| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

 Celkem 481 názorů.
 monika + 3 
  • 

ANO!!!  

(21.4.2005 7:09:06)
Mluvíš mi z duše, také jsem se před lety pohoršovala, měla jsem dokonalou vzornou holčičku, ale chlapečkové (nyní 17 a 3,5 roku mě z toho vyvedli.
 Kamila, syn 2,5  
  • 

Skvělé 

(21.4.2005 7:54:22)
Plně souhlasím. Článek mi mluví z duše. Mám takového "neposlušného" kluka a jsem moc šťastná, že ho mám, i když na písku máme stejné problémy. Opravdu super článek!
 MirkaEyrová 


O živém stříbru 

(21.4.2005 8:15:13)
EvčoK., hezký článek. Držím palečky, ať vydržíte, a ať z Vašeho živáčka vyroste šikovný muž.
Taky máme živé stříbro. Nebo do pěti, šesti let měli. Teď, od nějakých pěti a půl, se zklidnil, a v sedmi už je to vlastně "rozumný chlapec" i přes své občasné záchvaty ztřeštěnosti. Ovšem my jsme se nevyznačovali obláčky písku, omatlanými miminky a ani zporáženými babičkami. Náš syn se na ulici v předškolním věku choval vlastně docela spořádaně a nenápadně. Zato když za ním zapadly dveře domova - to se teprve odvázal! Velké hybné dopravní prostředky byly skvělou atrakcí - sedmimetrová chodba byla po značnou část dne životu nebezpečnou magistrálou. Protože jsme si nemohli dopřát uprostřed nevelkého 3+kk tělocvičnu, lozil a šplhal po všem po čem se dalo (s výjimkou stolů, ty jsme uhájili). Nejlepšími šplhadly byli ovšem rodičové - alespoň občas odpočívající tatínek si sotva stačil hájit slabé oblasti svého těla před skotačícím a křepčícím potomkem. Ve školce to také nebylo jednoduché - místo stavění z kostek a kreslení rázoval náš syn po třídě, vyvolávaje stanice vlaku na nejrůznějších tratích. A pravda - lékařské ordinace byly pro syna víceméně zapovězeným útočištěm; dokud maminka v čekárně vytahovala všelijaké knížečky, časopisy a papíry na kreslení, pak bylo všechno v nejlepším pořádku. Ale jakmile byla zaneprázdněna rozhovorem s lékařem, chlapeček prozkoumal kdejaký kout v ordinaci, kdejaké okénko a výklenek.
Díky bohu s objevením písma našel náš syn mnohem lepší zábavu - psát: jízdní řády, seznamy nákupů, pohádky - a v posledním půlroce také pracovní sešity pro jeho "žáčky". Budiž oslavena vzdělanost!
M.
 Petri 


Re: O živém stříbru 2 

(21.4.2005 9:14:56)
I já mám doma raráška, sice je to holka, ale někdy je hořší než kluk. Starší dcerka (5 let) je zase typická holka (šaty, sukně, kočárky, panenky,...) zato ta mladší (3 roky) ta nám dává pěkně zabrat. Nejen, že vyleze všude možně, čím výš tím líp, musí mít vždy první i poslední slovo, miluje všechny zvířátka, takže máme problém, že se často rozběhne k cizím psům a než ji stačíme chytit má ruce kolem krku, co má kola (kolo, tříkolka, odrážedlo) tak je ve svém živlu. No a písek to je snad kapitola sama pro sebe - vše bylo totiž popsáno v článku.
Ale už teď je vidět, že se v životě neztratí.
Všem maminkám, které mají živější dítka přeju pevné nervy - po pubertě to naše "trápení" snad skončí (ha-ha).
 dede, 2 synové 19+15 
  • 

Re: Re: Nepřejde to! 

(22.4.2005 12:25:40)
Milé dámy, doufat můžete, ale skutečnost může být překvapující. Říkám vám vážně -- na dobu trapasů budete s dojetím vzpomínat v době, kdy váš nadmíru živý potomek dostane řidičský průkaz! Náš starší byl přesně to, co popisuje autorka, v souladu s jiným komentářem přešel později k obdivu všeho co se hýbalo -- v jeho případě ke kolejovým vozidlům. Ve dvanácti nám jezdil v Praze po nádražích a měl-li možnost, ujel i jinam. Do Kutné hory, Plzně apod. Bylo to šílené! Hlídala jsem mu peníze, čas a kde co, nic nepomohlo. On totiž jezdil se strojvůdci na lokomotivách...
Je to vynikající kluk, teď těsně před maturitou, chytrý, milý, má nás rád, nedopouští se žádných problematických činností (alkohol, drogy, kouření...) ale je stále svůj. Dokáže vyvést z konceptu i profesory, všude debatuje, předevčírem i s Klausem o evropské ústavě. Autem jezdí velmi dobře, myslím i podle předpisů, ale ty nápady! Minule jen tak mimochodem pod vlivem okamžitého nápadu mi posadil auto až na břicho do bahna. Chtěl projet polní cestou a nějak si nevšiml, že 2 dny prší. Ale myslel to dobře... Nikdy si nevšimne počasí, když se má obléknout. Ale jako dobrovolník skvěle pracuje s postiženými lidmi.
Milé maminky -- nevyrostou z toho. Jenom se to trochu změní. Pokud si vy zachováte duševní rovnováhu (a že je to po čertech těžké), tak s nimi prožijete skvělý život. A jednou budete opravdu otužilé babičky!
 sarks 


Re: O živém stříbru 

(24.4.2005 8:30:02)
Ahojte mám doma taky takový dareček budou mu v říjnu 5roku a nedavno jsme byli na návštěvě a tak dělal sceny a vztekal se a nadával do sakra za každým slovem nevím kde to pochytil ale já se viděla v řiti.venku na písku je to obdobné jako v članku jinak je šikovný pomáhá,když zase začne sebou hazet a šít sebou tak ho rychle zaměstnám a to je hodný,snad z toho vyroste.mladší syn taky začína jak vidí staršího blbnout tak se přidá řádijou jak o dušu.Na nočník se naučil ve dvou letech a na záchod chodil sám od dva a pul roku.není kam spěchat až bude zraly na to naučí se .Syn nemluvil do čtyř let a ted mele jak kafomléjnek.To je muj postřeh.mějte se hezky a přeji nám at se nezblázníme z našich ratolestí.
 Kačka+2ratoslesti 
  • 

JE TO PŘESNÉ!! 

(21.4.2005 8:49:12)
Opravdu. Také mám v živé paměti, jak jsem se ještě bezdětná pohoršovala nad neposednými a kňourajícími dětmi v metru. "To si je ty maminky nemohou trošku zklidnit, nějak zabavit, nejsou tu přece sami, měli by být ohleduplní". Naivní? No, jak říkám, ještě jsem neměla vlastní zkušenost.
Obě moje děti jsou hodně neposedné, i když každé trošku jinak. I já jsem si prošla nepříjemnými pocity v čekárnách u lékaře, kde moje děti (horečka nehorečka) podlézaly lavice, honily se, obě najednou povídaly, zatímco ostatní děti prostě seděly. Jak já záviděla. Anebo nákupy, ta hrůza. Takové botičky se ale nedají kupovat bez nožičky, na kterou jsou určeny.
Děti mi utíkaly po chodníku (každé jinam), já trnula, kdy si to namíří do silnice, pletly se ostatním pod nohy, rukou objely každé špinavé zábradlí, obě najednou mluvily, a já nerozuměla vůbec ničemu, protože všude byl velký hluk z aut i lidí. Hrůza.
Okolí a zvláště moji rodiče mi také naznačovali, že bych měla "přitvrdit". Prý jim necháváme příliš volnosti, nemáme určené hranice. Jenže my je máme. Jenže asi jinde.
Teď už jim je 7 a 5, ale neposedné jsou stále. A já najednou zjišťuju, že mi to vlastně ani tolik nevadí. Líbí se mi jejich zvídavost a chci ji podporovat. Jsem ráda, že jsou samostatné a originální, že si hledají vlastní cestu. Názorů okolí už si tolik nevšímám.
 Lenka 
  • 

Moc hezké 

(21.4.2005 9:07:22)
Taky mi článek mluví z duše a jsem ráda ,že nejsem sama se stejnými pocity .Mám 2 děti ,9letou dceru (andílka) a 3letého syna (čertíka) .Když byla dcera v jeho věku byla hodná (docela jí to vydrželo) nikdy žádný úraz ,žádný trapas ve společnosti ostatních mamin a dětí ,žádné zničené hračky doma ani u známích atd. Když jsem viděla nějaké "zlobivé" dítko tak jsem si pomyslela ,že ho rodiče nezvládají ,že já bych ho vychovala lépe ,ale náš synátor mě vyvedl z omylu !!Nemůžu ho nechat bez dozoru a když si myslím ,že si konečně v pohodě hraje tak mě pak berou mrákoty ,když ho sundávám vysícího z plotu nebo ze skříně .Okolí si nejspíš většinou myslí to co já před léty ,ale já už se naučila to brát s rezervou a my rodičové, aspoň máme vždy vtipnou příhodu s nezbedným synkem..

EvčoK díky za skvělý článek !
 nela+Tom/92 


"zloživé děti" 

(21.4.2005 9:20:50)
Moc děkuji za ten článek. Vím, jaké má Evča pocity. Jsem na tom úplně stejně. Mám doma taky "zlobivé" dítě. Tom je velmi hyperaktivní. Ve škole to je úplná hrůza. Na druhé straně je velmi milý, přátelský, ač jedináček, není vůbec lakomý, nejraději by se rozdal. Umí velmi dobře navázat s kýmkoliv hovor, až je mi to někdy nepříjmené. Protože všichni o nás všechno ví.
Musím říct, že někdy propadám naprostému zoufalství, hlavně ve věcech, které se týkají školy, či jiné povinnosti. U ničeho nevydrží, pořád by jen poskakoval...
Vím, že za nepozornost a svou " zlobivost" nemůže, ale vysvětlete to někomu....
 Katka+2 čerti 
  • 

Ano! 

(21.4.2005 9:24:04)
Plně souhlasím s celým příspěvkem.Pro pobavení popíšu dnešní ráno(ještě ho rozdýchávám).V 7.00 budím,oblékám oba "hošíčky".Těsně před odchodem z bytu začne starší hledat v pokojíčku zarovnaném hračkami "fazoli",katerou si chce vzít do školky.Trvá to 10 minut,pak ho přesvědčuji,že musíme jít.Pláče a trvá na tom,že si vezme dinosaura,kterého už si mezitím vzal mladší kluk.Poperou se o něj.Pláčou oba.Je 7.45. Vycházíme z domu,mladší chce vzít do náruče.Mám tašku s lahvemi a kabelku,požádám staršího,aby mi vzal kabelku.Když přijdeme k autu,starší syn roztočí kabelku na řemíku,kabelka odletí 20m na trávník.Je v ní mobil...přežil,hurá.Honím staršího,mezitím mladší vyndává z odložené tašky prázdnou lahev od piva a zkumavě ji obrací,aby se podíval dovnitř.Poleje se zbytkem piva,pojede ke hlídecí babičce(tchyně) a bude smrdět pivem...SUPER!Nakládám celý ansámbl do auta.Vykládám staršího ve školce.Vybíhám s mladším 4 patra ke tchýni.Usedám do auta a mířím do práce.
Je 8.20...a nejhorší je za mnou.V práci už to bude brnkačka.
PS:proto prosím maminky vzorných holčiček - mějte s námi soucit!
 Méďulka 


Re: Ano! 

(21.4.2005 9:53:57)
Kacko, tak to jsi napsala nadherne, rozesmalo me to k slzam... :-) No a uplne jsem videla , ze neco podobneho mam doma taky.Jenom porad s manzelem resime, jestli ta starsi je nebo neni hyperaktivni.Mame dve holky - mladsi ma ted 9 mesicu, zda se byt uplne normalni v pohode, muzeme s ni kamkoliv, na nakupy, na navstevy-proste pohodove a klidne dite. S manzelem tomu rikame "takove normalni dite jako maji vsichni ostatni". Starsi ma skoro 5roku.Nechci z ni delat kdo vi co, je hrozne mila hodna usmevava holcicka, umi se sama zabavit, je pratelska-andilek.Jenze staci rict treba pojd uz musime jit do skolky nebo prijdem pozde a zmeni se v draka. Zacne behat po pokoji, skakat po sedacce, kreslech atd., zacne se desne mracit ,jecet, vztekat, kricet,kdyz si chci s ni o tom v klidu promluvit, nedokaze se zklidnit a poslouchat me-zpravidla ja ji neco rikam a ona me prervava treba : ty si zla maminizna, ja te nemam rada, uz ti nikdy nenakreslim obrazek, ted pujdu a zaspinim ti (rekne nejakou vec) a ty to pak budes uklizet, no jak chces ... a proste takhle jede treba 5minut v kuse.Snazim se vzdycky jen nevypenit a zkousim se treba zeptat co bude ve skolce nebo proste zkousim otocit hovor nekam jinam, pokud me ovsem pusti ke slovu.Pak treba chozeni po schodech -jakmile jdem nahoru/dolu furt jeci, muzu ji napominat kolikrat chci-jeci jeste vic-tak jsem uz rezignovala, nerikam nic.Chozeni po navstevach i s ni je taky obcas zazitek, posledne dokonce kopla tetu do hlavy.Clovek fakt vypada jako kdyby nezvladal vlastni dite, samozrejme ji obcas plesknu (ona si z toho ale absolutne nic nedela), snazim se ji domlouvat, ale taky to evidentne moc nepomaha.Problemy s ni byly od malinka. Nemohli jsme s ni nikam, kdyz se nekde rozjecela, tak nebyla k utiseni, muselo se honem domu a tam se teprv zklidnila.Nejake chozeni vsude tak jako tedka s mladsi absolutne nehrozilo, vsecko se muselo nejak "prizpusobovat", aby byla v pohode.Tehdy nam to vubec nedochazelo, ze je vlastne trosku "jina a slozitejsi" nez ostatni deti, vidim to hlavne tedka az kdyz je druha holcicka. Myslite, ze je to hyperaktivita? Nebo jenom obycejne detske zlobeni?
 Šárka, taky skoro 5letý drak 
  • 

Re: Re: Ano Méďulko!!! 

(21.4.2005 10:22:14)
No konečně. Už jsem si myslela, že tohle dělá jen náš lumpík. Chová se úplně stejně jak popisuješ dcerku. Když máme jít třeba do školky nebo prostě se jen má začít oblékat, začne hotové peklo. Kope do nás, lítá po bytě i v botech (ví, že to nesmí),.....viz tvůj článek.
Takhle vyvádí taky už od malička.
Moc mě potěšil úvodní článek, teď už vím, že nejsme jediní...
Mějte se krásně a pevné nervy všem.
 Méďulka 


Re: Re: Re: Ano Méďulko!!! 

(21.4.2005 21:17:18)
Jezisi, to je tak super pocit, kdyz clovek vi, ze i nekdo jiny ma doma to same!!! :-)
 EvčaK 


Re: Re: Ano! 

(21.4.2005 10:23:03)
Méďulko, určitě to, co popisuješ není úplně normální zlobení. Dostal se mi do ruky skvělý článek. Jmenuje se "Chvilku neposedí v klidu" a vyšel v Ethosu 2/2005. Nevím, jestli by se dal stáhnout někde na netu. Stojí za přečtení. Tohle všechno, co tu popisujeme autorka vysvětluje dědičnou poruchou chování. Vím o LMD a ADHD celkem dost věcí a tohle semi zdálo velmi zajímavé.
Když bude zájem a článek k nesehnání, pokusím se to tu ve zkratce popsat.
 EvčaK 


Milé maminky BOJOVNICE! 

(21.4.2005 10:29:29)
Všem Vám moc a moc děkuju za reakce. Myslím, že nám takovéhle vzájemné povzbuzení moc prospěje. Vůbec jsem nečekala takovou smršť ohlasů a navíc kladných.
S rodiči těchto čiperů se scházíme na místní disusi Lehká mozková disfunkce, jak už se zmiňovala Šiška. Tak když budete potřebovat povzbudit, poradit nebo se jen vyplakat, přijďte!
Jinak Vám i sobě přeju ať máme kolem sebe plno chápajících lidiček, takových jako tady v diskusi u článku, hodně trpělivosti a hlavně ať těm našim broučkům rozumíme a moudře je vedeme, aby si dokázali poradit především sami se sebou. Evča
 Jarka+Kája3/00,Kamča12/02 


Re: Re: Ano! 

(21.4.2005 17:11:09)
Meďulko,a to dělala od malička????Ptám se se strachem:o(Mám doma pětiletou,ta je až na nějaké výkyvy hodná,ale ještě mám dvouletou a to je doslova šílený dítě!!!!A dělá přesně to,co ty popisuješ:o(Je starašně tvrdohlevá,když není po jejím,začně ječet,velmi nahlas!!!Takže jsme většinou ihned středem pozornosti!!!Nakupovat s ni musím buď v kočárku!!A když potřebuji větší nákup a musím jet autem,tak nepřipadá v úvahu,aby seděla v nák. vozíku na místě k tomu určeném.Prostě chce dovnitř a já po několika minutovém boji a ječením,jí tam musím dát,jinak bych nenakoupila!Ale to zas vyžaduje neustálé napomínání,aby si sedla a nešlapala po tý zelenině,aby nevyhazovala věci z vozíku.Jsem mnhdy z toho zpocená a na pokraji pláče!!Do restaurace se ani neodvažujeme jít,taktéž cestovat hromadnýmy prostředky!!!Vloni jsme byli na dovolené letecky a jelo se i autobusem,cesta byla očistec!!!Čmárá pořád úpo zdi a nenechá si vysvětlit,že se to nesmí,dostává za to přes ruce a stejně to dělá pořád!!!Pořád taky vylévá pití,do křesla,kočárku,na zem,do jídla.taky si to nenechá vysvětlit,reaguje na to,stejně jako tvá dcera.A dělá ještě spousty dalších věcí,ale takhle už jsem se dost rozepsala.Nevím co s ní,stěžovala jsme si dětské doktorce a ona mi na to řekla,že je to holt osobnost!!!!!!!
 Méďulka 


Re: Re: Re: Ano! 

(21.4.2005 21:47:18)
Jarko, nechci strasit, ale je to presne ono... S tim nakupnim vozikem naprosto naprosto to same...
 Monika,Martin 3,5 
  • 

Re: Re: Ano!vzkayz pro Medulku 

(23.4.2005 11:39:38)
Ahojky,
řekla bych,že Tvoje dcera je podle ostatních nenormální,podle mých měřítek je OK.Mám doma 3,5letého divocha,který od malička jen brečel,řval a dokolečka.O probděných nocích ani nemluvě.Když byl menší nemohli jsem ani chodit po normálních návštěvách,jen k rodinám se stejně malými dětmi.Ostatní nedokázali pochopit co ho tak láká na volně položených květináčích,proč chce prozkoumat každou vázičku,pomačkat každý čudlík na elektronice a nedej bože vyzkoušet pérování na gauči.U jedněch známých povytahoval šuflíky a vyhrabal všechny ponožky a prádlo a měl z toho hroznou srandu.Dokázal by se tím zabavit na dlouho,ale dotyční rodiče nás poslali kamsi a v rámci udržení přátelských vztahů máme zákaz vstupu k nim než Marťa půjde do školy...No a takové návštevy u prarodičů to byly galeje vždycky.Teď se tam snažíme chodit v době kdy je v telce nějaká pohádka,aby aspoň chvilku byl klid,ale i tak to není na dlouho.Na písku to bylo kolem 2roku tragické,večné rvačky o hračky,házení pískem a kameni úplně na denním pořádku.Kolem třetího roku nástupem do školky nastoupilo období vzdoru,které vygradovalo před vánoci v Gigasportu,kdy jsem odmítla koupit značkový balón a synátor ztropil hysterický výstup přímo na koberci ve vstupních dveřích kdy si lehl na zem a řval a kopal...Totéž pak zopakoval na silnici na parkovišti a abych ho nezabila hodila jsem ho do auta,zavřela a chodila dokola,dokud se neuklidnil a já to nerozdýchala.Teď už to polevuje,dá se mu domluvit,záchvaty jsou kratší a míň časté.Taky mu pomohla školka a disciplína.Tam se chová jak neviňátko(sice občas utekl učitelce při vycházce nebo se popere s klukama),ale jak dorazí domů tak je jak urvanej z řetezu.O tom,že si s manželem v klidu vypijeme kafe si můžeme nechat zdát a jen video nám umožňuje aspoň občas něco vidět.Taky stávkuje s jídlem,ve školce nad ním zlomili hůl,jí suchý chleba bez pomazánek a jídlo mu nenutí.Takové ty výpravy a oblekání někam máme taky jak estrádu,někdy i se scénou,proč zrovna tohle si nemůže vzít s sebou...O tom jak ho naháním po bytě ani nemusím psát.A tak si žiju v bláhových představách,že jednou budu mít hodnou holčičku,která si sedne ke kostičkám a vydrží u toho půl dne,že si ji vyšňořím do šatiček a ona nebude do pěti minut jak čuně,že když řeknu pojď tak to udělá...Ale člověk se nemá rouhat,buďdme rádi,že jsou ti naši divoši zdraví a že z nich vyrostou sebevědomí lidé,kteří si budou umět se vším poradit a nikde se neztratí.Tím mě všichni utěšují,protože Marťa je velice bystrý,pohybově nadaný,prostě šikulka.Já jsem byla přesně totéž a můžu říct,že se mi daří velice dobře,vždycky jsem si dokázala poradit a jen tak nic mě nerozhází.Naši mě utěšují,že jsem se hodně zklidnila tím,jak jsem se naučila číst a psát.Tak se těš na školní léta bude líp.A na blbé kecy okolí nereaguj,já když na to nemám nervy,tak na blbé kecy reaguji otázkou: a vy máte kolik dětí,že si mi dovoluje radit.Ve většině případů dotyčné osoby sklapnou,protože jsou to lidi,co děti nikdy neměli,tak nemají co kritizovat.Držím palce.
 Lida 
  • 

Re: Re: Re: Ano!vzkayz pro Medulku 

(26.4.2005 15:03:31)
Moniko všechny předešlé odkazy byly skreslené. Pouze tvůj se podobá mojí dcerce. Je jí 4,5 roku. Problémy jsou na denním pořádku, ale záchvaty kdy sebou sekne a brečí i 30 min, ani už neví přoč, jen aby brečela, jsou už řidší. Od narození byla křičící dítě. Co jsme si užili s prdíky. Od tří až čtyř odpoledne do deseti až jedenácti na rukou. Vyzkoušela jsem kdejaké mazání, kapečky od doktorky, nic nepomáhalo. Až když začala chidit v devíti měsících to polevilo. A tak se asi naučila vztekat. Po zlém to absolutně nezabírá, na vysvětlování se trváří, že neslyší nebo nerozumí. Nakonec se ještě urazí. Návštěvy jsem po několika skušenostech zrušila. Teď se to zlepšilo se školkou. Mám i druhou holčičku 1,5 roku. Donedávna vzorné dítě žijící, spící a jedící vzorně. Od té doby co začala více vnímat , chodit a kmunikovat se závratnou rychlostí učí zlobit od starší.
Nadruhou stranu jsou obě veselé, zdravé a většinou si přející.
Dost si spolu vyhrají. Jen ty jejich hry jsou někdy o zdraví.
 rorry,09/05,01/08 


Re: Ano!vzkayz pro Medulku 

(14.7.2009 8:57:03)
ahoj holky, no máme doma to samé s větší zlobivkou. Já vím, že na ni nic neplatí, když má svůj den. Je to myslím trochu lepší než dřív,ale teď si také dokáže prosadit svou. Nehledě na to, že má teď menší sestřičku, která je neporovnatelně menší a o hooooodně lehčí, tak se musím zase snažit to udělat tak,aby zůstaly v celku obě. Menší je klidnější , ale hrozně ráda napodobuje vzdor, je vidět, že dělá to samé co větší. Ale jsou to zlatíčka.... občas už odpočítávám hodiny , než půjdou obě hajkat,ale o tom je to určitě taky. Je pravda, že nejsme stroje a máme toho docela dost. Také jsem si vyslechla od různých lidí, jak to a ono dělám špatně.... hlavně od těch, co děti vychovávají jen ve své hlavě, protože je samo chtějí,ale zatím nemají,ale už sami vědí, jak to bude supr, jak budou poslouchat a hrát si jen tak jak oni budou chtít.... asi si neuvědomují, že i to miminečko krásné zrovinka narozené má již nějakou svoji osobnost a opravdu nebude poslouchat a odkývávat vše, co si rodiče zamanou. Hranice musí být, i nějaké povinnosti když je na to doba...ale také hodně lásky. My učíme je a oni také učí nás, někdy jen svým krásným pohledem na svět. Tak i když nás někdy vytáčí, ať mají krásné dětství, které jim dává pocit lásky a spokojeného dětství.
 Katka,Jiřík 4r 
  • 

Re: Ano! 

(21.4.2005 14:27:43)
JAko bych viděla sebe. Ráno se mu nechce vstávat do školky, tak ho napůl spícího obléknu a pak to začne, maminko já mám hlad(asi tak 5 minut před odchodem)a vezmu si hračku a jde do stanu kde má asi milion věcí a hledá FAZOLI!!!!JInak na písku ho radši pořád hlídám, rád hází písek až je tak zblblejže si nechá líbit všechno i od roční!! holky. RAdši tam moc nechodím, pravda je,že ho teď baví spíš kolo a brusle
 Petra+1 dítko 
  • 

opravdu super článek 

(21.4.2005 9:26:05)
Moc za něj děkuju.Mám zatím jen jedno dítě-dcerku.Jsou jí 2.Ale přesně to co popisujete ve svém článku a i ostatní maminky to prožívám denodenně.
Všude lítá,šplhá,a hlavně ráda ničí,někdy si říkám že je škoda jí kupovat hračky.Panenky jí vůbec nebaví,nejradši něco montuje nebo do něčeho buší.Nejhorší je to doma nebo když je venku jen se mnou-myslím bez dalšího dospělýho(táta se nepočítá to dělá taky).Spousta dětí v okolí jsou jako andílci,taky na mě pohoršeně lidi koukají.Přesto jsem moc ráda,že jí mám.A pomalu se smiřuju s tím,že s ní nic nenadělám.Bohužel zvýšený hlas je u mě poměrně často,prostě má svojí hlavu.Ještě jednou díky za skvělý článek,začínala jsem si myslet že jsem fakt špatná matka.
 šiška+3 


Evčo, díky moc!!!! 

(21.4.2005 9:46:58)
Zrovna ráno jsem na tebe myslela, když jsem pročítla naší oblíbenou diskusi. Měla jsem chuť napsat co je s tebou a ty ses tak krásně vybarvila. Moc za tvůj článek děkuji. Myslím, že ostatní holky co tu psaly by se k nám taky mohly připojit, ať je povzbudíme konkrétněji.
 Berrinkaa 


Re: opravdu super článek 

(21.4.2005 9:53:55)
tak mám doma taky takové šídlo:-))
Zlobí, vzteká se, lítá, chvíli neposedí...ostatní rodičově jen kroutí hlavou co to mám za zlobivce, že musím být přísnější? jde to ještě vůbec?
Někdy už nemám sílu, stále ho honit, přemlouvat, utěšovat, ukáznovat:-)
Jsem ráda,ž e v tom nejsem sama....má své hranice, které nesmí překročit, jen jsou asi jinde, než se líbí ostatním:-(
 šiška+3 


Evšo, moc díky!!!!!!! - 2. pokus 

(21.4.2005 9:51:31)
Zrovna ráno jsem na tebe myslela, když jsem pročítla naší oblíbenou diskusi. Měla jsem chuť napsat co je s tebou a ty ses tak krásně vybarvila. Moc za tvůj článek děkuji. Myslím, že ostatní holky co tu psaly by se k nám taky mohly připojit, ať je povzbudíme konkrétněji.
P.S. l. pokus se někde ztratil...
 Kopretinka 


Už to taky znám 

(21.4.2005 10:01:45)
Patřila jsem také k těm co, nechápou, jak můžou mít rodiče tak nevychované děti. Můj nejstarší byl takové sladké děťátko, se kterým se člověk lehce domluvil, byl i opatrný, druhý syn měl sice nějaké problémy, ale také jsem si s ním celkem poradila, dcerka byla klidná a roztomilá, ale pak přišel náš jedenáct let očekávaný potomek a všechny mé iluze o mých výchovných schopnostech vzaly za své. Syn není sice příliš divoký, do žádných velkých nebezpečných akcí se nepouští, ale je nesmírně tvrdohlavý. Naprosto přesně ví co chce, jak, kdy a s kým. Všechny psycho i pedagog. snahy jsou zbytečné. Je mu čtyři a půl a pomalu ustává vztekací období, když pomalu tak to znamená šnečí tempo. Občas si nechá i něco vysvětlit, ale je to pro něho tak obrovský výkon, že se tím tak unaví, že vzápětí nastane nějaký mimořádně neřešitelný problém ( např. ponožky) a vzteku se stejně nevyhneme. Naučila jsem se problémům předcházet, být o několik minut napřed a předvídat. Vím, že i pro mého syna je jeho povaha zátěží a snažím se myslet na to, že jít za svým cílem není špatná výbava do života. Tak se mé výchovné snahy upírají k těm cílům a prostředkům, nechci mít syna, který jde tzv.přes mrtvoly. Plusem je také samostatnost, tuhle si opravoval kolo, dokonce vymyslel i způsob a hledal náhradní díl. Samo, že to nedokázal, ale staral se co mohl, strkal tam blbosti, ale ta zarputilost prostě nedovolila říct, že to nejde. No nakonec konstatoval, že běhat vedle kola, které vede, je taky dobré a vlastně je to jízda na kole. To je ještě dobré, ale té ostudy kdykoli si vyjdeme mezi lidi. No, dělám, že nic a snažím se tu trapnost, kterou cítím nepřesouvat na něho a nevylévat si vztek, který cítím spíš na ostatní než ne něho. Nedávno mne překvapil. Byli jsme s dětmi v resturaci ( chodíme tak jednou za dva měsíce někam na oběd, děti to milují) a náš malý neměl ani jeden problém, sice si to vynahradil hned na chodníku, ale já jsem byla blažená. Předposledně trval na tom, že chce k jídlu delfína. Prostě delfíni se jedí a on ho měl i doma a chce ho! Bezva situace, chtěla bych vědět co si myslelo okolí, i když možná radši ne.
 ZuziP 
  • 

Re: Už to taky znám 

(21.4.2005 10:37:25)
Kopretinka, ani my nemame doma prave nejake extra velke torpedo, ale aj moje sebavedomie sa s jeho narodenim dostalo do uzkych.
Pri prvom synovi som bola presvedcena, ze jeho spravanie je hlavne vdaka nasej uzasnej vychove a hups! Narodila sa nam ozajstna osobnost! Nas druhorodeny syn je tvrdohlavy, svojhlavy, vie presne, co chce a co nechce a ma uzasnu schopnost nesuhlasit.... Niekedy som riadne na nervy, ale uvedomujem si, ze moje deti, take ake su, so vsetkymi chybami, su presne to, co som v zivote potrebovala a ze mi pomahaju rast....
 Lenka+Kubík 
  • 

Je mi tak blaze.... 

(21.4.2005 10:22:40)
když jsem si to všechno přečetla.Mám dvouletého kluka-torpédo,neřízená střela,divoch....Už mne trochu napadaly myšlenky, jestli to už nehraničí s hyperaktivitou.Po shlédnutí názoru jedné lékařky to vypadá, že to zatím jde.Když jsem viděla maminky jak jdou se svou ratolestí pěkně za ruku..ach jo..Já místo toho uvažovala, jestli si mám pořídit takové to vodítko co se dá povolit, stáhnout.No jo, ale to bych asi měla sociálku na krku.Během doby co tady píšu stačil malý udělat:upozornit mne na nezakrytou zásuvku/kryt si umí sám vytáhnout/,vyházet všechny gram.desky,pustit si Dádu,vytáhnout šroubováky ze stolu od bráchy...Nemyslím,že je zlobivé, je prostě živé.Raději mít takového divocha,než najít dítě po hodině na stejném místě.Věřím,že některé maminky by s námi i měnily.A když vidím nějaké to tzv.zlobivé dítě na veřejnosti?Spíše se začnu smát.Ty naše zlobivé děti vlastně objevují svět, lépe se v nim potom vyznají, jsou zvídavé a myslím i velice chytré.Končím a jdu uklidit ty desky a CD...nevím jestli to dám dohromady,ale nejdříve musím vypnout počítač, aby brácha neřval:co jsi mi zase v tom počítači provedl?Někdy mám pocit, že naše torpédo bude za chvíli ovládat počítač lépe než celá rodina. Přeji Vám krásné chvíle s dětmi.A děkuji světu za každé nové ráno s tím mým divochem.
 Monka syn2,5 
  • 

Re: Je mi tak blaze.... 

(15.11.2007 23:21:47)
Ahoj mam takove dítko taky a jsem ráda, že nejsem sama,že vím že jsou na světě mamky,ktere jsou na tom stejně.Každy den si říkám, jsem ráda za to,že je tak živej a veselej a kreativní.Ale..... Mame celkem ustaleny system hlídání s babičkama,takže mam od svého divocha aspon chvilkma klid. Tatínka mame většinou na cestach,takže do výchovy moc nezasahuje. Ja jsem celkem tolerantní a snažím se zasahovat až v krajních přípdech, ale bohužel jsem se zatím nenaučil ovladat svoji zlost. A v případě kdy mame svuj den - rano nechce jist,pak vymota celou roli toaletniho papíru nacpe do WC(ja si v tu dobu cistil zuby a uz mu to 2 roky zakazuji),pak tedy po oblečení vyjdem ven, vymete každou kaluž,chodí zásadne po kdejake škarpě a blatě(co se naučil chodit se snažim mu vysvetlit,že na chození je chodník,pak treba doma při obědě mi pokouše jídlo a pak se mu nehodi tak ho vyplivne na zem, namočí auticko do polevky, počura se na zem (to uz chodí doma na nočník),pokreslí si ruky atd. Někdy proste vylítnu a placnu, většinou po rukach, ale už se mi stalo,při záchvatu jeho řevu a že občas mi uděla pěknou scénu tak i po pusence.Snažím se nebýt zla, je mi to pak líto,ale většinou to vydržím tak týden 2 a pak nastane zas situace ,že placnu. Ale budu se snažit řešit vše domluvou a toleranci když už vím, že nejsme sami.
 Marsi2 


Re: Je mi tak blaze.... 

(17.11.2007 15:10:44)
Ahoj,právě jsem si sedla, abych si trochu oddechla od toho našeho raráška. Je mu sice teprve 1,3roku, už začíná běhat, neustále je v pohybu, není snadné ho uspat, odpoledne usíná pozdě, ale říkám si, dobře,že vůbec usne. Prohlížet knižky a obrázky to ho moc nebaví a hračky jsou také jen na chvilku, neustále něco vyhazuje ze skříní, z kuch.linky, v koupelně hází předměty do vany, dnes mi hodil do namočeného prádla půlku chleba. Jídlo chce jíst sám, jinak protestuje, kolem je spoušť, ale naučit se jíst musí. Dástaví radiátory na nejvyšší stupeň, vyhází šuplíky v obýváku, do těch větších leze nebo padá ze skříňky, zkouší lézt i na televizor(ještě máme starou hranatou bednu), hrozně ho baví lézt po schodech, tím se často bavíme. Když mu něco zakážu, např. přisunu bednu k mrazáku, protože ho opakovaně otvírá, začne se vztekat, ošklivě řve a lehne si na zem, nevšímám si ho, a pak to přejde. Je to blonďatý modrooký andělíček, všichni říkají, jak je hodný, usměvavý,...ale jakmile ho puatím na zem, všechno zkoumá a bohužel ještě stylem do pusy, takže mě udržuje ve střehu. Možná přeháním, že ¨je to první dítě, ale i tchýně mi říká, že její děti takové nebyly, že je dala do postýlky a hrály si nebo když měly spát, usnuly. Tak nevím, buď jsem divná matka a udělala jsem někde chybu nebo je Jirka živější a musíme to vydržet. Někdy už se těžko ovládám a zvýším na malého hlas, už párkrát i dostal na zadek, i když to asi nechápe, protože se tomu směje a vyvádí dál. A každý večer si říkám, zítra se budu k malému chovat lépe, vymyslím, jak ho utahat a nakonec jsem utahaná já. Tak jsem se vypovídala a jdu uklízet po tom malém tornádu. Přeji všem pevné nervy s aktivními dětmi.
 Gábina 
  • 

No... 

(21.4.2005 10:54:49)
No, já pokud narazím na dítě, co se chová jako drak a obtěžuje svou divokostí okolí, tak to beru hlavně podle rodičů. Potkávám v zásadě dva typy rodičů takových dětí. První skupina rodičů se snaží dítě mírnit, zabavit, vysvětlovat co se nedělá a proč. Je to evidentně náročné, ale pokud od rodičů vidím snahu, tak mi to stačí. Člověk přeci vidí, že dítě je prostě živel od přírody a rodiče už jsou z toho sami umoření, ale i tak na jeho řádění nekašlou. Chápe, že rodičům to taky není jedno, jen není v lidských silách takové dítě udržet v klidu.
Druhá skupina rodičů má zvláštní víru, že jejich dítě je velmi roztomilé, každému se přeci musí líbit. Typická reakce na to, když potomek ve vlaku do ostatních cestujících kope je: "Ale vždyť je to dítě" případně "Moje dítě je výrazná osobnost, nechci ho omezovat". Můžete mě nařknout z nedostatku tolerance, ale nemám příliš ráda maminky (tatínky), kteří se chovají jako že z jejich zlatíčka mají všichni padnout na zadek, neboť dítě má právo na cokoli a všichni okolo mají povinnost ho tolerovat a respektovat. Moje bývalá kolegyně si často brávala do práce synka a připadalo jí vždy moc veselé, jak rychle hošíček dokáže vyházet věci z mých šuplíků (nešly zamykat), kdykoli musím s něčím do jiné kanceláře.

 Beruška 
  • 

Re: No... 

(21.4.2005 11:01:39)
Názor je názor, ale zajímalo by mne, zda máte nějaké dítě.
 MirkaEyrová 


Re: Re: No... 

(21.4.2005 11:41:45)
Beruško, já mám taky takové čírtě, takže vím, co to je. Přesto na "zlobivé" děti pohlížím tak trochu taky tak, jak píše Gábina. Podle mě je největší chyba, když rodič na tu výchovu rezignuje. Jo, je těžký usměrňovat divokého potomka. Je to strašně, ale STRAŠNĚ frustrující. Ale rodič by nikdy neměl přistoupit na absolutní rezignaci. Měl by neustále hledat psychické rezervy na "boj s větrnými mlýny". Na sté a tisící usměrnění téže nevhodné činnosti. Jo, není to sranda - a u takových přeaktivovaných dětí logicky MUSÍ dojít k tomu, že u něj nelze pilovat "méně" důležité detaily, jako třeba pořádkumilovnost ve vlastním pokoji (na což jsem u syna třeba rezignovala já...). Ale na zásadní věci by si rodič tu energii měl najít - a neubližovat druhým podle mě je docela dost zásadní věc.
Tož tak. Taky si tak letmo vždycky "perlustruju" rodiče:-))))))
M.
 Sylvie 


Re: Re: No... 

(21.4.2005 11:55:48)
Beruško, já mám děti dvě (4a1/2 a 2a1/4 r) a s Gábinou souhlasím. Moje děti patří mezi ty "živé" a já se je snažím klidnit s ohledem na ostatní lidi. Ne vždy to jde, ale pořád je výsledek lepší, než když jdu někam s manželem, který je přesvědčený, že jsou to holt děti, tak proč je pořád prudím :o( Pokud haranti lítají po hřišti, tak pro mne za mne, dovoleno je téměř vše. Když ale třeba jedeme vlakem, může mě šlak trefit, když já se je snažím udržet na sedadle a manžel jim dovolí pobíhat a vřískat po vagonu. Jsou to děti a nebaví je sedět, tak co furt mám, ať se proběhnou...

S.
 Beruška 
  • 

Re: No... 

(21.4.2005 12:27:48)
Škoda, že jste vůbec nepochopily, jak jsem to myslela. Ale nechce se mi to tady vysvětlovat.... Mám taky dvouletého kluka velmi divokého, snažím se ho usměrňovat, vše vysvětlovat, ale bohužel se to míjí účinkem a většina lidí kolem mně má na něj a na mne jistě stejný názor Vy. Takže Vám přeji hodně poslušných dětí a vzorných rodičů kolem!
 Dana 
  • 

Re: Re: No... 

(21.4.2005 13:16:08)
Beruško, já myslím, že jsi se dala zmást začátkem toho příspěvku. Taky jsem čekala, že druhá skupina budou rodiče, kteří dítě nenapomenou, což je i můj případ a cítím se stejně, jak píšeš Ty. Ale já teda narozdíl od té druhé skupiny rodičů vůbec nemám pocit, že by moje dítě bylo roztomilé. Jen vím, že je úplně jedno, jestli ho budu usměrňovat, nebo ne. A když mu něco vysvětluju, napomínám ho a on se mi směje do očí, tak se cítím ještě hůř, než když si o mně prostě jen lidi myslí, že ho nechám dělat cokoliv. Efekt je minimálně stejný, jen se tolik nevytočím a nedělám ze sebe pitomce.

Mám dva kluky, starší byl poslušný a nechápapa jsem, proč tamta maminka zlobivé dítě nenapomene a nechá ho vyvádět. Pak se mi narodil druhý a už to prostě chápu. Jenže kdo nezažije, nepochopí. Když jsou kluci rozdělení, je starší ukázkově poslušný dodnes, ale jak jsou spolu, přidá se a zlobí společně. Štengrují se, kdo mě víc vytočí, kdo bude víc ignorovat co jim říkám, kdo udělá v obchodě, v trolejbuse nebo na chodbě v baráku větší hluk... A já mám dvě možnosti - buď je nechám, nebo je napomínám. Výsledek je bohužel úplně stejný, jen ta první možnost není tak vyčerpávající. A i v tom, co si myslí okolí, není moc rozdíl. Když je nechám, řeknou si: No to je hrůza a ona jim nic neřekne. Když je napomínám, tak si musí říkat: No to je hrůza, vždyť oni ji vůbec neposlouchají! Když je plácnu, začnou řvát a okolí si řekne: To je matka, bije děti a hluk je pak ještě větší. Když je neplácnu, tak si okolí nutně musí říkat: Ti by zasloužili pár na zadek, spratci nevychovaní, a matka nic...

Tož tak to máte a teď raďte. Ale ne vy, co máte to poslušné dítko; jak píšu, taky jsem to zažila.
 Pawlí 


Re: Re: Re: No... 

(21.4.2005 13:24:13)
Dano,
za necelé 2 měsíce čekáme dalšího kluka. Neděs mě :-).
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: No... 

(21.4.2005 18:18:00)
Dano, je ovšem důležité, jak velké máš děti. Jestli jim je kolem dvanácti, tak s tím už moc nenaděláš. Je-li jim kolem tří nebo pěti let, třeba ještě není pozdě. Jestli SCHVÁLNĚ provokují, kdo Tě víc rozzlobí, a Ty nemáš sílu s tím něco udělat, bude to nejspíš tím, že SI ŘÍKAJÍ O TO, ABYS JIM VYMEZILA HRANICE, KTERÉ INTUITIVNĚ POTŘEBUJÍ, neboť jsou nejistí, co smějí a co ne (a pochopitelně když je necháš, tak se sami od sebe chovat podle kodexu nebudou). Hele, přesně tohle znám: taky se mi jistou dobu synáček "smál" do očí stylem "a co s tím uděláš?". Jestli z nich chceš mít relativně slušné dospěláky, tak se pokus VYMYSLET (i za cenu přelouskání celé místní knihovny nebo utracení výplaty v knihkupectví), CO BY NA TVÉ DĚTI ZABRALO. Jestli nezabírá napomínání a plácat je nechceš, měla bys přijít na jiné způsoby. Je jich nepřeberně: zabavení auta, knížky, pastelek, stavebnice, zákaz televize, kola, počítače... Jenže chce to VYDRŽET a NEVZDAT TO. Četba by Ti v tomhle jistě pomohla najít inspiraci i ztracenou sebedůvěru a víru. Myslím tím to, že pokud nejsou zvyklí Tě poslouchat, a Ty se náhle "šprajcneš" a začneš přidělovat za porušení pravidel tresty, budou z toho určitě celí vedle - můžou se vztekat, nadávat Ti, hrozit, vydírat, sápat se pro zabavené věci atd. Aby taková činnost dosáhla úspěchu, musela bys ovšem TVRDĚ SETRVAT NA SVÉM - tj. nevrátit zabavenou věc, nerozbrečet se před dítětem, mít sama v sebe víru a nebýt z toho celá naměkko, neustupovat - a také být důsledná, tj. za daný přestupek VŽDY potrestat. (Na druhou stranu ale zase být připravená pochválit za snahu, za nějaký milý čin anebo úspěch, být vnímavá - když kvůli něčemu pláčí, tak trpělivě vyslechnout, povídat si s nimi, když je to potřeba atd. - tedy - dávat najevo, že je máš dostatečně ráda a že jsou pro Tebe zlatíčka...) Jo a taky - tento proces může trvat VELICE dlouho - i měsíce a roky:-(((
Držím palce.
M.
 květa (klárka 3,5) 
  • 

Rada 

(21.4.2005 20:38:30)
No, ja mam dceru 3,5let starou. Je hodna, bystra a skvela. Jako vsechny vase (nase)deti. Nedela mi nikde ostudu, je zdrzenliva tak akorat. Nezlobi u lekare - tedy dneska trochu jo, ale cekaly jsme hodinu, takze jsem ji to nemohla vycitat. Ale doma me opravdu vytaci a ja uz zkousela vsechno mozne co by na ni mohlo platit. Ze na ni kricim si zvykla, kdyz mluvim klidne, tak me nevnima. Nakonec vzdycky musi dojit na placnuti, ale to funguje spis pro me jako ventil (coz je SPATNE), protoze ona si z toho nic nedela. Vzdycky si to nakonec vycitam, ale predtim zkousim domlouvat vysvetlovat atd. Jedna se o bezne veci jako oblikani, cisteni zubu atd nez se vybatolime nekam "do terenu". Ale to urcite vsichni znate. V mem pripade me spis trapi jakesi vycitky. Vycitky, ze bych snad chtela, aby jen rekla ANO MAMINKO a sla se oblect, vycistit si zuby...(dosadte si sami).Ale to prece tak nikdy nebude, nebylo by to normalni.Pak si sednu, chvili popremyslim, a nakonec si reknu (asi po ste) ze uz ji nebudu placat, ze budu trpeliva, ze vsecko vysvetlim....proste kolotoc. Chtela jsem jen rict, ze i kdyz se nekdy nad neposlusnyma detma pohorsuju, tak MOC tem maminkam rozumim! Mate nekdo nejaky navrh jak na ditko, ktere asi zacina byt jaksi drze? Ja myslim, ze dite se chova tak jak vidi, ze se chovaji rodice. Kdyz vidi, ze vzteky kopu do veci, tak bude taky ve vzteku kopat do veci. Kdyz reknu "udelas to a hotovo!" tak rekne taky "neudelam a hotovo!" Jak vysvetlit tak malemu tvorovi, ze ja takhle mluvit muzu a ono ne?! Nemluvit tak. Nechovat se tak. Vysvetlovat a vysvetlovat, i kdyz to vypada, ze neposloucha. Myslim si, ze posloucha a ze nekudy to do toho mozecku vejde. Myslite si to taky? Nebo je to marny?
 MirkaEyrová 


Re: Rada 

(21.4.2005 21:50:29)
Jé, Květo, tohle znám taky - to je jako bys popisovala mého syna:-))) (aspoň z části). Spoustu času strávíme tím, že mu něco vysvětlujeme (odmalinka), přesto jistou dobu jako by tichý hlas byl ani nevnímal - prostě jsem musela zařvat:-)) Připadalo mi hrozné, že na něj musím zakřičet, že musím dokolečka furtum furt opakovat to samý, až mě občas přešla trpělivost a pleskla jsem:-((( Už jsem tu psala, že patrně tak trochu zmoudřel, a taky jsme se s manžou víc ujednotili ve výchovným působení, a taky jsme dostali do rukou knížku o chytré výchově a tak - takže teď už poslouchá rychleji, lépe, častěji, méně zlobí, a spektrum výchovných zásahů jsem mohla o jednotku posunout, tedy - běžně s ním mohu komunikovat běžným, jemným hlasem, občas musím hlas zvednout , výjimečně zařvat - a pleskanec dostane tak jednou za dva měsíce (když je obzvlášť nevybíravě vzpurný a já vytočená nemám možnost v tu chvíli honem vymýšlet něco jiného). Ovšem "běžné" tresty typu zabavení hračky má častěji - párkrát do týdne - bohužel zas až takový anděl ještě není:-((( --- Takže ty dětičky z toho (pod důsledným vedením) snad vyrostou:-))))
Jinak jo - určitě mluv s dítětem, povídej si s ním, vysvětluj. Taky se mi zdálo, že všechna vyřčená slova padaj někam do propasti. Ale teď fakt jsou ty hodiny povídání znát: je sdílný, důvěřuje nám (zatím...), a někdy dokonce když dělá nějakou lumpárnu a já ho jen nadlehčeným tónem upozorním: Lubošku, pozor! Co jsme si říkali? a on sebou cukne, udiveně vykulí oči "A jó!" a přestane. Skvělý! O něčem takovým se mi před pár lety ani nesnilo... (Teda snilo, ale syn mě tvrdě strhl zpátky na Zem:-)))
M.
 květa (klárka 3,5) 
  • 

Re: Re: Rada 

(21.4.2005 22:27:19)
Diky, za podporu. Ja mam ted jakesi obdobi, ze mam pocit, ze to nezvladam. A ten pleskanec vidim vzdycky jako svoji prohru (zase jsem nebyla trpeliva). Tedy, nebyva bita casto. "Manza" moc nepomaha, ja to zvladam sama. tedy asi nezvladam. Vzdycky vyhrozuju a ona stejne vi, ze vetsinou nedostane. Kdyz dostane tak jeci, i kdyz ji to evidentne neboli. Aspon po ni vzdycky chci, aby vedela proc dostala a ne, ze ji placnu a pujdu pryc.Rozumim tomu, ze se musi citit ponizena. Jak by bylo me, kdyby mi nekdo dal na zadek! Chci si to s ni vyrikat, vzdycky slibi, ze uz to neudela (pripadne udela), ja vim, ze ty sliby nemuzu brat vazne. Ma dobrou vuli, ale pak si zase nemuze pomoct. Ceka zkratka kam az muze dojit. Nekdy si rikam, ze z ni vyrusta rozmazleny jedinacek. Chceme dalsi mimi, ale ja mam mometalne pocit, ze nezvladam jedno, jak budu zvladat dve? Treba lip, treba nebudu trvat na malickostech. Myslis, ze to muze byt i tim, ze s ni travim kvanta casu!? Nemame pobliz babicky a do skolky chodi jen na 5dnu v mesici. Mam nekdy chut si od ni odpocinout a kdyz je pryc, tak je mi po ni smutno....To je normalni, ne?
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Rada 

(22.4.2005 11:32:32)
Květo, určitě je normální, když se rodiči stýská po dítěti. Ale na druhou stranu - jestli bys cítila třeba už nesnesitelnou únavu, tak je lepší třeba jen na jeden den mít dítě u babičky nebo něco na ten způsob. Perfektní je taky, když může čas od času vystřídat manžel - třeba na jedno odpoledne je oba vyslat do ZOO nebo něco takového - a sama si chvíli oddechnout, něco si přečíst, zajít ke kamarádce, lehnout si na hodinu do vany...
Pokud ani jedno z toho není možné a nevypomůžou třeba ani kamarádky a tak, tak aspoň čas od času vyhledávat místa, kde bude dobře i dcerce i Tobě - třeba do nějakého mateřského centra, na výstavy něčeho zajímavého (v Praze třeba jsou teď aktuálně výstavy obrázků Borna a Buriana, nebo na Hradě je muzeum hraček...). V tomhle věku můžeš i lehce vyzkoušet nějaký kroužek pro předškoláky (kreslení, cvičeníčko, zpívání...) - získala bys třeba hoďku pro sebe.
Jinak vydrž, určitě se situace zlepší:-) (Taky jsem propadala malomyslnosti - a zlepšilo se to, pomalu, ale přece)
Držím palečky.
M.
 Květa (Klárka, 3,5 let) 
  • 

Re: Rada 

(24.4.2005 9:30:59)
Mirko, ono to neni tak, ze bych s ni byla zavrena doma. Mame spoustu aktivit, jezdime cvicit do Sokola, Klaka tancuje ve folklornim tanecnim souboru, chodi do pripravky na balet a 5x mesicne do skolky. Vsechno to absolvuje se mnou, protoze manzel je pracovne vytizeny tak, ze kdyz prijde domu, tak se mala chysta do postylky.Paradoxne v nasem pripade, abych mela klid a nehadala se s ni, tak radsi vymyslim nejaky vylet, jdu s ni do mesta, do divadla, protoze ona se proste mezi cizimi limi (i v autobuse, trolejbuse,tramvaji) chova lepe nez doma. Ale zrovna tento vikend byla cele 3dny u babicky, takze momentalne vsechno nevidim tak cerne, potrebovala jsem opravdu vypnout, promluvila jsem si o vychove s manzilkem a snad bude trochu lepe. Diky za rady:o)
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: No... 

(22.4.2005 12:44:58)
Mirko,

díky moc za rady i povzbuzení. Klukům bude 4 a 6 a samozřejmě jsem na výchovu úplně nerezignovala. Snažím se, v podstatě jak píšeš, ale jak taky píšeš, jde to pooomaaaluuu. A někdy mi už trpělivost dojde a pak volím tu jednodušší variantu.

Trochu mi to komplikuje i manžel, který má trpělivosti víc. Třeba je pokaždé nechá vybrat a 3x změnit, co si dají k jídlu, jestli rohlík se sýrem plátkovým nebo taveným, džemem, nutellou nebo půl na půl, dlouhý nebo překrojený... Samozřejmě chce každý něco jiného a navymýšlí si spoustu detailů. A já mám pak docela problém je přesvědčit, když jim něco chystám já, že mají být rádi, že dostali vůbec nějakou večeři, a že holt budou jíst co dostali a nebudu to zahazovat a chystat něco jiného.

Co se týče zákazu televize či schování hračky, to se nakonec vždycky obrátí proti mně. Zakážu televizi - O.K., nebudu mít ani těch 10 minut klid během večerníčku. Schovám kolo? O.K., půjdeme teda pěšky a bude to trvat 3x tak dlouho. Schovám hračku? Budou chvíli řvát a pak mi řeknou, že je jim to stejně jedno, a najdou si nějakou jinou. A co když zlobí jen jeden? Tyto tresty většinou trestají i toho nevinného. A docela mě překvapilo, že nefunguje ani varování - když okamžitě nepřestanete dělat v trolejbuse ostudu, nedostanete párek v rohlíku. Přestože párek milují, ostudu dělat nepřestanou. Pak jsou samozřejmě naštvaní, že párek nedostanou, ale nepoučí se a příště je to stejné. A navíc, nedostanou párek v rohlíku? Tak musím vymyslet a sehnat něco jiného ke svačině/večeři, protože hladové dítě je protivné...

No nic, tak jsem si postěžovala a budu dál bojovat ;-)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: No... 

(22.4.2005 12:56:29)
Dano, musíš vymyslet tresty, které nepotrestají Tebe:-)))))
Teď vážně: já vím, je to děsně složitý a těžký.
Držím Ti palce.
M.
 Jana, 3 děti 
  • 

Re: proč párek v rohlíku 

(23.4.2005 16:12:58)
Co takhle rohlík bez párku. Nebo chleba
 Dana 
  • 

Re: Re: proč párek v rohlíku 

(25.4.2005 10:25:46)
No jo, ale suchý rohlík ani chleba na tom stánku neprodávají ;-)
 Inka II 


Re: Re: Re: Re: Re: No... 

(25.4.2005 22:09:42)
Dano,

mně se docela osvědčila samotka - vyčteno z knížky Sal Severe- Co dělat, aby se děti správně chovaly nebo tak nějak. Mám pětiletou, nyní lehce řízenou střelu, období horečné fyzické aktivity vystřídal nekonečný proud otázek proč. Ještě dnes mě udiví, že když vezmu mladšího syna za ruku, tak se jí drží a jde kam potřebuji (většinou). Prostě máme na verandě židličku a v pokoji kuchyňskou minutku - a pokud zlobí oba, máme druhou samotku na záchodě. Taky funguje odebrání hračky, ale jen v případě prohřešku s ní spojeného - např. kolo při nezastavení na křižovatce. Důslednost bolí, nejsem vždy stoprocentní a nejsem klidˇas, spíš divoch a paličák, takže občas místo "správného trestu a diskuse nad prohřeškem" přiletí pohlavek i dva. Ale mám pocit, že to funguje (tedy - ne pohlavky, ale samotka či jiné, důsledné tresty). Taky, když nechtějí poslechnout, začnou počítat - a starší ví, že když neposlechne, než napočítám do tří, buď poslechne, nebo bude samotka. Snažím se rozlišovat podstatné a nepodstatné - neřeším, že děti ječí v autobuse, poletují po restauraci, snědli tři sousta z večeře (nic jiného prostě nedostanou) a desetkrát vylezou z postele než usnou. Zasahuji, když provádějí něco nebezpečného, ubližují sobě či ostatním a řev ve veřejných prostorech překračuje únosnou míru. Co si o mě myslí okolí a jaká je ostuda, je mi srdečně jedno - kdo nás lépe zná (kamarádky,lékařka, částečně i prarodiče) ví že naše starší dítě je čertík a mladší se rádo přidá.
 Gábina 
  • 

Beruško, 

(21.4.2005 13:34:32)
ale to je přesně ono. Mně nevadí děti, které jsou divočejší a kopou do mě třeba v tom vlaku z neposednosti, ale maminky se je snaží mírnit. Tam to beru celkem v poklidu. Vadí mi situace kdy děti kopou a mamince to připadá hrozně veselé a roztomilé, případně jí to je jedno. To co jsi napsala Ty, to mi připadá v pohodě. Svoje dítě nepředěláš na kliďase, ale to vysvětlování se určitě jednou sečte až klučina vyroste z divokosti. Těžko se na Tebe může někdo zlobit, že máš čiperný dítě, když dáváš najevo dobrou vůli ho mírnit. To že se nenechá není ani Tvoje ani synkova chyba, tak to prostě je a nebude to trvat věčně.
Já mám dítě starý rok a půl, takže vím dost dobře jak jsou děti paličatý, čiperný a zvědavý, ale nedovolila bych si třeba to co ona kolegyně – vypustit dítě bez dozoru po kanceláři, ať si zábavu najde samo a klidně vyhazuje cizí věci z cizích šuplíků, "vždyť je to přeci jen dítě, Ty si šuplíky pak uklidíš".
 Denisa 
  • 

Re: Re: No... 

(21.4.2005 22:12:58)
No, to sme asi fakt nepochopili. Dotaz zda Gabriela ma ci nema dite dle meho vykladu znamena, ze pokud nema, tak nevi o cem mluvi a jeji rozdeleni rodicu na dve skupiny neni objektivni. Nebo jak jsi to teda myslela? Jak uz psali nektere matky nade mnou, pokud dite zlobi jako cert, tak jsem schopna to tolerovat, pokud vidim, ze rodic se stara a venuje se diteti. Ale pokud me cizi dite otravuje a rodic si mysli, ze mi to ma lichotit, ze jsem stredem zajmu jeho genia, tak me i to dite, i ten rodic fakt stvou.
 Lenka+Kubík 
  • 

Re: No... 

(21.4.2005 12:31:49)
Koukám, že se debata převrátila jiným směrem.My jsme se tady bavily o tzv.zlobivých dětech, které řečeno v obraze:nenajdeme tam,kde jsme je před hodinou posadily.I když mám "živé dítě" neznamená to, že je rozežrané/nezvládnutelné rodiči/.Mám své zásady a pravidla co si můžou děti dovolit.Ale to neznamená, že bych je za to kvůli někomu mlátila.Problémy dětí, které mlátí a jsou drzé na cizí lidi - to je na jiné téma.Vím o čem píšu - v rodině máme dvě takové děti, kterým bylo vše dovoleno/kopání,drzost, vulgárnost vůči ostatním-rodiče i prarodiče se tomu smáli/ a dnes mají problém zvládnout jejich pubertu.Máte děti nebo jsou to vaše zkušenosti ze školy????
Mám už i větší děti a každé je jiné.Jestli je budeme za všechno trestat,nepřiměřeně mlátit ,všechno zakazovat - jejich reakce bude zcela opačná.
Jsem ráda, že mám to mé živé zlato.A tzv. ti sousedi, kteří by nejraději kritizovali cizí děti byse měli zamyslet nad svými potomky nebo si vzpomenout jací jsme byli, když jsme byli malí...
 Gábina 
  • 

Lenko, 

(21.4.2005 14:15:36)
dítko mám vlastní a věřím na metodu vysvětlování a mluvení s dětmi u těch klidnějších i u "divochů". Mlátit děti či nepřiměřeně trestat mi připadá stejně nebezpečné jako nechat je růst jak roští a vesele se smát jejich nezvedenostem. U divočejších dětí domlouvání a vysvětlování proč co dělat a nedělat možná pár let jakoby nezabírá, ale tam by nezabíralo asi ani zkoušet to po zlém. Věřím že všechny ty řeči co jakoby padají na stěnu se v dítěti časem sečtou a výsledek prostě přijde v podobě toho, že z dítěte vyroste slušně vychovaný člověk. Jen divočejší děti asi potřebují svůj čas na to, aby si vybily přebytečnou energii a začaly víc přemýšlet než něco podniknou.
 Miluše, 1,5 roku syn 
  • 

Re: zlobivé dítě? 

(21.4.2005 15:10:17)
Jako co by bezdětná jsem také zastávala názor že děti "zlobivé" jsou nevychovaný parchanti, špatná výchova ze strany rodičů.....prostě rozmazlený.
Ovšem po narození mého syna jsem "otočila" o 180 stupňů.
Od jeho roka je to s ním k nevydržení.....Chvilku neposedí, s hračkami si nehraje. Stále někde něco zkoumá/ počítač atd./Stačí abych doma něco položila na stůl a má to v ruce např. nůž. Nebo si stoupne na vyklopené dveře od trouby a shazuje nádobí na zem / 100 krát mu řeknu že to nesmí a on to po 101 udělá znovu. Tak 6 krát za den vyndaný obsahy skříně a další a další "kousky". Je to taková všetečka, nic nenechá bez povšimnutí.....Ale samozřejmě bych ho za nic na světě nedala. A nakonec jsen v podstatě ráda za to jaký je. Lepší než kdyby byl " buchta" a brečel kvůli všemu. On se totiž třeba praští do hlavy, či někde spadne a ani nebrečí. Asi že je to v " zápalu boje"
všichni kdo s ním chvili byli říkají že je hyperaktivní, s čím souhlasím.
Babičky ho tím pádem nechtějí moc hlídat, neb jim z bytu je schopen během chvilky udělat kůlničku na dříví.
Mimo jiné se stále cely den VZTEKÁ že neni něco po jeho. V krámě na kočáru vříská tak, že se lidi zastavují.
Na písku moc bejt nechce , stále někde běhá a visí pomalu hlavou dolů z žebříku na skluzavku.
 Věra 
  • 

Re: Re: zlobivé dítě? 

(26.4.2005 20:30:49)
Jsem máma, která má již toto období za sebou. Má druhá dcera od porodu nespala, čučela, nebo plakala. Chtěla kontakt. tak jsem ji nosila na rukou, přes protesty okolí, že budu mít rozmazleného frocka. Odmítala cokoli, kromě kojení. Tak jsem kojila a ignorovala rady lékařky, že bych měla začít dávat protlaky atd. Ale zkoušela jsem. Po půlroce jsem otěhotněla a musela přestat kojit. Krmení probíhalo následovně : 5ti letá dcera obracela před kojencem obrázky, otec miláčka držel na rukou a v momentě, kdy malá otevřela ústa v úžasu nad novým obrázkem - fuk ji tam jídlo. Dítě se postupně naučilo jíst. Máslo si v roce mazala na hlavu, na to plácla rajče. hrát si nehrála, jenom lítala a chtěla si povídat. V roce mluvila jako jiné dítě ve dvou letech. Chtěla čmárat po zdech - tak měla celou chodbu pro tyto aktivity. V kuchyni malovala temperami na umakartové jádro, voskovkami po bílém lině. A při tom všem neustále mluvila, zpívala a pochopitelně nespala. Doktorka mi řekla : LMD + hyperaktivita. Vykašlala jsem se na všechny podružné záležitosti a věnovala se dětem na 150%. Hrála si, motivovala, létala, ale hlavně neokřikovala a vedla dítě k soucitu - to když svým počínaním někomu způsobila nepříjemnost. Byla velmi vnímavá, mnohokráte nechtěla, ale stalo se. Do školy jsem ji dala schválně o rok později. Dnes je slečně 18 pryč, hraje na klavír, varhany, flétnu, housle, maluje,píše, jezdí na koni, tančí latinu, báječně vaří, studuje SŠ, věnuje se dětem ze slabších soc. rodin. Spát chodí po jedné v noci, ráno vstává první. Někdy nám svou energií leze i na nervy, ale když je celá rodina na huntě postará se o nás o všechny levou zadní. Díky za mé hyperaktivní dítě s lehkou mozkovou dysfunkcí!
 Marťa s Verčou 
  • 

Re: Re: zlobivé dítě? 

(26.4.2005 22:11:34)
Jako bys mi mluvila z duše. Mám stejně starou dcerunku a je úplně stejná jako tvůj drahoušek, stále se vzteká, je jako z divokých vajec. Krámování skříněk, je u nás na denním pořádku. A venku nebo v obchodě, je to jako za trest, Verunka totiž chodí jenom tam kam chce, nenechá se vůbec vést za ruku a pokud není po jejím...hrůza, lidé se za námi otáčejí a určitě si myslí, že máme nevychované dítě. Už mi taky pár lidí, řeklo, že je určitě hyperaktivní, ale já si myslím, že je prostě jenom živější, aspoň víme, že ji máme:-)))
Jsem ráda, že v tom nejsem sama.
 Věra 
  • 

Re: Re: Re: zlobivé dítě? 

(28.4.2005 13:13:57)
Rozhodně v tom nejsi sama, jednou našeho drahouška honilo celé oddělení prodavaček v Prioru a v momentě, když ji doháněly fuk pod regály a proplazila se jinam. Jeden náš nákup skončil tak, že měla plné kapsy věcí, které ji padly do oka a to ji má sestra držela celou dobu za ruku! Jednou se na procházce rozeběhla za statným vlčákem. Majitelka psa na mě křičela, ať se nebojím, že ji pes nic neudělá, ale já věděla své - byla to ona, co kousla vlčáka do ucha. Svatý pes, vydržel a nekous. Má matka ji odmítala pohlídat jenom na okamžik, neplatilo na ni nic. Snažila se jí rozmluvit výlety po okolí ( ve 2 létech )s tím, že je tam čert. Okamžitě utekla, chtěla ho vidět. Jednou mi došly nervy a zbalila jsem ji batůžek, ať si jde hledat jinou maminku, když mě neposlouchá. Klidne šla a každému to vykládala... Jediná dovolená v chatové osadě pro mě představovala úbytek 5kg. Všechno si chtěla užít a usínala ve dvě v noci, když jsem ji houpala na zahradní houpačce. Skutčně jsem si ji užila v tom ranním věku. Tak všem hodně nervů, energie při výchově našich hyperzlatíček!
 Líza 


Re: Re: Re: Re: zlobivé dítě? 

(29.4.2005 11:38:09)
Jak to tak pročítám, tak se mě zmocňují jisté pochybnosti...
Když tu čtu o tom, jak utíká dítě ZA čertama, aby je vidělo (Jovana ve dvou a půl nehledě na dárky od Mikuláše obrečela, že odešel čert a nevzal ji "do pytlíku"), jak vůbec dítě neohroženě vyráží do světa (už jsem ji ztratila tolikrát, že se ani nedopočítám, zítra až půjdem do ZOO, bude mít na ruce propiskou číslo mého mobilu, protože uhlídat nejde a nikdy se po mně neshání...vždycky si najde opuštěný stánek s nedojedenými párky a je spokojená), jak kašle na to, co jí kdokoliv dospělý říká (teď se "adaptuje" :-))))hahaha ve školce a nemůžu učitelce vysvětlit, že má brát pozitivně, když na její prosbu ať si Jocka po sobě uklízí hračky, začne řvát jak tur - aspoň ji bere vážně, normálně takové pokyny ignoruje). Necítí bolest. Když se mazlí, nesmí tulení trvat moc dlouho a musí přitom dloubat někoho prstem v oku. Vyleze libovolně vysoko, na koloběžce uměla jezdit za 5 minut, nebojí se ničeho kromě mravenců a much :-))))).
Je to normální čertík z krabičky. I tak vypadá, furt poskakuje nahoru dolů. Když jí čtu pohádku, tak u toho prostě musí něco trhat nebo rozdupávat.

Ale stejně mě nedpřesvědčíte! Naše Jocka je uličnice, zlobík a čert, ale hyperaktivní vůbec není!!! :-))))
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: zlobivé dítě? 

(29.4.2005 12:00:26)
To víš, že ne :-) Naši kluci taky nejsou - to jen chvílema to tak vypadá :-)
 Šáry 
  • 

Re: No... 

(21.4.2005 16:51:59)
Gábino,

já to vnímám naprosto stejně. Pokud něčí dítě udělá téměř cokoliv a já uvidím, že se ho rodič snaží usměrnit, tak mu taky téměř cokoli odpustím ;o))

Pokud bude vyvádět a vztekat se, tak mi nevadí, když si ho rodič nebude všímat a třeba ho překročí - opravdu někdy je to lepší než se zbytečně rozčilovat a co TOMUHLE řekne okolí, je mi taky šumafuk.

Ale když dítě schválně ublíží nebo soustavně ubližuje jinému dítěti, někoho uhodí nebo udělá nějakou vyloženou schválnost, která někoho poškodí, rodič to vidí a nezasáhne, tak mi to VADÍ A MOC. A taky mi vadí (viděla jsem u sestřenice) že ona dítě napomene, aby nedělalo nějakou (dle mého názoru) úplnou kravinu (třeba si nesbíralo větvičky a kamínky), ono ji neposlechne, ona mu to dvakrát zopakuje, pokaždé důrazněji, a pak to NECHÁ PLAVAT. Její holčička si pak z maminky absolutně nic nedělá i ve vážnějších věcech.

Sama jsem majitelkou ;o))zatím jednoho dosti živého, ale nikoli hyperaktivního dítka, tak to vnímám spíš jen "zvnějšku". Uvítala bych, kdyby mě maminky těch hyperaktivních neukamenovaly, ale spíš mi řekly, jak to vypadá z jejich pohledu - je možné, že třeba přehlížím nebo nechápu něco zásadního, co je u těch dětí prostě JINÉ a proč je jiný i přístup rodičů k nim.

 Gábina 
  • 

Šáry, 

(21.4.2005 17:39:33)
možná to řeknu nepřesně, ale já to mám asi takhle: Pokud mamina nechá vztekající se dítě vyzuřit a neskáče okolo něj jak si dítko pískne, tak to považuju za výchovnou metodu, která není k okolí možná úplně milosrdná o), ale je pro mně velmi pochopitelná a přijatelná. Pokud dojde na situaci kterou tu kousek výše popisovala Sylva, tak tam to vidím trochu jinak. Sylva psala o tom, že její manžel nechá děti ječet a běhat po vlaku, protože je přeci nebude prudit, když jsou to děti. A Sylva děti prudí, protože má pocit že nejsou ve vlaku sami, tak by nemuseli rušit svou divokostí všechny okolo. Tady je mi mnohem sympatičtější přístup Sylvy a věřím že spolucestujícím taky.
 Pawlí 


Re: Šáry, 

(21.4.2005 17:46:30)
Gábino,
to asi všem :-). Ale to není o "zlobivých" dětech, ale o "zlobivém" manželovi :-).
 Gábina 
  • 

Pawlí, 

(21.4.2005 17:53:19)
když já už si občas říkám jestli náhodou nejsem mimo já, protože v poslední době skoro pravidelně potkávám lidi s názory Sylvina manžela. Potkávám rodiče s přístupem: "Přeci nebudu prudit svoje dítě, aby neobtěžovalo okolí. Moje dítě je osobnost a okolí to musí respektovat".
 Pawlí 


Re: Pawlí, 

(21.4.2005 18:09:37)
Gábi,
Ty jsi normální oni jsou "jiný". Jak už jsem tu psala, mám doma Draka a nenechávám ho lítat po autobuse i když cestujeme poměrně často. Ale nesedí mi "zadarmo" musím celou cestu vyprávět pohádky nebo mu ukazovat zajímavosti okolí. Beru to tak že zatímco já ho milovat "musím" protože je můj, tak okolí rozhodně nemusí.
Mě zase jdou na nervy děti které žalují a "mlátí" Jendu když si myslí že se nikdo nedívá a pak si jdou stěžovat. Takže chápu že jim jde pro změnu na nervy moje dítě. Podle mě je to všechno o vzájemné toleranci a slušném vychování a to jak dětí tak dospělých :-).
 Beruška 
  • 

Re: Re: No... 

(22.4.2005 8:16:41)
Nejprve Vás všechny zdravím v dalším novém dni. Vidím, že jsme rozpoutala pěknou diskusi. Asi jsem také Gábinín příspěvek moc nepochopila. Vyznělo mi to, že prostě nemá rádá živé děti. Ale asi to tak nemyslela.
Některé z Vás psaly, že nechápou proč některé matky hyperaktivních dětí nezasáhnou a vše jim dovolí. Já bych řekla, že to není otázka, zda mají hyperaktivní dítě či nikoliv, ale prostě, že svým dětem vše dovolí, bez ohledu na jejich temperament. Venku je celkem hezky, takže už s mým dvouletým synkem navštěvujeme pískoviště, a řeknu Vám, je to někdy o nervy. Mám kluka velmi živého, jak jsem již psala, jestli je to hyperaktivita, to ještě nevím, ale rozhodně mne neposlouchá. Jeho největší problém je v tom, že na písku bere všem dětem hračky a ani své nechce půjčit. Pořád se mu to snažím vysvětlovat, ale marně. Už si na tom písku připadám jako exot, protože jsem sama, kdo svému dítěti něco neustále vysvětluje a běhá za ním. A zjišťuji, že některé děti jsou mnohem horší než on, a nikdo jim nic neřekne. Můj je sice živý a lakomý, ale nikdy nikoho neuhodí. Což se o ostatních dětech nedá říct. Jeden chlapeček na písku seděl hodinu v kuse na jednom místě a jen kolem sebe mlátil lopatkou. Hyperaktivní rozhodně nebyl, ale agresivní ano. Ale maminka seděla a nic mu neřekla. Ale já si myslím, jak už některá z Vás napsala, že se to jendou sečte a z mého kluka snad vyroste hodný člověk, ale z těch některých nevychovávaných dětí už si tím tak jistá nejsem.
 L 
  • 

Re: Re: Re: No... 

(22.4.2005 13:43:53)
A co s nim tu situaci na pisku doma napred nacvicit. Hrat si doma na to, jak to bude a¨z pujdete na pisek a nekdo bude chtit pujcit hracku. Domluvit se s nim, ze tam pujdete, treba jen se nekolika hrackami a predem se dohodnete, ktere bude ochoten pujcit. Take se domluvite, ze kdyz je nepujci pujdete z piskoviste pryc a zkusite to nekdy jindy.
Mozna s tim piskovistem je to prehnane, ale my jsme se takto ucili chovat v obchode. Stanovili jsme si pravidla, jak si predstavuji, ze se bude v obchode chovat. Sli jsme koupit dve veci, tak na 5 minut. Postupne jsme prodluzovali. Ted nemam ani pri dlouhych nakupech problem.
Podobne se mi povedlo zavest ritual pri prichodu domu. Jeste ve vytahu se dohodneme, co se pri prochodu domu dela (zout, prevleknout se, kam s oblecenim, umyt ruce), a na co se mohou tesit pak. Setri to cas a hlavne to vede k samostatnosti. Trva to ale dlouho nez se to podari.
 Beruška 
  • 

Re: Re: Re: Re: No... 

(22.4.2005 14:09:29)
To už jsem taky zkoušela. Doma jsem mu říkala, že na písku musí půjčovat hračky, nikomu nic nebrat, jinak se jde domů. Smál se a říkal, Tomi nepůjčí. Nevím, jestli už to úplně chápe, ale myslím, že ano, jen že si ze mně vůbec nic nedělá. Zkoušela jsem už s ním po incidentu okamžitě jít domů, ale on ztropil takovou scénu, že jsem raději zůstala. Někde jsem četla, že dítě půjčuje hračky až od tří let, tak jsme zvědavá. Spíš mně štve, že všem všechno bere.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: No... 

(22.4.2005 14:25:12)
Beruško, moje mladší dcera sice není hyperaktivní, jen aktivní, ale hlavně ví co chce a na autority kašle. Teď jí jsou tři roky. Přesně ten typ reakce, kdy jí řeknu předem, jaké chování je žádoucí a jaká sankce bude, když se tak nezachová, a ona na to s úsměvem odvětí, že neposlechne, znám. Ale jediný způsob, jak ji přimět, aby mě brala aspoň občas vážně, je, že když už něčím pohrozím (jestli ještě jednou hodíš tomu chlapečkovi písek do obličeje, půjdeš domů), tak to taky splním. Ať si dělá scény jaké chce. Jinak by měla furt navrch a neměla by už vůbec jediný důvod mě poslechnout.
Takhle jí aspoň čas od času v té její hlávce sepne, že pokud bude dělat něco zakázaného, nemusí se jí to vyplatit. A že scény jsou k ničemu, protože jimi svého nedosáhne. Ne, že by z ní byl vzor poslušnosti, to ani omylem...ale mohla bych říct, že za posledních pár měsíců začíná poslouchat. :-)))
 Beruška 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: No... 

(22.4.2005 14:42:32)
Asi to chce opravdu být důsledná. Budu muset asi opravdu trvat na odchodu, ať se vzteká nebo ne. Zajímalo by mne, jak se přijde na to, že dítě není nebo je hyperaktivní. asi je třeba jít k psychologovi, že?
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: No... 

(22.4.2005 15:38:37)
Beruska, deti do urciteho veku poziciavanie hraciek nechapu. Lakomost je uplne prirodzena. Na druhej strane, ani sa detom nedivim, ze nechcu poziciavat hracky. Ved preco by mali, su to ich hracky a vacsina inych deti im tiez nic nepozicia....
Mne sa osvedcilo ist podla principu: "kazdy si o svojom majetku rozhoduje sam".... Teda, co patri detom, patri detom, ja ich nenutim nic poziciavat. Ak si odo mna niekto pyta hracku mojho dietata, spytam sa dietata, ci to mozem pozicat. ALE, musia respektovat, ze hracky, ktore su inych deti, su inych deti, tie sa neberu, musime sa najprv spytat, ci nam ich pozicaju. Ak nie, je to plne pravo vlastnika - ineho dietata. A hoci sa aj hadzeme o zem, je nam to figu platne, lebo rozhoduje ten ci ony chlapcek alebo dievca.
A dalej vysvetlujem, ak nebudeme nic poziciavat, nikto nepozicia nam. A co najlepsie funguje, su vymeny. Chces to cervene auticko toho chlapceka v modrom? Skusme to vymenit: ty mu skusis pozicat tvoju loptu, mozno on ti pozicia svoje auticko. Jednoducho sa vzdy snazim, aby na oboch stranach boli rovnake prava.
Je to samozrejme niekedy tazsie, ako to pisem, ale funguje to v konecnom dosledku celkom pekne a podla mna to ma logiku.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: No... 

(22.4.2005 15:43:39)
Este cosi... tymto nechcem povedat, ze toto je zaruceny navod, ako sa zbavit problemov na ihrisku kvoli poziciavaniu. To nie, problemy este chvilu budu, je to jednoducho pre deticky velmi hakliva tema. Ale naucia sa to.
Co je vsak podla mna dolezite, je ta informacia, ktoru tymto sposobom odovzdavam: "Necham ti vlastnit tvoje hracky, sam si o nich rozhoduj. Ale tak, ako ty mas pravo rozhodovat o svojom majetku - hrackach, tak ma rovnake pravo kazdy." Ja myslim, ze je to velmi logicka prevencia proti kradeziam. Dieta ucime od malicka princip respektovania vlastnictva inych.
 L+2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: No... 

(22.4.2005 16:05:43)
ZuziP,

pujcovani hracek na hristi v UK (mezi cizimi detmi)(alespon v Londyne) temer neexistuje. Dite, ktere si prinese hracku si ji take pekne ochranuje. Vymena prichazi v uvahu jenom ve vyjimecnych pripadech a rozhoduje o ni presne jenom to dite. Vubec nechapu, proc bych mela dite nabadat, aby pujcovalo sve hracky, ktere si prinese na hriste, nekomu cizimu. Ja take nepujcuji sve veci jen tak nekomu cizimu, jenom proto, ze se nahodou ocitl vedle me napriklad v restauraci. Nikdo me nenuti, abych si s tim clovekem povidala, ci snad kamaradila, tak proc bych k tomu mela nutit sve deti.

Neco jineho je sdileni (share) hracek, mezi kamarady. Pokud za detmi prijdou kamaradi domu, tak se deti uci, ze je slusne s timto kamaradem hracky "shareovat" a dokonce s tim, ze kamarad (jako host) ma pravo si hracku vybrat prvni.
 Pudicitia 


solidarita 

(22.4.2005 23:14:00)
deti nejsou dospeli, na pisku si spolu nekdy hraji i kdyz se vubec neznaji a pujcovanim se uci solidarite - to je neco co v dnesni spolecnosti chybi
 ZuziP 
  • 

Re: solidarita 

(25.4.2005 8:19:48)
Slim, spravodlive poziciavanie a vymeny z vole dietata urcite dieta uci.... Nasilnym rozhodovanim o veciach deti vsak v detoch nevzbudime solidaritu, ale neschopnost pochopit majetok a to, ze vzdy niekomu patri. Logicky ho ucime na vzoroch - toto je sice moje, ale druhi mi o tom rozhoduju. Tak preco by som ja mal respektovat, ze tamto auticko je JAnkove. Vezmem si ho a basta, ved aj mne beru veci len tak.
Ja myslim, ze toto v dnesnej spolocnosti chyba. Ludia nicia cudzi majetok, nicia verejny majetok, nevracaju pozicane.....
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: No... 

(25.4.2005 8:15:31)
L, ja s tebou suhlasim. Ale tu je to bezne a deti ked vidia, ze ine deti si hracky poziciavaju, chcu to tiez.
Ja som dost netradicna mama, ktora dieta nechava o hrackach rozhodovat a ukecavam ho len do tej miery, aby si uvedomili, ze aj oni chcu cudzie hracky.
Tu vladne druhy extrem a pamatam si na mamicku, ktora rozculene na inhrisku hovorila, ze jej asi 3-rocny syn je strasne lakomy a ze ona ho za to aj bije a vobec to nepomaha a nevie si s tym rady. Skoro som vyskocila, asi si vies predstavit.
Alebo ked nas Alex chcel auticko nejakeho chlapca, ten mu ho nechcel dat, jeho dedko ho ukecaval a takmer by ho aj prinutil to pozicat, az ked zasiahol moj muz a dedkovi povedal: "Nechajte ho, ved je to jeho majetok. Nechce to pozicat, je to jeho vec. To nevadi." A vzal nasho kriciaceho Alexa prec. Dedko ostal zarazeny, pozeral na mojho muza a zjavne si myslel, ze mu sibe.
Ludia tu proste rozmyslaju inac.
 jitka (dcery skoro 12 let a 3 roky) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: No... 

(25.4.2005 8:39:44)
Ahoj ,naše Nela nikdy nebyla lakomá,ale poslední dobou jak se někdo přiblíží k jejím hračkám,je nepříčetná.Taky donekonečna vysvětluju,ať půjčí nebo se rozdělí,ne nepučí.Minule předvedla takovou scénu u doktorky ,že nechtěla něco dát a dr. mi řekla,že to je dobře že má tak pěkný vztah ke svým hračkám a bylo to.Je pravda,že se mi kolikrát stalo že na hřišti,jiný děti nechtěli něco půjčit naší Nele,jejich mámy koukali a nezasáhli a já pitomec vysvětluju aby nebyla lakomá,ale on je to jen pěkný vztah ke svým hračkám.Od té doby nechávám pouze na ní jestli hračku půjčí nebo ne.A co se "strašení" týká,nestrašila sem třeba čerty ani tu starší a nestraším ani tu mladší,jelikož to nenávidím.Ahoj
 Beruška 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: No... 

(25.4.2005 10:16:08)
Dala jsem článek přečíst mé osmdesátileté babičce, která vychovala několik dětí a všechny byly klidné a hodné. Včetně mne. Vždycky, když viděla na cestě nějakou scénu zlobivého dítěte, říkala, že je to hrozné a odsuzovala to. To se však změnilo. Jak už jsem psala, mám velmi živého a neposlušného syna, ale i velmi milého syna (když chce). Babička ho přímo miluje. Má ho nejraději ze všech dětí, které "prošly" jejími rukami. Přímo pro něj žije. U článku se velmi bavila a říkala, že je to psáno přímo na něho. Proto chci říci, že i když máme velmi živé děti, mějme je moc rádi. Já bych ho nikdy neměnila za nějakého hodného chlapečka.
 LuckaP 


Souhlasim 

(21.4.2005 23:34:08)
Naprosto souhlasim. Jsem ochotna tolerovat "divoke" dite, pokud vidim snahu ze strany rodicu vysvetlit a usmernit.
Myslim, ze neni duvod a lze zabranit tomu, aby dite, obtezovalo jine deti a lidi. Chtela bych Vam doporucit knizku 12 klicu k dusledne vychove (pomaha mi v tezkych chvilich rodice a vychovatele). Neni urcena jen rodicum, ale vsem vychovatelum. Je to trosku jiny pohled na vychovu nez liberalni pristup. Hlavne je to o duslednosti.
Jsou tam docela dobra a podle me pravdiva hesla:
"Dite, po kterem se nikdy nezada, aby jednalo patricne, nikdy patricne jednat nebude"
"Pokud dnes o poslusnosti diskutujete, budete o ni zitra prosit"
"Chovani, ktere ignorujeme, je chovani ktere pripoustime."

Ted jsem to trosku vytrhla z kontextu, ale vazne stoji za to si knizku precist.

Je ale strasne tezke pro rodice i vychovatele se jejimi pravidly v dnesni dobe ridit. Pozor neni to kniha odnekud z vychodu, ale ze zapadu, kde jiz zjistili, ze liberalni vychova neni uplne to orechove.
Deti nemohou prevzit za sebe odpovednost dokud na to nejsou dost zrale.

Jeste ocituji:
"Jakmile zacnete premyslet o vychove svych dti, nezapomente, ze se sklada ze tri dulezitych soucasti:
Vedte sve deti k tomu, aby se naucily respektovat urcite hranice. Ucte je dovednostem, nutnym k tomu, aby se staly zodpovednymi a koperativnimi. Teprve tehdy, jsou-li tyto zaklady polozeny, avydujte postupne podil jejich vlastniho rozhodovani tak, aby se naucily zvladat svou nezavislost zodpovedne a dospele."

Tady nekdo vyse napsal, ze z tech deti budou mozna dobri manazeri. Manazeri starajici se jen o sve vlastni potreby, co mi neprinasi zisk a nevyhovuje mi to nedelam?
Zapomina se na to, ze bychom deti meli naucit tomu, aby braly ohled na prava a potreby ostatnich. A to uz od malicka.

Take mi to nejde a s vychovou bojuji. Pak si vzdycky vezmu k ruce tuto knihu a ta me v mem usili posili. Nechtela jsem tady moralizovat, ale neni divne, ze tolik z nas ma "rostaky"? (Radim se take mezi Vas, i kdyz se to jiz po te, co jsem si ujasnila, ceho chci dosahnout, hodne zlepsilo.)
Oni ty ostatni modely vychovy jsou totiz jednodussi.
My jsme byli vychovavani rodinou i celou spolecnosti tak, ze jsme museli poslouchat, nesmeli odmlouvat a plnili jsme prikazy dospelych. Zanechalo to na me nasledky - jsem submisivni, o to hure se mi pak vychovava.
Model, kdy povolime diteti vse, drzost a vztek jsou povazovany za prirozene projevy deti mozna jeste preziva u nas, ale ustupuje se od nej. Tento model se nakonec obrati nejen proti nam, ale hlavne proti detem.
Pak jeste podle knizky existuje model, ktery nazyvaji modelem managmentu chovani. Myslim, ze vetsina z nas dela v dnesni dobe neco mezi tim liberalnim modelem a managmentem (odmena za dobre chovani, "trest" za spatne). Vety typu kdyz pujdes tak ..., kdyz nepujdes tak ...., urcite pouzivate. Asi tim neprimo podporujeme neco, k cemu urcite nase deti dovest nechceme. K tomu, ze se z nich stanou sebestredni jedinci, kteri nebudou ochotni ke spolupraci a kteri budou mit takovy system hodnot, ktery bude pravym opakem toho, co bychom vlastne chteli.
(Ted jsem se opet oprela o knizku)
MAm bohuzel sklony k te vychove "jestlize, pak" a snazim se ji urputne branit. Vidim totiz jeji dusledky v soucasne skole, a to ucim super vzorne a prima studenty. Ale to by bylo na dlouhe povidani a uz jsem i tak hodne odbocila od puvodniho tematu.

PS: Souhlasim s tim, ze v jistych pripadech, neni treba vychovu resit. V rodine mame "vzornou holcicku", o to horsi mam postaveni ja se svymi obtizneji zvladatelnymi detmi.

 Lidka 
  • 

Re: Souhlasim 

(22.4.2005 23:01:43)
Plně souhlasím s Gábinou.Jsou rodiče a rodiče./i když vím,že Evča je ten první rodič:-))/.Tak jsou ti druzí,kteří si myslí,že jejich dítě je střed vesmíru!Znám takové případy z okolí!/velmi dobře/.Taky máme jednoho raracha doma /teda dva,ale ten první je O.K./,a i když vím,že mě před lidma stejně neposlechne a třeba se nestiší,tak mu aspoŃ říkám "čhovej se tiše,nejsi tu sám...a pod." I když výsledek to nemá žádný,aspoŃ vidí okolí snahu:-))

Ke Xantypě-bordel v bytě-šťastné dítě.Teď jsem četla v MFDnes článek...a psali tam,že dítě si v dospělosti nebude pamatovat uklizený byt a navařené jídlo,ale lásku a vřelý vztah k rodičům:-))
A myslím,že to musíš brát trošku s nadsázkou-něco na tom totiž bude!!
 Kopretinka 


Re: No... 

(22.4.2005 8:19:37)
Gábino, naprosto s tebou souhlasím. Jsem sice v roli matky neuměrnitelného dítěte, ale máš pravdu. jenže i když se snažím ho vést, on se prostě nedá a okolím jsem většinou vnímaná jako neschopná. Vrchol tomu nasadila jedna paní, která mne při snaze vzpamatovat vzteklouna uprostřed náměstí dávala rady, že když ho nechám se takto chovat, nemůžu se divit, že se takto chová i na veřejnosti, zkrátka, že ho musím vychovávat i když mne nikdo nevidí. už jsem psala, že můj syn není to živé, divoké dítě, ale osobnost naprosto svéhlavá, tak nedokážu posoudit, jak se dá divoch usměrnit. To, aby rodiče své zlatíčko pomalu obdivovali, když obtěžuje okolí je nepřijatelné. Zkusme se naučit na tyto matky správně reagovat, třeba jim pomůžeme pochopit, že nechceme hanit jejich poklad. Jeden zážitek z metra : maminka s asi dvou-tříletým capartem na golfáčích v metru, hošík kopal nějakou paní a ta požádala maminku, aby mu domluvila. Maminka : to nejde, my máme volnou výchovu a já ho nechci omezovat.
Tak hošík pokračoval, asi o dvě stanice dál jeden mladík vystupoval, milé mamince nalepil žvýkačku na čelo, usmál se na ní a řekl : My jsme měli taky volnou výchovu - a s naprostou grácií odešel.
To bylo super, možná maminka něco pochopila.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: No... 

(22.4.2005 9:40:55)
Kopretinka, toto sa mi velmi pacilo.
Inac, mne sa raz cosi stalo v autobuse, este so starsim synom, pritom to je kludne, chapave a poslusne dieta. Bola som tehotna, on mal 2,5 roka. Autobus bol plny a niekto mi uvolnil miesto. Sadla som si a maly spustil rev, ze on chce sedieeeeet!!!!!! Vysvetlila som mu v skratke, preco nie. Chvilu vrieskal, uz som myslela, ze vystupim, ale nakoniec stlmil hlasitos a len plakal a sedel pri tom na zemi. A ja som sa tvarila, ze ho nevidim. Polovica ludi v autobuse na mna zazerala, polovica sa usmievala s takym vyrazom, ze "chapem vas".... Ked sme vystupili, uz bol kludny, tak som mu este raz vysvetlila, preco to bolo spravne, aby som ja sedela a on sedel mne na kolenach a nie sam. Pochopil to a odvtedy bol pokoj.
Ale jedna pani, ktora s nami vystupila, v snahe neviem ci pomoct mi alebo vychovat moje hrozne dieta, mu povedala: "U nas take zle deti ako ty zatvarame po tme do pivnice a tam je cert!!!" Ludia, vsetci certi vosli do mna. S malym som presla na druhu stranu cesty, nech od tej osoby mame pokoj a vysvetlila mu (oci mal vyplestene od hrozy), ze ta pani nehovori pravdu a ze ja s nou nesuhlasim.....
Tot moj pribeh.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: No... 

(24.4.2005 17:00:50)
Zuzi, tohle jsem přehlídla, tak se zpožděním... Taky mě bere čert, když začne někdo našim dětem vykládat nesmysly např. o zavírání do sklepa, ale už se mi to stalo tolikrát, že už mě to nerozhodí a jen s nepřístupným obličejem odpovídám "U nás se do sklepa nezavírá, viď Bojku" nebo "My víme, že čerti nejsou, viď?" apod.

Ale stalo se mi, že prcek šel u kamaráda ke knihovně a chystal se vytáhnout knížku, načež jinej manželův kamarád k němu přišel, řek mu "Ne ne ne!" a zároveň ho naprosto automaticky plácnul. Vim, že to prcka nebolelo, ale šlo mi o princip a byla jsem dost nepříjemná: Můžeš mi prosim Tě říct, proč ho biješ? Snad stačí mu to normálně říct a navíc on si tu knížky prohlížel už včera a nikomu to nevadilo a blablabla - byla jsem asi nezadržitelná :-) (MMCH, při příští návštěvě mi přines růži, tak si to asi dobře zapamatoval :-))
 vojta 
  • 

Re: No... 

(18.5.2005 23:19:34)
Běž se oběsit
 Jana 
  • 

I trochu jini rodice 

(21.4.2005 11:01:39)
Clanek na me opravdu moc zapusobil a pokusim se nad sebou trochu zamyslet. Mame presne takovehoto souseda, 4 leteho neposedneho "zlobiveho" zivla. Neb znam jeho rodice a nepovazuji jejich vychovu za "normalni", je pro mne o to tezsi si rici, ze je to jen v tom chlapci. Zatimco je mi jasne, ze i "normalni" rodice muzou mit "zlobive" ditko, stejne tak si myslim, ze mnoha zlobiva, nebo spise nevychovana, ditka maji na svedomi prave jejich rodice svou nepatricnou vychovou. Pokud si rodice uvedomuji, ze jejich deti jsou takto "postizene", pak to beru, ale pokud rodice takovych deti jeste odsuzuji ostatni za to, ze jejich dite "nemiluji" a vinu sveho ditete nikde a nikdy nevidi, pak je to smutne. Ja jsem se dostala do situace, kdy pote, co me nas 4-lety soused nekolikrat uderil (a nebylo to jen tak nic nevinneho), prinesl na nasi pani na hlidani kuchynskou kudlu, vycural se doprostred detskeho pokoje nasi 3-lete dcery a prestavit zgruntu nabytek tamtez (to volim jen tak namatkove),mi bylo sousedkou recenou, ze jemu nesmim nic vytykat, ze cokoli se stane, musim resit jen a pouze s ni, jinak se mam od nej drzet dale (ach, jak rada bych!) Dosti tezka rada, kdyz sdilime spolecnou zahradu se spolecnym a vzdy otevrenym vchodem na terasu a potazmo domu. Kdyz si dovolim ho poslat domu, jsem to opet ja, ta spatna, ktera toho chlapce nemiluje. Poradi mi nekdo, jak postupovat v takovychto pripadech?
 Xantipa 
  • 

Re: I trochu jini rodice 

(21.4.2005 11:36:34)
Já teda nevím, ale myslím si, že v tomto případě se nejedná o tzv. zlobivé /hyperaktivní/ dítě, ale pouze nevychované, drzé a nevím co ještě. Kdyby se mi kterékoli dítě /i cizí/ klidně vyčůralo v pokoji /myslím schválně vyčůralo, ne počůralo/, tak by dostalo na zadek a rodiče si můžou říkat co chtějí.
Pokud za nevychovanost na zadek nechce, musí se chovat slušně. Pokud na to není zvyklé, po pár na zadek už k tobě určitě nepřijde.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: I trochu jini rodice 

(21.4.2005 12:19:25)
Xantipa, podel sa s nami so svojimi skusenostami.... Mas take dieta doma? Kolko po zadku musel dostat, aby zacal byt slusny?
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: pro Zuzip 

(21.4.2005 12:49:54)
Klidně se s tebou o své zkušenosti podělím. Sama mám 3 děti, z toho 2 malé kluky. Přes zadek dostanou pouze vyjímečně. Nenechám si děti skákat po hlavě. Pouze pro příklad ti řeknu jednu situaci. Přišel k nám domů na návštěvu kamarád staršího syna. Rozjeli se tak, že jsem je musela poněkud zklidnit. Pro tvou informaci, nebylo je nutné plácat přes zadek. V pokoji byl bordel, že se tam nedalo pomalu chodit. Rozházené hračky, hrůza. Pak prohlásil, že musí jít domů. To jsem mu ovšem sdělila, že vzhledem k tomu, že tenhle nepořádek udělali spolu, takže spolu ho taky uklidí. Vůbec se mu do toho nechtělo. Volala jsem jeho mamince, aby věděla, že se zdrží a proč. Ta byla velmi překvapená tím, že chci, aby si po sobě uklízel. On to prý neumí /je mu 6/ a doma rozhodně nic takového nedělá. Načež jsem jí sdělila, že prostě uklidí. Jeho rodiče poslali svou starší dceru, aby za milého chlapečka uklidila. Jejich věc. Chlapec seděl a jeho starší sestra s mým synem uklízeli.
A buď si jistá, že pokud by se např. vyčůral v pokoji, přes prdel by dostal a je mi jedno, že doma může. Je u nás na návštěvě, takže bude dodržovat naše pravidla. To dokáže pochopit i dítě mnohem menší.
 Lenka+K 
  • 

Re: Xantipo.. 

(21.4.2005 13:11:54)
prosím tě pochop už konečně, že se tady bavíme o úplně něčem jiném.Třeba i šestiměsíční dítě může být už čipera...chápeš o co jde?????? Tady je debata o dětech, které nesedí jak placky bojící se projevit.Píšeme tu o dětech např.:již od narození se zajímají o své okolí,jsou zvídavé,mají výbornou paměť,stačí jim vysvětlit jednou význam slova,jsou společenské,mají rády ostatní děti.....Víš od rána jsem ještě nestačila srovnat do obalů gram.desky/archiv starších dětí/,v obýváku lezu přes haldu hraček..Místo uklízení po bytě jsem si radši s tím mým divochem hrála,četla a mazlila se.
Slyšela jsem takové jedno pořekadlo:bordel v bytě-šťastné dítě.
 Pawlí 


Re: Re: Xantipo.. 

(21.4.2005 13:13:43)
Lenko,
Ty jsi byla u nás? Vypadá to tu podobně jen namísto obalů od gramodesek jsou tu obaly od videokazet (dělal přece dráhu pro auta) :-).
 Lenka+Kubík.. 
  • 

Re: pawlí... 

(21.4.2005 13:23:55)
hurá zase normální debata.Malý teď spí,jinak bych tu nemohla sedět.Jo a nesmím před ním ani naznačit,že si večer vlezu do vany.V tu chvíli je v momentě vyslečený do naha.Ráno když to chtěl udělat, tak jsem mu řekla, že se bude koupat až přijde tatínek.Ten bude mít radost, když ho synáček přívítá mezi dveřmi s výrazem jde se koupat.Ani to kafe si v klidu nevypije.
 Pawlí 


Re: Re: pawlí... 

(21.4.2005 13:26:05)
Tak chvilku ve vaně jsem si vydupala. Napřed si tam vlezu já a po pár minutách mi ho předá tatínek. Ale stejně nakukuje do dvěří a v intervalu několika vteřin se ptá : "Mamiko už můžu k Tobě?!
 Lenka+Kubík 
  • 

Re: Re: Re: pawlí... 

(21.4.2005 13:32:36)
nemáme náhodou ty naše ratolesti narozene ve stejný den a stejnou hodinu? Víš třeba hvězdy přály nám...
 Pawlí 


Re: Re: Re: Re: pawlí... 

(21.4.2005 13:37:28)
Jenda je 2.7.2001, je to Rak, ale chová se spíš jako Blíženec. Já si taky říkám že "někdo tam nahoře mě má rád". No ber to z té lepší stránky alespoň se v životě neztratí:-).
 Lenka+Kubík 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: pawlí... 

(21.4.2005 13:44:36)
Kubík je 12.4.2003 - Beran - a sedí mu to opravdu perfektně.Když jsme byli v nemocnici s koj.žloutenkou, tak tam byla jedna hodná paní doktorka.Přišla za mnou a řekla/nevím asi se zabývá také numerologii/:bude z něho velká osobnost,ale budete muset vynaložit hodně sil,aby jste s ním udrželi krok.Začínáme jí už věřit.Trošku jsem zabruslila do numerologie a ono to vychází.Ale hlavně, že jsou ti malí divoši v pořádku. Ahojky
 Pawlí 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: pawlí... 

(21.4.2005 13:49:34)
Taky dělám do numerologie. Má pravdu je to ohnivý živel, mimochodem jako Jenda :-). Navíc oni i když na to nevypadají tak jsou velký citlivky, ale jak říkáš hlavně že mají všechno tam kde to má být :-).
 Katka+2 čerti 
  • 

Lenko! 

(21.4.2005 16:47:32)
Tak to já mám ty nejšťastnější děti pod sluncem (dle přísloví "bordel v bytě,šťastné dítě)!
 Pawlí 


Re: Re: Re: Re: pro Zuzip 

(21.4.2005 13:11:59)
Sice nejsem Zuzka, ale tohle mi nedá. Ani já si "nenechám skákat dítě po hlavě", ale na zadek dostává velmi vyjímečně a to až poslední dobou. Umí po sobě uklidit hračky stejně jako ví že lidem a zvířátkům se neubližuje atd.
NIKDY by jsem neplácla cizí dítě, protože by se mi velmi nelíbilo kdyby někdo cizí plácnul to moje. Pokud vím že nezvládnu víc dětí tak si je nezvu domů, pokud jsou u mě doma chovám se k nim jako k hostům a ty se v dobré společnosti po zadku neplácají.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: pro Zuzip 

(21.4.2005 13:36:32)
Fuuuha, Xantipa!
Aby bolo jasne, tvoj pribeh chapem. Ale davat cez prdel cudzim detom, to teda nie! Nedovolim si to ja a ten, co by si to dovolil na moje dieta, by si to teda odskakal.
Po prve sama povazujem jednu po prdeli za neschopnost dospeleho vyriesit problem inteligentne a po druhe nikto cudzi nema co siahat na moje dieta a ublizovat mu akymkolvek sposobom. Vychovna hodnota nulova. Moj nazor.
 ydney 


Re: Re: Re: Re: Re: pro Zuzip 

(21.4.2005 14:56:45)
Ja si myslim, ze to s tim "dostal by pres zadek" neni tak zhave:-). Ja taky reknu, ze by si ten a ten zaslouzil, ale kdyby doslo na lamani chleba:-)..nevim, nevim, zvysila bych asi hlas - pouze. Ale aby se mi nekdo schvalne vycural v pokoji!!!!Nevim, zda by mi ruka nevylitla.
 ydney 


Re: Re: Re: Re: pro Zuzip 

(21.4.2005 14:50:52)
Mluvis mi z duse:-), Xantipo:-)
 L+2 
  • 

Re: Re: Re: Re: pro Zuzip 

(21.4.2005 17:28:18)
Xantipo,

ja take chapu tvoji reakci a taktez by mne velmi rozlobilo, kdyzby s jakykoliv kamarad mych holek takto choval. Ale, musim rici, ze dat na zadek bychsi nedovolila svemu diteti, natoz cizimu. Spise bych se snazila zjistit, proc se chlapec tak chova a upozornit na to jeho rodice, ale jedna pres zadek v tomto pripad vubec nic neresi.
A samozrejme, ty mas pravo na to pozvat si do bytu koho chces, takze ja bych to resila tim,ze pokud by se chlapcovo chovani nezlepsilo, tak by k nam nechodilo. Uprime receno, nevidela bych vubec zadny duvod, proc by se me dcery mely kamaradit s nekym, kdo se neumi chovat.

Pro ZuziP - vidim, ze jsi se zase dostala do vysvetlovani ze nebit dite neznamena "jakasi liberalni" vychova. Jakoby snad spravna vychova byla v nejake korelaci s bitim. Je smutne, ze spousta lidi jeste nechape, ze vymezovani mantinelu a korekce se nemusi dosahovat bitim,placanim ani cim koliv jinym. Neexistuje zadny dukaz na to, ze telesne tresty vedou k "lepsi" vychove ale naopak existuje dosti dukazu. Urcitou spatnou cinost ditete mohu zastavit mnoha dalsimi zpusoby bez toho abych ho musela placnout na zadek.
 Denisa 
  • 

Prosim o radu 

(21.4.2005 22:30:27)
Pises, ze lze vysvetlit nektere veci detem daleko lepsim zpusobem nez placnutim. Prosim o radu jak resit treba takoveto situace: 2lete dite si v nestrezenem okamziku pristavi zidli k plynovemu sporadu a zapne ho. Sundam ho dolu a hodinu mu budu vysvetlovat, ze to nesmi, ze se spali. Druhy den v nestrezenem okamziku ........ . Treti den v nest........ . Dite se vyskubne z ruky a padi z chodniku do vozovky, zachytim ho v posledni chvili a dam mu hodinove kazani ze to nesmi, ze ho prejede auto. Za hodinu se dite vyskubne z ruky ........ . Dalsi den se dite vyskubne ........ . Diky.
 Inka II 


Re: Prosim o radu 

(25.4.2005 22:40:57)
sporák zabezpečit, na frekventované silnice chocit co nejmínˇ a hlídat, hlídat, hlídat, nechat i trochu bezpečně a řízeně "spálit" - pokračovat ve vysvětlování, ale dvouletému moc nevysvětlíš. Časem se to trochu zlepší.
 Denisa 
  • 

Re: Re: Prosim o radu 

(26.4.2005 19:30:39)
Diky za radu, ale tohle byly jen dva drobne priklady. Nechodit na frekventovane silnice znamena nevytahnout paty z domu a krome sporaku by se muselo zabezpecit {vyhodit, odstranit} vse. Jen sem se zamyslela nad poznamkami vyse uvedenych zastankyni liberalni vychovy, zda preci neni lepsi dite obcas placnout pres zadek, aby si pamatovalo, ze tohle se opravdu nesmi = neprijemny pocit na zadku {rychle, ucinne, pro dite zapamatovatelne}. Protoze ve dvou letech diteti neco vysvetlovat je opravdu pitomost.
 Denisa 
  • 

Re: Re: Prosim o radu 

(26.4.2005 19:30:55)
Diky za radu, ale tohle byly jen dva drobne priklady. Nechodit na frekventovane silnice znamena nevytahnout paty z domu a krome sporaku by se muselo zabezpecit {vyhodit, odstranit} vse. Jen sem se zamyslela nad poznamkami vyse uvedenych zastankyni liberalni vychovy, zda preci neni lepsi dite obcas placnout pres zadek, aby si pamatovalo, ze tohle se opravdu nesmi = neprijemny pocit na zadku {rychle, ucinne, pro dite zapamatovatelne}. Protoze ve dvou letech diteti neco vysvetlovat je opravdu pitomost.
 Denisa 
  • 

Re: Re: Prosim o radu 

(26.4.2005 19:31:05)
Diky za radu, ale tohle byly jen dva drobne priklady. Nechodit na frekventovane silnice znamena nevytahnout paty z domu a krome sporaku by se muselo zabezpecit {vyhodit, odstranit} vse. Jen sem se zamyslela nad poznamkami vyse uvedenych zastankyni liberalni vychovy, zda preci neni lepsi dite obcas placnout pres zadek, aby si pamatovalo, ze tohle se opravdu nesmi = neprijemny pocit na zadku {rychle, ucinne, pro dite zapamatovatelne}. Protoze ve dvou letech diteti neco vysvetlovat je opravdu pitomost.
 Denisa 
  • 

Re: Re: Re: Prosim o radu 

(26.4.2005 19:32:06)
Sorry, blbne mi klavesnice.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Prosim o radu 

(27.4.2005 12:32:16)
Denisa, podla mna nie je "pitomost" vysvetlovat nieco ani rocnemu dietatu. A vsetko sa da, ked sa chce. A na druhej strane, na vsetko sa da najst argument, ak ho najst chceme. Takze ak chces, kludne si vychovavaj dieta oplacavanim bez vysvetlovania... zatial to nie je trestne. Len ci ho potom naucis tvoje vysvetlovanie pocuvat.
 Denisa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nechapu 

(27.4.2005 20:38:30)
Promin ale stale nerozumim tvoji dpovedi. Tak vysvetlovani rocnimu dite je pitomost, oplacavani ditete je surovost. Tak mi prosim porad, co jineho mam delat. Porad mi to nejak nedochazi jaka je ta spravna metoda.
 Gábina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Nechapu 

(27.4.2005 21:09:57)
Mně se u roční dcerky nejvíc osvědčilo uzpůsobit jednu místnost v bytě (u nás to byl obývák) tak, aby si nemohla ublížit a nic zničit. A když už dělala něco co nesmí, tak vlídně odvést pozornost na nějakou neškodnou zábavu, nalákat ji za hračkou, odvést dítě jinam apod. Trestání ani vysvětlování v roce ještě moc nechápala a nemělo výsledek, přišlo mi předčasné a zbytečné.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: pro Zuzip 

(22.4.2005 9:43:37)
L, dakujem za podporu.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: I trochu jini rodice 

(21.4.2005 12:22:39)
Vies, mne keby sa cudzi chlapec vycural v izbe a zjavne choval naschval tak, ako je tu opisane, v prvom rade by som si posvietila na jeho rodicov. Spravanie dietata, ktore naschval robi zle (naschval, s tym, ze si uvedomuje, ze robi zle... nemyslim dieta, ktore svojou zivostou otravuje okolie a pritom si to neuvedomuje) je obvykle vykrikom o pomoc a lepsiu starostlivost. Ziadne dieta sa nerobi schvalne zle len tak pre nic za nic. A trestat ho za to je kontraproduktivne.
To je moj nazor.
 EvčaK 


Re: Re: Re: I trochu jini rodice 

(21.4.2005 13:19:53)
Zuzi, vím, že jsi zastánce spíš nefyzických trestů. Tedy chi říct, že se spíš kloníš, podle mne k extrému tzv. liberální výchovy. Osobně bych asi postupovala jako Xantypa. Určitě bych onomu chlapci dala najevo, že tady je u mně doma a bude se chovat podle našich pravidel anebo u nás nebude. A určitě bych do sebe nebo svého dítěte nechala někým bušit. Právě tak bych ale zakročila proti svému. Nesmí druhým záměrně ublížit - to je hodně zle, a když ublíží nechtíc, musí se minimálně omluvit.
Pro Janu. Někdy se za divokým chováním dítěte skrývá dědictví - porucha chování, po rodičích. Podle toho, co jsi popsala to ale tak bude maximálně částečně. Spíš bych se přikláněla k té výchově. A s takovými lidmi se jedná určitě špatně. MOžná bych na Tvém místě reagovala v opravdu extrémních situacích, kdy jde o život či o zdraví. V ostatních případech bych si buď promluvila s rodiči nebo je ponechala svému osudu. Oni to nevidí a vidět nechtějí. A pouze bys je proti sobě poštvala a ničeho nedosáhla - si myslím.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: I trochu jini rodice 

(21.4.2005 13:44:58)
EvcaK, sekla si sa. Som sice proti fyzickym trestom, to je pravda, nie vsak za liberalnu vychovu. U nas sa robievaju oslavy, na ktore chodi kopa deti a vzdy davam bacha, aby sa dodrziavali urcite pravidla (je sa v obyvacke, hra sa v detskej...). Na ich dodrziavanie vsak nepotrebujem rozdavat detom facky.
Evca, dosledna vychova moze byt aj bez placania po zadku. To, ze niekto dieta neplaca, neznamena, ze si dieta robi co sa mu chce a nema ziadne pravidla.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: I trochu jini rodice 

(21.4.2005 13:56:56)
Zuzi, já tím nemyslela, že jsi liberální extrémistka. Spíš, že se ve výchově víc přikláníš na tuto stranu. Tuším, že jsi někde psala, že klouček taky jednu chytne, když je to nezbytné.

K tomu plácnutí cizích dětí. Pokud jde o život dítěte nebo jiného dítka v jeho okolí a to dítě nereaguje na nic jiného, klidně ho plácnu, aby stoplo činnost. Než aby si ublížilo. A jestliže mi doma záměrně zničí podlahu nebo nábytek nebo ze mně dělá naprostého ..., pak já osobně mu s klidem jednu fiknu - na zadek samozřejmě. Má to být pouze výchovné, ne abych mu fyzicky ublížila.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: I trochu jini rodice 

(21.4.2005 14:00:40)
A ještě. S nutností zasáhnout proti cizímu dítěti se nesetkávám běžně. Za minulý rok tak pětkrát a jestli jsem nějakému cizímu dala jednu na zadek, tak už to bude pěkně dlouho, protože si to napamatuju. Ale bude-li třeba, nebudu se ostýchat.
 Pawlí 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I trochu jini rodice 

(21.4.2005 14:05:51)
Evko,
a co kdyby někdo plácnul to Tvoje? Taky by jsi to brala jako že to myslel dobře nechtěl mu ublížit jen ho vychovat?
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: I trochu jini rodice 

(21.4.2005 15:10:39)
Evca, a ja budem zas tvrdohlavo tvrdit svoje: nedavat na zadok neznamena priklanat sa k liberalnemu sposobu vychovy.
Ale mozno len neviem, co ty pod liberalnym sposobom vychovy vidis. Skus mi to vysvetlit a ja ti poviem, ci je to to, s cim ja suhlasim.
A tresnut cudzie dieta? V akom veku a akych kil musi to cudzie dieta byt, aby si v nebezpecnej situacii musela sklznut k tomuto? A dalej si myslim, ze chlapec, ktory cura v izbe, nikomu neohrozoval zdravie a tato situacia sa dala zvladnut aj inac. Doslova si myslim, ze ten chlapec je chuda, ktore ma nemoznych rodicov, ktore donho vstepuju (mozno len svojim nezaujmom alebo vzorom), ze ma inym ludom robit zle. A my mu capnutim po zadku dokazeme, ze ma pravdu - ini ludia su zli, biju ma, tak co, budem im robit aj dalej zle!
Takze s tresnutim cudzieho dietata? Trochu s vtipom ale vazne: davajte si bacha, komu to cudzie dieta tresnete. Ja by som si to teda za klobuk nedala a ak tak raz niekto spravi mojmu dietatu, odnesie si to. Co keby vas tresol v robote sef, lebo ho stale nepocuvate? Hm? Asi by ste si to len tak nenechali, ze? A preco si nechate otlkat dieta?
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I trochu jini rodice 

(21.4.2005 15:56:44)
Zuzi, podepisuju.

Evčo, přeci to že dítě nedostává na zadek ještě nevypovídá o tom co smí a nesmí. Klidně to může být tak, že někdo dítě nechá dělat co chce a pak ho při velkym průšvihu rovnou seřeže a někdo jinej dítěti pomáhá vidět hranice slovně a dotýkáním se už při menších "prohřešcích".
Stejně jako Zuzi si myslim, že uhodit dítě není inteligentní řešení. Bohužel narozdíl od Zuzi nejsem zatím tak dobrá, abych dítě občas neplácla, ačkoli vim moc dobře, že plácnutí je kontraproduktivní.

Jinak článek jsi, Evčo, napsala moc krásně. Dík za něj :-) Prostě existujou děti, o kterých rodiče vědí, že sotva zvládnou zíkladní nároky a nemá vůbec cenu chtít po nich ještě méně důležité záležitosti, protože to je jen ztráta energie a výsledkem je ještě podrážděnější dítě. Náš Bojek se strašně uklidnil po třetím roce věku - ve školce mu říkají medvídku, protože se hodně tulí a dneska u DR ho nějaká paní, která s námi sdílela čekárnu, dokonce nazvala roztomilým koťátkem! :-) Ovšem kdo ho zná dloho, stále tvrdí, že je extrémista - holt stereotypy přetrvávají a i vcelku běžná aktivita může být viděna jako důkaz...

Jsem ráda, že článek četla i Ydney, která je přesvědčená, že mám nevychované děti :-)
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I trochu jini rodice 

(21.4.2005 16:08:10)
ahoj Jena! Cim to je, ze to, co si napisala o Bojkovi, sa zas dost podoba na Alexa? On je v skolke "nase babetko", tak ho jeden cas volali :-))))
V ktorej diskusii Ydney pisala, ze mas nevychovane deti? Podla jej reakcie tu by som to ale odhadovala.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I trochu jini rodice 

(21.4.2005 17:03:27)
Zuzi, to nebylo v diskusi, známe se osobně - viděla ho tři dny u kamarádky na chalupě.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I trochu jini rodice 

(21.4.2005 17:04:23)
Zuzi, to nebylo v diskusi, známe se osobně - viděla ho tři dny u kamarádky na chalupě.

Jo a čím to, že váš Alex je ve školce taky miminko? No vždyť jsou jeden jako druhej :-)
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I trochu jini rodice 

(22.4.2005 9:50:07)
Jena, neviem, mozno je to tym, ze je fakt este miminko. Oni su v skolke len jedna trieda, pomiesana, a hoci on nie je uplne najmladsi, tak predsa: najmenej rozprava, najmenej rozumie, tym padom mu treba venovat zvlastnu pozornost a k tomu je strasne pritulny a maznavy... a s tymi jeho dlhymi kuceravymi vlasmi. No proste vyzera tak nevinne, pritom v telicku ma veru certika. :-)))))
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I trochu jini rodice 

(21.4.2005 16:46:29)
Jani, Zuzi i ostatní na "druhé straně", z podobně zaměřených diskusí jsem si odnesla jednu zkušenost. Když o tom co nás názorově rozděluje chvíli diskutujem, tak přijdem na to, že myslíme téměř to samé, jen s drobnými a nepodstatnými odchylkami. Vaši výchovu respektuju, z toho co vím. A nejdůležitější myslím je, že se naše děti snažíme vést s láskou a přemýšlíme o tom, co děláme. Jinak bychom tu asi nediskutovaly.
Jirka se ve svém melounovém článku zmínil o tom, co napsal Prof. Matějček. Je tam odkaz. A je to určitě velice zajímavé k zamyšlení. Nejvíc mě osovilo to, že jeden výchovný styl nemůsí nutně vyhovovat každému dítěti. A tom to je.
Jinak Pawli - taky mi nevadí, když Nik jednu výchovnou utrží, pokud ho hlídá někdo jiný anebo není zbytí.
 Pawlí 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I trochu jini rodice 

(21.4.2005 17:26:17)
Evčo,
my se ani moc nelišíme až na to plácnutí, ale jinak souhlasím s tím že pokud jsi u mě doma budeš dodržovat moje pravidla a pokud ne tak jdi někam kde ti to projde.
U nás se moc neplácá a tak mi to jaksi přirozeně nejde pod nos. Nemyslím si že jedna přes zadek automaticky znamená že je rodič špatný. Ale u nás se to neosvědšilo a tak jsem od toho prostě ustoupila a řeším to domluvou a napomínáním (mnohačetným!).
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I trochu jini rodice 

(22.4.2005 9:52:24)
Evca, Pawli, je to tak, aj ja citim, ze jediny bod stretu je u nas placanie. Inac mi pride sposob vychovy, ktory uznavame, velmi podobny.
Ja naozaj nepovazujem mamy, ktore deti placaju, za zle, bozechran!!! Ved som to sama robila, svoje dieta som pritom milovala a bola som dobra mama. Je to len iny pohlad na tuto konkretnu vec - na placanie ako take.
Ja vam drzim palce...
 ydney 


Pro Jenu 

(25.4.2005 15:55:15)
Ja Ti tohle chtela poslat mejlem, ale jak Te "jiz" znam, vytahla bys to tady a podala tak, ze bych z toho opet vysla jako naprosty tyran!!!

Vzdyt ta Tva poznamka sem ani nepatri, ne? Nebo mas pocit, ze ano? Koho to zajima? Proc to porad vytahujes?

Predpokladam, ze neukajis sve ego tim, ze s Tebou budou vsichni souhlasit. Nebo se mylim?

Vedet, ze to takhle dopadne, mlcela bych......je mi z toho fakt na nic.:-(

 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Pro Jenu 

(25.4.2005 16:00:18)
Neukájim sve ego - jen jsem Tě viděla reagovat pod článkem a byla jsem ráda, žes to četla, tak jsem to napsala. (A Zuzi jsem jen odpověděla na otázku.)
 ydney 


Re: Re: Pro Jenu 

(26.4.2005 7:33:38)
Jenze ten clanek s Tebou nijak nesouvisi a ani s nasim problem, ktery mezi nami vznikl.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Pro Jenu 

(29.4.2005 7:25:10)
Aha, já myslela, že jo.
Psala jsi tu v jiné diskusi (2x nebo 3x), že naše děti nemají hranice a že je nechávám dělat co chtějí. A psala jsi to jako argument proti naší schopnosti dobře vychovávat další dítě. Náš starší syn je dítě dost specifické a i když z trochu jiných důvodů, vyžaduje podobný přístup jako děti z článku. Zakazovat jen důležité věci, aby to dítě bylo schopno zvládnout logopedka doporučuje i nám, Zuzi, která má skoro stejné dítě jako my, mi nedávno psala, že jim totéž doporučuje psycholožka a navíc to rodiče obvykle zjistí i sami prostě na základě zkušeností. Proto si myslim, že to s článkem hodně souvisí a doufám, že lidi, kteří pohledem zvenku mají pocit, že jde o děti nevychované můžou díky tomu článku trochu něco pochopit. A jsem opravdu ráda, že si ho mohli přečíst.
 ydney 


Re: Re: Re: Re: Pro Jenu 

(29.4.2005 13:51:25)
Ano, souhlasim s tim, ze jsem psala, ze svym detem podle mne nedavas hranice, ktere deti potrebuji.
Ale nas problem je IMHO v tom, ze jsem Ti odepsala na otazku, proc si myslim, ze jste adopci dost nezvazili.
To jak vychovavas sve deti je ciste Tva vec. A kdyby ses neptala a navic mnou neoperovala tady na rodine, nikdy bych se ke Tve vychove nevyjadrovala. Ja Ti preju, at Tve deti i pripadne nejake dalsi sverene dobre prospivaj. Delej vse podle sveho svedomi, ale nech to delat taky mne.
A pokud se budes dal ptat lidi na nazor, tak je pak za to nekamenuj.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Pro Jenu 

(29.4.2005 16:13:28)
A jak tohle souvisí s tímhle článkem? Mně tady vůbec nešlo o nějaký "náš" problém. Jen se mi tenhle článek zdál být vhodnou ilustrací toho, o čem jsme předtím diskutovaly.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: I trochu jini rodice 

(21.4.2005 23:31:08)
ZuziP, trochu jsi mě dožrala. Zdá se mi trochu přehnané z plácnutí na prdel dělat najednou facky. Ono to totiž vyzní trochu jinak. Píšeš, že kdyby ti někdo plácnul dítě, tak by ti to vadilo. Chápu tě, mně taky. Není to tak, že bych oplacávala děti v okolí. Ten příklad byl modelový. Ale v tomto modelovém příkladě bych i tvé dítě přes zadek plácla, protože vidět čůrající dítě v mém pokoji, viděla bych rudě. Je ale pravda, že se mi tento příklad nikdy nestal a do této doby jsem o tom ani neslyšela. Znám děti různé, divoké, rozjívené, hodné a já nevím jaké. Ale takhle drzé, jako bylo popisováno, ani jedno. Musím říct, že doposud jsem žádné cizí dítě oplacávat nemusela, protože žádné dítě neprovedlo žádnou takovou nehoráznost. A nebo je i možné, že se stýkám pouze s rodiči, kteří své děti zvládnou udržet v únosných mezích.
A co se týká příspěvku už nevím koho, že bordel v bytě = šťastné dítě. Jaký má kdo bordel v bytě je mi naprosto lhostejné. Kéž by tato větička platila, jak by to bylo jednoduché. Ale v bytě se musí žít, takže jistý pořádek tam musí být, létat jsem se ještě nenaučila. Někdo z vás ano? Nebo jak se tedy v bytě pohybujete, když není kam šlápnout. Ono to s tím šťastným dítětem bude asi trochu jinak.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: I trochu jini rodice 

(22.4.2005 8:47:38)
Xantipa, ty si dozrala mna, s tym tvojim prispevkom a preto som reagovala tak ako som reagovala. Pripadal mi tvrdy, mne totiz oplacavanie deti, navyse bez toho, aby som zistila pricinu, jednoducho dietatu prisusim, je absolutne proti srsti.
A nehnevaj sa, pre mna jednoducho je placnutie fyzicky trest. Neviem na to pozerat inac. A ak moje dieta niekto niekedy placne po zadku alebo comkolvek inom, spravim vsetko preto, aby si to odniesol.
Ja viem, ze to nerobis v zlom a mas na to iny nazor, ale respektuj aj ty, prosim ta, ze ini na tvoje "len" placanie maju iny pohlad a ze takto mozu zmyslat rodicia dietata, ktoremu jednu placnes.... A urcite to nebudu tolerovat.
Ja prve, co urobim, ak dieta nieco vyvedie, je zistim dovod, preco tak urobilo....Male dieta sa moze vycurat v strede izby preto, ze nevie inac vyriesit svoj problem. Obvykle preto, lebo ho to nikto nenaucil, ze problemy sa daju riesit inteligentne, nie bitim alebo nicenim. Idealne je zistit, v com ten problem je a ukazat mu ine riesenie. Ja viem, ze je tazke konat idealne, ale bit dieta (aj capnut na zadok) je z tych najhorsich rieseni. Rozmyslajme, aku informaciu tym dietatu dame.... Ukazujeme mu navod: ak robi niekto nieco zle, musim mu jednu capnut.... Toto podla mna nema logiku.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I trochu jini rodice 

(22.4.2005 12:42:56)
Zuzi, ačkoliv patřím k "lehkým plácačkám" a Ty k nesmlouvavým neplácačkám, přesto mi jsou Tvé názory a nápady dost často sympatické. Ale teď jsem narazila ve Tvém příspěvku na věc, kterou si nedovedu úplně dobře představit: "Ja prve, co urobim, ak dieta nieco vyvedie, je zistim dovod, preco tak urobilo" V podstatě s tím souhlasím - je mi to blízké a vlastně mám toto hledisko ve své výchově dost na zřeteli. Nicméně Ty to píšeš jako tu nejprostší věc - a mně dělá obrovské potíže ze syna "něco" vyrazit. Prostě on něco dělá, a vlastně ani neví, proč, takže když se ho ptám, tak říká Nevím. Když šlo o dost průlomový problém (zkoušel hranice ve škole - vyplazoval jazyk na učitelku, maloval fixama dětem po sešitech, schovával se pod lavici při hodině atd. viz Pozn.), tak jsem strávila možná dvě, tři hodiny (v průběhu pár dní) tím, že jsem syna "navigovala" k nějakému "rozboru příčin". Je to dost náročné intelektově i časově, takže ve skutečnosti to nelze dělat běžně u každé prkotiny - vlastně si pak sama sobě musím na tuto otázku odpovědět - a nastává problém, když si na ni odpovědět s manžou neumíme.
Jak takové situace řešíš Ty?
M.
Pozn.: Ty hranice syn ve škole zkoušel poté, co si prožil "šok" - že ubližovaly děti jemu (facky, strkání, zavírání dveří před nosem, škrcení); ve chvíli, kdy ředitel zasáhl, uvolnilo se v něm patrně napětí a vlastně došlo k jakési "kompenzaci" toho stresu, který předtím cítil. Samosebou jsme ho museli dotlačit k tomu, aby přestal druhým ubližovat, ale nějakou chvíli to trvalo.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I trochu jini rodice 

(22.4.2005 13:25:21)
Mirka, absolutne suhlasim. Je to strasne tazke a moj starsi syn je presne ten typ, z ktoreho to treba dolovat... a trva to obvykle dlho. Je strasne zlozita povaha, vsetko si nechava pre seba.
Ty, ale povedz, nestalo to zato, ze si to zo syna vytiahla? Ako to nakoniec vlastne dopadlo? Nebolo to spravnejsie riesenie ako ho potrestat bez toho, ze by ta zaujimalo, preco to urobil? Vies si predstavit, aky nulovy, ba az negativny efekt by to malo, keby si ho jednoducho bez debaty potrestala?
Ja viem ze vies, neboj. To su len recnicke otazky. Ale o tom to je. Ja neviem, mozno fakt niekedy vyzeram ako superzena, ale ani cirou nahodou to nie som. Ja to neviem vydolovat z dietata rychlejsie ako ty. Ja sa netajim tym, ze to je tazke a niekedy by som to aj ja radsej vyriesila strucne!
Ale stoji to za to, nech by to trvalo aj 3 hodiny.
 ZuziP 
  • 

Re: I trochu jini rodice 

(21.4.2005 12:34:40)
Jana, teraz vazne. Susedkin chlapcek na rozdiel od deticiek, ktore su tu vacsinou opisane, robi zle schvalne. 99 percent deti chce prirodzene robit dobre, chcu pomahat! Spravanie tohto chlapceka je s najvacsou pravdepodobnostou dosledkom zjavne nespravnej vychovy. Ziadna jedna po zadku, ktoru by si mu ustedrila, by to nespravila. Pre tento typ deti je to len dalsia vyzva do boja a dokaz, ze ludia okolo si zasluzia, aby im robil zle. S nim si mozes pohovorit a snazit sa uchranit svoje dieta a svoj majetok. Vyriesit to mozes jedine s jeho matkou. Co je uz ina kapitola a mimochodom velmi zlozita. V kazdom pripade, ak by som sa s takouto mamickou nedohodla, jej synceka by som k sebe domov nepustala...
 Bibi* 


Re: I trochu jini rodice 

(21.4.2005 15:39:27)
Jedno dítko mám klidné,druhé hyperaktivní.U ničeho neposedí,činnosti mění po 5 minutách.Vše je v pohodě,pokud mu neustále nabízím nějaké podněty,stačí jen ,že si v kuchyni ke mně dá židli a já s ní rozebírám, co právě dělám,popřípadě mi se vším pomáhá.Využila jsem její záliby v pohybu a, ač nemohu Dádu ani cítit, koupila jsem jí cvičení s Dádou,cvičí celou tu hodinu:o))Je to náročné ,ale pořád je to lepší než ,když ji nechám jen tak.Začne okamžitě "zlobit",upoutávat pozornost, dělá naschvály,končí to často počmáranou zdí nebo rvačkou s druhým dítětem.
Venku je ve svém živlu,ale od začátku jsem vyžadovala,aby se chovala,tak aby to neubližovalo jiným dětem.Za házení pískem bylo i "přesprcku",pokud to nepomohlo,musela z písku pryč nebo se šlo domů.Nyní nemám problém,stačí se jen podívat.
Pokud děti k někomu dávám na hlídání,jdou si hrát ke kamarádům,odevzdávám je se vším všudy,tedy i s dovolením trestat.Příjde mi přirozené vyřídit si provinění na místě než potom,aby mi někdo žaloval.Nás tak vychovávala babička a my ji za to milovali.Vše si s námi vyříkala hned,rodiče se nikdy nic nedozvěděli.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: I trochu jini rodice 

(21.4.2005 15:49:02)
Bibi,
tohle přesně mám doma já. Syn je téměř vzorný, když se mu neustále věnuju. Potřebuje pořád nějaké podněty, chce všechno vědět, zkoušet, u všeho musí být. Zrovna včera mi ho tcháni vrátili s tím, jak byl celé odpoledne hodný, když mu vymýšleli program. :o)
Bohužel ve dvou a 1/4 letech je ještě malý na to, abychom ho dali třeba do nějakého sportovního oddílu, aby se vyblbnul tam.
Ona ta "hyperaktivita" s inteligencí souvisí, jak to tu už někdo psal. Syn je chytrej jako opička (dneska bavil novou hlídací tetu vyprávěním o papežovi: "Starej umřel a teď je tam novej, červenej,"), chce se pořád něco učit, značky aut, čísla, písmena, teď poslední objev jsou prsty na rukou a nohou, takže furt chodí a říká "tohle je malíček, tohle je ukazováček".
Je to šílenej záhul, když je na to člověk sám, ale když se mu během dne věnuje víc lidí, tak to jde. :o)
 Bibi* 


Pro Monty-nejen:o)) 

(21.4.2005 16:20:22)
No to mi povídej,jsem na ně většinou sama,bo kamarádky jsou teď všechny v posledním trimestru(se na mě baby snad domluvily:o)),tudíž mají ,co dělat sami se sebou:o)
Kuba je taky zvídavý,ale u jedné činnosti vydrží,má taky velkou fantasii,hry vymýšlí pro sebe i Terku.Nyní mám chvíli klid proto,že si hrají na maminku a tatínka.Před chvílí vítali imaginární babičku,nyní si přišli pro Kubíka jr.(fakt má "taťkovo" jméno)a jdou s ním jako na procházku.Vůbec to "jako" je u nás velmi oblíbené hry,hotová pantomima,třeba u automatu na kafe napodobí přesně mé pohyby:o)
Pro tebe i ostatní, co chtějí alespoň na chvíli zabavit kluka,který má rád vláčky a naučit ho pracovat s myší:
vláčky
 Šáry 
  • 

Re: I trochu jini rodice 

(21.4.2005 16:16:41)
Jano,

já bych to viděla vcelku jednoznačně. Jsi, hochu, u nás doma, a budeš tady dodržovat nějaká pravidla. Nebudeš to dělat? Tak zavolám maminku, ať si tě odvede domů, a víckrát mi sem nevkročíš.

Chování té maminky mi přijde opravdu dost divné - ona u toho nebyla? Dala ti svoje dítě na hlídání? Přece když dám takto někomu své dítě, tak mu musím dát i nějaké pravomoci, pokud to dítě bude zlobit. Asi ne fyzicky trestat, to bych si vůči cizímu pravděpodobně téměř nikdy nedovolila, ale napomenout, popřípadě nechat mé vlastní dítě s tím cizím společně (a třeba za mé asistence) uklidit hračky, které spolu rozházeli.. naprosto bez problémů.

Takže vůči té mamince bych to viděla takhle: chceš, abych problémy, které mám s tvým dítětem, řešila s tebou? Sorry, ale když bude tvoje dítě u mě bez tvé přítomnosti a bude dělat něco, co se u nás nedělá, tak mu to prostě řeknu. Nelíbí se ti to? Tak ho k nám neposílej.

Jsou to možná trochu "hraběcí rady", protože ve svém okolí naštěstí nikoho takového nemám, ale mám docela vyvinuté takové to "můj dům, můj hrad" a bráním si to zuby nehty ;o))
 ZuziP 
  • 

Re: Re: I trochu jini rodice 

(22.4.2005 8:49:38)
Sary, ano, toto je ta spravna miera. Uplne suhlasim.
 Jana, 2 dcerky 
  • 

Tak to není 

(26.4.2005 10:08:13)
Sláva, i jinde je to podobné! I já jsem dříve odsuzovala "nevychované" děti a především jejich laxní rodiče, ovšem do té doby, než se mi narodila 1. dcerka a já nestačila zírat, co všechno děti dovedou. Dnes jsou jí 4 a půl a je moc šikovná a bystrá a mimořádně komunikativní a samostatná, ovšem je to takový živel, že když někam jedeme, všichni říkají: "pozor, blíží se tsunami" :-) !!! A je to tak, domů chodí zásadně přes plot, ráda tancuje na střeše našeho auta apod., denně neco rozbije, je hlučná ... Už při 18ti měsíční prohlídce jí dětská lékařka napsala do "červené knížky" : "mimořádně temperamentní dítě". A v tom temperamentu to skutečně je !!! Mladší dcerka je naopak jemné, něžné stvoření, která ani "nezlobí". Jenomže věřte, že obě vychováváme úplně STEJNĚ a odezva je úplně jiná. Takže to rozhodně není pouze ve výchově, jak naznačovala jedna pisatelka (asi ne majitelka živého dítěte). Klidně mi může odpovědět a poradit, jak trochu zklidnit živel, pochybuji, že by byla úspěšná. Na druhou stranu musím říci, že se nikdy nenudíme, dcerku v MŠ velmi chválí, má spoustu kamarádů, takže pořád lepší než "hodné" dítě, které stojí někde v koutě.
 Xantipa 
  • 

Re: Fuj, to byla ale formulace 

(27.4.2005 12:12:22)
Přečti si prosím svou poslední větu. Píšeš něco ve smyslu, že bys svou starší dceru nevyměnila ani za nic, že je to lepší, než kdyby byla tzv. hodná a stála někde v koutě. To nemyslíš asi vážně, protože jsi taky napsala, že máš i mladší dceru, která je tzv. hodná. To by pak vyznělo, že ta mladší je prostě k ničemu. A tu bys vyměnila za nějakou dravější? Asi ne. Než začneš odsuzovat, které dítě je lepší a které horší, vzpomeň si na tu svou mladší. Nemyslím si, že by maminka některého tzv. hodného dítěte chtěla výměnu, a ty určitě taky ne.
Vím, žes to tak nemyslela, ale nedalo mi to.
 Pawlí 


Taky máme doma Draka 

(21.4.2005 11:45:34)
Letos mu budou 4 roky dobře poznávám vše popsané a navíc jsem zažila spoutu nepopsaného:-).A tak vím že takovéhle děti prostě jsou....a my je milujeme a snažíme se je vychovat tak aby je miloval i svět, přestože to máme podstatně těžší než mamky těch "hodných".
Xantipo, Tobě přeji hodné dítě, to "nehodné" by jsi asi buď utloukla nebo skončila v blázinci. Ono to totiž vůbec není tak černobílé jak by se z pohledu někoho kdo takovéhle dítě nemá mohlo zdát!
 Xantipa 
  • 

Re: Ale Pawlí, 

(21.4.2005 13:41:52)
já nepsala o těchto "zlobivých dětech", předpokládám, že lépe napsat hyperaktivních. Ale o těch nevychovaných. To snad pochopil každý. Nejmladší syn je také hyperaktivní, ale tohle /čůrání v pokoji např./ by si NIKDY nedovolil doma a natož u cizích. Souhlasím s tím, že tyto děti nejsou zlé, jsou hodné. Jen to vypadá, jako když zlobí. Protože při té jejich běžné hře se mnohem častěji něco rozbije, polije apod. Jsou prostě divoké. Ale nikdy to nesmí přesáhnout únosnou mez, např. se nesmí stát, že okolí si na něho bude dávat pozor v zájmu vlastní bezpečnosti. To si pak napíšu na plot - Vstup jen na vlastní nebezpečí.
 Pawlí 


Re: Re: Ale Pawlí, 

(21.4.2005 13:46:21)
Já s Tebou v podstatě souhlasím, všechno musí mít své hranice. Až na to plácání. Jak říkám neplácla by jsem cizí dítě to by jsem mu spíš vysvětlila že buď si uklidí binec který u nás udělal a bude se chovat slušně jak je u nás zvykem nebo k nám nebude chodit.
Máme dost návštěv s dětmi a už jsem to několikrát takhle řešila a kupodivu to vždycky zabralo.Což mě samotnou překvapilo :-).
 Lenka+Kubík 
  • 

Re:Xanti.... 

(21.4.2005 13:56:27)
to ale potom máme v našem okolí 120% dětí hyperaktivních.Ono je to dnes móda: není tvoje dítě bambula, tak je hyperaktivní.Bylo by dobré si přečíst názor někoho, kdo je v tomto odborník.Tím myslím dětského psychologa.NE učitelku!!!Víte, že hyperaktivní děti jsou děti velice chytré.To řekla dětská psycholožka v pořadu Sama doma.
 Xantipa 
  • 

Re: Re:Lenko, 

(21.4.2005 23:18:13)
tvoje dítě běžně čůrá v pokoji a chodí na sousedy s nožem? Jestli ano a ty tomu říkáš normální, maximálně hyperaktivní dítě, tak to ti pak rozumím. V tom případě moje děti jsou bambulové, jak píšeš. A kde žiješ? Já takové děti ve svém okolí neznám. A ty osobně jich znáš 120%? Tak teď jsem trochu mimo.
 Lenka+Kubík 
  • 

Re: Re: Re:Xantipo... 

(22.4.2005 10:55:00)
tady se prostě sešly maminky, které se chtěli třeba jenom podělit o svoje zkušenosti s živějšími dětmi.Promiň,ale od tebe tady čtu pořád jenom kritiku.Podle tebe prostě každé dítě těchto maminek je gauner, který čůrá na návštěvě na koberec, ohrožuje sousedy nožem...Přestaň nás už urážet.
K tomu tzv. bordel v bytě,šťastné dítě:chtělo by to tak trošku smysl pro humor...Jestli to počůrání v pokoji se stalo tobě,tak si vybírej koho pustíš do bytu, jestli tě ohrožuje dítě sousedů nožem,od toho je sociální péče a policie.
A k mým dětem:nikdo neznečisťuje podlahy čůráním,velice mne potěšilo, když jsem byla pochválena od sousedů, že mám slušné děti,doma se nehádáme, neřveme na sebe,chováme se k sobě slušně a pěkně - no ale máme živější dítě.
Co by za zdravé a trošku živější dítě dala některá maminka, která má nemocné dítě nebo tělesně postižené.Asi by řekla:tyhle vaše starosti na mou hlavu.Napiš si na to chceš, nemám důvod odpověď už otvírat.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re:Lenko s Kubíkem,. 

(23.4.2005 13:42:21)
teď jsi se zachovala jako trucovité dítě. Evidentně jsi nečetla všechno, protože pak bys věděla, že jsem reagovala na modelovou situaci.
Zatím jsem tady nikoho nekritizovala, narozdíl o tebe.
A co se týká toho smyslu pro humor, z tvého příspěvku zrovna humor nesrší.
Zachovala jsi se jako můj syn - nechcete se mnou souhlasit, tak jdu za dveře trucovat.
 Ivana Procházková 


Re: Xantipo... 

(25.4.2005 11:05:37)
Lenko, můj příspěvek snad otevřeš - tak příště dobře čti, co kdo píše. Tohle napadání je zbytečné.
 Jája(3děti) 


Evčo dík za článek 

(21.4.2005 11:48:52)
Je vážně z našeho každodenního života. Taky moc a moc doufám (a samozřejmě se i výchovou snažíme usměrnit), že z našeho hyperaktivního syna jednou vyroste hodný, čestný, spolehlivý atd. muž.
 Gábina + 1 čertík 
  • 

Může to být i naopak 

(21.4.2005 14:50:41)
Ahoj maminy, nejprve bych chtěla Evče moc poděkovat za článek. Mám doma taky jedno takové dráče, takže vše popisované velmi dobře znám a člověka opravdu potěší, když si připomene, že v tom není sám. Ale nedá mi to, abych nezareagovala také na to, že některé maminky jsou evidentně přesvědčeně, že divoké dítě rovná se nevychované. A že matka, která takové dítě soustavně neokřikuje,automaticky rezignovala na jeho výchovu. Ono to také může být tím, že zrovna ten den je ta maminka už tak unavená a vyřízená ze soustavného usměrňování své ratolesti, že na to už prostě nemá. Ono je toho na jednu ženskou kolikrát opravdu dost, obzvlášť když je to denodenně a člověk potisícáté vysvětluje jednu věc a snaží se ovládat a nezvyšovat hlas, když ta naše malá osobnost si stejně jede tvrdohlavě po té své lajně. A mimochodem kamarádka má stejně starého kluka - ale ten jejich byl vždycky hodný a tichý což se o našem zlobidle říct nedalo. Ale - já jsem už od malička po tom našem klučíkovi "šla" - tzn. nenechala jsem ho, aby si dělal co chce, aby ubližoval ostatním, pořád jsem něco vysvětlovala. Zato kamarádka svého chlapečka zásadně nikdy nenapomenula - on je přece takový křehký a je jenom dobře, že se vzchopil k tomu, aby bouchnul dítě na pískovišti, musí si přeci někdy zvednout sebevědomí...atd. Výsledek je ten, že moje hyperaktivní dítě je sice většinou trochu víc hlučné než by se někomu zamlouvalo, ale zásadně nikomu schválně neubližuje. Zato z druhého kloučka je podrazáček, který za zády bije děti a když se ozvou nebo mu to nedej bože oplatí, tak na ně ještě běží žalovat. Takže ona dobrá nebo špatná výchova je jedna věc a temperament zase věc druhá. A divoké dítě ještě neznamená horší než to tiché. Jinak přeji všem co nejvíc radostí a co nejmíň starostí se svými ratolestmi.
 Gábina + 1 čertík 
  • 

Nevychované děti? 

(21.4.2005 14:51:55)
Ahoj maminy, nejprve bych chtěla Evče moc poděkovat za článek. Mám doma taky jedno takové dráče, takže vše popisované velmi dobře znám a člověka opravdu potěší, když si připomene, že v tom není sám. Ale nedá mi to, abych nezareagovala také na to, že některé maminky jsou evidentně přesvědčeně, že divoké dítě rovná se nevychované. A že matka, která takové dítě soustavně neokřikuje,automaticky rezignovala na jeho výchovu. Ono to také může být tím, že zrovna ten den je ta maminka už tak unavená a vyřízená ze soustavného usměrňování své ratolesti, že na to už prostě nemá. Ono je toho na jednu ženskou kolikrát opravdu dost, obzvlášť když je to denodenně a člověk potisícáté vysvětluje jednu věc a snaží se ovládat a nezvyšovat hlas, když ta naše malá osobnost si stejně jede tvrdohlavě po té své lajně. A mimochodem kamarádka má stejně starého kluka - ale ten jejich byl vždycky hodný a tichý což se o našem zlobidle říct nedalo. Ale - já jsem už od malička po tom našem klučíkovi "šla" - tzn. nenechala jsem ho, aby si dělal co chce, aby ubližoval ostatním, pořád jsem něco vysvětlovala. Zato kamarádka svého chlapečka zásadně nikdy nenapomenula - on je přece takový křehký a je jenom dobře, že se vzchopil k tomu, aby bouchnul dítě na pískovišti, musí si přeci někdy zvednout sebevědomí...atd. Výsledek je ten, že moje hyperaktivní dítě je sice většinou trochu víc hlučné než by se někomu zamlouvalo, ale zásadně nikomu schválně neubližuje. Zato z druhého kloučka je podrazáček, který za zády bije děti a když se ozvou nebo mu to nedej bože oplatí, tak na ně ještě běží žalovat. Takže ona dobrá nebo špatná výchova je jedna věc a temperament zase věc druhá. A divoké dítě ještě neznamená horší než to tiché. Jinak přeji všem co nejvíc radostí a co nejmíň starostí se svými ratolestmi.
 silvie 
  • 

nezvladatelne batole (14mes.) 

(21.4.2005 15:07:26)
Jsem opravdu rada, ze nejsem sama, kdo resi podobne problemy, jenze, co kdyz je tento raubir miminkem holcickou 14 mesicu starym a neda se s nim domluvit vubec, ani pri prebalovani ci jinych zakladnich ukonech? Zuri a nenecha se prebalit v klidu, ani kdyz je pokakana, pere se se mnou, strka rucicky do hovinek, kope nozickama a snazi se utect a u toho jeci, pri oblekani dela vse pro to, aby ho znemoznila - kope nohama, roztahuje prsty v rukavech, nechce se nechat ucesat a honim ji po celem byte, pri koupani hystericky rve. Mam chut se nekdy na celou peci vykaslat a nechat ji tak jak je - spinavou a neprebalenou, protoze uz nemam silu se stale dokola rozcilovat a "s usmevem" uz to proste nedokazu, snazila jsem se o to, ale uz to nejde. Kdyz vas nekdo soustavne rozciluje a jeste dela, ze vas od narozeni vubec nepotrebuje, porad rve, smeje se minimalne a ani vam nechce dat pusu ci obejmout, pak je velmi tezke si zachovat pozitivni pristup. Ja vas vsechny obdivuji, pokud si udrzite nadhled a klid, protoze ja mam s manzelem uz nervy znacne "na pochodu" a jak manzel nekdy zoufale vtipkuje - jsme oba zrali na Prosac, ci jine silne sedativum.

Prosim, ozvete se mi maminky s podobnymi zkusenostmi a poradte, co mame delat (jestli to vite;o). Nase manzelstvi je v troskach, doma panuje napeti, dite vytrvale zlobi, je to svehlavy zurivec, neprojevuje nam lasku a jsme v koncich s metodologii vychovy.

Preju hodne pevnych nervu a sily pri vychove vasich ratolesti.
 Lenka 
  • 

Re: nezvladatelne batole (14mes.) 

(21.4.2005 15:28:53)
Sylvie, trošku bych ti mohla poradit z vlastní zkušenosti,které mám se starším synem,ale je to na delší debatu.Jestli chceš, tak klikni na záhlaví, mám tam adresu a ozvi se na ni a napiš v jakém znamení je dítko narozené.
Večer, až bude malý spát tak bych ti odpověděla. Ahojky
 Pawlí 


Re: Re: nezvladatelne batole (14mes.) 

(21.4.2005 16:14:28)
Sylvie,
i mě můžeš napsat mám doma téměř 4 letého Draka.
 Markét 
  • 

Re: nezvladatelne batole (14mes.) 

(21.4.2005 15:28:58)
Musím se smát (popisuješ to fakt skvěle o) ), protože už mám tuhle fázi asi za sebou a zároveň tě lituju, protože dobře vím o čem mluvíš. Naše berunka se se mnou taky dost dlouho prala, bojovala za svou svobodu a vyváděla. Když jí bylo okolo roku, tak už jsem mívala depky a občas i brečela, že mě snad ani nemá ráda, věčně se se mnou pere a žádný projevy lásky... Ono to prostě samo přešlo, musela z toho vyrůst. Silvinko, vydrž, máš to za pár. Naší malé je rok a půl a teď už nádherně dává pusinky, mazlí se, občas se přijde přitulit, jde okolo a obejme mi nohu, přitiskne se... nebo sedím a ona mi přijde položit hlavičku na stehno a nechat se pohladit... Ta změna šla postupně, nejdřív se občas přišla přitulit, ale hned zas utíkala, nechtěla se mazlit, jen se přitiskla a hned zas utíkala objevovat svět. Pak začala dávat pusinky panenkám, hrnečku (lidem ne) a teď už občas vyloudím i pusu a dělá mi malá malá o)). Je zlaťoučká a mazlivá čím dál víc, vztekání ji pomalu přechází (na můj vkus dost pomalu o)) ). Vydrž a nepropadej smutku, zlepšení je za rohem o).
 Silvie 
  • 

Re: Re: nezvladatelne batole (14mes.) 

(23.4.2005 17:12:04)
Ahojky Market,

dekuju mockrat za nadeji zlepseni, protoze ne kazdy me dokaze plne pochopit. Kdo nezazil, nepochopi. Ale dle tvych radku, myslim, ze mame podobny problem. Moc dekuju za optimisticke vyhlidky!!!!

Mnoho klidi a trpelivosti preje
Silvie
 Věra,chlapeček 14měs 
  • 

Re: nezvladatelne batole (14mes.) 

(21.4.2005 21:41:48)
I já mám doma docela slušného lumpíka,umí pěkně pozlobit.Od narození málo spal,neustále byl nespokojený a uřvaný.Buď jsme kojili nebo uspávali v kočáře.v jeho 6měsících jsem byla na pokraji svých sil.Navíc mám sama se sebou zdravotní problémy,takže toho tolik nezvládnu jako jiné maminy a musím víc odpočívat.
Nyní pořád přes den uspávám v kočáře,protože jedině tak jsem schopna ho zklidnit.V postýlce řve i 2 hodiny,i když únavou padá.
Navíc když se třeba po 20 min v kočárku probudí ještě se mi podaří ho uspat a tak aspoň tu hodinku dohromady dá.Měli jsme už období,kdy se naučil spát v postýlce,ale těch 20 minut spánku prostě nestačilo,neustále byl ospalý a protivný.
Jinak celý den pořád jen běhá a nenechá nic napokoji.Musím si hodně dávat pozor co kde položím a co před ním dělám,protože on vidí každou moji "chybu" a malér je na světě.V obýváku máme krb.Když se v 6.měs.plazil věděl,že tam nesmí.Teď ho tam nachytám několikrát denně,dostane po rukou,řve,vzteká se ,ale hned na něj mácne znovu. A to už si popálil prstík a ani to ho neodradilo.Zvládá několik činností najednou a přitom už očima sleduje co by kde ještě provedl.Nejraději pomáhá tatínkovi,na co šáhne táta,na to i on.
Když není po jeho začíná se vztekat,piští a řve,občas se položí na zem a kope nohama.Paradoxně ví,že když položím na zem přebalovací podložku jde se měnit plína.Sedne si tam,ale pak to přebalení je dílo.kope,vzteká se,řev,drží si věci.
Sám si nepohraje s ničím,neustále chce,abych vše dělala s ním.Když musím chvíli vařit-prostě se mu chvíli nevěnuju,tak hned řve,tahá mě za kalhoty a šplhá se prostě na ruce.Chce se zvednout,pomazlit a už zas dolů na zem.Takto snad 1000x za den.Ruce mě bolí,mám je jak opice.večer padnu jak špalek.CHtěla bych další dítko,ale nevím zda je v mých silách to fyzicky zvládnout.Budu ráda za každou radu.
Ale jinak ho zbožňuju a nedala bych ho za nic na světě.Je to lumpík,ale šikulka.věrka
 Silvie 
  • 

Re: Re: nezvladatelne batole (14mes.) 

(23.4.2005 17:17:58)
Ahojky Verko,

to, co popisujes, je mi duverne zname, bohuzel ti nejsem schopna dat zadnou validni radu, neb jsem sama v koncich. Jedna holcina mi odepsala, ze se to pry zlepsi, ze mela doma "neco podobneho". Preju ti mnoho sil, abys to s tim svym "drakem" prezila a neztracela optimismus, protoze, jak clovek upadne do depky, pak uz se tezko cokoliv tezko resi s usmevem. Snaz se co nejvic vypadnout a jestli mas zname a babicky, tak nevahej a proste je vyuzij, jestli to jen trosku jde. Ja jsem na to vse sama jako kul v plote, manzel je porad z domu kvuli zamestnani a nikoho jineho po ruce nemam. Psycholozka mi radila zaricit si hlidani alespon 1x tydne.

Mej se krasne
Silvie*

 Renka synove 18let a 21mes 
  • 

materska dovolena 

(30.4.2005 11:38:26)
Mile maminky,
mam dva syny,jeden je dospely,ale stale v puberte,druhy proziva tu prvni detskou-neboli obdobi vzdoru.
Mam mezi detmi tak velky rozdil ne proto,ze bychom se tak usilovne snazili a ono to neslo,ale 16let mi trvalo,nez jsem castecne zapomnela,jak to na meterske dovolene vypada.Kdyz jsem pred lety koncila tu prvni,rikala jsem si,ze jakakoli sebetezssi prace neni tak tezka,jako ta s ditetem.Byla jsem vycerpana,psychicky i fyzicky.Po 16-ti letech jsem doufala,ze budu mit hodnou holicicku-ty jsou prece jen hodnejsi(?).Byl tu kluk.Je super-tak jak piseme vsechny..ale...Vzteka se stejne jako ten prvni,lezi na zemi,kope nozkama-no to co tu vsechny popisujete.Na dalsi uz se rozhodne nedam-haha-neverim.Uklidnujeme se vsechny tim-ze hlavne ze jsou deti zdrave.To je fakt.Mozna vas ted moc neuklidnim,ale pravdepodobnost,ze z toho deti vyrostou je mala.Chovani je smaozrejme jine,ale zlobi dal.My jsme starsiho museli vyhodit z domu,jak to bylo neunosne.Bydli uz pul roku u babicky a neuveritelne tam dospel.Je jiny,hrozne se chce vratit a my doufame,ze to bude lepsi.
Na deti mame cas,venujeme se jim..(to jen na okraj).
U starsiho zaclo vse timto chovanim v batolecim veku,jak vsechny pisete,pak skolka-bez problemu,jen tam nerad chodil,ve skole zacly poznamky za behani po chodbe a vyrusovani ve vyucovani,pak mel drze pripominky,desny frajer.Delal nekolik sportu zavodne a velmi dobre.Ma prirozeny talent a vsechno,co ostatni museli nadrit,mel zadarmo.U niceho ale nevydrzel.Vsechno moc rychle umel.Kdyz byl v devate tride,odmitl delat prijimacky na str.skolu,ze se mu proste nechce.Byli jsme bezmocni.Proste neudelate nic.Zaplatili jsme mu soukromou skolu,kde ho diky prospechu vzali bez zkousek.Propadl,protoze se mu nechtelo ucit..Muzete vysvetlovat,domlouvat-od detstvi si to pamatuji.Ano,osobnost-hm.dik.Porad jsme byli demokraticti.Ne!Dodnes litujeme,ze jsme nevysvetlovali fyzicky.Abych jen dopovedela pribeh,kluk sel na ucnak,zjistil,sam,ze tam nepatri,tak opet prestoupil na str.skolu.
Desim se,co nas ceka s tim mladsim,protoze jde v uplne stejnych slepejich.No to snad neni pravda!Hlavne zdravi!
Vase Renka
 klárka + 2K (07/03, 08/04) 


Re: nezvladatelne batole (14mes.) 

(22.4.2005 14:06:40)
Sylvie, mám taky jedno takové dítě, je mu teď 20 měsíců a je to taky holčička, a k tomu mám ještě 8 měsíční mimino :o)
Řešily a řešíme podobné problémy a opravdu hodně hodně nám pomohla v mnoha věcech Metoda pevného objetí.
Naše Karolínka zlobila, vztekala se, kopala, kousala atd, ale to všechno bych snesla, kdyby se občas usmála, nechala se pochovat atd. Ale ona nesnesla od mala jakoukoli blízkost, neustále byla zamračená taková jako otrávená. Byla jsem z toho hrozně nešťastná a nevěděla si rady. byly jsme i u psycholožky. Naonec jsem objevila metodu pevného objetí a mám doma ZCELA jiné dítě.
Bylo by na dlouho se tu o tom rozepisovat a nechci to tu zahltit, ale opravdu na tuhle metodu nedám dopustit, zachránila nám zdravý rozum a manželství.
 Silvie 
  • 

Re: Re: nezvladatelne batole (14mes.) 

(23.4.2005 17:20:10)
tak moc prosim o rozepsani do meho mailu - gafignon zavinac post.cz.

Taky jsem o tom neco cetla, jako pevne obeti 10min denne a je to, ale obavam se, ze to neklapne, uz jsem to zkousela jedine co jsem vymackala byla zurivost a nenavist a dlouhodoby rev, tak jsem toho zanechala.

Diky moc za jakoukoliv radu

Silvie*
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: nezvladatelne batole (14mes.) 

(23.4.2005 20:04:43)
Silvie, nečetla jsem všechny příspěvky posledních dvou dnů, takže mi možná něco uniklo, za což se omlouvám předem. Ale jestli jsi zkoušela metodu pevného obětí 10 minut denně, tak mám dojem, že to není to pravé ořechové. Ona je o tom na Rodině diskuze, možná se už někde někdo dopracoval k něčemu jinému, ale já četla, pravda - jen zčásti, knížku od velké propagátorky (ne-li přímo autorky) této metody - dr. Prekopové. Myslím, že se ta knížka jmenuje Malý tyran. Doporučuji - přečti si ji. Podle toho, co jsem vyrozumněla při četbě, se to netýká "normálně" se vztekajících dětí, jen určitého typu dětí, to za prvé, a za druhé, měla jsem pocit, že podmínkou "skončení" "denní dávky" pevného obětí spíš záleží právě na reakci dítěte - mělo by se držet pevně tak dlouho, dokud se neuklidní, nepřijme všepojímající rodičovskou náruč, neotevře se rodičovské lásce a pozitivnímu vyzařování rodiče. Tj. deset minut je málo, spíš bych to viděla tak na hodinu, dvě. Ale jak říkám - nečetla jsem to celé, protože tam jsou i mnohastránkové statě o tom, jak to při takovém stavu dítěte funguje v jeho mozku, a to bylo na mě moc vědecké. Kromě toho jsem četla tak nějak "odzadu", tedy nejdřív jsem si vyhledala definici "malého tyrana", a protože jsem zjistila, že se to mého syna netýká, tak jsem dál listovala víceméně "letem světem".
Ale doporučuji Ti to přečíst, abys opravdu měla fundované informace.
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: nezvladatelne batole (14mes.) 

(23.4.2005 20:09:19)
Ježíš, co jsem to vypustila do éteru??? Já už to po sobě ani nečtu a je to hrůza! Pardon, samozřejmě že místo "podmínkou "skončení" "denní dávky" pevného obětí spíš záleží právě na reakci dítěte" mělo být "PODMÍNKOU UKONČENÍ DENNÍ DÁVKY PEVNÉHO OBĚTÍ BY MĚLA BÝT POZITIVNÍ REAKCE DÍTĚTE".
Pardon.
M.
 Robert 
  • 

Re: nezvladatelne batole (14mes.) 

(18.5.2005 23:38:59)
Nezoufejte,máme kluka 4roky,úplně stejný,s oblíkáním problém dodnes,nejste sami.Taky jsme byli na prášky,teď už s tím umíme žít,hlavně proto že jsme náhodou objevili knihu Problémové děti doma a ve škole.Do té doby než sme ji přecetli sme se pořád trápili co děláme špatně...Pravda je jinde.Pět až deset procent dětí se rodí jako mimořádně energické,tvrdohlavé a citlivé.A to jsou ti ťuldíci o kterých se tady diskutuje.Hlavu vzhůru,čtěte příspěvky,nic tak nepovzbudí jako vědomí že je nás víc.
 silvie 
  • 

nezvladatelne batole (14mes.) 

(21.4.2005 15:07:38)
Jsem opravdu rada, ze nejsem sama, kdo resi podobne problemy, jenze, co kdyz je tento raubir miminkem holcickou 14 mesicu starym a neda se s nim domluvit vubec, ani pri prebalovani ci jinych zakladnich ukonech? Zuri a nenecha se prebalit v klidu, ani kdyz je pokakana, pere se se mnou, strka rucicky do hovinek, kope nozickama a snazi se utect a u toho jeci, pri oblekani dela vse pro to, aby ho znemoznila - kope nohama, roztahuje prsty v rukavech, nechce se nechat ucesat a honim ji po celem byte, pri koupani hystericky rve. Mam chut se nekdy na celou peci vykaslat a nechat ji tak jak je - spinavou a neprebalenou, protoze uz nemam silu se stale dokola rozcilovat a "s usmevem" uz to proste nedokazu, snazila jsem se o to, ale uz to nejde. Kdyz vas nekdo soustavne rozciluje a jeste dela, ze vas od narozeni vubec nepotrebuje, porad rve, smeje se minimalne a ani vam nechce dat pusu ci obejmout, pak je velmi tezke si zachovat pozitivni pristup. Ja vas vsechny obdivuji, pokud si udrzite nadhled a klid, protoze ja mam s manzelem uz nervy znacne "na pochodu" a jak manzel nekdy zoufale vtipkuje - jsme oba zrali na Prosac, ci jine silne sedativum.

Prosim, ozvete se mi maminky s podobnymi zkusenostmi a poradte, co mame delat (jestli to vite;o). Nase manzelstvi je v troskach, doma panuje napeti, dite vytrvale zlobi, je to svehlavy zurivec, neprojevuje nam lasku a jsme v koncich s metodologii vychovy.

Preju hodne pevnych nervu a sily pri vychove vasich ratolesti.
 Dana 
  • 

Re: nezvladatelne batole (14mes.) 

(21.4.2005 15:35:18)
S tím přebalováním to bylo u nás taky tak (občas), kopal, vzpouzel se, dokud jednu nedostal. Pak sice začal řvát, ale přebalit se dal. No, výchovný efekt asi nic moc, jen cesta k přebalení. Dodnes si vede svou. Taky by mě zajímalo, jak by to řešili chytří odborníci...
 Jana, 3 děti 
  • 

Re: nezvladatelne batole (14mes.) 

(21.4.2005 16:04:00)
A co takhle: Zkus vodu, milá Lízo...
Ale vážně, já to řešila občas taky a sice: dítě řve nesnesitelně doma-nejlépe polít studenou vodou-množství dle věku dítěte.
Nepřestane-odvléct do vedlejší místnosti: chceš řvát, řvi si, ale sám.
Když to přišlo venku, je několik možností: Např. na pláži jsem říkala manželovi, babičce, kamarádce: tvař se, že není náš.
Někdy jsem k synovi prohodila: Chlapečku, jestli ihned nepřestaneš s tím pískem(litím vody, bouránám hradů ap), půjdu a řeknu to tvému tatínkovi. Dítě se obvykle zarazilo,¨zkoumavě si mě prohlédlo a přestalo.
V obchoďáku se mi to stalo pouze jednou, zatla jsem zuby a vlekla dítě nejprve stojící a pak už jen volně visící a ječící za ruku ven, někam jinam, do kouta. Dokonce jsem tenkrát dítě násilím do kouta vtiskla kolenem a řekla, že jestli nepřestane s tím jekotem, teď hned ho svléknu a nařežu zadek předevšemi. V opačném případě si půjdeme koupit tu zmrzlinu.
Ale jednou...tehdy 2letý syn dostal hysterický záchvat na kovových schodech u Vltavy, asi se bál, opravdu sebou plácl na zem a řval, že dolů ne. Tehdy jsem si sedla snim na ty schody a dlouho jsem ho konejšila, i když to vypadalo, že mě ukope. Nevím, co ho tehdy tak vyděsilo, ale bylo to strašné. Tady se nedala použít voda ani přes zadek, dítě bylo v šoku, dodnes nevím z čeho. Asi po 20 min. mi v náručí tak nějak zkrotl.
Takže tak
Mějme s nimi trpělivost.
Jana
 Denisa 
  • 

Re: Re: nezvladatelne batole (14mes.) 

(21.4.2005 22:39:13)
Jano, to jsi me pobavila, beres to s nadhledem a s humorem a takovy pristup se mi libi. V jine diskuzi jsem kdysi napsala, ze u deti v zachvatu vzteku, kdy uz je dite temer bez sebe, pomaha ledova sprcha a byla jsem prispivatelkami malem ukamenovana, ze to je tyrani deti :-)
 Silvie 
  • 

Re: Re: nezvladatelne batole (14mes.) 

(23.4.2005 17:23:23)
Ahojky Jani,

obdivuji tvuj pristup. Ja byt tve dite, tak posloucham, jako hodinky:o)
Zkusim, nektere z neotrelych rad, klobouk dolu, jsi mamina od podlahy. Ja jsem proti tobe uplna mekkota.:o)

Silvie*
 JaninaH 


Re: nezvladatelne batole (14mes.) 

(21.4.2005 17:12:06)
Silvie,
taky se musím smát, ani nevíš, jak ti rozumím. Dostala mě tahle tvoje věta: Kdyz vas nekdo soustavne rozciluje a jeste dela, ze vas od narozeni vubec nepotrebuje, porad rve, smeje se minimalne a ani vam nechce dat pusu ci obejmout, pak je velmi tezke si zachovat pozitivni pristup . Představ si, že my doma takovou holčičku máme už 17 let. Ano, je velmi těžké si zachovat pozitivní přístup. Ale v podstatě ti nic jiného nezbyde, nechceš-li dítko někam odložit. Budiž ti povzbuzením, že pořád žijeme a zdraví nám celkem slouží, nebereme-li v úvahu všemožné tiky a třaslavé ruce. Dá se to přežít, věř tomu. Přeji pevné nervy.
J.
 Silvie 
  • 

Re: Re: nezvladatelne batole (14mes.) 

(23.4.2005 17:25:44)
Ahojky!

Tak ted jsi me opravdu vydesila - 17 let !!!???? A ono se to nezmenilo? Je porad stejne? No tak to me zrejme Bohnice neminou:o)

Pa
Silvie*
 Tereza, Anna 4,5r, Madeline 1r 


Prebalovani vzpouzejiciho se ditete 

(21.4.2005 20:03:09)
Na prebalovani vzpouzejiciho se ditete mam tip:

Dite lezi na zemi pred tebou, hlavu nalevo, nohy napravo a ty mu poloz svou levou nohu pres bricho, pravou si sloz pred sebe. Ted mas obe ruce volne na prebalovani, dite ma omezeny pohyb a nedosahne tak snadno do pliny :o)

Zdravim


 Káča 
  • 

Re: Prebalovani vzpouzejiciho se ditete 

(22.4.2005 21:52:24)
Praktikuji to podobně, ale teď máme problém, má na zedečku dost velký ekzém a namazat to.... mastička špiní...
 Silvie 
  • 

Re: Prebalovani vzpouzejiciho se ditete 

(23.4.2005 17:27:15)
Ale co kdyz kouse a kope a sermuje rukama za divokeho revu, kdy si sousede mysli, ze ji prinejmensim trham rucicky i nozicky a jeste ji polevam horkym olejem? ;o)

 EvčaK 


Re: Re: Prebalovani vzpouzejiciho se ditete 

(24.4.2005 10:35:25)
U staršího jsem toto taky řešila. Lidi radili něčím na chvíli zabavit. Něco, co drobek ještě nezná a zaujme ho to alespoň na ty 2 minutky - i méně, než ho/ji přebalíme. Mladší 8 měsíců je taky čipera a přebalování začíná být fuška. Ale u něj to zabavení zatím zabírá +-.
Jinak, když se mi starší svíjel na zemi ve vzteku apod., řešili jsme to nevšímavostí. Tyhle děti často potřebují publikum. Pokud ho nemají ve zhoubné činnosti většinou ustanou. Ale není to pravidlo. Těžší kalibry asi potřebují i jiný přístup. Když Nik začne vřískat (kňučení a fňukání igneoruju), tak pak po upozornění musí následovat fyzický trest.
Děti mladšího věku potřebují rychlou akci a reakci. Když jim řeknete "Přestaň vřískat, nebo Ti venku (mimo obchod např) naplácám, tak žádná odezva. Nedovedou si spojit budoucnost s přítomností. A určitě je dobrá positivní motivace. Co nejvíc podpořit jakékoli i náznaky dobrého chování. Prof. Matějček k tomu měl výbornou brožurku. Bohužel ji nemůžu najít. Ale pokud někdo víte o jaké mluvím, či jak se k ní dostat, doporučte. Byla o dětech s LMD a určena ja rodičům, příbuzným a všem, kdo s těmito dětmi přijdou do styku. Lecos vysvětluje.
 Lorina 
  • 

to dobře znám.. 

(21.4.2005 20:51:42)
Jéé, to byl vážně krásný přípsěvek.Ani nevíš, jak mi mluvíš z duše.Máme také toho slaďounkého synáčka, krátce tříletého.Do 18 měsíců byl vzorný, říkala, jsem, že pokud bych mohla, měla bych ještě klidně další (3.) dítě.Pak však nastal zlom.Náš "miláček" přestal jíst, odmítal vše, jedl jen suchý chléb.Pije jen šťávu a vzteká se vzteká.Je umanutý a doma selhávají všechny výchovné metody.Je taky jak šídlo, ale docela šikovný (jen líný) a hrozně ukecaný..Ze začátku jsem z toho byla vážně na nervy, tekl ze mě vždy pot, jak jsem byla vynervovaná.Dneska to beru trošičku s rezervou. A také dokážu být přísná,takže to je někdy u nás veselo.Miláček dokáže totiž pěkně řvát!! Ale když mi moje zlatíčko řekne "mami já Tě miiluuujuu", tak stěží držím slzy a dodá mi to energii do dalšího boje.... Petra
 Ra 
  • 

Znám to na vlastní kůži! 

(21.4.2005 22:49:48)
Výborný článek!!! Konečně mi někdo mluví z duše. Já jsem už se svým pětiletým lumpem (kterého bezmezně všichni milujeme, protože dokáže být hodný a hrozně milý, když chce ...) absolvovala několik návštěv u psychologa (první už v jednom roce), střídavě propadala depresi o mých schopnostech ve výchově a střídavě doufala, že budeme mít doma osobnost, která to určitě daleko dotáhne. Psycholožka vždy říkala, že vše s dítětem musíme prožívat, tedy i záchvaty vzteku, ale kdo to měl přežít? Někdy jsem si říkala, že se ze mě asi stane alkoholik - protože večer po několika záchvatech, atacích na hřišti na ostatní děti a najapných poznámkách okolních lidí o nevychovaných dětech jsem měla chuť vypít lahev na ex. Začala jsem to řešit čokoládou, abych si obalila nervy. Na druhou stranu byl a je Honzík hrozně šikovný (v roce mluvil, v roce a půl přednášel básničky, teď v pěti letech počítá a sčítá do 2000, odčítá, dočítá, zná písmena ...), svými znalostmi a dovednostmi vždy udivoval a udivuje okolí. Jeho touha po nových informacích je velká. Musím říct, že teď v pěti letech už je to jeho chování trochu lepší (nebo jsem si já a naše okolí zvyklo :-))) Ve školce se dokáže chovat vzorně, ale na hřišti a doma je to uragán ... Zjistila jsem, že nejúčinnější je snažit se ho utahat. Někdy ale zničím sebe a Honzík má stále energie na rozdávání...
Teď máme doma 4 měsíční přírůstek (druhý kluk), tak jen tajně doufám, že bude klidnější....... Nevím, jestli bych dva uragány zvládla :-( Zatím to tak vypadá, hodně spí, jí a skoro vůbec nebrečí ... snad to vyjde.
Takže všem rodičům se "zlobivými" dětmi držím palce a nenechte se otrávit okolím - to že je chování vašeho dítěte rozčiluje je jen jejich problém!
 Irena 
  • 

Proc jen cekat az vyrostou? 

(21.4.2005 23:14:39)
Krasne napsany clanek.
Presto je tam nekolik momentu, ktere by slo urcite dale diskutovat.
Predevsim si myslim, ze tyto deti se nenarodily jen tak trochu zivejsi. Myslim si, ze svym chovanim davaji jednoznacne najevo, ze neco neni v poradku - neco je drazdi, stresuje nebo se jim naopak neceho nedostava. Tim nechci napadat rodice techto deti, kteri jsou vesmes takovi, jak je popisuje autorka clanku (tj. cituji: Rodiče těchto dětí jsou zodpovědní, milující a přátelští lidé.).
Deti popisovane v clanku mi prisly jako vystrizene z knihy, kterou prave ted ctu - je to The Out-of-Sync Child (Recognizing and Coping with Sensory Integration Dysfunction) od Carol Stock Kranowitz. Tyto deti, ktere nemaji zadne postizeni, jsou zdrave, inteligentni a milovany, ale presto nejsou schopne ustat svoje pocity a ani regulovat svoji pozornost a aktivitu. To, cim se tyto deti potykaji, je disfunkce zpracovani informaci prijimanych pres smysly. Jejich mozek nedokaze spravne porozumet a zpracovat informace, ktere dostava. Vysledkem je, ze dite nemuze reagovat na nektere podnety smysluplne, adekvatne a konzistentne.
Vice muzete najit na:
http://www.comeunity.com/disability/sensory_integration/carol-kranowitz.html

Bohuzel nevim o zadny informacich v cestine.
Irena
 Robert 
  • 

Re: Proc jen cekat az vyrostou? 

(18.5.2005 23:50:10)
Informace v češtině:Problémové děti doma a ve škole(v každé slušné knihovně)
 Xantipa 
  • 

a teď si rýpnu, 

(22.4.2005 0:17:36)
jsem zvědavá na odpovědi. Čtu tady: mám dvouleté, tří, čtyř, max. pětileté dítě, čerta. Nepostojí, neposedí, rozhazuje hračky, co s tím. Připadá mi to nějaké módní. Které dítě sedí, kouká, dobrovolně uklizí, způsobně chodí, jí apod. Fakt nevím. Která maminka tady napíše, ten můj klučina je takový hodný, vždy poslechne, nikdy nic neprovede, co ty chudáci ostatní mamky s těmi čerty. Každý to své dítko přece miluje nade vše a chce pro něj to nejlepší. Každá se už určitě dostala nejednou do situace, kdy si řekla, dost, už nemůžu, chci si odpočinout, pomožte mi. Je pravda, že některému dítěti stačí domluvit, na některé se musí houknout a na některé platí výchovná přes zadek a je to účinnější, než 1000x vysvětlovat - ne, to rozhodně nesmíš. Jak jsem zmínila, mám 3 děti. Výchovnou přes zadek dostanou, když všechno selže. Možná to není inteligentní, ale bohužel. Nemám čas všechno vysvětlovat 1000x na třetí. Řeknu jednou v klidu, podruhé houknu a potřetí je jedna na zadek /znovu zmiňuji, že symbolická a výchovná/. Samozřejmě je to spojené s jiným trestem, např. pohádka, apod. Dál jsem zatím přemýšlet nemusela. Vzhledem k tomu, že toto je u nás doma norma, ujišťuji všechny, že na zadek přiletí vyjímečně. Možná to pro někoho není dostatečně inteligentní řešení, ale je účinné. A dále musím konstatovat, že mé děti nejsou buchty, ale od mala prostě mají dané hranice v rámci mých a jejich možností. Troufám si tvrdit, že mé děti nejsou v tomto ohledu nikterak vyjímečné a jsou stejné jako cca 90-95% všech dětí.
Takže teď sem psaly zřejmě matky dětí z těch 5-10%.
A není to ve spoustě případů prostě tak, že vám připadá, že dítě je prostě hyperaktivní, ale ono je vlastně jen normální? Nepřipadá mi divné, že sotva se chci vykoupat, okamžitě se ten nejmladší vysvleče a chce se koupat s maminkou. To je normální. Sednout si k počítači taky můžu, když děti spí, i to je normální. Že pusinu nezavřou a stále se na něco ptají, stále chtějí něco vysvětlovat, učit, poznávat - i to je přece naprosto normální. Chtějí pomáhat a při tom tamto rozlijí, tuhle něco umažou, rozbijou atd. - to je přece taky normální. Že neposedí na písku a pořád někde leze, čím výš, tím líp - i to je normální. Mně připadá tohle všechno normální. Někomu snad ne?
Co mi nepřipadá normální, je např. nechat své dítě okopávat kolemjdoucí, čistit si o jejich kalhoty boty, chtít, aby si ostatní na písku od mého drobečka nechali sypat na hlavu písek, nechat ho, aby ostatní mlátil přes hlavu kyblíkem nebo lopatkou, aby .....
A přitom sedět, nadšeně povídat ostatním o tom, že on je prostě divoch, tomu nemůžete zabránit, ostatní si na něj musí dávat pozor, ten váš dráček prostě neposlechne, pokud zvýšíte hlas, okamžitě dostane záchvat vzteku, plácnout ho nemůžete, protože by utrpěla jeho osobnost a tento výchovný prostředek prostě je pod vaši úroveň a není dost intelitentní.
´Vážně si myslíte, že i ostatním bude ten váš hyperaktivní dráček připadat roztomilý? A co až ten drobeček doroste do věku, řekněme 14ti let. Bude také tak roztomilý? Řekla bych, že ne.
Co vy na to?
 LuckaP 


Re: a teď si rýpnu, 

(22.4.2005 0:25:55)
Jsou mi moc sympaticke Tve nazory, pises mi z duse.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: a teď si rýpnu, 

(22.4.2005 0:32:37)
V mnohém máš, Xantipo, určitě pravdu, ale...
Mě taky každý říkal, že přeháním. Že jsou všechny děti takový. A když pak někdo syna viděl U NÁS DOMA (jak jsem psala, na veřejnosti se vcelku drží), tak mi musel dát zapravdu. :o) Naše dětská doktorka nemá rozhodně praxi první rok a sama mi říkala, že takový dítě snad ještě neviděla. :o)
Nechci mu dávat nějaký nálepky, i když v kartě má jak hyperaktivní, tak hyperkinetickej, nechci si na něj ani STĚŽOVAT, ale fakt je, že oproti cca 90% dětí, který osobně znám JE extrémně živej. Neříkám to jako stížnost, jsem ráda, že je takovej jakej je a hlavně, že je ZDRAVEJ, ovšem ráda ho komukoli půjčím "na posouzení" a pak se budeme bavit o tom, jestli mu zbytečně nasazuju psí hlavu nebo ne. :o)
 Xantipa 
  • 

Re: Re: a teď si rýpnu, 

(22.4.2005 0:55:07)
Monty, ale já opravdu uznávám, že jsou vyjímky. Tvé dítě neznám a skutečně jsem ochotná připustit, že máš dítě, které by se dalo zařadit do těch 5-10%.
A vzhledem k tomu, že vím, jak je náročná na nervy výchova těch tzv. normálních dětí, mamkám toho zbytku fakt nezávidím. Jenomže leckdy maminy tzv. normálních dětí zaměňují nevychovanost toho svého drobečka za hyperaktivitu a nezvladatelnost.
 Gábina 
  • 

Monty, 

(22.4.2005 11:45:56)
podstata je někde trochu jinde. Četla jsem tady toho od Tebe docela hodně, takže mám pocit že Ty se poctivě snažíš Stáníka vychovávat (nezřídka marně) a zároveň se snažíš VYSVĚTLIT lidem okolo, že na to nekašleš, jen nejde všechno snadno. Ještě jsem nenarazila na to, že bych Tě slyšela se VYMLOUVAT stylem: "Moje dítě je hyperaktivní, je to osobnost a proto ho musíte všichni respektovat a mně nezajímá když vás obtěžuje, přeci ho nebudu omezovat v rozletu".A tuhle větu v různých obměnách občas od některých maminek řádících dětí slýchám.
(Poprvé se mi to nezobrazilo, tak snad to tu nebude dvakrát o) ).
 Kopretinka 


Re: a teď si rýpnu, 

(22.4.2005 8:18:09)
Xantipo,souhlasím s tebou, že se často za hyperaktivitu schovává lenost rodičů. Víš, ono je to poněkud složité, k výchově v důslednosti a poslušnosti je zapotřebí vnitřní sebekázeň vychovatele, a tu bohužel dnes mnoho lidí nemá. Pokud chci naučit dítě např. chodit spát bez dlouhých řečí, musím ho přeci ukládat ve stejnou hodinu a to pro mne znamená omezení, protože musím v tu dobu být doma a to až na naprosté výjimky každý den. Zmiňuji zrovna spánek, protože často se stkávám s tím, jak si maminky stěžují, že ten jejich brouček prostě dřív než v deset neusne. V naprosté většině to je nesmysl, nakonec jsme vždy došli k tomu, že nedodržují přesný čas ukládání ke spánku, ani večerní rituál. Ano, jsou i výjimky, ale výjimky nejsou tak časté. A toto platí o čemkoli, máš naprostou pravdu.
Ještě bych se chtěla vyjádřit k divokosti dětí. tato obrovská živost často vzniká mimojiné přílišnými podněty, které se dětem předkládají. přílišná snaha o zaměstnanost dítěte, mnoho hraček a aktivit malým dětem až tak moc neprospívá. Špatné je vytrhávání ze soustředěné činnosti a špatné je, když se dítě soustředěné činnosti neučí již v útlém věku. Je potřeba taky vypnout televizi, rádio, odstranit všelijaké podněty a s dítětem si třeba jen prohlížet knihu, nebo stavět kostky. Ty všelijaké pohyblivé a hrající hračky rozvoji dítěte moc neprospívají, ačkoli se tváří opačně. právě tím, co všechno naráz dovedou vedou k roztěkanosti dítěte. my dospělí si tyto všechny vlivy neuvědomujeme, ale pro dětskou nerv.soustavu je to velká zátěž.
 MirkaEyrová 


Re: Re: a teď si rýpnu, 

(22.4.2005 12:23:06)
Kopretinko, jen lehkou poznámku - vždycky za tu větší aktivitu dětí nemůžou divoké hračky a přemíra podnětů. Náš kluk byl do jisté doby taky dost aktivní dítě - a to i přesto, že téměř neměl takové ty "všeumějící" hračky, ani jsme nemívali puštěné rádio a televizi, čas strávený u videa a televize jsem dost tvrdě hlídala, na zprávy ani akční filmy se syn nedívá ani teď... Ze soustředěné činnosti pochopitelně MUSÍ být vytrháván (jako každé dítě), neboť se taky někdy musí jít do školy, mýt se anebo spát, nicméně když už to musí být, tak je předem upozorňován (a byl odjakživa) - aby ten přechod nebyl tak prudký. Přesto byl syn "hrr sem hrr tam" a energie z něj sršela na kilometry daleko:-)))
Výchova k soustředění je zvláštní pojem. Jak si ho vykládáš Ty? Já si to celkem nedovedu představit. Chápu, že když batoleti nabídnu nějakou zábavnou činnost, tak se ho snažím přimět, aby se jí nějakou chvíli věnoval, a nestrhávám jeho pozornost jinam, taky když chce skončit dřív než před dokončením jistého "úkolu", určitě budu dělat na dítě mírný nátlak, aby ho dodělalo - ale jestliže i přes tento nátlak odbíhá a nemá zájem, tak už s tím podle mě nic dělat nejde. (Což už neplatí v pozdějším věku u povinností - tam ten nátlak samozřejmě být musí, a to i dost tvrdý, že:-)))
M.
 jitka (dcery skoro 12 let a 3 roky) 
  • 

Re: a teď si rýpnu, 

(22.4.2005 8:38:05)
Nedá mi to a musím na tuto diskuzi reagovat.Kdo takové dítě nemá doma těžko může pochopit.Já sem to taky nechápala ,dokud se mi nenarodila druhá dcera.První dcera byla HODNÁ.Druhá dcera do půl roka taky(přesně jako její otec).Pak se to tak nějak samo rozjelo.Nyní chodíme k psychologovi jelikož nevíme jak dál,ne proto abych dostala nějaký papír a oháněla se s ním,aby na dceru byl brán ohled,ale potřebujem pomoc s výchovou.Dcera je hyperaktivní a hyperkinetická.Že běhá po bytě,leze všude,na vše sahá,vše chce dělat,prosím vždyť je to dítě,ale že celý den ječí a to při sebemenší maličkosti,když jí oblékám,to jsou scény jak z hororu,nepostojí,ječí u toho ještě jí u toho honit po bytě,to samé u jídla,u ničeho dlouho nevydrží,hned se vzteká,absolutně nereaguje na zavolání či jiný "příkaz".Třeba u ní stojím a ona kouká jakoby skrz mě a povídám ať uklidí hračky,nereaguje.Kolikrát dostala na zadek,jelikož dělala něco co neměla a za chvíli to udělala znova a znova,je to začarovaný kruh.Absolutně neuznává jakékoliv meze a když se nám povede jí zkrotit,tak za chvíli na to zapomene.Snažíme se být důslední,ale vůbec to nefunguje,ani po dobrym ani po zlým.Venku třeba když jezdí na kole,občas naráží do jiných dětí,na písku rozhazuje písek okolo sebe,bere jiným hračky a proč?Vždyť my sme jí toto neučili,aby se takhle chovala,ale naopak.A je toho daleko víc.Začala si dovolovat i na nás,že nás plácne,vyplázne jazyk a teď otázka-proč?My doma se nemlátíme a nevyplazujeme na sebe jazyky.A nemůžu říct,já nemám čas,prostě ho mít musím,když sem chtěla děti a třeba i 1000krát vysvětlovat co je správné a co ne.Když sme venku třeba na písku tak já nesedím a nepovídám jako jiné maminky,nejde to,buď si s ní hraju a když si chce hrát jen s dětmi,tak musím být pořád v pozoru,aby někomu něco nevyvedla a vysvětlovat a vysvětlovat co je dobře a co špatně.Opravdu můžu napsat,že to není nevychovanost.Dr. mi řekla,že tyto děti,bývají nadprůměrně inteligentní,ale tím,že se neumí soustředit a u ničeho nevydrží,tak to dusí v sobě a chovají tak jak se chovají.Musím říct,že Nela byla od mala dál než její vrstevníci a teď ve 3 letech se sama a dobrovolně učí na pc z interaktivního slabikáře,pc ovládá skvěle.Co se týká návštěv tak prakticky už nikam nechodím,jelikož vždy někde něco vyvede.Je toho daleko víc,ale bylo by to nadlouho.My děláme co můžem,neschvalujem aby bila děti nebo byla agresivní.Začneme jako rodina chodit na rodinnou terapii,abysme její chováná dostaly do únosných mezí.Její otec když byl malý,byl to samé,ono je to podle Dr. dědičné a teď je z něj kliďas a od 17 už bydlel sám bez mámy a je to dobrej táta.Tak bych chtěla říct jako Evča,aby se na nás nekoukali opovrhovaně ,že my děláme co můžem,aby ti drobečci tak nevyváděli,vadí mi když někde (v ordinaci a tak)vyvádí a mrzí mě to,ale věřte oni to nedělají schválně,prostě jsou takové.A není to,že bysme neuměly vychovávat,první dcera byla docela hodná,sama se naučila si vyřizovat svoje věci,má samí jedničky a jde na gympl,takže tak špatní rodiče asi nejsme.
 Šáry 
  • 

Než se diskusní fórum rozdělí opět na dvě půlky 

(22.4.2005 9:05:22)
a začne svatá flame war ;o)), ráda bych Ti, Jitko, řekla, že když uvidím na pískovišti někoho s Tvým přístupem (tj. dítě se chová třeba i hodně nestandardně, ale rodič to nenechává být a snaží se ho usměrnit, i když třeba hodně často bez úspěchu), tak si nepomyslím, že máš špatně vychované dítě a že jsi špatná máma, ale naopak že jsi obdivuhodná, máš to mnohem těžší než my, co máme jen normálně aktivní děti, a že děláš všechno pro to, aby se Tvůj divoch srovnal do nějaké "neškodící" normy.

Takže opakuji, můj převažující pocit by byl spíš OBDIV, než odsouzení.

Co mně (a asi hodně jiným lidem, jak tady čtu) vadí hodně, je SOUSTAVNÁ NEVŠÍMAVOST rodičů i k takovému chování dětí, které ubližuje někomu jinému nebo ho nějak poškozuje (ničení věcí) nebo výrazně obtěžuje. To, že si toho rodič občas nevšimne, je normální, nikdo nemá oči na zádech. Ale když na to SOUSTAVNĚ dlabe, tak je to něco jiného.
 Lorina 
  • 

Re: Než se diskusní fórum rozdělí opět na dvě půlky 

(23.4.2005 10:42:39)
Jiná věc ovšem je ta, když se naopak svoje dítě usměrnit snažím, protože mně není jedno, co dělá a ostatní rodiče mi říkají, vždyť ho nech, protože oni to neřeší.To mě leze taky na nervy, vypadám, jak exot.Je to asi hodně moderní. Třeba nesnesu (možná bohužel), aby se děti mlátily, či si nadávaly v mé přítomnosti (nemám to ráda samozřejmě ani bez mé přítomnosti).Svoje děti vždy slovní formou upozorňuji, že tudy cesta nevede. Od jedné maminky jsem vyslechla před rokem odpověď "já je nechám,ať si to vyřeší sámi" a dneska je ze svých synů (7 1/2 a 4 1/2 )totálně na nervy, protože neposlouchají vůbec a dovolí si k ní úplně všechno.Děti musí vědět, že někde nějaké hranice jsou, a tak i když mám syna živějšího a trošku osobitějšího, tak mu pořád vysvětluji, co může a co ne (je pravda, že někdy si kecám úplně zbytečně..).Určitě jsem zjistila, že na syna neplatí "dát mu na zadek" a někdy to není určitě jednoduché, občas si lehne na zem a občas pěkně vříská, ale jsou mu 3 a zcela jistě pokroky vidět jsou.U nás funguje (tak na 80%) začít mluvit o něčem jiném a snažit se zaujmout jinou informací.Jak ale říkám, nějaké to procento neúčinnosti tu určitě stále ještě je.Lorina
 ZuziP 
  • 

Re: a teď si rýpnu, 

(22.4.2005 8:58:04)
Xantipa, az do urciteho bodu som s tebou suhlasila. Az ku koncu. Ak moje dieta spravi nieco nepristojne - ublizi niekomu alebo nieco znici to, ze ho neplacnem, neznamena, ze to necham tak a budem cakat, ze ini to budu brat ako roztomile. To fakt nechapes, ze sa to da aj inac a moze to byt rovnako ucinne, dokonca ucinnejsie ako facka? Fakt ta to nenapadlo?
Ja neviem, pisal tu niekto, ze nechava deti kopat inych alebo nicit cudzie veci a ze je to roztomile?
Ja mam pocit, ze vacsina z nas tu pise o normalnych detoch, ktore su z tej zivsej polovice deti. Ano, su uplne normalne, ale mnohi ludia na nich pozeraju ako na nevychovancov. Nie preto, ze by niekoho kopali, ale preto, ze napr. v autobuse rozpravaju nahlas.... alebo v cakarni nesedia na stolicke... alebo v obchode si dovolia behat... atd atd
Ja som to pochopila takto - jednoducho ze niekto ma iny pohlad na to, co je normalne dieta.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: ZuziP, 

(22.4.2005 17:11:04)
co máš stále s těmi fackami. Souhlasím s tím, že i plácnutí přes zadek je fyz. trest, ale rozhodně jiného ražení, než facka. Ona totiž věta : plácla ho přes zadek" a "dostal facku" - vyzní úplně jinak. Ze zásady nefackuji. Navíc píšeš, že jsem napsala, že když na písku maminka nezasáhne proti svému nevychovanému dítěti fyz. trestem, tak je to špatně. Přečti si to prosím znovu. Je úplně jedno, jak zasáhne, hlavně, když to udělá. Psala jsem, že na každé dítě platí něco jiného - některému stačí vysvětlovat a některý to prostě musí pocítit.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: ZuziP, 

(25.4.2005 8:26:08)
Xantipa, pre mna vety "Placla ho cez zadok" a "Dostal facku" zneju rovnako, tak prepac, ale nezmenis to. Myslim jednoducho inac ako ty.
Aj ked v zasade vlastne medzi nasimi nazormi take priepastne rozdiely nie su.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: ZuziP, 

(25.4.2005 15:47:58)
Snažila jsem se přečíst trochu víc příspěvků od tebe a ty jsi asi zastánce výchovy tzv. neplácací, a to zásadně. Ano, pak v tomto případě zřejmě nebudeme mít stejný názor na plácnutí přes zadek a facku. Vzhledem k rozdílnému přístupu k této záležitosti se opravdu nemůžeme shodnout a proto chápu, že pro tebe je stejné plácnutí přes zadek a facka. Jen chci, abys věděla, že i když jsem schopna své děti /které velmi miluji/ potrestat pro tebe tak zavrženíhodným způsobem - plácnutím přes zadek, nikdy bych jim nedala facku. To i mně připadá dost drastické.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: ZuziP, 

(25.4.2005 15:55:03)
Ok, akceptujem a respektujem, Xantipa. A drzim palce vo vychove.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: ZuziP, 

(25.4.2005 16:39:13)
Díky, kéž by se podařilo. Už jsem se bála, že mé příspěvky budeš brát příliš osobně, to jsem nechtěla.
Ahoj.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ZuziP, 

(26.4.2005 8:55:32)
Xantipa, nie vzdy myslim veci doslova tak, ako sa vyjadrim.
Telesne tresty deti akehokolvek druhu ma fakt irituju, ale to neznamena, ze odsudzujem mamy, co deti preplesknu... Sama som medzi ne patrila.
Ale komentara sa neviem zdrzat, tak sorry.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: ZuziP, 

(26.4.2005 12:22:13)
nemusíš se omlouvat, nemusím mít poslední slovo. Ale ani mně to prostě nedalo a tak píšu.
 Méďulka 


Re: a teď si rýpnu, 

(22.4.2005 9:03:38)
Xantipo, uplne bych s tebou nesouhlasila. Myslim, ze to neni o modnosti. Ja nejsem taky zastancem biti ci jinych trestu, ale obcas to proste asi jinak nejde nez fakt placnout. Ale pouzivam presne to jak popisujes-jednou klidne, pak durazne, pak plesknout. Jenze co bys delala dal? Mozna tve deti po tomto prestanou, jenze ty deti tech 5-10% matek co sem pisou neprestanou a stupnuje se to naopak vic a vic. Muzes si vysvetlovat x krat co chces-dite te prervava a zacpava si usi, zacne do tebe kopat ci placat rukama, otocis se a jdes pryc, protoze kdybys placla, tak to bere jako dalsi vyzvu , kdyz bijes ty me tak ja tebe taky. Je to trosku takovy kolotoc,vis? Jakou vychovnou metodu pouzivas, kdyz vsecko selze? Kdyz nepomuze ani to placnuti, ani zakaz pohadky atd.? Te nasi je to totiz uplne sumafuk, muzes si rikat co chces, placnout kolikrat chces, zakazat co chces, stejnak si jede po svem...
 Veronika 
  • 

Re: Re: a teď si rýpnu, 

(22.4.2005 10:29:40)
Já myslím, že Xantipa myslela něco jiného. Že totiž je rozdíl mezi skutečnou hyperaktivitou (před rodiči takových dětí klobouk dolů, určitě to nemají jednoduchě) a mezi nevychovaností. Můj sedmiletý synek má spolužáka. Ten chlapec má problémy ve škole, nedokáže se soustředit, a když mu maminka něco přikáže, začne se válet po zemi a vztekat.. Maminka říká, že je prý hyperaktivní.
No a když jsme u nich byli na návštěvě, zjistila jsem, že milý hoch tráví většinu volného času za počítačem nebo před televizí, nikdo se o něj moc nezajímá, věčně bývá doma sám a rodiče jsou rádi, když je od něho pokoj (oba podnikají).
Je těžké říct, jestli je opravdu hyperaktivní nebo by prostě jen potřeboval víc pozornosti. Potíž je v tom, že na hyperaktivitu nebo LMD možná budou brát ohled ve škole. Když ale dítě dospěje, nikoho to nebude zajímat, pokud nebude opravdu vážně postižené.
Při vší úctě - na článku mě zarazilo hlavně to, kde má "hyperaktivní" zlobivý tříletý chlapeček maminku a proč jej nechá samotného na hřišti..
Veronika
 EvčaK 


Re: Re: Re: a teď si rýpnu, 

(24.4.2005 10:45:23)
Veroniko, chlapečkova maminka si nedovede představit, že by chlapečka pustila samotného na cestu do školy (až jednou bude chodit), natož v tomhle věku ven. Samozřejmě jsem s ním celou dobu a běhám, vymýšlím aktivity, omlouvám se lidem - když něco vyvede, usměrňuju.... Po procházce venku si připadám jak po 8hodinách práce. No z práce jsem chodila odpočatější:)))
 Gábina 
  • 

Re: Re: Re: Re: a teď si rýpnu, 

(25.4.2005 13:43:55)
Evčo,
pokud chlapeček není jedináček, kde bereš, proboha, energii a čas na sourozence? To aby Ti vyrašila vrtule a další pár rukou, ne?
Jinak jsi mi připomněla stařičkej vtip, jak se baví maminky o antikoncepci. Jedna vychvaluje prášky, druhá jiné prášky, třetí říká: "No já neberu antikoncepci, já beru sedativa". "No počkej, a to pomáhá?" "No pomáhá to výborně. Mám čtyři děti a je mi to úúplně jedno o)."
 L+2 
  • 

Re: a teď si rýpnu, 

(22.4.2005 13:50:58)
Xantipo,

v podstate s tebou souhlasim (az na to placani na zadek, stim vubec nesouhlasim), kazde dite zlobi (kdyby nezlobilo, tak by snad ani nebylo zdrave), je ale pravde, ze nektere deti jsou zivejsi (oproti jinym),nektere deti zlobi vice nez jine (v techto pripadech se spatne zjistuje, co je pricinou - slehani rodicu ci hyperactivita), ale, co si myslim, ze je dosti dulezite je pohled na vec. Dam vam priklad:

Moje holky dvojcata jsou velmi hodne deti. Nejsou hyperaktvini (alespon si to nemyslim to ale neznamena, ze sedi jako pecky. Ve skolce, jejich nanny, vsichi moji znami atd. rikaji, jake jsou to zlate holcky, jak se s nimi jednoduse vychazi, jak jsou nenarocne. Ale jenom do te doby, nez prijede moje matka, ktera jim asi tak 100x za den rika, jak zlobi. Pro ni zlobeni je: ze si nevezmou tricko, ktere jim ona vybere, protoze jsou zvykle si vybrat tricko sami; jsou zlobive protoze je babicka ted nuti, aby si malovaly, kdyz ony si chteji ted zrovna hrat se stavebnici; jsou zlobive protoze jim babicka vnucuje jidlo (mimo jejich navykly ritual snidane, svac. ob. svac. vec.) a ony ho odmitnou; zlobi, porotoze si hrajou hru s polstari a babicka si mysli, ze je uspini (tak se vyperou, no a co?); zlobi, protoze si po hodine jizdy vlaku sednou na zem, misto na sedacku (a potichu si tam hraji); zlobi, protoze si v kostele behem hodinove mse potichoucku jezdi s autickem po zemi; atd.

Takze, pro mne jsou to deti naprosto hodnoucke, pro babicku uplne priserne. Vse je velmi relativni. Ja musim ale rici, ze obcas v Cechach mam pocit, ze se za zlobeni pokladaji veci, ktere jsou naprosto prirozene, a neni potreba zasahovat (to nemluvim o curani uprostred pokoje, ci kopani lidi okolo).

Na druhou stranu souhlasim s Xantipou, ze pokud dite opravdu zlobi, tak pokud rodic nezasahne, tak je to vina rodice a ne toho ditete.
 Káča 
  • 

Re: a teď si rýpnu, 

(23.4.2005 18:01:25)
Já bych to nebrala jako stížnost na naše děti, ale jako povzdech. Taky mám 2 hyperaktivní děti (mám to potvrzené i od 3 lékařů), občas mi nervy ujednou, postěžuju si, uklidním i ostatní maminky, že v tom nejsou samy. Ale taky znám spoustu dětí, které jsou hodné, u přebalování hezky leží, odnesou si plínu, posedí na místě.... Já tohleto neznám, ale nevadí mi to. V noci jsem vkuse nespala více než 5 let, budí se, mají noční múry atd.
Samozřejmě máš pravdu, taky nesnáším nevychovanost u dětí, ale třeba se mi nelíbí, když na mne u lékaře v čekárně někdo háže pohledy, že neumím uklidnit své děti. Stále běhají, každé na jinou stranu atd. Je to nad mé úsilí je zklidnit. Vydrží sedět pár sekund. Jinak si myslím, že jsou vychované, písek na hlavu jsem jim nedovolovola házet, mlátit ostatní děti a podobně.... Ale jsou to 2 torpéda a upřímně, děsím se školy. Bude mít sice od psycholožky a neuroložky napsány úlevy na hyperaktivitu, ale co když bude mít nějakou učutelku, která na to nebude brát ohled. Já tady nemám na výběr do které školy bude chodit o do jiného města jej vozit nebudu, protože bych to nezvládala.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: a teď si rýpnu, 

(23.4.2005 18:47:02)
ale já přece nepíšu o takovýchto, jak jsi napsala, torpédech. To co píšeš, je naprosto normální chování dětí. A že nesedí u lékaře jako pecky, to je také normální. Trvá to dlouho a kolikrát i dospělý toho má plné zuby. No tak běhají, no a co. Moje děti taky. V čekárně vždycky nudou nejmladší jezdí po hlavě, honí se s bráchou kolem stolečku, lezou po čtyřech, jsou nadšení, když se k nim přidá někdo další .......no a co. Co mám jako dělat. A zatím ještě nikdo divně nekoukal. Já psala o dětech, kteří ostatním ubližují a maminky jsou nadšené, jak jsou jejich děti živé.
 Mirka 3chlapečci 
  • 

Re: a teď si rýpnu, 

(24.4.2005 23:17:49)
No konečně normální názor. Většina dětí je živá, ale to neznamená, že můžou terorizovat svoje okolí. Mám tři kluky a většinou vše zvládnu domluvou, vědí, že každá hra má svoje pravidla a tak je jaksi respektují aby nám spolu bylo fajn.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: a teď si rýpnu, 

(25.4.2005 13:36:51)
No, zrovna jsme na tohle téma před dvěma dny mluvily s jednou maminkou. Ona tvrdila, že naši kluci jsou divocí a já jí říkala, že jsou normální, ale ona má zkreslený pohled, protože sama má netypické dítě - svou holčičku klidně nechá sedět na pískovišti a odskočí si do druhého patra paneláku nakojit mimčo, aniž by se musela bát, že dvouletá holčička někam odejde. Já mám problém udržet naše děti v blízkosti pískoviště, i když je nespustim z očí. Ona mi zcela logicky odpověděla, že naopak ona má normální dítě a já mám zkreslené představy po zkušenostech s našimi dětmi. :-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: a teď si rýpnu, 

(25.4.2005 15:38:23)
Jeno,
tak to já mám taky zkreslené představy, protože ze svého okolí znám jenom děti, které chodí venku za ruku a nesvíjí se přitom jako hadi, při obědě sedí u stolu a vstanou, až když mají dojedeno, hrajou si, aniž by přitom lezly po stropě a když se jim něco (byť i opakovaně) zakáže, tak to přestanou dělat. :o)))
Nicméně si nemyslím, že by náš syn byl divoký nebo hyperaktivní. Možná má LMD, těžko říct, ale spíš si myslím, že je to prostě taková povaha. Čím je starší, tím víc mi přijde, že má povahu po mě, akorát u něj je to víc extrémní. Jenže to může být dané i tím, že já jako mimino byla omezená v pohybu skrze tu oboustrannou luxaci kyčelních kloubů, chodila jsem dost pozdě, protože mi to nesměli dovolit. Kdybych měla zdravý nožičky, třeba bych taky byla jako on. :o)
 EvčaK 


Re: Re: Re: a teď si rýpnu, 

(25.4.2005 16:04:08)
Monty, LMD, ADHD nebo jinak hyperaktivita mají přímou souvislost právě s dědictvím "porušené" nebo "nestandartní" povahy. Někdy se k tomu přidá i porucha čtení a dalších věcí.
Ten článek byl právě hlavně o tom, že jsou i děti velmi obtížně vychovavatelné a že my, jejich rodičové, potřebujem trochu pochopení.
Jsem ráda, že se tu toho pochopení našlo velmi mnoho.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: a teď si rýpnu, 

(25.4.2005 16:40:25)
Doufám, že porucha čtení se nám vyhne. :o))) Vkládám naděje do chvíle, kdy se naučí číst (zatím ho kupodivu baví víc psát - na počítači) a bude se tomu náležitě věnovat. :o)
Spíš čekám problémy se psaním, to by mohl teoreticky zdědit. Nejsem sice dysgrafik, ale dělalo mi velký potíže napodobovat otrocky ty tvary v písance, aby byly všechny stejný, navíc jsem moc nechápala, k čemu je to dobrý. :o) Odjakživa jsem měla velice svéráznej a dost nečitelnej rukopis, já tzv. zjednodušuju písmena, takže mám spíš svý vlastní znakovou sadu...:o))) Grafolog by se na mě vyřádil. :o)

 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: a teď si rýpnu, 

(25.4.2005 16:05:17)
Téééda Monty,
kde jsi takové děti viděla:o)? Taková nebyla ani moje dcera, kterou ve srovnání se synem považuju za naprosto vzornou holčičku:o).

(já nerejpu, fakt by mě to zajímalo)

E.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: a teď si rýpnu, 

(25.4.2005 16:21:25)
Evelyn, moji kamarádi mají dva kluky. Ten starší je přesně to, co popsala Monty. Neuvěřitelné. Mladší je taky hodný, ale víc dravější než starší a jsou z něj na mrtvici. Přitom je to takový brouček proti našim raráškům.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: a teď si rýpnu, 

(25.4.2005 16:30:26)
Evčo, tak u nás byl divoch ten starší a při druhém dítěti jsem 3 roky žila v euforii, že máme TAK VZORNÉ dítě:o))). Teď koukám, že vlastně ta naše mladší taky pěkně zlobí a existují i hodnější děti:o))).

E.
 Psychouš 
  • 

Zakřiknuté děti 

(25.4.2005 21:19:13)
Můj oblíbenec Friedrich Nietzsche řekl, že z dětí mají cenu jen ty, které jsou hodné, tzv. zakřiknuté. :-)

A takových je taky docela spousta.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Zakřiknuté děti 

(25.4.2005 21:25:22)
Jenže Nietzsche byl Němec. :o)
A taková prušácká představa o dětech možná není tak úplně... všeobecně akceptovatelná. :o)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Zakřiknuté děti 

(25.4.2005 21:35:49)
Nietzsche sám zrovna dvakrát zakřiknutý nebyl - jakou měl asi cenu? :-)
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Zakřiknuté děti 

(25.4.2005 21:37:20)
Ale byl... :-)))
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Zakřiknuté děti 

(25.4.2005 21:43:23)
Psychouši, a co bys navrhoval udělat s těmi, podle tebe bezcennými, dětmi? Když nemají cenu, tak .....
To bych chtěla od tebe slyšet.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Zakřiknuté děti 

(25.4.2005 21:42:02)
Totéž říkal velký Čech Ladislav Klíma. :-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Zakřiknuté děti 

(25.4.2005 21:46:05)
Pro změnu můj oblíbenec. Škoda, že o jeho pedagogických aktivitách jsem dodnes neměla tušení...
 Psychouš 
  • 

Skutečně? 

(25.4.2005 21:55:03)
Skutečně? ;-)

Já věděl, že společného máme víc. (Nikoliv však VĚK. :-)
Kolik z místních přispěvovatelů(ek) zná Klímu? :-) Jedna, dvě? :-)

:-)))))
 EvčaK 


Re: Skutečně? 

(25.4.2005 21:56:41)
Já netuším o koho jde - se přiznávám. A zdá se, že není důvod, aby mě to mrzelo.
 Bob 
  • 

Re: Re: Skutečně? 

(25.4.2005 22:02:40)
Jistěže není důvod, aby Tě to mrzelo. Nemusí Tě mrzet ani to, že neznáš - namátkou - Edmunda Husserla, Hannah Arendtovou, Francise Fukuyamu, Jana Patočku... Tebe to mrzet rozhodně nemusí. Nemýlil jsem se v Tobě.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Skutečně? 

(25.4.2005 22:23:20)
Na horníka slušný záběr, pokud sis ta jména nenašel náhodně v internetovým vyhledavači. :o)
 EvčaK 


Re: Re: Re: Skutečně? 

(26.4.2005 7:58:02)
To byla určitě lichotka. Děkuji Bobe! Nebo Ti můžu říkat i jinak!
 EvčaK 


Re: Re: Re: Zakřiknuté děti 

(25.4.2005 21:46:32)
Tak to by možná měla být veřejnost víc poučena. Protože v tom případě na důležité posty najímají špatné lidi - ty bezvýznamné a bezcené s větším sebevědomím.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Zakřiknuté děti 

(25.4.2005 21:47:32)
Velký Čech Ladislav Klíma zase dost chlastal... :o)
 Psychouš 
  • 

:-) 

(25.4.2005 21:51:14)
Ano. Velký to Čech! :-)))
 EvčaK 


Re: :-) 

(25.4.2005 21:53:28)
Tvůj vzor?:-)
 .. 
  • 

Re: :-) 

(25.4.2005 22:06:19)
..
 Marina, 1 syn 
  • 

Re: a teď si rýpnu, 

(27.4.2005 8:15:19)
PERFEKTNÍ PŘÍSPĚVEK- 100% SOUHLASÍM. NECHTĚLA JSEM REAGOVAT- JE TADY STRAŠNĚ MOC PŘÍSPĚVKŮ, ALE NEODOLALA JSEM. MÁM NA TO ÚPLNĚ STEJNÝ NÁZOR.... A navíc - nesnáším feministky.
 Štěpánka+Tom11/00+Maty07/03 


Co 4,5 leté dítě bije rodiče ? 

(28.4.2005 21:05:42)
Ahojky,

mám taky takového dráčka, i když např. s házením písku to řešíme tak, že prostě musí z pískoviště, takže to max. zkusí jednou. Na děti ho nehází, spíš nad sebe.

Chci se vás ale zeptat na něco jiného. Tom si někdy na těch svých nápadech tak trvá, že když mě neposlechne a já musím nějak fyzicky zasáhnout, např. mu věc vzít, odněkud ho odvézt, o plácnutí ani nemluvě, tak dostane amok a začne na mě křičet, případně mě i pěstičkama bouchá. Potřebovala bych vědět, jak ho tohoto zlozvyku zbavit.

Řešil někdo podobný problém ? Je to komplikované tím, mám ještě mladšího syna - 2 roky, na kterého Tom dost žárlí a obecně se spíš snaží dělat mladším, takže ho nijak netrápí, že se vzteká jako mimino, naopak mladšího brášku hodně napodobuje, i jeho metody - což je občas i ten řev.

Tak teď poraďte. Dík,
Štěpánka

PS. Osobně si myslím, že mezi dětmi jsou opravdu velké rozdíly a že některé děti je těžší vychovávat, než jiné. Ale vymlouvat se na to nechci a nemůžu.
 CzKamila,Eliska10/02,Alfie9/07 


Vas clanek 

(22.4.2005 12:54:09)
Mila EvcoK, dekuji za hezky clanek a jsem rada, ze nejsme sami! Nase holcicka Eliska je take takovy zivel :-)
 Jáňa+tři sluníčka 


díky Evi, 

(22.4.2005 13:00:35)
ten článek je super a díky za něj.Mám dvě takové ratolesti(i když ta starší je přeci jen o něco větší"číslo")tak vím o čem to je. Za holkama běhám od té doby,co se postavily na nohy a opravdu jsem na "nevhodné"chování nerezignovala tak,jak tu někteří líčí.Jen se člověk postupem času naučí,co stojí za reakci(samozřejmě ubližování všeho druhu!!!) a co ne.Máme doma zavedené pravidlo počítání do tří a zatím naštěstí funguje spolehlivě.Přeji nám všem abychom to ve zdraví přežili a naše děti z "toho" ve zdraví vyrostly. Jana
 Helena,dva kluci 
  • 

Prvni kluk dodnes u knihy na brise, druhy splha po strope 

(22.4.2005 13:17:44)
Meli jsme velky byt a spoustu venkovnich aktivit. Kluci meli v hale hrazdu,a lano na splhani, pod nami nikdo nebydlel, cihlovy ,poctivy dum , kde se mohlo mlatit micem o podlahu a litat zpokoje do pokoje dle libosti. Starsi ditko dodnes miluji babicky. Je to takovy ten typ "vsechno snim, a budu se prochazet zvolna..
Mladsi / jen o rok a kousek/ v pul roce rozlozil postylku. Houpal se na kolinkach dopredu dozadu tak usilovne a denne tak dlouho, ze ji uplne rozvrzal.Privazovali jsem postylku k nabytku jinak odhopsal pres celou mistnost... usinal sedic v rohu postylky a mlatil zadama do zbrdlinek.V leže nikdy. Nejvetsi trest pro nej je byt uplne nehybne. V podstate to nedokaze ani ve svych ctrnacti. A to ani v kine! Ani u televize! Kazde omezeni pohybu treba pri sledovani televize si pak vynahrazuje premirou aktivity. Nemusela jsme ho nikdy mnoho omezovat a tak jsem na nejakou hyperaktivitu neprisla. Mozna v tom je ten problem. Pokud po malem diteti musite chtit, aby nekde vydrzelo v omezujicich podminkach, je to pro nej neprekonatelne . Podle me takto vznika hodne hyperaktivnich deti, ktere by na velike prazdne louce byly proste jenom rychleji behajici clenove smecky. Kdezto jsouce drzeny za ruku po uzkem chodniku, u lekaru, v metru, ve skolev malem prostoru doma, s hlucnou podlahou a nevrlymi sousedy ... hruza.. Od pani ucitelky jsem na prvni tridni schuzce ocekavala kazani , ale na muj dotaz, jak vydrzi Jakub sedet ? Rekla, ze nevydrzi, ale posadila si ho do posledni lavice a tam at si " cvici". Je potichu,pracuje , jen se mrska a houpe na zidli a pise ve stoje. Bylo ji to jedno. Ostatni deti prece byly pred nim... Moje zlata pani ucitelka ! Pozlatit, co? Pro takovou je stotisic plat mesicne malo. Takze vim, ze deti jsou ruzne a tlak na ukaznenost deti muze nekdy byt opravdu duvod, proc dite tak vyvadi. A zatracene dobre vim, jak malo stacilo a bylo by dalsi problemove dite na svete i u nas doma. Takhle mame sikovnyho Tarzana, co vsude vyleze / a nezabije se / nejlip trha tresne a nejrychleji beha..Ted uz se umi vic ovladat a tak nerozklada priusinani postylky .Ale kdyz tak koukam, jak na neho leze puberta, za par let asi mozna nejakou postel rozvrza. S nejakou hyperaktivni slecnou.
 CzKamila,Eliska10/02,Alfie9/07 


Re: Prvni kluk dodnes u knihy na brise, druhy splha po strope 

(22.4.2005 13:48:56)
Heleno, moc se mi libi tvuj prispevek a tvuj pristup. Skoda, ze takovych lidi neni vic. Ja sama jsem uz zacala tady v CR zoufat. Nikdy me nenapadlo, ze by jsme mohli mit "problemove" dite. Bydleli jsme ve VB a tam jsem nikdy zadne problemy nemela. Az po prestehovani zpet do CR to zacalo (pred 4 mesici). Dalo by se rict, ze co Cech, to odbornik na vychovu deti. Asi mesic po prijezdu mi pani v Ikee vynadala, jak si muzu dovolit vzit tak nevychovane dite do obchodniho domu a par dni nato pan v restauraci.... a tim to nekonci. "Poradili" nam, ze par pres zadek to zpravi. Manzel (sam byl dost "zive" dite a ja taky :-)) se nikdy s nicim takovym ve VB nesetkal a zarazi ho, kolik rodicu tu sve deti bije. Ja sama bych takovou vychovnou metodu na sve dite nepouzila. A tim to asi bude. Hodne z nas tak rodice vychovali a ted si tu agresivitu vybiji na ostanich a na svych detech.
Proste nekterym lidem chybi tolerance. Kazde dite je jine a neznamena, ze kdyz mate "hodne" deti, ze jste lepsi rodice. Proste kdo to nezazil, nevi o cem mluvi.
 ZuziP 
  • 

Re: Prvni kluk dodnes u knihy na brise, druhy splha po strope 

(22.4.2005 14:54:34)
Helena, strasne ma tesi, ze existuju tak skveli rodicia, ako si ty a take ucitelky, na aku ste mali vy stastie.
Stastne to vase deti! Drzim palce a zelam vsetko najlepsie!
 MirkaEyrová 


Re: Prvni kluk dodnes u knihy na brise, druhy splha po strope 

(22.4.2005 18:17:24)
Helenko, Tvůj příspěvek mě hezky zahřál u srdíčka:-) Jdu si ho honem uložit a budu si Tvá slova připomínat, až mi bude smutno.
Dík.
M.
 Božka, 2 dievčatká 
  • 

Ako som udrela cudzie dieta 

(22.4.2005 18:52:07)
Tiez patrím k zástancom umiernenej výchovy, t.j. deti nebijem, ani vlastné, ani cudzie, všetky výchovné problémy sa snazim riešiť vysvetlovaním, príkladom, zákazom ap. Je síce pravda, že aj mne občas ujdú nervy a dojde k plácnutiu na zadok, aj ked viem ze je to zbytocné takto to riesit. Je toho vsak coraz menej, asi s postupujúcou výchovou svojím živých deticiek mi spevneli nervy. Plne vsak viem pochopit mamicky, ktoré uz strácajú trpezlivost s niektorými rodicmi, ktorí doslova ignorujú agresivitu a drzost svojich ratolestí. Ja sama som uz zopár rokov "obetou" jednej takejto mamicky, presnejsie jej teraz 6-rocnej dcérky Júlie a nanestastie je to moja velmi dobra priatelka, ktorú mám velmi rada. Az na je výchovu, ci skôr nevýchovu. Je to urcite aj moja chyba, ze jej neviem na rovinu povedat, ze mi vadí správanie jej dcérky a hlavne to, ze si to nevsíma. Nanajvýs tak zakrúti očami v štýle "no vidís aká je, nedá sa s tým nic robit". Aby som sa vsak dostala k situácii o ktorej písem v názve príspevku. Boli sme u nich na navsteve, boli tam este dalsie deti s inou mamickou. Starsie deti skákali po rozlozenom gauci a moje mladsie-vtedy 10-mesacné dievcatko vyliezlo ku nim. Julke zrejme zavadzala, tak ju chytila za jednu ruku a nohu, zdvihla a vysotila z gauca (polmetrová výska,vedla bol radiátor) von. Vykríkla som na nu, ze čo to robí, len sa na mna pozrela nevzruseným pohladom a povedala "No a? Ved nám tu zavadzia" V tej chvíli som videla "cervene", vyskocila som, najprv som jej "fukla" jednu po hlave a až tak som ratovala svoje plačúce dieta. Nastastie to skoncilo len modrinou. Doma som potom o tom v klude rozmýslala, bolo mi aj luto, ze som takto zareagovala, rozmýsla som aj, ci sa kamarátke nemám za to ospravedlniť, hoci ona sa na mna nehnevala. Nakoniec som to ale nechala tak. Mozno to nebolo najsprávnejsie, ale cítim, že to nebola len moja chyba. Ak by reagovala na správanie svojej dcérky jej mamicka, nemusela by som ja. A myslím, ze u 6-rocného dievčatka je trochu neskoro apelovat na to, ze babetkám sa neublizuje. To by uz v tom veku predsa mali vediet. Ci nie? (Podotýkam, ze s prípadmi jej agresivity voci mojim aj iným detom som sa u Julky nestretla prvýkrát, vzdy som sa v takom prípade snazila venovat svojim detom.) Az doteraz som mala názor, ze kazdy si má svoje deti vychovávat sám, tazko je vsak zachovat chladnú hlavu, ked niekto ublizuje vasim detom.
 Líza 


Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(22.4.2005 18:57:07)
Jen mě tak napadá, co to je za velmi dobrou kamarádku, když si jí netroufneš říct takovou důležitou věc.
A napadlo mě, že když ta 6letá holčička neví, že se neubližuje miminkům, tak jí to možná nikdy nikdo jasně neřekl.
A že pokud tvá kamarádka nevnímá, jak nepřijatelně se její dítě chová, tak to může souviset s tím, že jí to nikdy nikdo neřekl...ani ty ne...a asi nemá na to, aby si to připustila sama.
 Božka, 2 dievčatká 
  • 

Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(22.4.2005 20:53:47)
Líza, ono je to niekedy ťažké riešiť výchovné problémy s mamičkami. Ja sama mám takú skúsenost, že najlepšie sa kamaráti s tými mamičkami, ak si navzájom "sadnú" aj detičky. Horšie je to v prípade, že deti sa spolu chcú kamarátiť, ich mamičky však nie, alebo naopak ak sa chcú kamarátiť mamičky, medzi ich deťmi sú však konflikty. Ja osobne to v poslednej dobe s Julkinou mamkou riešim väčšinou tak, že k nej chodím na návštevu, keď je Julka v škôlke. Inak si s ňou dohadujem stretko tak raz za mesiac (za ten čas trochu zabudnem, čo Julča navystrájala) a po návšteve si pár dní liečim nervy.
Na začiatku, keď sme sa zoznámili, moja prvá dcérka mala pol roka, jej 2,5 roka. Už vtedy sa mi zdala dost nevychovaná a agresívna. Ale ja som taká hlupaňa tolerantná, vždy som si hovorila, však počkaj, ešte nevieš ako bude vyvádzať tvoje dieťa. Nemala som veľmi skúsenosti s deťmi, myslela som, že to je u detí v takom veku normálne (obdobie vzdoru a tak.). A tak som sa všetky problémové situácie snažila predýchať.
Najhoršie bolo, že hoci Julka mojej Soničke dosť ubližovala, ona ju mala aj má veľmi rada, je pre ňu vzorom, vo všetkom ju napodobňuje. Julka vie byť aj dobré dievčatko, nemá len proste mantinely. Keď bola u nás pár krát sama bez mamky (boli sme susedky v jednom vchode), správala sa slušnejšie,lebo vedela, že ju ináč pošlem domov. Ja som proste na začiatku s Julkinou mamkou neporiešila tieto veci a teraz je už ťažké po rokoch jej niečo vyčítať. Asi som dosť zbabelá, že neviem dôrazne riešiť takéto situácie a výsledkom je, že moje priateľstvo s Majkou nie je vo všetkom úprimné.
 Šáry 
  • 

Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(22.4.2005 20:00:02)
Božko,

já myslím že to bylo naprosto adekvátní, a nehoráznost od matky Julky, že nezasáhla jako první.

Lízo, myslím, že jestli to holčičce dosud nikdo nevysvětlil, tak tentokrát to měla i s názorným příkladem ;o)). U té maminky no comment, jestli ta to nevěděla, tak patří někam do izolace a ne mezi normální lidi.

U nás v rodině se traduje podobná historka - můj tatínek, tehdy asi pětiletý maminčin mazlíček, kopnul strýčka do rozkroku. Na jeho výtku, že se to nedělá, to udělal znovu. V tu ránu dostal od strýčka takovou ránu, že se svalil. Jeho maminka, moje babička, která ho jinak velice milovala a asi i rozmazlovala, ani nepípla. Od té doby si nic takového nedovolil.

Myslím, že je to sice možná zkratkovitá reakce, ale reakce na extrémní situaci (menší dítě si mohlo hodně ublížit a při velké smůle i se zabít) a NEUVĚDOMĚNÍ si vážnosti té situace ze strany toho většího. Božka té holčičce možná prokázala hodně velkou službu, a je myslím v pořádku, že se té mamince neomlouvala.

Lízo, ono není vždycky snadné říct kamarádce, byť velice dobré, že se mi nelíbí její způsob výchovy. Jednak je to dost citlivá otázka, kterou si každý řeší podle svého a nerad si do toho nechává mluvit, jednak třeba já osobně mám zábrany ve smyslu té diskuse, co tady právě probíhá o hyperaktivních dětech - já kamarádce vytknu něco, co mi vadí, a ona třeba bude mít dítě s výchovnými problémy, o kterých se mně ani nezdá, a bude ji to hrozně mrzet.
 Líza 


Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(22.4.2005 20:29:59)
Myslím, že pokud je řeč o velmi dobré kamarádce, pak by to přítelství mělo unést i to, že jí řeknu něco nepříjemného. Pokud mě k tomu vede snaha pomoci a nikoli ublížit. Nemluvíme tu o běžných známých, ale o velmi dobré kamarádce.

K tomu, že ta máma to nevidí - znám hodně jinak velmi hodných a citlivých holek, které nejsou vůbec schopny vidět na svých dětech jakoukoli nedokonalost. Řekněme, že jde o určitý druh slepoty. Ale od toho mají své blízké a kamarády, aby je do té reality šetrně vrátili.

Šestiletá holčička dostala lekci, to je pravda. Otázka je, jak dlouho si ji bude pamatovat :-)
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(22.4.2005 20:33:04)
Lízo,

můj tatínek si to prý pamatoval celý život ;o))

Jinak s těmi kamarádkami je to taky různé - mám jednu hodně dobrou, která by mi kdykoli pomohla, kdyby to bylo jen trochu v jejích silách, ale má jednu zvláštnůstku - velmi nepřiměřeně reaguje na to, když jí někdo vytkne něco, co považuje pro sebe za důležité. Zkusila jsem to párkrát a byl to děs běs.

 Líza 


Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(22.4.2005 20:55:26)
Ale jo, Šáry, jsou takové.
Stejně mi ale přijde, že častěji člověk prostě nechce jít do nepříjemný debaty...a tak ani nezjistí, jestli by se ten druhý naštval nebo by to vzal sportovně.
Ono to není příjemný něco takovýho vykládat kamarádce, a zvlášť o jejím dítěti (taky jsem někdy řešila, jestli říct a jak říct kamarádce o její dcerce něco, co určitě nebude ráda slyšet, ale měla by, protože je třeba s tím něco dělat; no a přežily jsme to obě a nakonec to bylo ku prospěchu věci :-)))
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(22.4.2005 21:03:07)
Ano, Lízo, máš pravdu, že hodně často se člověku prostě jen nechce jít do konfliktu.

S tou konkrétní kamarádkou jsem to zkusila tuším dvakrát - ona dělala něco, co mi strašně vadilo, a já jsem se jí to pokusila říct - podle svého nejlepšího vědomí a svědomí co nejohleduplněji a s tím, že je to více můj problém, když mi to vadí, než její, ale že jí to prostě říct musím. DOdneška nevím, zda jsem někde neudělala nevědomky nějakou botu, ale její reakce byla velice bouřlivá a naprosto odmítavá.

Hrozně dlouho mě to mrzelo, i jsem kvůli tomu brečela, a mělo to za následek určité odcizení mezi námi.


To jen tak na okraj, že někdy ty obavy jsou opravdu opodstatněné. Ale dneska bych to udělala zase, jen už bych asi tolik nedělala z té reakce, protože jsem si za ta léta srovnala v hlavě, že problém byl v tu chvíli asi spíš v ní, než ve mně.
 Pusinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(22.4.2005 21:16:14)
Šlak mě může trefit z návštěv pískoviště, plavání, dětských koutků a pohybového kurzu pro malé děti. Mé dítě je totiž právě to, čím zdejší matky opovrhují, tedy "pecka". Zlobí přiměřeně věku, nikomu neubližuje, není hyper,LMD ani nic jiného. Zato má díky řadě nepříjemných zkušeností vypěstovanou hrůzu z cizích spratků. Snad mám smůlu, snad je to v našich zeměpisných šířkách zvykem, snad zrovna mé dítě grázly přitahuje... nevím. Každopádně je to o nervy. Na pískovišti neexistuje že bych ji mohla nechat hrát si samotnou. Stále musím být vedle a "zachraňovat". Zato matky grázlíků, kteří s oblibou sypou dětem písek do oči, kradou cizí hračky a shazují malé děti z hopsadel se v klíííídku baví na lavičkách. Ony problém rozhodně nemají.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Pusinko, 

(23.4.2005 12:18:29)
z toho, co jsi napsala, jsem pochopila, že máš děvče.
Neber to ve zlém, ale kdybys měla kluka, bylo by to pro vás oba horší. Takhle můžeš klidně své dítě bránit a chránit a divné to nikomu nebude.
A je pravda, že určité děti ostatní agresory přitahují, asi svou uzavřeností, a tím jsou nápadné. Nemůžeš s tím nic dělat, jen ji trochu z dálky hlídat, a to i v pozdějším věku. A ty řeči, že děti si to všechno mají mezi sebou řešit samy, je kravina. To nedokážou ani dospělí, proč by pak byly soudy.
Takže si okolí nevšímej a své dítě braň a nenech ho napospas ostatním. Míru zasahování najdeš sama, citem, protože své dítě znáš nejlíp a sama pak poznáš, kdy nechat být a kdy zasáhnout. Ahoj.
 EvčaK 


Pro Pusinku 

(24.4.2005 11:55:22)
Myslím, že Tvá holčička to může mít v budoucnu daleko těžší než ti naši rarášci. Nedělám si iluzi o šikaně a podobných věcech. Má kamarádka má dvě holčiny. Bydlí na dědině, takže zatím nezažily výraznější problém. Starší dcerka 6 let je taková princezna, citlivá, vnímavá a křehká. Původně kamarádka tvrdila, že ji v žádném případě nebude učit bránit se v tom smyslu, že když ji bude někdo bít, jednu mu střihne a pod. Chtěla ji učit přístupu "uhodí tě někdo do tváře, nastav druhou". Naštěstí to přehodnotili a snaží se jí vštěpovat, že pokud jí někdo ubližuje, musí se nějak bránit. Minimálně to říct někomu dospělému. Pořád se svojí holčičkou být nemůžeš. Já osobně, kdybych měla dceru, snažila bych se jí učit i určité agresivitě. Upřímně nevím jak. Nikdy sem to neřešila. ale třeba někdo ví, jak na to.
Myslím, že dnešní společnost je čím dál dravější. A děti je třeba na to přpravit.
 MirkaEyrová 


Re: Pro Pusinku 

(24.4.2005 12:47:11)
Evčo, máš pravdu - je naprosto zbytečné dítě naučit natolik pasivnímu postoji, že nebude mít ani v nejmenším motivaci se bránit agresívním výpadům někoho druhého. Chce to hlavně přehodnotit přístup sám v sobě - nikdo mi nemá co ubližovat - a tím pádem přehodnotit totéž i u dítěte - nikdo nemá mému dítěti co ubližovat. Zcela zásadně jsem syna učila, aby: v první řadě on nikomu svévolně neubližoval, ale - když mu někdo ubližuje, tak se adekvátně bránit. Výjimku tvořily holky - holky se přece nebijí. Ovšem ve chvíli, kdy se na něj ve škole sesypaly právě holky, a to fackami počínaje a škrcením konče, řekla jsem A dost - a braň se, hochu. Když jsou tak hrubé, tak si zaslouží klidně i nějakou tu hrubší obranu. (V našem případě to nestačilo, protože byly vždy tak dvě, tři, a bohužel vůči tomu našemu tintítku byly ve fyzické převaze.)
Tož tak. Ale toto v sobě přehodnotit není asi tak snadné - pokud je někdo z "historického" hlediska naučen nastavit tvář, tak asi není tak snadné tento přístup změnit...
M.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Pro Pusinku 

(25.4.2005 16:06:44)
Ono nejde o to, říkat dítěti, ať nastaví druhou tvář. Tyhle děti se hrozně špatně brání. Jsou uzavřené a mají strach se bránit. Připadá mi, že ani ne tak o sebe, jako o druhé, aby jim náhodou neublížily. Je potřeba dítě naučit bránit, ale u určitých dětí je to prostě velký problém, je to proti jejich přirozenosti. Nevím, jak jinak to vysvětlit. A u dívek to platí dvojnásob, protože tyto dívky bývají opravdu velmi klidné a uzavřené. U ní těžko můžete chtít, aby někomu vrátila facku.
Ale souhlasím s tím, že dětem se musí od malička vštěpovat, že mu nikdo nesmí ubližovat a i když se neumí nebo nezvládne bránit, musí to okamžitě říct a ROZHODNĚ nesmí mlčet. Že tohle není žalování.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Pro Pusinku 

(25.4.2005 16:25:37)
To se mi líbí. Hlavně důraz na to, že se děti mají naučit sebeústě. Naučit je mít hranice nejen v tom, aby neubližovaly, ale že nikdo nesmí ubližovat jim. Dospělí lidé, kteří se to nenaučili, to mají v životě strašně těžké. Znám jich spoustu. A to je smutné.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(25.4.2005 8:36:04)
Ja si myslim, ze dievcatko to v buducnosti kludne moze zopakovat, ale vystihne chvilu, ked tam nebude nikto, kto by jej jednu strelil. Dokonca to moze zopakovat ako odplatu za facku.
 Jana + 3 
  • 

Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(22.4.2005 20:58:25)
Myslim, ze tim, ze jsi ji uhodila jsi ji ukazala, ze biti je prijatelne....
 Šáry 
  • 

Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(22.4.2005 21:08:23)
Jano,

já myslím, že v tomhle případě je lepší jedna zkratová reakce, než hodiny zbytečného mudrování.

Ano, myslím si, že bití JE za URČITÝCH OKOLNOSTÍ přijatelné.

Sama jsem dostala výprask dvakrát v životě, velice dobře si pamatuji, že bylo opravdu proč, můj otec, který mi ho uštědřil, rozhodně nebyl žádný tyran a žádné trauma si z toho do života nenesu.
 Božka, 2 dievčatká 
  • 

Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(22.4.2005 21:22:01)
Šárka a Janka, aby som vás uviedla na správny obraz. Myslím si, že je Vám úplne jasné, že som konala v strese, a v tej chvíli mi bolo šumafuk, ako to výchovne zaposobí na Julku. Mimochodom, tá to po chvílke mala "na háku", ja som sa tým určite viac trápila, že som ju udrela ako ona. Majka jej síce vo všetkom ustupuje (nejde len o agresivitu, ale aj o iné veci - vynucuje si všetko plačom, hrabe sa bez dovolenia v cudzích kabelkách, pýta si peniaze, použiva vulgárne slová...)ale keď aj jej z nej povolia nervy, tak dostane výnimočne od mamky aj facku.
A určite si nemyslím, že bitka je pre Julku vhodné riešenie.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(22.4.2005 21:29:06)
Božko, já jsem to taky tak vnímala.

Možná to tak nevypadá, ale já nejsem nijak extra velký zastánce fyzických trestů. Myslím, že daleko největší váhu má důslednost. Mám dítě zatím maličké, vysvětluju, seč mi síly stačí, ale když ho občas lehce třepnu přes plenku, žádné výčitky z toho nemám. POkud to jde bez toho, snažím se to řešit bez toho.

Jen mě trochu nadzvedává přístup, co tu psala Jana "když dítě uhodíš, bez ohledu na to proč a jak, tak mu dáváš najevo, že bít lidi je správné, a ono to je naprosto nepřípustné a zavrženíhodné." Myslím, že ty děti to tak zdaleka neřeší jako my, a když teď své dítě občas třepnu přes tu plínu, třeba to nebudu muset použít vůbec, až bude větší.
 Božka, 2 dievčatká 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(22.4.2005 21:50:47)
Šárka, aj keď som sa dnes prvý krát zapojila v rodine.cz do diskusie, viem ako to tu chodí. Chodím tu už pár mesiacov, prečítam, čo píšu ostatní a idem preč. Dnes mi to ale nedalo. Takže sledujem občasné aj tvrdšie strety "plácačiek a neplácačiek". Bolo mi jasné, že keď spomeniem udretie dieťaťa, že sa ozvú jednx aj druhé. Mimochodom, ja som taký nekonfliktný typ, dávam zapravdu jedným aj druhým. Ani v živote nie je nič čiernobiele. Podstatné pre mňa je spokojnosť detí, a nie to aby som mala zakaždým pravdu.
Nechcela som tiež, aby každý so mnou súhlasil. Chcela som len vedieť názor dievčat, čo tu chodia na diskusiu. Toť vsjo.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(22.4.2005 21:57:19)
tak se nečerti, vždyť já s Tebou náhodou souhlasím ;o))
 Božka, 2 dievčatká 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(22.4.2005 22:09:58)
Ja sa necertím :))) Mimochodom asi sme tu už len mi dve. Ja už idem, ešte niekedy prídem a snad sa aj zapojím do diskusie. Dobrú noc.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(25.4.2005 8:43:37)
Sary, preco ta to "nadzvedava"? Ved je nad slnko jasnejsie, ze aj tie najmensie deti sa najviac naucia napodobovanim. Ak ty placnes, placne aj ono (napriklad ine dieta na ihrisku, ktore robi nieco podla neho zle). A bude presvedcene, ze to robi dobre, ved to videla robit mamu.
Toto je uplne logicke.
 16.5Salám&Lajka14 


Hm, a teď mi řekněte, 

(22.4.2005 22:30:50)
co byste dělaly v následujícím případě.
Dneska mi prarodiče vrátili syna s tím, že na pískovišti zlobil, až museli jít pryč. Prý se pral s dětmi. Nevím jak, se mnou to nikdy nedělal. Zkoušela jsem se ho na to ptát. Mlčel. Po několika opakováních mi pouze řekl: "Bral jsem Pavlíkovi pití a vidle." Tečka. Proč mu je bral a proč se pral - žádná reakce.
On prostě ODMÍTÁ komunikovat na téma, který mu není příjemný. To samé s počuráváním. Když se počurá a je pak tázán, proč si neřekl, jestli je mimino, hloupej nebo nemocnej, tak MLČÍ. Nechá se klidně i fyzicky potrestat (plácnutí přes zadek, přes ruku), ale STEJNĚ to udělá znova. A se stejnými reakcemi. I když je ochotnej mluvit o čemkoli jiným, tak na téma ZLOBENÍ prostě neodpovídá a tváří se, že to neslyší nebo že mu to nestojí za odpověď.
Řekněme třeba, že mu je předem řečeno - počuráš se ještě jednou a nechám tě v těch počuraných kalhotách. Stejně to udělá a bez hnutí brvou si hraje v počuraných kalhotách, sice minutu protestuje, ale když vidí, že to nemá smysl, okamžitě se se situací smíří. Než by poslechl, tak si nechá líbit i trest. Opakovaně.
Tak mi prosím vás řekněte, jak byste takové dítě vychovávaly vy. Já ho opravdu nechtěla nikdy bít, nesouhlasím s tím a je mi to protivný, ale bohužel už není jiný řešení než mu přes ten zadek dát. I když.... ani to moc nezabírá.
 Božka, 2 dievčatká 
  • 

Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(22.4.2005 23:00:07)
Ani moja dcérka (4,5 r.)sa nechce rozprávať o veciach pre ňu nepríjemných. Myslím si, že aj v prípade tvojho chlapčeka ide o snahu nestratiť svoju tvár, deti (najmä väčšie) sú neradi zahanbené. Ani my dospelí nie sme radi, keď nás pristihnú pri čine, ktorý nás veľmi nectí a nemáme chuť to rozoberať. Dieťa proste vie, že to čo urobilo, bolo preto, lebo bolo žiarlivé, lakomé...atď. ale nechce, aby sa to ďalej rozmazávalo.
Moja dcérka používa aj metódu negovania (nie nepocikala som sa, hoci mám pyžamko celé mokré, aj tak som sa nepocikala). A tiež neznáša, ak o tom čo spravila rozprávam napríklad sestre ("mamka, nehovor o mne predo mnou").
 papajana 


Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(22.4.2005 23:27:37)
Monty, podle tvého příspěvku mám pocit, že sice píšeš, že NIC nezabírá, ale používáš jen jeden způsob, jak to s dítetem probrat a řešit. Ten se neosvědčil, co to zkusit přes někoho jiného? Nemluvila bych přímo s dítetem, ale s někým jiným, s panenkou, hračkou, otcem, prarodiči, s někým, s kým si tvé dítě rozumí.Nejdůležitější je ovšem pozitivní motivace, takže ne kárat dítě v situaci, kdy udělá to špatné, ale vyhledávat situace, kdy udělá to dobré, chválit,chválit a chválit, chce to obrovskou trpělivost, ale nátlakem se toho nikdy moc nezmůže, si myslím :o))))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(22.4.2005 23:40:01)
Papajano,
nemysli si, že to nezkouším pozitivně. Čurání jsme řešili skrz plyšovýho tygra, kterej se kouká, jak je syn šikovnej a čurá do nočníčku. Za všechno, co udělá dobře je chválenej, když splní něco, co slíbil, dostane "odměnu" - jde se někam, kam chce jít, dostane Kinder vajíčko nebo tak. Atd. atd.
Jenže co mám dělat, když se ho ve 12:00 zeptám, jestli nechce čurat, on řekne že ne a ve 12:02 se počurá, tak co s tím?
Bít ho za to je nesmysl. A říkat, že se mu budou děti smát a hračky taky - to se mi nechce, je to takový urážlivý. Snažím se stylem "nevezmou tě do školky, tam se musí čurat na záchod" (do školky se těší), "babička tě nebude chtít hlídat"... nezabírá. A v ostatních věcech taky.
Přitom když je na nočník/záchod co hodinu vysazenej, tak se vyčurá úplně v pohodě.
S ostatníma věcma je to stejný. On ví, že se něco nedělá, ale dělá to schválně. Říkám si, že je ještě malej, akorát se bojím, co pak, když se to nezlepší. Když se ještě začne prát s dětma, tak ho ze školky vyrazí.
 Jana Z. 


Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(22.4.2005 23:52:18)
aha,ted teprve ctu zbytek..

Monty mame deti skoro stejne stare (tedy to moje mladsi)...tak se ptej, ale ukecej ho vzdycky at to teda zkusi i kdyz rika ze ne..vzdyt je porad fakt dost jeste maly aby uz mel vsechno "bezchybne"..
Kdy pujde do skolky?

jana

 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 8:51:02)
Monty, co takto sa na to curanie vykaslat a nekomentovat ho? DEti su zahanbene aj same od seba, ak sa im stane nehoda a nase hubovanie, alebo co i len prehovaranie a vecne vypytovanie sa, ci chce curat, moze situaciu len zhorsit.
Poznam mamicku, ktora mala podobny problem so synom a prestal po tom, ako sa na radu psychologicky na curanie jednoducho uplne vykaslala - prestala sa syna pytat, ci uz bol na zachode, ci sa mu chce a v pripade nehody nic nekomentovala, len ho prezliekla. A problem po case presiel.
Ked sa potom o tom rozpravali so psychologickou, tak ta hovorila, ze u neho bol naozaj asi problem ten, ze ho vsetci s tym pocuravanim uz stresovali a on to jednoducho nezvladal a ako na just sa vzdy pocural. Nie naschval samozrejme, proste to prislo!
Ale toto fakt nie je vychovny problem a riesit pri tomto, ci dieta trestat, alebo nie, asi ani nie je treba.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 9:15:24)
Holky, tak teď Vám něco s tím čůráním povím. Taky jsem to vůbec s tím naším synem neuměla, vůbec jsem netušila, co jako mám dělat, když se vymyká zaběhnutým představám - žádnou Rodinku jsem neměla a ani dobré kamarádky, aby mě dokázaly přivést na nějakou "rozumnou" cestu...
Moje matka mi už od nějakých osmi měsíců podsouvala, kdy už jako syna naučím na nočník. A ona to umí dost dobře - někomu něco podsouvat. Takže její poznámka o tom, že něco člověk dělá blbě, pro mě znamenala něco jako "morální škraloup". Jo jo. Zpočátku jsem takové poznámky vyslechla, a dělala si svoje - tedy nechala jsem dítě svému vývoji. Občas podstrčila nočníček, občas ho na něj vysadila, ale bez stresování ani jeho, ani sebe. Měsíce a roky plynuly. Synovi bylo dva a půl, a pořád v plínkách. Poznámky o nočníku byly čím dál častější, vemlouvavější a káravější, a já se cítila čím dál tím víc jako neschopná, nemožná matka a člověk veskrze špatnej skrzevá ty počůrané plínky.
Tak jsem vyměkla a začala syna nutit. No hrůza! Celé dny se točily okolo nočníku - syn tuto činnost ignoroval a odmítal, takže to znamenalo, že jsem musela být prakticky neustále "tvrdá", přísná, nesmlouvavá - celé dny jsme prostě NEMĚLI ČAS na trochu přívětivosti a vlídnosti a něhy. Trvalo PĚT TÝDNŮ, než syn vzal nočník na milost a smířil se s tím, že MUSÍ, přijal to za své a začal mi "pomáhat" svojí snahou vzpomenout si na čůrání. Samozřejmě pak ještě další týdny trvalo, než se naučil odhadnout svoji potřebu včas, a další týdny, než mohl zůstat bez plínek.
No - akce byla "úspěšná", syn se naučil chodit na nočník. Ale za cenu toho, že naše vztahy doznaly vážné trhliny, neboť jsme se za tu dobu odnaučili spolu vlídně "komunikovat". Syn není mazlící typ, takže to bylo ještě problematičtější udržet hřejivost vztahu - jinými slovy řečeno - náš vztah se ochladil téměř na bod mrazu. Půl roku jsme byli sobě odcizeni a vzdáleni, než se náš vztah usadil (nebo mám říct "můj"? teď fakt nevím...)
Holky, kdybych mohla vrátit čas, věřte, že už NIKDY bych se do podobného boje nepustila a nechala bych to na dítěti. Vyloučit plíny za cenu takového ochlazení vztahu, ne, už NIKDY VÍC.
Takže moje rada - nechte to na dítěti a nenechte se znervózňovat - nestojí to za to. Kolem kakání do plín jsem se už takhle "oblbnout" nenechala - a syn se to naučil téměř ze dne na den a sám.
Držím palce.
M.
 Jana Z. 


Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(22.4.2005 23:46:06)
Monty,

v jeho veku ma na pocuravani jeste rozhodne narok..
A zpusob komunikace: "jsi mimino, hloupej nebo nemocnej" - to ho muze srazet, je to urazlive, takove jako s pozice silnejsiho..a deti tohle velmi dobre vnimaji..nam dospelym takove jednani neni prijemne, detem jakbysmet..
Pocura se ..i kdyby to udelal schvalne (a neverim tomu ze v jeho veku to dela schvalne, detem staci ze si zacnou hrat a zapomenou se jit vycurat, proste se zaberou do hry a ono TO jeste pocka..) tak to nespravis ani vyhruzkou, ani dotazovani zda je hloupej, ani bitim ..jen docilis spise ze naopak jeste bude trucovat atd..ty s nim primo bojujes, misto "splyvani":-))
Zkus to proste prejit, vzit ho treba za ruku a rict: "pojd tak prevlikneme kalhoty, kdyz jsou pocurane..", nebude se bat Ti pak nahlasit nehodu.. taky je treba holt pri hrani obcas pripomenout odklusat na zachod...
Stane se nehoda i mnohem starsim detem nez je Stanik..

jana
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(22.4.2005 23:56:28)
Jano,
zkusím to upřesnit. :o)
Stáník dejme tomu během hry řekne "Maminko, čůrám." a počůrá se. Ale když má jít spát, tak si bez problémů řekne, že chce čůrat nebo kakat (kakání hlásí vcelku spolehlivě i jindy). Když je to jednou, tak mu samozřejmě řeknu "Tak pojď, sedneš si ještě na nočník, převlíkneme se a dáme čistý kalhotky, a příště už mi řekneš, jsi velkej kluk"... ale když je to počtvrtý během dopoledne, což se taky někdy stane, tak má fakt pocit, že to dělá schválně a zkouším to právě tím stylem "vždyť už nejsi miminko, jsi kluk, a kluci čurají do nočníku... jenom hloupý děti se počurávají..." apod., protože mi to přijde prostě jako truc. Zvlášť když v roce začal na nočník chodit sám od sebe a byl schopný si nahlásit čurání dopředu. Ne vždycky, to je pravda, jenom kakání hlásil úspěšně, čurání tak v 30 - 50% případů. Mě spíš přijde, že je to nějaká pohodlnost nebo nevím, jak to nazvat... on ví, že ho převlíknu a celkem nic se nestane, tak proč by to nedělal dál. Tak zkouším, aby se něco stalo. A bít ho za to nebiju, na zadek sem tam dostane, ale jen za ubližování lidem po výslovným zákazu. Za čurání ne.
 Jana Z. 


Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(23.4.2005 0:10:27)
Monty,

jenze on je porad opravdu dost maly..taky zalezi na podminkach..pri hre nebo necem co ho desne zajima - a nase Mikes prave zacala takove to obdobi kdy uz lita v parte ze starsi skoro 5letou segrou..spousta novych podnetu, spousta veci na objevovani (je to neco jineho nez rocni dite)...a ver mi, ze s trosku mokrymi gatemi se objevi nekdy i ta starsi - ta uz mi na dotaz PROC dokaze proste odpovedet...vidis, ze se krouti jak zizala...oni si hrajou a ona proste potrebuje na zachod ale je ji lito ted tu hru prerusit a jit a pak uz to sotva stiha, rozepnout gate, dobehnout na zachod..
Mensi dite to nestihne..on to nahlasi az kdyz uz je pozde..
Jak starsi rostla tak bylo i videt, ze si to uvedomuje a stydi se...pokud jsem reagovala nastvane (treba to uz taky bylo po x te ten den, tak se stahla, urazila a pak naopak mi jeste zutavala v mokrych kalhotech a nerekla mi to...)
Schvalne to nedelaji - i kdyz ten pocit ze si snad delaji legraci znam:-)), pokud se nejedna tedy o nejaky psychicky problem, kdy si touhle cestou vynucuje pozornost - ale i tehdy se nejedna primo o vedome pocuravani se..

Proste to akceptuj jako fakt, vekem se to zlepsi...:-)))preji trpelivost a hodne gati na vymenu:-))

jana
 Jana Z. 


Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(23.4.2005 0:18:26)
Monty,

tenhle vek je fakt prave nejvyraznejsi rozdilem mezi tim co stiha mozek a co telo...proto taky to vztekani a trucovani, protoze si kolikrat nevedi deti nevedi samy ze sebou rady..
Navic pokud je takhle chytry, tak o to vic si musi uvedomovat nejakou svoji "nedokonalost",pozor na to ...opravdu s citem...nase starsi je perfekcionistka, musi vsechno umet perfektne...tyhle povahy se nesmi srazet..chvalit, podporovat.. jinak se ti uzavre do sebe, zasekne, bude trucovat atd..

jana
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Monty, 

(23.4.2005 10:52:44)
možná že něco podobného jsme řešili se starším synem. Já jsem s ním ale šla k lékaři, protože jsem se bála, zda za tím nění nějaký zdravotní problém. Nějaké speiální vyšetření nedělal, jen jsme si povídali. Lékař mi vysvětlil, že kluci většinou neradi sedí na nočníku nebo odbíhají čůrat. Nepřipadá jim to důležité tak, aby opustili pro ně důležitou věc. Prý je to záležitost v jejich mozku - dívky a kluci se chovají rozdílně. Prostě v okamžiku, kdy se ptáš, akutně čůrat nepotřebuje, třeba za 2 minuty už jo, jenže to už zase nestihne, takže max. oznámí, že čůrá /do kalhot/. Já jsem s tím nic nedělala. Prostě jsem mu jen řekla - tak pojď, převléneme se, ale zlobí mě to, protože příště už možná nebudeš mít co na sebe. Jemu to bylo evidentně jedno. Taky jsem občas slyšela - takový velký, ten náš už se nepočůrává od roka. Na to jsem odpovídala - No a co, než půjde do školy, tak se to snad naučí. Přešlo to nějak samo, ani nevím. Možná by to nechtělo tolik rozebírat - je konstatovat - ach jo, zase jsi se počůral. Nevěřím tomu, že by se to tvůj syn nenaučil sám - hloupý určitě není a jestli má zdravotní problém, sama přijdeš na to, kdy ho řešit. Já osobně bych to asi začala řešit těsně před nástupem do školy - aby se mu tam nesmáli a neměl z toho nějaké trauma.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Monty, 

(25.4.2005 8:56:47)
Xantipa, tentokrat s tebou suhlasim uplne do poslednej bodky. ;-)))
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 8:54:42)
Monty, ako myslis, ze sa citi "cerstvo pocurane" dieta, ktoremu povies: "vždyť už nejsi miminko, jsi kluk, a kluci čurají do nočníku... jenom hloupý děti se počurávají..." To moze byt pre neho teda poriadne stresujuce. Co keby si mu skusila povedat: "Nevadi, nerob si s tym starosti, aj ked si sa pocural, neznamena, ze si hlupy. To sa stava." Mne to pripada tak, ze takto by si viac veril. Co myslis?
 markéta, Tereza 7/03 
  • 

nedat na výběr 

(26.4.2005 15:38:36)
Co se týká čůrání, zkusila bych neptat se ho. Moje holka chodí přes den bez plín od roku a půl a počůrá se tak jednou za měsíc v situaci, kdy je něčím zvláště zaujatá - nové prostředí, návštěva, nová hračka apod. Vynadám jí, ale v duchu se nezlobím a považuji to spíš za svojí chybu, že jsem na to měla myslet a posadit jí sama na nočník. Jinak si běžně říká sama. To na úvod, abych osvětlila schopnost mého dítka chodit na nočník. Když se jí zeptám sama od sebe, jestli chce čůrat, řekne mi ne. Ale když jí posadím, zpravidla se vyčůrá a třeba i hodně. Zjistila jsem, že když se jí ptám i na jiné věci, většinou odpoví ne ale hned vzápětí to chce. (Např. "chceš napít" podávám hrnek. "ne" "tak ne" odpovím a otočím se, že položím hrnek na stůl "napít, napít" zní okamžitá reakce a napije se) Takže tam, kde je mi jedno, jestli odpověď bude znít ano nebo ne, jí občas nabízím - například napít, ale kde chci pozitivní výsledek, tak prostě řeknu, že to tak bude. A Tereza to většinou akceptuje a neříká "ne" - protože jsem se jí neptala.

Dále musím říct, že jí nemůžu dávat nic na výběr. Např. nánu uklidime do krabice nebo kočárku, vezmeš si tuhle čepici nebo tamtu, chceš napít mléko nebo šťávu apod. Jakmile dostane na vybranou, vybere jednu možnost, ale když ji chci realizovat, okamžitě chce tu druhou. Když se tedy otočím ke druhé možnosti, chce tu první. A tak to jde dokola. Asi by chtěla obě. A pak začne vřeštět a kňourat ať už vyberu kteroukoliv. Takže já rozhodnu, že si vezme tyhle tepláky a na nic se neptám. Když jsou náhodou neuklizené také světlé kalhoty a začne je tahat, že nechce tepláky, že chce kalhoty, řeknu jí, že ne, že jdeme na písek a tam by je ušpinila. Dostane je, až pojedeme k babičce. A v 95% to vezme na vědomí a je klid. Prostě jí dám nějaké vysvětlení, proč to bude tak, jak jsem řekla já a i když tomu vysvětlení nemůže vždycky úplně rozumět, uspokojí jí to. Mohu vás, maminky, ujistit, že je mi fakt jedno, jestli večer panenku uklidíme do krabice nebo do kočárku, jenže když jsem jednou povolila obě možnosti, pořád jí nosila sem a tam a nebralo to konce a když jsem tedy řekla, že bude v kočárku, začala kŇourat, že v "kabici". Řekla jsem "no tak jí dej teda do krabice" - pokračovala v kňourání "do kočáku". Od té doby má každa hračka svoje místo a je klid. Když je nějaká nová, přidělím jí "úklidové místo" a je to bez problémů.

Předpokládám, že až bude větší, bude schopná pochopit "buď a nebo". Ale teď mi přijde, že chce obojí a je pak zklamaná, že nejde oboje. Takže já rozhodnu, co bude, když je potřeba, odůvodním a je klid. (I když někdy je fuška honem vymyslet důvod, proč si vezme mikinu s kočku a ne mikinu s medvědem, proč bude mít k snídani kakao a ne mlíko apod. :-)))
 Šáry 
  • 

Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(22.4.2005 23:53:23)
Monty,

a nechceš toho po Stáníkovi moc? Jana Z má pravdu, v jeho věku má na počurávání ještě nárok, já mám dítě o pár měsíců mladší a o nočníku si můžeme nechat jen zdát. Doktorka mi říkala, že chytrým dětem to prý trvá dýl ;o)) Já taky občas říkám, že je to ostuda, že jiné miminko je menší a na nočník už chodí, když se tam náhodou vyčurá, tak provozujeme radostné divošské tance ;o))ale jiný než takhle mírňoučký nátlak používat nechci, myslím, že to není zlobení, jen nezralost.

To samé s otázkou PROČ - myslím, že takhle malé dítě není ještě schopno na to odpovědět, a navíc po návratu z pískoviště si už těžko bude pamatovat své pohnutky. Za tohle bych ho taky asi neplácala, možná jen přímo na tom pískovišti, kdyby ubližoval jinému dítěti a nechtěl toho nechat.

Myslím zkrátka, že na to, co po něm chceš, ještě není dost zralý.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(23.4.2005 0:05:53)
Do školky je napsanej od září, ale půjde až od ledna, v lednu mu budou tři.

Holky, já bych to po něm nechtěla, kdyby v jinejch oblastech nebyl chytrej až moc. Přijde mi to jako nevysvětlitelný nepoměr - dítě, který ve dvou letech a čtvrt zná všechny barvy, všechny zvířata, skoro půlku abecedy, čísla asi do osmi, značky některých aut, jména prstů na rukou, pamatuje si každou reklamu, desítky písniček a básniček, dítě, který samo začíná pracovat s myší u počítače, kde spolu hrajeme hry pro starší děti a on to VÍ (dejme tomu hra, kde kluk předvádí zvířátka - má chlupy, rychle běhá, jí maso - a dole je pět obrázků zvířat a dítě má říct, který to je)... a to všechno sám ze svý vůle, nikdo ho do toho netlačí...
Upřímně, já z toho mám spíš strach, sama jsem taky byla dítě, který je moc "intelektuálně napřed" a měla jsem dost blbý dětství a málo kamarádů, další věc je, že bude tím víc náchylnej k nějaké té duševní poruše - rodiče má "cvoky" oba dva - ale když už teda je chytrej, tak mi přijde divný, že ausgerechnet na TOHLE (ani tak nejde o to čurání, ale o to ubližování) je takovej... zatvrzelej. Mám z něj pocit, že on prostě nepřipouští možnost, že by na něco neměl nárok, je tvrdohlavej, ráznej, nesnese odpor... a do kolektivu je to hodně blbá kombinace. :o(
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(23.4.2005 0:14:31)
NO právě proto, že je chytrej, nemůže být dokonalej - to by bylo moc dobrýho najednou ;o))

A to s těma chytrýma dětma mi doktorka fakt říkala - že se učejí na nočník pomaleji ;o)))
 sally 


Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(23.4.2005 0:56:29)
Monty,
no mě přijde, že jsi to ty, kdo z něj dělá geniálního magora. Že by mu možná prospělo, kdbys ho brala trochu jako "dítě" - a tím nemyslím šišlání a žvatlání, ale respektovat to, že on není schopen některé věci popsat nebo verbalizovat. Třeba proč bral Pepíčkovi na hřišti pitíčko - třeba se nudil, třeba chtěl, aby si ho někdo všímal, třeba se mu líbila ta krabička - to všechno může v jeho podání znít "já jsem to chtěl" - a přitom důvod je něco jiného.
Dělání naschválů - může to být čistě zapomětlivost (či zabranost do nějaké hry či činnosti), ale může to být i určité volání po pozornosti. Jestli tomu dobře rozumím, tak táta na něj docela dost kašle - a ty sama v určitých ohledech taky. Tvoje pohrdání maminama, pískovišti atd. je poměrně nepřehlédnutelné - i pro malé dítě. Jak se má cítit, když by třeba tuze chtěl být na pískovišti, ael z tebe cítí pohrdaní pro takovou blbou činnost? Navíc ty nejsi máma, která je pořád dostupná - pracuješ, máš svoje zájmy, nejsi k dispozici kdykoliv tě on potřebuje. Nic proti, ale možná by to chtělo nějaká pravidla a nějakou pravidelnost. Ne "teď mám kšeft, tak se o tebe bude starat čtrnáct dní babička" a "teď nic nemám, tak si budeme hrát spolu" - ale aspoň nějakou jistotu, přes kterou nejede vlak - např. i když zrovna bude 14 dní hlídat babička, tak každé úterý dopoledne jdete spolu plavat (nebo třeba každou sobotu jdete sami dva spolu na oběd nebo do ZOO, nebo do divadýlka nebo... to je jedno). PRostě najít určitý moment, kdy tě on má sám pro sebe (a ne, to že jsi s ním celý den doma a mastíš u toho příspěvky na Rodinu, to nepovažuju jako "čas pro sebe" - chce to fakt někam vypadnout a něco spolu dělat). Možná že určitý řád a systém ve vašem rodinném životě by prospěl vám oboum.
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(23.4.2005 7:18:48)
No, Sally, tos mne fakt hnula zluci,
jak muzes vedet, ze Monty na svoje dite kasle?
Protoze zivi rodinu?
Zaradit se k holkam,
co nemaji nic jinyho na praci
(penize pro ne vydela manzel)
jen se predhanet, ktera lip vychovava dite,
a jinejm predhazovat, co jsou za spatne matky,
to je fakt uzasny...
to se radeji hlasim k Monty pohrdani piskovistema i s jejich omezenym osazenstvem, ZDAR!
 Pusinka 
  • 

když něco nejde, tak se holt jedná o geniální dítě 

(23.4.2005 6:33:41)
hmmm.... diskuze se pomalu schyluje k pouhému ujišťování, že cokoliv dítěti nejde, je to známkou příští geniality.
ve 2,5 letech nezvládá nočník? Je na to moc chytrý.
je nezvládatellný ? to prostě přílíz chytré děti dělají. O nic vlastně nejde.
















 Šáry 
  • 

Re: když něco nejde, tak se holt jedná o geniální dítě 

(23.4.2005 9:59:02)
Pusinko,

i prdlačku ;o))

Já jsem mluvila jen o nočníku a to v té souvislosti, že se člověk nemusí hroutit, když jeho dvouleté dítě nemá tenhle návyk ještě vypěstovaný. Prý k tomu musí dozrát a stává se, že je to téměř ze dne na den. Že nemusí podléhat nátlaku babiček a tetiček "jak TO, že ještě NECHODÍ na nočník", nezoufat si z toho a popřípadě se neuchylovat k - podle mě - drastickým metodám, o kterých se občas maminky na pískovišti baví, jak vytrénovat na nočník roční, rokapůlleté dítě pomocí fyzických trestů, zakazování hraček a podobně. Na to bych fakt neměla žaludek.

A to s tím chytrým dítětem, to mi naše výborná doktorka fakt říkala, ale já to nemyslím jako nějaké nafukování, jak našemu geniálnímu mazlíčkovi všechno odpustit, ale spíš jako útěchu, aby člověk nevyšiloval, že všichni ostatní už jo a my ještě ne...
 Líza 


Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(23.4.2005 7:32:07)
Monty, ono to děsně svádí brát ho tak vyspělýho, jak je v některých oblastech. Ale připadá mi, že tím spíš, když je v něčem napřed, musí být něco jinýho, co ještě "nestihl".
Pokud počítám dobře, tak je mu teď tak dva a čtvrt? Myslím, že do ledna se hodně věcí změní i normálním přirozeným vývojem, jen tomu dej čas. Vím o čem mluvím, před rokem a kus jsem se o naší Jocce radila s dětskou psycholožkou, ted jí jsou tři (právě zítra) a je sice velmi svá, ale už z ní nelezu po zdi.
Řekla bych, že by to mělo jít trpělivou důsledností, i když máš pocit, že to nikam nevede. Vydrž a dej tomu víc času, takovej prťousek má ještě na leccos opravdu nárok :-))

Jo a když Verča jednu dobu považovala chození na nočník (do té doby skoro perfektní) za zbytečnou zdržovačku, tak jsem ji prostě naučila si ty věci přepírat. Nebyly jí ještě tři. Nebyl to trest, nenadávala jsem jí, ale prostě jsem jí vždycky dala do umyvadla vodu a ona si vymáchala počůrané věcičky. Bavilo ji to jen chvíli. protože jsem ji nenechala si s tou vodou hrát, trvala jsem opravdu na tom máchání a vyndání a ona si během dost krátké doby spočítala, že se jí víc vyplatí přerušit hru a jít včas na nočník, než pak ztrácet čas u umyvadla :-)

Ale hlavně mu dej čas...a´t si je napřed v čem chce, je to jenom batole. Spoustu věcí si nepamatuje, nebo neuvědomuje, příčiny a následky dává dohromady s potížema, schopnost ovládnout své impulsy a radši poslechnout co mu někdo říká má malou, a pokud jde o to, sám se zbrzdit protože sám vím, že se něco nesmí...to pro něj může být ještě nadlidský úkol :-))))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(23.4.2005 9:39:10)
Lízo,
to by byla pro syna odměna, kdyby se byť i na pár minut dostal k umyvadlu s vodou. :o) Máchat se ve vodě je jeho nejmilejší hra, pořád chce mejt nádobí nebo si aspoň mýt ručičky... to by se pak asi počurával tím víc. :o)))

Sally,
rozhodně netvrdím, že je syn "geniální magor". Je prostě oproti TABULKÁM psychomotoricky napřed, prakticky od narození, to je vše.
Ohledně toho "nevěnování" - jistě, mohla jsem být tři nebo čtyři roky na MD a plně se věnovat dítěti. Dodnes bychom s ním bydleli v 19ti metrový garsonce a když by náhodou chtěl něco, co nepatří k základním životním potřebám, tak by měl smůlu, protože bychom na to neměli.
To, že ho odbývám stylem "nemám na tebe čas" je nesmysl, když pracuju, má vždycky zajištěný hlídání nebo spí. A pokud je "hlídací teta" u nás, tak mě může kdykoli vyrušit, přijít, něco chtít a já mu vyhovím. Moje "koníčky" spočívaj momentálně v tom, že si 2x až 3x za měsíc dovolím jít s kamarády do hospody, obyčejně až v době, kdy syn spí. Dokud byl kojený (9 měsíců) nebyla jsem večer pryč ani jednou.
Je to věc názoru, co je to "starat se o dítě"; mě zas jako starání nepřijde vypustit ho na pískoviště a tam dvě hodiny krafat se ženskýma. Když jde na pískoviště, tak s někým, kdo se mu i tam věnuje (prarodiče, teta). Nedostatek péče si já osobně představuju jinak.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(23.4.2005 10:04:29)
Já myslím, že starat se o dítě nespočívá být mu 24 hodin za zadkem a úzkostlivě sledovat každý jeho pohyb. Prostě, jak Monty, říkáš - být tam pro něho, když něco potřebuje, ale klidně i ho na ty dvě tři hodiny vypustit na pískoviště, krafat tam s maminama a po očku se koukat, jestli zrovna není potřeba zasáhnout. To dvou-, dvouapůlleté dítě si už taky umí a potřebuje chvíli hrát samo.

MImochodem, jsem "matka na plný úvazek" tedy přes den (pracuju až v noci), hlídání máme málokdy a řeknu vám, že už mi z toho hrabe a že mám dojem, že bych se možná přes ten den dítěti věnovala víc, kdybych od něho občas měla nějakou pauzu, takhle mě to, přiznám se, občas i otravuje. Takže model "být tu 24/7 JEN pro svého miláčka, na věčné časy a nikdy jinak" nemusí být vždycky ten nejšťastnější.

NO nic, asi se přesunu do "krkavčích matek" :o))
 Ja a zase ja 


Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(23.4.2005 10:14:29)
Monty
a co třeba to zkusit,že když se počůrá tak se převlíkne sám? Nebo by mu nevadilo běhat v mokrých gaťatech? Mno můj synek je hyperaktivka jako hrom ještě ted a to mu bude 10. Když mu byly dva tak nočník pro něj byl nová atrakce takže na něj chodil celkem často jen tak.Ve školce se to naučí,jiný prostředí a tak.
A k těm "zlobivým" dětem na pískovišti,kde jinde se asi maj vyřádit než právě venku? Doma v obýváku??
 sally 


Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(23.4.2005 18:40:36)
Monty a Zuzano, přečtěte si laskavě znovu co jsem psala - ne že má MOnty sedět na zadku s dítětem 24 hodin denně, ale to, že mu má dát nějaký řád - třeba jednou za týden mít vyhrazenou půlhodinu, kdy dělají něco spolu... bohužel považovala bych za ideální, že dítěti se věnuje ten z rodičů, který má méně pracovních povinností, Monty si zvolila životního partnera, který ani nevydělává, ani se nevěnuje dítěti - tka je to holt všechno na ní a musí hledat nějaké kompromisy mezi prací a péčí o dítě. Dítě které nemá žádný řád, a to ani v tom, jestli někdy (a kdy) uvidí tátu / mámu a lítá mezi různými hlídacími institucemi (školky, babičky, hlídačky), to má skutečně dost těžké.
 Zuzana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(23.4.2005 19:18:17)
Mne jenom rady od holek, ktere nemaji nic jineho na praci, nez se predhanet, kdo je lepsi matka, vzdycky nadzvednou, obvlast kdyz jsou davane nekomu, kdo ma krome ditete jeste na starosti obzivu a splaceni bydleni.
A vubec, nevim, jak si na to prisla, ze u Monty nepanuje zadny rad...ja s nima nebydlim a nikdy jsem ji nevidela a jenom z toho, co tu pise,
si to nedovoluju tvrdit. Ty jsi, Sally, doslova napsala, ze Monty na svoje dite taky tak trochu kasle a to je velka urazka presne ve stylu slepiciho mozku mamin, ktery kafraj na tom piskovisti, protoze jsou zaopatreny a nemaji nic jinyho, v cem by se predhanely.
ja mam pred Monty velky respekt, co vsechno sama zvlada je obdivuhodny!
 16.5Salám&Lajka14 


Sally, 

(24.4.2005 20:20:18)
ale to je dost falešná představa, že syn někde mezi někým "lítá". On má pevnej řád v tom, že si ho (když je v Praze) bere na odpoledne v přesně danou hodinu babička a děda, přesně v danou hodinu ho vrací; hlídací tety jsou s ním obyčejně doma v mojí přítomnosti. Večery trávím (až na výjimky) se synem každý den, víkendy taktéž, každý víkend má nějaký program, na který se může těšit - výlet na chatu, k babičce, do ZOO apod.
Takže to není tak, že bych ráno hodinu prozváněla telefon a hledala, kam ho strčit. :o)
 Marťa11 


Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 17:02:53)
omlouvám se dopředu, celou diskusi jsem nečetla... ale musím se na jednu stranu Monty zastat, Stáník určitě není nijak zanedbávaný, s babičkou atd. je určitě rád, když jsem ho viděla, vypadal spokojený :-)))

na druhou stranu Monty má hodně sklony přehánět ale myslím, že to k ní tak nějk patří :-))) a navíc, když moc nechodí se Stáníkem mezi děti (ale to neznamená, že Stáník nechodí mezi děti) tak nemá až tak možnost srovnání... mně třeba Stáník připadá úplně normální kluk jeho věku, jediný, v čem bych řekla, že je šikovnější je, že hezky mluví... jinak každé dítko v tomto věku je v něčem lepší, v něčem horší a to je normální nebo ne? Náš kluk umí také značky aut, na počítači hraje sám docela dlouho, včetně toho, že si dá CD sám do počítače atd., jezdí na kole, koloběžce (bude mu 2,5 roku), bez plín je už dlouho, zn všechna písmenka... ale zase mluví tak nějak normálně a malování, bádničky atd. ho naprosto nevzrušují... často slýchám jak je extra živý a šikovný, ale já myslím, že je normální :-))) znám zase děti, které krásně zpívají, malují apod., prostě každé dítko je šikovné na něco jiného a něco jiného jej baví a to je dobře :-)))

M.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 17:15:55)
MD,
neříkám přece, že není normální. Nenormální by mi přišlo, kdyby znal jména všech hub latinsky a stříhal domácí video. :o)))
Normální je velice širokej pojem. Jenom je prostě v některých věcech obtížněji zvladatelnej. Dělá mu prostě problémy přijímat autoritu - jednak my ho vychováváme dost liberálně, ne že by si směl všechno dovolit, to ne, ale v porovnání s rodinama, který dobře znám, tak myslím, že je vedenej tak, že ho víc akceptujeme jako osobnost a snažíme se být spíš partneři než vyloženě "rodiče" a pak to má taky trochu v genech - ale bohužel i v případech, kdy na tom dodržování pravidel musíme trvat. A to je třeba to ubližování. Že rozbil šuplík v lednici nebo dejme tomu počmáral zeď, za to nebyl trestanej, to se mu jen vysvětluje, ale když pořád tluče lidi nebo je kouše, tak občas dostane naplácáno. Jenže on to odmítá přijmout, je za to trestanej pořád dokola a zatím žádnej efekt.
 Marťa11 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 17:24:42)
Monty, tak přijeť k nám a uvidíš, že není jediný, kdo má problém s autoritou a to jsem na rozdíl od tebe absolutní "konzerva" rodič :-)))

Já jsem jen chtěla napsat, právě to, co jsi napsala přede mnou... že extra šikovný by mi přišlo dítko, které by třeba četlo a psalo nebo hrálo na klavír nebo tak nějak... Tedík taky zná písmenka (až asi na 3), značky aut (myslím, že snad všechna co potkávánme), teď ho zrovna baví dopravní značky, řve na mě zezadu ze sedačky "pozor pchechod" apod. :-))), ale to je všechno normální... je šikobvný pohybově, ale zase je nešikovný na malování, to ani není malování jen čmárání apod., jen jsem chtěla napsat, že

NEZNÁM DÍTKO KTERÉ NENÍ V NĚČEM NAPŔED

a co se Boba týká, to snad byla ironie, ne? :-))) nebo si fakt myslíte, že to bylo psané vážně? :-)))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 17:26:39)
Znám hodně dětí, které jsou oproti Stáníkovi HODNĚ NAPŘED v kázni. :o)))
Resp. skoro všechny, který znám. :o)))
 Marťa11 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 17:28:52)
tak v kázni také nesoupeřím :-))) třebaje srovnají ve školce :-))) když na rodiče kašlou :-)))

Ps. hlavně mě nekamenujte, to je ironie... tak trochu, aby se do mě někdo nepustil, že nevychovávám :-))), já se fakt snažím :-)))
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 17:42:44)
Za malování po zdi snad už děti nikdo netrestá. Děti asi zdi nějak magicky přitahují. Naši kluci, i když věděli, že nesmějí, tak prostě nevydrželi a na zeď prostě malovat MUSELI. Takže teď už má neovladatelnou chuť malovat na zeď jen ten nejmladší, starší z toho asi vyrostl a raději maluje na papír. Jen je tabu malování v obývacím pokoji a pokoji dcery. Kupovivu to dodržuje a ani čárka. A až z toho vyroste, tak vymalujeme. Teď mi to připadá trochu zbytečné.
 Pawlí 


Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(23.4.2005 11:04:38)
Měla jsem podobný problém. Náš syn je Drak a velmi šikovný a tak mi dělalo docela problémy oddělovat to že umí počítat to 20 a neumí si obléknout mikinu, umí si pustit PC a hrát si na něm a plete si boty. Až když ho chvilku hlídla sousedka, která má "normální" dítě a byla hrozně překvapená z toho co všechno už umí "na víc". Tak mi došlo že mu ještě nejsou 4 roky a že po něm nemůžu chtít aby byl "na před" ve všem když už je v něčem :-).
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(23.4.2005 10:58:32)
Nevěděla jsem, kolik je tvému malému. Teď je mu necelých 2,5 let, tak proč řešíš počůrávání. Nech to prostě být, vyřeší se to samo.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(23.4.2005 12:14:15)
Docela mě překvapuje, že tolik lidí používá formulku "Jsi už velkej kluk / velká holka." Mně taky štve, když vim, že dítě už něco umí a jen to zrovna nechce udělat (třeba se obout), ale to pak říkám "To už umíš, tak se koukej obout sám.", ale abych po něm něco chtěla jen proto, že už na to má věk? A kdo to jako určil, že už na to má věk? Jiný děti, který zas byly pozadu nebo napřed v dalších věcech?
Nemyslim si, že to je naschvál, když se dítě počůrá při hře - děje se to většině dětí a je to naprosto logický, že když jsou zaujatý hrou, nesledujou tolik svý tělesný pochody. Kor u Montyinýho Stáníka, kterej ještě neměl období, že by chodil stoprocentně - ta část života, kdy choděj děti na nočník jak kdy, může bejt docela dlouhá, kor když začínaly tak brzo (páč kluci k tomu většinou stejně dozrajou až mezi druhym a druhym a půl rokem, ať už přestanou dostávat plenky v roce nebo ve dvou) a myslim, že bez ohledu na to, jestli říkají 3 slova, nebo čtou knížky.
Jinak náš Kili taky dokáže pro získání pozornosti dělat i věci, o kterých už ví, že mu za ně vynadám - pro děti je lepší taková pozornost, než žádná...
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(23.4.2005 12:32:39)
Jeno,

naprostý souhlas...
 sceptre 
  • 

Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(24.4.2005 23:38:21)
Silně mi to připomíná mého syna. Teď je mu 9! a na záchod dobíha na poslední chvilku a někdy nestihne. Taky jako malý všechno brzy uměl (číst, počítat, psát písmenka) Je to znak LMD, psychika dozrává později než inteligence. To je ten nepoměr o kterém píšeš. Zkoušela jsem domlovat, plácnout na zedek, nic. Jednou se to srovná. V dospělosti to dělat nebudou :-)
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 13:02:24)
No, očividně pokládáš svého kluka za génia, ale v jeho věku by bylo divné, kdyby všechny barvy, všechna zvířata, všechna auta a názvy prstů neznal. Většina takhle starých dětí v mém okolí toho zná podstatně víc - například jména všech amerických kosmonautů, latinské názvy všech hub, které rostou v Česku - holčička jedné kamarádky už hry na počítači odmítá a raději stříhá a otitulkovává rodinné video, i když je pravda, že té už jsou dva roky a pět měsíců.
Stáník nijak zvlášť napřed není, ale zřejmě není ani moc zaostalý. Teda myslím.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 13:26:40)
No, Bobe, a kde že to žiješ? Protože tady na Pardubicku a Chrudimsku dvou a čtvrtleté děti sotva začínají mluvit v jednoduchých větách. Prsty barvy a kosmonauti jsou jim šumák :-) A nebo se v našich dvou MC setkávají samé zaostalé děti :-)
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 13:31:01)
Taky přemýšlím nad zaostalostí většiny dětí v naší MŠ, které často ve třech letech umí nespolehlivě tři čtyři barvy, některé ještě celkem špatně mluví, někdo už nakreslí postavu a jiný jen čmárá...kosmonauti, latinské názvy hub apod. se netýkají ani mé žleté dcery a ta tedy zaostalá rozhodně není...Bobe, srovnej si měřítka s realitou :-)))
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 13:33:27)
žletá je samozřejmě 6letá, možná tu hraje s tou zaostalostí roli dědičnost :-)
 & 


Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 14:37:39)
Bobe

Dobry. ;-}.
Nejsi nahodou Bob, ktere mu se minuly tyden narodila dcera Barborka, tak koukas na maminovsky stranky. {Podle prispevku bych to tipovala}. jestli jo, tak zdravi p. domacii.
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 16:38:09)
Nejsem.
Váš údiv mě zarazil - že by děti v mém okolí byly nadprůměrně chytré? Doteď jsem je považoval za normální.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 17:10:04)
Bobe, holky mají pravdu - jsi úplně mimo. Průměrné dítě ve dvou letech (dokonce ani ve třech letech!) skutečně nebude znát jména kosmonautů ani latinské názvy čehokoliv! Pokud se takové děti vyskytují ve Tvém okolí, patrně jsou skutečně nadprůměrně nadané (nebo sis eventuelně nevšiml dobře jejich věku).
Pro zajímavost můžu napsat, jak s námi komunikoval můj syn, když mu byly přesně tři roky. Např.:
"malanan ak" = namaluj vlak
"máma malanan" = mámo, maluj
"bán šídit" = pán řídí (auto)
"šeto šítí" = svítí světlo
"kula iči" = větší kola
"čičí ňam myšku" = kočka jí myšku
a k nejdelším proslovům patřily takovéto věty:
"tepý né, žima nohy" = není mi teplo, zebou mě nohy
"tum naša tady, okiňky tady, deše, kuň, šuňu" = tady je náš dům, tady jsou okna, dveře, kůň a slunce
Stačí?
Jak by mohl hovořit a znát takové věci, o kterých se rozepisuješ???
Připouštím, že náš syn v té době mluvil méně a hůře než valná většina dětí (patrně mimo jiné pro srůst uzdičky pod jazykem) - ovšem i kdyby mluvil více, přesto to naznačuje, že vývoj dětí je asi odlišný od Tvých představ.
Apropos, pokud by se Ti zdálo, že můj syn patří k podprůměrně inteligentní části populace, tak jsi na omylu - v pěti letech byl schopen číst nápisy a krátké verše, a před nástupem do školy uměl počítat do sta, sčítat do dvaceti a orientoval se v tisících, nyní po přestupu na jinou školu (v první třídě), na které se prvňáci učí tzv. genetickou metodou čtení, čte údajně nejplynuleji z celé třídy (25 dětí) apod.
Tož tak.
M.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 17:18:06)
No vzhledem k tomu, že se naše dětská doktorka divila, že ve dvou letech dítě pozná dinosaura, asi jí taky do ordinace nechodí moc dětí, co by znaly americký kosmonauty. :o)))
 Marta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 17:48:19)
MOnty,
možná paní doktorku upřímně překvapilo, že zrovna Vaše dítko pozná dinosaura :-) :-) :-)
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 17:26:39)
Jejda, to opravdu někdo bere vážně, to co Bob napsal? Vždyť to byl vtip.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 17:41:32)
(Evčo, původně jsem to taky tak pochopila. Ale když se Bob ozval podruhý, bez smailíků, tak jsem si řekla, že to možná myslel vážně. --- Nicméně, stejně to bylo roztomilý, jak to naše děťátko roztomile žvatlalo:-))))))
M.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 17:43:38)
Tydle "Boby" známe. Přijdou, aby rozčilovali nic netušící lidičky.
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 18:02:01)
Držím Ti palce, Mirko. Budu se za Tebe a Tvé dítě modlit.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 23:07:46)
Podle toho, JAK píšeš, Bobe, se zdá, že jsi buď skutečně úplně mimo, nebo si z nás děláš nezřízenou švandu. Milej zlatej, můj synek prošel rukama dvou nezávislých pediatriček, zhruba čtyřech psychologů a jedný psychiatričky (problémy s psychosomatickými potížemi, začleňováním do kolektivu apod. - nemá naprosto žádný vliv na inteligenci), a ani jeden z nich si "nevšiml" žádné odchylky od průměru. Naopak se mi zdálo, že je hodnocen jako šikovný, a jedna z psycholožek naznačovala "mezi řečí", že je patrně dost inteligentní.
Takže nechápu, čím by měl syn být "tak pozadu", aby si vysloužil Tvoje laskavé modlení. --- Mimochodem, celé dny si hraje na pana učitele, a místo stavebnic si denně píše NĚCO od svých pěti let - počínaje jízdními řády přes seznamy nákupů, pohádky, zábavné knížky pro předškoláky až po "učebnice". V šesti se solidně vyznal v mapách, a měl období, kdy místo kreslení aut vytvářel společenské hry a mapy. Úplně zaostalej, že?
M.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 23:13:45)
Mirko,
samozřejmě že je. Rozezná například Agaricus hortensis od Amanity phalloides? :o)))
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(26.4.2005 8:17:19)
Jo, Monty, asi máš pravdu, nejspíš je syn vážně zaostalý, neboť ve svých sedmi letech neovládá plynně šest světových jazyků slovem a písmem!
Horníkům zdar!
M.
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(26.4.2005 12:24:45)
Ne, to není důvod ke znepokojení, že neumí sedm jazyků. V sedmi letech skoro žádné dítě neumí sedm jazyků, pravidlem je jeden cizí jazyk, třetina dětí umí dva. Abych byl upřímný, sedm jazyků neznám ani já. Ale stejně tak, bohužel, není normální, aby tříleté dítě říkalo "malanan ak" nebo "kula iči". Ve třech letech děti mluví v celých a smysluplných větách, argumentují a používají metafory. Kolik znáš dětí kromě těch svých? Já se pravidelně stýkám asi tak se třiceti - skoro každý chlap u nás na šachtě jich má několik. Zřídili jsme si tu v Karviné takové soukromé MC, teda OC - chlapi, co mají po noční, hlídají děti těm, co jsou dopoledne na šichtě.
 EvčaK 


O "Bobovi" 

(26.4.2005 12:40:51)
No tak teď už snad každá i ta nejbezelstnější duše ví, jak své příspěvky Bob myslí. Pokud na něj budete reagovat dál, bude Vás dál zbytečně vytáčet "srandičkama".
 Bob 
  • 

Re: O "Bobovi" 

(26.4.2005 12:51:32)
Mno jo, duše, která nezná ani Ladislava Klímu, je dostatečně "bezelstná". To je citlivá formulace, EvčoK.
Už mě unavuje, že se tu zpochybňuje, cokoli řeknu. Každá máte zkušenosti s jedním, dvěma dětmi, a jste chytré. Přijďte se podívat do našeho klubu, možná si opravíte názory na horníky a jejich děti. Je to tu v Karviné, sídliště Ráj, ulice Ciolkovského 345/10a. Ptejte se po Bobovi, bývám tu od osmi do čtyř, pokud zrovna nemám ranní.
 Radka 
  • 

Re: Re: O "Bobovi" 

(26.4.2005 21:00:06)
Bobe,
tipovala jsem, ze jsi z Karvine. 18 let jsem tam zila (a to dokonce v casti Raj) a tudiz lidi jako jsi ty dobre znam.
No, asi se opravdu stykas s nadprumerne inteligentnimi detmi, protoze ja jich tam taky par znam a latinsky opravdu zadne z nich neumi. Sama mam 2,5 letou dceru a podle tvych meritek je taktez zaostala. No ale je fakt, ze jeji otec neni hornik.

Mimochodem Ladislava Klimu znam. :-)
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: O "Bobovi" 

(26.4.2005 21:54:10)
To bylo na EvčuK. Včera tady o Klímovi napsala:
"Já netuším o koho jde - se přiznávám. A zdá se, že není důvod, aby mě to mrzelo."
 Radka 
  • 

Re: Re: Re: Re: O "Bobovi" 

(27.4.2005 17:39:15)
No a co ze ho nezna? Zna zase urcite spoustu jinych veci, ktere neznas ty. To je snad normalni.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(26.4.2005 16:50:48)
Milado, dobrý. Občas by se mi hodila Tvá nápaditost. :-)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(26.4.2005 17:15:23)
Zdá se, že hnědouhelný prach dlouhodobě působící na mozek potenciálních rodičů podněcuje inteligenci jejich potomků. Proč jsem, sakra, ze základky šprtala na maturitu a nešla rovnou do dolů?!?
M.
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(26.4.2005 17:42:15)
Tu v Karvine je černe uhli, ne hněde. Moc jsi toho nenašprtala.
 Alena 
  • 

Re: Modlitby pomahaji 

(25.4.2005 23:28:50)
Modlitba prece neznamena, ze neni nadeje, naopak, ze je. Buh je dobry a mam mnoho zkusenosti, kdy vyslysel modlitby v zdanlive neresitelnych situacich. Proste to zkus, co tim zkazis?
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 17:28:17)
Panebože, to je smutné čtení.
Začínám být na naše děti a jejich kamarády nesmírně pyšný.
 Marťa11 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 17:29:45)
taky je na co :-))), tak buď pyšný :-)))
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 18:05:56)
Promiň, ale nerozumím. Co vlastně znamenají ty široké úsměvy?
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 18:24:14)
Bobe, jednomu vtípku se zasměju, ale pak už je to minimálně trapné!!!
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 18:33:12)
Nechodím sem často, takže neznám všechny vaše dvojsmysly... Nepochopil jsem, že tady žertujete, považoval jsem to za zcela vážnou diskusi. A za tenhle omyl se dočkám toho, že jste na mě protivné. Byl bych raději, kdybyste mi to nějak normálně vysvětlily. Děkuju.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 18:38:43)
Co na to říct?!
Nebo spíš NEŘÍCT!
 Marťa11 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 18:40:49)
tedy Bobe, buď jste tu dva Bobi :-))) nebo nevím, psal jsi:

"No, očividně pokládáš svého kluka za génia, ale v jeho věku by bylo divné, kdyby všechny barvy, všechna zvířata, všechna auta a názvy prstů neznal. Většina takhle starých dětí v mém okolí toho zná podstatně víc - například jména všech amerických kosmonautů, latinské názvy všech hub, které rostou v Česku - holčička jedné kamarádky už hry na počítači odmítá a raději stříhá a otitulkovává rodinné video, i když je pravda, že té už jsou dva roky a pět měsíců.
Stáník nijak zvlášť napřed není, ale zřejmě není ani moc zaostalý. Teda myslím."

takže já jsem chtěla jen napsat, že Stáník a další jsou úplně normální kluci odpovídající věku, možná to každá maminka nebo tatin vnímá jinak, ale myslím si že geniální děti vypadají jinak, ale jestli tvoje děti nebo děti v tvém okolí umí kromě toho i to co jsi napsal ("latinské názvy všech hub, které rostou v Česku") tak jsou opravdu asi nadprůměrně inteligentní, bez legrace.

a já jsem asi "kavka", že ti vážně odpovídám :-)))
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 18:47:58)
Děkuju, MD. Asi to mám vážně zkreslené, budu naše děti víc pozorovat, jestli nejsou geniální. I když dodneška mě to vůbec nenapadlo. Myslíš, že EvčaK je tak zlá proto, že to chápe jako moje vytahování? To by mě hrozně mrzelo. Tak jsem to opravdu nemyslel.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 19:42:53)
No, myslim, že jako vytahování to opravdu nechápe :-)

Evčo, skoro si říkám, že někteří dospělí mohou dát víc práce, než některé děti :-)
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 20:30:33)
Jani, nejen po dnešku s Tebou plně souhlasím:-):-)
 JaninaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(27.4.2005 0:31:22)
Narazila jsem na clanek a poctive precetla celou diskusi. Opet jsem se trochu poucila, trochu nazlobila a trochu smala. Nejvic me zarazi prispevky Boba. Bud si opravdu dela legraci a nebo zna pouze genialni deti. I kdyz na druhou stranu deticky jsou jako houby a jsou schopne nasaknout temer vse, co je ucime. Takze pokud trenuji kosmonauty a houby, budou umet kosmonauty a houby. Kdyz je bude ucit Skakal pes... Mam dvouleteho syna, ktery zna spoustu zvirat (netvrdim, ze vsechna, to nezvladame ani my), dokonce opravuje dospele v pripadech jako tapir/mravenecnik delfin/zralok/mecoun apod. Ale jen cesky. Vim, cim se ktere zvire zivi. Pozna a umi pojmenovat treba brizu a vim, ze pokud ho to naucime, zvladne i dalsi rostliny. Kdyz mu reknu nazev latinsky, nauci se ho latinsky a nebude se nad tim pozastavovat. Ale umi i detske rikanky. Je zivy, ale u knizek a povidani vydrzi. Nezvlada nocnik. A myslim si, ze je normalni. Je spis na nas, dospelych, rozhodnout se, co chceme deti ucit a jak. Me treba ceske houby latinsky nepripadaji zivotne dulezite, ale kdyz nekomu ano, at je deti uci...
 Marťa11 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(27.4.2005 8:08:21)
Janino, je to jen na okraj, ale musím s tebou nesouhlasit, že se dítě naučí to, co ho učit budeme... protože od té doby, co to Tedík uměl dát najevo, tak nechce abych mu zpívala nebo třeba říkala básničky... "nepívej", "nechykej" a zacpává mi pusu a naopak, když jdeme po parkovišti, tak od mala, zase jak to uměl "co to je?" škoda "co to je?" WW... myslíš, že jsem tak prdlá, abych ho raději místo písniček učila značky aut? :-))) nebo písmenka? nebo čísla? atd. je to spíše o tom, co které dítě více baví... a možná fakt některé baví kosmonauti a některé latinké názvy hub... já nevím, Bobovi příspěvky se mi nelíbily spíše formou podání, ale obsahově si nemyslím, že to není možné... i dost jiných bylo dost jízlivých apod. :-)))
 JaninaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(27.4.2005 19:33:24)
MD, nepsala jsem, ze se nauci vse, ale TEMER vse. Tim jsem myslela prave ten zajem deti. I my umime znacky aut, kdyz se maly pta, odpovime a on si pamatuje... Ja jen chtela rict, ze nejou nemozne houby latinsky apod. Ale presto si nemyslim, ze je to nutna vedomost dvouletych deti. :-)))
 MARTA 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 17:44:29)
No já neví, jestli dítko čte nápisy v 5 letech, to bych řekla je už poměrně dost standard, to ovládá více předškolních zvídavých dítek - a ty co to neovládají naučí se to ve škole.
NIcméně můj muž četl již ve 3 letech - naučil se ot tak že neustále se ptal tatínka co je tohle za písmenko v novinách a co tamto ... no a jednou ho našli jak v ruce třímal knížku a četl si - nebyla to pohádková knížka čili nešlo o ten případ, kdy dítko bravurně ovlává pohádku slovo od slova a jen předstírá že čte...¨
ale jinak to byl uličník, opakovaně podpálil několik odpadkových košů a jednou dokonce když byl za lumpárny zavřen z bratrancem na balkoně, tak zapálil vlaštovku, tu pustil ... vlaštovka skončila na sousedovic balkoně a volali se hasiči....

takže bych řekla že byl nejen nadprůměrně vyspělý na svůj věk, ale taktéž neuvěřitelně zlobivý - to žhářství ho provázelo snad do 3 třídy na základní škole, pak se věnoval jiným lumpárnám....

no a ještě ke dvoumletým počítačově zdatným dětem - můj bratranec měl interakticní CD se zvířátky, byl to myšoidní program a on věděl na co klikat, kolikátá položka z rozbalené lištičky dělá to a která ono.... prostě to obkoukal od rodičů, když oni mu ta zvířátka na PC ukazovali.... takže mě nepřijde divné, že d2-3 leté dítě má nějakou zvláštní dovednost, vždyt sousedovic 3 leté dítě např. sice neumí s počítačem, ale umí pojmenovat všechna auta podle značky a typu, protože holt jeho tatka je fanda do aut a má doma spiustu časopisů.... já ve svém věku obrazně řečenoo rozeznám trabanta od škodovky a tím končím... a to si o sobě nemyslím že jsem nějak Intelektuálně pozadu, holt mám jiné zájmy....
kdybyb byly všechny děti hodné, bylo by něco divného... když i my dospěláci přeci děláme věci které se dělat nemají, my to víme, a stejně to děláme tak proč se divíme že naše dítka taky někdy neposlouchaji? vždyt jsou po nás... a my jsme jim příkladem....
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(25.4.2005 15:30:02)
Bobe,
jako vtip dobrý, zasmála jsem se. :o)
Btw. syna za žádnýho génia nepovažuju, jen prostě ve srovnání s většinou vrstevníků je v NĚKTERÝCH VĚCECH napřed. A v jiných, jako ve zvládání nočníku :o), holt zase spíš pozadu. :o)
 Lída,3 kluci a holka 


nočníček 

(25.4.2005 16:14:42)
Hele, Monty, neber si to tak... Náš Luděček je taky chytrej jak vopice, ale plínu na spaní měl do čtyř let. Prostě měl spoustu jinejch starostí, než si dojít na nočník. V jeslích a pak ve školce to zvládal, tam jim to připomínali pořád, ale v noci ne. A taky se to naučil sám... On k tomu Staník dospěje sám.
 jitka (dcery skoro 12 let a 3 roky) 
  • 

Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(23.4.2005 11:38:51)
Monty nevím jestli si četla můj příspěvěk,tam sem toho popsala dost o naší Nele,ikdyž o počůrávání sem nepsala.Doktorka mi radila jí vysazovat na nočník(záchod)každou hodinu,samozřejmně nenásilně a ne čekat jestli si dítě vzpomene a tak sem to taky dělala a i teď ve 3 letech jí musím připomínat že se má jít vyčůrat.Přičůrává se i teď,nebo když si hraje tak křičí čůrat a utíká na záchod a teče jí to.Vždyť na to mají nárok se při-počůrat,jsou ještě malé.Taky mi absolutně nereaguje,když se s ní chci pobavit,jen řekne,že už to neudělá a stejně to udělá.Nočník,pleny a počůrávání sem nikdy nelámala přes koleno,však ona se to možná pomaleji,ale naučí.Někdy se i rozzlobím kvůli tomu,ale ne že se přičůrala,ale jí musim převlíknout i 6krát za den.Hlavně nedělám to,abych po ní chtěla aby mi slíbila že už to neudělá nebo že (něco jiného)udělá,jelikož oni ještě NECHÁPOU co to je něco slíbit,to mi řekla doktorka na psych. kam chodíme,ale to plno maminek neví a pak se na děti zlobí,že to nedodržely nebo něco neudělaly.Ještě k tomu mému předešlému článku dopíšu,že si užívám i v noci,jelikož Nela je každou noc tak dvakrát s ječením vzhůru.Takže ne jen ve dne,ale i v noci nás nenechá...Ještě mi psych. řekla,že na její vkus mám moc velkou trpělivost(já si to teda nemyslím) a když Nela cca po 6 naponenutích nereaguje,tak že jí mám jednu šoupnout přes zadek,že jí to plácnutí neuškodí,jenže jak už sem psala,to bych jí musela utlouct a to opravdu nee.Jinak držím palce s dětičkama.A s tím bordel v bytě -šťastné dítě souhlasím,ikdyž kvůli Nele občas nestihnu uklidit a někdo příde,tak jestli je to opravdový přítel,tak pochopí a příde znovu a jestli nosil pleny do 3 nebo se počůrával to v dospělosti až si bude někde žádat o práci nikdo zkoumat nebude.ahoj
 Barča (kluci, 7/01,3/03) 
  • 

Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(23.4.2005 22:38:34)
Monty, chtěla bych Tě uklidnit. To, že se Tvůj synek ještě počůrá, od něj určitě není žádný naschvál. Jak jsem teď četla i v dalších příspěvcích, je to nezralostí jeho ústrojí a chce to prostě čas! Se starším synem jsem už byla i na ultrazvuku a pan primář mi řekl, že když se bude do 5ti!!! let počůrávat, bude to v normě (to bych se asi zbláznila). Přes den jsme odbourali plínky ve dvou letech díky tomu, že bylo právě léto a tak se nic nedělo, když to náhodou nestihl. Ale přes noc ji stále má. Už jsme ji několikrát zkoušeli vysadit, ale bohužel spí asi tak tvrdě, že není schopný se na čůrání vzbudit. Přitom od tří let chodí do školky a nemá žádný problém.
S mladším synem počkám taky na léto a věřím, že se mu to podaří natrénovat. Do nočníčku se vyčůrat umí, i to už chvíli před tím pozná, ale zatím čůrá neustále. A to je ta nezralost. Takže buď trpělivá.
 Lidka 
  • 

Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(23.4.2005 22:52:40)
Monty-přesně tak-klid.Ti kluci se musí prostě rozhodnout SAMI.A musí to být jejich rozhodnutí,že už budou čůrat na hrnec,WC.Náš mladší /budou mu v květnu tři/ začal čůrat na nočník asi tak před dvěma?měsíci.A ze dne na den-od té doby se ani jednou nepočůral.Ale čůral jen ve stoje,a teĎ už chodí na WC docela sám.Ale byl k tomu nutný děda.On už věděl,že čůrá-vždy nám to hlásil,ale nechtěl se vyčůrat na WC.Až byl děda marod,a celý den si s ním hrál,tak mu řekl,že si s ním hrát nebude,když bude čůrat do plinky.Od té doby se ani jednou nepočůral...
Ale taky tě musím uklidnit "opačně".Máme staršího,a připomíná mi tvého syna.To je to samé-ale ten už chodil do školy a když jsme byli třeba v obchodě,tak přešlapoval a bylo vidět,že se mu HROZNE chce na WC,ale když jsem se ho zeptala-tak odpověděl že NE.A pak se i třeba počůral.Ale je hrozně stydlivý,takže by se nikde jinde nevyčůral-ani na veřejných WC.Prostě se mu nechce,tak se mu nechce!!!Taky je to ten typ "obětí šikanování",jak tu někdo psal. Tak doufám,že ten druhý,mladší takový nebude!
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Hm, a teď mi řekněte, 

(24.4.2005 8:49:18)
mám doma taky takové dítě,umí čísla, celou abecedu,značky aut, dopravní značky,ovládá PC a bůh ví, co ještě jiného,ale na nočník si nechtěl sednout ani za nic.Zkoušeli jsme všechno možné a pak nastal zlom a do tří let se vše naučil.Jsou mu čtyři a do dneška nechodí kakat jinam než na nočník, samozřejmě doma.Ve školce mu nic jiného nezbývá.Několikrát nám bylo řečeno ve školce, že se počural i zdůrazněno, že to bylo několik dní za sebou.Doma taky vždycky vidím, jak přešlapuje a nepůjde čurat, dokud třeba autíčko nebude stát v té správné řadě.A že by se sám oblíkl, to ani za nic.Nejprve si ve školce stěžovali,tak jsme každý večer trénovali a stejně to nebylo nic platné,prostě on nechce a nebude.Po pár měsících se to naučil, asi mu nic jiného nezbylo,ale do dneška se doma sám neobleče,to raději nikam nepůjde.Dřív jsem se narozčilovala až hrůza,naslibovala,teď už to neřeším, hlavně že se obleče ve školce.A s tím ubližováním dětí.To je kapitola sama pro sebe.Několikrát jsme museli jít z písku,protože napomenutí,aby přestal házet pískem, bylo k ničemu.Do dneška si paní učitelky ve školce stěžují,co všechno udělal, ale na druhou stranu nás uklidňují,že se všechno časem naučí.
A s tím povídáním, nic se od něho nedozvím,co se kdy a kde stalo, prostě o tom mluvit nebude a hotovo.Už se těším až bude chodit do školky dcera,třeba se konečně něco dozvím.
 LuckaP 


Nedat moznost volby 

(1.5.2005 21:56:30)
Monty nekde jsem cetla, ze v okamziku, kdy das diteti moznost volby, existuji deti, ktere uplne laka vyzkouset si, jestli to cim vyhrozujes se opravdu stane.
Nebo dokonce zvazi jestli jim dana situace za ten test nestoji.
Pry by to melo jit tak, ze proste reknes, ze uz se pocuravat nesmi, nepripustit moznost, ze se pocura.
Je teda pravda, ze nekdy mi to vychazi, nekdy ne. Kdyz ne, tak proto ze jsi nic neslibila, ani nicim nevyhrozovala, je jeste dost prostoru jak reagovat.
Pokud uz jsi totiz vyslovila, ze kdyz se pocura neco nastane, musis to dodrzet, i kdyz se Ti to v te situaci zrovna nehodi.
Ani se nenech vlakat do diskuze, co se stane, kdyz.

 Gábina 
  • 

Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(25.4.2005 14:25:15)
Plácání pro mně není základní výchovný prostředek, beru ho jen jako poslední stupeň, ke kterému by docházet nemělo a dítě vždycky musí naprosto jasně vědět za co dostalo. A nelze plácnout za omyl nebo nedorozumění, pouze za zkrat v podobě zlomyslnosti a schválnosti.
Už jsem mockrát narazila na názor, že uhodit za trest dítě není výchovné, protože "tím, že bys ji uhodila bys jí ukazála, ze bití je přijatelné". Já mám pocit, že pokud dítě uhodí druhého (mladší sestru třeba), tak mu musí být nejdříve dobře vysvětleno, že se to nedělá a proč. Pokud stejně sestřičku bije, ačkoli dobře ví a rozumí že tohle dělat nemá a proč, tak pokud na to maminka zareaguje stejnou mincí, tedy uhodí agresora, tak mu tím říká jinou věc. "Když praštíš sestřičku, tak dostaneš taky plácnutí. Nečekej že se budeš chovat ošklivě a ostatní ti to budou tolerovat. To co pouštíš do světa se Ti podobným způsobem vrátí a proto si dobře rozmysli jak se k ostatním chováš, oni se k Tobě budou chovat stejně."
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(25.4.2005 14:45:48)
Gabina, to je sice pekny pokus o vysvetlenie. Ale vysvetli mi, prosim ta, ako vysvetlis dietatu, ze je zle, ked ono caplo sestricku preto, ze sestricka robila nieco zle? A zhodou okolnosti to "nieco zle", co robila sestricka bolo to iste, za co napriklad toto dieta niekedy v minulosti dostalo. Snad som sa nezamotala a chapes, co myslim.
Logika zlyhava, nezda sa ti?
Ja si skor myslim, ze to, ze bitie je nepripustne, naucime najlepsie vlastnym prikladom - ako vlastne vsetko.
Ale aj tak som zvedava na tvoje vysvetlenie.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(25.4.2005 16:17:10)
Zuzi, upřímně myslím, že to někdy s tím hledáním nejlepších výchovných způsobů přeháníme. Jsem zvědavá, co vyroste v Dánsku z generace dnešních dětí. Tři roky mají zákon o "nebutí" dětí. A děti nejsou blbci, rychle přijdou na různé fígle a možnosti, jak dospělým zatopit.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(26.4.2005 9:10:19)
Evca, preboha, fakt si myslis, ze vychovanost generacia deti v Dansku bude zavisiet od bitia deti?
Tym co si napisala, si presne vystihla problem vacsiny rodicov. Vacsina rodicov si mysli, ze deti silou mocou chcu vymyslat figle, aby robili nieco zle.
Podla mna, toto je velka chyba!! Dieta je vo svojej podstate dobre, chce spolupracovat, chce byt uzitocne a chce robit rodicom radost. Dieta ak respektujes, nechas ho pri vychove mat aj vlastny nazor a vlastne rozhodovanie, je s tebou stastne. Dieta, ktore je s dospelym stastne, nema potrebu voci nemu bojovat. Chapes to?
Dieta, ktore robi zle, bojuje voci dospelym, lebo je to jedina zbran, ktorou bojovat dokaze. Dieta, ktore takto kona, musi mat k tomu dovody.
Je to jednoduchy princip. Je len tazko aplikovatelny.
Tu sice vela mam tvrdi, ze je proti bitiu deti... ale ked pride na lamanie chleba, tak napise, ze zakon proti bitiu deti podla nich bude vies k tomu, ze deti budu zle vychovane.
Fakt sa tradicia telesnych trestov a toho, ze bez nich sa neda dieta dobre vychovat, tazko z nasich hlav vymazava.
Ja si tiez myslim, ze to s hladanim najlepsich vychovnych sposobov prehaname... ale bojim sa, ze to myslim inak ako ty.
 Šáry 
  • 

Zákon proti plácání? 

(26.4.2005 10:20:26)
ZuziP,

souhlasím s Tebou, že je mnohem lepší, když má dítě pocit, že nemusí s dospělými bojovat, že jsou na jeho straně a jaksi na "jedné lodi".

S tím plácáním se asi neshodneme nikdy ;o)), ale to není podstatné, myslím, že obě uznáváme jako tu hlavní důležitou veličinu ve výchově DŮSLEDNOST, a jestli jí jedna z nás dosáhne bez jediného plácnutí a druhá si občasným lehkým vypomůže, na podstatě věci nic nemění.

Skrz ten "neplácací zákon" bych ale byla hrooozně opatrná. Prý v některých státech, kde takový zákon platí, je trestné i lehké plácnutí dítěte na ulici (nevím jak doma, ale asi taky, akorát tam to není tak vidět), a to si myslím, že v pořádku není. Rodičům sice zůstává odpovědnost za výchovu dítěte, ale zároveň se jim bere jeden z možných výchovných prostředků a obávám se, že to vytváří (snad trochu nadneseně řečeno) podobnou atmosféru jako za totáče, kdy zákony byly nastaveny tak, aby je skoro každý člověk někdy musel překročit, jinak by nemohl existovat, což dávalo státu do ruky velký klacek k vydírání lidí, Skoro nikdo si nikdy nemohl být jist, že si pro něho nepřijdou, protože nějaký ten nesmyslný zákon překročil.

Aby bylo jasno: tím rozhodně nemyslím zákony proti týrání dětí, ty jsou naprosto v pořádku, týrání je hnus a zaslouží si trest. Ale aby mi stát nakazoval, že nesmím své dítě ani v krajním případě lehce plesknout, popřípadě že mě to dítě bude moct žalovat, když to udělám a já za to naprosto neadekvátně půjdu třeba do vězení... to už je na hlavu postavená absurdita.


 EvčaK 


Re: Zákon proti plácání? 

(26.4.2005 10:39:03)
Šáry, nevím, jestli jsi viděla ten dokument z Dánska. Nesmíš dítě plácnout nikdy. Starší děti tohle velice dobře chápou a podle mě, mohou lehce zneužít. A hlavně z toho dokumentu bylo zjevně patrné, kdo je pánem - času i rodičů. Sami rodiče vypovídali, že dělají všechno pro to, aby se děti nenudily a nezlobily. Ale když se jim pořád vymýšlí aktivita, zábava... jak se naučí samostatnosti. Měla jsem z toho dojem, že tam roste takové podvědomí: maminko, tatínku, nudím se, postarejte se mi o zábavu. Jinak budu zlobit a mohli by jste skončit ve vězení."

Jasně trochu přeháním a zveličuju. Ale chci jen zdůraznit možná úskalí. Třeba se mýlím a vyrostou z nich nejhodnější a nejzodpovědnější lidé na planetě. Ale upřímně o tom pochybuju. Jinak samozřejmě souhlasím se vším, co jsi tak pěkně napsala.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Zákon proti plácání? 

(26.4.2005 10:45:34)
EvčoK, neviděla, ale přesně toho, co říkáš, se obávám taky.

Myslím si, že prostě NELZE vzít rodiči pravomoc vychovávat dítě podle svého vlastního vědomí a svědomí bez toho, že by to mělo později vážné následky na tom dítěti. Není to jen o plácání, je to i o tom, že dítě je SOUČÁSTÍ "smečky rodiny", a stane-li se její hlavou, není někde něco zatraceně v pořádku.

Neumím si představit, jak to tedy ti Dánové dělají, když dítěti nejspíš nesmí v rámci výchovy způsobit ani tu sebemenší újmu. Chudáci Dánové a chudáci dánské děti.
 ZuziP 
  • 

Re: Zákon proti plácání? 

(26.4.2005 10:47:54)
Sary, zakony proti placaniu su kapitola sama o sebe. A ta otazka je velmi tazka. Vies, ty mozes mat jasne, co je lahke placnutie a co uz je tyranie... ale kde je ta hranica? Ked ako silno placnes? Alebo kolkokrat placnes? Je to strasne tazke urcit. A hlavne zvonka, niekomu, kto ma dokazat, ze niekto iny trestal dieta tak, ze je to uz tyranie....
Ja tymto netvrdim, ze som za tento zakon. Teda mne osobne sa ten zakon ako taky paci, ale myslim si, ze ludia nie su na neho pripraveni a mohlo by byt z neho viac skody ako ucinku.
Ale zaroven si myslim, ze mat zakon, ktory lahke placnutie umozni, by zas mohlo byt peknou zasterkou pre tych, ktori by sa za neho nepravom schovavali.
Najst spravodlivost v tomto pripade je velmi tazke.
V kazdom pripade problem nie je v tom, ci je alebo nie je placanie spravne, ale v niecom inom.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Zákon proti plácání? 

(26.4.2005 10:54:03)
ZuziP,

a v čem jiném?

Všechny zákony jsou postaveny tak, že soudy musí rozhodovat, zda byla či nebyla naplněna jejich skutková podstata. Na tom není nic divného. A podle mě naprosto stačí zákon o týrání (a soudy nechť rozhodno, zda se o týrání skutečně jednalo). "Zákon o plácání", a na tom si trvám, je nepřípustným zásahem do základních práv rodiče a prvním krokem na cestě k novodobé totalitě.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Zákon proti plácání? 

(26.4.2005 12:14:44)
Sary, tak definuj placanie a definuj tyranie. Aby sme mali rovnake predstavy o tychto pojmoch (lebo kazda mozeme mat predstavy ine a ak by taketo zakony boli, musia to jednoznacne definovat). A potom sa mozeme o tom bavit.
A mozno prideme aj k rovnakemu zaveru, ktovie?
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Zákon proti plácání? 

(26.4.2005 13:52:55)
ZuziP,

týrání je definováno v trestním zákoně (paragraf 215) nebo v nějakých souvisejících předpisech. Omlouvám se, ale teď nemám čas to dohledat, podívám se na to později.

Myslím, že jeden zákon na to bohatě stačí, pokud bude důsledně dodržováno jeho uplatňování.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Zákon proti plácání? 

(26.4.2005 14:20:37)
Sary, pravdu povediac, ak to tyranie bude definovane tak, ze rodic, ktory naseka dietatu na zadok remenom, bude v prave, tak pre mna toto dobry zakon nie je. To sa asi nezhodneme.
Jedna vec je, ako je tyranie definovane v zakone a druha, ci s tou definiciou suhlasime. Mam pocit, ze pre mna bude asi slaba.
Mnoho zakonov je postavenych na hlavu a pre mna zakony, ktore dovoluju na detoch pachat to, co je na dospelych pachat nepripustne, proste nemaju logiku.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zákon proti plácání? 

(26.4.2005 14:38:29)
ZuziP,

nesouhlasit se zákony jistě můžeme (a kdo souhlasí se všemi, že)? ale co z toho vyplývá v téhle konkrétní situaci? Myslím, že ta definice týrání (ale neber mě prosím za slovo, z ničeho to necituji, to budu opravdu moci dohledat až později) je trvalé a soustavné fyzické nebo psychické poškozování dítěte, které má nepříznivý vliv na jeho další vývoj.

Takže jednorázové nařezání byť i řemenem by týrání nebylo, pravidelné řezání už ano. Stejně jako pravidelné ponižování a psychické deptání.

Jedna věc je, že mohu být proti fyzickým trestům z principu (sama doufám, že se nikdy nedostanu do situace, kdy bych své dítě uhodila víc než jen symbolicky) a druhá věc je postavit fyzické tresty mimo zákon PRO VŠECHNY BEZ ROZDÍLU. To bych si rozhodně netroufla, protože vím, že jiní lidé mají mnohem obtížněji zvladatelné děti než já a fyzické tresty čas od času použijí. Přesto své děti milují a troufám si tvrdit, že ojedinělý fyzický trest, třeba i výprask, za VÝJIMEČNÉ a jaksi "společensky nebezpečné" provinění NENÍ týráním.

Určitě se v tomhle neshodneme a já Tě ani nechci přesvědčovat, dokonce je mi sympatické, že své děti nechceš bít.

Ale výrazně bych se bránila aplikaci téhož na VŠECHNY rodiny bez rozdílu (viz ten dánský zákon). Když MY své děti bít nechceme, tak přece nemusíme, a jiní ať je vychovávají podle svého vlastního uvážení. Pokud je nebudou týrat podle definice uvedené v trestním zákoně.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zákon proti plácání? 

(26.4.2005 14:43:28)
Sary, ak teda nie je rozumne zakazat rodicom bit deti, preco je teda zakazane, aby manzel zbil manzelku? Aky je v tom rozdiel?
Len to, ze je dospela?
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zákon proti plácání? 

(26.4.2005 14:46:45)
A este pridam... ak teda bitie nie je tyranim, preco nemozem svihnut podriadenemu, ked robi sustavne v praci chyby?
Podla teba je toto fakt logicke? Ja viem, ze nam tlacia do hlavy, ze ano... ale myslime trosku vlastnou hlavou.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zákon proti plácání? 

(26.4.2005 16:16:25)
Zuzko, to jsou trochu ujetá přirovnání. lácnutí milujícího rodiče dítěti má být výchovný prostředek. Kdežto chlap ženu vychovávat nemusí, zrovna tak šéf zaměstnance.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zákon proti plácání? 

(26.4.2005 16:29:00)
No vidis, toto je vec, ktoru neuznavam.... Mne pripada "ujete" toto zauzivane zmyslanie, ktore opisujes ty...
Ked tvrdite, ze placnutie je neskodlive a vychovne, preco nemozem placnut laskyplne svojho manzela, ked si stale nechava ponozky na zemi a inak sa mi nedari ho presvedcit? Kde je logika?
 Marta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zákon proti plácání? 

(26.4.2005 16:35:28)
Já logiku vidím v tom, že různé výchovné prostředky se užívají úměrně věku -
takže malé dítko plácnu přes zadek když opakovaně neposlechne
starší potrestám třebas strhnutím kapesného
no a na manžela už se taky něco najde

.. i když svého manžela klidně láskyplně plácnu a nepřijde mi to proti logice, konrétně můj muž si takovouto hranou formou v žertu nechá vysvětli nepříjemné věci daleko pohodlněji, než při vážném rozhovoru... holt na každého platí něco jiného, především na povaze zálěží, a pak na úměrnosti výchovného prostředku s ohledem na rozumovou vyspělost....

.. každý jsme jiný a každý máme jiné metody, když tu píše někdo o plácnutí dítěte , nepředpokládám že si pod tím představuje že jej každou chvíli mlátí jako žito...
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zákon proti plácání? 

(26.4.2005 16:46:39)
No, Zuzi, manžela jsem si brala už jako dospělého. Nejsem a nepovažuji se za jeho matku ( a doufám, že ani on mě), takže opravdu nemám potřebu ho plácnout za pohozené ponožky. Dokonce ani mu to vytýkat. Má jiné přednosti, kterými to kompenzuje.
No a plácnutí dětí... Pokud by někdo Nikovi bitím ubližoval, učíme ho aby se bránil. Samozřejmě v tu chvíli fyzicky. A děti jsou chytré. Přece nemůžou všechno co dospělí a chápou to. Nebo děláte doma jen to co smí děti?
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zákon proti plácání? 

(26.4.2005 16:32:06)
Dam ti dalsi "ujety" priklad. Dieta placne laskyplne ine dieta po zadku, lebo ho chce upozornit, ze robi nieco zle.... Je toto spravne? Co urobis v takomto pripade? Ako vysvetlujes dietatu logiku toho, ze ty placat mozes a ono nie? Nedivme sa, ze deti maju z toho hokej.... A ja sa im vobec nedivim.
Zauzivana logika vychovy je postavena na hlavu. Tot moj nazor. Nazor na podstatu veci mame rozdielny, preto sa v tomto asi nikdy nezhodneme.
 Marta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zákon proti plácání? 

(26.4.2005 16:38:09)
Pokud se děti láskyplně plácají vzájemně po zadku, proč bych jim měla něco vysvětlovat, že já můžu a oni ne? To je podle mě hloupost, at si danou věc vyřídí spolu, já osobně zasáhnu pouze ve chvíli, kdy by to začalo být životu nebezpečné a nebo kdyby se jedno z dětí začalo projevovat silně agresivně...
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Zákon proti plácání? 

(26.4.2005 16:37:49)
ZuziP,

zajímavá otázka, zamyslím se nad tím.

Možná proto, že dítě je na rozdíl od manželky nebo podřízeného "svěřená osoba", za jejíž výchovu odpovídám, takže bych k tomu měla mít i přiměřené možnosti.

 Marťa11 


Re: Zákon proti plácání? 

(26.4.2005 16:40:33)
Šáry musím s tebou souhlasit, my se Tedíka taky snažíme vychovávat jinak, i když bych mu kolikrát "jednu střihla" ale fakt se snažím vysvětlovat a vysvětlovat, ale když mi třeba málem vběhl pod auto, jen proto, že tam byla kaluž a přitom teď už chápe rozdíl silnice - chodník, tak jednu přes zadek dostal, vysvětlování a domlouvání byla prémie :-), protože to jsou přesně věci, kde musí hned a 100% pochopit, že tohle NEE, tady není na vysvětlování prostor... takže takhle to máme u nás :-)

a taky souhlasím, že na každé dítko platí něco jiného, takže to je věc každého rodiče, myslím, že tu míru, kdy spíše symbolicky na zadek dostane tu všichni chápou :-)
 EvčaK 


Experiment 

(26.4.2005 10:29:31)
Zuzi, nedávno jsem viděla film "Experiment". Byl podle skutečné události, někdy ze 60tých let. Vybrali asi 20 dobrovolníků. Polovina byli jako vězni a polovina bachaři. Bychaři měli relativní volnost pohybu, mohli odejít "po šichtě" domů.... Vězni měli práva jako vězni. Téměř žádná. Bychaři neměli nad sebou přímou kontrolu. Měli jednat podle svého vědomí a svědomí. Nesměli používat násilí apod. Nakonec se experiment zvrhl. Bachaři zneužili své převahy a byli tam i mrtví, mučení...

Podle mě je chyba si myslet, že každé dítě se narodí s dobrou vůlí a touhou dělat jen dobré věci. Myslela jsme si, že tvrzení o "čistém listu papíru" apod už jsou dávno překonaná. Tím něchci říct, že děti jsou v podstatě zlá stvoření. Jen chci poukázat na to, že se UŽ RODÍME s velmi rozdílným charakterem. Někdo je dobrák a někdo má sklony k podlézavosti, ubližování druhým.... A na nás jako rodičích je usměrňování a vedení.

Chtěla jsem ještě vystvětlit proč a kdy Nika plácnu. Ale je to dost složité a zdlouhavé. A pokud člověk ví málo o dětech s ADHD, hůř se to chápe. Zkrátka to má opodstanění i důležitost. A tvrdit, že každé výchvné plácnutí je v podstatě špatné, je chyba.
 ZuziP 
  • 

Re: Experiment 

(26.4.2005 10:40:10)
Evca, nesuhlasim.
Ti bachari boli vychovavani tak, ako je vychovavanych 99 percent ludi na tejto planete. Pricinou nebolo to, ze im nechali volnu ruku, ale to, ze ludia nie su zvyknuti jednat dobre bez toho, aby im nehrozil trest. A mne toto pripada chore. Vychovavat dieta tak, aby robilo dobre, lebo mu hrozi trest.
Ziadne dieta nechce robit zle len preto, ze ma taky charakter.
Nepresvedcis ma.
 EvčaK 


Re: Re: Experiment 

(26.4.2005 10:46:03)
Taky nechci přesvědčit Tebe. Ale upozornit případné tápající rodiče, že mince má vždy 2 strany a svoje dítko zná nejlépe jeho rodič. Takže po přečtení moudrých výchvných knih a příspěvků se musí řídit i vlastním citem.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Experiment 

(26.4.2005 11:00:13)
Evca, to je jasne.... presny navod k dietatu nedostanes. To ja nikdy netvrdim. Jedine, co tvrdim je, ze dieta sa da vychovat bez telesnych trestov a dokonca aj s minimom trestov ako takych. A tvrdim, ze sa tak da vychovat akekolvek dieta.... Ostava vela sposobov a metod vychovy, toto je len vseobecna zasada.
Ale je prirodzene, ze potom, ako cele generacie uznavali, ze spravna vychova nemoze byt bez trestov, toto tazko prijimame za svoje. Samej mi to trvalo dlho. Pozriet sa na nieco, ako na nelogicke potom, co sa starocia do nas vtlka, ze je to logicke a jedine fungujuce, je velmi tazke.
Je to moj nazor a viem, ze vela mam sa s nim neztotoznuje. Chapem to, maju ine skusenosti.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Experiment 

(26.4.2005 11:09:43)
ZuziP,

myslím, ež je velký rozdíl v tom, tvrdit, že MOJE dítě se dá vychovat bez trestů a že JAKÉKOLI dítě se dá vychovat bez trestů. Máš snad zkušenosti s výchovou VŠECH dětí na celém světě ;o)), nebo aspoň dlouholetou praxi s výchovou jiných dětí než toho svého?

Já také používám nějaké výchovné metody, ke ktrým často dojdu stylem pokus-omyl, ale v ždáném případě bych se neodvážila tvrdit, že jsou dobré pro každé dítě a už vůbec nikdy, že by se měly stát zákonem. Vím, že o to nejde ani Tobě, ale Tvé tvrzení se mi zdá značně odvážné.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Experiment 

(26.4.2005 11:16:27)
Šáry souhlasím.

Zuzi, právě jako je extrém tvrdit, že správná výchova se neobejde bez trestů, je to extrém i obráceně. Jsou děti - zakřiknuté a v zásadě poslušné, na které je křičet a pleskat je po zadku skoro nepřípustné. Budou ještě víc plaché a uzavřené. A jsou děti, jako třeba náš brouček, kdy je to jedna z dobrých metod vedení - ve vyhraněných situacích. Jinak je důležitá motivace a chvála.
 ZuziP 
  • 

Re:  

(26.4.2005 12:12:15)
Sary, ani dvojrocna prax by to nedokazala.
Je to len moj nazor a nie je o nic extremnejsi, ako nazor, ze su deti, ktore tresty potrebuju. Ako toto moze niekto tvrdit? Mozes to tvrdit ty? Vyskusala si aj vychovu bez trestov? Ako dlho? Ak sa to nedalo, si si ista, ze chyba bola v dietati a nie v tebe? Vies to dokazat?
Co tu chcem ukazat, ze je to len boj nazor proti nazoru. Ty neuznavas moj nazor a ja neuznavam tvoj nazor.
Dokazy nemam ani ja ani ty.
Ale ved to nevadi, je to normalne, mat rozne nazory, nie?
 Šáry 
  • 

Re: Re: Experiment 

(26.4.2005 10:50:27)
ZuziP,

promiň, ale tato Tvá představa se mi zdá dost naivní.

Ten experiment podle mne prostě narazil na hlubší, civilizací nedotčené proudy lidské duše, a všichni se zatraceně divili. Nemyslím si, že bychom byli všichni "od přírody dobří" protože kategorii "dobrý" jsme si vymysleli my a s přírodou nemá nic společného.

A někdy je prostě nutné akceptovat to, že lidé se nechovají nepatřičně proto, že se bojí trestu. Jinak bychom ty tresty mohli rovnou zrušit a spolehnout se na dobrou přirozenou podstatu člověka.

Když třeba věřím, že když udělám něco špatného, tak se mi to někde vrátí, je to taky strach z trestu ;o))? Podle mne ano a dle Tvých měřítek by to mělo být taky nepřípustné?

 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(26.4.2005 17:45:09)
Ahoj Zuzko!
Myslím, že bys to s tou demokracií ve výchově dětí neměla až zas tak přehánět. Ano, možná jsou děti ve své podstatě hodné a nechtějí nikomu ubližovat – ale už NEJSOU TAK ZKUŠENÉ, aby poznaly, kdy tomu druhému ubližují. A nejsou zkušené ani ve spoustě jiných věcí. Chceš uvést příklady? Skákání po ležícím rodiči; dloubání dírky hřebíčkem ve stěně dětského pokoje; neochota se mýt, česat, čistit zuby, oblékat se, jíst uvařený oběd; vyplazování jazyka na paní učitelku; čmárání fixami po sešitech kamarádů; otvírání dveří auta za jízdy. Všechno toto bys dítě klidně nechala dělat (nebo nedělat)? Chápu, podle toho, co od Tebe čtu, že bys šla a vysvětlovala. Dobrá; ale než vysvětlíš paličatému dítěti, že nemá otvírat dveře u auta (ix let to nedělal, takže dětský zámek nebyl použit), může už být zmrzačený na silnici. Neříkám, že bych tu prosazovala tělesné tresty za každou cenu, dokonce ani JAKÉKOLIV tresty za každou cenu. V první řadě rodič pochopitelně asi UPOZORNÍ, že dítě má nebo nemá tuto věc dělat. Ale byla bys VELMI NAIVNÍ, kdybys měla představu, že děti RÁDY POSLECHNOU jen proto, aby udělaly radost rodičům. No větší nesmysl jsem už dlouho neslyšela. Záleží přece na VŮLI DÍTĚTE – je-li dítě tvárné, poslechne relativně snadno a rychle, ale není-li tvárné, má-li svou vůli „dostatečně silnou“, stane se z „obyčejné“, ale potřebné věci BOJ mezi vůlí rodiče a mezi vůlí dítěte – ať chceš nebo nechceš. A protože rodič nese za výchovu, chování i zdraví svého dítěte plnou odpovědnost, je mnohdy NUCEN i proti své vlastní vůli do takových sporů a bojů s dítětem jít. Nebo je podle Tebe morálně správnější nechat dítěti vybrat, jestli chce nebo nechce za jízdy otevřít dveře auta? Případně jestli chce nebo nechce si čistit zuby?
Jasně: jde-li o věci, na kterých nezáleží, třeba výběr bot, trika nebo svačiny, pak může být dítěti dána nabídka – a to ještě jsou některé děti natolik úzkostné, že jakákoliv možnost výběru je rozhodí, znejistí – a rodič nakonec zjistí, že je snad lepší žádný výběr moc nedávat (příklad: syn – dávávali-li jsme mu na výběr, co k večeři, trvalo mu třeba hodinu, než za velkého kňourání a ofrňování nějaké jídlo vybral; ve chvíli, kdy mu člověk jaksi tak trochu autoritativně něco nabídne, rozhodne se velmi rychle a je v pohodě).
Takže si myslím, že je Tvůj velký omyl, když si myslíš, že má dítě potřebu bojovat s rodiči jen tehdy, když tito mu nedávají žádný prostor pro svou vlastní vůli. (Zas příklad našeho syna: jednáme s ním velice demokraticky, všecko odmalinka vysvětluju, má spoustu možností – víc než jsem kdy měla já – a přesto je svou paličatostí a revoltou proti rodičovské vůli „pověstný“. Až v posledním roce se umírnil, uklidnil, řekněme jaksi „přijal“, že musí respektovat jistá pravidla. Do té doby byly u nás „střety vůlí“ na denním pořádku.)
Tož tak.
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(26.4.2005 19:15:13)
Dodávám, Zuzi, že ty boje vznikají proto, že sice dítě CHCE dělat rodičům radost, ale na druhou stranu činnosti, do kterých se právě pustilo, ho NESMÍRNĚ ZAJÍMAJÍ a ono, pokud má rodiče poslechnout, si musí ODEPŘÍT POTĚŠENÍ věnovat se dané, nekonečně zajímavé činnosti. Jak říkám: dítě tvárné se toho vzdá snadno, ale dítě se silnou vůlí a motivací už nikoliv. A v takovém případě vzniká mezi rodičem a dítětem tření, ze kterého může jen jediný z nich vyjít jako vítěz. Má-li to ovšem být rodič, musí nasazovat takové prostředky - s posloupností od nejjemnějšího po "nejtvrdší" - aby tyto prostředky na dítě zapůsobily a dítě se podvolilo. --- Jistěže je to tvrdé a poněkud kruté, obzvlášť když se o tom takhle píše. Ale - pokud rodič nechce nechat dítě napospas jeho mnohdy naprosto nerozumným nápadům a ztřeštěnostem, nezbývá nic jiného než takovéto větší či menší půtky podnikat. Opačný trend je pak liberální výchovou, výchovou bez hranic. Podle zpráv v literatuře se ale lze dočíst, že už je tento výchovný směr opouštěn, neboť se zdá, že nepřinesl kýžené výsledky, naopak přinesl mnoho nejrůznějších problémů.
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(26.4.2005 19:20:59)
Ještě dodatek, abych nepsala jen o negativech a půtkách apod. Samozřejmě že lze nevhodné, leč lákavé činnosti nahrazovat jinými - třeba místo dloubání hřebíčkem do zdi dloubat do modelíny, místo čmárání po zdi na zeď připevnit velkou roli papíru (třeba balicího za dvacku) a říct Maluj si, místo skákání na rodiče nabídnout přitulení nebo "jakopraní". Ovšem - tyto půtky vznikají i přes podobný alternativní přístup...
M.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(27.4.2005 12:39:21)
Mirka, existuje aj stredna cesta. Asi najtazsia, ale podla mna najvychovnejsia. Ucit od mala deti kompromisom, nie sa podvolovat, ani my, ani oni, ale spolocne sa dohodnut, co urobime, kedze chceme kazdy nieco ine.
Opakujem, je to najnarocnejsia cesta, ale vychovne najefektivnejsia. To, s cim dnes stratime hodinu casu, sa nam v buducnosti vynahradi.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(27.4.2005 13:30:47)
Mirka, zrejme odpovedas na moj prispevok, ja ho akosi nenachadzam v zozname, takze neviem presne, co vsetko som tam napisala.
Ja myslim, ze si to pochopila velmi extremne. Ja som si na sebe vsimla, ze takto reagujem, ak mam pocit, ze na druhej strane je ten druhy extrem. Skusim ti vysvetli, ako som to myslela.
Mas pravdu, dieta nie je tak skusene, aby vedelo, ze niekomu ublizuje. Preto mi pride uplne logicke prist a vysvetlovat a ukazovat logicke nasledky. Co je na tom prehnane? Dieta otvara a zatvara dvera na aute? Asi si predstavujes, ze sa postavim na cestu k nemu a budem mu hodinu prednasat. Nie Mirka, zatvorim dvere (pricom kratko vysvetlim preco), dieta odnesiem do bezpecia a tam vysvetlim este raz, hlavne ak vidim, ze nepochopilo. Ak sa prilis hneva, pockam, kym „vysumi“ a az potom vysvetlim. Podla mna je to stokrat logickejsie ako mu jednu tresnut.

Mirka, deti neradi posluchaju, ale co takto ucit deti od malicka aby chapali, co je zle a ukazovat im logicke nasledky? Tak tych bojov medzi volou rodicov a deti nie je tolko. Ja nenecham deti vyberat zo vsetkeho. Mozno to tak vyzeralo, reagujovala som extremne na to, ze kopec rodicov u deti rozhoduje o vsetkom, stale ich napomina a s prepacenim buzeruje a potom sa divia, ze deti sa vzpieraju.

Este raz, Mirka, nie som za volnu vychovu, kedy si dieta vybera vsetko podla svojho uvazenia... ale ideal pre mna je, ze dieta samo si vyberie to spravne (strasne tazke, viem). Vo vacsine pripadov sa o to usilujem. Vysvetlim, preco je umyvanie zubov dolezite, ukazem, ake svinstvo ostava v zuboch, ukazem svoje blomby a ukecam dieta, ze si umyvat zuby vlastne samo chce. Budem to robit kludne aj hodinu, lebo som presvedcena, ze je to investicia a ze sa mi ten cas v buducnosti vrati. Ja chcem, aby si dieta umylo zuby preto, ze chape, ze to treba, nie preto, ze to chce mama alebo ze ho mama udrie. U nas toto trvalo dost dlho a u nasho mladsieho sme dosli k tomu, ze sedel hodinu na pracke a drzal zatate zuby, az pochopil, ze aj tak ho nepustim, lebo nechcem, aby sa mu zubky kazili. A navyse nestihneme vecernicek – napriklad. Po kazdom uspechu som ho vychvalila, zatlieskala mu a zakricala „Supeeer“ a celej rodine sme ukazali ciste zubky. Po polroku bojov si zacal umyvat zuby ochotne, bez reptania. Teda vacsinou :-) Ale on vie, ze neustupim, tak uz radsej ani velmi neprotestuje. A on, to si pis, nie je teda ziadne tvarne dieta. Ma navyse tazku poruchu porozumenia reci, v urcitej dobe mal v papieroch aj podozrenie na autizmus, takze ak to niekto ma s vysvetlovanim fakt tazke, som to aj ja.

Kde pisem, ze dam na vyber, co bude mat na veceru? Vlastne ano, dam, dam mu vybrat z dvoch veci napriklad. Ma cas si vybrat, kym zacnem varit. Potom je neskoro. Bud si vyberie sam alebo mu vyberiem ja. Vybera si raz a ked uz varim, je neskoro na zmenu. Alebo ak sa vari v nedelu obed, moze mat polievku s rezancami, alebo bez. Rozhoduje, kolko si toho chce nalozit... ci chce z kurata nohu alebo kridlo.... nic z tohoto neznamena hodinove cakanie. O tomto sa uz potom nedebatuje. Vybral si si, tu je jedlo a hotovo.

Preberiem este tieto veci, dam par prikladov, ako by sa to mohlo skusit riesit podla mna:
- Skákání po ležícím rodiči – preco? Lebo nerozumie? To bude asi male dieta. Vysvetlim, ze to bolim a dieta zlozim dole. Zopakujem tolkokrat, kolko je to potrebne. Co ine tu chces riesit?
- Dloubání dírky hřebíčkem ve stěně dětského pokoje – ak je to male dieta, nema urcite v ruke klinec (tie mam schovane, hlavne pri mojom prckovi).
U vacsieho dietata sa porozpravam, preco to robi. Problem v debate bude, ak to robi zo zlosti, alebo sa ja na neho vyrutim. Debata tu v kazdom pripade podla mna urobi vacsiu sluzbu ako krik a trest. Plus logicky nasledok – spolu dieru opravime. Cize opat logicke nasledky – rozbijem, musim upratat a ak to bolo naschval, namiesto vreckoveho bude novy tanier, vylejem, tak musim poutierat....
- Neochota se mýt, česat, čistit zuby, oblékat se : po vysvetleni poviem, ze neumyty, neucesany nepojde von napriklad... A dodrzim to. Vysvetlim, ze cim dlhsie mu bude umyvanie, cesanie... trvat, tym menej casu nam ostane na tu hru, co sme sa chceli potom hrat. Samozrejme, je to tazke rano, ked sa ponahlame... Tak k tymto veciam radsej vychovavam vecer :-)
Ozaj, vies aku mam fintu? Ja sa vzdy spytam syna, „kedy sa chces ist kupat? Najneskor o 19:30.“ On si vyberie cas – do tej 19:30 a ja poviem „ok, dohodnute, tak potom sa zahrame to a ono“... Ak ten cas nedodrzi a natahuje, upozornim ho, ze si to sam vybral a slubil a ze takto nabuduce asi budem musiet rozhodnut ja. A samozrejme ze nestihame hru.
- Ak nechce jest? No tak ostane hladny, co je tu co riesit.... Aj ked, tu mam mozno stastie, moje deti su hladosi a dobrovolne hladny neostanu.. Ale neviem, ak dieta nechce jest, ty ho akoze nutis alebo co?
- Vyplazovanie jazyka na pani ucitelku – ako prve pytam sa preco? Patram a patram... a spolu zistujeme, ci je to pekne a hladame ine riesenie. Ja si nemyslis, ze keby som ho za to aj potrestala, ze by mi za chrtom nabuduce tuto vec nezopakoval. Takze radsej volim sposob, aby pochopil sam, ze je to nespravne.
- Cmaranie fixami atd atd.... svoje deti vediem k tomu, ze nerobime druhym to, co nechceme, aby nam oni robili. „Pocmaral by si si aj ty tak zosit? Mozem ti to urobit? Preco si to urobil? Bol si nastvany? Alebo sa ti to paci?“ Opat, zistim dovod, zanalyzujeme, ci to bolo spravne, ci by on chcel aby mu to niekto iny robil.... Plus logicke nasledky – minule si pral siltovku, ktoru si pocmaral.

Mirka, toto su len male napady, ako sa daju veci vyriesit bez trestov, len s logickymi dosledkami. Vsetko trva ovela dlhsie ako jeden trest, ale urcite sa to v buducnosti vrati. Vacsina veci, ktore takto vyriesis, ma ovela mensiu tendenciu sa opakovat ako keby za ne bolo dieta potrestane.

Deti maju rozne povahy a ja viem, ze detim potrebuju aj nesuhlasit a bojovat, hlavne niektore (ako napriklad moj syn a vidim, ze aj ty mas taku ratolest). A ak mu popri vychovavani dame dostatok veci, o ktorych moze rozhodnut sam, jeho vzdorovanie bude ovela mensie. Mozno je to pre teba blbost, pre mna je to absolutne logicke.

Ale skor si myslim, ze som to len prehnala vo vyjadrovani, a ty si to pochopila inac, ako som ja pisala. Fuj, ale som sa rozpisala....



 Lucka+Amaia 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(27.4.2005 17:14:16)
Jen takovy rychly komentar - necetla jsem nic krome posledniho prispevku ZuziP, takze pokud budu trosku mimo misu, omlouvam se:-) V podstate souhlasim se ZuziP., se zpusobem, jakym popsala, ze se snazi vychovavat svoje deti. Libila se mi ta cast, kde pise, ze da detem vybrat. Take to tak praktikuju ( s ohledem na vek) a souhlasim s tim, ze se malemu diteti ma nechat vybrat, ale nejvys ze dvou veci, jinak je zmatene. U nas to funguje skvele. Jen drobny nesouhlas, kde, ZuziP, rikas Mirce, ze misto trestu domluva. S tim nesouhlasim. Pochopila jsem, ze se asi zminujes o fyzickem trestani a nesouhlasis s nim (s Mirkou).Trest za "nevhodne" chovani by se mel udelit vzdy, zalezi na rodicich jaky. Ale mel by byt opravneny a spravedlivy. Z tveho prispevku je to treba i to nestihnuti vecernicku pro syna v pripade neochoty vycistit si zuby. To je taky trest. A je dobre, ze na nem trvas a dodrzujes, co si slibila.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(27.4.2005 22:02:13)
Zuzi, díky za příspěvek. Budu si o tom chvíli přemýšlet. K tomu přemýšlení potřebuju vědět ještě jednu věc: jak máš, prosím Tě, velké to "vzpurnější" dítě? Já nějak pořád nechápu, že ačkoliv jsem se snažila v podstatě od začátku o totéž, co píšeš Ty, že u nás to prostě vůbec nefungovalo. Prostě jako když hrách na stěnu házíš. A když se blížil pátej rok, kritická hranice, za kterou jsou děti v podstatě už "neovlivnitelný", tak už jsem z toho byla tak vystresovaná a nervózní, že už jsem prostě psychicky nezvládala potisící vysvětlovat jedno a totéž, u každý "blbiny" typu čištění zubů... Netajím se tady tím, že jsme možná měli být připravenější na rodičovství, že jsme měli dopředu vědět, jak "tvrdá palice" se nám může narodit, ale protože jsme nevěděli, možná jsme zpočátku dělali ve výchově chyby. Možná se to pak s námi všemi roky táhlo. Kdoví, co by bylo, kdyby...
Prozatím si však stejně trvám na tom, že potrestat dítě je za určitou hranicí nutné - máš ale pravdu, že to může být formou "náhrad škody" nebo přímého důsledku. Dál si to budu muset ještě promyslet. Rozhodně mám dojem, že logická přímost důsledků některých synových činů mi tak trochu uniká, či spíše nedovedu si představit "společné náhrady" (některých) škod (neumím rozdělat sádru:-))))), a nedovedu si představit logický následek jiných činů, např. toho, když dítě skáče po rodičích (týká se nejen malého dítěte; syn toho byl schopen ještě docela nedávno, kolem 6 let; no neříkej mi, že si NEMOHL zapamatovat naše tisíceré vysvětlování, že druhým se nemá ubližovat a má se dávat pozor, aby se neublížilo omylem:-((( )
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(27.4.2005 22:08:14)
Jo, ještě se Tě, Zuzi, zeptám: Ty, když něco svému dítěti vysvětlíš a potrestáš ho trestem typu "logický důsledek", po jak dlouhé době se s tou danou zásadou ztotožní a přijme ji za svou? (den, měsíce, roky?)
Díky. M.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(4.5.2005 10:18:00)
Mirka, to je prilis vseobecna otazka. Ty vies odpovedat, ak ti ja polozim rovnaku otazku - teda kolko to trva tebe s tvojim pristupom? Navyse som si vsimla, ze za tie dni, co som tu nebola, sem prispela Jena a hovorila mi z duse, tak uz snad ani nemusim.... vratit sa domov z vytuzenej prechadzky kvoli mokrym topankam u nas tiez zaberie ovela lepsie ako naplieskanie na zadok. A ak ta prechadzka bola velmi vytuzena, je mozne, ze mokre topanky uz nebudu.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(27.4.2005 22:12:14)
Zuzi,
to jsou moc hezké teorie, ale náš syn skáče po ležících rodičích přes veškeré domlouvání a navíc je kouše, fackuje apod. Domlouvání nemá smysl, udělá to okamžitě znova - máme se nechat okusovat až do doby, kdy to laskavě pochopí? A co když to nepochopí?
Já nejsem zastánce tělesných trestů a za "normální" zlobení syn naplácáno nedostane. Max. plácnutí přes ruku, když už se to opakuje moc dlouho. Jenže co se ubližování jiným lidem týče, tam bych se mohla "udomlouvat" k ochraptění. Myslíš, že třeba jiné maminky na tom pískovišti ocení mojí dobrou vůli, když syn 10x po sobě štípne nebo bouchne jiné dítě během 10ti minut a já mu pokaždé přiběhnu DOMLUVIT? Nebo s ním mám být zavřená doma a nechat se otloukat, dokud nedostane rozum? Když ho plácnu přes ruku, tak to aspoň chvíli dělat NEBUDE. Nic jiného nefunguje.
Na každé dítě prostě platí něco jiného a pokud ty máš děti, které se s domluvou spokojí, tak můžeš být spokojená - ale někteří takové děti prostě nemají a musí holt volit poněkud zásadnější metodu výchovy.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(4.5.2005 10:12:53)
Monty, kolko kil ma tvoj syn, ze mu nedokazes zabranit v tom, aby buchol ine dieta inak, ako jednou po zadku?
Je kopec inych sposobov, ak dohovaranie nestaci, pouzivam tie. A capat po zadku fakt nemusim.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(4.5.2005 10:34:13)
ZuziP,
kil má dvanáct. :o)
Podívej, já ho samozřejmě můžu potrestat tím, že z pískoviště odejdeme, když se chová k dětem ošklivě a taky to děláme - a pokud vím, dělají to tak i babička s dědou, když ho mají na hlídání. Ale na druhé straně, nemůžu a nechci ho úplně izolovat od kolektivu, zvlášť když půjde za půl roku do školky. Prostě se musí naučit soužití s dětmi a vzhledem k jeho povaze jiný způsob DŮRAZNÉHO upozornění, že je něco špatně nefunguje. Jak jinak vysvětlit dítěti, že něco opravdu bolí, než tím, že mu to ukážeš? On třeba praští manžela, je napomenut, že se to nedělá, jde a udělá to znova a má z toho legraci - ale když mu to manžel oplatí, tak je překvapenej a zaraženej, protože zjistí, že to fakt není příjemný a přestane to dělat. Promiň, ale my nechceme chodit věčně ohryzaný a samá modřina, navíc syn má zvýšený práh bolesti a asi automaticky předpokládá, že jsou na tom všichni stejně. Nikdy bych ho neplácla za nějakou jinou věc, než je UBLIŽOVÁNÍ, dokonce i když leze do silnice (přes opakované napomenutí a vysvětlování do alelujá), tak není trestán fyzicky, mokré boty řešíme taky tím, že se prostě jde domů... ale agresi prostě potrestat musím, už kvůli svému vlastnímu přesvědčení, že tohle JE špatně a nechci, aby to moje dítě dělalo ostatním.
Ještě k tomu odchodu - OK, můžeme odejít z pískoviště po pěti minutách a dělat to tak každý den, ale syn se s tím velmi rychle smíří a najde si jinou zábavu, jeho nelze trestat zákazem čehokoli - otřepe se a tváří se, že je mu to fuk. Možná až bude starší, tak bude domluvě přístupnější, ale zatím na ni nereaguje, takže to řeším JINAK. A nemysli si, že z toho mám radost. Nejsem vyznavač "Frištenskýho", ale Komenský holt u nás doma nefunguje.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(4.5.2005 12:39:31)
No, Monty, co uz... ja len proste nijak nevidim logiku v trestani dietata, ktore niekomu fyzicky ublizuje, fyzickym ublizovanim. Mne to pride taketo: "bit sa nema a preto ti jednu dam na zadok; cize ty nemozes, ale ja ano" - toto je podla mna logika, ktoru v tom dieta uvidi.
Takze sa v tom nezhodneme. Myslim, ze kazde dieta sa dost v zivote otlcie - spadne, buchne si hlavu, udrie ho cudzie dieta.. preco mu mam este ja jednu pridat? Ja si myslim, ze aj inak vie, co je to bolest.
Ale viem, ze mam nazor, ktory nie je taky bezny. Co uz. Ja viem, ze nam vsetkym ide o to, aby dieta pochopilo. A kazda sme presvedcena, ze nas sposob je ten spravny.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(4.5.2005 13:14:52)
Ale to je postavené jinak - a myslím, že to dítě dovede pochopit.
On ubližuje SVÉVOLNĚ a bez důvodu a je předem upozorněn nejen na to, že se budou bránit ty děti, ale i na to, že za podobné chování bude potrestán. Takže to probíhá zhruba tak, že mu NEJPRVE řeknu: "Jestli ještě jednou půjdeš a bouchneš toho chlapečka, dostaneš na zadek (přesněji přes ruku, na zadek to nemá smysl, na ven nosí plenu). Nic ti neudělal, bolí ho to a je to ošklivý." A když potom jde a praští ho, tak prostě přes tu ruku dostane a jde se domů. On si musí ten trest zafixovat, jinak by to dělal donekonečna. A jak říkám - je to krajní řešení, rozhodně syna netlučeme co půl hodiny.
Nevím, jak by to řešili jiní, ale když mě dvouleté dítě vlepí ve vzteku facku, myslím, že to domlouvání moc nevyřeší. Já chci, aby věděl, že to je TAK špatný, že za to přijde mimořádná sankce.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(4.5.2005 14:29:12)
Nuz a ja si stale myslim, ze najlepsia je vychova prikladom. Cize ak vychovavam dieta k tomu, ze sa nikoho nema bit, tak mu to najlepsie ukazem tym, ze ani ja nikoho nebijem. Ani jeho. A jemu v tom budem branit. Pride mi to stokrat logickejsie.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(4.5.2005 14:35:10)
Aby si pochopila, moja logika vychovy nie je, ucit deti, aby nerobili nieco zle preto, lebo pridu sankcie a tresty, ale preto, lebo je to zle... Cize ucit ich chapat, ze su veci, ktore sa nerobia. Mne staci na vela veci jedno pravidlo. Ak dieta, aj ked mozno pracne, naucim, ze inym nerobime to, co nechceme, aby ini robili nam, pochopi, ze inych nebijeme, nehryzieme, neberieme im veci, nekricime na nich atd atd atd... Cize nemusim ich ucit kazdu vec zvlast.
Neucim ho, aby "nebil toho chlapceka, lebo ti narezem" ale "nebi toho chlapceka, to boli, tak ako teba bolelo kolienko, ked si spadol na zem. Pamatas si, ake zle to bolo? To sa druhym nerobi."
Viem ako myslis ty, myslela a vychovavala som tak tiez, ale dnes mi uz pride vychova, ktoru sa snazim pouzivat dnes, ovela logickejsia.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(4.5.2005 14:59:26)
Zuzi,
já ti rozumím, jenže pro dítě se zvýšeným prahem bolesti to zřejmě neplatí. Jemu nemůžu říct, aby si vzpomněl, že ho někdy něco bolelo - on totiž bolest skoro necítí. Včera si třeba roztrhnul tvářičku o rozbitý hrníček, měl to poměrně hluboký a my si toho všimli, až když si rozmazal krev po obličeji a krku - ani necekl. Začal plakat, až když jsem mu to čistila, než jsem se té rány dotkla, tak o ní snad ani nevěděl. To, že má někde něco rozbitého objevím obyčejně až při koupání. Já si nejsem jistá, že ví, co to je opravdová bolest, on je spíš PŘEKVAPENEJ. Zdědil to po mě, takže snad vím, co cítí... mě než zubařka píchla dutou jehlou do hojící se rány po resekci, tak jsem taky pocit skutečný bolesti neznala. :o) A to mi už bylo přes dvacet. :o)
Když ho plesknu přes ruku, tak ho to rozhodně NEBOLÍ - spíš je vzteklý a uražený, asi to není ideální, ale mohl by si zapamatovat, že na některých věcech prostě trvám a není dobrý ty zákazy porušovat...
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(4.5.2005 15:27:15)
Monty, ok, viem ako to myslis. Pre mna je vsak ideal spolupraca dietata so mnou, nie jeho posluchanie zo strachu z trestu. Proste mam ine sposoby, aj svojho takmer polo-autistickeho syna s poruchou porozumenia radsej vychovavam na zaklade logickych dosledkov a vysvetlovania ako trestu. Vychovavam takto, lebo to povazujem ja za spravnejsie.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(4.5.2005 15:43:45)
Aby som to dovysvetlovala. To, co vychovou sledujem je, aby z dietata vyrastol clovek, ktory bude chapat dosledky svojich cinov a urcite veci nebude robit nie zo strachu z trestu, ale preto, ze chape, ze su nespravne. A myslim si, ze deti su natolko inteligentne, ze sa ich k tomu da viest od malicka.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(4.5.2005 16:34:53)
Zuzi,
souhlasím, že tvůj postup JE správnější - u nás nezabral. Ono nejde o inteligenci, syn je chytrý jak opička, ale taky svéhlavý a nepoddajný. Nejde o strach z trestu - vsadím boty, že se nebojí. To je spíš o střetu dvou osobností - on nemá rád plácnutí, protože ho považuje za ponižující (jak jsem si JÁ mohla dovolit ho plácnout?) Ale při každém tom plácnutí je mu v podstatě velmi věcně vysvětlováno, že se nikomu neubližuje, protože ti lidé se PŘINEJMENŠÍM budou adekvátně bránit. Že je to ošklivý, to nějak nebere, má pocit, že ON si přece může dělat co chce a s kým chce a NIKDO nemá právo mu v tom bránit - tak chci, aby věděl, že má.
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(4.5.2005 10:26:38)
Mirka, moje vzpurnejsie dieta ma 4 roky. A mozno zabralo to, ze je tymto sposobom vedene od malicka.
Navyse tak ako u Jeny, u nas mame mozno menej pravidiel ako v beznych rodinach, ale o to doslednejsie trvame na ich dodrziavani. Ze sa po niekom neskace? Pilime s tym usi od malicka: druhym nerobime to, co nechceme, aby oni robili nam. Cojaviem? Celkom to chape aj nas mensi a vzpurnejsi, aj s poruchou porozumenia. Mozno spravila svoje aj ta doslednost.
Ja napomeniem raz a ak sa zopakuje (napriklad niekoho udrie) opakujem znova, u neho zvysenym hlasom a zabranim, aby to mohol zopakovat znova - chytim ruku, odnesiem ho atd.... Kecam len tak dlho, kym vidim, ze pochopil. Ak vidim, ze chape a len robi naschval, uz netreba vysvetlovat - len branim v cine.
Ale tieto situacie nie su vsetky rovnake, na to neexistuje navod. Ja sa snazim vzdy rozmyslat, co je pricinou a odstranovat tu.... Pokial mi to dovoluje moj hnev, pri konfliktoch sa snazim co najviac rozmyslat a nekonat automaticky.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(30.4.2005 20:38:07)
Tak jsem to promyslela a konečně Ti můžu nějak odpovědět, Zuzi.
Víš, Zuzi, ono Tvůj přístup k výchově, popsaný ve Tvém příspěvku, odpovídá svou logikou a založením spíše výchově batolete.
Všechno to opětovné vysvětlování i třeba hodinu a to několikrát denně u běžných věcí jako čištění zubů, neskákání po rodičích a další – všechno to spolkne spoustu času. Ano; matka na mateřské s ročním dvouletým capartem si může dovolit strávit celé hodiny kafemlejnkovým vysvětlováním týchž věcí stále dokola. Má relativně spoustu času, do práce ji nikdo nehoní a společnost ji přijímá tak, že vypiplává dítě.
Ale když je dítěti pět, šest, sedm let, tak je celá situace už o něčem trochu jiném. Některé matky se vracejí do práce, děti chodívají do školky, v šesti, sedmi letech dokonce do školy, celá dopoledne a nezřídka i odpoledne děti trávívají mimo domov. Z toho logicky vyplývají dvě věci: 1. Není už tolik času na vypiplávání dítěte; je nutno být včas na místě, odpoledne je času méně, obzvlášť školáci – ti musejí dokonce psát úkoly atd. atd. Ve dnech volna rodina taky bude mít zájem dělat i jiné věci, než jen stále dokola mlet takové to „necumlej tužku“ (a proč), „neutírej si ruce do rukávu“ (a proč) atd. Kromě toho ani sebeobětavější matka nemá jen děti – taky má právo na svůj soukromý život, ať jsou to koníčky, vztah s manželem nebo třeba sebevzdělávání. 2. Jakmile dítě opouští „domov“ a tráví jistou část dne mimo rodinu, už je docela vhodné, aby se dokázalo o sebe co nejlépe postarat, aby bylo samostatné a ODPOVĚDNÉ. Školka, škola, učitelé, spolužáci – ti dané dítě neposuzují jako „ještě je malý, ještě to nechápe“. V těchto kolektivech už dítě vystupuje „samo za sebe“, tj. když se projeví jeho nepatřičné chování, nebude mu shovívavě tolerováno, ale bude jaksi „zaškatulkováno“ někam – např. mezi zlobivce, špindíry, rozmazlence, nevychovance, sobce atd. Tj. už by bylo záhodno, aby ve věku nejpozději pěti let VĚDĚLO, co se může a co se nemá, ZNALO základní zásady slušného chování, UMĚLO se o sebe dostatečně postarat a CHÁPALO nutnost chovat se hezky k druhým. Aby VĚDĚLO, proč je jedno chování vhodné a druhé nikoliv, UMĚLO reagovat v určitých typických situacích a CHÁPALO příčiny a následky určitého chování.
Nuže – a teď nastává situace, že jisté dítě – tj. náš syn – tyto věci ve svých sedmi letech NEZNÁ, NECHÁPE, NEUMÍ A NEVÍ, a to přesto, že mu je vysvětlujeme a učíme ho tyto věci od nejútlejšího věku. Nemluvím o zapeklitostech, se kterými se dosud nesetkal – u nich je jasné, že je potřebné mu novinku vysvětlit – i kdyby to mělo trvat třeba týden po hodinkách. Mám na mysli staré známé záležitosti, které slyšel tisíckrát – a i ty novější, které slyšel třeba „jen“ třicetkrát. --- Řekla bych, že situace je nyní o dost lepší než před rokem, ale stále je to na jedno brdo: napomeneš – vysvětlíš – udělá znova – seřveš – udělíš trest – udělá znova atd.
Pak se zmíním ještě o jedné věci. Ty naprosto odmítáš tresty. Nevím. Jestli je Tvé dítě téměř autista, tak vůbec nechápu, jak jsi k takovému názoru mohla dospět. Jak už někdo psal – i to, že dítě má tzv. logický následek – i to už je trest. Jde o to, že děti (aspoň to moje) jsou zatraceně vynalézavé a jsou schopny „vymyslet“ takovou lumpárnu, která nemá žádný pro dítě pochopitelný logický následek. Tj. musí nastoupit trest. Neříkám tělesný. Stačí třeba sebrat hračku, nedívat na televizi apod. (teda „stačí“: když to zabere, samozřejmě). Jako řeknu Ti narovinu, že kdyby MŮJ SYN nedostával čas od času (tj. dle potřeby i několikrát denně) nějaké tresty, tak že bych u něj prostě neměla šanci:-(. To neznamená, že ho nechválím, pozor!!! Ale ono když v jednu chvíli rozlije pití proto, že se nepoučil a nalíval si schválně vrchovatý hrníček, vzápětí si utře ruce od čokolády do rukávu, za chvíli okusuje (rozhryzává) Tornádo, pak se houpe na židli, za chvíli manželovi skočí na záda, vzápětí … atd., tak ono kolikrát ani není moc ZA CO CHVÁLIT. Kromě toho, když ho popadne „jeho“ chvilka, tak není VŮBEC SCHOPEN VNÍMAT, co mu říkáme (a že mu něco říkáme); takže z takového transu ho vytrhne skutečně JEN TREST.
Jen tak mimochodem – předevčírem jsem chvíli hrabala ve starých záznamech, a našla jsem zajímavou poznámku, kterou udělala jedna ze synových psycholožek před necelými dvěma lety: „potřeba reagovat na výzvu vitální silou, miluje aktivní sílu, potřebuje přijímat energii z okolí, přijímat jasné, energické povely“. Tj. – naprostý opak zdlouhavého, rozvláčného vysvětlování. Bohužel, ani já, ani manža nejsme vitální, energičtí lidé, oba máme rádi klid – tj. když jsme donuceni synem reagovat řekněme energicky, pak to bohužel není tak pozitivní energie, kterou by náš syn patrně potřeboval:-(.
Shrnu-li to, pak mírný hlas a klidné přesvědčování: rozhodně ano a co možná nejvíc. Ale bohužel - někdy jen tento prostředek sám o sobě nestačí, jak lze usuzovat z chování mého syna. Pak nezbývá než zapojit další možné prostředky - a bohužel je velmi naivní předpokládat, že pouhé mírumilovné přesvědčování vystačí při výchově JAKÉHOKOLIV dítěte. Ostatně - o tom jsem se sama přesvědčila, když jsem si POUZE s mírumilovnými prostředky chtěla vystačit při výchově svého syna první tři roky: dělal si vlastně skoro co chtěl:-(.
Přeju Ti, aby se Ti podařilo dobře vychovat své děti (a když dovolíš, totéž popřeju i sobě:-)).
M.

 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(30.4.2005 20:46:23)
Poznámka: synovo chování ve školce a škole není až zas tak hrozné. Naopak - zdá se, že tam patří mezi ty "vychovanější" a "slušnější". Problémy máme s jeho chováním doma. (Někdy mám pocit, že bych se tady měla poohlídnout po diskuzi "dítě na stropě"; myslím, že by tomu náš syn občas dost odpovídal:-))).
M.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(1.5.2005 7:33:36)
Mirko, přiznám se, že příspěvek byl na mě moc dlouhý, a nechtělo se mi ho soustřečděně číst až do konce, tak jsem ho od půlky jen prolítla, ale měla bych něco k logickému důsledku.
Podle mě logický důsledek není, že dítě, které se např. projde v botách louží dostane trest od rodiče. Logický důsledek je, že to dítě bude mít nějakou dobu mokrý nohy a bude mu to třeba nepříjemné. Každý dítě je jiný, ale představ si, že já jsem našim dětem v životě neřekla, že nemají dupat v loužích, říkala jsem jen "Jestli budeš běhat tou louží, budeš mít mokrý nohy, bude Ti zima a budeme se muset vrátit z procházky domů." Naučily se to - bez mých trestů vlastní zkušeností.
Samozřejmě pozn. pro rejpaly: nenechávám děti vyzkoušet jaký by to bylo, kdyby je porazilo auto, ale spousta věcí se vyzkoušet dá a nám to jednoznačně funguje. (I když zvenku to možná může vypadat, že my ty děti vlastně vůbec nevychováváme.)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(1.5.2005 13:27:53)
Jeno, samozřejmě že chápu, co se tím zhruba myslí, když se řekne logický následek. Ale neříkej mi, že když dítěti zmáchanému v louži přerušíš procházku, že svým způsobem to není trest. Nicméně jsem podotýkala, že MOJE dítě dělá spoustu věcí, které žádné lehce pochopitelné logické následky nemá. Třeba okusování tužek (rozhryzávání): tam je jediným logickým následkem snad jedině to, zavést dítě do nemocnice na oddělení pacientů umírajících na rakovinu. Totiž takový "trest" jednoduššího rázu, jako že jsou tužky neestetické, to mým synem ani nehne. Anebo aby si zastrkoval mikiny do kalhot: jediným logickým následkem může být, že skutečně nastydne - ale to jím ani nehne, naopak, když se může ulít ze školy, přivítá to s otevřenou náručí. Atd. Ježíšikriste, netvrdím, že syna trestám za to, že si nezastrkává mikinu do kalhot: akorát že ho to nemůžu naučit - když pro něj jdu do školy, plandá za ním tílko i mikina (= vypadá jak drban), a nadto si můžu i domýšlet, že když teďka měl problémy s běháním na toaletu, že to může být i logický následek toho (a nemusí). Samozřejmě že mu to neopomenu zdůraznit: ale myslíš, že si dá pozor?
Tož tak. Možná mám "jen" malou fantazii - ale dělám co můžu, a stejně se syn jaksi vzpěčuje.
M.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(1.5.2005 13:43:38)
Mirko, nezkrátim mu procházku sama od sebe. Počkam si až začne fňukat, že mu je zima a potom navrhnu, že pudeme domů. Není to trest ode mě - přišlo s tim dítě. Nejdeme domů kvůli mně, ale kvůli němu.

Jinak nevim co Ti napsat, protože já osobně nesnášim trička v kalhotech (sobě i našim dětem je dávám zásadně přes kalhoty, ale kdyby si je zastrčily, necham je - oni totiž skoro nikdy nejsou nemocní, i když už několik týdnů vybíhají na zahradu i nahatí) a tužek jsem rozkousala spousty - akorát jsem je nevyplivovala, nýbrž polykala, čímž jsem byla tak známá, že třeba k sedmnáctinám jsem od kamarádky dostala svazek 17-ti obyč tužek "abych měla co jíst". Nicméně jestli umřu na rakovinu, bude to spíš tim, že ji má moje mamka, i oba její rodiče a já jsem celá po ní, včetně krevní skupiny. Jako přirozený následek posmrkaného rukávu mě napadlo, že mu třeba nějaká slečna ze třídy řekne "Fuj, to je ale hnusný." - to by na mě zafungovalo asi nejvíc :-)

Ale nikde jsem nepsala, že vždycky jde čekat na přirozenej následek, nebo že se nesnažíš dělat to nej pro vašeho syna! Jen si říkám, jestli se zbytečně nenervuješ kvůli věcem, který nejsou až tak důležitý.
 LuckaP 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(1.5.2005 18:27:14)
Nezlob se Jeno, ale tvůj přisup mě spíše zavání pohodlností. Ono je určitě snažší nechat dítě posmrkávat nebo utírat nos do rukávu než s tím něco dělat.
Takže myslíš, že když se dítěti třeba nechce rehabilitovat, mám k tomu přistoupit takto: Nerehabilituj, počkej až budeš mít křivá záda tak si na mě ještě vzpomeneš? Teď jsem to přehnala, ale prostě často musí dítě dělat něco co nechce nebo ho nebaví. Většinu života se bude muset naučit dělat věci, které ho nebaví nebo se naučit, jak si je udělat příjemnější.
Přece úloha rodiče mimo jiné spočívá v úkolu dítě vychovat, to znamená kromě jiného ho také naučit pravidla a zvyky, které platí v prostředí, kde se pohybuje a v rodině, kde vyrůstá.
Pokud je v rodině zvykem neutírat si nos do rukávu, ale do kapesníku, měli by ho rodiče k tomu vyhovat. Pokud si rodiče myslí, že není vhodné okusovat tužku měli by to dítě odnaučit. Každá rodina může samozřejmě mít tyto pravidla trochu jiné. Pak jsou tu pravidla, které platí ve společnosti, kde se dítě bude pohybovat. A úkolem rodičů je opravdu tyto pravidla dětem vštípit.
Dítě není ještě dost zodpovědné, aby samo dokázalo rozhodnout, co je správné a co ne. Samozřejmě s postupem času začne samo přebírat zodpovědnost za některé věci, které již bude chápat a bude jim rozumět. Ale v časném dětství je toto bezezbytku úloha rodiče.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(1.5.2005 19:08:19)
Asi si budu muset promluvit se svými rodiči, proč nic nedělali :-) Léta se mě marně snažili odnaučit kousání nehtů, tužek a dalších věcí a vůbec nebyl problém v tom, že bych nevěděla, že se to nemá dělat, ale nemohla jsem si pomoct... Přešlo to nějak samo, nebo už nevim proč.

Naše děti tužky nekoušou, nos si do rukávu neutírají (teda starší ve školce jo, ale doma mu nabízim kapesník). Jenže Mirky syn si nos utírá do rukávu v sedmi letech - a když vysvětlování nepomohlo dosud, divila bych se, kdyby pomohlo teď - to si myslim, že stejně nakonec zapůsobí spíš něco jako třeba ta znechucená spolužačka.

Co se týká rehabilitace, tak to je snad jasný, že když je potřeba, tak se prostě rehabilituje a basta. Stejně jako se chodí na očkování a nečeká se až dítě dostane obrnu atd. To tu snad nikdo nezpochybňoval.

No a co se týká pohodlnosti, bude to spíš jak kdy. Pohodlnější někdy může bejt zákat chození v louži, než předčasný návrat z výletu za ovečkama, převlíkání, přezouvání a znovu cesta směr ovce. Protože já dětem nezakážu jít znovu ven (pokud teda máme volné odpoledne) - jen jim pomůžu pochopit, že kvůli mokrým botám musíme příjemnou procházku přerušit, než budeme mít boty suché. Ale zas vim, že příště až se půjdeme podívat na ovce, tak už do louže nepolezou.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(1.5.2005 20:26:27)
Jeni, drobná oprávka: syn si do rukávu neutírá nos, alébrž ruce od jídla. (Když už se rozhodne čistit nos, pak jedině do kapesníku, sláva:-)) Jinak: uměl používat ubrousky do svých čtyř let - pokud mu náhodou nic neukáplo od rtů, zůstal čistý po jakémkoliv jídle. Paradoxně tato moje pečlivá vychytávka přišla vniveč nástupem do školky - ve školce žádné ubrousky k dispozici neměli, takže když chtěl mít syn čisté ruce, nezbývalo mu než si je utírat do trika:-( Od té doby ho to nemůžu odnaučit.
Jinak jsem taky chtěla říct, že záleží na cítění rodičů. Jestliže nemám ráda špínu, pak bazíruju na čistých tričkách.
Jinak - myslím, že se můžeš považovat za šťastnějšího rodiče, jestliže můžeš říct, že by po JEDNOM předčasném návratu z procházky dítě už do kaluže nelezlo. No tak něco takovýho já si bohužel říct nemůžu:-(((
M.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(1.5.2005 20:48:49)
No, on ten návrat nebyl jeden :-), ale je fakt, že jich bylo opravdu jen pár. A mě takový věci nevytočí, takže jim nenadávám, nevyčítám ani neříkám, že už jsou snad velký - prostě na ně takový zkušenosti fungujou.
Na druhou stranu když je teplo, tak si občas děláme louže na vyblbnutí sami na zahradě a tam se můžou vyřádit dosytosti (nejlépe nazí), aniž by to něčemu vadilo :-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(2.5.2005 18:46:54)
Mirko, dneska jsem si na Tebe vzpomněla při procházce, když jsme přišli k potoku. Zeptala jsem se kluků, jestli si tam chtějí pohrát, načež jsem se na pár vteřin zasekla u tašky, abych si pro sebe vylovila papíry a pastelky (abych se nenudila). Když jsem se otočila zpátky k potoku, byly na břehu jen dvě hromádky oblečení :-)

a kluci v potoce nahatí :-) (fotka už je z cesty domů)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(2.5.2005 19:33:42)
Jeno, dobrý:-))))) Zdá se, že Tvoji kluci umějí vzít svůj život pevně do rukou... Taky jsme dneska cestou ze školy někteří bažili po chladivým cachtáníčku a stínečku vůkol:-)))
M.
 Sita 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(2.5.2005 21:15:23)
To jsou hezké fotečky :-). Dneska to úplně svádělo. Moje zlatíčka by se neunavovala svlékáním a zouváním. Jen do našeho potoku ústí jímky většiny domků. Sita
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(1.5.2005 23:04:04)
Milado - je to prosté: bránil mi v tom stud. Nechtěla jsem na sebe a svého syna upoutávat pozornost, být za "potížistu", nebo dokonce si dovolit hrát na moudřejší než jsou učitelky. Bála jsem se vyčnívat, odlišovat se. No - moc mi to nepomohlo - syn se stejně svým chováním výrazně lišil:-(((
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(2.5.2005 18:11:24)
Milado, na rozdíl od toho, jak se prezentuju na Rodině, jsem ve skutečnosti velmi nesmělá a plachá, a do urputného boje se pouštím, jen když je to nezbytně nutné. Upřímně řečeno - před těmi třemi roky by mě nenapadlo, že ubrousek bude takový problém. Říkala jsem si - ani my jsme v životě ubrousky ve škole neměli a naučili jsme se čistotě, naučí se to taky. No jo, samozřejmě, kdyby byly jen ty špinavý trika, ještě by to nebylo nejhorší. Pravda, dnes byl synek zase konečně ve škole, tak mi hnedle připadá rozumnější a vychovanější:-)))
M.
 Sita 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(2.5.2005 21:41:06)
Chtěla jsem se zeptat - když přijde se špinavým tričkem nebo okouše novou tužku - jak na to reaguješ? Jestli tím, že ho napomínáš a výsledek není, tak by bylo dobré změnit taktiku.
Vycházím ze zkušeností se svým synem a z toho co nám doporučovali jak máme ragovat na podobné situace. Příklad - ráno mu dáš novou tužku a řekneš - když bude odpoledne neokousaná, můžeš ... nebo dostaneš ... a za těma tečkama je něco co má fakt rád a co mu bude dovoleno za odměnu, ale pozor, když zvolíš jako odměnu něco, musí to něco být už napořád dosažitelné jenom jako odměna. Pak se ten čas za odměnu pomalu natahuje a když se to zaběhne, potom se přestupuje na bodový systém - za neokousanou tužku denně bodík, po dosažení určitých bodíků odměna. Pak se dají samozřejmě bodíky ubírat za okousanou tužku. Důležité je, aby ta odměna byla dosažitelná. Už jsem to intuitivně vyzkoušela u starší dcery. Chceš jít na zábavu? Až si uklidíš pokoj. A fungovalo to. Pak už jsme to nemuseli pomalu ani připomínat, měla to tak zaběhnutý, že si uklízela před každou akcí.
Třeba to taky děláš podobně. Možná to pomůže někomu dalšímu. Co mě to stálo nervů a kolikrát mi ujela ruka než jsem na to přišla. Mohla jsem si ušetřit léta rozčilování. Ona si z toho nikdy nic nedělala, to jen já jsem z toho byla vyřízená.
Sita
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(1.5.2005 23:22:04)
No, Mirko, já souhlasím s Janou... to co popisuješ mi taky nepřijde zas až tak tragický, osobně bych neřešila ani okusování tužek, ani posmrkaný rukáv. Tahat ho kvůli tomu na onkologii... fakt myslíš, že je to až tak moc rizikový chování? Tužky okusoval v dětství kdekdo, spousta lidí to dělá dodnes, a že by z toho všichni do jednoho dostali rakovinu?
Já jsem třeba přemýšlela o tom, že v určitém věku, až to bude schopný pochopit, ho vezmu do Kladrub, aby prostě sám na vlastní oči viděl, kam můžou vést frajeřinky typu skákání do vody ze skály apod. To mi přijde dost důležitý. Jestli bude něco kousat, tak ať si to kouše, max. mu řeknu svůj názor.
Mojí matku třeba vždycky vytáčelo a asi dodnes vytáčí, že když jím chleba, tak odtrhnu kůrku a sežmoulám střídku do kuličky. A co? Že se tím liším od lidí, co jedí chleba vcelku? Copak je tak nutný se nikdy v ničem nelišit? Ve škole jsem asi první dva nebo tři roky jedla pijáky ze sešitů. Asi to bylo divný, ale upřímně, co je komu po tom?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(2.5.2005 0:26:21)
Milado,
myslím, že in natura je to přece jenom výmluvnější.
Už teď mám strach, jenom když ho pouštím odpoledne s tchánama ven, protože on je skutečně k neuhlídání a tchán si ho občas bere sám ke garáži, kolem který jezdí docela DOST aut. Až bude chodit do školy, tak mu snad ráno budu muset dávat do čaje sedativa. Zatím DOUFÁM, že se to zlepší s věkem, ale musím počítat i s tím, že možná taky ne...
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(2.5.2005 18:15:00)
No jo, Monty, to bys musela vidět, JAK je schopnej ty tužky ohryzat. Kdyby jen tužky, ono i Tornáda, a tuhle málem ukous špičku na propisce (plastový). Obsah penálu zpravidla vypadá jako od veverky:-)))
M.
 Senta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(3.5.2005 0:05:51)
Mirka, sledujem Ta, ale Ty si uz vazne z vlastnej rodicovskej neschopnosti versus synovej nezvladnutelnej "inakosti" robis nejaky kult.

Tvoj syn je silnejsi ako Ty a nalezite to zneuziva. Ty a Tvoj "manza" ste malo silni a dosledni rodicia a Ty namiesto toho, aby si konecne riesila situaciu, vylievas si tu na nete emocie o tom, ako by si chcela dalsie dieta ale by si ho nezvladla.

Rodicovstvo je uloha pre mozog, tak ho konecne zapoj. Vas syn rastie do nespratneho, sebeckeho, nesamostatneho a bezsystemoveho fracka. Cim dalej, tym s vami bude viac manipulovat a Ty este so sktrytym obdivom budes dalej vypisovat "JAK okusuje ty tuzky" ! Moja dcera tiez okusovala pera aj tuzky, ale zistili sme ze je to preto, lebo vola o pomoc - v skole sa nezriadene nudila a isla na 10% vykonu. Tak sme jej vymenili skolu a je po okusovani, nestiha ho jednoducho. Hladaj skutocne a nie zastupne priciny, bud dosledna v reakciach, bud korektny a spolahlivy rodic.

Jinak se z toho kluka jednou zblázníš!


 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(3.5.2005 16:00:51)
Sento, nemá smysl, abych Ti tu vysvětlovala, že rozhodně ani skrytě neobdivuju svýho syna za to, že je neposlušný. Miluju ho, protože je to můj syn, nic víc. Korektní a spolehlivý rodič - oč myslíš, že se celou dobu snažím? Mozek? Mozek, ten teda fakt používám, div si ho nezavařím. Nejde jen o blbý tužky a trika. Jde o spoustu drobností - furt dokolečka na syna děláme bububu, a někdy i dost zostra, tady by Ti třeba Zuzi potvrdila, že na rozdíl od ní mi občas i ulítne ruka. Změna školy? Tu jsem vykonala, a zdá se, že to funguje - jeden den si zkoušel, co si může dovolit, ale po naší intervenci přestal, takže si myslím, že jeho chování ve škole je OK. Že si tu vylívám srdíčko? Asi proto, že se někde potřebuju ventilovat - Ty máš třeba prima mámu nebo skvělý kamarádky - já nikoliv. Jinak řešit situaci? Jo, perfektní - ale řekni mi JAK? Máš nějaký nápady, když vysvětlování + tresty + napomínání + další nepomáhají trvale? Padl tady nápad, že by mohlo jít o Aspergerův syndrom (druh autismu) - zařadili jsme do našich úvah vyšetření, ačkoliv o to asi nepůjde - myslím, že přece jen si uvědomuje city druhých. Padl tady nápad, že mám dávat odměny - zařadila jsem to do svého mozku a budu nad tím šrotit (drobný problém - jak vymýtit všechny ty detaily, kterých je celá řada, taky bych ho odměnama mohla zahltit a celý systém by se sesypal). Taky mám na stole systém chytré výchovy (už potřetí). Mozeček šrotí, neboj, a taky se neboj, že já bych svého syna OBDIVOVALA za jeho lumpárny, hahaha, tos mě teda pobavila. Já mám spíš co dělat, abych ho pro ty lumpárny nezačala nenávidět. Taky mi nějakou dobu trvalo, než jsem se naučila mít svý dítě ráda i přes to, že má svý mouchy:-(, ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že já jsem ta, co ho má LÁSKYPLNĚ vést, a ne odsuzovat. No nic, chápu, že jsou lidi, kteří mají dost nesmlouvavý názory. Apropos, sem chodím mimo jiné i pro povzbuzení do dalšího boje a pro případné nápady a tipy.
M.
 Sita 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(3.5.2005 16:43:19)
Mirko,
nikomu kdo nemá zkušenost jako ty, to nevysvětlíš. Moje vlastní rodiče mě prohlašují za neschopnou a nepomohlo, že jsem se jim snažila dodat odborné články a literaturu. A to jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé. Podle nich má být KAŽDÉ dítě v "lati". Viditelné postižení nemá, inteligentní je, tak nemá dle nich problém. Jim ovšem schází emoční inteligence. To je také něco co není na první pohled vidět, ale postižení je to velké. Zvlášť pro okolí. Naši kluci (Lončin a můj) mají atypické projevy. Nejsou učebnicoví autisté, ale jsou. A máme - ona 2 další děti a já 3 další děti, všechny jsou slušně vychované a zcela podle měřítek mých rodičů v "lati". A ani Lončin, ani můj kluk nejsou poslední mazlíčci. Obě máme ještě mladší tříleté. Kdyby sis chtěla někdy hoooodně postěžovat nebo jenom postěžovat a vypovídat se, tak můžeš na můj mail.
Jo ty odměny - samozřejmě se jednou věcí začíná a protože to určitě brzy pochopí, pak se to dělá ne za každou věc zvlášť, ale přidává se víc a více toho co bys ráda odbourala. Takže pak to vypadá tak, že se dává odměna týdenní a když to kluk zvládně, tak pak to může být dotaženo až na odměnu měsíční. Aspergeři to zvládají hravě. Používá se to i u dětí s mentálním postižením.
KAŽDÉ dítě funguje na principu odměny či pochvaly. Kojeňátka a batolátka za naši radost a úsměvy a nadšený ohlas se snaží dělat pokroky. Do určitého věku je i to co tě teď štve roztomilé. No a pak to dítě překročí nějakou hranici a najednou jim nadáváme a nadáváme a nadáváme a trestáme. Když mu tisíckrát řekneš - jseš neposlušnej nebo jseš neschopnej nebo jseš zlobivej nebo jseš blbej - tak co to dítě nakonec bude? Větší a velké děti a dospělí jsou na tom úplně stejně. Všichni jsme děti a potřebujeme slyšet, že to děláme dobře.
Sita
 Senta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(3.5.2005 18:47:12)
Nie, Mirka, diagnoza znie "spratek obecny".

Sposob akym pises o svojom synovi, aj ked si to nepriznavas, svedci o tom, ze je pre Teba vacsia autorita ako Ty prenho. Bojis sa jeho, bojis sa svojej moznej nenavisti (ved matka NESMIE nenavidiet svoje dieta, je tak?)
Si slaby rodic ale nie preto, ze by si nevedela trestat, ale preto ze nie si dosledna v dodrziavani pravidiel. Sila rodica je v jeho doslednosti a korektnosti, nie v trestoch!
Stazujes sa a emotivne reagujes a nemysli si, ze aj ked to robis tajne len na nete, ze Tvoje dieta to nevie. Mas to v aure. Vydychujes obavy, uzkost a napatie a Tvoje dieta to velmi dobre vie a ma ta natretu na chlieb ako maslo. Vzdy dosiahne co chce, staci Ta iba trošku zmanipulovat.

Ak nema AS ani poruchu porozumenia, porusuje Tvoje pravidla vedome a cielene!

Su tieto deti velmi inteligentne a dobre vedia, ako dosiahnut svoje: t.j. vytocit ta, prinutit ta kricat, plesnut = prehravat. Tu nepomoze davat "do late trestami, a uz vobec nie telesnymi. Dokedy ho chcete plieskat, ved mozno uz o par rokov bude vyssi a silnejsi ako Ty ?

Daj mu moznost volby, nech si ju na Tebe nemusi vynucovat. Prinutis ho rano dat si mikinu ktoru nenavidi -nuz tak si do nej utrie sopel. Nutis ho k inym veciam - tak sa msti a nici. Nedus ho svojou pozornostou, chce si poradit sam!

Neviem co ste tu doteraz riesili, chodim sem malo, ale za kazdou schvalnostou inteligentneho decka je nejaky ciel. Ak ten ciel porozumies a adekvatne zareagujes, polovica problemu je vyriesena.

Tvoj problem je aj v tom, ze zo strachu/slusnosti/opicej lasky NENECHAS SPRATKA NIEST NASLEDKY SVOJICH CINOV - mikinu vyperies, tuzku kupis novu, zahladis stopy, zehlis prusvihy.

Chce to zacat odznova, ale kedze uz je velky, budes ho k tomu musiet prizvat. Mas to tazke, ale zavarila si si. Ak to nebudes riesit, o par rokov sa ho zacnes bat nielen podvedome, ale aj vedome. Potom Ti uz ani vyplakanie na nete nepomoze.

P.S. niekedy je lepsia studena sprcha, ako vlazny sucit, po ktory si sem chodis.

 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(3.5.2005 18:52:19)
Sento, aproč myslíš, že by měla Mirka poslouchat "rady" od někoho, kdo její dítě nazývá spratkem???
Možná nestojí o to, abys jí četla z aury :-)))
 Senta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(3.5.2005 19:00:40)
Nemusi. Nikto ju nenuti. Uz Churchill povedal: "Mozete si hovorit co chcete, ale ja to nemusim pocuvat". TA inak sa to vola demokracia.
 zufi 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(3.5.2005 19:02:06)
Lízo,souhlas!
Mirko,klid!Děláš pro své dítě víc než spousta matek,obdivuji tě,drž se.
Dojíždění a železniční dopravě 3x ZDAR.
 zufi 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(3.5.2005 19:03:11)
Jo, a knihovnictví taky NAZDAR.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(3.5.2005 19:05:53)
Sento, a proč myslíš, že by měla Mirka poslouchat "rady" od někoho, kdo její dítě nazývá spratkem???

Protože by ji to mohlo pomoci. :-)

Vidím, že ty - a to je u zdejších maminek běžné - považuješ poslouchání rad za odměnu a ohodnocení rádce.
Jenže ono je to naopak, poslouchat rady znamená ROZUM a dostávat rady znamená dostávat POMOC.

A to pojmenování ("spratek") v tomto případě úzce souvisí s onou radou. Dle mého velká část maminek, která se v tomto článku našla, má doma prostě nevychované spratky, nic víc.

P.S.: Existují trefná česká úsloví o ceně rad a o házení perel.
:-)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(3.5.2005 19:23:49)
Psychouši, PS = nápodobně. Tvé názory mne poněkud nezajímají. Objektivních rad si cením a snažím se v nich nalézat poučení, ale to je to, co Ty ani Senta patrně neuznáváte - a sebedemokratičtější diskuze ještě ze špinění a obviňování neudělá objektivní radu.
M.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(3.5.2005 19:38:09)
Mirko, podle čeho poznáš, že je rada objektivní, jak to nazýváš?

Nesouvisí to náhodou nějak s osobou rádce nebo s tím, jaké ta rada vyvolává u tebe pocity? :-)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(3.5.2005 20:05:31)
Patrně to bude tím, že se mi zdáš Ty, a hlavně Senta, příliš rozhořčení. Druhým znakem neobjektivnosti je fakt, za který nemůžete - nevidíte do problematiky. Což Vy si nepřipouštíte a udělujete rady, které bohužel nesvědčí o zasvěcenosti.
Tj. rada, ze které si něco mohu vzít, je taková, která bere v potaz celou škálu různých komplikací. Nemá smysl nad tím hloubat - je to asi jako říct obéznímu, který nehubne i přes různé diety a cvičení, aby zhubl.
Pravda je, že se mi Explorer sesypal, takže jsem si myslela, že poslední příspěvek zežral - chtěla jsem toho využít k méně emotivní reakci.
Nicméně Senta není první v mém okolí, která udává neobjektivní rady, v nichž objektivnost a rozhled nahrazuje odsouzením a opovržením. Jsou tu dva elementy: za prvé - chuť někomu dobře poradit; každý z nás je omylný - kdo by rád poradil a mýlí se, jistě rád svou chybu uzná a uznalý člověk pak zase takové pomýlení přijme s pochopením; za druhé je tu ovšem - odsouzení a opovržení bez tendence chápat - a z toho plynoucí povýšenost: a myslím že to je případ Tvůj i Senty. Proto nemám skutečně příliš chuti se Vašimi reakcemi nadměrně zabývat.
M.
 Alicee 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(3.5.2005 20:25:53)
Mirko, nikdo ti ale přece nikdy nemůže dát radu, která by byla přesně ušitá na tvůj případ. Správně uvádíš, že nikdo nezná podrobnosti...ale to neznamená, že rada, která je obecnějšího rázu se nedá vztáhnout na ten či onen konkrétní problém.

A jestli hledáš radu, která se bude zabývat všemi možnými výjimkami a konkrétními zvláštnostmi...tak tu prostě nenajdeš.

Víš...bez urážky...ale mě občas připadá, že ty vlastně ani rady nehledáš. Jakmile ti někdo poradí něco konstruktivního, hned odpovíš výčtem důvodů proč to NEJDE a jak a v čem je tvůj případ zvláštní a jiný.
Zkusím ti dát jednu (fakt dobře míněnou) radu. Místo toho, abys hledala důvody proč NE, zkus to otočit a dělat všechno pro to aby to šlo. Buď trochu pozitivní...život je pak mnohem krásnější:)))
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(4.5.2005 7:50:23)
Mirko
Já a rozhorčený? Nad čím?
Kdybys řekla, že se tady trošku neférově bavím, tak to spíše.
Nebo myslíš, když jsem vážně a důsledně odpověděl na otázku "proč by měla tvé rady poslouchat?". No, pravda, kapka naštvanosti tam možná byla, už proto, že napadeným jsem nebyl já. Tak, jak je třeba někdy vychovávat děti věkem dětské, tak je třeba občas zvýšit hlas i na ty věkem starši. ;-)

Senta tady doporučovala v přístupu k dětem důslednost a zásadovost, řekněme že o podobný přístup jsem se pokusil: ptá se "puberťák" proč? Nebudeme to brát jako nedospělé trucování, ale jasně a srozumitelně odpovíme proč. I když víme, že otázka byla jen řečnická a o odpověď nebyl zájem.

:-)

(Sentě se omlouvám, že jsem se do toho tak vložil, snad ji tím její argumentaci neznehodnocuji)
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(3.5.2005 20:09:01)
Psychouši, nikdy mě nepřestane udivovat tvá vzácná schopnost vhledu do toho, co si ostatní myslí a jaké mají postoje, i kdyby to mělo být na základě dvou vět.

Ale smůla, já s tebou tu hru na slovíčka hrát nebudu, moje reakce byla určena tomu, komu jsem ji adresovala, a pokud potřebuješ ve své nevědomosti moje postoje analyzovat, tak ti přeju pěknou zábavu :-)
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(4.5.2005 7:40:04)
Lízo, nešlo o žádné mentorování nad postoji, jen popis situace, jak se na ni dívám JÁ.

Zopakuju podstatne:
Ty: Sento, a proč myslíš, že by měla Mirka poslouchat "rady" od někoho, kdo její dítě nazývá spratkem???

Já: Protože by ji to mohlo pomoci. :-)

To je podstata, v němž se např. my dva těžce lišíme.

Jinak souhlasím, takováto diskuse cenu nemá, strana, která si stěžuje na vlastní problémy (barvitě je popisuje! - pozn.), si vybírá případné rady podle svých postojů a měřítek.
Podle těch, které pravděpodobně (tedy nikoliv nutně - pozn.) popisované problémy způsobily či umožnily způsobit.

A co se týče konkrétně mne, já jen odpověděl za autorku rady (podle mne velmi dobré rady), kterou jsi de facto napadla. Radit (i kdyby bylo co) zdejším odbornicím_co_své_děti_znají_nejlíp se mi nechce (výjimky možné), je to tady přece takové internetové pískoviště.
 Psychouš 
  • 

Oprava 

(4.5.2005 7:52:53)
Nečeskou větu To je podstata, v němž se např. my dva těžce lišíme. si jistě přeložíte.
Pardon.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ako som udrela cudzie dieta 

(3.5.2005 19:20:49)
Sento, až na to, že můj syn NEDOSÁHNE SVÉHO!!! Teda pochopitelně, když to mohu ovlivnit (ohryzávání tužek ve škole skutečně neovlivním).
Do žádných věcí, které nejsou nezbytně nutné ho nenutím - např. na oblečení zpravidla svůj názor nemá - a když má, vyhovím mu. Tj. nemá důvod vzteky něco ničit (taky jsi přehlédla, že jsem psala, že si do rukávu neutírá soply, ale špinavé prsty; taky přes net mé dítě naprosto nemůžeš znát - tj. na rozdíl od Tebe vidím velice dobře, že když se utírá do mikiny, nedělá to SCHVÁLNĚ, ale prostě proto, že na takové "detaily" nemyslí).
Strach z něho nemám - mám strach, ale O NĚJ, a to je o něčem jiném. Naopak - nebojím se dát před ním najevo, že mě zklamal, že mě rozzlobil - kdybych měla strach Z NĚJ, tak bych si myslím nedovolila ani toto.
Následky do určité míry žehlím - ale jen DO URČITÉ MÍRY (což si myslím, že tak by činila KAŽDÁ máma, která má své dítě ráda). Některé věci mu ale nechám hezky "vyžrat" - jen ať se hezky poučí! (Ale mnohdy ho nepoučí ani to spálení:-((()
Jinak si myslím, že nemá smysl tady diskutovat, takže končím.
M.
 Vendula,Ondra9/02,Terezka3/04 


děkuji 

(24.4.2005 19:42:57)
řeknu je jen jedno: Děkuji za tento článek ;-)
 Radka 
  • 

mame doma "bambulu" 

(24.4.2005 22:16:21)
My mame naprosty opak. dcera se deti boji, vsechno si necha vzit a kdyz ji nekdo bouchne nebo po ni hodi piskem, nechapave se diva nebo se rozplace. Byt s ni na psikovisti je stejne psychicky narocne jako hlidat prilis zive dite. Mozna jeste vic, protoze vy si aspon muzete rict, ze vase deti se v zivote neztrati. Ale "bambuly", jak tu tiche a klidne deti nekdo nazval, to maji a budou mit mnohem tezsi.
 Lidka 
  • 

Re: mame doma "bambulu" 

(24.4.2005 22:48:05)
Radko-taky máme doma takového.Ale můžu říct,že s přibívajícím věkem je to lepší.Když měl tři roky,tak se k němu nemohlo dítě přiblířit ani na metr.Přitom měl malé bratrance,tak by měl být zvyklý /ale možná právě proto-bratranec byl divočák../.Teď bude mít 11,není žádná hvězda,pusu se bojí otevřít pořád,ale když jde do tuhého tak ji otevře:-)))Myslím tím, normálně něco vyřídit, né někomu nadat...Jezdí hrát šachy na různé turnaje,takže přijde do styku i s úplně cizíma děckama,což je myslím pro něho přínos.
 Radka 
  • 

Re: Re: mame doma "bambulu" 

(25.4.2005 13:16:57)
Diky Lidko,
mala ma 2,5, prozivame zrovna to krusne obdobi "socializace", ale nechtela jsem si stezovat, jsme radi, ze dcera je zdrava a chytra. Chtela jsem tim jenom rict a mozna vzkazat maminkam neposednych deti, ktere nam maminkam "hodnych" deti na piskovistich rikaji "ta vase je tak hodna, taky bych chtela mit tak hodne dite, ja furt musim za tim mym rostakem litat...atd atd" (a ze to slysim opravdu denodenne), ze to taky nemame lehke. Z piskoviste sice nechodim fyzicky unavena, dcera se ode me opravdu nehne na krok, ale psychicky jsem hotova.
No, proste s kazdym ditetem jsou starosti, jeste ze tech radosti je vic! :-)))
 Psychouš 
  • 

Bambula vs. haj*lík 

(25.4.2005 21:07:09)
Svět tak ale nefunguje. Každý hajzlík jednou narazí na většího haj*la a naopak "bambula" narazí na jiného bambulu, který je o x kilo těžší, šikovnější nebo jinak mocnější, než okolní haj*líci a slabého se zastane. :-) Tento princip skutečně funguje a je to při troše pozorování vidět. :-) Byť to mnohdy trvá.
 Radka 
  • 

mame doma "bambulu" 

(24.4.2005 22:19:55)
My mame naprosty opak. dcera se deti boji, vsechno si necha vzit a kdyz ji nekdo bouchne nebo po ni hodi piskem, nechapave se diva nebo se rozplace. Byt s ni na psikovisti je stejne psychicky narocne jako hlidat prilis zive dite. Mozna jeste vic, protoze vy si aspon muzete rict, ze vase deti se v zivote neztrati. Ale "bambuly", jak tu tiche a klidne deti nekdo nazval, to maji a budou mit mnohem tezsi.
 Petra, syn 2 roky 
  • 

díky, ulevilo se mi 

(25.4.2005 6:30:41)
ahoj Evi, jsem moc ráda, že jsem měla možnost přečíst si tvůj článek. Ani nevíš jakou mi udělal radost a povzbudil mě do dalšího "boje" s mým synem. Je to opravdu milý kluk, dobrosrdečný, nesobecký, všichni ho mají moc rádi, tedy do té doby, než se ukáže jeho aktivita a nesdolnost. Občas mám pocit, že je to ďáblík seslaný na Zem, aby mě "zlobil". Není den, abych za svým synem venku neběhala, důrazně nežádala ať nehází písek dětem do vlasů atd... s každé vycházky jsem tak unavená...ale ty asi víš o čem mluvím. Ještě jednou Ti moc děkuji, a přeji do dalších let spoustu trpělivost a radosti s tvými dětmi. Ahoj Petra
 EvčaK 


Re: díky, ulevilo se mi 

(25.4.2005 17:22:00)
Peti, já děkuji Tobě. Je to super moct se podělit o své zkušenosti a někdy těžké zážitky a přitom potkat tolik skvělých spřízněných duší.
 Marťa11 


Re: Re: díky, ulevilo se mi 

(25.4.2005 17:27:14)
no, ale hlavně jsem chtěla napsat autorce článku, že se mi moc líbil :-))) i na nás si ukazují když se blížíme k pískovišti, do herny apod., Tedík je navíc kromě toho, že je také takový živý a radostný ještě dost hlučný :-))), ale já jsem také ráda, že je takový
 EvčaK 


Re: Re: Re: díky, ulevilo se mi 

(25.4.2005 17:36:01)
Díky. My bydlíme ve stávajícím bydlišti měsíc. Asi po týdnu jsem zaznamenala naštvané tváře jnak milých sousedek. Upřímně se jim nedivím. Rok tu měly klid - nikdo v bytě nebydlel. A my jsme hluční všichni 4. Hluční je slabé slovo.
 Mendy 


jujda 

(25.4.2005 9:45:54)
mít takové dítě, to je opravdu náročné a chce to hodně síly a vytrvalosti, nemám hyperaktivní děti, ale myslím si že dítě zlobí jen když se nudí, takže musí se neustále něčím zabavovat a tu jeho energii na něčem zůročit. Každopádně přeji pevné nervy.
 Pawlí 


Re: jujda 

(25.4.2005 10:00:13)
Mendy,
taky jsem si myslela že "kdo si hraje nezlobí", ale náš syn tohle přísloví naprosoto vyvrací. On si totiž umí "hrát" tak že se věší psovi na obojek, nahání kočku autíčkem,lije mi bublifuk do kafe atd :-).
Ale samozřejmě ho milujeme a nevyměnili by jsem ho....většinou :-).
 Petra, syn 1 rok 
  • 

díky 

(25.4.2005 11:56:52)
Díky moc za tento článek, vypadá to, že mě se synem čeká něco dost podobného. Je to živel od narození (v 8 měsících začal chodit!)a právě teď začal pěkně vystrkovat růžky - vymýšlí jednu lumpárnu za drunou, vzteká se, křičí... Tak jenom trnu a čekám, kam tohle povede :-) Taky jsem si vždycky říkala, že tak nevychované dítě mít nebudu, že moje dítě se nebude vztekat... no že by fungovalo "odříkaného chleba největší krajíc"? :-)) Ale hlavně, že je to zdravej kluk, to je přece to nejdůležitější!
Zdravím všechny maminky s "neposlušnými" dítky :-)) Petra
 Xantipa 
  • 

Holky, pojďme se vykašlat na tabulky 

(25.4.2005 16:32:06)
Znáte v dětské ordinaci ty tabulky, které hezky popisují a vykreslují, že např. v 10 měsících má být dítě velké tolik a tolik, že má umět tohle a tamto. Brzy jsem pochopila, že to je blbost. Je to jen orientace pro mamky, které mají první dítě /myslím/ a taky si myslím, že to znervozňuje. Jenže všechno je jinak, protože každé dítě je jiné. V tomhle je náš drobek poněkud napřed a v tomhle zase pozadu. No a co. Doktorce jsem řekla, že jsou mi tabulky šumafuk a že moje dítě není výrobek z linky. A když náš malý ještě v 8 měsících neleze, nepoběžím kvůli tomu na rehabilitaci. Naučil se chodit a teprve potom lezl. Doktorce zřejmě svým přístupem lezu na nervy, ale asi si už zvykla. Řídím se prostě citem.
Tak už přestaňme tabulkovat a měřit a my a naše děti budou mnohem klidnější a šťastnější.
 EvčaK 


Re: Holky, pojďme se vykašlat na tabulky 

(25.4.2005 17:30:32)
Jeden doktor, pravděpodobně tabulkově orientovaný, napsal Nikovi do karty, že je růstově retardovaný. Prý by měl být v jeho věku tak o 5cm vyšší. Nik je každopádně drobek už od narození. Věřím, že to dožene. Kdybych brala vážně všechno, co říkají odborníci, abych bych už byla na psychině.
 Líza 


Re: Re: Holky, pojďme se vykašlat na tabulky 

(25.4.2005 17:36:29)
Evčo, jen přijď, aspoň pokecáme, čí dítě je retardované v čem a napřed v čem jiném :-))))
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Holky, pojďme se vykašlat na tabulky 

(25.4.2005 17:38:41)
Evčo, náš druhej syn je taky drobnější a DR mě na to taky upozorňovala, ale mně navíc ještě přijde úplně fuk, jestli to dožene - dodneška mě ani nenapadlo, že by snad měl :-) Prostě někdo je velkej a někdo malej; někdo tmavovlasej a někdo blonďatej a tak dál...
 EvčaK 


Re: Re: Re: Holky, pojďme se vykašlat na tabulky 

(25.4.2005 17:46:04)
Mám pocit, že drobeček byl i manža. Aspoň z fotek se zdá. A teď.... normálně mi jeden bývalý kolega v práci řekl, že se ho bojí, že je "udělanej". A to měl o 20 kg míň.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: Re: Holky, pojďme se vykašlat na tabulky 

(25.4.2005 21:26:29)
Ano a některý muž má ve čtyřiceti 135cm a jeho rodičům to je fuk. :-)
Jsou "free".
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Holky, pojďme se vykašlat na tabulky 

(25.4.2005 21:29:18)
Myslím, že děti a nedospělí jedinci by měli už spát:-) Raději:-)
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Holky, pojďme se vykašlat na tabulky 

(25.4.2005 21:51:46)
Evčo,
Ty jsi hlavička!
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Holky, pojďme se vykašlat na tabulky 

(25.4.2005 18:01:45)
No víš, já jsem kdysi po porodu svého prvního dítěte - dcery skoro na psychiatrii skončila. Celé těhotenství jsem byla na nervy, protože stále jsem byla v nemocnici, stále komplikace, stále špatné testy, stále si nemohli ujasnit přepokládaný termín porodu, mimochodem jsem porodila o 2 měsíce později než jsme měla oficiální termín. Takže každou návštěvu u lékaře mně řekli, že jsem sice měla porodit, ale zatím to nechají, protože kdybych naopak měla pravdu já, tak by byl problém. Když se dcera narodila, tak to pokračovalo. Měla silnou novorozeneckou žloutenku, takže měla velkou potřebu spaní. Ona vlastně potřebovala jen najíst, přebalit a spát. Pak byla spokojená. Jen ne doktoři. Pořád u ní hledali nějaké postižení. Neumíš si představit, jaké to je. 2x týdně jsem chodila na vyšetření, stále ji zkoumali, točili s ní dokola apod. Mně nic neřekli. Chodili jsme do poradny pro postižené děti a já pak nedělala nic jiného, že okukovala ostatní mimča a pozorovala je, v čem jsou jiné. Sice jsem na své dceři neviděla žádné postižení, ale na druhou stranu jsem věřila lékařům, přece tomu rozumějí nejvíc. Až mi jednou v ordinaci ruply nervy, řvala jsem na doktorku, že toho mám už plné zuby a jestli mají nějaké podezření, tak ať mi to řeknou a jinak ať nás nechají být. Protože jsem se pouze dozvěděla, ať neřvu a nechám to na nich, že tomu stejně nerozumím, vyrvala jsem jí dceru z ruky a doslova doběhla domů. Zavolala jsem do krajské nemocnice a tam mě přepojili na genetiku. Okamžitě nás objednali. Když jsme tam přijeli a lékař provedl základní prohlídku, uklidnil mě a řekl, že na dceři nevidí žádné postižení. Pro jistotu jí ovšem odebrali krev kvůli genetickému vyšetření. Domů už jsem jela v klidu, tehdy jsem se na dceru podívala poprvé bez nějakého zkoumání a porovnávání. To byla úleva. Po tydnu nám volal doktor výsledky - dcera byla naprosto zdravá. Ale to já už jsem věděla. Od té doby vím, že lékař může upozornit, ale musí dát na můj názor a já se zase nesmím nechat ovlivnit kýmkoli a čímkoli.
 Bob 
  • 

Re: Holky, pojďme se vykašlat na tabulky 

(25.4.2005 20:41:12)
No, ony ty tabulky štvou zejména rodiče dětí, které podle tabulek v něčem zaostávají. My ostatní máme tabulky moc rádi a zvedají nám sebevědomí.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Holky, pojďme se vykašlat na tabulky 

(25.4.2005 20:53:08)
Bobe, jsem ráda, že jsi přesně tabulkový a hlavně hooooooodně napřed. Asi své sebevědomí potřebuješ hodně zvednout. Tak tohle ti opravdu pomůže.
 Bob 
  • 

Holky, vy mě snad nemáte rády 

(25.4.2005 20:59:18)
Xantipo,
mrzí mě, že Tvoje děti jsou pozadu. Ale percentilové tabulky Ti ukazují, že X procent dětí je na tom právě tak špatně, jako ty Tvoje. Ale vyčteš z nich i to, že devadesát procent dětí je v "normě". No a některé jsou prostě napřed, no. Každému není dáno. Kvůli tomu nemusíš být na celý svět protivná.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Holky, vy mě snad nemáte rády 

(25.4.2005 21:08:09)
Bobe, kde byla Xantipa protivná? Psala jen, že je ráda, že jsi napřed - asi jsem něco musela přehlédnout...
 Bob 
  • 

Re: Re: Holky, vy mě snad nemáte rády 

(25.4.2005 21:14:31)
Xantipa to psala silně ironicky. Jsem jen horník, ale tohle ještě poznám. Řekl bych, že i Ty.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Holky, vy mě snad nemáte rády 

(25.4.2005 21:18:24)
Nejsem si jistá, jestli to poznám - např. u Tvých příspěvků mám skoro pocit, že jde o provokaci, ačkoli píšeš, že je myslíš naprosto vážně. Ale budu se za sebe modlit a třeba se to zlepší...
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Holky, vy mě snad nemáte rády 

(25.4.2005 21:25:13)
No vy to teda tady pěkně řežete. Nevím, jestli se mám smát nebo plakat. U příspěvků Jany a Xantipy jsem se zasmála. Jinak je to spíš na ten pláč.
 EvčaK 


Re: Holky, vy mě snad nemáte rády 

(25.4.2005 21:10:19)
Bobe, který den v roce máš svátek?
 Xantipa 
  • 

Re: Holky, vy mě snad nemáte rády 

(25.4.2005 21:26:17)
a jak jsi na to přišel? Já rozhodně nejsem protivná na celý svět a ani na tebe. Tady bude něco v nepořádku, protože jakmile začneme na tebe reagovat stejně, jako ty na nás, hned jsi ublížený. A jak jsi poznal, že jsem byla ironická? Vůbec jsem nebyla ironická. Jsem úplně naprosto vážná, stejně jako ty.
 Psychouš 
  • 

>> "Holky, pojďme se vykašlat na tabulky" <<  

(25.4.2005 21:23:13)
Ano.
A takhle "citem" se řídila většina maminek, které až jako poslední ze všech lidí z okolí zjistily, že z jejich dětí roste retardovaný jedinec.
Přesně k tomu ty tabulky slouží. Nikoliv k nejakému soutěžení, ale k včasnému zjištění morbidních odchylek.
 Xantipa 
  • 

Re: >> "Holky, pojďme se vykašlat na tabulky" <<  

(25.4.2005 21:31:37)
Psychouši, už jsem se bála, kam ses ztratil. Můžu tě ujistit, že tu těžkou retardaci bych určitě poznala u svého dítěte dřív než v dospělosti. A troufám si trvdit, že ostatní tady taky. Tak můžeš být naprosto klidný.
 Psychouš 
  • 

Re: Re: >> "Holky, pojďme se vykašlat na tabulky" <<  

(25.4.2005 21:33:52)
Podle tabulek, neoficiálních maminkovských tabulek ;-), nebo nějak "citem"? ;-)
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: >> "Holky, pojďme se vykašlat na tabulky" <<  

(25.4.2005 22:19:41)
Doprčic, já nemám na počítači poslední příspěvky. Ale jestli je to na mě, tak se řídím citem. Tzn. dívám se okolo sebe a zřejmě tak trochu průměruji. Nevím, čím bych se řídila, kdybych byla se svým dítětem naprosto izolovaná od okolí. Ale to bych asi neměla ty tabulky a i kdyby jo, tak zřejmě orientačně.
Má neteř na 1,5 roce ještě nechodila a ani nechtěla stát. Vždycky strašně plakala. Její matka na to několikrát upozorňovala pediatra a ten jí řekl, že dítě je velmi líné a že ji musí třeba i násilím nutit stát. Pak se jí zdálo, že její dcera nějak ulevuje jedné noze a noha se jí zdála kratší. To se prý stalo při porodu a musí cvičit - právě tím chozením, že se to spraví. Nic nepomohlo. Teprve když dceru vzala a odvezla do Prahy /nevím kam přesně/, zjistili tam na nějakém speciálním přístroji, že dítě prodělalo dětskou obrnu, prý zřejmě ji dostala v inkubátoru. A strašně se tam divili, jak to, že pediatr ji k nim neposlal dřív. Myslíš si, že tato matka patří mezi ty nevšímavé. A kam bys potom zařadil toho dotyčného pediatra i s těmi tabulkami. Neteř se tabulkám naprosto vymykala /nestála, nelezla, neměla cit v prstech/ a přesto podle pediatra byla naprosto v normě. Takže opět měla lepší cítění a odhad její matka. Nemyslíš?
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: >> "Holky, pojďme se vykašlat na tabulky" <<  

(26.4.2005 12:35:46)
Milado, nevím co myslíš. Jen jsem se dozvěděla, že DOSTALA, údajně v inkubátoru, dětskou mozkovou obrnu. Prý je to velmi vyjímečné. Nevím, jestli to nějak pomůže k upřesnění, ale postihlo to levou polovinu těla odspoda nahoru, takže nejvíc postižená je noha a nahoru to odeznívá, takže prý měla štěstí, neboť co se týká inteligence, tak tam postižení nedošlo. /řekli jí, že neteř to také mohlo zasáhnout úplně obráceně a pak by prý její inteligence byla vážně ohrožena/ To se zjistilo při vyšetření na tom přístroji. Nerozumím tomu a dál jsem se tomu nevěnovala. Ale díky tomu, že se na to přišlo pozdě, už špatně zabírala Vojtova metoda, ztvrdly jí na noze šlachy a musela na operaci, kdy tyto šlachy museli prý nějak nařezat, aby se zlepšila hybnost.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: >> "Holky, pojďme se vykašlat na tabulky" <<  

(27.4.2005 12:28:01)
Tak po Tvém vysvětlení tvrdím, že musela dostat dětskou obrnu - přenosnou nemoc. Já slyšela jen o té jedné - přenosné, takže jsme se divili, jak to, že ji mohla dostat, když jsou všichni proti ní očkovaní. Jenže ona prý nebyla, protože se narodila v 7. měsíci a dlouho byla v kritickém stavu. Takže údajně ji nemohli zatěžovat čímkoli. Sice píšeš, že nebyla tato nemoc u nás od roku 1960 - nevím, ale asi vyjímky jsou - jak je vidět. Vrozená nemoc to není - to vím zcela jistě. Možná, že tato informace o vymýcené nemoci zmátla pediatra. Zeptám se ještě sestřenky.
 Naďa a Karolínka 25 měsícu 
  • 

rošťák 

(27.4.2005 0:11:34)
Také já mám nemalou zkušenost se svým zlatíčkem a musím dát za pravdu že to nejde bez trpělivosti, lásky a pochopení. Je opravdu živá potřebuje zabavit, ale zase na druhou stranu je to velice bystre a milé dítě, které nás nejednou překvapilo svou citlivostí a láskou. Co se týče reakce okolí, lidé jsou různí. Někdo řekne vždyt ji nechte je ještě málá! Nekdo zareaguje tak že se až divite to co mezi nami žije za osoby... Trpelivost a lasku a drzim palce vsem rodicum s takovými "zivymi" tvorecky. N a K
 wwww 


super článek 

(27.4.2005 16:34:35)
ahoj, velmi se líbí tento článek. I já jsem patřila k takovým, co říkaly...takové děti mít nebudu, jenže nikdy se nemá říkat nikdy a teď už to vím... :) Každopádně děti chtějí své a my , rodiče, taky... Hledejme kompromis! Hledání zdar :)
 Sita a Lonči 
  • 

Máme taky "zlobivé" děti 

(1.5.2005 20:35:15)
ale jejich diagnoza není LMD nebo hyperaktivita, i když by je tam neznalí psychologové také zařazovali, ale Aspergerův syndrom a VFA. Koho to zajímá, zkuste prostudovat tyhle stránky www.brno.apla.cz Dávám to sem proto, že někteří vaši potomci jsou těm našim podobní.
Sita a Lonči
 Janďule, dvě malé cácorky 
  • 

Malý raubíř 

(5.5.2005 16:46:32)
Mílá Evčo K., ono je to taky o tom, jestli se ty rodiče vůbec někdy snaží své dítko krotit. Moje první holčička je celkem klidné dítě. Vydrží sedět v klidu u lékaře v čekárně, je způsobná a dá se říct, že vychovaná ( je jí 4,5 roku). S tou o dva roky mladší už je to horší. Jako miminko byla strašně hodná, moc neplakala. Jak ale zjistila, že už se může pohybovat po zemi, různě otáčet a sedět, začalo to být náročnější. Všechno chce umět, u všeho chce být, o nic nechce přijít, vše musí vyzkoušet (i písek ve vzduchu, štípnutí druhého ..aj). Prostě je jak utržená ze řetězu. Pořád se všem plete pod nohama, zkouší co ostatní vydrží, pořád lítá sem a tam a já jsem jí stále za zadkem, aby na návštěvě či jinde něco nevylila či nerozbila. Až na to, že je jak z divokejch vajec a nedá se nijak zkrotit, tak je moc přítulná a líbezná holčička. Pořád mi říká, že mě má ráda a chce pusinku a potulit. Můžu se vůbec pak na takového tvorečka zlobit?
 katerina 


Divočina 

(28.12.2005 0:14:49)
Tak to jsem ráda! Už asi hodinu brouzdám stránkama a te´d jsem konečně na to narazila. S náma je to toiž podobné. A to začalo sotva lezl. Miluje děti a vůbec všechny a chce je objímat a hrát si s nima bohužel vzhledem k jeho síle děti většinou propukají v pláč protože je objímá příliš silně, nebo je převalí na záda případně uštědří holčičce po sladké pusince kousanec a pokud u chlapečka nevidí odezvu jednoduše ho majzne. Takže návštěvy baby klubu, které si maminky užívají povídáním a kafíčkem já trávím pobíháním za svým velice přátelským dítětem. Pravdou teda je, že i my s tatou vypadáme občas jako po domácím násilí. Když se prostě rozblbne tak nám uštědří facku, případně berany berany po kterém mám mdloby.Kromě toho je samozřejmě moje dítě naprosto všude a musí prozkoumat kdejakou maličkost. S jeho horolezeckými a kaskadérskými sklony je to často opravdu velmi dobrodružné.
 blondatko 
  • 

živel 

(18.7.2007 20:25:23)
Plně vás chápu máme takového chlapečka doma -říkáme mu chobotnička má tisíc rukou -energie že mu zavidíme chce to opravdu vydržet .

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.