Naja |
|
(16.6.2005 12:12:09) Starší syn od malička (novorozence) spal přes den 2 x 3/4 h, a to s úpornou přesností. V noci se do 18 měsíců budil cca 8x, od roku a půl jsem ho na noc nalévala meduňkovám čajem, takže se vzbudil jen 2, 3x. Hurá!!! To byla úleva. V té době jsem měa 53 kg při 173 cm výšky. Trvalo to do 22 měsíců. Pak prospal celou noc. V roce a půl mluvil ve větách, pusu od té doby nezavřel. Jíst moc nemusel, v noci spal max. 8 - 9 h, přes den ani ťuk. Neustále v pohybu, období "proč" začalo a neskončilo. (Bude mít 9 let.) Každou odpověď rozvíjí dalším dotazem. Ovšem taková sebeobsluha - panečku - oblékání, tkaničky u bot - děs, běs. Psycholog diagnostikoval silnou rozumovou nadprůměrnost s nerovnoměrným vývojem. Prostě parááááda!
Holčičku, tu máme za odměnu. Pohodové zvídavé dítko. Takový balzám na nervy.
|
EvčaK |
|
(16.6.2005 12:30:24) Vždycky mě znovu překvapí a strašně moc potěší a povzbudí takovéto reakce. Všem Vám moc děkuju.
Nedovedu si představit, že bych měla nejdřív zlatíčo, a pak náročňáka. Než se narodil mladší, mysleli jsme, že všechny děti jsou náročné a jen my jsme víc nervní rodičové. Pak to byl šok, zjistit, že je možné prožívat péči o dítě, jako pohodu a dovolenou - už vím, kdo vymyslel název MATEŘSKÁ DOVOLENÁ. Rodič nenáročného dítka:-))
|
ZuziP | •
|
(16.6.2005 12:45:13) Evca, my sme to mali naopak. Prve dieta zlaticko, boli sme pysni, aki sme uzasni rodicia a ako bohovsky vychovavame... az kym sa nenarodil mladsi. Dodnes premyslam, ako mozu byt dve takto rozdielne deti surodencami. A ja som zas rada, ze ten nezbednejsi je ten druhy. Neviem si predstavit, ze by som sa pri takomto 4-rocnom stale batolati - zanovitom, kriklavom a negativistickom, mala starat este aj o babetko. A teraz vidim, ze tu je kopec mam, co je rado, ze "rostaka" maju toho starsieho. Hmmm.
|
EvčaK |
|
(16.6.2005 13:24:56) Zuzi, já si myslím, že kdybych měla nejdřív Sašu, a pak Nika, tak bych Nika divočáčka těžko rozdýchávala. Takhle jsme ho nade všecko milovali, brali se vším všudy. A negativní pocity vůči němu nás přepadaly až po narození mrňouse. Ale díky tomu, že s Nikem už máme vybudovaný vztah plný lásky a pochopení, není to takový nápor na naše vnímání jeho problematické a náročné osobnosti. Ale i tak bojujem. Děsí mě představa, že by to bylo naopak. Ale kdo ví....
|
|
|
Marie | •
|
(16.6.2005 13:28:03) Rodič nenáročného dítka si myslí, že má náročné dítko, které s přehledem zvládá :-)))))) To jsem byla já s dcerkou, která kromě toho, že vlastní názor má taky asi už od početí, je úúúúplně pohodová. To jest pokud se s ní věc vyjedná (od batolecího věku), přijme ji za svou, jde vše výborně. Mladší synek předvádí, že ať děláme co děláme, je nějaký čas k zulíbání, a další čas na přeražení. Nyní je dcerce 11 a synkovi 9, užíváme si jich obou. Ačkoli jsou vedeni přibližně stejně (popravdě řečeno jsou tak jiní, že to vlastně nejde), dceru okolí vnímá jako vzorné chytré šikovné vychované dítě, zatímco syn...
|
EvčaK |
|
(16.6.2005 13:34:19) Marie, to je fajn, že ta pohodovost děti neopouští. Já pořád čekám, jestli to mladšího Sašu nepřestane bavit a nezačne mi taky "komplikovat" výchovné úsilí. Ale zdá se, že se můžu konečně uklidnit a očekávat, že to snad horší nebude:-))
|
Jiřule a 3 skřítkové |
|
(16.6.2005 14:16:35) Ahojky Občas jsem si říkala,co dělám tak strašně špatně..Hlavně po návštěvách kamarádek,které mají dítka co poslechnou,nedělají scény,nesvíjí se venku na chodníku atd.Musím říct,že mě ze srdce potěší,když vidím dítě,které se zrovínka válí a vzteká a na chvíli si nesedně.Říkám,si,že to možná tak špatně neděláme:-) Náš Kubík běhá i u jídla,pokud nějaké omylem jí,protože nemá čas sedět.Na co,když je to ztráta času.Než se otočim leze po skříni a skáče dolů v domění,že je parašutista.Po nocích ve spánku vykřikuje a cestuje po pokojíku.U jakékoli činnosti vydrží zhruba minutku a pak už ho to nebaví.Nejzábavnější je běhání a hraní si na auto.Samozřejmě že i se zvukem motoru:-) a to doma i venku.Venku k tomu má s oblibou sestřičky kočárek..aby se přitom běhání lépe přizabil.Období scén je už méně časté,ale ještě před třetíma narozeninama vydržel ječet a kroutit se a někdy se svíjet i 45minut,A bylo jedno,jestli jsme zrovna v autobuse nebo v obchodě.Naštěstí mě to nijak neznervozňovalo.Spíš pomocné ruce spoluobčanů mě vytáčely.To třeba,když mé řvoucí dítě chtěli odnášet,aby maminku nezlobilo.
|
Jiřule a 3 skřítkové |
|
(16.6.2005 14:20:26) Tak se k vysvětlování a čekání na zklidnění ještě přidalo vysvětlování lidem,že jim Kubíčka opravdu nedám ani když zlobí.V září půjde do školky,kterou jsme kvůli operaci přerušili.Doufám,že se kapánek uklidní:-)Vypadá jako andílek,ale opravdu má čerta v těla. Těšili jsme se na klidnou holčičku..tak uvidíme.Zatím spí míň než spával Kubík,po skříních a palandě leze už dneska..ale přece jen zdá se,že má ženskou povahu. Tak maminky pevné nervy.Jsou to čertíci,ale je s nima i spousty legrace.
|
EvčaK |
|
(16.6.2005 14:30:51) Jířo, taky mě vytáčí ty "dobré" duše, co mi ho chtěj brát a posílat ne něj kdoví co. Když je na veřejnosti protivný, nasazují nepřístupný obličej a domnívám se, že to ty lidi častěji odradí.
Jinak u Aničky by jsi určitě už věděla, že bude povahově stejně nezvladatelná. Tak snad s ní bude lepší domluva. A dívala jsem se, že čekáte třetí. Klobouk dolů. A hlavně hodně síly na výchovu!
|
Jiřule a 3 skřítkové |
|
(16.6.2005 14:49:01) Ale víte co mě baví?když pomocníkům řeknu,že děkuji,ale že to zvládnu i bez nich a Kubu že nedam,tak oni vždycky úplně zkoprní a mají šok:-)pak něco breptaj,jako že ale přece...a jdoua jsou chudáci úplně mimo:-)Škoda jen,že Kubík přes to svoje ječení vůbec neslyší,jaká že to jsem úžasná máma,že bych ho nedala:-)))ikdyž kdo ví.Třeba slyší a ocení později:-)
|
Pusinka | •
|
(17.6.2005 8:15:38) většina dětí zkoprní, zpozorní a zklidni když na ně promluví cizí osoba. Nebrala bych tyto příhody na veřejnosti jako nějakou schválnost spoluobčanů, spíše jako pokus o pomoc.
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(17.6.2005 8:27:04) Já si taky nemyslim, že je to schválnost. Ale obě naše děti (a nejsou hyperaktivní) nesnáší, když se mnou něco řeší a zasáhne do toho kolemjdoucí - prostě sebou seknou na zem (i kdybychom předtim jenom diskutovali poměrně v klidu) a já jsem s řešením situace zase na začátku, ne-li ještě hůř než původně, takže ačkoli vim, že to lidi myslí dobře, tak když vidim jak se někdo nadechuje že něco řekne, říkám si jen "proboha ne"...
|
|
|
|
|
|
Kopretinka |
|
(16.6.2005 14:40:53) Starostliví spoluobčani, to je kapitola. Ale mám s nimi dva dobré zážitky. Když byly Matějovi asi tři roky a opět naši cestu doprovázel řevem, přidala se k nám jedna starší paní a začala mu vykládat všechno možné. on chvíli poslouchal a když usoudil, že už ví všechno zajímavé zase spustil kafemlejnek ale já sem chtěl... a paní zase něco vymyslela a on zase poslouchal a pak zase... Paní byla docela neúnavná, asi mi chtěla předvést pedagogiku, nakonec prohlásila, že ten se teda oblbnout nedá a šla si po svých. Pak mi jednou jeden pán úspěšně Matěje dostal ze vzteku - válel se po zemi uprostřed cesty, samo že v centru města odpoledne, a něco hrozně chtěl, já řekla ne a trvala na tom, tak se tam tak válel, já že už jdu, udělala jsem pár kroků od něho a on nic, tak stojím a čekám, šel kolem pán, zastaví se nad ním a úsečně - vstávej a koukej mazat za maminkou a ještě ukázal rukou ten směr ke mně. Matěj vyletěl a už se mně držel a ani necek. Tak to byla účinná pomoc. Zbaběle jsem pak měla pána za strašáka, ale dalo se to použít asi třikrát, protože pak už věděl, že tam nepřijde.
|
|
|
|
|
Kopretinka |
|
(16.6.2005 14:03:14) Evčo, my toho svéhlavce máme až čtvrtého v pořadí. Dokud se nenarodil, považovala jsem se za dobrého rodiče, měla jsem jasné výchovné metody a vycházely mi!!! Ne, že by nebyly problémy, to co tu psala třeba Simča, to je přesně naše Madlenka, ale to nejsou problémy. Občas jí nechám jít do školy v záplatovaných teplákách - slušné oblečení jaksi nedala vyprat, odložola ho třeba pod postel nebo do skříně a ve špinavém jí nepustím - pak se vždycky polepší(na čas). Ovšem náš Matěj, to je síla. Naprosto přesně ví co chce, jak, kdy, kde a s kým. A když už si svůj názor utvoří, nepohne s ním nic. klidně mi bude tvrdit, že mléko je červené a je ochoten se za svou pravdu tvrdě porvat. Naše tři starší děti jsou vcelku v pohodě, scény mi nedělaly a kamarádky se vždy ptaly, teda jak ty to děláš... Matějovi bude na podzim pět a mívá i chvíle, kdy se s ním lze domluvit :-)Scény na veřejnosti byly donedávna každodenním chlebem. Utěšuju se tím, že v budoucnosti to dokáže dobře využít a někam to dotáhne, takže má výchova se soustředí an to, naučit ho aby nešel přes mrtvoly. naučila jsem se pár triků na jeho zvládnutí. Učitelky v MŠ mi říkají, že se tam nevzteká, ptala jsem se ho na to a prý - ve školce nežvu plotože se stydím. V jedné výchovné knize jsem četla, že pokud dobře vychované dítě se pozná podle toho, jak se chová bez dozoru rodičů. Doma že děti zlobí daleko víc, protože je to pro ně zázemí a místo jistoty a taky místo, kde se všemu učí. Takže doma si to všechno zkouší a učí se to, co pak používají někde jinde. snad to píšu srozumitelně. Občas jsem ei vyčítala, že něco nezvládám, když děti přijížděly od babičky s tím, že nebyly žádné problémy - myly se, čistily zuby, chodily kam smějí, nebyly sprosté atd. Ale teď už vím, že to je houby zásluha babičky, ale naše, protože je k tomu vedeme akorát,že to hold doma nepraktikují. Jo a Evčo, skutečně existují děti snadno vychovatelné a těžce vychovatelné, je to popsané,tuším prof.Matějček se o tom zmiňuje. Ale stejně si s tím křiklounem zažijeme plno legrace(legrační to teda je až později)-třeba když se v resturaci domáhá k obědu - delfína nebo žlaloka a ten kuchaž mu ho musí uvažit, plotože minule ho taky jedl....
|
EvčaK |
|
(16.6.2005 14:26:51) Kopretinko, hezky jsi to napsala. Jen dodám, že je rozdíl, když ta naše dítka má někdo na pár hodin - taky bych je zvládla v pohodě a bez křiku a na celé dny a roky. Ostatně, našeho Nika zvládá jen málokdo. Ale těší mě, že má dobré srdíčko. Bude z něj přímý a hodný člověk - pokud ještě něco nepokazíme:-)) A taky se uklidňuji tím, že snad v budoucnu něčeho dosáhne. Tím mám na mysli právě to, že mu druzí lidé nebudou lhostejní a nebude to povahový prevítek.
|
Petra | •
|
(16.6.2005 18:58:51) nakladatelství Fabula autor Siegfried Woitinas Indigové děti
(o nové přicházející generaci nadaných dětí, které se někdy navenek spíše jeví jako problémové a nevychovatelné - velmi dobře radí, jak zvládnout jejich výchovu)
|
myska synové 17 a 12 let | •
|
(2.6.2006 17:40:21) mám indigové děti - ale pro mě jako matku je to dost vysilující - starší syn se cítí sám má deprese , sebepoškozuje se a utíká k marihuaně - co je mu platné vysoké IQ když mu nikdo nedokáže porozumět
|
|
|
|
|
Jaňulík a Lucka 9/04+Bára10/08 |
|
(16.6.2005 21:24:13) Tak to se mám na co těšit. Dcera má 9. měsíců, od narození dost "řve". Mám pocit, že téměř pořád, hlavně, když něco není podle jejích představ. Ted už mě přes den nespí, takže je to děsnej záhil. U ničho sama dlouho nevydrží, takže mámo zabavuj. K tomu je fyzicky "zaostalá ve vývoji", ale psychicky na úrovni, takže další záhul s cvičením Vojtovky, problémem, že na něco už v hlavičce psychicky má, ale fyzicky ne atd. Byla plánovaná, těhotenství i porod bez problémů, oba ji milujeme,manželství v pohodě a přesto je, jaká je. Nevychovatelná, vzteklá.Do druého se mě ani v nejmenším nechce, představa, že by to druhé bylo stejné, tak jsem už asi v Bohnicích. jak je ten svět, ale nespravedlivej, že někdo má zlatíčko, co jen jí a spí, udělá vždy, co se po něm chce a někdo pravý opak.
|
Kopretinka |
|
(17.6.2005 7:39:08) Jaňulíku, nezoufej, ono se to časem opravdu zlepšuje. No řekni sama, viděla jsi někdy třeba osmileté dítě válet se vzteky po zemi? Podle mé zkušenosti se výbuchy vzteku zlepšují asi kolem čtvrtého roku. A k té nespravedlnosti, já na ní moc nevěřím, zrovna tak na náhodu. Když fakt nemůžu, říkám si - no jo druzí mají to pohodové děťátko, ale třeba je to proto, že by takový drak byl pro ně přílišná zátěž a já teda asi mám předpoklad to zvládnout, jinak bych takové děťátko neměla. Zkus to brát také tak, mně to teda pomáhá ve všech problémech. jo a ještě něco, mám děti čtyři a žádné se se mnou nemazlí tak jako právě ten svéhlavec. Umí tak krásně ukázat svou lásku, jako žádné jiné. Tak se tím ta náročnost kompenzuje.
|
Evule,Vojta 5/04,Hynek 5/06 |
|
(18.6.2005 20:59:30) Jé Kopretinko tos mě potěšila, my taky máme draka. On nechodí, ale běhá (chodit začal koncem 8. měsíce). Nohy má úplně fialové od modřin, jedno oko včera rozbité, při krmení si musí aspoň něčím bouchat,atd ... Ale na to mazlení se fakt těším, zatím se mu do toho nechce:-(, to jen když zrovna někam spadne a potřebuje utěšit (15 sekund). Ale snad to teda taky na něj přijdy, my bysme se s ním tak mazlili, vypadá jak andělíček, ale má čerty v očích.
|
|
|
ZuziP | •
|
(17.6.2005 8:23:19) Janulik, nespavost a krik 9-mesacneho dietata este neznamena, ze je nevychovavatelne. Este mozes kludne dopadnut ako moja kamoska. Kriklave, nespave a mrzute babatko sa jej premenilo v inteligentnu, premyslavu a samostatnu slecnu.
|
|
|
Dana (tři děti 14, 8,5) | •
|
(19.6.2005 22:43:14) Chtěla jsem se zeptat, jaké triky jsi za ty roky zvládla. Mou častou noční i denní můrou je naše poslední, nyní pětiletá dcera. Psycholožka, kterou jsem v dceřinných dvou letech vyhledala, protože jsem měla pocit, že jí někdy z bezmocnosti fyzicky ublížím, pro mě měla pochopení, neposlala na mě Linku bezpečí a naše dítě nazvala dítě - reprezentant. Tvrdila, že problémy s ní budeme mít jen doma, s cizími lidmi se bude chovat normálně, spíše řečeno téměř dokonale. Měla naprostou pravdu, dcera je oblíbená ve školce, je vyhledávanou kamarádkou, moje vlastní kámošky si ji často půjčují, protože zabaví jejich jedináčky, všichni ji chválí... Jen já mám někdy pocit, že když nejsem schopná zvládnout dítě v předškolním věku, jak ho zvládnu třeba v pubertě. Proto bych Ti byla vděčná, za ty triky. Jinak se nebudu rozepisovat o tom, co dcera provádí, protože to tu bylo už u jiných dětí popsáno mnohokrát. Moc děkuji.
|
Kopretinka |
|
(20.6.2005 8:53:13) Dano, ty mé triky nejsou žádná věda. Snažím se být krok před Matějem a dopředu vychytávat problematické chvíle. Možná to znáš sama, daří se mi celkem rozpoznat možná nebezpečí střetu a vyhnout se jim. Jde o to, jak věci říkám, kdy a také co. Prostě už předem vím, kdy můžu očekávat vztek, můj mozek rozsvítí červenou a pohotově vymyslí, jak předejít. Někdy je to úspěšné, někdy ne.Bohužel na něho nezabírají takové ty pedagogické vychytávky.
|
Dana (tři děti 14, 8,5) | •
|
(21.6.2005 9:08:25) Děkuji za rychlou odpověď. Tohle předvídání se snažím dělat také. Vidím ale problém v tom, že ustavičné přemýšlení nad tím, co zase by mohlo být za problém, mě silně vyčerpává a navíc mám pocit, že mi pak nezbývá energie pro další děti. Zjistila jsem, že k přežití nutně potřebuji mít od dětiček alespoň občas volno. Když jsem s nimi pořád, ztrácí se mi ty vzdálenější cíle a mám problém být pozitivní. A přitom je hrozně důležité objevovat to dobré, co dítě zrovna udělá nebo řekne a hned to pochválit, to si musím připomínat několikrát týdně - napsala jsem si jako uvítací pozdrav při zapnutí mobilu heslo Buď pozitivní!
|
|
|
|
|
ŠárkaA |
|
(25.1.2008 22:12:20) Ahoj EvčoK. Tvůj příspěvek mě šokoval a moc mě mrzí, že jsem ho objevila až nyní. Mám pocit, že jsem ho psala já! Mám totiž úplně stejného syna. Dnes je mu 3,5roku. Mám dvě dospělé dcery a vždy jsem podobné děti považovala za rozmazlené až mě osud hold chtěl přesvědčit o opaku. Moje sestra má také syna stejného věku, ale pravý opak. Sama mi říkala, že kdybychom spolu denně nebyly a neviděla, že je vychováváme stejně, aže se snažím být vždy důsledná, myslela by si, že je to rozmazlený benjamínek. EvčoK, jestli stále sleduješ tyto stránky, ozvi se prosím a informuj, jak to u vás pokračuje. Chci dát syna do školky a bojím se, jak to bude on i školka zvládat.
|
|
|
Kamča, syn skoro 3 roky | •
|
(17.6.2005 8:39:14) Dobrý den! Zdravím všechny holky v diskusi. Já mám sice jen jednoho syna, v srpnu mu budou tři roky, ale myslím si, že předčí v neposlušnosti všechny vaše děti. Na úvod chci jen zdůraznit, že jej všichni bezmezně milujeme, ale já jsem se včera z něj již málem sesypala. Jako miminko zhruba do jednoho roku to bylo milé a pohodové dítě. Spinkal téměř od narození celou noc, přes den také dost spal a pořád se smál. No prostě paráda! Dnes sice se spaním také problémy nemáme, ale nejí téměř nic a je neustále v akci! Chviličku neposedí, ale to bzch taky ještě zvládla. Ale co nezvládám, je to, že nedokéže být v kolektivu. Přitom je v něm od malinka, takže by mohl být zvyklý. On se prostě nedokáže přizpůsobit. Všechny hračky jsou hned jeho a okamžitě začne řvát, když chci zasáhnout. On je celkem hodný když je sám. Ale mezi dětmi je to katastrofa! Je mi opravdu trapně, když se ostatní matky dívají co to mám za nevychovance! Ale já už fakt nevím, jak to mám udělat aby to nedělal. Jsem z toho zoufalá. Jinak je taky dle názorů lékařky velmi inteligentní, sice ještě nemá úplně dopilovanou řeč, ale to prý nevadí. On je prostě jiný než ostatní děti. Strašně se bojím, jak bude od září zvládat školku. Bude to katastrofa jak bude dětem všechno brát. On se sice nikdy s dětmi nebije, jen vyrve hračku, ale i to stačí! Lékařka mi říkala, že on se prostě nudí se svými vrstevníky a že je nepovažuje za partnery, ale jak to mám těm ostatním matkám vysvětlovat! No prostě hrůza. Omlouvám se za tak dlouhý příspěvek, ale musela jsem si vylít srdce.
|
Veronika, Martínek 4,5, Tomášek 2 | •
|
(17.6.2005 9:04:50) Ahoj To nic, Martínek mezi ostatní ani nešel. Na jeho hračky nikdo nesměl ani chytat. Teď si to brání vzájemně i s Tomáškem. Oba řvou, když jim chce někdo něco vzít. Ale ve školce, až si zvykl na děti kolem sebe, je v pohodě. Ale pořád se mu musí vysvětlovat, že onje ten hodný, který nikomu nic z ruky nebere, a on chce být hodný, tak poslechne. a pak si na to zvykl,a teď brání Tomáška, aby nikdo nebral nic ani jemu. Když jsou děti "jiné" musí se na ně taky jinak. Je těžší vymýšlet pořád nějaký finty. V
|
|
|
Zuzka +Lukasek 4 | •
|
(20.6.2005 11:05:21) Ahoj, Kdyz se mi syn narodil tak mi vsichni rikali, ze si tak hodne dite ani nezaslouzim.Spal od narozeni celou noc a pres den spinkal taky dost a krasne papal a byl úroste andilek. V roce se najednou vsechno zmenilo.Prisli povodne a my se museli porad stehovat a z meho andilka se stal dablik. Doslo to tak daleko ze jsem musela nasi doktorku pozadat o prasky na spani aby syn spal alespon 5 hodin v noci. Pres den vyzadoval veskerou pozornost a pokud ji nemel tak se vztekal, ale tak ze sebou prastil na zem a kopal nohama. Doktorka nam poradila nevsimat si ho a nechat ho vyvztekat ale na to nikdo nemel nervy protoze videt male dite jak mlati hlavou do betonove zeme nikdo nevydrzel. Dalsi rada byla osprchovat ho studenou vodou aby se lekl, Vysledkem bylo to ze syn se jeste ve tech letech nechtel koupat a dostaval pri styku s vodou hystericke zachvaty. Ted mu jsou skoro ctyri a tohle uz se podalo samo, ale zase nastalo neco jineho. Syn dlouho nemluvil zacal ve trech a ja byla stastna ze nabudeme muset k doktorce kvuli mluveni. Ale ted hodne premyslim nad navstevou psychologa protoze uz nevim jak dal. Syn ma svou hlavu, jak neni neco po jeho tak je okamzite zle, nikdy neudela co se mu rekne, pokud se nahodou netrefite do toho co zrovna chce. Kazdy prikaz nakonec skonci krikem a nekdy i placnutim na zadek. Se spanim s nim problem neni ale dostat ho do postele je nadlidsky vykon. Pritom okoli ho miluje. Kazda babicka ho rada hlida a kazdeho ciziho cloveka poslechne ale jen do chvile nez jsem na blizku. Jinak je po poslusnosti.Nevim co jsem udelala spatne proc poslechne kazdeho krome mne.uz zacinam byt mirne zoufala.
|
Štěpánka+Tom11/00+Maty07/03 |
|
(20.6.2005 22:35:24) Tohle mi připadá jako klasický první vzdor. My ho měli nejvíc tak mezi 3-4 rokem (ne mezi 2-3. jak se píše). Může to prý trvat celé předškolní období. Nám pomáhá příkazy prostě nedávat a vymýšlet fígle, odměny (někdy na hranici uplácení). Udělat hru i z toho převlíkání a zaonačit to tak, aby to byl vlastně "jeho nápad" u nás je to už lepší, ale přesně vím o čem mluvíš. Např., když jsem chtěla aby jel na kole, řekla jsem : "Dneska asi kolo nevezmeme, viď, je tam moc horko (mokro, jsi unavený - cokoli)". Odpověď Tomáška "Já chci jet na kole". Kdybych řekla "pojď půjdem na kolo", tak by se zašprajcoval a nešel by. Hlavně zachovat klid, to je zároveň to nejtěžší, alespoň pro mě. Kolikrát jsem si říkala, jak by bylo skvělé říct "Pojď. Obuj se. apod." a on by to udělal. Dneska (je mu 4,5) už se to občas povede, nezoufej. To mlácení hlavou ti nezávidím, Tom jako batole provozoval "pasivní odpor". třeba si i lehl venku na zem, ale nevztekal se, prostě nešel, nedělal nic.
S věkem se to snad zlepší. Přeju hodně štěstí, Štěpka
|
|
Kamča, syn skoro 3 roky | •
|
(21.6.2005 12:45:12) Ahoj Lucko, mám přesně to co ty píšeš. Do roku pohoda a strašně hodné dítě. Od roku katastrofa. Už jsem do této diskuse psala, tak si to přečti. Jsme na tom úplně stejně. Ale věz, buďme rády, že jsou zdraví! Ale už si taky někdy nevím rady!
|
|
anonymni prispevek | •
|
(2.6.2006 18:27:06) Koukni se na tuto webovou stranku: http://www.indigoporadna.unas.cz/main.htm - je to zajimava stranka. Jinak muj napad: kdyz chces aby neco udelal, zkus ho motivovat, necim, co ma rad - napriklad: az si vycistis zoubky, a skocis do sve postylky, tak me zavolej a ja ti prijdu precist kratkou pohadku... snaz se ho dostat do postele na odmenu. Jak doctes pohadku, tak u neho jeste chvilku zustan a hlad ho a rikej mu jak je hezkej chlapecek a jak se mu budou zdat krasne sny, a s cim ti udelal ten den radost a dej mu za to pusinky... Proste ho dusevne priprav na hezkou dobrou noc. Kdyz chces aby neco udelal pres den, tak mu treba rekni, az si uklidis hracky, tak me zavolej at se kouknu, jak mas krasnej pokojicek a pak si dame spolu dohromady zmrzlinku. Kdyz se zase zacne vztekat a kricet, tak si sedni na zem vedle neho - musis byt na jeho urovni - a klidnym hlasem mu rekni, ze mu vubec nerozumis, ze krici. Az se trochu uklidni a bude te vice vnimat, tak ho zacni hladit (uklidnovat) a tichym hlasem (aby uplne ztichnul a mohl te slyset, protoze pres jeho vtek a krik te neuslysi) se ho zeptej, co ho trapi, kde ho to boli (i kdyz neboli) a pod. Musis s nim rozvinout konverzaci, aby byla jeho pozornost uprena na to co po nem chces. Pak mu mezi tu omacku rekni, co by ti udelalo hroznou radost aby pro tebe udelal.... nevim, snad toto pomuze...
|
|
|
|