| Misa3 | 
 |
(8.4.2005 10:20:18)
Tak u nas to probihalo tak, pokud jsem prezevala vikend u rodicu a nikoliv doma( u prarodicu)a pokud se stalo neco, co matka uznala jako trestuhodne, rozbiti nadobi, nedojezeni obeda atd... rekla pockej otec Ti da.(u nas se zdrobneliny neuzivaly) nekdy to rekla rano a otec casto prisel vecer, nekdy jsem se ji snazila premluvit, aby mu to nerikala, ale protoze to temer vzdy bylo marne, prestala jsem se o to brzy snazit.Ad dve pokud prisel otec pozde, byval posilnen alkoholem, mati mu oznamila co jsem provedla a on zacal s trestem. Jak by rekli psychiatri jak klasicke... To byla ta horsi varianta, na druhe strane mozna ta lepsi, protoze jsem se mohla stihnou zamknout na zachode( jedine dvere s klicem)v tom pripade stali prede dvermi a rvali na mne abych otevrela, ze me jinak zmlati, ale protoze jsem tam utekla, aby ne nezmlatili, nemelo to logoku, ale s pritomnych jsem to asi vedela jen ja. No o jejich kuzi neslo, ze.
Takze jsem zpravidla jsem vydrzela zamcena do te doby nez mi slibili, ze me nezbiji, zpravidla jsem stejne dostala, ale ne tolik jako kdyby se otec nezklidnil dvouhodinovym cekanim pred zachodem. Pokud se mu chtelo na WC, resil to tak, ze me vsi silou vyhodil do predsine a praskl dvermi na WC a pak uz me zpravidla nebil.
Pokud jsem ne nestacila schovat bylo to horsi, snazila jsem se namacknout mezi skrin a zed a do 7-9 let se mi to darilo, pak jsem holt vyrostla...
No pokud me bil uzival bud varecku, nebo prakr( prakt byl harsi- je to takove to udelatko co se tim vyprasovali kober),posledni a nejhorsi veci byla pomlaska, takovy ten pleteny prut, kterym se biji zeny na Velikonoce, (kdyby se dnes o to nekdo v ramci Velikonocnich radovanek pokusil, asi ho prasknu berli po hlave).
Pokud me bil bez pomucek, tahal me za vlasy, a pokud me dostal na zem, tak me kopal. Nekdy si me jen prehodil pres klin a klasicky mi dal na zadek pomlskou, to bylo jeste tak nejunosnejsi a nejprirozenejsi. At me bil jakkolikv nezapomnel u toho rvat, ze me tentokrat urcite zabije, asi tak do 7 let jsem tomu verila, pak jsem usoudila, ze pokud k tomu jeste nedoslo, asi to neudela.
S dedeckem jsem to neprobirala, asi by mu to bylo lito a na nektere vikendy nebo svatky jsem k rodicum musela.
|
| Psychouš | •
|
(8.4.2005 10:38:41)
Fakt drsné.
|
|
| Kopretinka | 
|
(8.4.2005 13:58:27)
Míšo, strašné.
měla jsem něco podobného, s tím rozdílem, že do matky, otec dělal, že to nevidí.Ty nejhorší skutečně nikdy neviděl. V 1.třídě jsem navíc začala koktat, což mou matku vytáčelo absolutně, od té doby mne mlátila a kopala každý den a sice vším, co bylo po ruce. Stačilo, že jsem jí nedokázala odpovědět : ty smrade ukoktanej, na něco se tě ptám, tak dělej a nečum! Nepamatuju, že bych se kdy schovala. Ze svého dětství si pamatuji pouze některé úryvky těchto mlácení, jinak mám takové ucelené vzpomínky tak od puberty. Považovala jsem to za normální. Mé sestry nikdy nemlátila a pro okolí byla zasloužilá matka-soudružka. Je mi blbě, končím, vypínám.
|
| Misa3 |
|
(9.4.2005 13:02:38)
Kopretinko, ja si taky na detstvi moc nepamatovala, jen na zahradu u prarodicu, chozeni s dedeckem do lesa na houby a a babickou na pajtl na sousedovo pole.:-))Proste kdyz jsem prodelavala psychoanalyzu, tak jsem si ze zacatku vubec nevzpomnela na zadny zazitek s rodici, jen na veci, ktere mi rikala babicka, proc se me ujali atd, ale na rodice skoro ne.
Vybavilo se mi to az pri psychoanalyze a bylo mi z toho fakt blbe. Ale zvladla jsem to a dokazala jsem se podivat na rodice bez iluzi, mela jsem k nim smisene pocity i v dospelosti ,protoze jsem je nemela rada a dost jsem si to vycitala, nesnesla jsem kdyz na mne matka sahla, treba pri uprave limecku atd a otci jsem se vyhybala obloukem. Nejhorsi to bylo, kdyz byl stary a nemocny a chtela abych si s nim povidala. to uz by me asi byval byl schopen mit rad, ale ja na nej byla doslova zla, vyhybala jsem se navsteve nemocnice atd...
Nekdy se mi neco vybavilo i pred psychoanalyzou, pamatuji se, jak jsem se zhroutila kdyz nejaka pani bila v cekarne na nadrazi sve dite a kricela u toho "ja te zabiju...", to dite hrozne brecelo a ja se sesypala, zdrhla jsem na zachod, toaletarce jsem nedala ani halir, spadla v kabince jsem na kolena a strasne brecela, trvalo to snad pul hodiny nez jsem dokazala vylezt, a to jen proto, ze toaletarka rvala ze zavola pohotovost, jestli ji nereknu co se stalo...Nedokazala jsem si to vysvetlit, myslela jsem, ze jsem hysterka a ze me to nejak vzalo...nenapadlo mi, ze je to vzpominka.
Koktat jsem zacala pred nastupem do skoly, protoze jsem levacka, svedli to na ucitelku, ze me preucovala a bylo. Spoustu veci, zazitku s rodici jsem mela smazanych a psychoanalyza byla prvni mesice spis jak trhani zubu, vzdycky jsem prisla domu(za manzelem a tchyni) urvana, protoze se mi vybavovalo detstvi a dospivani doba, kdy ve 12 letech dedecek umrel, babicka me uz nechtela a ja musela k rodicum.
Pamatovala jsem si jen na celkem idilicke veci, jak jsem nechala matku podepsat, ze nemusim do druziny a ze jsem si v prazdne skole cele hodiny cetla. Vubec nebyt knizek asi by ze me byl asocial, nebo nekdo horsi, umoznily mi toho hodne prezit...Zlaty dedecek, ktery me naucil cist...strasne mi to v celem zivote pomohlo.
A to, ze jsem si vybavila vzpominky na to zle? Nekdo si mozna mysli, ze to neni dobre, ze pokud clovek neco vytesni, ma to nechat tak, ale zle vzpominky cihaji a vybavi se nam v dobe, kdy to nejmene potrebujeme, nikdy nezmizi uplne. Takze je nutne si je vybavit a dokazat se s nimi vyrovnat. Je mi to blbe, ale nezbyva mi nez napsat, ze pod vedenim nekoho, kdo Vas na to priprava a pomuze Vam, tedy odbornika...:-)))
|
| Kopretinka |
|
(11.4.2005 9:44:40)
Míšo, já vím.....
Před pěti lety jsem skončila s psychoterapií. Moc mi to pomohlo, hlavně v sebepřijetí. Chodila jsem na ní cca šest let, kdy jsem docházela nejprve každý týden, pak měsíc, pak zas týdně až jsem cítila, že už to nepotřebuji. Psychoanalýza mi byla nabízena, ale já jí nechci. asi se bojím. Ani ne tak toho, co se mi vybaví, ale toho, co přijde potom, co to se mnou udělá a myslím, že by to mohlo být horší. Cítím, že tuhle pandořinu skříňku nemám otvírat. Možná se to jednou změní a moje páteční nevolnost mě zase přinutila o tom přemýšlet. naprosto mne to vykolejilo. Přitom jsem přesvědčená, že jsem svůj problém přijala a zpracovala. Jak je vidět, dokáže mne to stále ještě překvapit. Když se odosobním a podívám se na to zvenku, tak se posílám na psychoanalýzu a je mi jasné, že to je dobrá cesta k řešení, ale když jsem uvnitř, tak to prostě nejde. Míšo, bojím se taky vystavit celou rodinu mým stavům při psychoanalýze a ty víš, že to je nadlouho a velmi bolestné. Myslím, že spíš zvládnu občasné překvapení připomínkou minulosti, než tohle. Jo, jo, kovářova kobyla chodí bosa.
|
| Aja+4 | 
|
(11.4.2005 10:35:42)
Kopretinko,
četla jsem Tvůj příspěvek, kde jsi psala, jak Ti matka nadávala...Je to smutné, a měopravdu mrazilo, i když Tě vůbec neznám - Přeju už jen vše nej.
Ale vzpomněla jsem si na Tvoje psaní taky v souvislosti s diskuzí, která se tu včera rozpoutala. Já se na ní snažila vysvětlit, že slova - hrubá slova vůči dítěti mohou být i formou psychického týrání dítěte. Jak to člověka ovlivní pro další život.
Diskuze je na http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/novep.asp?z_podkategorie=no&id=2066&monthfrom=&yearfrom=
Nějak jsem nebyla vyslyšena - spousta diskutujících se mnou souhlasí. Ale padala tam taky slova, že slova jsou jen slova...atd.
Myslím si, že hrubé slovo může ublížit - možná hůř než facka. Je to tak?
|
|
| Misa3 |
|
(11.4.2005 16:41:36)
Kopretinko navic kouzelna slova jsou "dobry psychoanalytik". Pokud narazis na nekoho, kdo neni dost zkuseny, je prilis dominantni a navic neni zcela v poradku, je to extremni riziko. Ja mela velike stesti, ale navrhuji to jen velice sporadicky, vetsinou navrhuji jen dobreho odbornika, aby se clovek mel moznost vypovidat a citil z druhe strany trochu, byt profesionalni, ematpie a opory.
Jestli prehrabat zivot od zacatku po soucasnost je velka otazka a nemohu nez citovat Barbaru Gordonovou(Tancim jak nejrychleji dovedu): "Najit dobreho psychoanalytika je jako vyhrat ve hre o vlastni dusi."(Mam dojem, ze jsem ji lehce prizpusobila)A skutecne se zvedne uragan... lide se kterymi jsi roky vychazela bez problemu, Ti prijdou strasni a v nekterych fazich se jim to neostychas rict, protoze jsi psychoanalytikem neustale vedena k naproste otevrenosti, je ponekud obtizne se nejak potom prepnout na normalni rad a neoznamovat svym znamym velke pravdy jejich zivota, zvlast kdyz to pravdy skutecne jsou.
Zachazeji potom s Tebou podle hesla: "Bud proklet posel spatnych zprav...(a pokud mozno i popraven)":-)))a mnoho vztahu(nastesti vetsinou jen kamaradskych, je alespon na cas ohrozeno)
Navic nez se vse da do poradku, da se pocitat spis s roky, nez s mesici. No pokud to prozijete a prezijete, tak to stoji za to, mnoho veci se ujasni a mnoho veci dokazete pochopit a muze byt pro Vas snazsi snazit se byt dobry clovek...A taky zjistite ze Vam nemusi pomoci nejvetsi kapacita z oboru, ale nekdo mene vyznamny, kdo je Vam zato povahove bliz.
Jinak jsem mela stesti delala jsem PA v dobe, kdy se za psychoterapii neplatilo...dnes je to horsi a v Praze patrne nabihaji ceny za PA poradnych hodnot, v Brne se sezeni drzi na rozumnych 3-400KC za sezeni a sezeni jsou tak 1x tydne...
|
|
|
|
|
| first ( dva potomci Honza 19 a Léa 4 ) | •
|
(20.10.2005 6:04:16)
Rodice si zkratka clovek nemuze vybrat, jedine, co se nam muze povest, je zkusit se stejnym hruzam( i pres ten britky humor to asi zadna legrace nebyla )vyhnout pri vychove vlastnich deti, coz neni zas az tak jednoduche, nebot jsme v urcitem prostredi a podminkach vyrostli my sami a nektere veci se opakuji. Take se vam uz stalo, ze jste si v duchu rikali : je to mozny, uz zacinam delat ( rikat )stejne veci jako moje matka, otec....?
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)