Názory k článku Já bych tě přetrhla!

Nebo je to pouhý teoretik? Jak se mu výchova daří? A kdyby měl děti mohly by se sem k jeho výchově vyjádřit. Vůbec v této diskuzi schází vyjádření dětí. O nich-bez nich.

aby uváděli jestli mají vlastní zkušenosti s výchovou vlastních dětí, nebo to jsou bezdětní teoretici, nebo si chtějí dítě pořídit. Já-2 děti už zemřely a jeden adoptovaný polocikán v dospělosti chytl správné cikánské geny. Nedávno prohlásil že mně nechce už nikdy vidět. Kruté sdělení-varování-nevdávat se, neuzavírat žádné svazky, s nikým nebydlet, nemít děti, neadoptovat děti. Všechno to jsou časované miny. Osobně považuji dnešní matky za hrdinky. To není legrace, to je fakt. Stát se k matkám nechová adekvátně v porovnání k tomu co matky obětavě pro stát dělají. Často vidím v mediích zoufalé situace matek s dětmi. Je to spolehlivě zkažený CELÝ život matek i dětí.

Odpovídám už velmi pozdě, jelikož článek je 7 let starý. Nicméně asi chápu jak jsi se musela cítit. Znám to z osobní zkušenosti. Teď mám tři děti, snažím se co to jde, aby nikdy nezažily nic podobného co já. Je mi moc líto, že stále existují lidé, kteří si říkají rodiče a přitom takovým /i horším/ způsobem zacházejí se svými dětmi.

Jsem sice bezdětná, ale nedávno jsem si všimla jednoho paradoxu. Když na nadávku odpovím s ledovým klidem něco jako: "Jen si ulev, jestli ti to pomůže...", zabere to ve většině případů narozdíl od věčného opakování tolikrát omletého "Mě nebudeš nadávat!" U puberťáků už rozhodně.

čtu Vaše příspěvky a přemýšlím nad tím, že obě děti vychovávám stejně, a přitom je každé úplně jiné. Na syna jsem celou výchovu byla sama rozvedená- otec neměl zájem,vždy jsem ho vychovávala přísněji neb jsem se bála , aby mi nepřerostl přes hlavu. Dnes je mu 16, a je hodný, pracovitý, každý den se chodí chvilku pomazlit, a s tou mladší vychází moc hezky... Mladší 5ti letá je drzá, a pokaždé když po ní požaduji (důsledně) splnění nějakého úkolu či úklidu, přejde to v kopání do hraček, nadáváním že mě nemá ráda, a následně hádkou, kdy se jí nejdřív v klidu snažím vysvětlit , že i hračky chtějí spát atd. načež bouchne dveřmi a křičí že nic uklízet nebude... Většinou to nevydržím a dám jí na zadek, výchovnou (lehké plácnutí), ona do mě kopne a jde si stěžovat tatínkovi jak jsem zlá, ošklivá a že mě nechce a nemá ráda. A tatínek ?? Ten jí řekne , tak zůstaň u mě, a hraj si tady... co potom?? Když není domluva ani mezi dospělými ?? Myslím, že ona to cítí a náležitě toho využívá :o(( bojím se už teď co bude až vyroste do puberty.. Přeji všem hodně úsilí při výchově a pevné nervy :o))