| Simča, dcery *1988 a 1997 | 
 |
(15.4.2005 12:22:01)
Paní Mizerová
vaše slova vytesat do kamene!!!
Ale jedna maličkost ve vašem článku nezazněla - nebo jsem ji možná přehléda. Jde o zdůraznění, že KAŽDÉ dítě má vyšší hierarchické postavení v rodinné "smečce", než pes. A jelikož je pro novorozeně či batole nemožné si tuto pozici obhájit (a pro dospělého psa upřímně řečeno trochu nepochopitelné, proč by to "štěně" mělo mít vyšší pozici, než "zasloužilý" člen smečky) je to na nás, na dospělých, abychom to psovi dali výrazně najevo. U běžně socializovaného psa (psa, který s otcem nebojuje o prvenství ve smečce, ale přijal své podřízené postavení) pak stačí maličkosti - krmit dítě dříve, než psa (a to tak, aby psík viděl, že "štěně" jí přdnostně), přidržet psa, když on i dítě prochází např. dveřmi - "štěně" má přednost a v neposlední řadě krmení psa dítětem. Naše holky (za naší asistence) předkládaly misky s jídlem našim psům (vlčákům) už tak od 4 či 5 let.
Je toho více - jak naučit psa dítě respektovat a dítě komunikovat se psem. Je potřeba se nad tím zamýšlet, pracovat na tom a pak nebude docházt k nešťastným - a zbytečným - pokousáním....
Simča
|
| Branwen | •
|
(15.4.2005 15:24:37)
Souhlasím s tebou naprosto, že stejně tak, jako učit dítě respektu k psovi je strašně důležité naučit psa, že dítě, ač mu nedává povely, je někdo, kdo je mu v hierarchii NADŘÍZEN. Pokud má pes pocit, že dítě je hierarchicky pod ním, může to být i nebezpečné.
Vidím to u známých, kteří mají roční holčičku a pitbula. Jak se k nim oběma chovají, je opravdu na zastřelení. Pes není nijak vychováván a cvičen (u pitbula skutečně na pováženou samo o sobě!) a hlavně - potrhlý tatínek ho označuje za holčiččina "staršího bráchu" a nabádá ho, aby se podle toho k ní choval! Nedávno jsem na návštěvě u nich byla svědkem nechutné scény, kdy momentálně rozříjený pes na holčičku skočil a prováděl kopulační pohyby. Třicetikilový pes na desetikilové dítě!!! a nebyl nikým okřiknut, až mnou. Běžně pes do dítěte strká, poráží ho... dítě se psa bojí, nemá ho rádo. Mám pocit, že je jenom otázka času, kdy dojde k nějaké opravdové tragédii. :-(((
|
| Janijaja | 
|
(15.4.2005 20:55:39)
Branwen, a nemohl/a by jsi se pokusit pripadne tragedii zabranit? Nejakou prevenci? Aspon, treba tem lidem domluvit, nebo jim dat precist tenhle clanek?
|
| Pawlí | 
|
(15.4.2005 23:00:13)
Myslím že v tomto případě je opravdu jen otázka času než začne pes zkoušet co všechno mu ještě projde a co ne.Kupříkladu jestli jí může kus ruky ukousnout nebo jen kousnout.
My máme fenku boxera, která je o 42 dní mladší než náš téměř 4 letý syn.Jela jsem si pro ní když jí byli 2 měsíce. Od první chvíle jsou to bezva kámoši i když on s přibývajícím věkem samozřejmě zkouší co mu projde a co ne. Granule jí klidně dává z ruky, do dvěří se necpe protože ví kde je její místo a když jí hází míček nadšeně mu ho nosí zpátky.
Jsem si jistá že pokud pes ví kde je jeho místo pravděpodobnost kousnutí se minimalizuje.
|
|
| Branwen | •
|
(16.4.2005 2:36:11)
Nemysli si, že jsem to nezkusila, stejně jako moje tchýně a řada dalších lidí, kteří jsou jejich přístupem k dítěti a psovi opravdu znepokojeni. Bohužel se jedná o skutečně potrhlý pár, zvlášť tatínek je exemplář, který by podle mého názoru měl spíše být internován v ústavu než vychovávat malé dítě. Trvá například na tom, že ho dcera musí oslovovat "páníčku", nikoli "tatínku" nebo alespoň jménem, a psa setrvale označuje za jejího staršího bratra, kterého ona musí poslouchat. Jeho partnerka je zcela v jeho vleku a nedovolí si psa ani napomenout za špatné chování. Nevím, jak se v takové situaci zachovat, kromě možnosti poštvat na ně sociálku, a to zase nemůžu té malé udělat, protože mámu má opravdu moc ráda. :-(
|
| Líza | 
|
(16.4.2005 8:16:33)
No to je dost síla. Ale ta holčička takhle opravdu časem bude v ohrožení života, když už pominuto, co s její psychikou nadělá to, že musí poslouchat psa...proboha. Nešla by aspoň někam se poradit její máma?
A co je teda tžo menší zlo, sociálku tam poštvat nebo ji tam nepoštvat? Vždyť i kdyby ji ten pes nenapadl, tak z ní vyroste pokřivený chudák.
|
|
| Pawlí |
|
(16.4.2005 10:11:44)
Sociálka zdaleka ne vždy dítě rovnou odebere (i když v tomhle případě, kdo ví..), ale stále je tu možnost že "rodiče" vyděsí přístup úřadů a alespoň částečně se srovnají. Tohle fakt nemůže dopadnout dobře a to i v případě že jí pes náhodou nenapadne.
Mimochodem sociálka je povinna prověřit i anonym...
|
| Klenoflejn+4 | 
|
(16.4.2005 11:56:30)
Hezký článek. Jen nesouhlasím s názorem, že kdo chce psa, který nepotřebuje mnoho pohybu, má si pořídit plyšového. Kdybych bydlela s dětmi / nedejbože / uprostřed velkoměsta, určitě bych jim nepořizovala morčata, hledala bych vhodnou rasu pejska. Myslím, že takový francouzský buldoček může být pro rodinu větším přínosem než pitbul.
|
|
| Toranoko | •
|
(19.4.2005 13:46:26)
Což ovšem neřeší morální problém anonyma, zda upozornit nebo ne. Já o fungování sociálních "služeb" teda přesvědčená nejsem, ale taky bych asi váhala...Na druhou stranu, vliv okolí taky není nezanedbatelný, ale na to je holčička ještě dost malá.
Z toho strachu ze sociálky: co když začne být spíš agresivní, a když nebude vědět kdo je udal, bude si to vybíjet na rodině i okolí.
|
|
|
| MirkaEyrová | 
|
(16.4.2005 21:08:29)
Branwen, to je naprosto šílený!!! S tou sociálkou to fakt zvaž ještě jednou. Co na tom, že malá má svou mámu ráda, když jí ta máma není schopná zajistit dostatečně bezpečný a důstojný podmínky k životu a rozvoji! Nezlob se na mě, ale pokud mohu soudit, tak ta máma je pro ni stejně nebezpečná jako její otec, a oba dva stejně jako ten pitbul - ani jeden z nich není dostatečně zodpovědný na výchovu dítěte, když jeden z nich nutí dítě k něčemu tak ponižujícímu a nebezpečnýmu a druhý z nich tomu nečinně přihlíží! Myslím, že té holčičce bude líp třeba u cizí adoptivní maminky, která bude vědět, co dítě potřebuje a bude schopná to tomu dítěti zajistit, než u biologických rodičů, kteří se chovají takto bezohledně, nenormálně a nebezpečně.
Možná je to trochu tvrdé, ale já to tak cítím. Vždyť je to skoro jako kdyby biologický otec znásilňoval svoji dceru, a matka dítěte tomu nečinně přihlížela.
M.
|
| MirkaEyrová |
|
(16.4.2005 21:25:11)
Brawnen, ještě mě napadá, kdybys skutečně třeba hodně soucítila s tou ženou, o které píšeš, a přála bys jí, aby jí holčička zůstala, pak ještě by se možná dalo zvážit, zda by šlo ji přesvědčit, aby svého partnera PŘEDEVŠÍM kvůli jejich dítěti opustila, dostala se z jeho vlivu a dosahu, a svou holčičku vychovávala bez jeho přítomnosti. Ovšem s tím, že byste jí asi museli hodně, hodně pomoci, podpořit ji, dodávat sebedůvěru, přesvědčovat, že to, co dělá její partner s jejich dcerou, není normální - a taky, pokud by to došlo tak daleko, že by se jí ten partner chtěl třeba nějak mstít nebo jí dítě ukrást, tak jí taky pomoci před ním se skrývat apod. Podle mě to, co ten muž dělá, skutečně není normální, připadá mi to tak trochu jako nějaká sadistická úchylka, a to by mohlo být pro to dítě nebezpečné i při nepřítomnosti pitbula.
Zdravím a přeju pevné nervy.
M.
|
| MirkaEyrová |
|
(16.4.2005 21:36:09)
Brawnen, mně teď fantazie šrotí na 150 %, možná je to naprostý nesmysl - ale nebojí se ta žena svého partnera? Nebije ji? Nevyhrožuje jí? Nemá z něj strach, aby jí něco neudělal (anebo dítěti), kdyby se mu vzepřela? Pokud ano, pak by tu svou roli taky mohla sehrát policie, linky bezpečí a další instituce, které pomáhají obětem domácího násilí (já s tím nemám díkybohu zkušenosti, pokud bys o tom chtěla vědět víc, tak by ses asi musela obrátit na zkušenější lidi).
Držím palce.
M.
|
|
|
|
| Sarka, dcerka 2 roky | •
|
(18.4.2005 15:40:45)
Tohleto je závažná věc. Myslím si, že riziko traumatu holčičky z odebrání své podivně pasívní matce je v dlouhodobém měřítku přece jen menší než riziko, že se něco kvůli psovi stane, popř. ten potrhlý fotr se rozhodne vyzkoušet něco netradičního ve spojení dcerky se psem. Zdá se mi z popisu opravdu úchylný. Sama jsem byla vdaná za člověka s duševní nemocí, tak vím o co tak může jít, i když takové úchylné to nebylo. Ale kvůli zdraví dcerky a sebe jsem ráda, že jsem se s ním dokázala rozejít. Bylo to poslední dobou s ním nebezpečné.
Nenechala bych to na náhodě!!!
|
|
|
|
| Jiřina, dcera 7 měsíců | •
|
(16.4.2005 0:24:09)
Z Tvého příspěvku mi běhá mráz po zádech! Chudák holčička... Dokud se něco nestane, tak si někteří lidi vůbec neuvědomují, jak hazardují s vlastním dítětem. Taky máme pejsky (dva malé voříšky), ale ti se k naší malé vždycky jen přiblíží a opatrně si čuchnou. Vycítili, že to je něco velmi střeženého :-)
|
|
| Kopretinka | 
|
(19.4.2005 9:15:21)
Na tvém místě bych nečekala a informovala sociálku.
Jednoznačně rodiče vystavují dítě nebezpečí, tady není co řešit.
K těm kopulačním pohybům - pes jimi vyjadřuje svou nadřazenost, i ten náš toto dělal, zvlášť, když děti byly skrčené, vždy jsem ho okřikla, ale od doby, kdy jsem se dozvěděla smysl tohoto počínání jsem psa po takovém pokusu řádně ponížila, tzn. okřiknutí a převalení na záda, což vyjadřuje nadřazenost. Stačilo to párkrát a je klid.
|
| Jájina (dcera 18 měsíců) | •
|
(20.4.2005 23:08:29)
Také právě řeším otázku soužití psa a mého prvního dítěte. Zdůrazňuji prvního, protože jsem z těch citlivějších matek, které hlídají své vysněné miminko. Ale k věci. Manželovi rodiče mají vlčáka (tak 10 let) je to tupé zvíře, které dokáže poslechnout tak akorát na své jmého, jinak nic. Není zlý, ale úplně tupý. Začalo být hezky a tak chodíme k nim na zahradu, kde má vlčák volný pohyb. Jsem silně nervozní z toho, jak ke Kačence stále čuchá (hlavně k obličeji) a dokonce se snažil na ní skočit v domění, že je to fena. Okřikuju ho, ale pak se na mě dívají, jako na zločince, že jejich miláčka nemám ráda. Když to řeknu manželovým rodičům, tak si myslí, že to zvládnou ho okřikovat a víc neřeší. Omlouvají to tím, že je to vlčákovo teritorium. Nevím, jak to řešit, ale nechci si jednou vyčítat, až by Kačence něco udělal. Mám být tvrdá? Vím, že je to jen pes a Kačenka můj poklad, ale nevím ... Díky za radu ...
|
| Kopretinka |
|
(21.4.2005 7:22:46)
Jájino,já teda nejsem odborník na psy, vím jen to co jsem si načetla. Jsem už taková, že když něco dělám, sháním co nejvíc info, tak jsem té literatury trochu přečetla. Já osobně bych dítě s vlčákem nikdy nenechala a už vůbec ne s takovým necvičeným. Vlčák je v mých očích horší než pitbul, neboť byl vždy cvičen na lidi, zatímco bojová plemena byla cvičena na boj se psy či jinými zvířaty. Tchánovci měli taky vlčáka, děti jsem s ním nikdy nenechala a vystupovala jsem naprosto neústupně. Na druhou stranu mám kamarádku s pitbulem, se kterým se mé děti běžně válely po zahradě a strach jsem neměla. Pokud sama vidíš, že pes není zvládnutý, myslím že bys s ním dítě neměla nechat. pokud se bojíš o vzájemné vztahy, zkus to nějak citlivě, hlavně se snaž získat na svou stranu manžu, zkus to po žensku, spíš zdůrazni svůj strach všeobecně o Kačenku a pak pokračuj, já bych co nejméně poukazovala na nevychovanost psa, protože to zřejmě nevede k cíli. Najdi tu správnou chvíli. Ale znovu ti opakuji, že nevychovaný vlčák je opravdu nebezpečný. Jo a to naskakování neznamená, že si Kačenku plete s fenou, je to vyjádření nadřazenosti ve smečce, na to pozor. Pokud se ho nebojíš, převal ho v takové chvíli na záda, čímž mu sdělíš, že je podřízený a důrazně mu řekni nesmíš. Nenech ho dokazovat svou převahu nad kačenkou, on musí být ve smečce poslední! S těmito pohyby je to málo známá věc, zkus to říct manželovi. Pokud má pes pocit, že je dítěti nadřazený, bude ho taky vychovávat. Snad jsem ti trochu poradila.
|
| Jájina (Kačenka 18 měsíců) | •
|
(21.4.2005 14:50:34)
Díky moc za odpověď. Náš tatínek si to taky přečetl a je rozhodnutý to s tchánovci vyřešit. Kačenka je taky jeho zlatíčko (bohužel už mě předběhla) :-)
|
| Kopretinka |
|
(22.4.2005 14:21:42)
To je supr, přeju Vám ať nevzniknou roztržky. trochu mne pobavilo, jak si tvůj muž čte mou radu, aby jsi na něj šla žensky :-) :-)
|
|
|
|
|
|
|
| petra | •
|
(26.6.2006 20:09:04)
koukejte na tu psi loznici, vcelku sranda http://www.vychytavky.eu/index.php?itemid=76
|
|
| evca84 |
|
(18.1.2009 19:52:36)
Dobrý den,
na internetu jsem narazila na tuto diskuzi. Já osobně hledám osobu, která rozumí agresivitě psů, nejlépe rotvajlerů.Máme problémy s naší fenou rotvajlera a chceme je vyřešit, ale samotným se nám to zatím nedaří. Našeho psa milejeme, ale bohužel, je agresivní vůči našemu synovi (10měsíců). Na výcvik chodila chvilku, pak jsem otěhola a nemohla na výcvik chodit, partner nestíhal kvůli práci. Pes umí poslechnout na slovo když se zvýší hlas. Ale co je malej, je to hrozné, bojím se, kdy zaútočí. Proto hledám na netu osobu, co by mi s touto problematikou poradila, dala rady. Jakmile se malej k feně blíží už vrčí, malej se jí nesmí dotknout. Jedinné v čem fena ustoupila je, že malej bere její míček a snaží se jí ho hodit, tudíž fena čeká, ale jakmile míček chytí, utíká pryč. A také jakmile vidí, že se kluk blíží k misce se žrádlem tak se otočí a jde pryč, najíst se jde později. Psa utratit nechci, ani vzdát se ho, proto se snažím najít pomoc nebo radu osobu co s tím má zkušenosti, aby poradila jak feně domluvit, že má malého akceptovat. Pokud by se tu někdo takový našel, budu ráda, když mě budete na emailu kontaktovat (evca84@seznam.cz).
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)