| Božka, 2 dievčatká | •
 |
(22.4.2005 18:52:07)
Tiez patrím k zástancom umiernenej výchovy, t.j. deti nebijem, ani vlastné, ani cudzie, všetky výchovné problémy sa snazim riešiť vysvetlovaním, príkladom, zákazom ap. Je síce pravda, že aj mne občas ujdú nervy a dojde k plácnutiu na zadok, aj ked viem ze je to zbytocné takto to riesit. Je toho vsak coraz menej, asi s postupujúcou výchovou svojím živých deticiek mi spevneli nervy. Plne vsak viem pochopit mamicky, ktoré uz strácajú trpezlivost s niektorými rodicmi, ktorí doslova ignorujú agresivitu a drzost svojich ratolestí. Ja sama som uz zopár rokov "obetou" jednej takejto mamicky, presnejsie jej teraz 6-rocnej dcérky Júlie a nanestastie je to moja velmi dobra priatelka, ktorú mám velmi rada. Az na je výchovu, ci skôr nevýchovu. Je to urcite aj moja chyba, ze jej neviem na rovinu povedat, ze mi vadí správanie jej dcérky a hlavne to, ze si to nevsíma. Nanajvýs tak zakrúti očami v štýle "no vidís aká je, nedá sa s tým nic robit". Aby som sa vsak dostala k situácii o ktorej písem v názve príspevku. Boli sme u nich na navsteve, boli tam este dalsie deti s inou mamickou. Starsie deti skákali po rozlozenom gauci a moje mladsie-vtedy 10-mesacné dievcatko vyliezlo ku nim. Julke zrejme zavadzala, tak ju chytila za jednu ruku a nohu, zdvihla a vysotila z gauca (polmetrová výska,vedla bol radiátor) von. Vykríkla som na nu, ze čo to robí, len sa na mna pozrela nevzruseným pohladom a povedala "No a? Ved nám tu zavadzia" V tej chvíli som videla "cervene", vyskocila som, najprv som jej "fukla" jednu po hlave a až tak som ratovala svoje plačúce dieta. Nastastie to skoncilo len modrinou. Doma som potom o tom v klude rozmýslala, bolo mi aj luto, ze som takto zareagovala, rozmýsla som aj, ci sa kamarátke nemám za to ospravedlniť, hoci ona sa na mna nehnevala. Nakoniec som to ale nechala tak. Mozno to nebolo najsprávnejsie, ale cítim, že to nebola len moja chyba. Ak by reagovala na správanie svojej dcérky jej mamicka, nemusela by som ja. A myslím, ze u 6-rocného dievčatka je trochu neskoro apelovat na to, ze babetkám sa neublizuje. To by uz v tom veku predsa mali vediet. Ci nie? (Podotýkam, ze s prípadmi jej agresivity voci mojim aj iným detom som sa u Julky nestretla prvýkrát, vzdy som sa v takom prípade snazila venovat svojim detom.) Az doteraz som mala názor, ze kazdy si má svoje deti vychovávat sám, tazko je vsak zachovat chladnú hlavu, ked niekto ublizuje vasim detom.
|
| Líza | 
|
(22.4.2005 18:57:07)
Jen mě tak napadá, co to je za velmi dobrou kamarádku, když si jí netroufneš říct takovou důležitou věc.
A napadlo mě, že když ta 6letá holčička neví, že se neubližuje miminkům, tak jí to možná nikdy nikdo jasně neřekl.
A že pokud tvá kamarádka nevnímá, jak nepřijatelně se její dítě chová, tak to může souviset s tím, že jí to nikdy nikdo neřekl...ani ty ne...a asi nemá na to, aby si to připustila sama.
|
| Božka, 2 dievčatká | •
|
(22.4.2005 20:53:47)
Líza, ono je to niekedy ťažké riešiť výchovné problémy s mamičkami. Ja sama mám takú skúsenost, že najlepšie sa kamaráti s tými mamičkami, ak si navzájom "sadnú" aj detičky. Horšie je to v prípade, že deti sa spolu chcú kamarátiť, ich mamičky však nie, alebo naopak ak sa chcú kamarátiť mamičky, medzi ich deťmi sú však konflikty. Ja osobne to v poslednej dobe s Julkinou mamkou riešim väčšinou tak, že k nej chodím na návštevu, keď je Julka v škôlke. Inak si s ňou dohadujem stretko tak raz za mesiac (za ten čas trochu zabudnem, čo Julča navystrájala) a po návšteve si pár dní liečim nervy.
Na začiatku, keď sme sa zoznámili, moja prvá dcérka mala pol roka, jej 2,5 roka. Už vtedy sa mi zdala dost nevychovaná a agresívna. Ale ja som taká hlupaňa tolerantná, vždy som si hovorila, však počkaj, ešte nevieš ako bude vyvádzať tvoje dieťa. Nemala som veľmi skúsenosti s deťmi, myslela som, že to je u detí v takom veku normálne (obdobie vzdoru a tak.). A tak som sa všetky problémové situácie snažila predýchať.
Najhoršie bolo, že hoci Julka mojej Soničke dosť ubližovala, ona ju mala aj má veľmi rada, je pre ňu vzorom, vo všetkom ju napodobňuje. Julka vie byť aj dobré dievčatko, nemá len proste mantinely. Keď bola u nás pár krát sama bez mamky (boli sme susedky v jednom vchode), správala sa slušnejšie,lebo vedela, že ju ináč pošlem domov. Ja som proste na začiatku s Julkinou mamkou neporiešila tieto veci a teraz je už ťažké po rokoch jej niečo vyčítať. Asi som dosť zbabelá, že neviem dôrazne riešiť takéto situácie a výsledkom je, že moje priateľstvo s Majkou nie je vo všetkom úprimné.
|
|
|
| Šáry | •
|
(22.4.2005 20:00:02)
Božko,
já myslím že to bylo naprosto adekvátní, a nehoráznost od matky Julky, že nezasáhla jako první.
Lízo, myslím, že jestli to holčičce dosud nikdo nevysvětlil, tak tentokrát to měla i s názorným příkladem ;o)). U té maminky no comment, jestli ta to nevěděla, tak patří někam do izolace a ne mezi normální lidi.
U nás v rodině se traduje podobná historka - můj tatínek, tehdy asi pětiletý maminčin mazlíček, kopnul strýčka do rozkroku. Na jeho výtku, že se to nedělá, to udělal znovu. V tu ránu dostal od strýčka takovou ránu, že se svalil. Jeho maminka, moje babička, která ho jinak velice milovala a asi i rozmazlovala, ani nepípla. Od té doby si nic takového nedovolil.
Myslím, že je to sice možná zkratkovitá reakce, ale reakce na extrémní situaci (menší dítě si mohlo hodně ublížit a při velké smůle i se zabít) a NEUVĚDOMĚNÍ si vážnosti té situace ze strany toho většího. Božka té holčičce možná prokázala hodně velkou službu, a je myslím v pořádku, že se té mamince neomlouvala.
Lízo, ono není vždycky snadné říct kamarádce, byť velice dobré, že se mi nelíbí její způsob výchovy. Jednak je to dost citlivá otázka, kterou si každý řeší podle svého a nerad si do toho nechává mluvit, jednak třeba já osobně mám zábrany ve smyslu té diskuse, co tady právě probíhá o hyperaktivních dětech - já kamarádce vytknu něco, co mi vadí, a ona třeba bude mít dítě s výchovnými problémy, o kterých se mně ani nezdá, a bude ji to hrozně mrzet.
|
| Líza |
|
(22.4.2005 20:29:59)
Myslím, že pokud je řeč o velmi dobré kamarádce, pak by to přítelství mělo unést i to, že jí řeknu něco nepříjemného. Pokud mě k tomu vede snaha pomoci a nikoli ublížit. Nemluvíme tu o běžných známých, ale o velmi dobré kamarádce.
K tomu, že ta máma to nevidí - znám hodně jinak velmi hodných a citlivých holek, které nejsou vůbec schopny vidět na svých dětech jakoukoli nedokonalost. Řekněme, že jde o určitý druh slepoty. Ale od toho mají své blízké a kamarády, aby je do té reality šetrně vrátili.
Šestiletá holčička dostala lekci, to je pravda. Otázka je, jak dlouho si ji bude pamatovat :-)
|
| Šáry | •
|
(22.4.2005 20:33:04)
Lízo,
můj tatínek si to prý pamatoval celý život ;o))
Jinak s těmi kamarádkami je to taky různé - mám jednu hodně dobrou, která by mi kdykoli pomohla, kdyby to bylo jen trochu v jejích silách, ale má jednu zvláštnůstku - velmi nepřiměřeně reaguje na to, když jí někdo vytkne něco, co považuje pro sebe za důležité. Zkusila jsem to párkrát a byl to děs běs.
|
| Líza |
|
(22.4.2005 20:55:26)
Ale jo, Šáry, jsou takové.
Stejně mi ale přijde, že častěji člověk prostě nechce jít do nepříjemný debaty...a tak ani nezjistí, jestli by se ten druhý naštval nebo by to vzal sportovně.
Ono to není příjemný něco takovýho vykládat kamarádce, a zvlášť o jejím dítěti (taky jsem někdy řešila, jestli říct a jak říct kamarádce o její dcerce něco, co určitě nebude ráda slyšet, ale měla by, protože je třeba s tím něco dělat; no a přežily jsme to obě a nakonec to bylo ku prospěchu věci :-)))
|
| Šáry | •
|
(22.4.2005 21:03:07)
Ano, Lízo, máš pravdu, že hodně často se člověku prostě jen nechce jít do konfliktu.
S tou konkrétní kamarádkou jsem to zkusila tuším dvakrát - ona dělala něco, co mi strašně vadilo, a já jsem se jí to pokusila říct - podle svého nejlepšího vědomí a svědomí co nejohleduplněji a s tím, že je to více můj problém, když mi to vadí, než její, ale že jí to prostě říct musím. DOdneška nevím, zda jsem někde neudělala nevědomky nějakou botu, ale její reakce byla velice bouřlivá a naprosto odmítavá.
Hrozně dlouho mě to mrzelo, i jsem kvůli tomu brečela, a mělo to za následek určité odcizení mezi námi.
To jen tak na okraj, že někdy ty obavy jsou opravdu opodstatněné. Ale dneska bych to udělala zase, jen už bych asi tolik nedělala z té reakce, protože jsem si za ta léta srovnala v hlavě, že problém byl v tu chvíli asi spíš v ní, než ve mně.
|
|
|
| Pusinka | •
|
(22.4.2005 21:16:14)
Šlak mě může trefit z návštěv pískoviště, plavání, dětských koutků a pohybového kurzu pro malé děti. Mé dítě je totiž právě to, čím zdejší matky opovrhují, tedy "pecka". Zlobí přiměřeně věku, nikomu neubližuje, není hyper,LMD ani nic jiného. Zato má díky řadě nepříjemných zkušeností vypěstovanou hrůzu z cizích spratků. Snad mám smůlu, snad je to v našich zeměpisných šířkách zvykem, snad zrovna mé dítě grázly přitahuje... nevím. Každopádně je to o nervy. Na pískovišti neexistuje že bych ji mohla nechat hrát si samotnou. Stále musím být vedle a "zachraňovat". Zato matky grázlíků, kteří s oblibou sypou dětem písek do oči, kradou cizí hračky a shazují malé děti z hopsadel se v klíííídku baví na lavičkách. Ony problém rozhodně nemají.
|
| Xantipa | •
|
(23.4.2005 12:18:29)
z toho, co jsi napsala, jsem pochopila, že máš děvče.
Neber to ve zlém, ale kdybys měla kluka, bylo by to pro vás oba horší. Takhle můžeš klidně své dítě bránit a chránit a divné to nikomu nebude.
A je pravda, že určité děti ostatní agresory přitahují, asi svou uzavřeností, a tím jsou nápadné. Nemůžeš s tím nic dělat, jen ji trochu z dálky hlídat, a to i v pozdějším věku. A ty řeči, že děti si to všechno mají mezi sebou řešit samy, je kravina. To nedokážou ani dospělí, proč by pak byly soudy.
Takže si okolí nevšímej a své dítě braň a nenech ho napospas ostatním. Míru zasahování najdeš sama, citem, protože své dítě znáš nejlíp a sama pak poznáš, kdy nechat být a kdy zasáhnout. Ahoj.
|
|
| EvčaK | 
|
(24.4.2005 11:55:22)
Myslím, že Tvá holčička to může mít v budoucnu daleko těžší než ti naši rarášci. Nedělám si iluzi o šikaně a podobných věcech. Má kamarádka má dvě holčiny. Bydlí na dědině, takže zatím nezažily výraznější problém. Starší dcerka 6 let je taková princezna, citlivá, vnímavá a křehká. Původně kamarádka tvrdila, že ji v žádném případě nebude učit bránit se v tom smyslu, že když ji bude někdo bít, jednu mu střihne a pod. Chtěla ji učit přístupu "uhodí tě někdo do tváře, nastav druhou". Naštěstí to přehodnotili a snaží se jí vštěpovat, že pokud jí někdo ubližuje, musí se nějak bránit. Minimálně to říct někomu dospělému. Pořád se svojí holčičkou být nemůžeš. Já osobně, kdybych měla dceru, snažila bych se jí učit i určité agresivitě. Upřímně nevím jak. Nikdy sem to neřešila. ale třeba někdo ví, jak na to.
Myslím, že dnešní společnost je čím dál dravější. A děti je třeba na to přpravit.
|
| MirkaEyrová | 
|
(24.4.2005 12:47:11)
Evčo, máš pravdu - je naprosto zbytečné dítě naučit natolik pasivnímu postoji, že nebude mít ani v nejmenším motivaci se bránit agresívním výpadům někoho druhého. Chce to hlavně přehodnotit přístup sám v sobě - nikdo mi nemá co ubližovat - a tím pádem přehodnotit totéž i u dítěte - nikdo nemá mému dítěti co ubližovat. Zcela zásadně jsem syna učila, aby: v první řadě on nikomu svévolně neubližoval, ale - když mu někdo ubližuje, tak se adekvátně bránit. Výjimku tvořily holky - holky se přece nebijí. Ovšem ve chvíli, kdy se na něj ve škole sesypaly právě holky, a to fackami počínaje a škrcením konče, řekla jsem A dost - a braň se, hochu. Když jsou tak hrubé, tak si zaslouží klidně i nějakou tu hrubší obranu. (V našem případě to nestačilo, protože byly vždy tak dvě, tři, a bohužel vůči tomu našemu tintítku byly ve fyzické převaze.)
Tož tak. Ale toto v sobě přehodnotit není asi tak snadné - pokud je někdo z "historického" hlediska naučen nastavit tvář, tak asi není tak snadné tento přístup změnit...
M.
|
| Xantipa | •
|
(25.4.2005 16:06:44)
Ono nejde o to, říkat dítěti, ať nastaví druhou tvář. Tyhle děti se hrozně špatně brání. Jsou uzavřené a mají strach se bránit. Připadá mi, že ani ne tak o sebe, jako o druhé, aby jim náhodou neublížily. Je potřeba dítě naučit bránit, ale u určitých dětí je to prostě velký problém, je to proti jejich přirozenosti. Nevím, jak jinak to vysvětlit. A u dívek to platí dvojnásob, protože tyto dívky bývají opravdu velmi klidné a uzavřené. U ní těžko můžete chtít, aby někomu vrátila facku.
Ale souhlasím s tím, že dětem se musí od malička vštěpovat, že mu nikdo nesmí ubližovat a i když se neumí nebo nezvládne bránit, musí to okamžitě říct a ROZHODNĚ nesmí mlčet. Že tohle není žalování.
|
| EvčaK |
|
(25.4.2005 16:25:37)
To se mi líbí. Hlavně důraz na to, že se děti mají naučit sebeústě. Naučit je mít hranice nejen v tom, aby neubližovaly, ale že nikdo nesmí ubližovat jim. Dospělí lidé, kteří se to nenaučili, to mají v životě strašně těžké. Znám jich spoustu. A to je smutné.
|
|
|
|
|
|
|
| ZuziP | •
|
(25.4.2005 8:36:04)
Ja si myslim, ze dievcatko to v buducnosti kludne moze zopakovat, ale vystihne chvilu, ked tam nebude nikto, kto by jej jednu strelil. Dokonca to moze zopakovat ako odplatu za facku.
|
|
|
|
| Jana + 3 | •
|
(22.4.2005 20:58:25)
Myslim, ze tim, ze jsi ji uhodila jsi ji ukazala, ze biti je prijatelne....
|
| Šáry | •
|
(22.4.2005 21:08:23)
Jano,
já myslím, že v tomhle případě je lepší jedna zkratová reakce, než hodiny zbytečného mudrování.
Ano, myslím si, že bití JE za URČITÝCH OKOLNOSTÍ přijatelné.
Sama jsem dostala výprask dvakrát v životě, velice dobře si pamatuji, že bylo opravdu proč, můj otec, který mi ho uštědřil, rozhodně nebyl žádný tyran a žádné trauma si z toho do života nenesu.
|
| Božka, 2 dievčatká | •
|
(22.4.2005 21:22:01)
Šárka a Janka, aby som vás uviedla na správny obraz. Myslím si, že je Vám úplne jasné, že som konala v strese, a v tej chvíli mi bolo šumafuk, ako to výchovne zaposobí na Julku. Mimochodom, tá to po chvílke mala "na háku", ja som sa tým určite viac trápila, že som ju udrela ako ona. Majka jej síce vo všetkom ustupuje (nejde len o agresivitu, ale aj o iné veci - vynucuje si všetko plačom, hrabe sa bez dovolenia v cudzích kabelkách, pýta si peniaze, použiva vulgárne slová...)ale keď aj jej z nej povolia nervy, tak dostane výnimočne od mamky aj facku.
A určite si nemyslím, že bitka je pre Julku vhodné riešenie.
|
| Šáry | •
|
(22.4.2005 21:29:06)
Božko, já jsem to taky tak vnímala.
Možná to tak nevypadá, ale já nejsem nijak extra velký zastánce fyzických trestů. Myslím, že daleko největší váhu má důslednost. Mám dítě zatím maličké, vysvětluju, seč mi síly stačí, ale když ho občas lehce třepnu přes plenku, žádné výčitky z toho nemám. POkud to jde bez toho, snažím se to řešit bez toho.
Jen mě trochu nadzvedává přístup, co tu psala Jana "když dítě uhodíš, bez ohledu na to proč a jak, tak mu dáváš najevo, že bít lidi je správné, a ono to je naprosto nepřípustné a zavrženíhodné." Myslím, že ty děti to tak zdaleka neřeší jako my, a když teď své dítě občas třepnu přes tu plínu, třeba to nebudu muset použít vůbec, až bude větší.
|
| Božka, 2 dievčatká | •
|
(22.4.2005 21:50:47)
Šárka, aj keď som sa dnes prvý krát zapojila v rodine.cz do diskusie, viem ako to tu chodí. Chodím tu už pár mesiacov, prečítam, čo píšu ostatní a idem preč. Dnes mi to ale nedalo. Takže sledujem občasné aj tvrdšie strety "plácačiek a neplácačiek". Bolo mi jasné, že keď spomeniem udretie dieťaťa, že sa ozvú jednx aj druhé. Mimochodom, ja som taký nekonfliktný typ, dávam zapravdu jedným aj druhým. Ani v živote nie je nič čiernobiele. Podstatné pre mňa je spokojnosť detí, a nie to aby som mala zakaždým pravdu.
Nechcela som tiež, aby každý so mnou súhlasil. Chcela som len vedieť názor dievčat, čo tu chodia na diskusiu. Toť vsjo.
|
| Šáry | •
|
(22.4.2005 21:57:19)
tak se nečerti, vždyť já s Tebou náhodou souhlasím ;o))
|
| Božka, 2 dievčatká | •
|
(22.4.2005 22:09:58)
Ja sa necertím :))) Mimochodom asi sme tu už len mi dve. Ja už idem, ešte niekedy prídem a snad sa aj zapojím do diskusie. Dobrú noc.
|
|
|
|
| ZuziP | •
|
(25.4.2005 8:43:37)
Sary, preco ta to "nadzvedava"? Ved je nad slnko jasnejsie, ze aj tie najmensie deti sa najviac naucia napodobovanim. Ak ty placnes, placne aj ono (napriklad ine dieta na ihrisku, ktore robi nieco podla neho zle). A bude presvedcene, ze to robi dobre, ved to videla robit mamu.
Toto je uplne logicke.
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(22.4.2005 22:30:50)
co byste dělaly v následujícím případě.
Dneska mi prarodiče vrátili syna s tím, že na pískovišti zlobil, až museli jít pryč. Prý se pral s dětmi. Nevím jak, se mnou to nikdy nedělal. Zkoušela jsem se ho na to ptát. Mlčel. Po několika opakováních mi pouze řekl: "Bral jsem Pavlíkovi pití a vidle." Tečka. Proč mu je bral a proč se pral - žádná reakce.
On prostě ODMÍTÁ komunikovat na téma, který mu není příjemný. To samé s počuráváním. Když se počurá a je pak tázán, proč si neřekl, jestli je mimino, hloupej nebo nemocnej, tak MLČÍ. Nechá se klidně i fyzicky potrestat (plácnutí přes zadek, přes ruku), ale STEJNĚ to udělá znova. A se stejnými reakcemi. I když je ochotnej mluvit o čemkoli jiným, tak na téma ZLOBENÍ prostě neodpovídá a tváří se, že to neslyší nebo že mu to nestojí za odpověď.
Řekněme třeba, že mu je předem řečeno - počuráš se ještě jednou a nechám tě v těch počuraných kalhotách. Stejně to udělá a bez hnutí brvou si hraje v počuraných kalhotách, sice minutu protestuje, ale když vidí, že to nemá smysl, okamžitě se se situací smíří. Než by poslechl, tak si nechá líbit i trest. Opakovaně.
Tak mi prosím vás řekněte, jak byste takové dítě vychovávaly vy. Já ho opravdu nechtěla nikdy bít, nesouhlasím s tím a je mi to protivný, ale bohužel už není jiný řešení než mu přes ten zadek dát. I když.... ani to moc nezabírá.
|
| Božka, 2 dievčatká | •
|
(22.4.2005 23:00:07)
Ani moja dcérka (4,5 r.)sa nechce rozprávať o veciach pre ňu nepríjemných. Myslím si, že aj v prípade tvojho chlapčeka ide o snahu nestratiť svoju tvár, deti (najmä väčšie) sú neradi zahanbené. Ani my dospelí nie sme radi, keď nás pristihnú pri čine, ktorý nás veľmi nectí a nemáme chuť to rozoberať. Dieťa proste vie, že to čo urobilo, bolo preto, lebo bolo žiarlivé, lakomé...atď. ale nechce, aby sa to ďalej rozmazávalo.
Moja dcérka používa aj metódu negovania (nie nepocikala som sa, hoci mám pyžamko celé mokré, aj tak som sa nepocikala). A tiež neznáša, ak o tom čo spravila rozprávam napríklad sestre ("mamka, nehovor o mne predo mnou").
|
|
| papajana | 
|
(22.4.2005 23:27:37)
Monty, podle tvého příspěvku mám pocit, že sice píšeš, že NIC nezabírá, ale používáš jen jeden způsob, jak to s dítetem probrat a řešit. Ten se neosvědčil, co to zkusit přes někoho jiného? Nemluvila bych přímo s dítetem, ale s někým jiným, s panenkou, hračkou, otcem, prarodiči, s někým, s kým si tvé dítě rozumí.Nejdůležitější je ovšem pozitivní motivace, takže ne kárat dítě v situaci, kdy udělá to špatné, ale vyhledávat situace, kdy udělá to dobré, chválit,chválit a chválit, chce to obrovskou trpělivost, ale nátlakem se toho nikdy moc nezmůže, si myslím :o))))
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(22.4.2005 23:40:01)
Papajano,
nemysli si, že to nezkouším pozitivně. Čurání jsme řešili skrz plyšovýho tygra, kterej se kouká, jak je syn šikovnej a čurá do nočníčku. Za všechno, co udělá dobře je chválenej, když splní něco, co slíbil, dostane "odměnu" - jde se někam, kam chce jít, dostane Kinder vajíčko nebo tak. Atd. atd.
Jenže co mám dělat, když se ho ve 12:00 zeptám, jestli nechce čurat, on řekne že ne a ve 12:02 se počurá, tak co s tím?
Bít ho za to je nesmysl. A říkat, že se mu budou děti smát a hračky taky - to se mi nechce, je to takový urážlivý. Snažím se stylem "nevezmou tě do školky, tam se musí čurat na záchod" (do školky se těší), "babička tě nebude chtít hlídat"... nezabírá. A v ostatních věcech taky.
Přitom když je na nočník/záchod co hodinu vysazenej, tak se vyčurá úplně v pohodě.
S ostatníma věcma je to stejný. On ví, že se něco nedělá, ale dělá to schválně. Říkám si, že je ještě malej, akorát se bojím, co pak, když se to nezlepší. Když se ještě začne prát s dětma, tak ho ze školky vyrazí.
|
| Jana Z. | 
|
(22.4.2005 23:52:18)
aha,ted teprve ctu zbytek..
Monty mame deti skoro stejne stare (tedy to moje mladsi)...tak se ptej, ale ukecej ho vzdycky at to teda zkusi i kdyz rika ze ne..vzdyt je porad fakt dost jeste maly aby uz mel vsechno "bezchybne"..
Kdy pujde do skolky?
jana
|
|
| ZuziP | •
|
(25.4.2005 8:51:02)
Monty, co takto sa na to curanie vykaslat a nekomentovat ho? DEti su zahanbene aj same od seba, ak sa im stane nehoda a nase hubovanie, alebo co i len prehovaranie a vecne vypytovanie sa, ci chce curat, moze situaciu len zhorsit.
Poznam mamicku, ktora mala podobny problem so synom a prestal po tom, ako sa na radu psychologicky na curanie jednoducho uplne vykaslala - prestala sa syna pytat, ci uz bol na zachode, ci sa mu chce a v pripade nehody nic nekomentovala, len ho prezliekla. A problem po case presiel.
Ked sa potom o tom rozpravali so psychologickou, tak ta hovorila, ze u neho bol naozaj asi problem ten, ze ho vsetci s tym pocuravanim uz stresovali a on to jednoducho nezvladal a ako na just sa vzdy pocural. Nie naschval samozrejme, proste to prislo!
Ale toto fakt nie je vychovny problem a riesit pri tomto, ci dieta trestat, alebo nie, asi ani nie je treba.
|
| MirkaEyrová |
|
(25.4.2005 9:15:24)
Holky, tak teď Vám něco s tím čůráním povím. Taky jsem to vůbec s tím naším synem neuměla, vůbec jsem netušila, co jako mám dělat, když se vymyká zaběhnutým představám - žádnou Rodinku jsem neměla a ani dobré kamarádky, aby mě dokázaly přivést na nějakou "rozumnou" cestu...
Moje matka mi už od nějakých osmi měsíců podsouvala, kdy už jako syna naučím na nočník. A ona to umí dost dobře - někomu něco podsouvat. Takže její poznámka o tom, že něco člověk dělá blbě, pro mě znamenala něco jako "morální škraloup". Jo jo. Zpočátku jsem takové poznámky vyslechla, a dělala si svoje - tedy nechala jsem dítě svému vývoji. Občas podstrčila nočníček, občas ho na něj vysadila, ale bez stresování ani jeho, ani sebe. Měsíce a roky plynuly. Synovi bylo dva a půl, a pořád v plínkách. Poznámky o nočníku byly čím dál častější, vemlouvavější a káravější, a já se cítila čím dál tím víc jako neschopná, nemožná matka a člověk veskrze špatnej skrzevá ty počůrané plínky.
Tak jsem vyměkla a začala syna nutit. No hrůza! Celé dny se točily okolo nočníku - syn tuto činnost ignoroval a odmítal, takže to znamenalo, že jsem musela být prakticky neustále "tvrdá", přísná, nesmlouvavá - celé dny jsme prostě NEMĚLI ČAS na trochu přívětivosti a vlídnosti a něhy. Trvalo PĚT TÝDNŮ, než syn vzal nočník na milost a smířil se s tím, že MUSÍ, přijal to za své a začal mi "pomáhat" svojí snahou vzpomenout si na čůrání. Samozřejmě pak ještě další týdny trvalo, než se naučil odhadnout svoji potřebu včas, a další týdny, než mohl zůstat bez plínek.
No - akce byla "úspěšná", syn se naučil chodit na nočník. Ale za cenu toho, že naše vztahy doznaly vážné trhliny, neboť jsme se za tu dobu odnaučili spolu vlídně "komunikovat". Syn není mazlící typ, takže to bylo ještě problematičtější udržet hřejivost vztahu - jinými slovy řečeno - náš vztah se ochladil téměř na bod mrazu. Půl roku jsme byli sobě odcizeni a vzdáleni, než se náš vztah usadil (nebo mám říct "můj"? teď fakt nevím...)
Holky, kdybych mohla vrátit čas, věřte, že už NIKDY bych se do podobného boje nepustila a nechala bych to na dítěti. Vyloučit plíny za cenu takového ochlazení vztahu, ne, už NIKDY VÍC.
Takže moje rada - nechte to na dítěti a nenechte se znervózňovat - nestojí to za to. Kolem kakání do plín jsem se už takhle "oblbnout" nenechala - a syn se to naučil téměř ze dne na den a sám.
Držím palce.
M.
|
|
|
|
|
| Jana Z. |
|
(22.4.2005 23:46:06)
Monty,
v jeho veku ma na pocuravani jeste rozhodne narok..
A zpusob komunikace: "jsi mimino, hloupej nebo nemocnej" - to ho muze srazet, je to urazlive, takove jako s pozice silnejsiho..a deti tohle velmi dobre vnimaji..nam dospelym takove jednani neni prijemne, detem jakbysmet..
Pocura se ..i kdyby to udelal schvalne (a neverim tomu ze v jeho veku to dela schvalne, detem staci ze si zacnou hrat a zapomenou se jit vycurat, proste se zaberou do hry a ono TO jeste pocka..) tak to nespravis ani vyhruzkou, ani dotazovani zda je hloupej, ani bitim ..jen docilis spise ze naopak jeste bude trucovat atd..ty s nim primo bojujes, misto "splyvani":-))
Zkus to proste prejit, vzit ho treba za ruku a rict: "pojd tak prevlikneme kalhoty, kdyz jsou pocurane..", nebude se bat Ti pak nahlasit nehodu.. taky je treba holt pri hrani obcas pripomenout odklusat na zachod...
Stane se nehoda i mnohem starsim detem nez je Stanik..
jana
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(22.4.2005 23:56:28)
Jano,
zkusím to upřesnit. :o)
Stáník dejme tomu během hry řekne "Maminko, čůrám." a počůrá se. Ale když má jít spát, tak si bez problémů řekne, že chce čůrat nebo kakat (kakání hlásí vcelku spolehlivě i jindy). Když je to jednou, tak mu samozřejmě řeknu "Tak pojď, sedneš si ještě na nočník, převlíkneme se a dáme čistý kalhotky, a příště už mi řekneš, jsi velkej kluk"... ale když je to počtvrtý během dopoledne, což se taky někdy stane, tak má fakt pocit, že to dělá schválně a zkouším to právě tím stylem "vždyť už nejsi miminko, jsi kluk, a kluci čurají do nočníku... jenom hloupý děti se počurávají..." apod., protože mi to přijde prostě jako truc. Zvlášť když v roce začal na nočník chodit sám od sebe a byl schopný si nahlásit čurání dopředu. Ne vždycky, to je pravda, jenom kakání hlásil úspěšně, čurání tak v 30 - 50% případů. Mě spíš přijde, že je to nějaká pohodlnost nebo nevím, jak to nazvat... on ví, že ho převlíknu a celkem nic se nestane, tak proč by to nedělal dál. Tak zkouším, aby se něco stalo. A bít ho za to nebiju, na zadek sem tam dostane, ale jen za ubližování lidem po výslovným zákazu. Za čurání ne.
|
| Jana Z. |
|
(23.4.2005 0:10:27)
Monty,
jenze on je porad opravdu dost maly..taky zalezi na podminkach..pri hre nebo necem co ho desne zajima - a nase Mikes prave zacala takove to obdobi kdy uz lita v parte ze starsi skoro 5letou segrou..spousta novych podnetu, spousta veci na objevovani (je to neco jineho nez rocni dite)...a ver mi, ze s trosku mokrymi gatemi se objevi nekdy i ta starsi - ta uz mi na dotaz PROC dokaze proste odpovedet...vidis, ze se krouti jak zizala...oni si hrajou a ona proste potrebuje na zachod ale je ji lito ted tu hru prerusit a jit a pak uz to sotva stiha, rozepnout gate, dobehnout na zachod..
Mensi dite to nestihne..on to nahlasi az kdyz uz je pozde..
Jak starsi rostla tak bylo i videt, ze si to uvedomuje a stydi se...pokud jsem reagovala nastvane (treba to uz taky bylo po x te ten den, tak se stahla, urazila a pak naopak mi jeste zutavala v mokrych kalhotech a nerekla mi to...)
Schvalne to nedelaji - i kdyz ten pocit ze si snad delaji legraci znam:-)), pokud se nejedna tedy o nejaky psychicky problem, kdy si touhle cestou vynucuje pozornost - ale i tehdy se nejedna primo o vedome pocuravani se..
Proste to akceptuj jako fakt, vekem se to zlepsi...:-)))preji trpelivost a hodne gati na vymenu:-))
jana
|
| Jana Z. |
|
(23.4.2005 0:18:26)
Monty,
tenhle vek je fakt prave nejvyraznejsi rozdilem mezi tim co stiha mozek a co telo...proto taky to vztekani a trucovani, protoze si kolikrat nevedi deti nevedi samy ze sebou rady..
Navic pokud je takhle chytry, tak o to vic si musi uvedomovat nejakou svoji "nedokonalost",pozor na to ...opravdu s citem...nase starsi je perfekcionistka, musi vsechno umet perfektne...tyhle povahy se nesmi srazet..chvalit, podporovat.. jinak se ti uzavre do sebe, zasekne, bude trucovat atd..
jana
|
|
|
| Xantipa | •
|
(23.4.2005 10:52:44)
možná že něco podobného jsme řešili se starším synem. Já jsem s ním ale šla k lékaři, protože jsem se bála, zda za tím nění nějaký zdravotní problém. Nějaké speiální vyšetření nedělal, jen jsme si povídali. Lékař mi vysvětlil, že kluci většinou neradi sedí na nočníku nebo odbíhají čůrat. Nepřipadá jim to důležité tak, aby opustili pro ně důležitou věc. Prý je to záležitost v jejich mozku - dívky a kluci se chovají rozdílně. Prostě v okamžiku, kdy se ptáš, akutně čůrat nepotřebuje, třeba za 2 minuty už jo, jenže to už zase nestihne, takže max. oznámí, že čůrá /do kalhot/. Já jsem s tím nic nedělala. Prostě jsem mu jen řekla - tak pojď, převléneme se, ale zlobí mě to, protože příště už možná nebudeš mít co na sebe. Jemu to bylo evidentně jedno. Taky jsem občas slyšela - takový velký, ten náš už se nepočůrává od roka. Na to jsem odpovídala - No a co, než půjde do školy, tak se to snad naučí. Přešlo to nějak samo, ani nevím. Možná by to nechtělo tolik rozebírat - je konstatovat - ach jo, zase jsi se počůral. Nevěřím tomu, že by se to tvůj syn nenaučil sám - hloupý určitě není a jestli má zdravotní problém, sama přijdeš na to, kdy ho řešit. Já osobně bych to asi začala řešit těsně před nástupem do školy - aby se mu tam nesmáli a neměl z toho nějaké trauma.
|
| ZuziP | •
|
(25.4.2005 8:56:47)
Xantipa, tentokrat s tebou suhlasim uplne do poslednej bodky. ;-)))
|
|
|
| ZuziP | •
|
(25.4.2005 8:54:42)
Monty, ako myslis, ze sa citi "cerstvo pocurane" dieta, ktoremu povies: "vždyť už nejsi miminko, jsi kluk, a kluci čurají do nočníku... jenom hloupý děti se počurávají..." To moze byt pre neho teda poriadne stresujuce. Co keby si mu skusila povedat: "Nevadi, nerob si s tym starosti, aj ked si sa pocural, neznamena, ze si hlupy. To sa stava." Mne to pripada tak, ze takto by si viac veril. Co myslis?
|
|
| markéta, Tereza 7/03 | •
|
(26.4.2005 15:38:36)
Co se týká čůrání, zkusila bych neptat se ho. Moje holka chodí přes den bez plín od roku a půl a počůrá se tak jednou za měsíc v situaci, kdy je něčím zvláště zaujatá - nové prostředí, návštěva, nová hračka apod. Vynadám jí, ale v duchu se nezlobím a považuji to spíš za svojí chybu, že jsem na to měla myslet a posadit jí sama na nočník. Jinak si běžně říká sama. To na úvod, abych osvětlila schopnost mého dítka chodit na nočník. Když se jí zeptám sama od sebe, jestli chce čůrat, řekne mi ne. Ale když jí posadím, zpravidla se vyčůrá a třeba i hodně. Zjistila jsem, že když se jí ptám i na jiné věci, většinou odpoví ne ale hned vzápětí to chce. (Např. "chceš napít" podávám hrnek. "ne" "tak ne" odpovím a otočím se, že položím hrnek na stůl "napít, napít" zní okamžitá reakce a napije se) Takže tam, kde je mi jedno, jestli odpověď bude znít ano nebo ne, jí občas nabízím - například napít, ale kde chci pozitivní výsledek, tak prostě řeknu, že to tak bude. A Tereza to většinou akceptuje a neříká "ne" - protože jsem se jí neptala.
Dále musím říct, že jí nemůžu dávat nic na výběr. Např. nánu uklidime do krabice nebo kočárku, vezmeš si tuhle čepici nebo tamtu, chceš napít mléko nebo šťávu apod. Jakmile dostane na vybranou, vybere jednu možnost, ale když ji chci realizovat, okamžitě chce tu druhou. Když se tedy otočím ke druhé možnosti, chce tu první. A tak to jde dokola. Asi by chtěla obě. A pak začne vřeštět a kňourat ať už vyberu kteroukoliv. Takže já rozhodnu, že si vezme tyhle tepláky a na nic se neptám. Když jsou náhodou neuklizené také světlé kalhoty a začne je tahat, že nechce tepláky, že chce kalhoty, řeknu jí, že ne, že jdeme na písek a tam by je ušpinila. Dostane je, až pojedeme k babičce. A v 95% to vezme na vědomí a je klid. Prostě jí dám nějaké vysvětlení, proč to bude tak, jak jsem řekla já a i když tomu vysvětlení nemůže vždycky úplně rozumět, uspokojí jí to. Mohu vás, maminky, ujistit, že je mi fakt jedno, jestli večer panenku uklidíme do krabice nebo do kočárku, jenže když jsem jednou povolila obě možnosti, pořád jí nosila sem a tam a nebralo to konce a když jsem tedy řekla, že bude v kočárku, začala kŇourat, že v "kabici". Řekla jsem "no tak jí dej teda do krabice" - pokračovala v kňourání "do kočáku". Od té doby má každa hračka svoje místo a je klid. Když je nějaká nová, přidělím jí "úklidové místo" a je to bez problémů.
Předpokládám, že až bude větší, bude schopná pochopit "buď a nebo". Ale teď mi přijde, že chce obojí a je pak zklamaná, že nejde oboje. Takže já rozhodnu, co bude, když je potřeba, odůvodním a je klid. (I když někdy je fuška honem vymyslet důvod, proč si vezme mikinu s kočku a ne mikinu s medvědem, proč bude mít k snídani kakao a ne mlíko apod. :-)))
|
|
|
|
| Šáry | •
|
(22.4.2005 23:53:23)
Monty,
a nechceš toho po Stáníkovi moc? Jana Z má pravdu, v jeho věku má na počurávání ještě nárok, já mám dítě o pár měsíců mladší a o nočníku si můžeme nechat jen zdát. Doktorka mi říkala, že chytrým dětem to prý trvá dýl ;o)) Já taky občas říkám, že je to ostuda, že jiné miminko je menší a na nočník už chodí, když se tam náhodou vyčurá, tak provozujeme radostné divošské tance ;o))ale jiný než takhle mírňoučký nátlak používat nechci, myslím, že to není zlobení, jen nezralost.
To samé s otázkou PROČ - myslím, že takhle malé dítě není ještě schopno na to odpovědět, a navíc po návratu z pískoviště si už těžko bude pamatovat své pohnutky. Za tohle bych ho taky asi neplácala, možná jen přímo na tom pískovišti, kdyby ubližoval jinému dítěti a nechtěl toho nechat.
Myslím zkrátka, že na to, co po něm chceš, ještě není dost zralý.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(23.4.2005 0:05:53)
Do školky je napsanej od září, ale půjde až od ledna, v lednu mu budou tři.
Holky, já bych to po něm nechtěla, kdyby v jinejch oblastech nebyl chytrej až moc. Přijde mi to jako nevysvětlitelný nepoměr - dítě, který ve dvou letech a čtvrt zná všechny barvy, všechny zvířata, skoro půlku abecedy, čísla asi do osmi, značky některých aut, jména prstů na rukou, pamatuje si každou reklamu, desítky písniček a básniček, dítě, který samo začíná pracovat s myší u počítače, kde spolu hrajeme hry pro starší děti a on to VÍ (dejme tomu hra, kde kluk předvádí zvířátka - má chlupy, rychle běhá, jí maso - a dole je pět obrázků zvířat a dítě má říct, který to je)... a to všechno sám ze svý vůle, nikdo ho do toho netlačí...
Upřímně, já z toho mám spíš strach, sama jsem taky byla dítě, který je moc "intelektuálně napřed" a měla jsem dost blbý dětství a málo kamarádů, další věc je, že bude tím víc náchylnej k nějaké té duševní poruše - rodiče má "cvoky" oba dva - ale když už teda je chytrej, tak mi přijde divný, že ausgerechnet na TOHLE (ani tak nejde o to čurání, ale o to ubližování) je takovej... zatvrzelej. Mám z něj pocit, že on prostě nepřipouští možnost, že by na něco neměl nárok, je tvrdohlavej, ráznej, nesnese odpor... a do kolektivu je to hodně blbá kombinace. :o(
|
| Šáry | •
|
(23.4.2005 0:14:31)
NO právě proto, že je chytrej, nemůže být dokonalej - to by bylo moc dobrýho najednou ;o))
A to s těma chytrýma dětma mi doktorka fakt říkala - že se učejí na nočník pomaleji ;o)))
|
|
| sally | 
|
(23.4.2005 0:56:29)
Monty,
no mě přijde, že jsi to ty, kdo z něj dělá geniálního magora. Že by mu možná prospělo, kdbys ho brala trochu jako "dítě" - a tím nemyslím šišlání a žvatlání, ale respektovat to, že on není schopen některé věci popsat nebo verbalizovat. Třeba proč bral Pepíčkovi na hřišti pitíčko - třeba se nudil, třeba chtěl, aby si ho někdo všímal, třeba se mu líbila ta krabička - to všechno může v jeho podání znít "já jsem to chtěl" - a přitom důvod je něco jiného.
Dělání naschválů - může to být čistě zapomětlivost (či zabranost do nějaké hry či činnosti), ale může to být i určité volání po pozornosti. Jestli tomu dobře rozumím, tak táta na něj docela dost kašle - a ty sama v určitých ohledech taky. Tvoje pohrdání maminama, pískovišti atd. je poměrně nepřehlédnutelné - i pro malé dítě. Jak se má cítit, když by třeba tuze chtěl být na pískovišti, ael z tebe cítí pohrdaní pro takovou blbou činnost? Navíc ty nejsi máma, která je pořád dostupná - pracuješ, máš svoje zájmy, nejsi k dispozici kdykoliv tě on potřebuje. Nic proti, ale možná by to chtělo nějaká pravidla a nějakou pravidelnost. Ne "teď mám kšeft, tak se o tebe bude starat čtrnáct dní babička" a "teď nic nemám, tak si budeme hrát spolu" - ale aspoň nějakou jistotu, přes kterou nejede vlak - např. i když zrovna bude 14 dní hlídat babička, tak každé úterý dopoledne jdete spolu plavat (nebo třeba každou sobotu jdete sami dva spolu na oběd nebo do ZOO, nebo do divadýlka nebo... to je jedno). PRostě najít určitý moment, kdy tě on má sám pro sebe (a ne, to že jsi s ním celý den doma a mastíš u toho příspěvky na Rodinu, to nepovažuju jako "čas pro sebe" - chce to fakt někam vypadnout a něco spolu dělat). Možná že určitý řád a systém ve vašem rodinném životě by prospěl vám oboum.
|
| Zuzana | •
|
(23.4.2005 7:18:48)
No, Sally, tos mne fakt hnula zluci,
jak muzes vedet, ze Monty na svoje dite kasle?
Protoze zivi rodinu?
Zaradit se k holkam,
co nemaji nic jinyho na praci
(penize pro ne vydela manzel)
jen se predhanet, ktera lip vychovava dite,
a jinejm predhazovat, co jsou za spatne matky,
to je fakt uzasny...
to se radeji hlasim k Monty pohrdani piskovistema i s jejich omezenym osazenstvem, ZDAR!
|
|
|
| Pusinka | •
|
(23.4.2005 6:33:41)
hmmm.... diskuze se pomalu schyluje k pouhému ujišťování, že cokoliv dítěti nejde, je to známkou příští geniality.
ve 2,5 letech nezvládá nočník? Je na to moc chytrý.
je nezvládatellný ? to prostě přílíz chytré děti dělají. O nic vlastně nejde.
|
| Šáry | •
|
(23.4.2005 9:59:02)
Pusinko,
i prdlačku ;o))
Já jsem mluvila jen o nočníku a to v té souvislosti, že se člověk nemusí hroutit, když jeho dvouleté dítě nemá tenhle návyk ještě vypěstovaný. Prý k tomu musí dozrát a stává se, že je to téměř ze dne na den. Že nemusí podléhat nátlaku babiček a tetiček "jak TO, že ještě NECHODÍ na nočník", nezoufat si z toho a popřípadě se neuchylovat k - podle mě - drastickým metodám, o kterých se občas maminky na pískovišti baví, jak vytrénovat na nočník roční, rokapůlleté dítě pomocí fyzických trestů, zakazování hraček a podobně. Na to bych fakt neměla žaludek.
A to s tím chytrým dítětem, to mi naše výborná doktorka fakt říkala, ale já to nemyslím jako nějaké nafukování, jak našemu geniálnímu mazlíčkovi všechno odpustit, ale spíš jako útěchu, aby člověk nevyšiloval, že všichni ostatní už jo a my ještě ne...
|
|
|
| Líza |
|
(23.4.2005 7:32:07)
Monty, ono to děsně svádí brát ho tak vyspělýho, jak je v některých oblastech. Ale připadá mi, že tím spíš, když je v něčem napřed, musí být něco jinýho, co ještě "nestihl".
Pokud počítám dobře, tak je mu teď tak dva a čtvrt? Myslím, že do ledna se hodně věcí změní i normálním přirozeným vývojem, jen tomu dej čas. Vím o čem mluvím, před rokem a kus jsem se o naší Jocce radila s dětskou psycholožkou, ted jí jsou tři (právě zítra) a je sice velmi svá, ale už z ní nelezu po zdi.
Řekla bych, že by to mělo jít trpělivou důsledností, i když máš pocit, že to nikam nevede. Vydrž a dej tomu víc času, takovej prťousek má ještě na leccos opravdu nárok :-))
Jo a když Verča jednu dobu považovala chození na nočník (do té doby skoro perfektní) za zbytečnou zdržovačku, tak jsem ji prostě naučila si ty věci přepírat. Nebyly jí ještě tři. Nebyl to trest, nenadávala jsem jí, ale prostě jsem jí vždycky dala do umyvadla vodu a ona si vymáchala počůrané věcičky. Bavilo ji to jen chvíli. protože jsem ji nenechala si s tou vodou hrát, trvala jsem opravdu na tom máchání a vyndání a ona si během dost krátké doby spočítala, že se jí víc vyplatí přerušit hru a jít včas na nočník, než pak ztrácet čas u umyvadla :-)
Ale hlavně mu dej čas...a´t si je napřed v čem chce, je to jenom batole. Spoustu věcí si nepamatuje, nebo neuvědomuje, příčiny a následky dává dohromady s potížema, schopnost ovládnout své impulsy a radši poslechnout co mu někdo říká má malou, a pokud jde o to, sám se zbrzdit protože sám vím, že se něco nesmí...to pro něj může být ještě nadlidský úkol :-))))
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(23.4.2005 9:39:10)
Lízo,
to by byla pro syna odměna, kdyby se byť i na pár minut dostal k umyvadlu s vodou. :o) Máchat se ve vodě je jeho nejmilejší hra, pořád chce mejt nádobí nebo si aspoň mýt ručičky... to by se pak asi počurával tím víc. :o)))
Sally,
rozhodně netvrdím, že je syn "geniální magor". Je prostě oproti TABULKÁM psychomotoricky napřed, prakticky od narození, to je vše.
Ohledně toho "nevěnování" - jistě, mohla jsem být tři nebo čtyři roky na MD a plně se věnovat dítěti. Dodnes bychom s ním bydleli v 19ti metrový garsonce a když by náhodou chtěl něco, co nepatří k základním životním potřebám, tak by měl smůlu, protože bychom na to neměli.
To, že ho odbývám stylem "nemám na tebe čas" je nesmysl, když pracuju, má vždycky zajištěný hlídání nebo spí. A pokud je "hlídací teta" u nás, tak mě může kdykoli vyrušit, přijít, něco chtít a já mu vyhovím. Moje "koníčky" spočívaj momentálně v tom, že si 2x až 3x za měsíc dovolím jít s kamarády do hospody, obyčejně až v době, kdy syn spí. Dokud byl kojený (9 měsíců) nebyla jsem večer pryč ani jednou.
Je to věc názoru, co je to "starat se o dítě"; mě zas jako starání nepřijde vypustit ho na pískoviště a tam dvě hodiny krafat se ženskýma. Když jde na pískoviště, tak s někým, kdo se mu i tam věnuje (prarodiče, teta). Nedostatek péče si já osobně představuju jinak.
|
| Šáry | •
|
(23.4.2005 10:04:29)
Já myslím, že starat se o dítě nespočívá být mu 24 hodin za zadkem a úzkostlivě sledovat každý jeho pohyb. Prostě, jak Monty, říkáš - být tam pro něho, když něco potřebuje, ale klidně i ho na ty dvě tři hodiny vypustit na pískoviště, krafat tam s maminama a po očku se koukat, jestli zrovna není potřeba zasáhnout. To dvou-, dvouapůlleté dítě si už taky umí a potřebuje chvíli hrát samo.
MImochodem, jsem "matka na plný úvazek" tedy přes den (pracuju až v noci), hlídání máme málokdy a řeknu vám, že už mi z toho hrabe a že mám dojem, že bych se možná přes ten den dítěti věnovala víc, kdybych od něho občas měla nějakou pauzu, takhle mě to, přiznám se, občas i otravuje. Takže model "být tu 24/7 JEN pro svého miláčka, na věčné časy a nikdy jinak" nemusí být vždycky ten nejšťastnější.
NO nic, asi se přesunu do "krkavčích matek" :o))
|
|
| Ja a zase ja | 
|
(23.4.2005 10:14:29)
Monty
a co třeba to zkusit,že když se počůrá tak se převlíkne sám? Nebo by mu nevadilo běhat v mokrých gaťatech? Mno můj synek je hyperaktivka jako hrom ještě ted a to mu bude 10. Když mu byly dva tak nočník pro něj byl nová atrakce takže na něj chodil celkem často jen tak.Ve školce se to naučí,jiný prostředí a tak.
A k těm "zlobivým" dětem na pískovišti,kde jinde se asi maj vyřádit než právě venku? Doma v obýváku??
|
|
| sally |
|
(23.4.2005 18:40:36)
Monty a Zuzano, přečtěte si laskavě znovu co jsem psala - ne že má MOnty sedět na zadku s dítětem 24 hodin denně, ale to, že mu má dát nějaký řád - třeba jednou za týden mít vyhrazenou půlhodinu, kdy dělají něco spolu... bohužel považovala bych za ideální, že dítěti se věnuje ten z rodičů, který má méně pracovních povinností, Monty si zvolila životního partnera, který ani nevydělává, ani se nevěnuje dítěti - tka je to holt všechno na ní a musí hledat nějaké kompromisy mezi prací a péčí o dítě. Dítě které nemá žádný řád, a to ani v tom, jestli někdy (a kdy) uvidí tátu / mámu a lítá mezi různými hlídacími institucemi (školky, babičky, hlídačky), to má skutečně dost těžké.
|
| Zuzana | •
|
(23.4.2005 19:18:17)
Mne jenom rady od holek, ktere nemaji nic jineho na praci, nez se predhanet, kdo je lepsi matka, vzdycky nadzvednou, obvlast kdyz jsou davane nekomu, kdo ma krome ditete jeste na starosti obzivu a splaceni bydleni.
A vubec, nevim, jak si na to prisla, ze u Monty nepanuje zadny rad...ja s nima nebydlim a nikdy jsem ji nevidela a jenom z toho, co tu pise,
si to nedovoluju tvrdit. Ty jsi, Sally, doslova napsala, ze Monty na svoje dite taky tak trochu kasle a to je velka urazka presne ve stylu slepiciho mozku mamin, ktery kafraj na tom piskovisti, protoze jsou zaopatreny a nemaji nic jinyho, v cem by se predhanely.
ja mam pred Monty velky respekt, co vsechno sama zvlada je obdivuhodny!
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(24.4.2005 20:20:18)
ale to je dost falešná představa, že syn někde mezi někým "lítá". On má pevnej řád v tom, že si ho (když je v Praze) bere na odpoledne v přesně danou hodinu babička a děda, přesně v danou hodinu ho vrací; hlídací tety jsou s ním obyčejně doma v mojí přítomnosti. Večery trávím (až na výjimky) se synem každý den, víkendy taktéž, každý víkend má nějaký program, na který se může těšit - výlet na chatu, k babičce, do ZOO apod.
Takže to není tak, že bych ráno hodinu prozváněla telefon a hledala, kam ho strčit. :o)
|
|
|
| Marťa11 |
|
(25.4.2005 17:02:53)
omlouvám se dopředu, celou diskusi jsem nečetla... ale musím se na jednu stranu Monty zastat, Stáník určitě není nijak zanedbávaný, s babičkou atd. je určitě rád, když jsem ho viděla, vypadal spokojený :-)))
na druhou stranu Monty má hodně sklony přehánět ale myslím, že to k ní tak nějk patří :-))) a navíc, když moc nechodí se Stáníkem mezi děti (ale to neznamená, že Stáník nechodí mezi děti) tak nemá až tak možnost srovnání... mně třeba Stáník připadá úplně normální kluk jeho věku, jediný, v čem bych řekla, že je šikovnější je, že hezky mluví... jinak každé dítko v tomto věku je v něčem lepší, v něčem horší a to je normální nebo ne? Náš kluk umí také značky aut, na počítači hraje sám docela dlouho, včetně toho, že si dá CD sám do počítače atd., jezdí na kole, koloběžce (bude mu 2,5 roku), bez plín je už dlouho, zn všechna písmenka... ale zase mluví tak nějak normálně a malování, bádničky atd. ho naprosto nevzrušují... často slýchám jak je extra živý a šikovný, ale já myslím, že je normální :-))) znám zase děti, které krásně zpívají, malují apod., prostě každé dítko je šikovné na něco jiného a něco jiného jej baví a to je dobře :-)))
M.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(25.4.2005 17:15:55)
MD,
neříkám přece, že není normální. Nenormální by mi přišlo, kdyby znal jména všech hub latinsky a stříhal domácí video. :o)))
Normální je velice širokej pojem. Jenom je prostě v některých věcech obtížněji zvladatelnej. Dělá mu prostě problémy přijímat autoritu - jednak my ho vychováváme dost liberálně, ne že by si směl všechno dovolit, to ne, ale v porovnání s rodinama, který dobře znám, tak myslím, že je vedenej tak, že ho víc akceptujeme jako osobnost a snažíme se být spíš partneři než vyloženě "rodiče" a pak to má taky trochu v genech - ale bohužel i v případech, kdy na tom dodržování pravidel musíme trvat. A to je třeba to ubližování. Že rozbil šuplík v lednici nebo dejme tomu počmáral zeď, za to nebyl trestanej, to se mu jen vysvětluje, ale když pořád tluče lidi nebo je kouše, tak občas dostane naplácáno. Jenže on to odmítá přijmout, je za to trestanej pořád dokola a zatím žádnej efekt.
|
| Marťa11 |
|
(25.4.2005 17:24:42)
Monty, tak přijeť k nám a uvidíš, že není jediný, kdo má problém s autoritou a to jsem na rozdíl od tebe absolutní "konzerva" rodič :-)))
Já jsem jen chtěla napsat, právě to, co jsi napsala přede mnou... že extra šikovný by mi přišlo dítko, které by třeba četlo a psalo nebo hrálo na klavír nebo tak nějak... Tedík taky zná písmenka (až asi na 3), značky aut (myslím, že snad všechna co potkávánme), teď ho zrovna baví dopravní značky, řve na mě zezadu ze sedačky "pozor pchechod" apod. :-))), ale to je všechno normální... je šikobvný pohybově, ale zase je nešikovný na malování, to ani není malování jen čmárání apod., jen jsem chtěla napsat, že
NEZNÁM DÍTKO KTERÉ NENÍ V NĚČEM NAPŔED
a co se Boba týká, to snad byla ironie, ne? :-))) nebo si fakt myslíte, že to bylo psané vážně? :-)))
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(25.4.2005 17:26:39)
Znám hodně dětí, které jsou oproti Stáníkovi HODNĚ NAPŘED v kázni. :o)))
Resp. skoro všechny, který znám. :o)))
|
| Marťa11 |
|
(25.4.2005 17:28:52)
tak v kázni také nesoupeřím :-))) třebaje srovnají ve školce :-))) když na rodiče kašlou :-)))
Ps. hlavně mě nekamenujte, to je ironie... tak trochu, aby se do mě někdo nepustil, že nevychovávám :-))), já se fakt snažím :-)))
|
|
|
|
| Xantipa | •
|
(25.4.2005 17:42:44)
Za malování po zdi snad už děti nikdo netrestá. Děti asi zdi nějak magicky přitahují. Naši kluci, i když věděli, že nesmějí, tak prostě nevydrželi a na zeď prostě malovat MUSELI. Takže teď už má neovladatelnou chuť malovat na zeď jen ten nejmladší, starší z toho asi vyrostl a raději maluje na papír. Jen je tabu malování v obývacím pokoji a pokoji dcery. Kupovivu to dodržuje a ani čárka. A až z toho vyroste, tak vymalujeme. Teď mi to připadá trochu zbytečné.
|
|
|
|
|
| Pawlí | 
|
(23.4.2005 11:04:38)
Měla jsem podobný problém. Náš syn je Drak a velmi šikovný a tak mi dělalo docela problémy oddělovat to že umí počítat to 20 a neumí si obléknout mikinu, umí si pustit PC a hrát si na něm a plete si boty. Až když ho chvilku hlídla sousedka, která má "normální" dítě a byla hrozně překvapená z toho co všechno už umí "na víc". Tak mi došlo že mu ještě nejsou 4 roky a že po něm nemůžu chtít aby byl "na před" ve všem když už je v něčem :-).
|
|
|
| Xantipa | •
|
(23.4.2005 10:58:32)
Nevěděla jsem, kolik je tvému malému. Teď je mu necelých 2,5 let, tak proč řešíš počůrávání. Nech to prostě být, vyřeší se to samo.
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(23.4.2005 12:14:15)
Docela mě překvapuje, že tolik lidí používá formulku "Jsi už velkej kluk / velká holka." Mně taky štve, když vim, že dítě už něco umí a jen to zrovna nechce udělat (třeba se obout), ale to pak říkám "To už umíš, tak se koukej obout sám.", ale abych po něm něco chtěla jen proto, že už na to má věk? A kdo to jako určil, že už na to má věk? Jiný děti, který zas byly pozadu nebo napřed v dalších věcech?
Nemyslim si, že to je naschvál, když se dítě počůrá při hře - děje se to většině dětí a je to naprosto logický, že když jsou zaujatý hrou, nesledujou tolik svý tělesný pochody. Kor u Montyinýho Stáníka, kterej ještě neměl období, že by chodil stoprocentně - ta část života, kdy choděj děti na nočník jak kdy, může bejt docela dlouhá, kor když začínaly tak brzo (páč kluci k tomu většinou stejně dozrajou až mezi druhym a druhym a půl rokem, ať už přestanou dostávat plenky v roce nebo ve dvou) a myslim, že bez ohledu na to, jestli říkají 3 slova, nebo čtou knížky.
Jinak náš Kili taky dokáže pro získání pozornosti dělat i věci, o kterých už ví, že mu za ně vynadám - pro děti je lepší taková pozornost, než žádná...
|
| Šáry | •
|
(23.4.2005 12:32:39)
Jeno,
naprostý souhlas...
|
|
|
| sceptre | •
|
(24.4.2005 23:38:21)
Silně mi to připomíná mého syna. Teď je mu 9! a na záchod dobíha na poslední chvilku a někdy nestihne. Taky jako malý všechno brzy uměl (číst, počítat, psát písmenka) Je to znak LMD, psychika dozrává později než inteligence. To je ten nepoměr o kterém píšeš. Zkoušela jsem domlovat, plácnout na zedek, nic. Jednou se to srovná. V dospělosti to dělat nebudou :-)
|
|
| Bob | •
|
(25.4.2005 13:02:24)
No, očividně pokládáš svého kluka za génia, ale v jeho věku by bylo divné, kdyby všechny barvy, všechna zvířata, všechna auta a názvy prstů neznal. Většina takhle starých dětí v mém okolí toho zná podstatně víc - například jména všech amerických kosmonautů, latinské názvy všech hub, které rostou v Česku - holčička jedné kamarádky už hry na počítači odmítá a raději stříhá a otitulkovává rodinné video, i když je pravda, že té už jsou dva roky a pět měsíců.
Stáník nijak zvlášť napřed není, ale zřejmě není ani moc zaostalý. Teda myslím.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(25.4.2005 13:26:40)
No, Bobe, a kde že to žiješ? Protože tady na Pardubicku a Chrudimsku dvou a čtvrtleté děti sotva začínají mluvit v jednoduchých větách. Prsty barvy a kosmonauti jsou jim šumák :-) A nebo se v našich dvou MC setkávají samé zaostalé děti :-)
|
| Líza |
|
(25.4.2005 13:31:01)
Taky přemýšlím nad zaostalostí většiny dětí v naší MŠ, které často ve třech letech umí nespolehlivě tři čtyři barvy, některé ještě celkem špatně mluví, někdo už nakreslí postavu a jiný jen čmárá...kosmonauti, latinské názvy hub apod. se netýkají ani mé žleté dcery a ta tedy zaostalá rozhodně není...Bobe, srovnej si měřítka s realitou :-)))
|
| Líza |
|
(25.4.2005 13:33:27)
žletá je samozřejmě 6letá, možná tu hraje s tou zaostalostí roli dědičnost :-)
|
|
|
|
|
| & |
|
(25.4.2005 14:37:39)
Bobe
Dobry. ;-}.
Nejsi nahodou Bob, ktere mu se minuly tyden narodila dcera Barborka, tak koukas na maminovsky stranky. {Podle prispevku bych to tipovala}. jestli jo, tak zdravi p. domacii.
|
| Bob | •
|
(25.4.2005 16:38:09)
Nejsem.
Váš údiv mě zarazil - že by děti v mém okolí byly nadprůměrně chytré? Doteď jsem je považoval za normální.
|
| MirkaEyrová |
|
(25.4.2005 17:10:04)
Bobe, holky mají pravdu - jsi úplně mimo. Průměrné dítě ve dvou letech (dokonce ani ve třech letech!) skutečně nebude znát jména kosmonautů ani latinské názvy čehokoliv! Pokud se takové děti vyskytují ve Tvém okolí, patrně jsou skutečně nadprůměrně nadané (nebo sis eventuelně nevšiml dobře jejich věku).
Pro zajímavost můžu napsat, jak s námi komunikoval můj syn, když mu byly přesně tři roky. Např.:
"malanan ak" = namaluj vlak
"máma malanan" = mámo, maluj
"bán šídit" = pán řídí (auto)
"šeto šítí" = svítí světlo
"kula iči" = větší kola
"čičí ňam myšku" = kočka jí myšku
a k nejdelším proslovům patřily takovéto věty:
"tepý né, žima nohy" = není mi teplo, zebou mě nohy
"tum naša tady, okiňky tady, deše, kuň, šuňu" = tady je náš dům, tady jsou okna, dveře, kůň a slunce
Stačí?
Jak by mohl hovořit a znát takové věci, o kterých se rozepisuješ???
Připouštím, že náš syn v té době mluvil méně a hůře než valná většina dětí (patrně mimo jiné pro srůst uzdičky pod jazykem) - ovšem i kdyby mluvil více, přesto to naznačuje, že vývoj dětí je asi odlišný od Tvých představ.
Apropos, pokud by se Ti zdálo, že můj syn patří k podprůměrně inteligentní části populace, tak jsi na omylu - v pěti letech byl schopen číst nápisy a krátké verše, a před nástupem do školy uměl počítat do sta, sčítat do dvaceti a orientoval se v tisících, nyní po přestupu na jinou školu (v první třídě), na které se prvňáci učí tzv. genetickou metodou čtení, čte údajně nejplynuleji z celé třídy (25 dětí) apod.
Tož tak.
M.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(25.4.2005 17:18:06)
No vzhledem k tomu, že se naše dětská doktorka divila, že ve dvou letech dítě pozná dinosaura, asi jí taky do ordinace nechodí moc dětí, co by znaly americký kosmonauty. :o)))
|
| Marta | •
|
(25.4.2005 17:48:19)
MOnty,
možná paní doktorku upřímně překvapilo, že zrovna Vaše dítko pozná dinosaura :-) :-) :-)
|
|
|
| EvčaK |
|
(25.4.2005 17:26:39)
Jejda, to opravdu někdo bere vážně, to co Bob napsal? Vždyť to byl vtip.
|
| MirkaEyrová |
|
(25.4.2005 17:41:32)
(Evčo, původně jsem to taky tak pochopila. Ale když se Bob ozval podruhý, bez smailíků, tak jsem si řekla, že to možná myslel vážně. --- Nicméně, stejně to bylo roztomilý, jak to naše děťátko roztomile žvatlalo:-))))))
M.
|
| EvčaK |
|
(25.4.2005 17:43:38)
Tydle "Boby" známe. Přijdou, aby rozčilovali nic netušící lidičky.
|
|
| Bob | •
|
(25.4.2005 18:02:01)
Držím Ti palce, Mirko. Budu se za Tebe a Tvé dítě modlit.
|
| MirkaEyrová |
|
(25.4.2005 23:07:46)
Podle toho, JAK píšeš, Bobe, se zdá, že jsi buď skutečně úplně mimo, nebo si z nás děláš nezřízenou švandu. Milej zlatej, můj synek prošel rukama dvou nezávislých pediatriček, zhruba čtyřech psychologů a jedný psychiatričky (problémy s psychosomatickými potížemi, začleňováním do kolektivu apod. - nemá naprosto žádný vliv na inteligenci), a ani jeden z nich si "nevšiml" žádné odchylky od průměru. Naopak se mi zdálo, že je hodnocen jako šikovný, a jedna z psycholožek naznačovala "mezi řečí", že je patrně dost inteligentní.
Takže nechápu, čím by měl syn být "tak pozadu", aby si vysloužil Tvoje laskavé modlení. --- Mimochodem, celé dny si hraje na pana učitele, a místo stavebnic si denně píše NĚCO od svých pěti let - počínaje jízdními řády přes seznamy nákupů, pohádky, zábavné knížky pro předškoláky až po "učebnice". V šesti se solidně vyznal v mapách, a měl období, kdy místo kreslení aut vytvářel společenské hry a mapy. Úplně zaostalej, že?
M.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(25.4.2005 23:13:45)
Mirko,
samozřejmě že je. Rozezná například Agaricus hortensis od Amanity phalloides? :o)))
|
| MirkaEyrová |
|
(26.4.2005 8:17:19)
Jo, Monty, asi máš pravdu, nejspíš je syn vážně zaostalý, neboť ve svých sedmi letech neovládá plynně šest světových jazyků slovem a písmem!
Horníkům zdar!
M.
|
| Bob | •
|
(26.4.2005 12:24:45)
Ne, to není důvod ke znepokojení, že neumí sedm jazyků. V sedmi letech skoro žádné dítě neumí sedm jazyků, pravidlem je jeden cizí jazyk, třetina dětí umí dva. Abych byl upřímný, sedm jazyků neznám ani já. Ale stejně tak, bohužel, není normální, aby tříleté dítě říkalo "malanan ak" nebo "kula iči". Ve třech letech děti mluví v celých a smysluplných větách, argumentují a používají metafory. Kolik znáš dětí kromě těch svých? Já se pravidelně stýkám asi tak se třiceti - skoro každý chlap u nás na šachtě jich má několik. Zřídili jsme si tu v Karviné takové soukromé MC, teda OC - chlapi, co mají po noční, hlídají děti těm, co jsou dopoledne na šichtě.
|
| EvčaK |
|
(26.4.2005 12:40:51)
No tak teď už snad každá i ta nejbezelstnější duše ví, jak své příspěvky Bob myslí. Pokud na něj budete reagovat dál, bude Vás dál zbytečně vytáčet "srandičkama".
|
| Bob | •
|
(26.4.2005 12:51:32)
Mno jo, duše, která nezná ani Ladislava Klímu, je dostatečně "bezelstná". To je citlivá formulace, EvčoK.
Už mě unavuje, že se tu zpochybňuje, cokoli řeknu. Každá máte zkušenosti s jedním, dvěma dětmi, a jste chytré. Přijďte se podívat do našeho klubu, možná si opravíte názory na horníky a jejich děti. Je to tu v Karviné, sídliště Ráj, ulice Ciolkovského 345/10a. Ptejte se po Bobovi, bývám tu od osmi do čtyř, pokud zrovna nemám ranní.
|
| Radka | •
|
(26.4.2005 21:00:06)
Bobe,
tipovala jsem, ze jsi z Karvine. 18 let jsem tam zila (a to dokonce v casti Raj) a tudiz lidi jako jsi ty dobre znam.
No, asi se opravdu stykas s nadprumerne inteligentnimi detmi, protoze ja jich tam taky par znam a latinsky opravdu zadne z nich neumi. Sama mam 2,5 letou dceru a podle tvych meritek je taktez zaostala. No ale je fakt, ze jeji otec neni hornik.
Mimochodem Ladislava Klimu znam. :-)
|
| Bob | •
|
(26.4.2005 21:54:10)
To bylo na EvčuK. Včera tady o Klímovi napsala:
"Já netuším o koho jde - se přiznávám. A zdá se, že není důvod, aby mě to mrzelo."
|
| Radka | •
|
(27.4.2005 17:39:15)
No a co ze ho nezna? Zna zase urcite spoustu jinych veci, ktere neznas ty. To je snad normalni.
|
|
|
|
|
|
| EvčaK |
|
(26.4.2005 16:50:48)
Milado, dobrý. Občas by se mi hodila Tvá nápaditost. :-)
|
|
|
| MirkaEyrová |
|
(26.4.2005 17:15:23)
Zdá se, že hnědouhelný prach dlouhodobě působící na mozek potenciálních rodičů podněcuje inteligenci jejich potomků. Proč jsem, sakra, ze základky šprtala na maturitu a nešla rovnou do dolů?!?
M.
|
| Bob | •
|
(26.4.2005 17:42:15)
Tu v Karvine je černe uhli, ne hněde. Moc jsi toho nenašprtala.
|
|
|
|
|
|
| Alena | •
|
(25.4.2005 23:28:50)
Modlitba prece neznamena, ze neni nadeje, naopak, ze je. Buh je dobry a mam mnoho zkusenosti, kdy vyslysel modlitby v zdanlive neresitelnych situacich. Proste to zkus, co tim zkazis?
|
|
|
|
|
|
| Bob | •
|
(25.4.2005 17:28:17)
Panebože, to je smutné čtení.
Začínám být na naše děti a jejich kamarády nesmírně pyšný.
|
| Marťa11 |
|
(25.4.2005 17:29:45)
taky je na co :-))), tak buď pyšný :-)))
|
| Bob | •
|
(25.4.2005 18:05:56)
Promiň, ale nerozumím. Co vlastně znamenají ty široké úsměvy?
|
| EvčaK |
|
(25.4.2005 18:24:14)
Bobe, jednomu vtípku se zasměju, ale pak už je to minimálně trapné!!!
|
| Bob | •
|
(25.4.2005 18:33:12)
Nechodím sem často, takže neznám všechny vaše dvojsmysly... Nepochopil jsem, že tady žertujete, považoval jsem to za zcela vážnou diskusi. A za tenhle omyl se dočkám toho, že jste na mě protivné. Byl bych raději, kdybyste mi to nějak normálně vysvětlily. Děkuju.
|
| EvčaK |
|
(25.4.2005 18:38:43)
Co na to říct?!
Nebo spíš NEŘÍCT!
|
|
| Marťa11 |
|
(25.4.2005 18:40:49)
tedy Bobe, buď jste tu dva Bobi :-))) nebo nevím, psal jsi:
"No, očividně pokládáš svého kluka za génia, ale v jeho věku by bylo divné, kdyby všechny barvy, všechna zvířata, všechna auta a názvy prstů neznal. Většina takhle starých dětí v mém okolí toho zná podstatně víc - například jména všech amerických kosmonautů, latinské názvy všech hub, které rostou v Česku - holčička jedné kamarádky už hry na počítači odmítá a raději stříhá a otitulkovává rodinné video, i když je pravda, že té už jsou dva roky a pět měsíců.
Stáník nijak zvlášť napřed není, ale zřejmě není ani moc zaostalý. Teda myslím."
takže já jsem chtěla jen napsat, že Stáník a další jsou úplně normální kluci odpovídající věku, možná to každá maminka nebo tatin vnímá jinak, ale myslím si že geniální děti vypadají jinak, ale jestli tvoje děti nebo děti v tvém okolí umí kromě toho i to co jsi napsal ("latinské názvy všech hub, které rostou v Česku") tak jsou opravdu asi nadprůměrně inteligentní, bez legrace.
a já jsem asi "kavka", že ti vážně odpovídám :-)))
|
| Bob | •
|
(25.4.2005 18:47:58)
Děkuju, MD. Asi to mám vážně zkreslené, budu naše děti víc pozorovat, jestli nejsou geniální. I když dodneška mě to vůbec nenapadlo. Myslíš, že EvčaK je tak zlá proto, že to chápe jako moje vytahování? To by mě hrozně mrzelo. Tak jsem to opravdu nemyslel.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(25.4.2005 19:42:53)
No, myslim, že jako vytahování to opravdu nechápe :-)
Evčo, skoro si říkám, že někteří dospělí mohou dát víc práce, než některé děti :-)
|
| EvčaK |
|
(25.4.2005 20:30:33)
Jani, nejen po dnešku s Tebou plně souhlasím:-):-)
|
|
|
| JaninaK |
|
(27.4.2005 0:31:22)
Narazila jsem na clanek a poctive precetla celou diskusi. Opet jsem se trochu poucila, trochu nazlobila a trochu smala. Nejvic me zarazi prispevky Boba. Bud si opravdu dela legraci a nebo zna pouze genialni deti. I kdyz na druhou stranu deticky jsou jako houby a jsou schopne nasaknout temer vse, co je ucime. Takze pokud trenuji kosmonauty a houby, budou umet kosmonauty a houby. Kdyz je bude ucit Skakal pes... Mam dvouleteho syna, ktery zna spoustu zvirat (netvrdim, ze vsechna, to nezvladame ani my), dokonce opravuje dospele v pripadech jako tapir/mravenecnik delfin/zralok/mecoun apod. Ale jen cesky. Vim, cim se ktere zvire zivi. Pozna a umi pojmenovat treba brizu a vim, ze pokud ho to naucime, zvladne i dalsi rostliny. Kdyz mu reknu nazev latinsky, nauci se ho latinsky a nebude se nad tim pozastavovat. Ale umi i detske rikanky. Je zivy, ale u knizek a povidani vydrzi. Nezvlada nocnik. A myslim si, ze je normalni. Je spis na nas, dospelych, rozhodnout se, co chceme deti ucit a jak. Me treba ceske houby latinsky nepripadaji zivotne dulezite, ale kdyz nekomu ano, at je deti uci...
|
| Marťa11 |
|
(27.4.2005 8:08:21)
Janino, je to jen na okraj, ale musím s tebou nesouhlasit, že se dítě naučí to, co ho učit budeme... protože od té doby, co to Tedík uměl dát najevo, tak nechce abych mu zpívala nebo třeba říkala básničky... "nepívej", "nechykej" a zacpává mi pusu a naopak, když jdeme po parkovišti, tak od mala, zase jak to uměl "co to je?" škoda "co to je?" WW... myslíš, že jsem tak prdlá, abych ho raději místo písniček učila značky aut? :-))) nebo písmenka? nebo čísla? atd. je to spíše o tom, co které dítě více baví... a možná fakt některé baví kosmonauti a některé latinké názvy hub... já nevím, Bobovi příspěvky se mi nelíbily spíše formou podání, ale obsahově si nemyslím, že to není možné... i dost jiných bylo dost jízlivých apod. :-)))
|
| JaninaK |
|
(27.4.2005 19:33:24)
MD, nepsala jsem, ze se nauci vse, ale TEMER vse. Tim jsem myslela prave ten zajem deti. I my umime znacky aut, kdyz se maly pta, odpovime a on si pamatuje... Ja jen chtela rict, ze nejou nemozne houby latinsky apod. Ale presto si nemyslim, ze je to nutna vedomost dvouletych deti. :-)))
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| MARTA | •
|
(25.4.2005 17:44:29)
No já neví, jestli dítko čte nápisy v 5 letech, to bych řekla je už poměrně dost standard, to ovládá více předškolních zvídavých dítek - a ty co to neovládají naučí se to ve škole.
NIcméně můj muž četl již ve 3 letech - naučil se ot tak že neustále se ptal tatínka co je tohle za písmenko v novinách a co tamto ... no a jednou ho našli jak v ruce třímal knížku a četl si - nebyla to pohádková knížka čili nešlo o ten případ, kdy dítko bravurně ovlává pohádku slovo od slova a jen předstírá že čte...¨
ale jinak to byl uličník, opakovaně podpálil několik odpadkových košů a jednou dokonce když byl za lumpárny zavřen z bratrancem na balkoně, tak zapálil vlaštovku, tu pustil ... vlaštovka skončila na sousedovic balkoně a volali se hasiči....
takže bych řekla že byl nejen nadprůměrně vyspělý na svůj věk, ale taktéž neuvěřitelně zlobivý - to žhářství ho provázelo snad do 3 třídy na základní škole, pak se věnoval jiným lumpárnám....
no a ještě ke dvoumletým počítačově zdatným dětem - můj bratranec měl interakticní CD se zvířátky, byl to myšoidní program a on věděl na co klikat, kolikátá položka z rozbalené lištičky dělá to a která ono.... prostě to obkoukal od rodičů, když oni mu ta zvířátka na PC ukazovali.... takže mě nepřijde divné, že d2-3 leté dítě má nějakou zvláštní dovednost, vždyt sousedovic 3 leté dítě např. sice neumí s počítačem, ale umí pojmenovat všechna auta podle značky a typu, protože holt jeho tatka je fanda do aut a má doma spiustu časopisů.... já ve svém věku obrazně řečenoo rozeznám trabanta od škodovky a tím končím... a to si o sobě nemyslím že jsem nějak Intelektuálně pozadu, holt mám jiné zájmy....
kdybyb byly všechny děti hodné, bylo by něco divného... když i my dospěláci přeci děláme věci které se dělat nemají, my to víme, a stejně to děláme tak proč se divíme že naše dítka taky někdy neposlouchaji? vždyt jsou po nás... a my jsme jim příkladem....
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(25.4.2005 15:30:02)
Bobe,
jako vtip dobrý, zasmála jsem se. :o)
Btw. syna za žádnýho génia nepovažuju, jen prostě ve srovnání s většinou vrstevníků je v NĚKTERÝCH VĚCECH napřed. A v jiných, jako ve zvládání nočníku :o), holt zase spíš pozadu. :o)
|
|
|
| Lída,3 kluci a holka | 
|
(25.4.2005 16:14:42)
Hele, Monty, neber si to tak... Náš Luděček je taky chytrej jak vopice, ale plínu na spaní měl do čtyř let. Prostě měl spoustu jinejch starostí, než si dojít na nočník. V jeslích a pak ve školce to zvládal, tam jim to připomínali pořád, ale v noci ne. A taky se to naučil sám... On k tomu Staník dospěje sám.
|
|
|
|
| jitka (dcery skoro 12 let a 3 roky) | •
|
(23.4.2005 11:38:51)
Monty nevím jestli si četla můj příspěvěk,tam sem toho popsala dost o naší Nele,ikdyž o počůrávání sem nepsala.Doktorka mi radila jí vysazovat na nočník(záchod)každou hodinu,samozřejmně nenásilně a ne čekat jestli si dítě vzpomene a tak sem to taky dělala a i teď ve 3 letech jí musím připomínat že se má jít vyčůrat.Přičůrává se i teď,nebo když si hraje tak křičí čůrat a utíká na záchod a teče jí to.Vždyť na to mají nárok se při-počůrat,jsou ještě malé.Taky mi absolutně nereaguje,když se s ní chci pobavit,jen řekne,že už to neudělá a stejně to udělá.Nočník,pleny a počůrávání sem nikdy nelámala přes koleno,však ona se to možná pomaleji,ale naučí.Někdy se i rozzlobím kvůli tomu,ale ne že se přičůrala,ale jí musim převlíknout i 6krát za den.Hlavně nedělám to,abych po ní chtěla aby mi slíbila že už to neudělá nebo že (něco jiného)udělá,jelikož oni ještě NECHÁPOU co to je něco slíbit,to mi řekla doktorka na psych. kam chodíme,ale to plno maminek neví a pak se na děti zlobí,že to nedodržely nebo něco neudělaly.Ještě k tomu mému předešlému článku dopíšu,že si užívám i v noci,jelikož Nela je každou noc tak dvakrát s ječením vzhůru.Takže ne jen ve dne,ale i v noci nás nenechá...Ještě mi psych. řekla,že na její vkus mám moc velkou trpělivost(já si to teda nemyslím) a když Nela cca po 6 naponenutích nereaguje,tak že jí mám jednu šoupnout přes zadek,že jí to plácnutí neuškodí,jenže jak už sem psala,to bych jí musela utlouct a to opravdu nee.Jinak držím palce s dětičkama.A s tím bordel v bytě -šťastné dítě souhlasím,ikdyž kvůli Nele občas nestihnu uklidit a někdo příde,tak jestli je to opravdový přítel,tak pochopí a příde znovu a jestli nosil pleny do 3 nebo se počůrával to v dospělosti až si bude někde žádat o práci nikdo zkoumat nebude.ahoj
|
| Barča (kluci, 7/01,3/03) | •
|
(23.4.2005 22:38:34)
Monty, chtěla bych Tě uklidnit. To, že se Tvůj synek ještě počůrá, od něj určitě není žádný naschvál. Jak jsem teď četla i v dalších příspěvcích, je to nezralostí jeho ústrojí a chce to prostě čas! Se starším synem jsem už byla i na ultrazvuku a pan primář mi řekl, že když se bude do 5ti!!! let počůrávat, bude to v normě (to bych se asi zbláznila). Přes den jsme odbourali plínky ve dvou letech díky tomu, že bylo právě léto a tak se nic nedělo, když to náhodou nestihl. Ale přes noc ji stále má. Už jsme ji několikrát zkoušeli vysadit, ale bohužel spí asi tak tvrdě, že není schopný se na čůrání vzbudit. Přitom od tří let chodí do školky a nemá žádný problém.
S mladším synem počkám taky na léto a věřím, že se mu to podaří natrénovat. Do nočníčku se vyčůrat umí, i to už chvíli před tím pozná, ale zatím čůrá neustále. A to je ta nezralost. Takže buď trpělivá.
|
| Lidka | •
|
(23.4.2005 22:52:40)
Monty-přesně tak-klid.Ti kluci se musí prostě rozhodnout SAMI.A musí to být jejich rozhodnutí,že už budou čůrat na hrnec,WC.Náš mladší /budou mu v květnu tři/ začal čůrat na nočník asi tak před dvěma?měsíci.A ze dne na den-od té doby se ani jednou nepočůral.Ale čůral jen ve stoje,a teĎ už chodí na WC docela sám.Ale byl k tomu nutný děda.On už věděl,že čůrá-vždy nám to hlásil,ale nechtěl se vyčůrat na WC.Až byl děda marod,a celý den si s ním hrál,tak mu řekl,že si s ním hrát nebude,když bude čůrat do plinky.Od té doby se ani jednou nepočůral...
Ale taky tě musím uklidnit "opačně".Máme staršího,a připomíná mi tvého syna.To je to samé-ale ten už chodil do školy a když jsme byli třeba v obchodě,tak přešlapoval a bylo vidět,že se mu HROZNE chce na WC,ale když jsem se ho zeptala-tak odpověděl že NE.A pak se i třeba počůral.Ale je hrozně stydlivý,takže by se nikde jinde nevyčůral-ani na veřejných WC.Prostě se mu nechce,tak se mu nechce!!!Taky je to ten typ "obětí šikanování",jak tu někdo psal. Tak doufám,že ten druhý,mladší takový nebude!
|
| Katka | •
|
(24.4.2005 8:49:18)
mám doma taky takové dítě,umí čísla, celou abecedu,značky aut, dopravní značky,ovládá PC a bůh ví, co ještě jiného,ale na nočník si nechtěl sednout ani za nic.Zkoušeli jsme všechno možné a pak nastal zlom a do tří let se vše naučil.Jsou mu čtyři a do dneška nechodí kakat jinam než na nočník, samozřejmě doma.Ve školce mu nic jiného nezbývá.Několikrát nám bylo řečeno ve školce, že se počural i zdůrazněno, že to bylo několik dní za sebou.Doma taky vždycky vidím, jak přešlapuje a nepůjde čurat, dokud třeba autíčko nebude stát v té správné řadě.A že by se sám oblíkl, to ani za nic.Nejprve si ve školce stěžovali,tak jsme každý večer trénovali a stejně to nebylo nic platné,prostě on nechce a nebude.Po pár měsících se to naučil, asi mu nic jiného nezbylo,ale do dneška se doma sám neobleče,to raději nikam nepůjde.Dřív jsem se narozčilovala až hrůza,naslibovala,teď už to neřeším, hlavně že se obleče ve školce.A s tím ubližováním dětí.To je kapitola sama pro sebe.Několikrát jsme museli jít z písku,protože napomenutí,aby přestal házet pískem, bylo k ničemu.Do dneška si paní učitelky ve školce stěžují,co všechno udělal, ale na druhou stranu nás uklidňují,že se všechno časem naučí.
A s tím povídáním, nic se od něho nedozvím,co se kdy a kde stalo, prostě o tom mluvit nebude a hotovo.Už se těším až bude chodit do školky dcera,třeba se konečně něco dozvím.
|
|
|
|
|
| LuckaP | 
|
(1.5.2005 21:56:30)
Monty nekde jsem cetla, ze v okamziku, kdy das diteti moznost volby, existuji deti, ktere uplne laka vyzkouset si, jestli to cim vyhrozujes se opravdu stane.
Nebo dokonce zvazi jestli jim dana situace za ten test nestoji.
Pry by to melo jit tak, ze proste reknes, ze uz se pocuravat nesmi, nepripustit moznost, ze se pocura.
Je teda pravda, ze nekdy mi to vychazi, nekdy ne. Kdyz ne, tak proto ze jsi nic neslibila, ani nicim nevyhrozovala, je jeste dost prostoru jak reagovat.
Pokud uz jsi totiz vyslovila, ze kdyz se pocura neco nastane, musis to dodrzet, i kdyz se Ti to v te situaci zrovna nehodi.
Ani se nenech vlakat do diskuze, co se stane, kdyz.
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)