| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Já bych tě přetrhla!

 Celkem 54 názorů.
 JankaP 


Dobrý nápad 

(5.4.2005 13:56:42)
"Dívka v sedmé třídě opisovala při písemce. Paní učitelka ji přistihla, nechala ji písemku dopsat a vzápětí ji ze stejné látky vyzkoušela. Dostala pětku."
- To se mi líbí, je to velmi dobrý nápad!
Jana
 Zavadilová Jana 


Re: Dobrý nápad 

(21.9.2016 11:55:14)
Také tak praktikuji! :-)
 Adriana, 2 děti 
  • 

Moudrá slova... 

(5.4.2005 14:16:10)
Líbí se mi jak je tento článek napsaný, uplatňuji víceméně úspěšně metodu "popovídáme si o tom za čtvrt hodiny" na svého 14-ti letého puboše, ovšem za předpokladu, že mě nevytočí dřív, než se stačím ovládnout :) Jde mu to skvěle, otrávené šípy vystřeluje opravdu mistrně přesně...zasáhnou kde mají.
 Sájuš 
  • 

Re: Moudrá slova... 

(8.12.2010 21:07:32)
Jsem sice bezdětná, ale nedávno jsem si všimla jednoho paradoxu. Když na nadávku odpovím s ledovým klidem něco jako: "Jen si ulev, jestli ti to pomůže...", zabere to ve většině případů narozdíl od věčného opakování tolikrát omletého "Mě nebudeš nadávat!" U puberťáků už rozhodně.
 Šáry 
  • 

Taky se mi to líbilo, 

(5.4.2005 14:26:37)
puberťáka sice zatím doma nemám, ale co není, může být:o)), souhlasím s tím, že rodič by se měl chovat zraleji než dítě a některé jeho projevy brát s rezervou.

Co se mi ale nezdá, je, že by člověk neměl říkat "taková slova neříkej před maminkou a už vůbec jí"? Co když dítě (byť v afektu) řekne mámě třeba ty krávo? Tam by podle mě měla přiletět napřed jedna dobře mířená a pak teprv výše uvedené vysvětlení.

Jak jsem proti nesmyslným zákazům všeho možného (které se pak stejně nerespektují), tak si myslím, že určité nepřekročitelné hranice by existovat měly, a sprosté oslovování rodičů k nim podle mě patří.
 Jarmila  
  • 

Re: Taky se mi to líbilo, 

(5.4.2005 22:00:29)
Tak to by mě zajímalo, jak by se dala rozebrat moje výchova dcerky - prvňáčka: jedeme autem, auto do kopce sotva funí, já povídám "to auto nějak nejede", dcera na to "mámo, NESER". Tak to je síla. Těžko se v tu chvíli otočím, abych jí jednu střihla, povídám něco ve smyslu, že takhle se slušný člověk nevyjadřuje. Někde to musela slyšet a nemyslím, že by v tom bylo vyjadřování negativních emocí vůči rodičům. Jarmila
 Petruše* 


Re: Re: Taky se mi to líbilo, 

(5.4.2005 23:24:48)
Matko,neser!To je hláška z Pelíšků:-)
 vesvo 


Re: Re: Taky se mi to líbilo, 

(8.4.2005 12:42:31)
Jarmilo,nevím jestli už dcerka chodí do školy,ale jestliže ne-počkej až začne a pak se budeš teprve divit některým výrazům.Můj kluk si od té doby,co začal chodit do školy,vymýšlí básničky.No jo,jenže kdyby nebyly sporostý,že.
Já mám 9 letýho kluka a můžu říct,že naposled jsem měla chuť "zamordovat ho" včera.Nevím proč,ale už ve svém věku se chová jako typický puberťák :-(
Když mu zakážu třeba televizi,jeho odpověď je:Mě je to stejně jedno a další No a co.
A takhle odpovídá na jakýkoliv zákaz,který mu dám.
Jediné,co na něj platí,jsou jeho zvířata a poslední dobou i skaut-přesněji řečeno skautské výlety.Jenže ty mu nechci zakazovat,protože tam se alespoň naučí něco nového.A aby místo toho lítal před barákem..

Jinak o článku musím říct,že je bezvadný-ze života.
 Lucka 
  • 

Re: Taky se mi to líbilo, 

(12.2.2007 10:47:42)
Je se jmenuji Lucka je mi 13 let.Suhlasím s vámi že mamince by se nemělo nadávat a vůbec ne sprostě ale když ses maminkou hadám i kůly blbosti a ona mi řekne že jsem nevichovaná kráva.Nevím,jestly stím souhlasíte aby mi tak nadávala pak opravdu v rozčilení jsem ji žekla že je pi.... opravdu jsem to tak nemyslela,mamince jsem se omluvila přesto jsem dostala přes pusu aji i vařečkou to štípalo.Tak podla vás mi může maminka tak nadávat?
 mickey 
  • 

Re: Taky se mi to líbilo, 

(9.1.2009 22:20:08)
možná když ji přestaneš říkat maminko tak tě to nebude tak štvát
 Markéta s párkem 
  • 

Re: Taky se mi to líbilo, 

(15.4.2010 14:06:07)
My doma sprostě nemluvíme, ale výjimečně se stane, že se vytočím a sprosté slovo mi ujede. Ale ne vůči někomu, že je ..., ale jen to obligátní "do p...". V hodně silné situaci jsem schopna o někom říct, že je kráva, ale ne jemu do očí. A slovo p...a neuživám vůbec. To si takhle mezi sebou povídáte, že ti pak takové slovo ujede a navíc vůči máme? Já to cítím tak, že tohle je mnohem větší urážka než kráva. Když o někom řeknu (nebo myslím), že je kráva, je to hodnocení jeho inteligence. Je to pro mě příšerně hloupý člověk. Ale p...a je urážka nejhrubšího zrna, tak nějak celého toho člověka. Proto je to pro mě mnohem horší a upřímně, kdyby mi tohle řeklo moje dítě, určitě bych se neudržela a dala mu facku.
Zkus se zamyslet nad tím, proč ti maminka řekla to, co řekla, jestli přeci jen neměla pravdu ona a ne ty. Jestli jsi nevychovaná, to nevím, mně přijde, že když 13 letá dívka je schopná vypustit z pusy slovo p...a, tak ano. Ale v každém případě jsi poněkud nevzdělaná, když ve 13 napíšeš "nevichovaná" a "jestly". To není překlep, to je naznalost. Pokud tedy netrpíš nějakou poruchou.
Mám 6 letou dceru, která často řekne něco urážlivého. Je to proto, že to slyší u dospělých a pak to opakuje. Ne sprostá slova, ale výrazy a tón. zatím marně jí stále opakuji, že to, co řeknu já manželovi nebo kamarádce ona tátovi nebo mně říct nemůže. Prostě proto, že jak spolu mluví dospělí, manželé apod. není stejné jako když mluví dítě k rodičům a dospělým.
 Peťka, 1 dcera 


Re: Taky se mi to líbilo, 

(29.9.2010 5:51:49)
Lucko, je vidět, že tě ta hádka trápí, rozhodně nemůžeš mámě říct něco takového, ale Tvoje máma by si měla uvědomit, jak moc špatný příklad Ti dává. Nevím jestli se hádáte pravidelně, nebo to byl jen nějaký zkrat, každopádně příště radši odejdi do pokoje dřív, než si nějak ublížíte a vrať se, až obě vychladnete. Určitě si s mamkou o té hádce promluv, hezky v klidu jí vysvětli proč jsi tak reagovala, omluv se a mamka se určitě omluví Tobě. Určitě ji to taky mrzí.
 Misa3 


Tentorkat te uz skutecne zabiju, aneb jak to probihalo u nas 

(8.4.2005 10:19:28)
Tak u nas to probihalo tak, pokud jsem prezevala vikend u rodicu a nikoliv doma( u prarodicu)a pokud se stalo neco, co matka uznala jako trestuhodne, rozbiti nadobi, nedojezeni obeda atd... rekla pockej otec Ti da.(u nas se zdrobneliny neuzivaly) nekdy to rekla rano a otec casto prisel vecer, nekdy jsem se ji snazila premluvit, aby mu to nerikala, ale protoze to temer vzdy bylo marne, prestala jsem se o to brzy snazit.Ad dve pokud prisel otec pozde, byval posilnen alkoholem, mati mu oznamila co jsem provedla a on zacal s trestem. Jak by rekli psychiatri jak klasicke... To byla ta horsi varianta, na druhe strane mozna ta lepsi, protoze jsem se mohla stihnou zamknout na zachode( jedine dvere s klicem)v tom pripade stali prede dvermi a rvali na mne abych otevrela, ze me jinak zmlati, ale protoze jsem tam utekla, aby ne nezmlatili, nemelo to logoku, ale s pritomnych jsem to asi vedela jen ja. No o jejich kuzi neslo, ze.

Takze jsem zpravidla jsem vydrzela zamcena do te doby nez mi slibili, ze me nezbiji, zpravidla jsem stejne dostala, ale ne tolik jako kdyby se otec nezklidnil dvouhodinovym cekanim pred zachodem. Pokud se mu chtelo na WC, resil to tak, ze me vsi silou vyhodil do predsine a praskl dvermi na WC a pak uz me zpravidla nebil.

Pokud jsem ne nestacila schovat bylo to horsi, snazila jsem se namacknout mezi skrin a zed a do 7-9 let se mi to darilo, pak jsem holt vyrostla...

No pokud me bil uzival bud varecku, nebo prakr( prakt byl harsi- je to takove to udelatko co se tim vyprasovali kober),posledni a nejhorsi veci byla pomlaska, takovy ten pleteny prut, kterym se biji zeny na Velikonoce, (kdyby se dnes o to nekdo v ramci Velikonocnich radovanek pokusil, asi ho prasknu berli po hlave).

Pokud me bil bez pomucek, tahal me za vlasy, a pokud me dostal na zem, tak me kopal. Nekdy si me jen prehodil pres klin a klasicky mi dal na zadek pomlskou, to bylo jeste tak nejunosnejsi a nejprirozenejsi. At me bil jakkolikv nezapomnel u toho rvat, ze me tentokrat urcite zabije, asi tak do 7 let jsem tomu verila, pak jsem usoudila, ze pokud k tomu jeste nedoslo, asi to neudela.

S dedeckem jsem to neprobirala, asi by mu to bylo lito a na nektere vikendy nebo svatky jsem k rodicum musela.
 Skunkless 


Deje se to vsude a my nic! 

(8.12.2005 12:59:36)
Ahoj vsichni, co tu popsala Misa3 je opravdu smutne. Daleko smutnejsi mi ale pripada, ze nejde jen o nekolik "zoufalych" deti, ktere vyrostli ve slusne lidi a nyni nam vypraveji svuj pribeh. Ze jde o nas tady a ted! Ze my jako spolecnost TOLERUJEME NASILI. Na detech, na zviratech, na nas dospelych, na prirode...a dokonce tomu nekteri rikaji prirozenost. Prijde mi naprosto ujete, ze stale jeste bijeme sve deti a kdyz ne, tak vidime jak to delaji ostatni a kdyz je nevidime, tak o nich alespon slysime ci se jinak dozvime a presto nejsme schopni nic udelat. My jako lidstvo = my, kazdy zvlast. Kolik povstani a demonstraci uz tento svet zazil, kvuli penezum, svobode...a ublizovani nasim detem, by jiste bylo dobrym duvodem. Vetsina z nas si rekne: "Ja sve deti nebiju" a "Co delaji ostatni me nezajima" anebo "Je mi lito, ze nektere deti musi takhle trpet, ale nemohu pro ne nic udelat" . Myslime si, ze to staci. Staci, kdyz zavreme oci a neuvidime zoufaly detsky pohled, kdyz si zacpeme usi a neuslysime jejich bolestny krik, kdyz prestaneme myslet a budeme predstirat, ze tyrani neexistuje anebo ze s nim nemuzeme nic udelat. Tato presvedceni nas jednak omezuji a jednak ukazuji na to, jak jsme jako lide na velmi nizke urovni vyspelosti. Nerekla bych, ze je "normalni" ublizovat detem. A stejne tak nesmyslne my pripada delat, ze se to nedeje. Nehnout s tim. Myslet si, ze na jejich obranu nemohu nic udelat. Jak pohodlne. Mit doma sve dite o ktere se postarame, jak nejlepe umime, rici si, ze jsem splnil svou "povinnost" a ty ostatni deti se me prece uz netykaji. My vsichni si vybirame, jestli chceme podporovat nasili. Kazdy zvlast, sam za sebe. A tim jsme si jako spolecnost, jako lidstvo, zvolili svet, jakym dnes je. Ptam se PROC? Nemyslite si, ze by mel kazdy z nas hledat zpusob, jakym to zmenit? Ja ano. Je to na kazdem jednom z nas a i na tech, kteri si muj prispevek prectou a sami sebe presvedci, ze jich se to netyka. Kdyby kazdy znas trval na tom, ze bit deti se nema, v jak odlisnem svete by ti nasi drobecci pak mohli zit. Vzdyt pokud by kazdy z nas svym vlastnim zpusobem hledal cestu jak ukoncit (nejen) detske trapeni, pak by se tak muselo davno stat. Vyberte si sami za sebe. Chcete bit deti nebo ne???
 lojzik 
  • 

Re: Deje se to vsude a my nic! 

(9.1.2007 17:16:20)
Také se mi to nelíbí, chtěla bych to změnit ale jak? Dám příklad, v domě bydlí maminka s dcerou která je zlobivá a bití slyším často... tatínek jim dojíždí sem tam a to je pak cirkus ještě větší. Udat na sociálku? přijdou a uvidí že je tam vše v pořádku, celá rodinka se usmívá, včetně holčičky. Má to naučené a na vše odpoví že je spokojená a má rodiče ráda.
POlicajty? to by bylo to stejné. Takže ostuda na baráku jak blázen a mě pak půjdou ještě rozbít hubu co si vymýšlím!!!! Tak nevim, nevim.
 rjj 
  • 

Re: Deje se to vsude a my nic! 

(20.10.2008 2:35:36)
obvykle něco udělat lze...

např.: kup za pár kaček mikrofon a nahrej to...pak to dej sociálce...
 slunínek 


Re: Tentorkat te uz skutecne zabiju, aneb jak to probihalo u nas 

(28.7.2012 18:06:43)
Odpovídám už velmi pozdě, jelikož článek je 7 let starý. Nicméně asi chápu jak jsi se musela cítit. Znám to z osobní zkušenosti. Teď mám tři děti, snažím se co to jde, aby nikdy nezažily nic podobného co já. Je mi moc líto, že stále existují lidé, kteří si říkají rodiče a přitom takovým /i horším/ způsobem zacházejí se svými dětmi.
 Misa3 


Tentorkat te uz skutecne zabiju, aneb jak to probihalo u nas 

(8.4.2005 10:20:18)
Tak u nas to probihalo tak, pokud jsem prezevala vikend u rodicu a nikoliv doma( u prarodicu)a pokud se stalo neco, co matka uznala jako trestuhodne, rozbiti nadobi, nedojezeni obeda atd... rekla pockej otec Ti da.(u nas se zdrobneliny neuzivaly) nekdy to rekla rano a otec casto prisel vecer, nekdy jsem se ji snazila premluvit, aby mu to nerikala, ale protoze to temer vzdy bylo marne, prestala jsem se o to brzy snazit.Ad dve pokud prisel otec pozde, byval posilnen alkoholem, mati mu oznamila co jsem provedla a on zacal s trestem. Jak by rekli psychiatri jak klasicke... To byla ta horsi varianta, na druhe strane mozna ta lepsi, protoze jsem se mohla stihnou zamknout na zachode( jedine dvere s klicem)v tom pripade stali prede dvermi a rvali na mne abych otevrela, ze me jinak zmlati, ale protoze jsem tam utekla, aby ne nezmlatili, nemelo to logoku, ale s pritomnych jsem to asi vedela jen ja. No o jejich kuzi neslo, ze.

Takze jsem zpravidla jsem vydrzela zamcena do te doby nez mi slibili, ze me nezbiji, zpravidla jsem stejne dostala, ale ne tolik jako kdyby se otec nezklidnil dvouhodinovym cekanim pred zachodem. Pokud se mu chtelo na WC, resil to tak, ze me vsi silou vyhodil do predsine a praskl dvermi na WC a pak uz me zpravidla nebil.

Pokud jsem ne nestacila schovat bylo to horsi, snazila jsem se namacknout mezi skrin a zed a do 7-9 let se mi to darilo, pak jsem holt vyrostla...

No pokud me bil uzival bud varecku, nebo prakr( prakt byl harsi- je to takove to udelatko co se tim vyprasovali kober),posledni a nejhorsi veci byla pomlaska, takovy ten pleteny prut, kterym se biji zeny na Velikonoce, (kdyby se dnes o to nekdo v ramci Velikonocnich radovanek pokusil, asi ho prasknu berli po hlave).

Pokud me bil bez pomucek, tahal me za vlasy, a pokud me dostal na zem, tak me kopal. Nekdy si me jen prehodil pres klin a klasicky mi dal na zadek pomlskou, to bylo jeste tak nejunosnejsi a nejprirozenejsi. At me bil jakkolikv nezapomnel u toho rvat, ze me tentokrat urcite zabije, asi tak do 7 let jsem tomu verila, pak jsem usoudila, ze pokud k tomu jeste nedoslo, asi to neudela.

S dedeckem jsem to neprobirala, asi by mu to bylo lito a na nektere vikendy nebo svatky jsem k rodicum musela.
 Psychouš 
  • 

Príma rodiče :-( 

(8.4.2005 10:38:41)
Fakt drsné.
 Kopretinka 


Re: Tentorkat te uz skutecne zabiju, aneb jak to probihalo u nas 

(8.4.2005 13:58:27)
Míšo, strašné.
měla jsem něco podobného, s tím rozdílem, že do matky, otec dělal, že to nevidí.Ty nejhorší skutečně nikdy neviděl. V 1.třídě jsem navíc začala koktat, což mou matku vytáčelo absolutně, od té doby mne mlátila a kopala každý den a sice vším, co bylo po ruce. Stačilo, že jsem jí nedokázala odpovědět : ty smrade ukoktanej, na něco se tě ptám, tak dělej a nečum! Nepamatuju, že bych se kdy schovala. Ze svého dětství si pamatuji pouze některé úryvky těchto mlácení, jinak mám takové ucelené vzpomínky tak od puberty. Považovala jsem to za normální. Mé sestry nikdy nemlátila a pro okolí byla zasloužilá matka-soudružka. Je mi blbě, končím, vypínám.
 Misa3 


Re: Re: Tentorkat te uz skutecne zabiju, aneb jak to probihalo u nas 

(9.4.2005 13:02:38)
Kopretinko, ja si taky na detstvi moc nepamatovala, jen na zahradu u prarodicu, chozeni s dedeckem do lesa na houby a a babickou na pajtl na sousedovo pole.:-))Proste kdyz jsem prodelavala psychoanalyzu, tak jsem si ze zacatku vubec nevzpomnela na zadny zazitek s rodici, jen na veci, ktere mi rikala babicka, proc se me ujali atd, ale na rodice skoro ne.

Vybavilo se mi to az pri psychoanalyze a bylo mi z toho fakt blbe. Ale zvladla jsem to a dokazala jsem se podivat na rodice bez iluzi, mela jsem k nim smisene pocity i v dospelosti ,protoze jsem je nemela rada a dost jsem si to vycitala, nesnesla jsem kdyz na mne matka sahla, treba pri uprave limecku atd a otci jsem se vyhybala obloukem. Nejhorsi to bylo, kdyz byl stary a nemocny a chtela abych si s nim povidala. to uz by me asi byval byl schopen mit rad, ale ja na nej byla doslova zla, vyhybala jsem se navsteve nemocnice atd...

Nekdy se mi neco vybavilo i pred psychoanalyzou, pamatuji se, jak jsem se zhroutila kdyz nejaka pani bila v cekarne na nadrazi sve dite a kricela u toho "ja te zabiju...", to dite hrozne brecelo a ja se sesypala, zdrhla jsem na zachod, toaletarce jsem nedala ani halir, spadla v kabince jsem na kolena a strasne brecela, trvalo to snad pul hodiny nez jsem dokazala vylezt, a to jen proto, ze toaletarka rvala ze zavola pohotovost, jestli ji nereknu co se stalo...Nedokazala jsem si to vysvetlit, myslela jsem, ze jsem hysterka a ze me to nejak vzalo...nenapadlo mi, ze je to vzpominka.

Koktat jsem zacala pred nastupem do skoly, protoze jsem levacka, svedli to na ucitelku, ze me preucovala a bylo. Spoustu veci, zazitku s rodici jsem mela smazanych a psychoanalyza byla prvni mesice spis jak trhani zubu, vzdycky jsem prisla domu(za manzelem a tchyni) urvana, protoze se mi vybavovalo detstvi a dospivani doba, kdy ve 12 letech dedecek umrel, babicka me uz nechtela a ja musela k rodicum.

Pamatovala jsem si jen na celkem idilicke veci, jak jsem nechala matku podepsat, ze nemusim do druziny a ze jsem si v prazdne skole cele hodiny cetla. Vubec nebyt knizek asi by ze me byl asocial, nebo nekdo horsi, umoznily mi toho hodne prezit...Zlaty dedecek, ktery me naucil cist...strasne mi to v celem zivote pomohlo.

A to, ze jsem si vybavila vzpominky na to zle? Nekdo si mozna mysli, ze to neni dobre, ze pokud clovek neco vytesni, ma to nechat tak, ale zle vzpominky cihaji a vybavi se nam v dobe, kdy to nejmene potrebujeme, nikdy nezmizi uplne. Takze je nutne si je vybavit a dokazat se s nimi vyrovnat. Je mi to blbe, ale nezbyva mi nez napsat, ze pod vedenim nekoho, kdo Vas na to priprava a pomuze Vam, tedy odbornika...:-)))
 Kopretinka 


Re: Re: Re: Tentorkat te uz skutecne zabiju, aneb jak to probihalo u nas 

(11.4.2005 9:44:40)
Míšo, já vím.....
Před pěti lety jsem skončila s psychoterapií. Moc mi to pomohlo, hlavně v sebepřijetí. Chodila jsem na ní cca šest let, kdy jsem docházela nejprve každý týden, pak měsíc, pak zas týdně až jsem cítila, že už to nepotřebuji. Psychoanalýza mi byla nabízena, ale já jí nechci. asi se bojím. Ani ne tak toho, co se mi vybaví, ale toho, co přijde potom, co to se mnou udělá a myslím, že by to mohlo být horší. Cítím, že tuhle pandořinu skříňku nemám otvírat. Možná se to jednou změní a moje páteční nevolnost mě zase přinutila o tom přemýšlet. naprosto mne to vykolejilo. Přitom jsem přesvědčená, že jsem svůj problém přijala a zpracovala. Jak je vidět, dokáže mne to stále ještě překvapit. Když se odosobním a podívám se na to zvenku, tak se posílám na psychoanalýzu a je mi jasné, že to je dobrá cesta k řešení, ale když jsem uvnitř, tak to prostě nejde. Míšo, bojím se taky vystavit celou rodinu mým stavům při psychoanalýze a ty víš, že to je nadlouho a velmi bolestné. Myslím, že spíš zvládnu občasné překvapení připomínkou minulosti, než tohle. Jo, jo, kovářova kobyla chodí bosa.
 Aja+4 


Re: Re: Re: Re: Tentorkat te uz skutecne zabiju, aneb jak to probihalo u nas 

(11.4.2005 10:35:42)
Kopretinko,
četla jsem Tvůj příspěvek, kde jsi psala, jak Ti matka nadávala...Je to smutné, a měopravdu mrazilo, i když Tě vůbec neznám - Přeju už jen vše nej.
Ale vzpomněla jsem si na Tvoje psaní taky v souvislosti s diskuzí, která se tu včera rozpoutala. Já se na ní snažila vysvětlit, že slova - hrubá slova vůči dítěti mohou být i formou psychického týrání dítěte. Jak to člověka ovlivní pro další život.
Diskuze je na http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/novep.asp?z_podkategorie=no&id=2066&monthfrom=&yearfrom=

Nějak jsem nebyla vyslyšena - spousta diskutujících se mnou souhlasí. Ale padala tam taky slova, že slova jsou jen slova...atd.
Myslím si, že hrubé slovo může ublížit - možná hůř než facka. Je to tak?
 Misa3 


Re: Re: Re: Re: Tentorkat te uz skutecne zabiju, aneb jak to probihalo u nas 

(11.4.2005 16:41:36)
Kopretinko navic kouzelna slova jsou "dobry psychoanalytik". Pokud narazis na nekoho, kdo neni dost zkuseny, je prilis dominantni a navic neni zcela v poradku, je to extremni riziko. Ja mela velike stesti, ale navrhuji to jen velice sporadicky, vetsinou navrhuji jen dobreho odbornika, aby se clovek mel moznost vypovidat a citil z druhe strany trochu, byt profesionalni, ematpie a opory.

Jestli prehrabat zivot od zacatku po soucasnost je velka otazka a nemohu nez citovat Barbaru Gordonovou(Tancim jak nejrychleji dovedu): "Najit dobreho psychoanalytika je jako vyhrat ve hre o vlastni dusi."(Mam dojem, ze jsem ji lehce prizpusobila)A skutecne se zvedne uragan... lide se kterymi jsi roky vychazela bez problemu, Ti prijdou strasni a v nekterych fazich se jim to neostychas rict, protoze jsi psychoanalytikem neustale vedena k naproste otevrenosti, je ponekud obtizne se nejak potom prepnout na normalni rad a neoznamovat svym znamym velke pravdy jejich zivota, zvlast kdyz to pravdy skutecne jsou.

Zachazeji potom s Tebou podle hesla: "Bud proklet posel spatnych zprav...(a pokud mozno i popraven)":-)))a mnoho vztahu(nastesti vetsinou jen kamaradskych, je alespon na cas ohrozeno)

Navic nez se vse da do poradku, da se pocitat spis s roky, nez s mesici. No pokud to prozijete a prezijete, tak to stoji za to, mnoho veci se ujasni a mnoho veci dokazete pochopit a muze byt pro Vas snazsi snazit se byt dobry clovek...A taky zjistite ze Vam nemusi pomoci nejvetsi kapacita z oboru, ale nekdo mene vyznamny, kdo je Vam zato povahove bliz.

Jinak jsem mela stesti delala jsem PA v dobe, kdy se za psychoterapii neplatilo...dnes je to horsi a v Praze patrne nabihaji ceny za PA poradnych hodnot, v Brne se sezeni drzi na rozumnych 3-400KC za sezeni a sezeni jsou tak 1x tydne...
 first ( dva potomci Honza 19 a Léa 4 ) 
  • 

Re: Rodice si holt nemuze clovek vybrat 

(20.10.2005 6:04:16)
Rodice si zkratka clovek nemuze vybrat, jedine, co se nam muze povest, je zkusit se stejnym hruzam( i pres ten britky humor to asi zadna legrace nebyla )vyhnout pri vychove vlastnich deti, coz neni zas az tak jednoduche, nebot jsme v urcitem prostredi a podminkach vyrostli my sami a nektere veci se opakuji. Take se vam uz stalo, ze jste si v duchu rikali : je to mozny, uz zacinam delat ( rikat )stejne veci jako moje matka, otec....?
 Lizí 
  • 

Jak se do lesa volá... 

(8.4.2005 17:49:11)
I ve výchově platí tohle úsloví, možná více, než kde jinde. Čím lépe se k dětem chováme, tím lepší mincí nám oplácejí. A tím nemyslím podbízení a povolení čehokoli a absolutní názorovou i celkovou volnost pro dítě. Spíš naopak. Laskavost, ale také schopnost určit mantinely a dodržovat je - pro všechny členy rodiny. Hobvořit s dětmi, věnovat se jim, vysvětlovat jim, proč nesmí běhat do silnice samy, proč nemají být drzé na nás ani na ostatní lidi, nepoužívat kategorické soudy, ale potrestat, když něco dělají zlovolně. Kdyby na mě byl syn drzý a sprostý - je teenager - vysvětlila bych bych mu rázně, že se tak chovat nemá a proč - hrubost muže vůči ženě se ve slušné společnosti netoleruje a jeho ponižuje. On je inteligentní, tudíž by se ho to dotklo. Nikdy jsme děti nebyli, kromě plácnutí několika plácnutí po zadečku. Píchat babičku do ruky vidličkou (jak jsem myslím tady četla) by mohlo jen jednou, musela bych se stydět sama za sebe za takovou špatnou výchovu. Dítě se má chovat slušně a my mu máme jít příkladem. Když se tak nechová, udělali jsme, možná už někdy hodně dávno, v jeho výchově chybu...
 Lizí 
  • 

Re: Jak se do lesa volá... - oprava 

(8.4.2005 17:50:56)
oprava zásadní - psala jsem v rychlosti: "Nikdy jsme děti nebili" samozřejmě!!!
 Ajina2 


Re: Jak se do lesa volá... 

(9.4.2005 16:32:01)
Lizí, trochu černobíle viděné. Znám spoustu lidí, kteří své děti vychovali dobře, ovšem jejich dobře vychované děti se k nim nechovají zrovna nejlíp. Výchova je důležitá, ale povaha, nátura je daná...a dobrá výchova vše nenapraví. Někdy jako rodiče můžeme dělat cokoliv, ale nic s povahou dítěte neuděláme. V životě dobře vychovného dítěte působí v dospělosti spousta jiných vlivů - člověk se mění. Nemůžeme nikdy vědět, co z našich dětí vyroste.
Takže přísloví - "Jak se do lesa volá..." možná funguje, ale určitě ne stoprocentně. Vše se na špatnou výchovu svádět nedá. A platí to i naopak - z ne příliš dobré výchovy můžou vyrůst naprosto skvělí lidé...Jde o osobnost člověka. Neviděla bych to prostě tak černobíle. Mám děti - větší a menší puberťáky - jak bych si jinak vysvětlila, že u některých je ta výchova tak snadná a vše jde poměrně lehce a u jiných, i když jsou dobře vedení, stejně jsou samý průšvih a nedají si říct.
Já mám trochu hrůzu z lidí, kteří při nějakých průšvizích dětí už hned hledají chyby ve výchově. Děti jsou právě děti, že občas dělají věci, které je napadnou a nepřemýšlejí - dřív konají...A určitě to není špatnou výchovou, ale spíš prostě naturelem svých povah.
 Sloník(syn 13) 
  • 

Re: Re: Jak se do lesa volá... 

(11.4.2005 14:15:27)
Úplně souhlasím a mohu potvrdit, že výchova sice hraje svou roli, ale děti jsou daleko více ovlivněny okolím, než vlastní rodinou. Můj syn nikdy nebyl žádný andílek, ale ani nebyl zlý a už vůběc na na mně nebo otce. Na začátku školního roku(chodí do 7)se dal do party s klukama ze třídy a začali totálně ignorovat školní přípravu, úkoly, povinnosti a pod. Začal lhát, vodit si kámoše domů i přes zákaz(jednou si hoši u nás házeli CD a to tak, že jsme měli záseky v nábytku a ve zdi), nosil poznámky a pod. Bylo to už neúnosné.Došlo i na tělesné tresty a taky jsem párkrát použila formulku, že ho snad zabiju. Nakonec jsme skončili v pedagogicko-psychologické poradně a
s hrosbou, že ho přeřadím na jinou školu. Asi po 4 měsících se vše uklidnilo.Podali jsme přihlášku na soukr.šestiletý gympl kam se už těší a teď ani nechápe, jak mohl těm klukům tak podlehnout. Nevím co nás čeká ještě v budoucnu, ale zdá se, že první větší krize je za náma.
 Adriana, 2 děti /14 a 9 let/ 
  • 

Re: Re: Re: Jak se do lesa volá... 

(14.4.2005 9:53:26)
Ahoj Sloniku,
memu synovi je 14 let, nikdy s nim zadne problemy nebyly, ucil se dobre, spis teda se neucil, skola plynula mimo nej, ale prospival velmi dobre. Taky nastoupil na 6-lete gymnazium a od te doby nam zacalo prave peklo :))
Ucit se nechce /uz nejde nechat to jen tak plynout.../, tomu odpovidaji znamky, tak se rozhodl, ze kdyz nevynika v uceni, bude aspon nejhorsi v chovani!! V teto situaci denne nastavaji situace, kdy premyslim, jestli zabit ho by nebylo vysvobozeni jeho i moje :))))) Momentalne mame po tridnich schuzkach, kde jsem se stydela az na pudu, i kdyz jsem tusila co me tam ceka. Ale vzala jsem si toho vytecnika sebou a tak si se mnou poslechl vsechny vytky ucitelu. Byl zkrouseny a prohlasil, ze lituje vsechny rodice, protoze poslouchat tohle je velmi neprijemne. Prekvapil me svou reakci. Jinak jedine co ho dokaze trochu zkrotit je vyhruzne na stole policeny vstupny dotaznik do psychologicke poradny, nechce tam - citil by se pry hrozne trapne. Tak se zda ze prvni rok /v jeho pripade tercii/ skoncime prevazne se ctyrkama a budeme doufat, ze se sklidni... Preji ti, aby se synovi studium na gymnaziu vyvedlo lip :))
 motýlek, 1 syn 
  • 

Re: Jak se do lesa volá... 

(7.1.2012 16:12:29)
Nesouhlasím s tím, že výsledná povaha dětí je více ovlivněná geny než výchovou. Výslednou vlastnost dítěte určuje obojí, jak geny, tak výchova. Geny určují rámec / interval, ve kterém se bude určená vlastnost pohybovat, a výchova určuje konkrétní umístění dané vlastnosti v tomto intervalu (viz Fr. Koukolík).
 Alfonsss 


Re: Jak se do lesa volá... 

(18.4.2015 16:13:21)
Doporučuji pisateli příspěvku aby si adoptoval cikáně, aby si svoje teorie ověřil v praxi. Autor je bezdětný nebo nadupaný teoretik schovávající se za Koukolíka? Já jsem praktik a adopce cikáněte je dobrý pokus. Mně se vůbec neosvědčil. Výsledky výchovy jsou záporné. Udělat z jezevčíka vlčáka jaksi moc nejde. Obojí jsou psi.~o~
 Chiméra, syn 5,5 
  • 

Re: Jak se do lesa volá... 

(7.3.2006 9:15:21)
muhehééééé... tydle úžasný teorie mě pobavily jako už dlouho dlouho dlouho nic :))))
 katka 
  • 

Re: Jak se do lesa volá... 

(12.8.2006 21:15:58)
to je dobra rada pro me mam dva syny 4roky a 2,5roku jsem rozvedena a podepsala se na nich vychova byvaleho manzela jsou agresivni sprosti a ja uz nevim jak na ne tak se porad rozciluju akricim na ne nemam snima trpelivost.odmlouvaji apod veci.a moc dobre vim jak se ja chovam k nim tak se oni chovaji keme.jenze ja mam ted starosti musime se do30,9,2006 vystehovat a tak mam porad spatnou naladu.Musim si uvedomit ze se me to vrati a dvakrat.musim si to pamatovat.dekuji katka
 katka 
  • 

Re: Jak se do lesa volá...se z lesa ozyva 

(12.8.2006 21:16:37)
to je dobra rada pro me mam dva syny 4roky a 2,5roku jsem rozvedena a podepsala se na nich vychova byvaleho manzela jsou agresivni sprosti a ja uz nevim jak na ne tak se porad rozciluju akricim na ne nemam snima trpelivost.odmlouvaji apod veci.a moc dobre vim jak se ja chovam k nim tak se oni chovaji keme.jenze ja mam ted starosti musime se do30,9,2006 vystehovat a tak mam porad spatnou naladu.Musim si uvedomit ze se me to vrati a dvakrat.musim si to pamatovat.dekuji katka
 Pavlína Hálová, bezdětná 
  • 

Děti 

(17.3.2006 14:52:17)
Ikdyž se k dítěti chováte mile, nepřehnaně, spravedlivě, zkrátka ho dobře vychováte, je to rozmazlený spratek. Neznají uctivost, jsou drzé, rozmazlené , sobecké, strašně rádi ubližují, ponižují a jsou materialistické. Mají Vás omotané kolem prstu, mají z Vás stroj na hračky a peníze, skutešné city k Vám nechovají.
 PajaMM 


Re: Děti 

(17.3.2006 15:31:13)
Pavlino,

kolik je vam let? A deti asi nechcete, ze? Ten nazor, co jste tu napsala, je strasny....a podle meho nepravdivy...ale to nemuzete posoudit, dokud nemate vlastni zkusenosti a to znamena vlastni deti...ale kdyz nad tim tak premyslim, radsi deti nemejte....
 Líza 


Re: Děti 

(17.3.2006 16:27:55)
A podle čích dětí soudíš? Proč by k tobě nějaké mělo chovat city? (Kromě negativních, když tak vidím, co píšeš...)
 Amaaly 


Re: Děti 

(17.3.2006 16:36:05)
A jaké city chováš Ty ke svým rodičům? Asi nic moc podle toho co píšeš. Pokud to tak je, ještě to neznamená, že to tak je všude.
 novakovaL 
  • 

Re: Děti 

(17.3.2006 16:43:32)
Děti se občas sice chovají špatně, ale to každý.....i Vy jste přece byla dítě, a pokud se dítě dobře vyhcová, stane se z něj člověk jako jste Vy.......
 MirkaEyrová 


Re: Děti 

(18.3.2006 21:36:06)
Pavlíno, domnívám se, že jsi vedle jako jedle. Jestliže je dítě opravdu DOBŘE vychované, tak nikdy nebude takové, jako píšete. Jestliže z výchovného procesu vypadne něco jako popisujete, tak se v té výchově zcela jistě NĚKDE stala nějaká chyba.
Výchova dětí není žádná procházka růžovou zahradou - stačí drobnost, maličkost - a chování dítěte se rozběhne nežádoucím směrem. Není to legrace - ale není pravda, že by o DOBŘE vychovaném dítěti platilo, co píšeš. Chce to ovšem hodně mravenčí práce, trpělivosti, prozíravosti, a taky hodně péče - vědět, co je ve výchově přednostně potřeba. Je ovšem jasné, že to neumí každý.
 zastance deti 
  • 

Re: Děti 

(22.4.2006 4:43:31)
Asi se ke vsem detem, ktere potkavas a se kterymi prichazis do styku chovas bez uctivosti, jsi k nim drza, sobecka, strašně ráda jim ubližujes, ponižujes a chces si je omotat kolem prstu. Ony to citi a brani se. Tak to prestan delat a rozdavej lasku. Prej bude ti prano, dej bude ti dano.
 Jirina 
  • 

Re: Děti 

(29.6.2006 20:01:09)
Pavlino, moc by mne zajimalo, jak jste k tak vyhranene zkusenosti prisla? Dokazala byste odpovedet?
 Gabriela ,dva maly synove 
  • 

Synove proste zlobi 

(7.4.2007 22:53:37)
Mam dva syny jsem rozvedena. Mela sem skvelou mamu ktera me vychovala sama a ja nebyla zrovna andilek. Byla sem zla agresivni v puberte sem se s ni hodne hadala a chtela sem vsechno a ona jako samozivitelka mi to dat nemohla ale snazila se o to abych mela to po cem sem opravdu touzila i kdyz sem treba na tu vec nebo vylet musela cekat. Vzdy se smou jednala jako se sobe rovnou nikdy sem od ni neslysela to nesmis ale vzdycky mi nechavala neco jako zadni dvirka kdyz sem neco zvorala. Treba odesla sem s ucnaku a ona mi sehnala praci za minymalni mzdu a ja az v te drine pochopila k cemu je byt alespon vyucena ze bez papiru zadnou dobre placenou praci jak sem si to prectavovala driv nesezenu a mama me doty skoly zase dostala ale musela sem dostat lekci. Mama rikala ze vysvetlit to obcas nepomuze obcas si jak se rika tu hubu namlit to dite musi a rodice sou od toto aby mu tu ranu pofoukaly a zavazaly ale zahojit se jim musi sama. Dnes mam sama deti a na zadek jim dam to je pravda sou jeste maliy jednomu je sest a druhymu ctyri ale snazim se je vychovavat k samostatnosti a k zotpovednosti. Nebudou svaty a nepocitam s tim ze mi mou starost a lasku nekdy oplati. Jediny na cem zalezi je ze sem je chtela postaram se o ne vychovam je jek nejlepe budu umet a vzdycky at se stane a potka je v tom zivote cokoli u me najdou naruc ktera je obejme a prijme. Nevim jestli umim nebo neumim vychovavat deti a kdo to vlasne na sto procent vi zalezi na tom jestli se o to clovek snazi s celeho srdce. Deti na tenhle svet nechteji chceme je mi tak je prece na nas na rodicich abychom se o ne staraly jak nejlepe to umime.
 Šárka, 2 děti 
  • 

Re: Děti 

(1.8.2006 16:35:07)
Pravděpodobně nemáte ani děti ale ani chlapa co?
 mickey 
  • 

Re: Děti 

(9.1.2009 22:28:26)
vy si tady všichni nejspíš mylsíte, že mít míň jak osumnáct v dnešním světě je naprostá pohodička, ty vo*...tak jestli ste presvedčení o tom, že žít v době počítačů a pod. vymožeností je skvělý a je to fakt zábava...tak se kur*evsky pletete...a dát najevo svoje city? hlavně vůči rodičům? tak to se můžu jít rovnou zabít
 Verruna 
  • 

Motivace pro děti 

(9.11.2008 19:43:59)
Teď jsem zhlédla příspěvek v Sama doma a ukazovali tam perfektní kalendář pro děti. Koukněte na tento odkaz.http://www.kalendaresnapadem.cz/, je to docela dobrý nástroj pozitivní výchovy.
Je to pro více dětí naráz a vlepují si samolepky za své činnosti během dne např. úkoly, úklid, chování atd. Vzadu je prostor i pro vepisování různých postřehů a perliček.
 19letá 
  • 

je to výchovou? 

(24.2.2010 1:18:51)
já mám takovou trochu zvláštní zkušenost. nikdy sem nemluvila jako dlaždič, ani tou "puberťáckou" řečí. učitele beru jako autoritu doteď (a další lidi samozřejmně) opisovat sem si snad ani nedovolila a tahák sem si poprvý udělala v 9. třídě a ani jsem ho nepoužila. teď si řeknete: to se rodiče vyznamenali můžou bejt hrdí. ale rodiče mě v podstatě nevychovávali. otec ke mě neměl žádnej vztah, pomalu se se mnou ani nestýkal a mamka na nějakou přísnou výchovu nebyla. jinej dospělej se na výchově nepodílel. teď mi řekněte čím to je? jak se děcka chovaj je to skutečně jen výchovou nebo se tak rodí? jak se stane že i dítě doma něco sice vidí, ale chová se opačně? a na druhou stranu co rodiče co nikdy ve výchově neselhali a vyroste jim grázlík? asi je to jen o štěstí, někdy výchova nezmůže nic a proto se děsím toho že bych někdy měla potomky.
 Markéta s párkem 
  • 

Re: je to výchovou? 

(15.4.2010 14:18:17)
Máš naprostou pravdu. Od okamžiku, kdy otěhotníš se až do smrti strachu o dítě nezbavíš. Nejdřív aby bylo zdravý, abys dobře porodila. Pak aby se dobře vyvíjelo. Abys ho dobře vychovala. Aby mu nikdo neublížil. Aby ho nesrazilo auto. Aby ho nikdo nešikanoval. Aby nepotkalo pedofila. Aby doma neuhořelo. Aby si nenašlo špatnýho partnera. Aby mělo zdravý děti...atd. až do smrti. V okamžiku, kdy nad těmihle strachy převáží touha to přeci jen zkusit a dítě mít, je správný čas si ho pořídit (pokud to jde). :-) U tebe to ještě nenastalo, tak ať ti neselže antikoncepce :-)
 rorry,09/05,01/08 


Každé dítko je jiné 

(18.7.2010 16:52:00)
Mám dvě holčičky, jedna je klidnější,druhá ne,to je dračík.Prostě jsou pořád třenice, a když už to nejde po dobrém a když maminka vysvětluje,tak to musí být jinak.Protože kdo má děti,tak určitě ví,že jsou dny,jako teď ty horké..kdy děti jsou také nesvé a my maminky by jsme se zbláznily,protože buď křičí jedno dítko,nebo druhé a pak i obě zároveň.Výchova je těžká věc a kdo nemá děti,tak neví.Jsou to osobnůstky se svým vlastním uvažováním a pak je občas složité diskutovat,pak už je to jen o tom, jaká je doma autorita a to nemyslím jen v bití.
 mamina 


děti ( mám dvě 5 a 16 let) 

(20.7.2010 7:17:04)
čtu Vaše příspěvky a přemýšlím nad tím, že obě děti vychovávám stejně, a přitom je každé úplně jiné. Na syna jsem celou výchovu byla sama rozvedená- otec neměl zájem,vždy jsem ho vychovávala přísněji neb jsem se bála , aby mi nepřerostl přes hlavu. Dnes je mu 16, a je hodný, pracovitý, každý den se chodí chvilku pomazlit, a s tou mladší vychází moc hezky... Mladší 5ti letá je drzá, a pokaždé když po ní požaduji (důsledně) splnění nějakého úkolu či úklidu, přejde to v kopání do hraček, nadáváním že mě nemá ráda, a následně hádkou, kdy se jí nejdřív v klidu snažím vysvětlit , že i hračky chtějí spát atd. načež bouchne dveřmi a křičí že nic uklízet nebude... Většinou to nevydržím a dám jí na zadek, výchovnou (lehké plácnutí), ona do mě kopne a jde si stěžovat tatínkovi jak jsem zlá, ošklivá a že mě nechce a nemá ráda. A tatínek ?? Ten jí řekne , tak zůstaň u mě, a hraj si tady... co potom?? Když není domluva ani mezi dospělými ?? Myslím, že ona to cítí a náležitě toho využívá :o(( bojím se už teď co bude až vyroste do puberty.. Přeji všem hodně úsilí při výchově a pevné nervy :o))
 slunínek 


Re: děti ( mám dvě 5 a 16 let) 

(28.7.2012 18:09:55)
Při čtení Vašeho příspěvku jsem si vybavila své děti.... na první jsem byla sama, přísně jsem jeje vychovávala, kluk je pracovitý, šikovný, stará se o mladší sourozence. Prostřední hošík je pěkně rozmazlený a vypočítavý, pokud mu něco nedovolím já letí k tatínkovi a ten povolí. Což je samozřejmě špatně. Doufám, že nejmladší bude hodnější než prostřední.
 Alfonsss 


Velice doporučuji vkladatelům příspěvků 

(18.4.2015 16:04:09)
aby uváděli jestli mají vlastní zkušenosti s výchovou vlastních dětí, nebo to jsou bezdětní teoretici, nebo si chtějí dítě pořídit. Já-2 děti už zemřely a jeden adoptovaný polocikán v dospělosti chytl správné cikánské geny. Nedávno prohlásil že mně nechce už nikdy vidět. Kruté sdělení-varování-nevdávat se, neuzavírat žádné svazky, s nikým nebydlet, nemít děti, neadoptovat děti. Všechno to jsou časované miny. Osobně považuji dnešní matky za hrdinky. To není legrace, to je fakt. Stát se k matkám nechová adekvátně v porovnání k tomu co matky obětavě pro stát dělají. Často vidím v mediích zoufalé situace matek s dětmi. Je to spolehlivě zkažený CELÝ život matek i dětí.~7~
 Alfonsss 


Jestlipak má autor článku děti? 

(12.7.2015 7:42:04)
Nebo je to pouhý teoretik? Jak se mu výchova daří? A kdyby měl děti mohly by se sem k jeho výchově vyjádřit. Vůbec v této diskuzi schází vyjádření dětí. O nich-bez nich.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.