v posteli a to až do doby než se narodil Ondřej.Jinak Marek od roku začal honem všechno dohánět a v 1,5 roce dokázal odříkat Princeznička na bále ... nebo Polámal se mraveneček.Neustále se na něco vyptával a choval se jak malý dospělák. Ted´v 7letech mi přijde, že má už pubertu. A ten mladší...ve 4měsících se začal chytat postranice kočárku, kleknul si a pak stoupnul. V 6ti měsítích začal chodit. O té doby se snad ani nezastavil. V noci to docela ujde. Jelikož několikrát přelezl postýlku, tak od 1,5 roku spí na posteli.Chvíli v noci cestoval po bytě, ale ted´už je to dobrý. Ondra je nenechavec. Na všechno musí šáhnout a ta jeho osobnost....občas se přistihnem, že já i manžel posloucháme jeho.Knížky si neprohlíží, nevydrží u toho, měl by už umět nějakou říkanku, ale na to nemá trpělivost. No prostě, to co neumí dohání fyzicky. O Marečka se babička s tetou perou, ale u Ondráška říkají až mu bude rok, dva ted´zas až v pěti letech. Mám strach že až půjde do školky, tak mi ho vrátí. On snad nemá ani pud sebezáchovy. Něco se mu stane, ale za chvilku to udělá zas. Např. tuhle ho kousnul pes. S manželem jsme ranku vyčistili, jdeme ven, tam jsme potkali onoho psa a náš mladej šel k němu zas!:) Dřív jsem byla z toho nešťastná, ale teď už to beru z nadhledem. Užívám si kluků a jejich lumpačin. A okolí si může myslet co chce.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Máte tu lepší variantu! 

(16.6.2005 9:27:24)
Máte to štěstí, že vaše první dítě je to "náročnější" a po něm přišlo to, které je balzámem na nervy. Za odměnu!
My jsme se nejprve "namlsali" téměř vzornou dcerou (i když v pubertě se potíže taky objevily, ale docela snesitelné) a po ní přišel malý ďáblík v lidské podobě.... Obě holky byly chtěné, ba přímo vymodlené, k oběma se (myslím si) chováme stejně, obě mají stejný (docela přísný) režim, obě stejně milujeme, s mužem máme pěkný vztah.... a přesto…!
Na té mladší je nejhorší to, že je "splachovací". Denně u nás probíhá dialog: "Máš nachystanou tašku do školy?" - "Jo" - "A máš tam bačkory? (nebo variabilně - věci na plavání, náhradní pero v penálu, doplňte téměř cokoliv)?" - "Nevím!" nebo případně "Ne!" Vše jí je jedno - zakázaná pohádka v TV, zákaz hraní na PC, zákaz jezdit na kole (které miluje), odebrání kapesného, ..... - nebo se tak alespoň tváří.
Příhoda z minulého týdne, která Ážu dost charakterizuje: Ve středu přinesla v notýsku poznámku: "Áža již třetí den nemá flétnu" (pro vysvětlení - hrají denně celá třída, Anežka hraje ráda a podle znění poznámky byla asi v po a út upozorněna na to, aby si flétnu doma dala do tašky. Paní uč. je bezvadná, jak je vidět poznámku napsala až 3. den :-D .....). Táta provedl kontrolu tašky, neb jsme nechápali, kde by flétna mohla být - a ejhle: tato byla po celou dobu nošena v tašce a to V DESKÁCH NA PRACOVNÍ SEŠITY. Z toho vyplývá, že 1) Áža se vůbec nenamáhala prohledat tašku, 2) za 3 dny nepoužila desky na velké sešity (tedy sešity do nich vůbec nedávala, nebo je tam cpala, když byly desky v tašce, 3) po 3 dny neudělala to, co ji od 1. třídy učíme: když přijde domů, aby z tašky vše vyndala na stůl a až se naučí si při chystání rozevřela tyto desky, kdy má na vnitřní straně rozvrh a podle rozvrhu si chystala věci na další den.
Takže autorce i nám všem, kdo máme tyto poklady doma přeji PEVNÉ NERVY

Simča

PS k doporučené literatuře přidávám: cokoliv od Erma Bombeck, např. „Povolání: žena“ nebo „Jak (ne)zvládnout život“ a pod.
 Jiřina, zatím 1 dcera :-) 
  • 

Re: Máte tu lepší variantu! 

(16.6.2005 13:00:00)
Ahoj Simčo,
myslím, že Vaše Anežka (aspoň podle toho, cos tu o ní napsala) je ne náročné, ale zcela normální dítko. Binec v tašce do školy jsem měla taky, a když jsem byla v jejím věku, tak jsem si umiňovala, že si budu systematicky chystat věci a psát si úkoly, hned jak přijdu ze školy apod., ale nikdy se mi to nepodařilo. V tom věku jsem na to ještě neměla vůli. Nebuďte na ni moc nároční, vždyť je ještě malá a na takové "prohřešky" jako je nepořádnost má přece nárok. Ona z toho vyroste, uvidíte. Pokud je splachovací, tak to jí závidím, velké plus pro ni :-) Horší by bylo, kdyby si ze všeho dělala hlavu ;-)
 Alena D. 
  • 

Re:Neporadek v aktovkach 

(16.6.2005 18:53:22)
Aspon ze tam tatinek nasel jenom tu fletnu, ja kdyz byla mala, tak otec jednou udelal namatkovou prohlidku a najednou s udesem vytahl ruku ven a byly na ni kousky shnileho plesniveho jablka. Bratranec byl "poradnejsi", ten aspon nesnedene svaciny stosoval do psaciho stolu :)
 dadida + David 7/03 
  • 

Re: Re:Neporadek v aktovkach 

(17.6.2005 1:27:29)
Musím napsat, že já jsem také měla skoro pořád v tašce do školy plesnivé svačiny. Akorát někdy jsem si jí sama vyndala a nacpala v pokojíčku do skříně. To pak byl ve skříni pěknej humáč:-). Máma se z toho mohla zbláznit.
Dodnes to nechápu, nevím proč jsem jí nevyhodila třeba do popelnice, když už jsem jí nechtěla jíst.
Ale nejsem sama. Manžel tvrdí, že plesnivé svačiny měl v tašce také. A synovci (10 a 12 let) to prý v současnosti také dělají.
Prostě tomu nerozumím, ale určitě to bude normální :-))))!
 Alicee 


Re: Re: Re:Neporadek v aktovkach 

(17.6.2005 3:17:32)
To mám radost, že s těma plesnivýma svačinama je to takhle běžné. Já jsem zase celý rok házela svačiny za skříň a nějak doufala, že se na to nikdy nepřijde. Přišlo...a mámu také málem odvezli.

A taky nechápu proč jsem svačiny jednoduše nehodila do popelnice...no jo, dětská logika...:)))
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re:Neporadek v aktovkach 

(17.6.2005 8:13:55)
Alice, taky jsem doma skladovala svačiny a když tu píšeš proč jsme je nevyhazovali do popelnice, tak mě napadají dvě možnosti:
1) ve škole jsme je nevyhodili, aby nás neviděla učitelka
2) po škole už nám byla nějaká svačina ukradená a vzpomněli jsme si na ni až ve chvíli, kdy hrozilo, že se máma podívá do aktovky

U nás je jedna ZŠ, kde mají o velký přestávce otevřenej dětskej bufet a kolem něj stolečky se židličkama, kde si děti sednou a posvačí společně - předpokládám, že dát dítěti peníze ať si koupí co chce je možná trošku dražší, ale plesnivý svačiny by to mohlo řešit :-)
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re:Neporadek v aktovkach 

(17.6.2005 8:48:20)
Tak já jsem ty svačiny dávala po cestě ze školy psům za plotem, celkem nebezpečný když si to tak zpětně uvědomím. Občas jsem to taky zapoměla a zplesnivělo to v aktovce.
Katka má v aktovce neskutečnej bordel (mamka mě vždycky uklidňuje, že se mnou to bylo stejný), ale svačiny jsme vyřešily plastovou krabičkou. Každý den tu krabičku sma vyndám a vidím co snědla co ne a proč a pak spolu řešíme co jí dát jiného co jí chutná a není to nezdravý.
Ty bufety ve škole jsou pro moje použití k ničemu. Děti si takm vždy kupují sladkosti a blbosti, škoda peněz. Ale občas dám Kačce kačky ať si tam něco koupí.
 Alena D. 
  • 

Nas duvod pro plesnive svaciny 

(17.6.2005 19:21:40)
No to ziram, taky jsem myslela, ze s plesnivyma svacinama jsme to byly jenom ja, sestra a bratranec :)
My jsme ale k tomu meli jasny duvod - rekli nam, ze popelari vzdycky kontroluji popelnice a ze kdyz tam uvidi svacinu, tak se prijde na to, kdo ji tam hodil a bude prusvih. Zrovna nedavno jsme se segrou diskutovaly o tom, jak jsme takovy blbosti vubec mohly verit...
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re:Neporadek v aktovkach 

(17.6.2005 8:27:09)
Alice a ostatni... preco ste tie "svaciny" nepriniesli domov, ale schovavali ich? Dostali ste nahubovane ak ste ich nezjedli alebo co?
 Iva K. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re:Neporadek v aktovkach 

(17.6.2005 11:03:07)
Jé to je hezké téma. Tímto se přidávám do klubu nesnědených svačin. Nenapadlo mě, že je to tak rozšířený jev, sama děti ještě nemám a až do teď jsem věřila tomu,že jsem byla největší čuně ve střední Evropě, tak jak mi to říkali rodiče. Já si ale přesně vzpomínám na důvod, proč jsem ty svačiny skladovala v aktovce. On totiž chleba s paštikou nebo nedojedené jablko lisované celý den mezi knížkami je pěkný humus a já jsem pak se štítila na to sáhnout.Že ta svačina zplesniví a bude to čím dál horší, na to už asi můj rozum nestačil.
 Pudicitia 


Re: Re: Re: Re: Re:Neporadek v aktovkach 

(17.6.2005 21:21:09)
Zuzi,
ja vynadano nedostavala, a taky jsem je schovavala a kdyz na to mama prisla, tak je proste prestala delat a rekla jen, ze jsem je nemusela schovavat, ze by se byvala nezlobila. To musi byt nejaka univerzalie s tema svacinama, vsichni mi spoluzaci z vejsky je taky schovavali, jednou jsme si o tom povidali a moc jsme se nasmali. Po letech to vypada srandovne, ale byli to nervy, hlavne pro ty, co nemeli tak benevolentni rodice.
 Eva + Vládík 10/03 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re:Neporadek v aktovkach 

(20.6.2005 21:45:09)
Holky, to je opravdu krásné téma. Já měla jednu kolegyni a její nezvedený 13-ti letý hoch také nejedl svačiny. Skladoval je doma v šupleti psacího stolu. Když už byl v pokojíku děsný smrad, udělali doma generální úklid a svačiny samozřejmě našli. Nařídili chlapečkovi, aby je uklidil, ale jelikož to do koše měl asi daleko, tak je dal ten malý šikula pod matraci postele, hezky pod svůj polštář. Po týdnu byl v pokojíku pořád smrad, tak hledali dále a nšli tam ty původní svačiny :-(((( Za trest si pak sám musel vyžehlit povlečení. On měl vůbec veškeré domácí práce za trest, protože je také takové nezvladatelné dítko. Asi z něj bude dobrá hospodyňka, umí všechno.
Jinak vám všem děkuji za příspěvky. Máme doma také skoro dvouletého velmi aktivního synka, o kterém má sousedka, která ho občas hlídá a sama má stejně starou holčičku, prohlásila, že je dokonalá antikoncepce. Přesto plánujeme druhé dítko a už se na něj moc těšíme. Snad to už bude ta hodná a poslušná holčička. Nebo taky ne. Ale když jsme byli u těch "pořekadel": Co tě nezabije, to tě posílí.
Takže hodně síly s našemi nespoluchy.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re:Neporadek v aktovkach 

(17.6.2005 12:49:17)
Holky, plesnivý svačiny v aktovce - to je hadr. Brácha na střední vždycky od rodičů dostal peníze na obědy. Stravenky zakoupil, doma dělal, že je všechno OK, ale na obědy nechodil - stravenky dával spolužákům. Když na to přišla máti, tak ji z toho taky málem švihlo:o)))
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re:Neporadek v aktovkach 

(17.6.2005 12:52:08)
Apropos - já jsem s plesnivými svačinami neměla problém. Měla jsem jednu spolužačku, které můj každodenní dvojitý krajíc chleba (MMCH dost tlustého) s pomazánkovým máslem náramně chutnal - takže jsme ani jedna neměla hlad a naši byli spokojení, jak hezky jím:-))))
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re:Neporadek v aktovkach 

(17.6.2005 12:55:59)
Pardon, nemělo být "tlustého", ale "tlustý", jako krajíc.
M.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re:Neporadek v aktovkach 

(17.6.2005 12:53:57)
Mirko, a proč to dělal? Já teda na obědy taky nechodila, ale peníze na stravenky jsem utratila za dobrotky :-) Ovšem bylo to ve 4. třídě na ZŠ a prasklo to, když jsem onemocněla a mamka zavolala do školy, aby mi odhlásila obědy a oni jí řekli, že na žádný obědy už pár měsíců nechodim - taky pak zuřila, že ze sebe udělala blbce...
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re:Neporadek v aktovkach 

(17.6.2005 12:58:09)
Jo, Jeno, to taky nechápu:o))) Kdybych takový penízky ušetřila já a dneska, tak za ně aspoň kupuju knížky:-)))
M.
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re:Neporadek v aktovkach 

(17.6.2005 13:24:33)
Tak to jsme měli hned v prváku na gymplu. Přesně stejný průšvih. Tak jsem to vyřešila tak, že si spolužačka kupovala lístky na moje jméno. Smůlu měla když jsem náhodou onemocněla. Ale to bylo na stř.škole výjimečně. Jeden z mých spolužáků to musel udělat tak, že si lístky na jeho jméno koupila, taky zas jiná spolužačka, ale on je nosil domů a každý den jí jeden dával, protže jeho matka byla supernedůvěřivá tak mu je občas kontrolovala jestli je opravdu má :-) Vlastně jsme byli třída rozdělená na ty co chodí na oběd a ty co si kupjí lístky :-))))
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re:Neporadek v aktovkach 

(17.6.2005 13:26:56)
Teď maj děti po penízkách, na oběd maj el.kartu a obědy platím převodem z účtu "chudáčci" :-))))
 Radka, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re:Neporadek v aktovkach 

(22.6.2006 22:35:51)
To je legrace s těmi plesnivými svačinami, tak to je nás tolik! Já jsem dávala své nesnědené svačiny psovi Stele, která bydlela na trase domov-škola. Jenže ji takhle krmilo mnoho dětí, Stela byla často přecpaná, a pak už další sváču nechtěla. Tak jsem začala svačiny házet do skříně za oblečení. Jednoho dne je máti našla-plesnivé, pochopitelně-a nevěřila svým očím. Já nevím, proč jste to takhle dělali vy ostatní, ale u mně to byla směsice strachu z matčina hněvu a výčitky svědomí typu "děti v Africe hladoví" (a já nejím svačiny. No, nevím, jak bych těm dětem byla pomohla, kdybych ty svačiny necpala za svetry :-)
 L+2 
  • 

Re: Máte tu lepší variantu! 

(17.6.2005 13:03:06)
Simco,

ja si take myslim, ze Anezka je uplne normalni. Ja mam binec v tasce jeste ted, ve 40ti, dokonce i plesnivy zbytek svaciny obcas najdu ve sve tasce do prace. A no a co, je to moje taska, tak je to moje vec, jestli tam mam bordel nebo ne. Kdyz uz je mi to neprijemne, tak ji vyhazim, vycistim a zase mesic jedu dal.

Ja si myslim, ze Anezka je akorat jina, nez byste ji chteli mit. Je sverazna a ma charakter, a to ja bych zase na druhou stranu docela ocenila. I kdyz chapu, ze vam to musi lezt na nervy.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Re: Máte tu lepší variantu! 

(17.6.2005 14:58:51)
JIŘINO, KOPRETINKO a L + 2 - já to nepsala JEN kvůli tomu binci v tašce, to byla jen ilustrace toho, jak má vše na háku, že jí prostě nějaké upozornění učitelky vůbec NESTOJÍ ZA TO, aby se podívala do tašky. Jinak tam v podstatě binec moc nezvládá mít, neboť jí "suroví" rodiče skoro denně tu tašku kontrolují. Ona je fakt jiná - potvrzuje to kde kdo: Moje mamka - rozený pedagog, dětí a vnoučat celé hejno - pronesla (to měla Áža asi 5), že nikdy žádnému dítěti nemusela šupnout na zadelku, až naší Anině. Učitelky v MŠ mi říkaly, jak si odpočinou, když tam Áža není (byly to kamarádky, takže si to mohly dovolit říci...). Teď učitelka v ZŠ - říká, že vidí, jak je ta Ája chytrá, co všechno ví (ona by potřebovala 1 člověka k ruce, který by jí non stop odpovídal na zvídavé otázky, oblast zájmů je cokoliv, mozeček jako savá houba vše nasává a uchovává....). Ale nás i učitelku štve ten naprostý nezájem něco udělat proto, aby třeba měla lepší známku - kdybychom ji nenutili pomalu násilím, tak úkoly nepíše, věci si nenosí a nic se neučí. Ve svém volnu je jak neřízené torpédo, běhá, jezdí na kole, pořád něco povídá (vlastně křičí), hračky v pokoji tvoří souvislou vrstvu, že není kam šlápnout (to není přehánění, skutečně pokud tvrdě nezakročíme a nepřinutíme ji uklízet, je zem pokrytá a je nutno nohou prohrnovat pěšinku.

KAMČO - já si to také myslím, že bude v životě úspěšná - blbá není a bude se umět prosadit, což je v dnešní době moooc důležité. Ale občas nevím, zda to my přežijeme..... Vím, že jí bude - tím, jak je splachovací - v životě asi lépe, než té starší, která bere všechny starosti a problémy světa na sebe. Má obrovskou empatii, ale dost ji to asi vyčerpává. A pak je prů..r, když se setká - např. mezi spolužáky - s lidmi, kteří umí citově vydírat a zneužívat jiné. Proti tomu se Ela neumí v podstatě bránit. Vychovávaná k čestnosti a pravdomluvnosti je jí nepochopitelné, že jí kamarádka "kecá" a jen zneužívá její dobroty...

Přes to všechno - díky bohu - jsou obě zdravé. LAURO - díky, že jsi nám tu trochu připoměla, CO JE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ. Já si to říkám, když mám občas pocit, že už je toho na mně moc. Mám kamarádku, která má vážně postiženou holčinu stejně starou s Ážou. Malá se na ně občas usměje, většinou ale skoro nevnímá, někdy zvedne ručičku..... Když je toho na mně moc, říkám si, co by Máša dala za tohle zlobení... Držím ti s malou palce, aby bylo lépe.
A
Simča
 Eva, dcera a syn 
  • 

Re: Re: Re: Máte tu lepší variantu! 

(8.9.2005 10:33:15)
Myslím si, že chápu alespoň trošičku, co prožíváš. Já mám totiž obdobné problémy. Starší je hrozná vzornačka a hrozně citlivá, všechno si moc bere. Zrovna jak jsi psala s tím, že se má mluvit pravda a spoléhat se na druhého a přitom jí ve třídě každý oblbuje. Naštěstí není úplně blbá, tak se tolik nedá. Nejhorší je, že i její učitelka něco slíbí a někdy to splní a někdy né, což ona nedokáže vůbec pochopit(ani se jí nedivím). Můžu říct, že jsme zažili rok, kdy nemohla v noci spát a usnout třeba do tří do rána, jak byla vystresovaná ze školy. Psycholožka nenašla žádné problémy ani v rodině ani ve škole. Vyřešili jsme to nakonec tím, že spíme celá rodina vedle ní v pokojíčku. A to je jí deset let. Když byla malá, tak byla také takové pohodové dítě, které si hraje samo, snaží se mi udělat radost, také si občas snažila prosadit svou, ale dala si přeci jenom říct. No a pak se nám po sedmi letech narodil syn, který je takzvaně problémový. Hned jak se narodil a sestra mi ho dávala k prsu, odvracel hlavičku a nenapil se, i když mu sestra dávala pusu až na cecíček. Když začal plakat, tak to nebyl pláč, ale řev tygra a už sestry v porodnici mi říkali, že se mám na co těšit. A opravdu řvaní nepřestalo téměř nikdy. Pouze, když jel kočárek a nebo jsem měla maličkého u prsa, tak bylo ticho. Vpodstatě jsem ho nemohla pustit z ruky a i když večer usnul a já se zvedla(samožřejmě usínal pouze u mne), tak se vzbudil a řval. Někdy jsem měla pocit, že se zblázním a jeho snad vystrčím z okna. No ale zase byl velice šikovný, nebudete mi věřit, ale ve třech měsících přeplazil celou madraci a otáčel se, v pěti měsících si stoupal s přidržením a sám začal chodit už v devíti měsících. Dnes jsou mu 3 roky a právě začal chodit do školky. Jenom obléci ho mi stojí 20 minut nervů a to je teplo. Je hrozně trvrdohlavej, já říkám asertivní, ale řekla bych, že se stále lepší. Je zkrátka svůj a já se snažím ho brát takového, jaký je. Hrozně mě povzbuzuje, že jsou lidé, kteří mají stejné problémy jako já. Protože si stále dělám hlavu, jak pomoc nebo co dělám špatně. Já sama mám povahu, že vyletím a ječím a to je přesně to, co obě moje děti nesnáší a dcera se ještě více stáhne a syn začne ještě více vyvádět. Musím na sobě pracovat, ale prostě to tak je a stejně to jsou moje největší zlatíčka.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Re: Máte tu lepší variantu! 

(17.6.2005 14:58:57)
JIŘINO, KOPRETINKO a L + 2 - já to nepsala JEN kvůli tomu binci v tašce, to byla jen ilustrace toho, jak má vše na háku, že jí prostě nějaké upozornění učitelky vůbec NESTOJÍ ZA TO, aby se podívala do tašky. Jinak tam v podstatě binec moc nezvládá mít, neboť jí "suroví" rodiče skoro denně tu tašku kontrolují. Ona je fakt jiná - potvrzuje to kde kdo: Moje mamka - rozený pedagog, dětí a vnoučat celé hejno - pronesla (to měla Áža asi 5), že nikdy žádnému dítěti nemusela šupnout na zadelku, až naší Anině. Učitelky v MŠ mi říkaly, jak si odpočinou, když tam Áža není (byly to kamarádky, takže si to mohly dovolit říci...). Teď učitelka v ZŠ - říká, že vidí, jak je ta Ája chytrá, co všechno ví (ona by potřebovala 1 člověka k ruce, který by jí non stop odpovídal na zvídavé otázky, oblast zájmů je cokoliv, mozeček jako savá houba vše nasává a uchovává....). Ale nás i učitelku štve ten naprostý nezájem něco udělat proto, aby třeba měla lepší známku - kdybychom ji nenutili pomalu násilím, tak úkoly nepíše, věci si nenosí a nic se neučí. Ve svém volnu je jak neřízené torpédo, běhá, jezdí na kole, pořád něco povídá (vlastně křičí), hračky v pokoji tvoří souvislou vrstvu, že není kam šlápnout (to není přehánění, skutečně pokud tvrdě nezakročíme a nepřinutíme ji uklízet, je zem pokrytá a je nutno nohou prohrnovat pěšinku.

KAMČO - já si to také myslím, že bude v životě úspěšná - blbá není a bude se umět prosadit, což je v dnešní době moooc důležité. Ale občas nevím, zda to my přežijeme..... Vím, že jí bude - tím, jak je splachovací - v životě asi lépe, než té starší, která bere všechny starosti a problémy světa na sebe. Má obrovskou empatii, ale dost ji to asi vyčerpává. A pak je prů..r, když se setká - např. mezi spolužáky - s lidmi, kteří umí citově vydírat a zneužívat jiné. Proti tomu se Ela neumí v podstatě bránit. Vychovávaná k čestnosti a pravdomluvnosti je jí nepochopitelné, že jí kamarádka "kecá" a jen zneužívá její dobroty...

Přes to všechno - díky bohu - jsou obě zdravé. LAURO - díky, že jsi nám tu trochu připoměla, CO JE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ. Já si to říkám, když mám občas pocit, že už je toho na mně moc. Mám kamarádku, která má vážně postiženou holčinu stejně starou s Ážou. Malá se na ně občas usměje, většinou ale skoro nevnímá, někdy zvedne ručičku..... Když je toho na mně moc, říkám si, co by Máša dala za tohle zlobení... Držím ti s malou palce, aby bylo lépe.
A
Simča
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Re: Re: Máte tu lepší variantu! 

(17.6.2005 15:06:20)
Hmmm, tak o co delší, o to vícekrát :-D !!! Sorry

Chtěla jsem se ještě zeptat ALENY D - když vyloučíte dítě na DEN ze školy - to má být za trest? Snad trest pro rodiče, ale dítě se prostě jeden den "uleje", ne? Nebo to má dálší pokračování? Např. navíc doma zpracovat nějakou písemnou práci? Nebo je to varování, že by mohlo být úplně vyloučeno? Nějak jsem tento "institut krátkodobého vyloučení" (setkala jsem se s tím v knihách a filmech z UK) nikdy nepochopila. Můžeš mi k tomu (nebo kdokoliv jiný, kdo to víte) napsat více?
MMCH je v UK tak samozřejmé, že je matka dítěte doma? Prý je v zákonech, že dítě do určitého věku (různě, podle země) nesmí zůstat samo doma, takže když je na den vyloučeno ze školy, jak se to řeší v rodinách, kde oba rodiče pracují?

Simča
 Kopretinka 


Re: Re: Re: Re: Máte tu lepší variantu! 

(20.6.2005 10:46:29)
Simčo, já jsem jednodenní vyloučení ze školy praktikovala v 1. a 2. třídě u svého druhého syna. Možná jsi tu už četla mé příspěvky o jeho agresivitě. Zkrátka, když už jsem na něm pozorovala velkou tzv. únavu, zavolala jsem do školy a nechala ho doma. Markovi jsem to zdůvodńovala tím, že potřebuji jeho pomoc a paní učitelka s tím souhlasí. byla jsem v té době na mateřské, Matýsek byl ještě mimino, tak jsem většinou naplánovala nějakou akci jako nákup nebo úklid, kdy jsem ho mohla opravdu zapojit, nemohla to být nějaká hovadina. Dítě by nemělo mít pocit, že toto volno má za své špatné chování, nesmí se to dát do souvislosti ani vzdáleně. Samozřejmě jsem ten den využila také k tomu, abych se mu věnovala a doplnila jeho citovou nádrž. Ale podotýkám, že Marek vůbec není takové dítě, o kterém se vede tato diskuse, jeho problémy mají jiné kořeny.
 Hedvika, Matyáš 21 m. 
  • 

Re: Re: Máte tu lepší variantu! 

(16.9.2005 15:25:00)
Taky mám bordel v tašce ještě nyní, dokonce i v peněžence se najdou papírky, staré kalendáře, vizitky lidí, o kterých nic nevím atd. Svačiny jsem taky nejedla, do čtvrté třídy jsemsvůj chleba měnila se spolužačkou za polomáčené sušenky, po přestěhování mi už taky plesnivěli a končili všemožně...
 Eva, 1 syn 
  • 

školka 

(16.6.2005 11:34:47)
Ahoj,
ráda bych věděla, jak se chová ve školce. Pokud doma ještě teď vyžaduje téměř stálou pozornost maminky, jak je to ve školce? Tam se mu také stále někdo věnuje, nebo to tam celé propláče? Pokud ne, možná by to mělo jít i doma.
Eva
 EvčaK 


Re: školka 

(16.6.2005 12:24:17)
Evi, když se mu nevěnujem, tak nebrečí. Buď kňučí nebo otravuje, nás či mladšího brášku, nebo vymýšlí nebezpečné věci.

Ve školce se samozřejmě chová naprosto stejně, jako doma. Ale tam je dalších 20dětí a několik dospělích během dne. Takže, nevěnuje.li mu pozornost jeden, věnuje mu ji jiný. A spolupracuje tam stejně jako doma - nijak, či těžko.

Rozumím, kam svou otázkou míříš. Myslím, že se řadíš k těm, co považují tyto děti za neexistující - bez urážky.
 Eva, 1 syn 
  • 

Re: Re: školka 

(16.6.2005 16:21:46)
Ahojky,
děkuji za odpověď. Ne, neřadím se k těm, co považují tyto děti za neexistující. Spíš se řadím k těm, co mají možná jedno takové doma. Můj syn je od narození taky docela náročný, i když asi ne tolik, teď ve dvou letech už začíná být pohodovější. Když byl miminko bylo to horší, navíc nesnášel kočárek, což mi taky spousta lidí ani nevěřila ;-). Psala jsem spíš proto, že jsem se divila, že školku snáší dobře.
Eva
 EvčaK 


Re: Re: Re: školka 

(16.6.2005 16:54:46)
Evi, tak to pardón. Ono každé dítko má tak specifickou povahovou výbavu, že je to někdy až s podivem. Rozdíly v lidech mě vždycky fyscinovaly. Nik, ač výchovně problematický, má tak silnou potřebu kolektivu a společnosti, že spíš se mnou doma by byl "na zabití". A ve školce se to tak nějak víc ztratí. Chdí do třídy, kde jsou všechny věkové kategorie - větší děti pomáhají menším a navíc tam MUSÍ dodržovat řád, který já doma v životě nemám šanci nastolit. Obojí mu moc pomáhá a hodně se posunul vpřed.

Jinak taky nerovnoměrně dozrává. Má zkříženou lateraritu a další věci, které samy o sobě by nic neznamenaly, ale všechno dohromady je vražedná směska. Teď si např. vzorně hraje se svým 9m bráškou. Počítám 5 minut maximálně, ale zplať Bůh za ně!:-)
 marcela kluk skoro 8 
  • 

taky to máme doma 

(16.6.2005 11:49:45)
Náš synek je hodně podobný, jeho osobnost deptá tu moji. Cokoliv po něm chcete musíte mu to nejdřív vysvětlit, u nás se chodí na průzkumné výpravy, procházka je k ničemu,vzdor a nepřizpůsobivost hodně unavuje. S věkem se to lepší, ale v MŠ se přizpůsobili jemu a školu jsme zvolili soukromou se 4 žáčky ve třídě.Teď má diagnostikovánu LMD, ale to už jsme dávno tušili.Je mineralog jak o sobě rád vypráví, a pracuje jen když se mu chce.Chce to pevné nervy a hodně lásky.
 jana 2 děti 
  • 

Re: taky to máme doma 

(16.4.2008 17:36:10)
asi je to i náš případ, synovi jsou 4 roky, ve školce máme velké problémy, takže učitelky mi oznámily, že na Něj budou prostě oproti ostatním dětem hodně přísné. na koberečku jsem skoro denně. jako malý byl něco podobného, jako píše paní v článku. jen k tomu přidal záchvaty vzteku, při kterých si rozbíjel hlavu o skříně atd a taky odmítání jídla. v rodině manžela se vyskytují děti s dysfunkcema mozku, takže asi se jen zařadíme mezi ně. učitelka mi řekla, že bych mu už teď měla shánět školu pro nadprůměrně inteligentní děti, že v normální bude mít velké potíže. já si to ale nemyslím, syn se totiž jen velmi zajímá o čísla a počty vůbec. ostatní jako jazyky atd.jej vůbec nezajímají. možná by mu spíš vyhovovala také nějaká soukromá škola, kde bude individuálnější přístup.děkuji vám moc za radu.
 Naja 


Jsme na tom stejně! 

(16.6.2005 12:12:09)
Starší syn od malička (novorozence) spal přes den 2 x 3/4 h, a to s úpornou přesností. V noci se do 18 měsíců budil cca 8x, od roku a půl jsem ho na noc nalévala meduňkovám čajem, takže se vzbudil jen 2, 3x. Hurá!!! To byla úleva. V té době jsem měa 53 kg při 173 cm výšky. Trvalo to do 22 měsíců. Pak prospal celou noc.
V roce a půl mluvil ve větách, pusu od té doby nezavřel. Jíst moc nemusel, v noci spal max. 8 - 9 h, přes den ani ťuk. Neustále v pohybu, období "proč" začalo a neskončilo. (Bude mít 9 let.) Každou odpověď rozvíjí dalším dotazem.
Ovšem taková sebeobsluha - panečku - oblékání, tkaničky u bot - děs, běs.
Psycholog diagnostikoval silnou rozumovou nadprůměrnost s nerovnoměrným vývojem. Prostě parááááda!

Holčičku, tu máme za odměnu. Pohodové zvídavé dítko. Takový balzám na nervy.
 EvčaK 


Re: Jsme na tom stejně! 

(16.6.2005 12:30:24)
Vždycky mě znovu překvapí a strašně moc potěší a povzbudí takovéto reakce. Všem Vám moc děkuju.

Nedovedu si představit, že bych měla nejdřív zlatíčo, a pak náročňáka. Než se narodil mladší, mysleli jsme, že všechny děti jsou náročné a jen my jsme víc nervní rodičové. Pak to byl šok, zjistit, že je možné prožívat péči o dítě, jako pohodu a dovolenou - už vím, kdo vymyslel název MATEŘSKÁ DOVOLENÁ. Rodič nenáročného dítka:-))
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Jsme na tom stejně! 

(16.6.2005 12:45:13)
Evca, my sme to mali naopak. Prve dieta zlaticko, boli sme pysni, aki sme uzasni rodicia a ako bohovsky vychovavame... az kym sa nenarodil mladsi. Dodnes premyslam, ako mozu byt dve takto rozdielne deti surodencami. A ja som zas rada, ze ten nezbednejsi je ten druhy. Neviem si predstavit, ze by som sa pri takomto 4-rocnom stale batolati - zanovitom, kriklavom a negativistickom, mala starat este aj o babetko. A teraz vidim, ze tu je kopec mam, co je rado, ze "rostaka" maju toho starsieho. Hmmm.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Jsme na tom stejně! 

(16.6.2005 13:24:56)
Zuzi, já si myslím, že kdybych měla nejdřív Sašu, a pak Nika, tak bych Nika divočáčka těžko rozdýchávala. Takhle jsme ho nade všecko milovali, brali se vším všudy. A negativní pocity vůči němu nás přepadaly až po narození mrňouse. Ale díky tomu, že s Nikem už máme vybudovaný vztah plný lásky a pochopení, není to takový nápor na naše vnímání jeho problematické a náročné osobnosti. Ale i tak bojujem. Děsí mě představa, že by to bylo naopak. Ale kdo ví....
 Marie 
  • 

Re: Re: Jsme na tom stejně! 

(16.6.2005 13:28:03)
Rodič nenáročného dítka si myslí, že má náročné dítko, které s přehledem zvládá :-)))))) To jsem byla já s dcerkou, která kromě toho, že vlastní názor má taky asi už od početí, je úúúúplně pohodová. To jest pokud se s ní věc vyjedná (od batolecího věku), přijme ji za svou, jde vše výborně. Mladší synek předvádí, že ať děláme co děláme, je nějaký čas k zulíbání, a další čas na přeražení. Nyní je dcerce 11 a synkovi 9, užíváme si jich obou. Ačkoli jsou vedeni přibližně stejně (popravdě řečeno jsou tak jiní, že to vlastně nejde), dceru okolí vnímá jako vzorné chytré šikovné vychované dítě, zatímco syn...
 EvčaK 


Re: Re: Re: Jsme na tom stejně! 

(16.6.2005 13:34:19)
Marie, to je fajn, že ta pohodovost děti neopouští. Já pořád čekám, jestli to mladšího Sašu nepřestane bavit a nezačne mi taky "komplikovat" výchovné úsilí. Ale zdá se, že se můžu konečně uklidnit a očekávat, že to snad horší nebude:-))
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: Re: Re: Jsme na tom stejně! 

(16.6.2005 14:16:35)
Ahojky
Občas jsem si říkala,co dělám tak strašně špatně..Hlavně po návštěvách kamarádek,které mají dítka co poslechnou,nedělají scény,nesvíjí se venku na chodníku atd.Musím říct,že mě ze srdce potěší,když vidím dítě,které se zrovínka válí a vzteká a na chvíli si nesedně.Říkám,si,že to možná tak špatně neděláme:-) Náš Kubík běhá i u jídla,pokud nějaké omylem jí,protože nemá čas sedět.Na co,když je to ztráta času.Než se otočim leze po skříni a skáče dolů v domění,že je parašutista.Po nocích ve spánku vykřikuje a cestuje po pokojíku.U jakékoli činnosti vydrží zhruba minutku a pak už ho to nebaví.Nejzábavnější je běhání a hraní si na auto.Samozřejmě že i se zvukem motoru:-) a to doma i venku.Venku k tomu má s oblibou sestřičky kočárek..aby se přitom běhání lépe přizabil.Období scén je už méně časté,ale ještě před třetíma narozeninama vydržel ječet a kroutit se a někdy se svíjet i 45minut,A bylo jedno,jestli jsme zrovna v autobuse nebo v obchodě.Naštěstí mě to nijak neznervozňovalo.Spíš pomocné ruce spoluobčanů mě vytáčely.To třeba,když mé řvoucí dítě chtěli odnášet,aby maminku nezlobilo.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: Re: Re: Re: Jsme na tom stejně! 

(16.6.2005 14:20:26)
Tak se k vysvětlování a čekání na zklidnění ještě přidalo vysvětlování lidem,že jim Kubíčka opravdu nedám ani když zlobí.V září půjde do školky,kterou jsme kvůli operaci přerušili.Doufám,že se kapánek uklidní:-)Vypadá jako andílek,ale opravdu má čerta v těla.
Těšili jsme se na klidnou holčičku..tak uvidíme.Zatím spí míň než spával Kubík,po skříních a palandě leze už dneska..ale přece jen zdá se,že má ženskou povahu.
Tak maminky pevné nervy.Jsou to čertíci,ale je s nima i spousty legrace.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsme na tom stejně! 

(16.6.2005 14:30:51)
Jířo, taky mě vytáčí ty "dobré" duše, co mi ho chtěj brát a posílat ne něj kdoví co. Když je na veřejnosti protivný, nasazují nepřístupný obličej a domnívám se, že to ty lidi častěji odradí.

Jinak u Aničky by jsi určitě už věděla, že bude povahově stejně nezvladatelná. Tak snad s ní bude lepší domluva. A dívala jsem se, že čekáte třetí. Klobouk dolů. A hlavně hodně síly na výchovu!
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsme na tom stejně! 

(16.6.2005 14:49:01)
Ale víte co mě baví?když pomocníkům řeknu,že děkuji,ale že to zvládnu i bez nich a Kubu že nedam,tak oni vždycky úplně zkoprní a mají šok:-)pak něco breptaj,jako že ale přece...a jdoua jsou chudáci úplně mimo:-)Škoda jen,že Kubík přes to svoje ječení vůbec neslyší,jaká že to jsem úžasná máma,že bych ho nedala:-)))ikdyž kdo ví.Třeba slyší a ocení později:-)
 Pusinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsme na tom stejně! 

(17.6.2005 8:15:38)
většina dětí zkoprní, zpozorní a zklidni když na ně promluví cizí osoba.
Nebrala bych tyto příhody na veřejnosti jako nějakou schválnost spoluobčanů, spíše jako pokus o pomoc.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jsme na tom stejně! 

(17.6.2005 8:27:04)
Já si taky nemyslim, že je to schválnost.
Ale obě naše děti (a nejsou hyperaktivní) nesnáší, když se mnou něco řeší a zasáhne do toho kolemjdoucí - prostě sebou seknou na zem (i kdybychom předtim jenom diskutovali poměrně v klidu) a já jsem s řešením situace zase na začátku, ne-li ještě hůř než původně, takže ačkoli vim, že to lidi myslí dobře, tak když vidim jak se někdo nadechuje že něco řekne, říkám si jen "proboha ne"...
 Kopretinka 


Re: Re: Re: Re: Re: Jsme na tom stejně! 

(16.6.2005 14:40:53)
Starostliví spoluobčani, to je kapitola. Ale mám s nimi dva dobré zážitky. Když byly Matějovi asi tři roky a opět naši cestu doprovázel řevem, přidala se k nám jedna starší paní a začala mu vykládat všechno možné. on chvíli poslouchal a když usoudil, že už ví všechno zajímavé zase spustil kafemlejnek ale já sem chtěl... a paní zase něco vymyslela a on zase poslouchal a pak zase... Paní byla docela neúnavná, asi mi chtěla předvést pedagogiku, nakonec prohlásila, že ten se teda oblbnout nedá a šla si po svých. Pak mi jednou jeden pán úspěšně Matěje dostal ze vzteku - válel se po zemi uprostřed cesty, samo že v centru města odpoledne, a něco hrozně chtěl, já řekla ne a trvala na tom, tak se tam tak válel, já že už jdu, udělala jsem pár kroků od něho a on nic, tak stojím a čekám, šel kolem pán, zastaví se nad ním a úsečně - vstávej a koukej mazat za maminkou a ještě ukázal rukou ten směr ke mně. Matěj vyletěl a už se mně držel a ani necek. Tak to byla účinná pomoc. Zbaběle jsem pak měla pána za strašáka, ale dalo se to použít asi třikrát, protože pak už věděl, že tam nepřijde.
 Kopretinka 


My taky!!! 

(16.6.2005 14:03:14)
Evčo, my toho svéhlavce máme až čtvrtého v pořadí. Dokud se nenarodil, považovala jsem se za dobrého rodiče, měla jsem jasné výchovné metody a vycházely mi!!! Ne, že by nebyly problémy, to co tu psala třeba Simča, to je přesně naše Madlenka, ale to nejsou problémy. Občas jí nechám jít do školy v záplatovaných teplákách - slušné oblečení jaksi nedala vyprat, odložola ho třeba pod postel nebo do skříně a ve špinavém jí nepustím - pak se vždycky polepší(na čas).
Ovšem náš Matěj, to je síla. Naprosto přesně ví co chce, jak, kdy, kde a s kým. A když už si svůj názor utvoří, nepohne s ním nic. klidně mi bude tvrdit, že mléko je červené a je ochoten se za svou pravdu tvrdě porvat. Naše tři starší děti jsou vcelku v pohodě, scény mi nedělaly a kamarádky se vždy ptaly, teda jak ty to děláš... Matějovi bude na podzim pět a mívá i chvíle, kdy se s ním lze domluvit :-)Scény na veřejnosti byly donedávna každodenním chlebem. Utěšuju se tím, že v budoucnosti to dokáže dobře využít a někam to dotáhne, takže má výchova se soustředí an to, naučit ho aby nešel přes mrtvoly. naučila jsem se pár triků na jeho zvládnutí. Učitelky v MŠ mi říkají, že se tam nevzteká, ptala jsem se ho na to a prý - ve školce nežvu plotože se stydím. V jedné výchovné knize jsem četla, že pokud dobře vychované dítě se pozná podle toho, jak se chová bez dozoru rodičů. Doma že děti zlobí daleko víc, protože je to pro ně zázemí a místo jistoty a taky místo, kde se všemu učí. Takže doma si to všechno zkouší a učí se to, co pak používají někde jinde. snad to píšu srozumitelně. Občas jsem ei vyčítala, že něco nezvládám, když děti přijížděly od babičky s tím, že nebyly žádné problémy - myly se, čistily zuby, chodily kam smějí, nebyly sprosté atd. Ale teď už vím, že to je houby zásluha babičky, ale naše, protože je k tomu vedeme akorát,že to hold doma nepraktikují.
Jo a Evčo, skutečně existují děti snadno vychovatelné a těžce vychovatelné, je to popsané,tuším prof.Matějček se o tom zmiňuje.
Ale stejně si s tím křiklounem zažijeme plno legrace(legrační to teda je až později)-třeba když se v resturaci domáhá k obědu - delfína nebo žlaloka a ten kuchaž mu ho musí uvažit, plotože minule ho taky jedl....
 EvčaK 


Re: My taky!!! 

(16.6.2005 14:26:51)
Kopretinko, hezky jsi to napsala. Jen dodám, že je rozdíl, když ta naše dítka má někdo na pár hodin - taky bych je zvládla v pohodě a bez křiku a na celé dny a roky. Ostatně, našeho Nika zvládá jen málokdo. Ale těší mě, že má dobré srdíčko. Bude z něj přímý a hodný člověk - pokud ještě něco nepokazíme:-)) A taky se uklidňuji tím, že snad v budoucnu něčeho dosáhne. Tím mám na mysli právě to, že mu druzí lidé nebudou lhostejní a nebude to povahový prevítek.
 Petra 
  • 

Evčo, zkus si přečíst knihu Indigové děti 

(16.6.2005 18:58:51)
nakladatelství Fabula autor Siegfried Woitinas Indigové děti

(o nové přicházející generaci nadaných dětí, které se někdy navenek spíše jeví jako problémové a nevychovatelné - velmi dobře radí, jak zvládnout jejich výchovu)
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Evčo, zkus si přečíst knihu Indigové děti 

(16.6.2005 19:38:24)
indigové děti jsou úžasná kniha i děti:-))))
 myska synové 17 a 12 let 
  • 

Re: Re: Evčo, zkus si přečíst knihu Indigové děti 

(2.6.2006 17:40:21)
mám indigové děti - ale pro mě jako matku je to dost vysilující - starší syn se cítí sám má deprese , sebepoškozuje se a utíká k marihuaně - co je mu platné vysoké IQ když mu nikdo nedokáže porozumět
 Jaňulík a Lucka 9/04+Bára10/08 


Re: My taky!!! 

(16.6.2005 21:24:13)
Tak to se mám na co těšit. Dcera má 9. měsíců, od narození dost "řve". Mám pocit, že téměř pořád, hlavně, když něco není podle jejích představ. Ted už mě přes den nespí, takže je to děsnej záhil. U ničho sama dlouho nevydrží, takže mámo zabavuj. K tomu je fyzicky "zaostalá ve vývoji", ale psychicky na úrovni, takže další záhul s cvičením Vojtovky, problémem, že na něco už v hlavičce psychicky má, ale fyzicky ne atd. Byla plánovaná, těhotenství i porod bez problémů, oba ji milujeme,manželství v pohodě a přesto je, jaká je. Nevychovatelná, vzteklá.Do druého se mě ani v nejmenším nechce, představa, že by to druhé bylo stejné, tak jsem už asi v Bohnicích.
jak je ten svět, ale nespravedlivej, že někdo má zlatíčko, co jen jí a spí, udělá vždy, co se po něm chce a někdo pravý opak.
 Kopretinka 


Re: Re: My taky!!! 

(17.6.2005 7:39:08)
Jaňulíku, nezoufej, ono se to časem opravdu zlepšuje. No řekni sama, viděla jsi někdy třeba osmileté dítě válet se vzteky po zemi? Podle mé zkušenosti se výbuchy vzteku zlepšují asi kolem čtvrtého roku.
A k té nespravedlnosti, já na ní moc nevěřím, zrovna tak na náhodu. Když fakt nemůžu, říkám si - no jo druzí mají to pohodové děťátko, ale třeba je to proto, že by takový drak byl pro ně přílišná zátěž a já teda asi mám předpoklad to zvládnout, jinak bych takové děťátko neměla. Zkus to brát také tak, mně to teda pomáhá ve všech problémech. jo a ještě něco, mám děti čtyři a žádné se se mnou nemazlí tak jako právě ten svéhlavec. Umí tak krásně ukázat svou lásku, jako žádné jiné. Tak se tím ta náročnost kompenzuje.
 Evule,Vojta 5/04,Hynek 5/06 


Re: Re: Re: My taky!!! 

(18.6.2005 20:59:30)
Jé Kopretinko tos mě potěšila, my taky máme draka. On nechodí, ale běhá (chodit začal koncem 8. měsíce). Nohy má úplně fialové od modřin, jedno oko včera rozbité, při krmení si musí aspoň něčím bouchat,atd ... Ale na to mazlení se fakt těším, zatím se mu do toho nechce:-(, to jen když zrovna někam spadne a potřebuje utěšit (15 sekund). Ale snad to teda taky na něj přijdy, my bysme se s ním tak mazlili, vypadá jak andělíček, ale má čerty v očích.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: My taky!!! 

(17.6.2005 8:23:19)
Janulik, nespavost a krik 9-mesacneho dietata este neznamena, ze je nevychovavatelne.
Este mozes kludne dopadnut ako moja kamoska. Kriklave, nespave a mrzute babatko sa jej premenilo v inteligentnu, premyslavu a samostatnu slecnu.
 Dana (tři děti 14, 8,5) 
  • 

Re: My taky!!! - jaké znáš triky? 

(19.6.2005 22:43:14)
Chtěla jsem se zeptat, jaké triky jsi za ty roky zvládla. Mou častou noční i denní můrou je naše poslední, nyní pětiletá dcera. Psycholožka, kterou jsem v dceřinných dvou letech vyhledala, protože jsem měla pocit, že jí někdy z bezmocnosti fyzicky ublížím, pro mě měla pochopení, neposlala na mě Linku bezpečí a naše dítě nazvala dítě - reprezentant. Tvrdila, že problémy s ní budeme mít jen doma, s cizími lidmi se bude chovat normálně, spíše řečeno téměř dokonale. Měla naprostou pravdu, dcera je oblíbená ve školce, je vyhledávanou kamarádkou, moje vlastní kámošky si ji často půjčují, protože zabaví jejich jedináčky, všichni ji chválí... Jen já mám někdy pocit, že když nejsem schopná zvládnout dítě v předškolním věku, jak ho zvládnu třeba v pubertě. Proto bych Ti byla vděčná, za ty triky. Jinak se nebudu rozepisovat o tom, co dcera provádí, protože to tu bylo už u jiných dětí popsáno mnohokrát. Moc děkuji.
 Kopretinka 


Re: Re: My taky!!! - jaké znáš triky? 

(20.6.2005 8:53:13)
Dano, ty mé triky nejsou žádná věda. Snažím se být krok před Matějem a dopředu vychytávat problematické chvíle. Možná to znáš sama, daří se mi celkem rozpoznat možná nebezpečí střetu a vyhnout se jim. Jde o to, jak věci říkám, kdy a také co. Prostě už předem vím, kdy můžu očekávat vztek, můj mozek rozsvítí červenou a pohotově vymyslí, jak předejít. Někdy je to úspěšné, někdy ne.Bohužel na něho nezabírají takové ty pedagogické vychytávky.
 Dana (tři děti 14, 8,5) 
  • 

Re: Re: Re: My taky!!! - jaké znáš triky? 

(21.6.2005 9:08:25)
Děkuji za rychlou odpověď. Tohle předvídání se snažím dělat také. Vidím ale problém v tom, že ustavičné přemýšlení nad tím, co zase by mohlo být za problém, mě silně vyčerpává a navíc mám pocit, že mi pak nezbývá energie pro další děti. Zjistila jsem, že k přežití nutně potřebuji mít od dětiček alespoň občas volno. Když jsem s nimi pořád, ztrácí se mi ty vzdálenější cíle a mám problém být pozitivní. A přitom je hrozně důležité objevovat to dobré, co dítě zrovna udělá nebo řekne a hned to pochválit, to si musím připomínat několikrát týdně - napsala jsem si jako uvítací pozdrav při zapnutí mobilu heslo Buď pozitivní!
 ŠárkaA 


Re: Jsme na tom stejně! 

(25.1.2008 22:12:20)
Ahoj EvčoK. Tvůj příspěvek mě šokoval a moc mě mrzí, že jsem ho objevila až nyní. Mám pocit, že jsem ho psala já! Mám totiž úplně stejného syna. Dnes je mu 3,5roku. Mám dvě dospělé dcery a vždy jsem podobné děti považovala za rozmazlené až mě osud hold chtěl přesvědčit o opaku. Moje sestra má také syna stejného věku, ale pravý opak. Sama mi říkala, že kdybychom spolu denně nebyly a neviděla, že je vychováváme stejně, aže se snažím být vždy důsledná, myslela by si, že je to rozmazlený benjamínek. EvčoK, jestli stále sleduješ tyto stránky, ozvi se prosím a informuj, jak to u vás pokračuje. Chci dát syna do školky a bojím se, jak to bude on i školka zvládat.
 Kamča, syn skoro 3 roky 
  • 

Moje dítě 

(17.6.2005 8:39:14)
Dobrý den!
Zdravím všechny holky v diskusi. Já mám sice jen jednoho syna, v srpnu mu budou tři roky, ale myslím si, že předčí v neposlušnosti všechny vaše děti. Na úvod chci jen zdůraznit, že jej všichni bezmezně milujeme, ale já jsem se včera z něj již málem sesypala. Jako miminko zhruba do jednoho roku to bylo milé a pohodové dítě. Spinkal téměř od narození celou noc, přes den také dost spal a pořád se smál. No prostě paráda! Dnes sice se spaním také problémy nemáme, ale nejí téměř nic a je neustále v akci! Chviličku neposedí, ale to bzch taky ještě zvládla. Ale co nezvládám, je to, že nedokéže být v kolektivu. Přitom je v něm od malinka, takže by mohl být zvyklý. On se prostě nedokáže přizpůsobit. Všechny hračky jsou hned jeho a okamžitě začne řvát, když chci zasáhnout. On je celkem hodný když je sám. Ale mezi dětmi je to katastrofa! Je mi opravdu trapně, když se ostatní matky dívají co to mám za nevychovance! Ale já už fakt nevím, jak to mám udělat aby to nedělal. Jsem z toho zoufalá. Jinak je taky dle názorů lékařky velmi inteligentní, sice ještě nemá úplně dopilovanou řeč, ale to prý nevadí. On je prostě jiný než ostatní děti. Strašně se bojím, jak bude od září zvládat školku. Bude to katastrofa jak bude dětem všechno brát. On se sice nikdy s dětmi nebije, jen vyrve hračku, ale i to stačí! Lékařka mi říkala, že on se prostě nudí se svými vrstevníky a že je nepovažuje za partnery, ale jak to mám těm ostatním matkám vysvětlovat! No prostě hrůza. Omlouvám se za tak dlouhý příspěvek, ale musela jsem si vylít srdce.
 Veronika, Martínek 4,5, Tomášek 2 
  • 

Re: Moje dítě 

(17.6.2005 9:04:50)
Ahoj
To nic, Martínek mezi ostatní ani nešel. Na jeho hračky nikdo nesměl ani chytat. Teď si to brání vzájemně i s Tomáškem. Oba řvou, když jim chce někdo něco vzít. Ale ve školce, až si zvykl na děti kolem sebe, je v pohodě. Ale pořád se mu musí vysvětlovat, že onje ten hodný, který nikomu nic z ruky nebere, a on chce být hodný, tak poslechne. a pak si na to zvykl,a teď brání Tomáška, aby nikdo nebral nic ani jemu. Když jsou děti "jiné" musí se na ně taky jinak. Je těžší vymýšlet pořád nějaký finty. V
 Zuzka +Lukasek 4 
  • 

Re: Zacinam byt zoufala 

(20.6.2005 11:05:21)
Ahoj,
Kdyz se mi syn narodil tak mi vsichni rikali, ze si tak hodne dite ani nezaslouzim.Spal od narozeni celou noc a pres den spinkal taky dost a krasne papal a byl úroste andilek. V roce se najednou vsechno zmenilo.Prisli povodne a my se museli porad stehovat a z meho andilka se stal dablik. Doslo to tak daleko ze jsem musela nasi doktorku pozadat o prasky na spani aby syn spal alespon 5 hodin v noci. Pres den vyzadoval veskerou pozornost a pokud ji nemel tak se vztekal, ale tak ze sebou prastil na zem a kopal nohama. Doktorka nam poradila nevsimat si ho a nechat ho vyvztekat ale na to nikdo nemel nervy protoze videt male dite jak mlati hlavou do betonove zeme nikdo nevydrzel. Dalsi rada byla osprchovat ho studenou vodou aby se lekl, Vysledkem bylo to ze syn se jeste ve tech letech nechtel koupat a dostaval pri styku s vodou hystericke zachvaty. Ted mu jsou skoro ctyri a tohle uz se podalo samo, ale zase nastalo neco jineho. Syn dlouho nemluvil zacal ve trech a ja byla stastna ze nabudeme muset k doktorce kvuli mluveni. Ale ted hodne premyslim nad navstevou psychologa protoze uz nevim jak dal. Syn ma svou hlavu, jak neni neco po jeho tak je okamzite zle, nikdy neudela co se mu rekne, pokud se nahodou netrefite do toho co zrovna chce. Kazdy prikaz nakonec skonci krikem a nekdy i placnutim na zadek. Se spanim s nim problem neni ale dostat ho do postele je nadlidsky vykon. Pritom okoli ho miluje. Kazda babicka ho rada hlida a kazdeho ciziho cloveka poslechne ale jen do chvile nez jsem na blizku. Jinak je po poslusnosti.Nevim co jsem udelala spatne proc poslechne kazdeho krome mne.uz zacinam byt mirne zoufala.
 Štěpánka+Tom11/00+Maty07/03 


Vzdor 

(20.6.2005 22:35:24)
Tohle mi připadá jako klasický první vzdor. My ho měli nejvíc tak mezi 3-4 rokem (ne mezi 2-3. jak se píše). Může to prý trvat celé předškolní období. Nám pomáhá příkazy prostě nedávat a vymýšlet fígle, odměny (někdy na hranici uplácení). Udělat hru i z toho převlíkání a zaonačit to tak, aby to byl vlastně "jeho nápad" u nás je to už lepší, ale přesně vím o čem mluvíš. Např., když jsem chtěla aby jel na kole, řekla jsem : "Dneska asi kolo nevezmeme, viď, je tam moc horko (mokro, jsi unavený - cokoli)". Odpověď Tomáška "Já chci jet na kole". Kdybych řekla "pojď půjdem na kolo", tak by se zašprajcoval a nešel by. Hlavně zachovat klid, to je zároveň to nejtěžší, alespoň pro mě. Kolikrát jsem si říkala, jak by bylo skvělé říct "Pojď. Obuj se. apod." a on by to udělal. Dneska (je mu 4,5) už se to občas povede, nezoufej.

To mlácení hlavou ti nezávidím, Tom jako batole provozoval "pasivní odpor". třeba si i lehl venku na zem, ale nevztekal se, prostě nešel, nedělal nic.

S věkem se to snad zlepší. Přeju hodně štěstí,
Štěpka
 Kamča, syn skoro 3 roky 
  • 

Re: Re: Zacinam byt zoufala 

(21.6.2005 12:45:12)
Ahoj Lucko,
mám přesně to co ty píšeš. Do roku pohoda a strašně hodné dítě. Od roku katastrofa. Už jsem do této diskuse psala, tak si to přečti. Jsme na tom úplně stejně. Ale věz, buďme rády, že jsou zdraví! Ale už si taky někdy nevím rady!
 anonymni prispevek 
  • 

Re: Re: Zacinam byt zoufala 

(2.6.2006 18:27:06)
Koukni se na tuto webovou stranku: http://www.indigoporadna.unas.cz/main.htm - je to zajimava stranka. Jinak muj napad: kdyz chces aby neco udelal, zkus ho motivovat, necim, co ma rad - napriklad: az si vycistis zoubky, a skocis do sve postylky, tak me zavolej a ja ti prijdu precist kratkou pohadku... snaz se ho dostat do postele na odmenu. Jak doctes pohadku, tak u neho jeste chvilku zustan a hlad ho a rikej mu jak je hezkej chlapecek a jak se mu budou zdat krasne sny, a s cim ti udelal ten den radost a dej mu za to pusinky... Proste ho dusevne priprav na hezkou dobrou noc. Kdyz chces aby neco udelal pres den, tak mu treba rekni, az si uklidis hracky, tak me zavolej at se kouknu, jak mas krasnej pokojicek a pak si dame spolu dohromady zmrzlinku. Kdyz se zase zacne vztekat a kricet, tak si sedni na zem vedle neho - musis byt na jeho urovni - a klidnym hlasem mu rekni, ze mu vubec nerozumis, ze krici. Az se trochu uklidni a bude te vice vnimat, tak ho zacni hladit (uklidnovat) a tichym hlasem (aby uplne ztichnul a mohl te slyset, protoze pres jeho vtek a krik te neuslysi) se ho zeptej, co ho trapi, kde ho to boli (i kdyz neboli) a pod. Musis s nim rozvinout konverzaci, aby byla jeho pozornost uprena na to co po nem chces. Pak mu mezi tu omacku rekni, co by ti udelalo hroznou radost aby pro tebe udelal.... nevim, snad toto pomuze...
 Alena D. 
  • 

Hezky clanek 

(16.6.2005 19:01:01)
Hezky se to cetlo a uplne jsem tomu rozumela. Ucim v UK na soukrome skole a zrovna jsme dneska musely kvuli problemu s chovanim na den vyloucit dva zaky. Je neuveritelne, jak jedno ci dve deti dokazou vystresovat, ale pak si clovek rika diky Bohu za ty, kdo se chovaji vzorne, uceni je bavi, nosi domaci ukoly a jeste te prijdou min. jednou denne obejmout a rict neco hezkeho.
Tak hodne stesti, Buh Ti opravdu nedal nic nad Tve sily a uvidis, jakou jeste budes mit z toho starsiho jednou radost!
 turbinka + 3 


Re: Hezky clanek 

(16.6.2005 23:57:15)
Já se taky hlásím k podobnému zlatíčku. Je mu teprve 2,5 roku, ale už jsme si lecos prožili a hlavně první rok jsem se docela trápila výčitkami, co dělám špatně- pohodový vztah,těhotenství, ale syn od narození vyžadoval maximální pozornost, hodně plakal, nesnášel kočár ani šátek déle jak hodinu- když byl dobrý den. Dnes to vypadá asi takhle: umí velkou abecedu celou a několik písmen malé abecedy, barvy, počítá předměty cca do 10, číselnou řadu asi do 18, teď právě probíhají značky aut, samozřejmně písničky, básničky pro mě nepochopitelné množství. Nočník zatím nezvládá, stejně jako cokoli svléci natož obléct. Procházky jsou výhradně v jeho režii, protože je průzkumník a dál nějde " maminko, já se jenom dívám" Přes den nespí, uspáváme často i 2 hodiny, v noci se budí 1 až 3x, cestuje po posteli. 4ekám hodnou průměrnou a pohodovou holčičku :o))
 Markéta + dvouletec 
  • 

Re: Jak na vztekání 

(19.6.2005 22:30:24)
Ahoj všem,
Turbíno, taky mám pocit, že jsi popsala našeho chlapečka :-))
Jsem ráda, když si můžu přečíst o podobných dětičkách, které měly svůj názor už v pupíku. Špatné spaní, žádný kočárek a spoustu dalších tréninkových metod na rodiče.
Ale díky bohu jsou zdravé...( To jen reakce na příspěvek Laury - držím moc, moc palečky!)

Nakonec proč jsem se vlastně rozhodla napsat. Už jste zkoušely při záchvatu zuřivého vzteku použít kouzelnou formulku " Kde je ten můj hodnej kluk (holka)?"
Nám to nedávno poradila kamarádka a zdá se, že je to vážně zázračné. Nedělám se iluze, že to zabere na každou opičku, ale třeba aspoň na pár...

Ještě bych chtěla citovat mou nejoblíbenější formulku z knihy Bystré dítě - batole :
"Zarputilé odhodlání vašeho rozzuřeného batolete nezná absolutně žádné meze."

Pevné nervy nejen s batolaty
přeje všem Markéta
 Ivča 
  • 

Prvorozený & Druhorozený 

(16.6.2005 22:47:34)
Bylo pro mne nemožné si přiznat,že tyto "sourozenecké pozice" na jedince fungují..Jsem starší,prvorozená a ještě "ke všemu neštěstí" zvídavá Blíženkyně-do nedávna mě pronásledovalo,proč něco já musím a o 7 let mladší ségra ne,proč ona je oblíbená a já černá ovce /aspon mi to tak-do nedávna-připadalo/,proč..a proč..a proč..
Dnes jsem už přesvědčená,že-taková ta úpornost poznat všecko sama a na vlastní kůži,občas při tom dostat i přes držku,je pro prvorozené naprosto normální a typická-a že to nikdy ani jinak nebudou zvládat..
Budou mít vždycky takovou "sraženě vystresovou" mimiku obličeje,nebudou okolí příliš příjemní,budou vědět vše předem a "skvěle",budou chtít vychovávat /až budou starší,tak už jen nevědomky-tedy někteří a snad/..prostě hrůza..milý a příjemný úsměv nevyloudí ani omylem..
Ale poradí si se životem,budou to velcí milovníci-a své rodiče budou mít moc rádi-jen to nebudou umět "vhodně" projevit..
A že mají vlastní názor a nejlépe vzdor už od mala? Buďte rádi a zkuste to s nimi přežít-oni si k Vám cestu najdou-až budou mít vlastní děti-budu Vám držet abyste se toho dožila..
A víte proč?
Mluvím z vlastní zkušenosti..
AUTORKO-napište mi,moc bych si s Vámi chtěla popovídat..myslím,že by to mohla být zajímavá debata..
Iv.
 marbi 


Moje děti 

(16.6.2005 23:58:22)
jsou také každé jiné. Nedá se stím dělat vůbec nic.
 Katla 


jako bych to psala já  

(17.6.2005 8:30:46)
Ahoj,
neměla jsem teď bohužel čas číst reakce na Tvůj příspěvek, ale už jen to, co píšeš Ty, je mi důvěrně známé - úplně stejně bych to musela napsat já. Je mezi námi jen jeden rozdíl, a to ten, že mým klukům je o něco více, hlavně tomu staršímu - v září mu bude šest a v září jde do školy. Zažívala jsem s ním úplně totéž, co Ty, a dokonce ředitelka školky se mi před nedávnem přiznala, jak se v době kdy nastoupil ve třech letech do školky, děsila toho, co si s naším synem počne. Říkala, že se bála, že divoké,
svéhlavé, obtížně zvladatelné, náročné tříleté dítě postupně přerostě v pětiletý naprosto nezvladatelný problém - a stal se opak. Moc ho chválila a a já to cítím i doma. Od čtyř let si syn začal moc krásně a tvořivě sám hrát, je sice pořád hodně energický a hlučný, ale už to není taková destruktivní smršť, spíše je velmi konstruktivní, dá se s ním dohodnout, je impulzivní a temperametní, psycholožka v ped-psych poradně to nazvala silným "elan viate", ale už se sám dokáže kontrolovat - zkrátka neboj.Určitě žádnou poruchu Tvůj syn nemá, pouze potřebuje trochu dozrát, aby si uměl se svými návaly energie a prudkými emocemi trochu lépe poradit.
Ahoj :-)))
 Linda 
  • 

A co takhle holciciky 

(17.6.2005 10:12:36)
Kbybys to psala o dvou holcickach a navic s tou starsi zacinaly hazet hormony, tak bych si muslela, ze jsi tech poslednich 11,5 roku byla moucha a sedela u nas doma. HRUZA.Me vytouzene miminko - holcicka- byla vytouzenym miminkem prvnich 14dni sveho zivota. Pak prestala spat a jist zato byla den ode dne zivejsi. Prezili jsme to obe, nejsem ani na praskach ani v blazinci, zato jsem za tech 11 roku pribrala 20kg (to bude ta cokalada na posileni nervu). Jeji o 2,5roku mladsi segra byla svatym miminkem, ale kdyz zacala nabyvat rozumu ( tak v roce) chtela se segre vyrovnat a me zacaly galeje. Dnes jsem ve stadiu, ze beru kazdy den jako uspech preziti. Ta starsi je porad stejne ziva a navic lehce zacina puberta, takze jsem ve skole tak 2x tydne, protoze nezvladam sve dite. Holka je chytra a zvidava, ale prisun informaci behem vyucovani je pro mi pomaly, takze na vyzu jsou jednicky od shora az dolu, v zivote jsem ji nevidela nad ukolama nebo ucenim, ale jenom cekam, kdy ucitelskemu sboru povoli nervy a holka propadne z chovani. Snazim se byt optimista, je ji 11, do 18ti je jenom 7 roku (uz jsem za polovinou) a do te doby SNAD dostane rozum a nebo se unavi.Mimochodem se spanim a jidlem je to porad stejne - spi max. 5hodin a ji jak kralik - zeleninu a ovoce. Ne pro dietu, stihlou linii apod. ale protoze proste nic jineho nevezme do pusy (brambora by ji pravdepodobne zahubila).
Preji vsem stastnym majitelum "AKTIVNICH" deti mnoho pevnych nervu. Mimochodem pomaha dychat z hluboka a pocitat do deseti.
 EvčaK 


Re: A co takhle holciciky 

(17.6.2005 10:52:01)
Lindo, u Tvého příspěvku jsem se pobavila i lehce vyděsila (puberta). Je fajn, že Ti elán a positivní přístup k životu ani po těch letech výchovy nezmizel:-)) Tak ať vydržíš ještě těch pár let! Pak už si budeš užívat, zatímco já se začnu potýkat s pubertou:-))
 Hanu 


Puberta 

(17.6.2005 11:16:38)
Díky, moc hezky se to četlo. Docela by mě zajímala zkušenost někoho, kdo s podobným dítětem přežil pubertu. Už vícekrát jsem se setkala s názorem, že tyto děti si svou pubertu vlastně odbydou v dětství a pak v dospívání už to tolik náročné není... Pár mých známých, kteří jsou dneska úspěšní a sebevědomí dospělí vzpomínalo na to, jak je v dětství rodiče sprchovali ledovou vodou každou chvíli, protože už si s nimi nevěděli rady. Říkám si, jestli to nemůže být tak, že ty naše umíněné, vztakající se a od malička osobité a vyhraněné děti si svou pozici na slunci nevybojují záhy poté, co se dostanou na svět, a pak už v pubertě o to bojovat nemusí. Náš Honza s námi například odjakživa jedná jako rovný s rovným a žádnou jinou roli si snad ani nepřipouští. Je to v dětství náročné, ale možná nám i jemu to jednou bude ku prospěchu. Co si o tom myslíte?
 JaninaH 


Re: Puberta 

(17.6.2005 11:52:41)
Hanu,
u nás se bohužel teorie o "pubertě prodělané v dětství" u těžce vychovatelného dítěte nepotvrzuje. Přiznám se, ža ani moc této teorii nevěřím. Na druhé straně souhlasím, že sebejistota, odmítání kontroly, kritičnost, odpor proti autoritě může člověku URČITĚ v životě být ku prospěchu. Dcera nemá nejmenší problém vystoupit ve škole proti nepravedlnosi, vrátit v obchodě nekvalitní zboží apod. Vůbec nepochybuji o tom, že je pro praktický život lépe vybavena než já, vždy vzorná a poslušná holčička.
J.
 Kamča, syn skoro 3 roky 
  • 

Re: Puberta 

(17.6.2005 13:18:05)
Ahoj, já si to taky myslím, že ty naše svérazné děti snad jednou něčeho dosáhnou a budou úspěšné (i když někdy o tom pochybuji). Můj muž mi vždycky říká, když už si s malým nevím rady a bojím se, že z něj vyroste špatný člověk, že při jeho inteligenci si jednou uvědomí, že to chování není správné a dá se na dobrou a snad i úspěšnou cestu. A dnes je ta doba tak zlá, že ti dravější lidé se mají líp. (já i manžel ale rozhodně draví nejsme, tak nevím po kom malý je). A ještě mi vždy říká při pohledu na nějaké netečné dítě, které hodinu sedí na písku a ani se nehne a jen si hraje a kouká "To by jsi chtěla?". Tak si říkám, co je lepší? A opravdu nevím.
 EvčaK 


Re: Puberta 

(19.6.2005 10:03:11)
Hanu, osobně si myslím, že pokud je dítě silná osobnost už po narození a i v pubertě to s ním pořádně zacloumá. Takže tak nějak připravuji své nervy už dnes - pokud je tedy nějaká příprava možná:-)) Spíš sem tam něco přečtu, abych měla vždy pár let předstih.
 JaninaH 


Re: A co takhle holciciky 

(17.6.2005 11:08:35)
Lindo,
že by mi zbýval už jen rok? :-) Dceři je skoro 17, je úplně stejná jako tvoje starší, ale žádné známky únavy či zmoudření na ní zatím nepozoruji. Dvojky z chování dosáhla v letošním pololetí.
Ale třeba jsou osmnáctiny opravdu magická hranice :-).
Ještě mám dotaz. Nežárlí ti vaši hůře vychovatelní na ty roztomilé lépe vychovatelné? U nás to tak je a mě to dost trápí. I na sobě někdy pozoruji, že s tím "mazlíčkem" mnohem lépe vycházím, někam jít nebo jet jen s ním je mnohem jednodušší, ano, i příjemnější. Snažím se toho vyvarovat a měřit oběma stejně. Ale třeba babičky a dědečkové si vždycky na hlídání nebo na dovolenou vzali radši to hodné dítě (u nás chlapec) a dceru to často mrzelo a na bratra žárlila. Jak je to u vás?
J
 EvčaK 


Re: Re: A co takhle holciciky 

(19.6.2005 10:06:23)
JaninoH, určitě je nebezpečí protěžování. Nemůžu se k oběma chovat stejně, protože každý je jiný. Nicméně už te%d pozoruju, že mladší "hodnější" bude asi trochu vyčůránek. Takže to Nik v budoucnu bude mít někdy o to těžší. Ale myslím, že pokud dítě má u rodičů jistotu, že je milovaný a přijímaný takový jaký je, trocha odmítání jinými lidmi i příbuznými, mu neublíží.
 Laura 
  • 

Závidím Vám tyto starosti... 

(17.6.2005 12:03:02)
Milé dámy, i zlobivé, nepřizpůsobivé, nesoustředěné... dítě je obrovská radost, když je zdravé!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Já zde přítomné příspěvky ani nedokážu číst. V postýlce mi spí pětiletý syn, který byl ještě před 1/4 rokem zlobidlo, nesoustředěný, plačtivý, nesamostatný a já nevím co ještě, ale byl zdravý. A těď následkem závažné a náhle vzniklé choroby nechodí, má ochrnutou ručičku, nemluví, neudrží hlavičku, často zvrací... Já si nestěžuji, prostě to tak je a Bůh asi ví, proč tomu tak je. Ale co bych dala za to, kdyby v té postýlce byl opět náš raubíř....
 Kamča, syn skoro 3 roky 
  • 

Re: Závidím Vám tyto starosti... 

(17.6.2005 12:34:24)
Lauro, máš úplně pravdu. Taky si někdy říkám, že se rouhám. Moc Ti přeji, aby se malý uzdravil a soucítím s Tebou. Hodně štěstí.
 Klara, dcera 2 roky 
  • 

Re: Závidím Vám tyto starosti... 

(17.6.2005 13:18:20)
Lauro, je mi to moc lito...Jdu za svou holcickou a celickou ji opusinkuju.
Drzim palce, Klara
 Kopretinka 


Re: Závidím Vám tyto starosti... 

(17.6.2005 14:42:39)
Lauro mlčím, protože není co říct,držím palečky a posílám modlitbu.
 Jaňulík a Lucka 9/04+Bára10/08 


Re: Re: Závidím Vám tyto starosti... 

(17.6.2005 15:47:40)
Lauro, máš naprostou pravdu. Hlavně, když jsou zdravé, i když je to s nima někdy těžké, tak nic není horšího než nemocné dítě. Držím palečky, jsi silná a statečná!!!!!!!!!!!
 Míla, bezdětná 
  • 

Re: Závidím Vám tyto starosti... 

(17.6.2005 14:43:57)
Můžu se zeptat jaké choroby?

Jinak přeji co možná nejrychlejší a největší uzdravení. Děti dokážou překonat hodně, mladý organismus je shopný až zázračné regenerace.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Závidím Vám tyto starosti... 

(17.6.2005 16:49:58)
Souhlasím s tebou Lauro:-)Každý den,když naši řádivci usnou a já konečně padnu na sedačku si říkám zaplať pánu bohu..mohly by být nemocní nebo nedej Bože zítra nebýt a co pak.A tak každý den za ty naše raubíře děkuji.Tobě i synovi přeju uzdravení
 Evule,Vojta 5/04,Hynek 5/06 


Re: Závidím Vám tyto starosti... 

(18.6.2005 21:17:51)
Lauro díky, přeju Vám hodně síly.
 EvčaK 


Re: Závidím Vám tyto starosti... 

(19.6.2005 10:09:45)
Lauro, můsí to být nepředstavitelně těžké. Vždycky je těžké opravdu pochopit co někdo prožívá, když jsme se do podobné situace nedostali. Opravdu ze srdce Ti přeji, aby se syn uzdravil! Hodně síly a Božího požehnání! Evča
 Laura 
  • 

Re: Re: Závidím Vám tyto starosti... 

(19.6.2005 17:27:14)
Děkuji.
Já jenom, proč jsem měla potřebu napsat právě do této diskuse.
Taky jsem řešívala podobné problémy - proč je Áda tak sebestředný, proč neumí zpívat, proč se pere se starší ségrou i když ví, že to prohraje, proč nejí ovoce, proč nechce usínat v posteli sám, proč ve svých 5 letech neumí vyslovit sykavky, proč.... A trápila jsem se tím, považovala jsem to za velké problémy. Fakt jsem kvůli tomu občas nemohla usnout.
No a v dubnu náš chlapeček onemocněl encefalitidou, která probíhala atypicky a na kterou se proto přišlo pozdě. Než se nasadila správná léčba, strávil na ARO 3 týdny tak, že měl denně tak 50 epileptických záchvatů, na které v podstatě nefungovala žádná protiepileptická léčba. Následek je krutý, ale my to určitě zvládneme.
A jistě chápete, že mi v životě nebude vadit u mých dětí trojka z mravů :-)
 Dašula 


Re: Re: Re: Závidím Vám tyto starosti... 

(21.6.2005 18:17:13)
Lauro, zažili jsme se synem stejnou nemoc se stejnými příznaky jako váš syn již v roce 1992, když mu bylo 8 měsíců. Dnes je mu už 14 let a máme toho za sebou opravdu hodně. Tak mě napadlo, kdyby jste chtěla s něčím poradit či povzbudit, můžete se na mě obrátit, napíšu vám mail. Je to totiž opravdu velmi závažné onemocnění a vyžaduje strašně silné nervy.

Také bych ráda řešila problémy ostatních maminek v této diskusi. Ale, tak to v životě chodí.Pro každého jsou ty jeho problémy velké, pokud nepozná větší.A už v Bibli se píše,že Bůh nám naloží jen tolik, kolik uneseme - tak jsme asi ti silní rodiče :)
 Daniela Lukášek Leonka Kevin 


Pro Lauru, 

(19.6.2005 22:45:05)
Milá Lauro,
nevím, zda máte zkušenost, ale určitě se pokuste obrátit např. na FN Kladno, kde mají hyberbalickou komoru, která už v mnoha případech velice pomohla.
S přáním všeho dobrého Daniela
 Danilka,Vojta 4r9m,Ondra2r3m 
  • 

Re: Závidím Vám tyto starosti... 

(5.5.2006 23:22:19)
Milá Lauro, tak mi ty moje starosti s naším Vojtou (LMD) najednou připadají úplně malicherné, vedle těch Vašich. Přeji velkou Boží pomoc a útěchu a posílám modlitbu za Vaši rodinu.D.
 Smia, dcera 11 let 
  • 

Je tady někdo z Českých Budějovic ? 

(17.6.2005 12:35:12)
Ahoj,

i já mám dceru výchovně náročnou, s LDM.

Momentálně pro ni hledám školu (pro druhý stupeň) v Českých Budějovicích nebo blízkém okolí.

Je v této diskuzi někdo z ČB a může mi poradit školu vhodnou a vstřícnou pro žáky s LMD ?

Díky
Smia
 Insula 


Hodné dítě 

(20.6.2005 12:42:38)
Když tady milé dámy čtu Vaše příspěvky, tak mám hrůzu, pořídit si druhé dítě. Mám téměř dvouletou dceru, která opravdu zlatíčko. Od dvou měsíců spinká celou noc. Téměř nikdy nezlobí. Přitom je veselá, živá, hodně mluví a je opravdu moc šikovná. Umí už několi básniček. Prostě zlatíčko. Zřejmě je klidná po mě. Samozřejmě jsme nikdy nechtěli jedináčka, ale když to tady čtu, tak se toho opravdu děsím. Manžel je totiž cholerik, tak pokud bude druhé dítě po něm, máme se na co těšit. Navíc nevím, jak bych to zvládala, neboť ještě při rodičovské dovolené, pracuji doma a jediná babička, kterou máme, se k hlídání moc nemá.
 mamina,4 děti 
  • 

Re: Hodné dítě 

(28.6.2006 17:59:38)
Nebojte se mít další dítě!!!Já mám 4.První syn pohodář,druhý občas za trest,ale to,co jsem si s ním vytrpěla,když byl malej,mi teď bohatě vrací.Je to mazlíček,jediný ze všech dětí nikdy neodmítne dát mi pusu,do první třídy šel se znalostí násobilky,sám si četl...Dnes hraje šachy,získává ceny,vyhrává i nad dětmi o 8 let staršími,často i nad dospělými.Po něm přišla za odměnu jediná princezna v rodě,blonďatý modrooký andílek.Pak přišlo plánovaně neplánovaně (o pár měsíců dřív,než jsme plánovali)další hošíček,usměvavý milý klouček.Při tom všem mi zemřel dědeček,všechny děti od narození nejmladšího(7 měsíců)permanentně na střídačku marodí a vrchol byl před měsícem,kdy manžel spadl ze žebříku,narazil si nohu,druhý den nejstarší syn spadl ve škole a nalomil si palec na ruce.Za další dva dny prostřední syn spadl ze 4 metrů ze stromu a zlomil si obě ruce.To vše v době,kdy dcera a nejstarší měli chřipku a nejmladšímu lezly první zuby a já za tři dny skládala maturitu,jednala s úřady kvůli dědictví(docela fuška,řeknu vám)a jednala s makléři v bláhové naději,že nám prodjí dům.Zvládla jsem všechno!(Maturita za 9)Aspoň se nenudím a rozhodně nelituji.Ale vy by jste časem mohla.Nepromarněte tu šanci,je to požehnání.Později už by to nemuselo jít...A VŠECHNO SE DÁ ZVLÁDNOUT!!!
 Boba, Kajka 2.5 roku, Simunek 1 rok 
  • 

Nejste stejni rodice pro oba... 

(21.6.2005 22:32:28)
Mam doma neco podobneho (proto se omlouvam, nemam cas brouzdat prispevky), v necem lepsi, v necem horsi. Vase deticky nedostavaji stejnou vychovu a nemaji stejne rodice - jak pisete, maji jine geny a jinou sourozeneckou konstelaci, proste prozivaji neco naprosto odlisneho. Proto bych je tak moc nesrovnavala ;-) A urcite bude brzy lip ;-)))
 Sarka, dcerka 2,5 roky 
  • 

Že si přesto pořídili v krátké době další dítě 

(27.6.2005 15:51:21)
Milé maminky s aspoň jedním hyperaktivním dítkem, nejlépe prvním v pořadí...., divím se a obdivuji, když si přes spoustu práce si pořídíte další mimi a v třeba 2 roky po prvním.... Já měla spíš pocit, že když je první děcko náročné na výchovu, že by mělo teoreticky odradit od pořizování druhého mimi. V lepším případě s větším odstupem od prvního, kdy se přece jen trochu zklidní a navíc je víc soběstačný při oblíkání, hygieně atd. - v tomto se dá více soustředit na opečovávání druhého, dále starší už chodí do školky či školy, takže si na chvíli od něj maminka "odpočine" a v klidu se chvili věnuje mimi. Sama mám dcerku velmi živou, je jí 2.5 roku a do jejích 2 let byla jak trdlo, které se řítí do všeho a žere co se dá, tak jsem ji musela opravdu hlídat, aby se jí nic nestalo, či se neotrávila ( to se už jednou stalo - v 8měs. při přebalování otevřela a napila se očních kapek, kt. jsem běžně jí kapavala do očička ). Až po druhém roce se přece jen v něčem zklidňuje, i když má někdy silné vztekací chvíle atd. aspoň si začala chvíli hrát sama. Ale do jejích 2 let jsem ani na těhotenství neměla ani pomyšlení, dokonce mi bylo spíš nevolno při tomto pomyšlení.. Naopak když dcerka spala přes poledne, tak jsem byla ráda, že si mohu sednout a odpočinout, případně dodělat nějakou práci a nevím, co bych dělala, kdybych měla další dítě a tedy ztratit možnost si přes den na chvili odpočinout. Mám pocit, že bych po době fyzicky zkolabovala...Případně těhotenství s malým divochem musí být velmi fyzicky náročné? Jak jste to maminky dělaly, že jste to zvládly a nelitala vám péra z hlavy? Sama v budoucnu uvažuji o dalším, ale asi 4 roky od sebe ( snad to nebude velky vekový rozdíl?), na menší než 2.5 roční rozdíl bych si netroufala, co kdyby druhé bylo taky takové divoké a rozežrané jako první?
Moc mě zajímají vaše názory, možná se trochu odchylujeme od tématu, snad by se dala založit nějaká diskusní skupina?
 Delete 


Re: Že si přesto pořídili v krátké době další dítě 

(29.6.2005 3:01:22)
Šárko,

musíš si ujasnit, jestli chceš druhé dítě pro sebe nebo jako sourozence pro to první...Obojí má svoje pro a proti a pro každého je vhodné něco jiného. Věkový rozdíl kolem těch čtyř let už bývá velký na to, aby spolu děti vyrůstaly jako partneři pro hru, zejména pokud jsou opačného pohlaví, ale zase jejich věkový odstup dává lepší možnosti rodičům věnovat se každému zvlášť. Jejich sourozenecký vztah se pak docela dobře srovná začátkem dospělosti a vztahy bývají dobré. Sourozenci brzy po sobě dají zabrat zejména v prvních letech a to bez ohledu na to, jak "hodné" děti to jsou, většinou stačí ten rozdíl v jejich potřebách, ta neustálá nutnost pozornosti, aby se jim něco nestalo a také neschopnost se zabavit hrou, takže obě děti neustále vyžadují pozornost dospělého. Ovšem po tom třetím roce toho mladšího a někdy i dříve nastává lepší období, kdy si děti skutečně vyhrají, zabaví se vzájemně a je s nimi všedchno jednodušší, protože obě děti jsou ve školce, obě baví stejné hry apod.....zejména pokud jsou stejného pohlaví......
Nikdo ti nedokáže říct, co je lepší, protože ono je opravdu chvílema lepší to a chvílema zase ono....
My měli jasno, chtěli jsme sourozence pro starší dcerku a tak jsme se začali snažit hodně brzy....vyšlo to ještě dřív, než jsme čekali a navíc dvakrát....Takže se nám narodila dvojčata necelý rok a půl po první holčině....V době, kdy jsme se začali snažit, byla dcerka úžasné pohodové miminko.....no o půl roku později už bych se o další dítě tak moc nesnažila a asi by vyhrál větší věkový rozdíl....Dcerka se začala podobat zde popisovaným dětem, ale na druhou stranu.....stačilo ji zaměstnat péčí o sestřičky a byla opět úžasná....jenže zaměstnejte ani ne dvouleté dítě péčí o dvě nedonošená miminka, že? Takže pokud nebylo potřeba přebalovat, držet lahvičku nebo věšet prádlo, nebylo to vždy snadné....
Nejhůř asi bylo, když bylo starší holčině dva až tři roky a těm mladším půl roku až rok a půl....krize stíhala krizi, někdy jsem byla fakt zoufalá, zralá na psychologa....Sem tam bylo období klidu, člověk načerpal síly a začalo se nanovo....Období vztekání a válení se po chodníku si ty dvě malé vybíraly už kolem patnácti měsíců, problém byl, že nechtěly kočár, ale neuměly chodit ani sedět, takže se přidalo i domácí vězení, protože nebylo jak s nimi jít ven....
Poslední dobou je to ale jiné, sice jsou ještě období horší, ale ty lepší a klidnější období jsou delší a častější a holky jsou fakt úžasné, jak si spolu hrají, jak se mají rády a jak si pomáhají, té starší budou čtyři roky, dvojčatům je necelých 2,5 roku....Povahově jsou na tom dvě podobně, jedna z dvojčat je trochu jiná, což občas působí problémy, protože vyžaduje jiný přístup a tedy musí následovat vysvětlení pro ty dvě, proč ta jedna něco může a ony ne nebo naopak, ale není to až tak častý problém....
V říjnu by se měla holkám narodit další sestřička...Je to sice lehce neplánované (čtvrté dítě jsme chtěli, ale později), ale neměnila bych.....Dva a půl roku mi přijde dost na to, aby větší děti byly už dost samostatné a přitom dokázaly přijmout toho drobka do party....
Je ale fakt, že se mi během posledních třech měsíců staly z holek téměř dokonale samoobslužné bytosti, což jsem nečekala....Svléknout se tedy uměly už před půl rokem, ale nyní se už i oblékají, obouvají, chodí bezpečně na nočník a vynášejí ho po sobě, nají se samy.....s čím si nevědí rady, s tím dopomůže nejstarší dcerka....Akorát ty dvě malé moc nemluví, což je asi nejčastější příčina jejich vzteku, že jim hned nerozumím, co chtějí, nebo se vztekají samy na sebe, že to nedokáží vyjádřit....

Takže i já znám, o čem se píše v článku a ve spoustě příspěvků, jen u nás to trvalo poměrně krátce, když to tak počítám zpětně....Přeju všem pevné nervy a šťastnou ruku při výběru školky a školy....U nás, ač už se hodně změnilo, se stále výběr školy soustředí mezi alternativní směry, nedokážu si představit svou nejstarší v běžné třídě běžné základní školy.....
 Sára 
  • 

Re: Že si přesto pořídili v krátké době další dítě 

(28.9.2005 9:43:12)
Někdy je to lepší mít další dítě, vede to k větší samostatnosti obou, pozornost se musí rozdělit mezi dvě děti. Je to někdy i přirozenější, než když se naše pozornost ubírá jedním směrem. Přišla jsem na to, že většinou 2. dítě bývá více v pohodě. Myslím, že je to právě tím, že se musí vychovávat tak trochu samo, kdežto u toho prvního asi něco přeci jen zkazíme tím, jak se vše točí kolem něj.
Přeji ti, ať se ti to podaří dobře rozhodnout.
 Lucka a dva zlobivci 
  • 

Dotaz 

(28.6.2005 19:57:54)
Ahoj lidičky, o zlobivých dětek jsem si toho tady přečetla už spoustu a vy asi také, takže psát jek zlobí a neposlouchají moje dvě zlatíčka (Kuba 7 1. třída samozdřejmě s dutkou, a Nelinka 15měs.) asi nemá cenu, když to schrnu tak dělají z vašich příspěvků od každého něco, ale co mě teď už dohání k šílenství je Kubova upovídaná pusa. CO S TÍM? Od mala povídá a povídá, ve školce učitelky obdivovaly jaký má přehled a jak o všem dokáže vyprávět, v tom věku se mi to také líbylo ale čím je starší povídá víc a víc a hlavně hlasitěji, občas si říkám jestli není nahluchlí, že tolik pořád křičí. Večer když se do toho ještě přidá ospalá a ukňouraná Nelly tak už mám vážně pocit že mi praskne hlava a jen se modlím aby už přišel táta a já mohla na chvilku vypnout. Kuba má teď ještě užasnější zvik, lítá po bytě z jednoho konce na druhý a řve jako pavián v 7 letech si říkám že už by měl mít trochu rozum a ono nic. Co s tím? Vážně se už asi zblázním. Dík za radu a vědomí že v tom nejsem sama.
 Danilka,Vojta 4r9m,Ondra2r3m 
  • 

Re: Dotaz 

(5.5.2006 23:16:44)
Ahoj Lucko, nevím jestli je to ještě aktuální, ale nám pomáhá, když se mezi sebou začneme dorozumívat šeptem. Pak nemá dítě jinou šanci jak Tě uslyšet, než ubrat na hlase. Tedy když to my rodiče vydržíme na děti nezařvat,že už nám praskne hlava :-)) D.
 mamina,4 děti 
  • 

Re: Dotaz 

(28.6.2006 18:24:42)
Třeba ten starší jen potřebuje zabavit.Možná se jen nudí.Nebo prostě jen potřebuje víc vaší pozornosti.Zkuste si každý den vyhradit pár minut jenom pro něj.Je sice už velký,ale není dospělý!Taky ještě potřebuje mámu.Často mámu svádí,když má větší rozdíl mezi dětmi,to starší trochu zanedbávat.Je už přece velikej,tak musí chápat,že se musím věnovat miminku,ne?Omyl,nemusí!A nechápe.Ze začátku to asi bude trochu problém,ale časem si tu chvilku po něj najdete snáz a půjde to i bez hroucení,nebojte se.A POZOR!Pokuste se nevylévat si problémy s dětma na manžela hned jak příjde z práce!!!Nechte ho nejdřív chvíli vydechnout po příchodu z práce.Ať se nejdřív nají,vypije si kafe a teprve potom ho POPROSTE,aby vám pomohl.Někdo si myslí,že je to ponižující,ale věřte,zabírá to!Pomůže ochotněji,častěji a DOBROVOLNĚ!Funguje to skvěle!Mám 4 děti a s hlídáním manželem není problém.(Kromě kojení dělá všechno.)A přitom se dodnes vodíme za ruku,máme si pořád co říct,milujeme se..Držím palce.
 Nela, syn Tomáš 12 
  • 

zlobidlo 

(29.6.2005 8:48:02)
EvčoK,
jako bych ten článek psala sama, tedy až na malé vyjímky. Mám jen jedno dítko a teď už téměř v pubertě.
Mohu tě ujistit, že zlobidlo je pořád, teď v té pubertě ještě víc, přidává se drzost, velké odmlouvání apod. Opravdu nevím, kde jsme udělali ve výchově chybu, tedy pokud jsme ji vůbec udělali.
Tom je už velký, ale stále vyžaduje naši pozornost, nic nechce dělat sám, pořád slyším, mami, mami, tati, tati a tak je to celý den.
Tedy, pokud jeho pubertu přežiju, budu ráda.
Samozřejmě, že ho máme z celého srdce rádi, dali bychom za něho vše, ale někdy je to opravdu velmi těžké.
 Zuzka, synové 12 a 9,5 
  • 

Přežijeme pubertu ve zdraví? 

(21.12.2005 13:57:55)
Mám doma dva takové raubíře. Od malinka málo spali a stále vyžadovali maximální pozornost. Škola jim jde sama, hrají na klavír. Starší syn se postupem času zklidnil až do opačného extrému (lenost, nezájem). Nedokáže však třeba s ničím počkat. Nutí mě řešit věci i když jsem třeba na WC. Ale to ještě zvládám.
Mladší syn však nezvládá jakýkoliv tlak (když po něm chci něco udělat, když trochu zaspí a musí s sebou hodit, aby stihnul školu, když mu peru jeho oblíbené kalhoty). Ječí na mě, že mu třeba ty kalhoty musím okamžitě dát, že jinak do školy nepůjde. Pak začne házet různé věci kolem sebe(i po mně)a odpor vyvrcholí prohlášením, že uteče z domu a že cestou skočí pod první auto. Nevím, jestli ho mám násilím držet doma (aby si něco opravdu neudělal) nebo jestli ho mám nechat jít. A kam tohle může vést až přijde puberta?
 Petra,Tom3,5 roku,Véna 4 měsíce 
  • 

Jako ti moji kluci... 

(8.7.2005 22:03:53)
No,to je jako když píšete o mých synech!Starší (3,5 roku) od narození špatně a málo spí,jako mimčo věčně plakal,neustále vyžadoval a i nyní vyžaduje pozornost.Je velmi živý,má svou hlavu,dostat ho do postele je velký problém,spánek považuje za ztrátu času.I on je (jako většina popsaných "zlobivců") ve vývoji dost napřed,je pro něj nutné učit se písmena abecedy,znát rozdíl mezi agamou a leguánem...4 měsíční Véna je naprostý pohodář-v noci krásně spí,většinu dne se směje,hraje si sám,pláče minimálně a to už se musí něco opravdu dít.To jsme u prvorozeného nezažili.Malého dám do postýlky a buď usne hned nebo si 2 minutky popláče a usne.Staršího od narození až doteď uspáváme,nechat ho usnout samotného,že by si chvilku poplakal a pak usnul...neexistuje.Mladší se v noci budí jen na jídlo,starší se budí tak dvakrát za noc,s brekem,musím ho jít uklidnit,uspat.Od narození do 2 let se budil tak desetkrát i vícekrát za noc.Péče o staršího je náročnější než o mladšího.A péče o tyhle dva v jejich věku je méně náročná než o jednoho Toma když mu bylo tolik co je teď Vénovi.Jsou oba jiní a oba je mám moc ráda,strašně(i když si občas říkám že mě ze staršího snad jednou klepne pepka).
 heddyx, Matyáš 12/03 


jde o nervy 

(16.9.2005 15:37:10)
Náš malej je taky pytel blech, je sebevědomej, tvrodohlavej, když má dobrou náladu, tak se pořád směje, i když dostane naplácáno, když má špatnou, tak kňourá celý den bez ustání, i když děláme legraci. Hlavně ale neuznává autoritu, vše má být po něm a člověk s ním nehne. Někdy mě dohání k šílenství, ale zas jsem ráda, že jako kluk není žádná buchta, je společenský, až se sklonem k předvádění se, je rád středem pozornosti cizích lidí. miluje to..
 Michaela syn 22 měsíců 
  • 

Výchovně náročné děti existují 

(6.3.2006 16:50:26)
Ahojky,
jsem ráda, že nejsem jediná maminka, která má problémy s výchovou svého dítěte. Můj skoro dvouletý syn mi dělá čím dál větší starosti. Jsem tak zoufalá že se před ním i zamykám v koupelně a brečím. Syn se narodil o 2 měsíce dříve a byl až do 7 měsíce klidný, moc neplakal a spíše pozoroval, pohybově byl pozadu oproti ostatním normálně narozeným dětem. Začal chodit už v devátem měsíci. Od 7, 8 měsíce se vzteká, je živý, neklidný, nedokáže si pořádně hrát sám, nedokáže se soustředit, a hlavně leze po výškách - nábytku a neposlouchá mně ať dělám co dělám. Nedávno mi zalezl za trubky od topení až po pás - ztěží jsem ho vytáhla, také leze do podávacího okénka z obýváku do kuchyně, ale kdybych včas nezakročila vypadl by....nevydrží sedět v autě v autosedačce, rozlévá čaj z hrnečku po bytě, vyhazuje špinavé prádlo z prádelního koše po bytě, ničí vše co má v dosahu (vše co je ve výšce 120 cm musí být z nábytku pryč), mlátí mně, rve mi vlasy, bije dokonce i své malé sestřenice a nechápe, že dělá něco moc špatného. Nemohu s ním už ani vařit - vypíná mi plyn a nebo pořád zapíná troubu, leze pomocí židle na linku a všechno bere do rukou... Prostě hrůůůůza, kdyby alespoň poslechl, když mu řeknu A DOST! PŘESTAŇ! Nepotřebuje snad ani spát, někdy i jíst...Přemýšlím už i nad návštěvou psychologa - potřebuju radu jak na něj, ale mám strach, že mi řekne to co zaujatá tchyně(která syna vlastně moc nezná)a jiní chytráci(co mají klidné děti), že to dělají všechny děti, a že je hodný - není to možný.....atd. Nevím teda kde je problém....někdy si říkám co když jsem ta špatná já a nezvládám své vlastní dítě...to jsem tedy matka....
Doufám jen že se to někdy zlepší a bude líp!
Michaela
 Chiméra, syn 5,5 


Re: Výchovně náročné děti existují 

(6.3.2006 17:02:26)
Milá Míšo, chápu tvé zoufalství, ale můžu ti říct, že tvůj syn nedělá naprosto nic neobvyklého. Nepomůže ti žádný psycholog, ale jediná věc: musíš se malému stále věnovat. Je to otročina, já to znám, rozhodně s ním nemůžeš vařit, ale potěším tě: po pátém roce věku to přejde. Dítě začne být rozumější a začne chápat, co po něm chceš a co nemůže dělat (že je to nebezpečné). Hlavně ti hodně pomůže školka. Tak ještě ten rok vydrž! Hodně sil!
 Michaela syn 22 měsíců 
  • 

Re: Re: Výchovně náročné děti existují 

(6.3.2006 17:18:23)
ahoj CHiméro,

no to mně také napadlo, že by mohla školka pomoci, dám na Tvou radu, určitě máš pravdu - zkušenosti. Asi mám depku ty 2 roky jsou asi opravdu kritické, každý to snáší jinak a každé dítě dělá jiné problémy. Já to mám ale horší ještě v tom, že mám rodiče 200km daleko a nemám poblíž žádnou kamarádku(přestěhovala jsem se)tak si připadám opuštěně, nikam se ani nedostanu, takže jsem pořád s Peťulkou. Musím vydržet - já vím. Díky moc! Michaela
 Líza 


Re: Výchovně náročné děti existují 

(6.3.2006 17:12:06)
Já si myslím, že možná by tě psycholog uklidnil v tom, že sice ano, děti to dělávají, ale kvůli tomu ty nejsi neschopná matka. Pamatuju si na svoje vlastní období bezradnosti, když bylo mladší dceři kolem 18 měsíců. Mohla jsem se stavět na hlavu a jí to bylo jedno, spadla z výšky a šla tam lézt znovu, venku utíkala tak, že se mi několikrát zdárně ztratila a pořád znova a znova se dostávala do nebezpečných situací - a bylo jí to jedno, nebyla z těch, kdo se poučí, když se jednou spálí.
Tehdy mi pomohlo, když jsem napsala tady na rodině psycholožce dr. Špaňhelové do poradny, vlastně mi odpověděla jen pár elementárních věcí, ale v tu chvíli, kdy jsem si už nebyla jistá vůbec ničím, mi to udělalo dobře.
A trvalo to několik měsíců, holka začala brát víc rozumu, já to přežila a ono se to začalo zlepšovat. Dneska už na to vzpomínám s úsměvem a chechtám se u jejích lumpáren.
 Michaela syn 22 měsíců 
  • 

Re: Re: Výchovně náročné děti existují 

(6.3.2006 17:24:45)
ahojky Lízo,
když si čtu rady dalším maminek, tak už věřím, že musím vydržet a opravdu se to zlepší. Když se dítě blíží k těm dvou letům, je to krize a každá mamča to musí prostě zvládnout a vydržet. Mám větší krizi také kvůli tomu že jsem se s manželem odstěhovala za prací a rodiny máme 200 km od sebe, i kamarádky mám tedy daleko a v novém bydlišti jsem zatím neměla čas si někoho najít. Jsem teda vlastně pořád se synkem a to je ten problém - máme se už asi plný zuby oba dva navzájem. Nemám s kým pokecat a odreagovat se...
Díky..
M.
 Líza 


Re: Re: Re: Výchovně náročné děti existují 

(6.3.2006 17:26:51)
Máš net :-)))), lepší než nic.
Neboj, bude to lepší. Každý dítě má období, kdy je na zabití, ale možná se to nedozvíš, protože se s tím rodiče zase tak moc na potkání nechlubí :-D
 Michaela syn 22 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Re: Výchovně náročné děti existují 

(6.3.2006 17:30:18)
....právě že na net se moc nedostanu, doma ho nemám, to jen když jsem u rodičů. Snad přesvědčím manžela že je to trošku lék na mou duši a pořídíme si ho také.
 mamina,4 děti 
  • 

Re: Výchovně náročné děti existují 

(28.6.2006 18:39:00)
Jediné,čím vás mohu utěšit(i když chabě),je,že to časem přejde,že z toho vyroste.Taky mi všichni tvrdí,že mám nejhodnější děti ve střední Evropě.Jen já to jaksi nepozoruji.(Ti dobráci to taky hezky rychle přestanou tvrdit,když příjdou k nám domů..Ale možná je to tak lepší,než kdyby to bylo naopak.Kdyby doma byli hodní a ve škole(školce,na hřišti,na návštěvě...)zlobili,no ne?
 mamina,4 děti 
  • 

Re: Výchovně náročné děti existují 

(28.6.2006 18:53:40)
P.S.:Taky nemám hlídací babičky ani dědečky(pro představu:vozila jednou jen manželova maminka,a to jsem ještě musela s ní-byla těžce namocná..,tak kdyby se jí udělalo zle,ostatní nikdy),kamarádky pomůžou minimálně(tedy skoro vůbec),sami toho mají dost.Já do toho maturovala,měli jsme doma 2 chřipky a 3 zlámané ruce najednou,malá taky neposedí(je jí 3 a půl)a malýmu lezly první dva zuby a do toho se taky snažíme prodat dům a přestěhovat se.Všechno jsem úspěšně přežila s manželovou pomocí a je zas dobře.Hlavně se nevzdávat!!A přeju vám,aby jste brzy nějakou dobrou kamarádku našla..-A odkud že jste?pošlete mi mejlíka,jo?
 jana 2 děti 
  • 

Re: Výchovně náročné děti existují 

(15.5.2008 20:32:10)
jediné, co bych vám mohla poradit, je zajít do dětské poradny. já mám doma taky takového tajtrlíka a už jsem se objednala, protože to opravdu není k vydržení. mám kamarádky, které tam chodí i s menšími problémy, prostě když si člověk neví rady. můj syn s s věkem už trochu uklidnil, ale pro změnu začaly problémy ve školce a tak je to vlastně nekonečný příběh. tak držím palce a určitě zkuste do poradny zajít, nic za to nedáte a určitě vám poradí.
 Jára, syn 14m 
  • 

Výchovně náročné děti existují 

(16.5.2008 0:36:39)
Byla jsem taky zoufalá. Syn se narodil předčasně. Skoro od narození stále vyžadoval pozornost. Vůbec nespal a když tak jen v pohybujícím se kočárku. V noci se budil i po hodině. V postýlce nespí vůbec, jen s námi. Uvařit s ním bylo nemyslitelné. Neměla jsem ani kdy uklidit. Doma přes den vůbec neusnul a večer se stále budil. Teď od roka je to mnohem lepší. Vyzkoušela jsem kineziologii. Už jsem nevěděla co dělat. A musím uznat že najednou je uspávání mnohem jednodušší. Začal si hrát sám (alespoň na chvilku). Opravdu vidím rozdíl. Můžu se jen dohadovat zda by to zlepšení přišlo i beztak. Ale pokud můžete obětovat nějakou korunu a dvě hodinky času určitě to vyzkoušejte. Já jsem to zkusila hlavně kvůli synovi. Vadilo mi, že si pořádně neodpočine, nezastaví se. Držím moc palce.
 Jirina, 4 deti 
  • 

Je to tak 

(28.6.2006 20:13:33)
Kdyz zminujete ten biblicky text o zkousce a nasich silach: od doby, co jsme prijali do pest.pece posledniho chlapce, stale si rikam: Boze, prece nejsem tak dobra, ze jsi ho sveril prave nam. Zbyvajici deti kladou rozdilne naroky na nasi vychovnou trpelivost. Ale vzdycky rikam, ze je dobre, kdyz je v kazde rodine alespon jedno takoveto "narocne" dite, jinak bycho mohli byt na sebe nepravem hrdi, jakymi schopnymi rodice jsme, a pritom vychova "ciperneho" ditete stoji mnohem vic sil a jeste se zda, ze se decku asi nikdo nevenuje, kdyz je tak rozjivene.
 Gaba 
  • 

Třeba je to jinak 

(18.6.2007 10:43:53)
Minulý týden jsem si přečetla Váš článek, den nato mi kamarádka říkala o tzv. indigových dětech. Našla jsem několik internetových adres, které se tímto fenoménem zabývají. Informace se v některých bodech rozcházejí, nicméně podstata je popsána všude stejně. A pak mě napadlo, že by se mohlo jednat i o Vaše "hyperaktivní" dítě. je docela jedno, jestli tomu uvěříte nebo ne, ale je zde i docela dobře popsáno, co s takovými dětmi. Ty postupy mi přijdou docela rozumné a to nemusíte na indigo ani věřit. Tak Vám to snad k něčemu bude. A když ne, tak se nezlobte.Gaba
 Lucka,dvě děti  
  • 

jako moje děti 

(25.3.2008 21:17:12)
Díky za článek,
jako bych četla o svých dvou dětech.
 petra 2 děti 
  • 

problémy i ve školce 

(16.4.2008 17:21:01)
můj syn, jako by mu z oka vypadl.akorát, že spával dobře, za to období vzdoru jsem musela ukončit studenou sprchou, na radu doktorky, protože záchvaty dostával i 5 krát denně, trvaly i 20 minut a soustavně si při nich syn snažil ubližovat. rozbíhal se hlavou proti zdem, skříním, radiátoru... 1 jediná studená sprcha to vše ukončila, byl to malý zázrak. teď mu jsou 4 roky, doma ho už zvládám dobře, řekla bych, že je i hodný. za to ve školce jsme začali mít velké potíže - po roce, co do ní chodí - přestal poslouchat, je drzý, dostává tam záchvaty vzdoru a vzteku... není den, abych nebyla na koberečku a je to velmi psychicky náročné. učitelka mi ale poradnu nedoporučuje, prý že je to proto, že je nadprůměrně inteligentní a nudí se tam. mám si prý ale určitě už shánět školu pro nadprůměrně inteligentní děti, protože ve škole normální on bude mít prý určitě potíže. je to však neřešitelný problém a děsím se tedy už teď, až půjde do školy....
druhé dítě má teď 11 měsíců a je to zatím jeho pravý opak, přestože výchova probíhá podobně.
 Líza 


Re: problémy i ve školce 

(16.4.2008 17:25:49)
To je docela šílený. Na radu doktorky osprchuješ dítě ledovou vodou jako jediné řešení toho, že se rozbíhá proti zdi a bouchá do ní hlavou, na radu učitelky se vybodneš na poradnu, protože učitelka ví nejlíp, že on je nadaný a škola pro nadané děti všecko spraví... Jestli je obden takovej problém, že jsi "na koberečku", tak na co čekáš? Poradna není pro blbečky, poradna je pro děti s problémy, a tvoje dítě problém evidentně má. To nijak nevylučuje, že nadaný být může, ale nadměrným nadáním se často vysvětluje kdeco. Ve skutečnosti může mít nějakou opravdu velkou potíž, kterou by bylo třeba řešit a čím dřív, tím líp. Poradna může bejt dobrej začátek, kde je možné začít pátrat, v čem je zakopanej pes. Ona totiž ta vaše učitelka může být úplně vedle a jeho chování nemusí nijak souviset s tím, že je chytřejší než ostatní.
 petra  
  • 

Re: problémy i ve školce 

(16.4.2008 17:55:12)
když on má člověk pořád pocit, že to nějak zvládne sám anebo že to časem zase přejde. problémy se synem doma nejsou totiž teď už žádné, jen ve školce. a taky to začalo asi před měsícem, do teď tam bylo prý vše vpořádku, takže nevím.do poradny se ale objednáme. já si totiž taky myslím, že se učitelka plete.
studenou sprchu jsem nedala jako jediné řešení. metoda pevného objetí a pokusy nevšímat si jej opravdu nezabraly a jen vše zhoršovaly. v té době mu byl 1,5 let.
 Kristýna, Marky (6), Aňa (1) 
  • 

taky takové 

(5.5.2008 21:09:53)
Musím se smát :-)) , když čtu tenhle článek - je to úplně jako u nás, jen my máme dvě holky. Ale já ten rozdíl přisuzuji tomu, že jsem si tak nějak zvykla. Obě jsou čiperky, mladší se ale usmívá a pořád mazlí. Starší se vzteká při jakékoliv příležitosti, "kňochtá" tady kňourá, v noci cestuje, povídá, nadskakuje a často se přemísťuje k nám do manželské postele. Říkám si prostě je to její způsob projevu, to, že je mi méně příjemný než projev mladší holčičky, je už můj problém. Ale je pravda, ýže vydržet tenhle nápor negativních a nepříjemných emocí je někdy dost těžké. Často spolu bojujeme - ale je to hlavně tím, že je mi nesmírně podobná a to nás na sobě štve. LMD ani ADHD neřeším - obě tyto diagnozy se s věkem lepší, takže zatím čekám.
 Petra ,2 děti 
  • 

Magdalénka 

(19.5.2008 22:22:05)
Ahoj,
my máme dvě děti - Magdalénka bude mít brzo 4 a Patriček má 1,5.
Právě dnes jsem ze své dcery opět úplně na dně a přemýšlím kam jí dát nebo kam uklidit sebe,abychom se ze sebe navzájem nezbláznily.
Madlenka byla do svých tří týdnů miminko, které jen spalo a jedlo.Pak to začalo.Přesně to,co tady už spousta maminek popisovala přede mnou:nespaní,křičení,vyžadování neustálé pozornosti,vzdorovitost projevovala už ve 2 měsících - je to šílené, ale je to tak. Nesnášela např.autosedačku-připoutat jí tam byl úkol pro dvě dospělé osoby(jeden čekal až se mezi řvaním nadechne a v té chvíli jí do sedačky zatlačil a druhý rychle zapnul pásy). V současné době je to tak,že je vždy nějakou dobu klid, a pak to zase propukne. Zvládá všechno, problém je v tom ,že většinou nechce - oblékat se,uklidit,umýt se,atd. Věta, kterou často pronáší, a která jí dobře vystihuje je:"Všechno je hnusný a nic nesnáším!" Jinak je hodně chytrá a většinu svých scén odbývá doma, takže s okolím problémy nemáme - právě naopak lidé nám naše problémy s ní nevěří.
Další věcí je to, že Madlenka často rychleji žije a jedná, než myslí.Také vyžaduje hodně tělesnou blízkost, dodnes jí večer uspávám (obě děti spí zatím s námi v ložnici). Na mladším Páťovi se může uspokojit mé rodičovské sebevědomí:-)Taky je bystrý a mrštný, má své dny, vzdoruje,ale přesto jde zvládnout mnohem snadněji než Magdalénka. S Páťou mám pocit, že jsem dobrá máma, s Magdalénkou zažívám pravý opak.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.