| Simča, dcery *1988 a 1997 | 
 |
(22.3.2005 9:53:01)
.... a také k príma velké rodině.
Osobně si myslím, že zážitek z porodu na dětech žádné "následky" nenechá, ale určitě bych viděla nutné si s nimi tento společný úžasný zážitek "vypovídat", aby v nich - hlavně v těch menších - nezůstaly jakési třinácté neobjasněné komnaty.
Ale píši hlavně kvůli tomu, že se mi moc líbil tvůj popis porodu. To, jak na počátku píšeš, že jsi se "naučila se jít se svým tělem a pomáhat mu“ je asi velce výstižný popis toho, co i já jsem při porodu svých dětí cítila. Rodila jsem sice v obou případech v porodnici, ale i poprvé - vlastně díky zanedbání socialistického personálu, který mně jako prvorodičku odložil na hekárnu s tím, že mám mnoho hodin čas - a i podruhé, to už spíš po domluvě s personálem mi bylo umožněno jít hodně vlastním tempem, položit se na vlnu kontrakcí a jen jim pomáhat.... Výraz "kontrakce mně sežraly" je úžasně přesným vyjádřením toho, co se s rodící ženou děje.
Takže gratuluji ještě jednou - umíš nejen rodit na farmě :-D, ale i nádherně o tom psát!!!
Ahoj a držte se
Simča
|
| Bibi* | 
|
(22.3.2005 10:19:44)
Nesouhlasím s porody doma a ani tento, pro Johanku určitě krásný zážitek, mě nepřesvědčil.
Jak dlouho vydrží lidský mozek bez přísunu kyslíku je obecně známé.Dítě v průběhu porodu je v kyslíkové nouzi,v případě komplikace jde někdy o vteřiny,ne o minuty.Následky-LMD,DMO apod.Nehledě ke komplikacím ze strany matky.Ty ovšem žena podstupuje vědomě,je to její riziko,kdyby šlo jen o ni,nebylo by o čem diskutovat.Jenže ve hře je ještě jeden člověk,nenarozené dítě,a to nemá na výběr.Nezlobte se na mě ale trochu mi to připomíná(jen podstatou)diskusi o potratech,zda je možno tak fatálním způsobem rozhodnout o životě člověka,u potratu o vlastním životě, u domácího porodu přinejmenším o kvalitě života.Zdravím Bibi
|
| difo | •
|
(22.3.2005 10:40:07)
Jsem přez porody jen laik a za sebou mám jen jeden. Můj názor je asi takovýto:
Kdyby z porodnic maminky nevyháněl necitlivý personál - stačí kouknout do diskuse Porod nechci už nikdy zažít...Kdyby byly v porodnicích respektovány zákonitosti mezi dítětem a matkou... Kdyby matkám děti nebrali, kdyby neprováděli bezprostředně po porodu "nezbytná" vyšetření, kdyby dali matce i dítěti tak potřebná klid,... kdyby, kdyby, kdyby ... Tak by vůbec problém, zda rodit doma nebo v porodnici nevzniknul.
Píšeš, že u porodu rozhodují mnohdy vteřiny. Ano rozhodují. A leckdy právě ty vteřiny jsou zanedbány právě i v té porodnici. Prudce stoupá počet dětí s LMD, jaké to má důvody? Někdy je to postižení jen "lehké", děti jsou pak "jen" nezvladatelné, neumí se soustředit. Ale to už je přehráno jako problém matky, nikoliv porodníka. Těžké případy končí v ústavech pro postižené děti. Není tomu dlouho, co jsem hovořila s ošetřovatelkou v domě pro postižené děti, většina má v diagnóze komplikace při porodu. Je veliká otázka, zda by tyto komplikace nastaly, kdyby porodník a jeho personál odvedli práci kvalitně a zodpovědně. Tím nemyslím jen současný cíl, odrodit dítě živé a přechovat ho měsíc, aby nám nespadlo do statistiky o novorozenecké úmrtnosti. Bohužel se zdá, že bude muset odrůst úplně nová generace prodníků, kterým nepřijde divné, že vzít matce děcko po porodu a vrátit jí ho po dvou dnech, je naprosto špatně. vidím to tak na dvacet, třicet let. Jenže k tomu se nedostaneme jinak, než přez protesty a porody doma. Ach, jo. Je hrůza, když ženská nemá dobrou volbu.
|
| Líza | 
|
(22.3.2005 10:46:25)
Já jsem dlouho uvažovala, jestli se k tomu má vyjadřovat...ne z gynekologického hlediska. Ale z hlediska vlivu na ty děti.
Já nazastávám ten názor, že děti u porodu nemají NIKDY být. Ani to, že jim to VŽDY uškodí. Předpokládám, že pokud se děti i rodička cítí přirozeně a dobře, proč u toho nebýt spolu.
Ale pokud se tam cítí špatně, pokud se jedno drží táty jako klíště a druhé se děsí, že mu maminka umře, tak jsem naprosto pevně přesvědčená, že to je špatně.
Když se tu na jedné diskusi probíralo, zda děti u porodu ano či ne, většina lidí, kteří si to dovedli představit, připouštěla, že by to chtělo mít tam někoho, kdo je vezme stranou, kdyby to buď rodičce nebo těm dětem nesedlo.
Tady to těm dětem evidentně nesedlo, rodička byla uzvařená ve svém světě a děti nikdo neodvedl dřív, než se stačily vyděsit k smrti. Nevím jak ostatním, ale mně to v pořádku rozhodně nepřipadá.
|
| Bibi* |
|
(22.3.2005 11:01:39)
Bezvýhradně souhlasím,jen jsem to tam už nechtěla psát.
Neházejte porodnice do jednoho pytle,nevím,kde jsou ty ústavy,kde odebírají děti na 2 dny,já mám z porodu v porodnici ty nejkrásnější zážitky.
Porodnictví ušlo za posledních cca 10 let velký kus cesty,nedají se srovnat podmínky v nichž jsem jako PA začínala a podmínky dnes.Je to úplně někde jinde.
Komplikace u porodu byly,jsou a budou,hodně se jich dá podchytit během těhotenství,zbývá však dost problémů nevypočitatelných.Věřte,že se dělá maximum,aby děti přišly na svět v co nejlepší formě.Porody doma-to je návrat,ne cesta dopředu.Toť vše.Bibi
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(22.3.2005 11:34:59)
BIBI - ale já si myslím, že s tebou v žádném zdravotním zařízení nebudou jednat stejně, jako s ostatní "anonymní masou". Pokud vím, tak jsi doktorka či porodní asistentka - tedy pro ostatní zdravotníky jedna z nich.... Já to vidím dokonce i u mého manžela, který je veterinář: když jsme vezli dceru po záchvatu do nemocnice, tak se mnou jednali jako s hysterickou blbšulkou (a zdůzazňuji, že se hystericky nechovám, mám docela přehled a jen jsem chtěla lékaři na příjmu říct stručně dceřinu anamnézu a proč jsme ji přivezli), kdežto když se o chvíli později objvil manžel (parkoval auto), tak se lékař otočil k němu s dotazy typu: "Tak co se stalo, pane doktore?" a "Na co vaše dcera trpí, má nějaké alergie?" To, že jsem mu to tam už asi 4 minuly povídala já jako by vůbec nebral v potaz....
A to mohu zdůraznit, že ze svých asi 12 hospitalizací mám negativní zážitky jen tak ze 2 - takže si vlasně nemohu stěžovat ( a také si myslím, že nepatřím k notorickým stěžovatelům - to by tan poměr byl asi opačný....)
Ale abych se vrátila k tématu - plně souhlasím s Petrou II - kdyby v porodnicích nebyl až tak odlidštěný systém, nehledaly by ženy někdy až zoufalé či nebezpečné varianty, jak porodit lidsky a pirozeně. Fakt je, že přes moje bezproblémové oba porody bych si doma rodit netroufla, ale někdy těm ženám jejich odvahu (a pochopitelné prožití porodu) závidím...
Ahojky
Simča
|
| Bibi* |
|
(22.3.2005 11:53:00)
Možná máš Simčo pravdu,ale já se vždycky ke každé mámě snažila přistupovat tak,aby se cítila,že je pro mě v tu chvíli nejdůležitější na světě,dříve ten systém tomu moc nenahrával,dnes už je to mnohem lepší,a mám zkušenost, že takových je nás víc.Ovšem jsou i PA namyšlené, protivné apod.Je to jako v každém povolání, bohužel.Na druhou stranu,ne zrovna příjemných rodiček jsem zažila taky dost, a to se člověk mohl snažit jak chtěl a stejně byl špatný.
Ale to jsem se vzdálila tématu,rozhodně přijatelnější jsou tzv.porodní domy,jsou v bezprostřední blízkosti nebo jsou napojeny na porodnici,lékař je informován.Myslím,že zde je myšleno na zadní vrátka,i z přirozeného porodu se může stát porod operativní.
|
| Lída+2 | 
|
(22.3.2005 15:40:05)
Bibi musím souhlasit se Simčou.
Ty jsi podle toho co říkáš jednala s maminkama dobře a určitě Ty mainky co Tě měli u porodu na Tebe rádi vzpomínají.
Ale pak je tu spousta těch ostatních,který berou rodičku jako otravný kus(to mám ze dvou vlastních zkušeností).
poprvé vyvolaný porod a pak normální,ale já ho nepoznala a sestřička mě natočila a chtěla mě poslat domů,že tam nic není ,že to jsou poslíčci.Já trvala na vyšetření lékařem(no to jsem si dovolila, že co jí do toho kecám ona na monitoru nic nemá tak co by měla v sobotu v 18:30h volat doktora). no a výsledek. okamžitě na sál .píchnout vodu a malý byl za 40min. I s tím dohadováním a vyšetřením na světě. já byla otevřená(TO JSEM OPRAVDU NETUŠILA MĚLA JSEM DIVNÝ bolesti a to vše tak jsem se šla optat).
Ještě jsem dostala vynadáno druhý den,že nepoznám,že rodím,když je to podruhý. tak jsem jim vysvětlovala,že rodit vyvoláním je horor,ale tohle klidně 2za den,že mi prakticky nic nebylo a že jsem to nepoznala. Doteď si říkám, že kdybych se zkroušeně sebrala odjeli jsme domů,že by jsme se asi nestihli vrátit tak bych asi rodila doma. co by tomu asi řekli potom. Dostala bych vynadáno.
Nedivím se,že chce spousta žen rodit doma proč ne když mají odvahu.
|
|
|
| Hanča | •
|
(22.3.2005 12:03:05)
Musím se vždycky usmívat nad příspěvky žen, které nedají na porodnice dopustit. Když se pak člověk dozví, že měly u porodu někoho známého, známou asistentku, nebo jsou dokonce doktorky. Zkuste se ale vžít do situace ženy, která tam nikoho nezná, nic jí neřeknou, jen dávají příkazy a dělají z vás hloupou hysterku, kdy žena se musí spoléhat se na to jestli se doktor a porodní asistentka (které v životě nikdy neviděly) "dobře vyspali"...
Já bych nikdy neměla odvahu rodit doma, ale přála bych se aby všechny porodnice se k rodičce chovali jaksi přívětivě a budoucí maminky nemusely jezdit přes půlku republiky, když chtějí porodit přirozeně a nemusely v bojovat s personálem.
|
| Gábina syn 4 roky | •
|
(22.3.2005 12:42:05)
Já jsem rodila v porodnici Motol, neměla jsem nikoho známého, a byla jsem spokojená!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
|
| adelaide k. | 
|
(22.3.2005 12:57:23)
Já jsem rodila v Ostravě-Vítkovicích. Neměla jsem tam žádné známé, dokonce jsem tam nechodila ani do poradny takže doktora a porodní asistentky jsem viděla poprvé. Jediný známý člověk tam byl můj manžel a přesto jsem byla moc spokojená.
|
| Líza |
|
(22.3.2005 13:06:57)
Právě přemýšlím nad tím, že vzhledem k tomu, že jsem zdravotník, tak moje zážitky ve zdravotnických zařízeních zřejmě vůbec nemají vypovídací hodnotu. Protože se ke mně přece všichni chovají slušně, protože to o mně vědí.
Takže
a)u druhého porodu to ani nevěděli, až po jeho skončení na to přišla řeč.
b)jak si ve světle tohoto postoje mám vysvětlit to, že se ke mně v některých zdravotnických zařízeních taky chovali jako hulváti???
|
|
| Nela | •
|
(22.3.2005 13:06:57)
Já jsem taky rodila v Ostravě-Vítkovicích (rok 1992) a byla jsem taky spokojená. Osobně bych se bála rodit doma, přece můžou přijít komplikace, jak u rodičky, tak u dítěte. Nevím, zda bych si to v mém svědomí zdůvodnila, kdyby se něco stalo.
|
|
|
| Hanča | •
|
(22.3.2005 13:32:42)
No já netvrdila, že všechny maminky co rodí v porodnicích bez známých jsou neštatné a chovají se k nim nehezky! Doufám, že se to zlepšilo a stále zlepšuje.
Já jsem rodila U Apolináře (před 4 roky) a jediné co mi vadilo a to velmi, bylo že mi diktovali polohu ve které jsem měla rodit a která mi absolutně nevyhovovala (už jsem o tom v jiných diskusích psala a nechci se pořád opakovat). Byla jsem z toho totálně vyšokovaná a neštastná, motala se mi hlava, dělalo se mi zle... Přestože jsem si v knížkách četla, že přece není důvod rodit na zádech, v porodnici byli jiného názoru. Takže to že jsem si to přečetla v chytrých knížkách mi bylo k ničemu, protože mi to porodnice neumožnila a já hloupá prostě netušila, že to může nastat a musela jsem s manželem hodně bojovat.
Tak asi tak, jinak si na jejich přístup personálu a doktorů v téhle porodnici nemůžu stěžovat.
|
| Iveta z bretane | •
|
(1.4.2005 23:38:51)
No, ja jsem taky rodila u Apolinare, za par dni tomu bude 12 let, a podle toho, co pises, se to tam o moc k lepsimu nezmenilo, aspon co se porodnika a personalu na sale tyce. Ale sestricky na sestinedeli byly bezva.
|
|
|
|
| Bibi* |
|
(22.3.2005 12:43:07)
Ano,my doktorky jsme vděčné za porodnice,protože holt víme co se může stát.Rodila jsem dvojčata a pár docela katastrofických porodů dvojčat jsem zažila.Neměla jsem však vůbec strach,vybrala jsem si porodnici,kde dvojčata rodí denně a mají zkušenosti.Mou jedinou devizou byla znalost průběhu porodu,věděla jsem o čem se mluví,kdy mám tlačit,kdy co příjde,to byla velká výhoda.
Opravdu informované maminy jsou požehnáním,ví o čem s nimi mluvíte,můžou se sami rozhodnout,pokud mají na výběr,pokud na výběr nemají a musí se bezodkladně něco podnikat,jsou většinou klidnější než maminy ,co přijdou až v den porodu,neví vůbec co se po nich chce,jsou vyděšené,z toho pramení nedorozumění a končí to,že mamča ječí místo aby dýchala a tlačila a porodní bába z ní musí to dítě vymačkat.Naštěstí takových už není moc a je jich stále míň.
Má rada na závěr:nenechte se nikdy nikým stresovat,na porod se připravte-jsou kurzy, knížky apod.,prohlédněte si porodní oddělení-ať jdete do známého,nebojte se ptát a projevit přání.
|
| Hanča | •
|
(22.3.2005 13:45:32)
No mě právě to, že jsem si četla v knihách o porodu, chodila na přeporodní kurz, bylo k ničemu a to jsem si před porodem myslela jak jsem připravená :))
Protože mě v porodnici neumožnili rodit tak jak jsem předpokládala, že by pro ně mělo být samozřejmostí.
|
| Bibi* |
|
(22.3.2005 14:05:08)
Hani proč ses teda nezeptala předem,jaké polohy při porodu umožňují?Pokud vím,dá se už teď téměř ve všech větších porodnicích rodit na stoličce,u ripstolu,na nadstandartu do vany.Já rodila na polohovacím lůžku,v polosedě,poloha mi vyhovovala,dvojčata bych ani jinak rodit nechtěla,po porodu prvního je potřeba bříško přidržet,aby se druhé nestočilo,už není moc času.
Bohužel neznám poměry na okresních špitálech,ale máme všechny možnost si porodnici vybrat.
|
| Hanča | •
|
(22.3.2005 16:00:16)
Bibi já vím, že jsem udělala chybu, že jsem se pořádně neinformovala. Tehdy jsem neměla přístup k internetu, ani jsem třeba s kamarádkou porod neprobírala, tak jsem nevěděla jak to v porodnicích chodí, no a konec konců mě před porodem ani nenapadlo, že když budu rodit v pololeže, že mi to bude tak "vadit"! Já to neplánovala v jaké poloze budu rodit, prostě jsem si říkala, že si samo tělo řekne. Takže připravená, jako že jsem věděla co se s tělem děje a co by mělo být v pořádku a co se třeba může přihodit, a jak bych měla dýchat..., tak jsem připravená byla. Nicméně jsem nebyla připravená na porod v porodnici, opravdu strašně moc věcí mě překvapilo. :)
Díky internetu jsem získala dost informací o porodnicích a zjistila, že třeba ve Vrchlabí mě "nechají" porodit. Takže už jsem klidnější a pokoušíme se s manželem o druhé miminko.
|
|
| Marie, dvě dcery | •
|
(22.3.2005 19:29:09)
To co říkáš možná platí pro velká města (Praha, Brno), ale například v celých jižních čechách není porodnice, která by umožňovala rodit v jiné poloze než klasické. Pokud chci rodit jinak než na zádech mám několik možností
1. vydat se do porodnice více jak 150 km daleko, už jenom ta představa cestování je pro mně stresující
2. jít do místní porodnice a doufat, že narazím na někoho normálního a být připravena se hádat a bránit za svoje práva (v porodních bolestech je to docela náročné)
3. zkusit porodit doma (i když nejsem velkým zastáncem)
4. podřídit se v normální porodnici a počítat s tím, že díky lékařským zásahům může třeba porod skončit CS, i když by třeba nemusel.
Takže já i začínám uvažovat o porodu doma, ale rozhodně radši bych rodila v nějakém porodním domě, kde by to bylo jištěné potřebným vybavením a blízkostí lékařů.
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(23.3.2005 6:51:18)
Bibi, vtip je v tom, že některá porodnice ti něco slíbí, ale když to pak během porodu nedodrží, stejně už se nemůžeš sebrat a odejít jinam. Mně se tohle stalo - je fakt, že jsem tehdy ještě nevěděla, kde bych se mohla dozvědět zážitky jiných maminek, tak jsem se spolehla jen na to, co mi řekli přímo v porodnici...
|
|
| Mirka | •
|
(23.3.2005 12:05:58)
Bibi, informovat se předem nepomáhá. Naslibují hory doly a pak je všechno jinak. Např. Moje nejbližší porodnice, turnovská, dala ke gynekologům povídání o možnostech porodu v místní nemocnici, od "klasiky", přes porod vedený podle Odenta, až po velmi propagovaný porod s epidurálem. A přitom ti každý řekne a i tady u hodnocení porodnic se dočteš, že jinak než na zádech v Turnově neporodíš. To je podle nich přirozený porod? Mám se tam jít pohádat s personálem ještě těhotná nebo si počkat na porod? První dítě jsem porodila na stoličce a chci si to zopakovat, ale kde??? Zase pojedeme do Vrchlabí, pokud nám ho ovšem nezruší, protože tam lékaři nemají možnost rodit denně císařem a kleštěma (argumentace vládních expertů k rušení malých porodnic)
Mirka
|
|
|
|
| Lída+2 |
|
(22.3.2005 15:48:24)
Bibi tak jsem se dočetla dál. Vždy jsem chodila na předporodní kursy.Opravili naá nemosnici tak jsem se šla podívat na nový porodní sál abych věděla do čeho jdu.
Chodila jsem na těhotenský tělocvik hned jak to šlo a to asi od 10.týdne.Rodila jsem na den přesně tak jsem tam byla 30x. Věděla jsem teoreticky kdy tlačit kdy ne,ale co s tím, když Ti nikdo nevěří a bere tě jako HYSTERKU. Jak to tady někdo trefně napsal.
A taky si nemyslím,že lékařky mají víhodu(myslím,že nevýhoda je že toho moc znají).Což je někdy pro ně na škodu.
|
|
| schamka + krakeni | 
|
(23.3.2005 18:35:50)
Bibi,
nejako s tebou moc nesuhlasim.
1. o tehotenstvo a porod som sa zacala zaujimat asi tak rok pred pocatim Danka ;o) Odbili biologicke hodiny a tato tema ma chytila natolko, ze som studovala vsetko mozne o porodoch. Nakoniec to vyvrcholilo rozhodnutim porodit prirodzene a doma. Ale nie o tom som chcela... Myslim, ze som bola teda poucena a scitana dost. Napriek tomu som pri porode kricala. Islo to zo mna vlastne samo - kontrakcie boleli jak slak a ja som prirodzene kricala od bolesti, vobec som nad tym "nerozmysla" (nebolo to vlastne vedome). PA mi opakovala, ze mam dychat, ze maly potrebuje kyslik, ze mu ho mam dat a zacala dychat so mnou (uzasna pomoc a podpora!) Su zeny, co pri porode nekricia, su take, co kricia. Ale urcite neplati, ze kricia len tie nevedome a tie uvedomele su ticho!
2. neviem, ci je tak uplne pravda, ze pribeh porodu sa moze za sekundu zvrtnut. Ak by to tak bolo, tak je predsa uplne jedno ci sa rodi v nemocnici ci doma - v priebehu sekundy sa ani v nemocnici asi neda vela zachranit. Skutocne patologie prichadzaju v okamihu, alebo sa da dopredu odhadnut, ze situacia, ktora pri porode prave nastala moze eventualne viest k problemom a komplikaciam?
3. informovat sa ake polohy pri porodoch nemocnica umoznuje - to je dost pritiahnute za vlasy. Pri fyziologickom porode predsa neexistuje dovod na to, aby bola nejaka poloha neumoznena! Ostatne rodiaca mamicka je v nemocnoci platiaci klient a nie nieci podriadeny, ci nevzdelana skolacka, ktoru treba vychovavat a nepristojnosti jej neumoznit! To personal by mal mamickam vychadzat v ustrety a samozrejme prijat ich predstavy o ich porode a nie naopak. Vacsinou su to totiz veci, ktore nechcu ziadne peniaze navyse!
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(23.3.2005 19:45:31)
Milé kolegyňky, doufám, že se to někoho nedotkne, ale při čtení různých popisů lékařských postupů, léčebných matod a pod. se mi vybavil jeden "starý, ale dobrý"....
Starší paní příjde k doktorovi a říká:
"Pane doktore, mám takový malý problém s větry. Popravdě musím říct, že mně to až tak moc netrápí, protože moje větry nevydávají žádný zápach ani nejsou slyšet, ale přece jen bych s tím ráda něco udělala. Po pravdě řečeno, za tu dobu, co tu sedím a hovořím s vámi jsem si ulevila asi dvacetkrát a vy o tom ani nevíte."
"Rozumím", přikyvuje chápavě doktor. "Tu máte recept na jeden lék a přijďte se mi ukázat za týden."
Za týden je paní nazpět: "Pane doktore," spusti hned ve dveřích, "Co jste mi to dal? Moje větry jsou sice stále tiché, ale zato teď strašně smrdí."
"Výborně!" na to doktor. "Teď jsme vám uvolnili nosní dutiny, a můžeme zkusit neco udělat i s vaším sluchem."
Co se týká "zvuků" při porodu, tak vím, že jsem různě hekala a mručela :-DDD, ale určitě jsem neřvala. A to jsem byla v porodnici. Velice mne překvapila reakce asi dvou z vás, které se podivily, že porod doma bolí. A PROČ BY NEMĚL BOLET? Je přece jedno, kde se budu snažit např. nacpat fotbalový balón do otevřené pusy - doma, venku, v nemocnici. Vždycky by mně to přece bolelo. A to, že některá žena křičí a některá funí a jiná heká - každá jsme jiná, máme jinek uzpůsobené porodní cesty, máme jinak velké dítě, a jiný práh bolesti. Já třeba když si skřípnu prst do dveří, tak nebudu křičet, ale asi hoóóóódně sprostě nadávat.... :-D.
Vím, že při porodu druhé dcery jsem se snažila tlačit a dost to bolelo a hlavně něco nebylo "to ono". Tak jsem to řekla doktorovi, že to nejde, že nemůžu tlačit. On něco srovnal (asi Áje ručičku) a povídá že jdeme na to. No a na dvě další zatlačení byla Ája venku. A vůbec se nepodivuji nad tím, že tu někdo popisoval, že byl v této fázi porodu skoro mimo realitu, moc si nepamatuje a pod. Já - i když mezi hekáním - jsem s porodníkem normálně mluvila asi 1 minutu před porodem dítěte (3,65 kg).
Takže zkusme respektovat naše rozdílnosti fyzické i psychické a roďmě co nejsnadněji (ať je to kdekoliv :-D)
Simča
|
| Marysha | •
|
(23.3.2005 20:04:59)
No, prispevek Svetlany mi prisel tak absurdni (ze myslela, ze porod doma neboli), ze jsem ho ani nebrala vazne, myslela jsem si, ze si dela srandu...hodne zalezi na prahu bolesti a na psychicke pohode atd. Ja jsem taky s porodnikem "normalne" mluvila v prubehu porodu, mezi kontrakcemi:-) Simco, ten vtip byl muj oblibeny doktorsky!
|
|
| CCC | •
|
(23.3.2005 20:42:44)
Simčo, to, že se někdo diví tomu, že porod doma bolí, byla ironie, která narážela na to, jak zastánkyně porodů doma vždycky vykřikovaly, jak je úžasné rodit doma a jak to v "přirozeném prostředí vůbec nebolí". To jen na vysvětlenou.
Vtípek byl supr.
|
| Sylvie | 
|
(23.3.2005 21:30:08)
Docela by mě zajímalo, KDO z domarodek tvrdí, že obecně vzato porod doma nebolí. Zatím jsem to slyšela jenom od odpůrců porodu doma ;o) Á, pravda, ještě od Sylvy - ale ta to nevztahovala na porody doma obecně, ale jenom na svůj tuším tříhodinový porod...
Jo, jo, jsou hlášky, které na těchto diskuzích miluji ;o)
S.
|
| Apolena. |
|
(23.3.2005 23:27:41)
Zdravím Sylvii,
jo, já jsem měla dá se říct celkem bezbolestný porod, teda aspoň to protivný škrundání bych nenazvala bolestí. Nevím, nakolik to bylo tím, že jsem rodila doma, když o tom teď přemýšlím, napadá mě několik důvodů:
- nebála jsem se - nebyla jsem stažená
- převážnou část první doby porodní jsem trávila na procházce, na nákupu, na návštěvě - nebyl čas vnímat stahy, tušila jsem, že už asi brzy porodím, ale nestresovala jsem se rozhodováním "už jet nebo ještě ne"
- zbytek porodu jsem strávila ve vaně a teplá voda dělá divy
- nikdo nerušil, měla jsem klid a tmu, jak jsem si přála - NEUSTÁLE
- kamarádka mi jednou řekla, že porod NEMUSÍ bolet (což jsem do té doby fakt netušila) a já jsem ji pak nutila, aby mi to neustále opakovala :-)
- věděla jsem, že musím rodit rychle, než se to proflákne a někdo zavolá policii, by mě zachránili, takže na nějakou bolest ani nebyl čas :-)))
Jo, u mě to asi bylo hodně kvůli tomu, že jsem byla doma, protože jsem byla v pohodě, což, jak tvrdí můj gynekolog, je 90% záruka hladkého průběhu porodu. V nemocnici bych se asi nedokázala tak uvolnit.
Ale nikdy jsem opravdu nepsala, že porod doma nebolí...to jen MĚ téměř nebolel.
|
|
|
|
|
|
|
| Lada(Vítek6M) | •
|
(22.3.2005 16:17:41)
Opravdu žasnu nad některými příspěvky, nebo spíš nad tím, co je u nás možné.
Rodila jsem před půl rokem. Manžel byl se mnou u porodu i 4 dny pobytu po porodu.
Porodník i sestra při porodu byli velmi příjemní a vždycky mi řekli, co mám dělat, nebo proč oni dělají to či ono. I ostatní personál porodnice se k nám choval výborně, jen jedna sestra byla nepříjemná. Když k nám chodili na pokoj, tak klepali a ráno při měření teploty šeptali, aby manžela nevzbudili.
A to jsem rodila v normámní okresní nemocnici, ve které jsme nikoho neznali.
Jestli se rozhodneme pro další dítě, tak určitě opět v porodnici. Neměla bych odvahu na porod doma. Ale chápu, že se někdo rozhodne jinak.
Lada
|
| Apolena. |
|
(22.3.2005 17:58:39)
Jak krásně to zní - doma bych nikdy nerodila, ale chápu, že se tak někdo rozhodne...
Když si vzpomenu na podobné diskuze ještě tak před 2-3 lety, tak tohle je obrovský posun kupředu. Že by se blýskalo na lepší časy?
|
| *Aida* | 
|
(22.3.2005 18:12:33)
Sylvo,
doufam, ze ano :o). Je fakt, ze uz se diskutuje v trochu jine rovine, jen houst :o). Ne, vazne, pokroky ve smysleni lidi jsou patrne a je to jen dobre.
|
|
|
|
|
|
|
| Kopretinka | 
|
(22.3.2005 11:57:27)
No nevím, jestli děti u tohoto porodu byly vyděšené k smrti, to ví Johanka a její manžel. Že se děti bojí o maminku je přece normální. Můj šestiletý syn při návštěvě v porodnici druhý den po porodu vydechl - tak jsi nám maminko neumřela! Pro mne naprostý šok, že by to takhle mohl prožívat. Myslím, že dětská fantazie může zapracovat stejně nebezpečně jako holá skutečnost, možná někdy ještě hůř. Než se to začne otáčet, porodu jsem se nebála, těšila jsem se na něj a s dětmi o něm mluvila jen pěkně.
|
| Líza |
|
(22.3.2005 12:01:58)
Nesouhlasím. Vystavovat děti strachu o život matky mi rozhodně normální nepřijde (ostatně, kde to tvůj syn vzal - od někoho asi ano, to nebyla čistá dětská fantazie, vsadím se). Protože u malých dětí je matka jejich hlavní jistotou. Tomuhle by neměly být nuceny čelit.
Prostě pokud porod probíhá klidně a děti se u něj cítí dobře, je to v pořádku, ale pokud jsou vystresované, vystrašené a bojí se o život své matky, je to selhání rodičů. Obou - otce, který je mohl vzdálit, než to nabralo takové grády, a matky, která na to předem nepomyslela a na tuhle variantu se nepřipravila (tj. nezajistila další osobu).
|
| difo | •
|
(22.3.2005 12:48:54)
Myslím, že by bylo nejlepší se zeptat Johanky. Johanko, jak o tom mluví dnes tvoje starší děti? Mluví o strachu o maminku nebo o radosti z bratříčka nebo nemluví vůbec? Máš-li čas, napiš. Díky
|
| Líza |
|
(22.3.2005 13:02:37)
Difo, vzhledem k tomu, že nejtraumatčtější zážitky podléhají obranným mechanismům typu popření a podobně, tak ani to, co tom možná děti mohou vyprávět, není tak docela vyčerpávající.
MMCH, co ti o tom poví dítě, kterému je rok a půl? A jak chceš dítěti v tomhle věku vysvětlit, že mamince se vlastně nic neděje? Vždy´t to na vlastní oči vidí...
|
| maja, syn5 | •
|
(22.3.2005 13:57:12)
Keď sme boli malé dievčatká, naša spolužiačka sa s nami nikdy nechcela hrať s bábikami na maminky a miminká, hoci mala doma malého bračeka. Mysleli sme si, že má bábätka doma dosť a nepotrebuje sa ešte aj hrať na mimi. Neskôr sme sa dozvedeli, že bola nechtiac pri pôrode svojho bračeka a videla matku kričať a krvácať . . .
Teraz už máme 35 rokov a každá deti, ale Danča sa cez svoj zážitok z detstva nepreniesla napriek odbornej pomoci.
|
| e-Liška | 
|
(23.3.2005 13:55:24)
Už druhý den si tu pročítám příspěvky, a teď už jsem to opravdu nevydržela nereagovat.
Johanko, předně, moc a moc Ti gratuluju k miminku! Jsi vážně super, že o tom navíc ještě dokážeš takhle napsat a ukázat, proč se někdo rozhodne pro domácí porod.
Ale teď k těm dětem u porodu: já myslím, že to hodně záleží na tom, jak se děti na porod sourozence připraví a jak se to s nimi potom probírá, a hlavně na tom, jak se k porodu staví rodina. Jsem psycholožka, a ačkoli ne klinická a už pár let doma s dětmi, pořád ještě mi něco v hlavě z vývojové psychologie zůstalo, abych měla dojem, že se k tomu můžu vyjádřit. Tudíž trauma z porodu sourozence, jak o tom píšeš Ty, Majo, určitě mít dítě může, pokud se přítomnost staršího dítěte potom interpretuje jako nežádoucí a porod jako takový jako nepříjemný a hrozivý; ovšem v atmosféře, kdy jsou ostatní přítomní v klidu a na porod se později vzpomíná pozitivně, pravděpodobnost nějaké traumatizace (zvlášť pro budoucí rozhodnutí mít vlastní děti) je podle mně dost nízká (pouze odhaduju, o žádných studiích na tohle téma jsem zatím neslyšela).
Zatím to dokládám pouze vlastní zkušeností - otěhotněla jsem a měla rodit v cizině, tudíž hlídací babičky pro starší, tehdy 22-měsíční dceru nedostupné a navíc v termínu porodu všichni známí na dovolené. Rozhodli jsme se dceru vzít s sebou do porodnice, spolu s jejím patnáctiletým nevlastním bratrem, který se o ni měl během porodu starat a eventuálně ji odvést z porodní místnosti, až by "šlo do tuhého". Nicméně předem jsem konzultovala s PA, která vedla předporodní kurs, její možnou přítomnost, a dozvěděla se, že (v porodnici, kde jsme chtěli rodit) to není neobvyklé a že i takhle malé děti snáší porod dobře. (Popravdě přiznávám, že jsem si to ovšem moc nedokázala představit.) Samozřejmostí pro mě bylo, že jsem Emmě vyprávěla, jak miminko v bříšku roste a jak se jednou rozhodne se narodit, což maminku bolí, ale není to špatná bolest, protože je z ní miminko. Protože ovšem člověk míní a pánbůh mění, cestou do porodnice mi v autě praskla voda a do pár minut se narodila Karolínka - za přítomnosti svého bratra, sestry a samozřejmě i tatínka, který ji chytal. Na nějaké odstraňování dětí z místa porodu samozřejmě nebyl čas ani prostor - nemohli jsme je přece vystrčit na dálnici a říci jim, ať čekají, až se malá narodí. Když jsem měla kontrakce a řvala při nich, Emma plakala, ale v přestávkách mezi nimi byla klidná - a když viděla Karolínku, překvapeně to komentovala. Následujících pár týdnů mi občas nahlížela pod sukni, jestli se nechystám porodit další miminko, a když viděla lva, říkala, že dělá uáááá jako maminka. Jeden čas měla období, kdy se se mnou o porodu nechtěla vůbec bavit a dělala hluchou (já vím, vytěsnění - ale takhle hluchou dělá třeba i když se s mužem pohádáme a já jí pak chci vysvětlit, že to nebylo kvůli ní a že se máme pořád stejně rádi), ale pak se nám podařilo začít se na to téma bavit a postupně si vyjasnit to, co se stalo. Myslím, že svoji roli mohlo hrát i to, že po příjezdu do nemocnice nad námi nikdo nelomil rukama, nesebral nám miminko a nerozčiloval se, jak jsme mohli takhle hazardovat. Teď už vím, že příště nebudu hazardovat a v klidu si překotně porodím doma - jakkoli jsem si domácí porod, navíc za přítomnosti dětí, ještě před rokem představit nedokázala a asi bych argumentovala úplně stejně jako většina lidí tady. Taky ale neříkám, že domácí porod za přítomnosti dětí je úžasná a doporučeníhodná věc - je věcí každého, jak se k tomu postaví, chtěla jsem jen nabídnout názor a zkušenost alternativní k tomu, o čem se tu hodně psalo. Myslím, že to souvisí s celkovým přístupem rodiny k tělesným stránkám života, ke kterým zrození, sex a smrt - a o tom všem porod je! - patří.
Mimochodem, Karolíně bude osm měsíců, je zdravá jako buk, její sestra se k ní chová vcelku přiměřeně svému věku a úplně nejraději si hraje, že je maminka a svoje "děti" kolíbá, kojí a nosí - a ačkoli, pravda, na porod si ještě nehrála (to bych možná spíš zbystřila), s oblibou mi teď vypráví, jak měla pupeční šňůru "jako Kanojínka".
|
| Xantipa | •
|
(23.3.2005 14:35:36)
I když jsem rodila 3x a vždy byly komplikace a bolesti, o nějakém řvaní při kontrakcích nemůže být řeč. Nějak na to nebyla síla, nebo co. Nevím. Při mém posledním porodu chtěli, abych při kontrakcích řvala, protože jsem nesměla tlačit, že prý to nějak vykompenzuje tlak při kontrakci. Bolesti byly velké, ale do řvaní se mi moc nechtělo. Asi aby mě povzbudili, tak začala při mé kontrakci sestra řvát, přidal se i doktor a ať se přidám i já. Bylo to komické. Tak jsem to zkusila. Když malého narovnali a bylo potřeba tlačit, řvát prostě nelze. Ten tlak a síla pak jde jinam než má.
Jak to tedy bylo? Některé mamči zde psali, že při porodu řvali. Nerozumím tomu, to jako při samotném porodu nebo předtím, při bolestech? A nevyčerpávalo vás to? Odpoví některá?
|
| e-Liška |
|
(23.3.2005 14:46:34)
Xantipo, já jsem řvala jako tuřice. Nějak to ke mně přišlo samo - z hlubokého dýchání při slabších kontrakcích se stalo hučení a pak i to řvaní - úplně jsem cítila, jak se při výdechu víc otevírám a uvolňuju a hlavička může líp sestupovat, byl to hodně intenzivní pocit (někdo může říct i bolest, i tak mi to potom přišlo). Pokud chce někdo poradit, jak správně řvát při porodu :-) - důležité pro otevírání jsou hluboké tóny s maximálně uvolněnou čelistí, když jsem v kritických okamžicích začala ječet "nééé, maminkóóóó", cítila jsem, jak se všechny tkáně a svaly v pánvi stahujou a jak můžu ublížit nejen sobě, ale i miminku. Prostě to tak ke mně přišlo. Asi je úplně jedno, jestli řveš nebo ne, hlavní asi je cítit, že pomáháš svému tělu porodit miminko, ať už je to nahlas nebo potichu.
|
| Janijaja | 
|
(23.3.2005 22:23:50)
e-Liško, díky moc za příspěvek. Tu diskusi o přítomnosti staršího sourozence u porodu jsem založila já, rodím za necelé dva měsíce. Ještě jsem Honzíkovi nezačala vysvětlovat, že budu rodit a bude mě to bolet. Nějak mě to nenapadlo, ale asi začnu. Je mu teď 19. měsíců.
Při prvním porodu jsem taky řvala jako tur, ale bylo to hlavně ještě před tím, než jsem byla úplně otevřená a cítila jsem, že hlavička už tlačí. To hooodně bolelo. Měla jsem teda víc strach o hlasivky, než o rodidla. Ale je pravda, že jsem asi neřvala histericky, jen jsem prostě kontrakce prokřičela s otevřenou pusou. Měla jsem pocit, že to otvírání napomáhá. Jestli jsem křičela i při tlačení, už si nepamatuju, ale myslím, že ne.
|
| Sluníčko | •
|
(31.3.2005 15:30:44)
Tedy já jsem při porodu nekřičela, za prvé, během těhotenství jsem se porodních bolestí nebála, protože jsem byla přesvědčená o tom, že zkrátka umřu ...
do žádného kurzu jsem nechodila, protože bych se traumatizovala předem (ale samozřejmě jsem toho četla spoustu na internetu a v knížkách).
Při porodu jsem měla pořád dobrou náladu (to hormony - ne já, já jsem běžně srab) a tak na mě doktor nevěřícně koukal, když mi říkal, ať mu povím, až budu mít kontrakci a já jen s úsměvem "to je jedno, já už mám souvislé, tam už přestávky nejsou". No a bylo to pravda. Dle křivky na monitoru už nebyly žádné mezery, bolesti příšerné, a to jsem si pořád pochvalovala, že jsou křížové, že to bolí jen v omezené zóně. (Jen to finále bylo trochu jinak, nakonec i po otevření, odchodu vody, 24 hodinach 2 min. kontrakcí císař)
Dítě bych u porodu tedy určitě nechtěla, protože se strašně leká, když trpím. (Třískla mě jednou ovladačem do hlavy - spíš omylem, jinak mě mimčo nebije :)-, já omdlela a to k smrti vyděšené dítě co stálo nade mnou, když jsem se probrala už bych vidět nechtěla.
Při dalším porodu jí budou cca 2 roky, tak bych chtěla, aby byla hlídaná hned jak to začne. Protože sice nekřičím, ale potřebuji se svíjet :) a na to potřebuji být sama.
|
|
|
|
| Marketa | •
|
(23.3.2005 15:03:18)
Ja nevim, ja jsem taky nervala, i kdyz jsem k tomu byla nabadana, at si poradne zakricim:-) Jen jsem trochu hekala pri tlaceni, ale to me nevycerpavalo, ale pomahalo - takovy to soustredeny tlaceni (jako kdyz clovek sedi na zachode a snazi se vy....);o)
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(23.3.2005 16:40:46)
Xantipo,
mě teda nikdo nenutil křičet, rodila jsem v CAPu (bez komplikací), ale zjistila jsem ke konci porodu, že mi jakýsi vrčení nebo "řvaní" pomáhá koncentrovat se na tu jednu jedinou věc - na tlačení, bylo to komický, protože jsem manželovi úplně v klidu mezi kontrakcema vysvětlovala, že mě vlastně nic nebolí, ale potřebuju se soustředit. :o)
Prostě ten zvuk, který jsem "tahala" až z těch namáhaných míst mi dělal dobře, v té závěrečné fázi porodu, předtím ne... když si na to dneska vzpomenu, tak to byl jednak relax a jednak pomoc, nebylo to o bolesti, ani jsem nikoho nevolala, prostě jsem jenom vydávala takový temný zvuky. Bohužel mám strašně znělý a hluboký hlas, takže to muselo znít strašně. :o)))
|
| Misa3 | 
|
(23.3.2005 17:14:49)
Monty, probuh, proc by ses za to mela stydet, nebo omlouvat? Pokud Ti to pomahalo (a mnoho porodniku rodickam primo radi:"kricte") tak proc bys nemela kricet. mas-li znely hlas tak to holt zni, ze.
Jen mi to pripomina, jak jsem dostala na onkologii spolupacientku z JIPky a ta byla zjevne z nejake jine planety( bylo to skutecne setkani tretiho druhu), protoze rikala, jak strasne jsou ti lide na JIPce bezohledni a nechutni, jake hrozne zvyky vydavaji a co tam delaji za nechutnosti...
No byla dost vazne nemocna, takze se patrne casem muze stat i to, ze az bude sama v polovedomi lezet na JIPce mozna ze lepe pochopi, proc clovek nektere veci nebo zvuky dela a ze by to okoli melo tolerovat, proste pokud si potrebuje zarvat, vypustit vetriky, nebo podobne, ponekud hlucne, lec ulevujici aktivity, neni vhodne od tech, kterym je lepe, to pokladat za neco divneho, protoze nikdo nevi, jak na tom muze byt jednou sam...
|
|
|
| Iva | •
|
(25.3.2005 8:45:41)
To je zajímavé, mě by naopak hrozně vyčerpávalo, kdybych řvát nesměla! Ječela jsem při prvním i druhém porodu, protože to skutečně uvolňuje tu bolest a ten přetlak, a šlo to ze mně samo. V porodnici mě napoprvé k tomu spíš vybízeli, říkali zakřičte si, a já zjistila, že to fakt strašně pomáhá a ztratila ostych. Ve druhé porodnici se naopak chovali hrozně, pořád řvali po maminkách "nekřičte nám tu, to vám nepomůže!" a já jim už při příjezdu klidně řekla, ať se připraví na to, že ale já řvát budu, protože mě to teda pomůže. Taky jsem ječela jak na lesy!!!
Pro informaci Xantipě, řvala jsem v tu chvíli, kdy mě kontrakce trhaly na kusy (takový jsem měla pocit) a porod mám taky v jakési mlze, tedy vzpomínky na to, ponořila jsem se do toho jak tu bylo popisováno. Připadalo mi naprosto přirozené řvát, byl to projev mého uvolnění, kdybych neřvala, tak bych se musela strašně kontrolovat, a já se chtěla soustředit na porod a ne na to, abych je tam neobtěžovala křikem! To řvaní pro mě vlastně znamenalo neblokovat energii, uvolnit se, spolupracovat s vlastním tělem a porod tak usnadnit a urychlit. S hysterčením to nemá nic společného.
Znám ale maminu, co se taky divila, že ona by křičet nemohla, no ale zas tlačila dítě ven víc než hodinu, pořád to nešlo, a u nás to byla naopak rychlovka na dvojí zatlačení, takže to má možná taky souvislost se sílou kontrakcí, protože já snad ani netlačila, tělo to dělalo jaksi samo.
Jo a k tomu, jestli porod bolí nebo nebolí - věřte nebo ne, já si před 1.porodem přečetla jen jakousi starou příručku kde se psalo, že jsou to jen tlaky, a že porod nebolí, a já tomu o p ra v d u! uvěřila (asi tomu tady nevěříte vy, no ale bylo to tak!) a že to byl kec a fakt to docela bolí jsem zjistila až u toho svého porodu! Nikdo mi předtím nevyprávěl žádné historky o porodech snad jen to, že moje máma v sanitce před porodem objížděla porodnice a podle bydliště do dvou prvních nepatřila tak ji nevzali a poslali zas jinam a v té správné noční hlídač spal a neotvíral, takže jsem se v té sanitce málem narodila. Bolesti popisovala tak, že na to přišla pozdě, ještě neměla termín a a jak ji v noci kolem třetí začlo bolet břicho, myslela, že se večer přejedla třešní a má průjem. Narodila jsem se v půl páté ráno, takže jí to došlo asi dost pozdě.:-)
Z toho je vidět, že jen to, že jsem neměla předsudky fakt nestačilo,aby mě to nebolelo, je to jak se tu už psalo, když chcete něco tak velkého jako je dítě procpat určitými partiemi těla, je jen logické, že to nepůjde jen tak!!
Zážitek krásného porodu doma Johance závidím :-), když si vzpomenu na tu buzeraci v porodnici. Ráda bych něco podobného ještě někdy prožila, zatím nevím, jestli bych se toho odvážila doma, ale určitě bych se daleko víc domáhala "domáckého" prostředí.
|
| Lálinka, 2děti (04/03 a 10/04) | 
|
(26.3.2005 21:33:48)
No, já si myslím (dle mých zkušeností), že přímo křičení neovlivní délku porodu. Já nekřičela ani u jednoho porodu, a to ne proto, že bych se styděla nebo něco takového, ale prostě jsem to nepotřebovala a každý porod jsem měla jinak dlouhý. Byla jsem zahloubána do sebe a poslouchala své tělo a to to nepotřebovalo. První mimčo jsem rodila po sedmihodinové přípravě (=1.doba porodní) hodinu a čtvrt (dcerka měla 4,15kg!!!) a druhé bylo při první kontrakci venku (měla 3,68). Myslím, že se to nedá paušalizovat a je jen nutné poslouchat sama sebe a svoji intuici. Příroda je fakt moudrá, a při čtení vašich příspěvků, mně dochází, že jsme to měly všechny stejné, jen s různýma odchylkama, třeba ze strachu, ze stresu, z bolesti. Ale to zahloubání se do sebe sama, je asi to nejdůležitější. Já pak ani nevnímala okolí, jestli se na mě někdo mračí (kdyby asi křičel, o tom bych věděla), prostě jsem byla já, miminko a přítomnost manžela. To bylo vše.
|
|
| Lálinka, 2děti (04/03 a 10/04) |
|
(26.3.2005 21:34:17)
No, já si myslím (dle mých zkušeností), že přímo křičení neovlivní délku porodu. Já nekřičela ani u jednoho porodu, a to ne proto, že bych se styděla nebo něco takového, ale prostě jsem to nepotřebovala a každý porod jsem měla jinak dlouhý. Byla jsem zahloubána do sebe a poslouchala své tělo a to to nepotřebovalo. První mimčo jsem rodila po sedmihodinové přípravě (=1.doba porodní) hodinu a čtvrt (dcerka měla 4,15kg!!!) a druhé bylo při první kontrakci venku (měla 3,68). Myslím, že se to nedá paušalizovat a je jen nutné poslouchat sama sebe a svoji intuici. Příroda je fakt moudrá, a při čtení vašich příspěvků, mně dochází, že jsme to měly všechny stejné, jen s různýma odchylkama, třeba ze strachu, ze stresu, z bolesti. Ale to zahloubání se do sebe sama, je asi to nejdůležitější. Já pak ani nevnímala okolí, jestli se na mě někdo mračí (kdyby asi křičel, o tom bych věděla), prostě jsem byla já, miminko a přítomnost manžela. To bylo vše. A jestli někdo potřebuje křičet, tak ať křičí.
|
|
|
| Xantipa | •
|
(25.3.2005 9:00:18)
ale nikoho za řvaní neodsuzuji a nemyslím si, že to je hysterčení. Jen je prostě vidět, že každý to cítí, vnímá a prožívá jinak.
Proč to tedy v porodnicích nechápou, vždyť tam by toho měli vědět nejvíc. Asi nečtou tyhle diskuze, protože jim připadají jako: "jedna paní povídala".
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(25.3.2005 9:29:04)
Při prvním porodu před 11 lety jsem neměla potřebu křičet, jen mě strašně štvalo, že mě při kontrakcích nutili do toho rychlého tzv. "psího dýchání" s otevřenou pusou. nakonec jsem se z toho pozvracela, jak jsem měla vyschlo v puse. Druhý porod byl SC, tak ani nevím, jestli ještě dneska nařizují v porodnici, jak se má dýchat (doufám, že ne:o). Máte s tím někdo zkušenosti?
E.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(25.3.2005 9:37:44)
Evelyn, mně u prvního syna říkali, že dýchám ŠPATNĚ. (MMCH "velmi konstruktivní" hláška...) Podruhé už jsem byla jinde, ale čistě náhodou je kamarádka porodní asistentka a v té první porodnici byla na praxi - prej to tam říkali skoro každému. V porodnici, kam šla potom pracovat natrvalo prý to nikdy neslyšela - asi tam chodí jen správně dýchající rodičky :-)
|
| Psychouš | •
|
(25.3.2005 10:06:00)
V 1. porodnici byli špatní a zlí odborníci. ;-) Jako téměř všude, ostatně. ;-)
|
| Xantipa | •
|
(25.3.2005 12:16:30)
Psychouši, už jsem si všimla, že v pátek jsi k sežrání. To rýpeš víc než obvykle. Čím to asi bude? Že by víkend obzoru? Buď Tě víken děsí nebo těší. Takže ze žalu nebo radosti?
|
| Psychouš | •
|
(25.3.2005 14:16:40)
Fakt?
:-)))
Dík za podnětný postřeh, zkusím to ověřit. :-)
|
| Xantipa | •
|
(25.3.2005 15:48:55)
Čekala jsem další rejpanec. Ale tys to ustál.
|
|
|
|
|
|
| e-Liška |
|
(26.3.2005 13:56:31)
Evelyn, mne taky nutili do toho psiho dychani, tedy pri prvnim porodu (ne v tom aute, nemuzu tedy rict, ze rozeni v aute bych nejak doporucovala, ale fakt jsem si tam prozila, jaky je rozdil mezi tim, kdyz vam do toho rozeni nikdo nemluvi, a kdyz vas porad nekdo kritizuje za 1. spatnou polohu pri tlaceni, 2. spatne dychani pri kontrakcich, 3. spatne zadrzovani dechu pri tlaceni, 4. "zbytecne" kriceni pri kontrakcich). A to bylo pred 2 a pul lety, takze celkem nedavno, a v nemocnici, kde byl CAP (ne na Bulovce, ale v Kadani), ve kterem jsem chtela rodit. Tam by clovek cekal trochu osvetoveho pristupu, ne?
|
|
|
|
| Jana | •
|
(10.5.2005 11:32:04)
Xantipo, přesně jako ty. Po 20 hodinách kontrakcí po 2-3 minutách(vyvolávaný porod) jsem dostala "povel" křičet, protože v té době se to již opravdu prodýchávat nedá :o) A křičela se mnou i PA, abych si nepřipadala blbě :-) Při samotném tlačení jsem už ani nepípla, protože pak ten tlak skutečně není účinný a porodu to naprosto nepomůže. Divím se, že to Johanka neví - a pokud ví, tak nerespektuje...
|
| Jana | •
|
(10.5.2005 11:35:45)
Jen ještě dodám, že to bylo moje první dítě a vážilo témeř 4.5kg
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kopretinka |
|
(23.3.2005 8:57:02)
Kde to vzal? No asi v té bedně, která vždy prezentuje porod jako děsný horor. Nebo někde jinde, ale ne doma. Vakuum by se mi líbilo, to by se pak moje děti seznamovaly jen s tím, s čím bych souhlasila. :-) nepřesvědčila jsi mne
|
| Líza |
|
(23.3.2005 9:55:31)
Jasně, takže rezignujem na všecko, s čím se děti sznamujou. A až bude někdo na ulici bourat, půjdem si s nima stoupnout do první řady zvědavců, aby pochopily, že i krev a smrt do života patří...
Nic, končím, howgh, kdo nechce chápat, nepochopí, jen chudáci ty děti (a chudák já, až to s nima budu za těch dvacet let v ordinaci rozmotávat).
|
| Kopretinka |
|
(23.3.2005 10:37:48)
Promiň, ale to přeháníš. To vakuum bylo nadnesené, byla za tím značka! Odpovídala jsem ti, kde to asi mohly sebrat. Moje děti mají bohužel děsná trumata z raného dětství a já věřím, že jim nic rozmotávat nebudeš. bohužel jsi tu namne nezapůsobila moc důvěryhodně(v této diskusi).
|
|
|
|
| bora | •
|
(25.3.2005 21:00:26)
no pozor, ony ty deti fungujou samostatne, niki nas jednou slysel pri ne zas az tak hlasitem sexu a taky dobehl do loznice, co ze mi didi dela au au (tedy jestli me nebije, coz zatim nikdy neudelal)- a vysvetlujte, kdyz jste zrovna nekde jinde.
a pokud dite absolvuje tuto prupravu, pres navstevy gynekologa na ultrazvuku, proc by proboha nemohlo byt u porodu, kdyz uz se vzbudi? kdo by taky v noci shanel hlidani, kdyz kolem dokola zadne neni?
ne ze bych si sve deti u porodu dovedla predstavit, to ne, ale myslim, ze by z toho zadny velky psychicky problem nemely, protoze by se o tom pote mluvilo, jako o vsem, nic se nesmi nechat nevysvetleny, ony se totiz samy ptaji, tedy o svuj psychicky stav staraji :-))
bora
|
|
|
|
| Toranoko | •
|
(22.3.2005 12:56:50)
Naprosto souhlasim, psala jsem to vys.
|
|
|
| Petra II. | •
|
(22.3.2005 10:57:31)
Je zajímavé, jak se neustále mluví o nebezpecnosti porodu doma, ale uz nekdo slysel nejaký konkrétní prípad o narození mrtvého nebo postizeného dítete pri domácím porodu? Já zatím ne, a to nepochybuji, ze by si na takovém prípadu média smlsla! Kazdý porod je svým zpusobem riziko, to je pravda, ale na druhou stranu ani v porodnici Vám nikdo to riziko nedokáze úplne eliminovat. Jen v poslední dobe probehlo médii nekolik prípadu, kdy se chtejí rodice soudit s porodnicí za zkazený porod a díky tomu postizené díte. Sama mám ve svém okolí dve opravdu tezce postizené deti (nyní jim je kolem 20, nectou, nepísí, prakticky nemluví, nejsou schopní samostatné existence) a u obou doslo ke komplikacím pri porodu (klestový porod, prílis zmácknutá hlavicka...) Címz netvrdím, ze ve vsech porodnicích masakrují deti, to naprosto ne, ale chci jen ríct, ze ani v porodnicích nemáte vsechno se 100% zárukou. Porod doma také není pro kazdého a zádná soudná zena, která uz dopredu ví o nejakých komplikacích (dvojcata, obrácená poloha apod.) doma rodit nebude! Takze já jsem u zdravé zeny s fyziologickým tehotenstvím pro moznost volby a v takovém prípade mi domácí porod nepripadá o moc vetsí riziko nez v porodnici. Címz samozrejme nechci ríct, ze by se porodnice nemely snazit zlepsovat své sluzby!
|
| L+2 | •
|
(22.3.2005 11:47:18)
Petro II.
o mrtvem novorozenci doma jsem sice neslysela, ale zato mam jednu znamou, ktera rodila doma a diky komplikacim bylo dite velmi vazne pozkozeno, do takove miry, ze zilo pouze do 6ti let. Pokud by rodila v porodnici, nic takoveho by se nikdy nestalo protoze by v momente, kdy ditete zacalo byt distresovane, okamzite pristoupili k cisari. Takhle bylo pozde, nez do nemocnice dojeli a nez se dostala na sal, diteti jiz dost dlouho nepracovalo srdce a pak ho dlouho ozivovali. Kdyby zustala doma, tak by zemrelo i dite a pravdepodobne i ona.
|
| Helad | •
|
(22.3.2005 12:08:24)
Napodobne - moje kamaradka je porodni asistentka v prazske porodnici. Je fakt, ze pokud nekdo porodi doma bez komplikaci je okolo toho velky "humbuk", ale beda jak se neco doma zkomplikuje, tak je ticho po pesine. Sama byla u trech nepovedenych domacich porodu.
A mimochodem, ja v 10 letech byla svedkem praskle plodove vody v autobuse a nijak prijemny zazitek to pro mne nebyl, spise naopak. Takze nechapu co je na tom prinosneho u 18ti mesicniho i 7 leteho ditete, kdyz je matka nevnima a ony jsou vydesene.
|
|
| postižená | •
|
(22.3.2005 12:47:32)
Milá L+2, kde sakra bereš jistotu, že v nemocnici se o tebe dobře postarají? Mě když maminka rodila, tak ji nechali 20 hodin bez pomoci, když je šla prosit, ať jí udělají císaře, tak se jí vysmáli! Výsledek - nikdy nebudu žít plnohodnotný život díky postižení zapříčiněnému nedbalostí zdravotníků a maminka má z porodu doživotní trauma a to jen proto, že se zdravotníkům nechtělo pracovat! Hajzlové! Nemyslím doktory a sestry obecně, chraň bůh, myslím ty co mamince "pomáhali" u porodu.
|
| L+2 | 
|
(22.3.2005 13:09:12)
Postizena,
je mi velmi lito, ze mas problemy zapricinene porodem. Mas pravdu, jistotu v nemocnici nema nikdo, ale pravdepodobnost, ze rodicce v porodnici nekdo pomuze je preji jenom mnohonasobne vyssi, nez pokud je rodicka doma sama, kde ji nepomuze nikdo. Preci na zaklade toho, ze nekdo nekdy zanedbal peci, nebudou najednou vsechny zeny rodit doma, protoze apriory, vsechny nemocnice jsou hrozne s linym personalem.
Navic, predpokladam, ze je ti vice nez 10 let, a jak se zde uz mnohokrat napsalo, porodnice ze za poslednich 10 let velmi zlepsily.
|
| schamka + krakeni |
|
(23.3.2005 20:41:10)
Ja sa uz budem mohutne opakovat, ale podla mojho nazoru neplati porod doma = porod bez pomoci. Ked uz rodit doma, tak s odbornou asistenciou! Ziadna zena predsa nechce, aby sa jej dietatku nieco stalo, je to uplne normalne mat pri sebe skolenu osobu.
|
| Marysha | •
|
(23.3.2005 21:18:32)
Presne o tom jsem psala, souhlasim s tebou, Schamko. Porod doma ano, ale ne bez pomoci, jak to mela v podstate naplanovano pani Johanka (nechtela puvodne prizvat ani tu svoji sousedku). To je podle me nezodpovednost.
|
| Sylvie |
|
(23.3.2005 21:40:37)
Marysho, taky se mi takový porod nezamlouvá... ale na druhou stranu bych Johanku neodsuzovala. Pokud vím, doma rodila dvakrát v Německu - S ODBORNOU ASISTENCÍ. A své předchozí těhotenství, už pro změnu české, strávila obíháním (a psaní dopisů tamtéž) pojišťoven, ministerstev, lékařů, asistentek... ve snaze zajistit si stejnou pomoc, na jakou byla zvyklá. Pokud si dobře vzpomínám, tak porodní asistentku k porodu sehnala až v Rakousku, a ta tehdy nestihla přijet včas, poporodní gynekologické kontroly českými zdravotníky (ač pojišťovnou slíbené) se taky nekonaly... K tomu věčný dohadování a zastrašování... Já se jí na jednu stranu vůbec nedivím, že na český porodnický systém rezignovala a rozhodla se tak, jak se rozhodla... i když já bych to neudělala (pravda, já taky předtím už doma tři děti nerodila a ani rodit nechtěla ;o) ).
S.
|
| Sylvie |
|
(23.3.2005 21:44:51)
Jo, už jsem předchozí Johančin porod našla - je tady.
S.
|
| Marysha | •
|
(24.3.2005 14:54:15)
Sylvie, diky za ten odkaz na clanek, uz jsem ho prelouskala! Na jednu stranu Johanku obdivuju, ze je takova bojovnice, na druhou stranu si rikam, zda ji ty peripetie staly za vsechen ten stres (podle me to miminko v brisku hodne vnima); jestli by nebylo byvalo lepsi byt v pohode a snazit se najit schudnejsi cestu - napriklad malou porodnici, kde by tez mohla rodit podle svych predstav. Rika se, ze hlavou zed neprorazis. Ani pani Johance se to nepodarilo. Ale evidentne ji to za to stalo, protoze nakonec porodila tak, jak chtela ona a o to tu slo:-)
Stale si vsak myslim, ze je obrovska nezodpovednost rodit bez pomoci. I kdyz ma clovek zkusenosti z minulych porodu; neni ale odbornice; a odborna pomoc se v pripade komplikaci vzdycky hodi...Pripada mi to proste jako zbytecny hazard a ptam se (v jinem prispevku) - co by se stalo, kdyby nastaly komplikace a nebyl tam nikdo, kdo by pomohl? A tez - kdyz uz nastane ta alternativa poskozeni ci dokonce umrti ditete - jak muze matka zit s vedomim toho, ze neudelala vsechno pro bezpeci sveho detatka - tj., ze si nezajistila odbornou pomoc pro pripad komplikaci?
|
|
|
|
|
|
|
| L+2 |
|
(22.3.2005 13:09:58)
Postizena,
je mi velmi lito, ze mas problemy zapricinene porodem. Mas pravdu, jistotu v nemocnici nema nikdo, ale pravdepodobnost, ze rodicce v porodnici nekdo pomuze je preji jenom mnohonasobne vyssi, nez pokud je rodicka doma sama, kde ji nepomuze nikdo. Preci na zaklade toho, ze nekdo nekdy zanedbal peci, nebudou najednou vsechny zeny rodit doma, protoze apriory, vsechny nemocnice jsou hrozne s linym personalem.
Navic, predpokladam, ze je ti vice nez 10 let, a jak se zde uz mnohokrat napsalo, porodnice ze za poslednich 10 let velmi zlepsily.
|
|
| L+2 |
|
(22.3.2005 13:10:06)
Postizena,
je mi velmi lito, ze mas problemy zapricinene porodem. Mas pravdu, jistotu v nemocnici nema nikdo, ale pravdepodobnost, ze rodicce v porodnici nekdo pomuze je preji jenom mnohonasobne vyssi, nez pokud je rodicka doma sama, kde ji nepomuze nikdo. Preci na zaklade toho, ze nekdo nekdy zanedbal peci, nebudou najednou vsechny zeny rodit doma, protoze apriory, vsechny nemocnice jsou hrozne s linym personalem.
Navic, predpokladam, ze je ti vice nez 10 let, a jak se zde uz mnohokrat napsalo, porodnice ze za poslednich 10 let velmi zlepsily.
|
|
|
|
| Kája | •
|
(22.3.2005 16:25:55)
Odpovídám na dotaz Petry, zda už někdy někdo slyšel o úmrtí matky nebo dítěte při porodu doma. tak Petro, nahlédni do statistiky ze začátku 20.století, kdy se rodilo doma a budeš mít případů bezpočet. Že neumřela žádná matka ani dítě nyní, je jistě dáno i tím, že se tady doma narodilo za posledních pár let sotva několik dětí.
A ještě pro ty, co říkají, že i porod v nemocnici může být rizikový. Ano, může. Při několika tisícíh poroů ročně se to fakt může stát. I když by nemělo. Já zásadně nesouhlasím s porody doma, nikdy bych doma nerodila, a klidně, ať jsou povoleny, ale matka ať má trestní odpovědnost za případné následky.
|
| *Aida* |
|
(22.3.2005 17:32:28)
Mila Kajo,
ale my nezijeme na pocatku 20teho stoleti, tak nechapu, co srovnavas.
WHO uznava porod doma pro nizkorizikove rodicky za stejne bezpecny jako porod v nemocnici. Az sem nahledne Sylvie, urcite doda (jako uz stopadesatkrat predtim) presne zneni :o). Tak nevim, nad cim se tak rozcilujes.
|
| schamka + krakeni |
|
(23.3.2005 13:15:41)
V Holandsku dokonca na strankach venovanych tehotenstvu a porodom (su pisane roznymi PA) sa da dozvediet, ze porod doma pre druhorodicku je bezpecnejsi nez porod v nemocnici. Samozrejme to plati pre holandske pomery, kde je system porodov doma zabehnuty a potrebne veci su zabezpecene - poporodna starostlivost, vzdelavanie PA a podobne. Na druhej strane - ak by mali byt zavedene aj domace porody (a ze by mali!), tak by to podla mna malo byt s celym tym systemom starostlivost a nielen porod na farme v Cechach. Cize argumentacia typu jasne, ale Holandsko je na tom inak neobstoji - to pre tych, co by sa teraz do mna za to NL chceli pustit ;o)))
Aha - tu to mam (moj kostrbaty preklad ;o):
V roku 1990 v holdanskej provincii Gelderland sa uskutocnil rozsireny vyskum o bezpecnosti porodov doma a v porodnici. Z neho vyplyva, ze pre prvorodicky je domaci porod rovnako bezpecny ako porod v porodnici. Pre viacrodicky je dokonca domaci porod lepsi.
Mimochodom, napr. aj riziko infekcie je v nemocnici ovela vacsie nez doma!
|
|
|
| andrea dominik 15mes | •
|
(26.3.2005 7:33:32)
precitala som si cely clanok o porode doma a obdivujem odvahu a presvedcenie pani johanky. ked si predstavim svoj porod , tak nikdy by som tak velmi neriskovala. o mna mi neslo a stale som myslela len aby bolo dietatko v poriadku.ked si zoberiem , ze aj ja som cakala mimino, uz niekolko dni , som mala slabe kontrakcie a od 8mes. som bola otvorena na 1,5cm.ked som dosla do nemocnice a vsetko sa spustilo tak to uz som bola otvorena na 7cm a kontrakcie boli tak ze ked jedna skoncila dalsia zacala.problem nastal ked som sa zasekla na tych siedmych cm a maly uz neskutocne tlacil na konecnik, ale nebolo kam ist. neviem si predstavit co by asi tak robila tato stastna zena......zacali slabnut ozvy srdiecka dietatka,myslim ze mu islo o zivot.skoncila som sekciou maly sa otocil priecne ked nemal kam ist a k tomu aj pupocna snura okolo krku.myslim ze toto by v domacich podmienkach asi nedopadlo dobre ze?
NIKDY BY SOM TAKTO NERISKOVALA A NIKDY BY SOM NEOHROZILA ZIVOT SVOJHO DIETATA....pani johanka ma velke stastie ze rodi bez problemov , myslim ze v minulosti bola velka umrtnost novorodencov a tak isto aj matiek , nie vsetko dokazali babice zvladnut....
zelam vsetkym mamickam aj buducim vela zdravia a stastnych dni prezitych so svojimi ratolestami, a hlavne co najmenej kompluikacii.
|
|
|
|
| Elis a 4 |
|
(22.3.2005 22:46:53)
Obě děti jsem rodila v porodnici.
Možná jsem měla štěstí na přístup sestřiček.
Po prvním porodu se mě zeptali,zda si potřebuji odpočinout a mají vzít dítě k sobě nebo ho chci mít u sebe a u 2.dítka také.Obě děti jsem měla na pokoji od začátku.
Netvrdím,že vše bylo ideální,ale trauma z toho nemám.
|
|
| Lenka B., syn 3 roky | •
|
(29.3.2005 9:57:01)
Poslední věta předchozího příspěvku mě úplně mluví z duše. Mám přesně ten pocit, že zkrátka u nás neexistuje nějaká kompromisní a rozumná střední cesta. Když jsem se rozhodovala kde a jak rodit, snažila jsem se to neošidit a pídila jsem se po tom, jaké jsou možnosti. Jenže přestože bydlím v Praze, kde by člověk očekával nejširší nabídku, neměla jsem z čeho vybírat. Na porod doma jsem si netroufla a kromě CAPu na Bulovce jsem žádnou jinou možnost neobjevila.
Jak tady čtu všechny diskuze týkající se porodů, ujasnila jsem si aspoň, co by mě vyhovovalo. Stačil by mi doktor, kterého bych poznala dřív než v okamžiku komplikací cestou na operační sál. Ráda bych totiž měla DUVĚRU k tomu, kdo mi má při porodu pomoct! Když už těch pár týdnů před porodem musím začít chodit do poradny do nemocnice místo ke svému gynekologovi, mohl by mě vždycky vyšetřit ten samý lékař a pak bych třeba jen zvedla telefon :Pane doktore, jedu do porodnice, za jak dlouho tam budete vy?
Nemohla by si tohle nějaká porodnice vyzkoušet nabízet jak nadstandard?
|
| Marysha | •
|
(29.3.2005 14:57:00)
Lenko, pokud vim, tak Krc to dela. Existuje soukroma gynekolozka-porodnice, ke ktere muzes prejit 6 tydnu pred porodem, stara se o tebe do porodu, po cely cas porodu a po porodu. Mam nekolik kamaradek, ktere u ni rodily a byly moc spokojene. Ma smlouvu s nekolika pojistovnama a s Krci, kde je opravnena provadet porody. Ale je to opravdu nadstandart, musis si priplatit:-) Pokud chces, snad nekde najdu kontakt. Ale jsem si jista, ze takovych lekaru musi existovat vic.
|
| Lenka B., syn 3 roky | •
|
(29.3.2005 15:14:13)
Díky Marysho, škoda, že jsem Internet nepoužila tímhle způsobem před třemi roky, když jsem čekala Máťu. Kontakt hledat nemusíš, teď nějaké tři, čtyři roky miminko neplánujeme. Ale budu si tu Krč pamatovat a až to bude aktuální, aspoň nebudu mít pocit, že po doktorech chci něco "divného" a snad se dopátrám. A opravdu moc děkuju.
|
| Marysha | •
|
(29.3.2005 15:25:22)
Pozde, uz jsem ho nasla:-))) Jukni sem. Co kdyby nahodou zmenila porodnici. Treba to nezapomenes:-) Mej se hezky.
|
| *Aida* |
|
(29.3.2005 16:01:42)
Marysho,
sice vzkaz nebyl pro me, ale zajimalo me to, tak jsem tam mrkla :o). Nabehla mi anglicka verze a i kdyz mi normalne nejaka ta chybicka nevadi, tak tady jsem nevedela, jestli je to humorne nebo smutne. Ono totiz mezi Nurses Room (sesterna) a Nursery (skolka/jesle) je celkem rozdil :o). Mensi rozdilek je i mezi chair (zidle) a hair (vlas). O nepritomnosti clenu nemluve...
Vim, ze je to trosku OT, ale jak se kdo prezentuje o nem taky neco vypovida. By me zajimalo, kdo jim delal ten preklad.
|
| Marysha | •
|
(29.3.2005 17:10:49)
No jo, Aido, mas pravdu!!!:-) Ja to predtim nijak nestudovala, kdyz jsi to napsala tak jsem nejdriv myslela, ze "nursery" meli na mysli takovou hernu, co tam maji pro deti, ale evidentne ne...nejakej preklep se muze vloudit, ale tohle je fakt MFU (=major fuck-up:-)). Mne docela vadi, ze to najede v AJ. I kdyz na druhou stranu to chapu, neb hodne klientu jsou expati zijici v Praze a jsou radi, ze se domluvi:-) Taky porada snad jediny predporodni kurzy v AJ v Praze. No, kazdopadne by si mohli najit lepsiho prekladatele. I kdyz - mne se stalo, ze mi soudne uznavanej prekladatel zvoral tak jednoduchou vec jako RL!!!:o)
|
| *Aida* |
|
(29.3.2005 17:34:25)
Marysho,
MFU me fakt pobavil :o).
|
|
| bora | •
|
(30.3.2005 23:42:52)
a baby, uz jste jim to oznamily?
me se to nechce moc procitat, zvlast kdyz mam ocekavat zvasty, ale je treba reagovat :-)
mfu je fakt vyborny
bora
|
|
|
|
| Lenka B., syn 3 roky | •
|
(29.3.2005 17:23:23)
Díky!
|
|
|
|
|
|
|
| Květa | •
|
(22.3.2005 15:40:55)
Nesouhlasím s tímto názorem,podle mých zkušeností je mnohem více dětí s LMD či MDO právě po medicínsky vedených,urychlovaných porodech.Že je spousta dětí hyperaktivních,dysfunkčních, a stále jich přibývá,všichni víme a doma se tedy opravdu nenarodily!!!Ženy,které mají víru ve své tělo a umí mu naslouchat,jsou velmi zodpovědné matky a pokud by cítily,že něco není v pořádku,lékařskou pomoc by jistě zvládly vyhledat včas.Na druhou stranu v porodnici je lékařská intervence velmi často nucena ženám rutinně,zbytečně a zcela bez vysvětlení.
|
| schamka + krakeni |
|
(23.3.2005 20:39:19)
To uz trochu prehanas. Zena nedokaze komplikacie rozpoznat sama. Zena rodi a to je vsetko, co v danej chvili zvladne.
Ja som si myslela, ze tlacim 5 minut a ono to bolo uz 45 minut. Mala som pocit, ze vsetko je v pohode a nebolo. Dokonca PA mala ten dopler pusteny poriadne nahlas, ja som vsak akosi ten tlkot srdiecka (ktory sa spomaloval) nevnimala.
Ja osobne by som nikomu neodporucala rodit doma s tym, ze ved rozpoznam, ked bude nieco zle. Na to treba mat skusenu PA alebo porodnika, laicky sa to rozpoznat neda!
|
| Květa | •
|
(25.3.2005 11:36:14)
já ale netvrdím,že to, zda je vše OK,dokáží poznat všechny matky.Právě proto jde přece většina do porodnice.Ale znám ženy,které doma rodily a vím,že ony to poznat dokážou,vždy mají do poslední chvíle připravenu variantu odjezdu do porodnice,rozhodně to nejsou žádné hazardérky se životem.Každá jsme prostě jiná,a to nejen co se těhotenství a porodu týká.Někdo se svým tělem dokáže komunikovat,někdo ne.Nejsem pro to,abysme doma rodily všechny,ale ty,které to tak cítí a svému tělu rozumí na to maji právo(-:
|
| schamka + krakeni |
|
(26.3.2005 22:29:27)
Ja si myslim, ze svojmu telu rozumiem ;o) Cele tehotenstvo som mala bezproblemove a prilis som sa nezaoberala nejakymi tymi vecami toto sa v tehotenstve nesmie, taky test by som mala este podstupit. Ono tu (v NL) sa s tym ani tak velmi neparaju a beru tehotenstvo ako prirodzenu vec. Cely cas som si velmi verila, ze to v poho zvladnem(e).
Takisto som aj pristupovala k porodu - som zdrava, citim sa skvele, preco by som mala ist do nemocnice? Rodit doma som sa rozhodla prave kvoli tomu. Napokon sme do nemocnice ale museli - napriek tomu, ze som bola zdrava, napriek tomu, ze som si verila, napriek tomu, ze svojmu telu rozumiem.
Ku koncu porodu som totiz bola uplne mimo - nevnimala som ludi okolo mna, nevnimala som cas, sustredila som sa na kontrakcie a medzi nimi som oddychovala v akomsi polotranze. Takze 3/4hodinove tlacenie mi prislo ako par minut. Zdalo sa mi, ze vsetko je v poriadku, ved sme sa prave iba rozbehli ;o) No a nerozbehli a nebolo vsetko v poriadku ;o(
A dalsia vec je, ze mojmu telu mozem rozumiet kolko chcem, ale ako vediet, ze napr. babatku sa spomaluju ozvy??? Alebo, ze zle rotuje? No neviem, mozno su zeny, co taku schopnost maju, ale dovolim si o tom pochybovat. PA s doplerom a skusenostami mi pride rozhodne istejsia alternativa! ;o)
Takze podla mna - porod doma ano, urcite, ale urcite aj s odbornou pomocou.
|
|
|
|
|
| Miriam, syn 2,5 roku | •
|
(23.3.2005 14:15:26)
I já jsem rodila doma, jen to nebylo v Čechách ale v Holandsku. Zde jsou porody doma tou nejnormálnější věcí na světě. V případě že těhotenství probíhá v pořádku bez komplikací, může žena, má-li zájem, odrodit doma.
Můj porod proběhl v pohodě, nikam jsem se nemusela štrachat, nikdo mě neotravoval (žádný klystýr, vyholování), kontrakce jsem si mohla prodýchávat, jak mi to vyhovovalo. Doktor mě chodil pravidelně kontrolovat, a dokonce i když mu skončila služba a on byl na zasedání městské rady, dostali jsme jeho soukromé telefonní číslo , abychom mu mohli zavolat, když bude třeba. Syn se nám narodil v ložnici (zakrvavený koberec jsme fakt neměli) za přítomnosti doktora (našeho osobního lékaře, má atestaci na porody), porodní sestřičky (která nám syna po porodu omyla a oblékla a postarala se i o mě), manžela a tchýně.
Můj porod proběhl úplně přirozeně, bez jakýchkoliv zbytečných zásahů.
Chtěli bychom ještě jedno dítě, tak doufám, že i u něj těhotenství bude probíhat bezproblémově, moc ráda bych ještě jednou zažila porod doma.
Mějte se krásně.
Miriam
|
|
| Romana, 2 děti - holčička 5 a kluk 2,5 roku | •
|
(1.4.2005 0:15:12)
Taky se musím připojit spíš k názoru, že rodit doma je docela hazardování a pokud to není nutné, tak bych to tak osobně ani nechtěla. Já vím, že jsou z porodnic určitě dobré i špatné zkušenosti, ale každopádně jsou tam lépe vybaveni na to, pokud dojde k nějakému problému. Pokud k němu u Johanky nedošlo, tak jí to přeju, že tak všechno vyšlo, ale nemuselo to tak být. Roznodně nejsem tak zkušená rodička, mám pouze 2 děti, ale i z toho jsem si udělala sama pro sebe závěr, že jsem měla štěstí, že jsem nemusela rodit doma, jako ještě třeba moje babičky (prababičky mých dětí), které to tak obě zažily (mohlo se tenkrát prý už i do porodnice, ale doma to nebylo vyjímečné) a měly jedna 5 porodů a jedna 4 porody, ale teď bych právě ráda řekla, že každé z nich jedno z dětí při porodu, nebo těsně po porodu zemřelo, protože nebylo v silách přítomných, dítěti pomoci, ale v zařízené porodnici by třeba k tomu nedošlo a dítě by se zachránilo (těžko říct).
Prostě jim to párkrát vyšlo a jednou ne, ale jak k tomu to nebožátko malý přijde, že zrovna ono mělo to smůlu. Mě je 31 a doba, kdy byly moje prababičky mladé a rodily, není žádný středověk, je to doba vlastně ne tak dávná, jestli ještě máte prababičky, tak se jich zeptejte, jak rodily a jestli by volily dnes zase tuhle variantu. Obě moje babičky by doma dnes rodit nechtěly. Na druhou stranu moje máma, která rodila v neslavné éře komunismu má příšerné zážitky z obou porodů a má pocit, že ani dnes to nemůže být jiné (ale přesto by doma nerodila).
Co se týká mě, tak první porod jsem měla předčasný, navíc mi odtekla voda a 2 dny se nic nedělo a porod se musel vyvolávat, takže tak nějak nevím, jak bych tohle řešila doma. No, a klučinu jsem zase těžce přenášela a nakonec se porod opět musel vyvolat, protože už pro něj bylo nebezpečné u mě být. Navíc měl hypofunkci jedné ledviny (což už se tušilo v době těhotenství - ale také díky kvůli dobrému vybavení v porodnici - normální UTV u normálního gynekologa nic neodhalil) a po porodu se potíž z ledvinou ukázala horší, než se čekalo, ale pokud bych nebyla v porodnici, tak by to s tou jednou ledvinou nějaký čas zvládal, já bych si myslela jak je všechno O.K. a pak by najednou odešla třeba i druhá, kvůli možným komplikacím, které podle lékařů mohly nastat a pak už by bylo na všechno pozdě.Takže mám zdravého kluka jen díky tomu, že jsem byla v porodnici a že jsem tam pravidelně docházela i před porodem.
Myslím, že všechno má svoje.
Každopádně Johanku obdivuju, za to že takhle s nadhledem rodí a že vychovává 5 dětí, což je úžasný, ale já jsem asi sralbotka a do porodu doma bych nešla. Jinak, taky bych asi nenechala svoje děti u porodu. Myslím, že je to pro jejich psychiku opravdu těžká zátěž. Moje děti třeba ve svém věku už ví, kudy se narodily, protože už došlo na dotazy, jak se miminko dostane z bříška ven a nechtěla jsem si nic vymýšlet, ale aby u toho byly a bály se o mámu....
|
| Sylva | •
|
(1.4.2005 0:38:44)
Romano,
samozřejmě, že se porod doma nevyvolává. Samozřejmě, že když se očekává jakákoliv komplikace (která třeba pak ani nenastane), jede se do porodnice.
Cituju Sylvii - porod doma neznamená porod doma za každou cenu.
Mimochodem - moje babičky rodily doma a přežily ony i všechny děti.
|
| Romana, 2 děti | •
|
(1.4.2005 16:48:37)
Tak to babičky měly štěstí. Moje takové neměly, ale o tom to právě je. Já si jenom myslím, že když pak dojde k nějakému nečekanému problému, tak pak je už třeba potíž, rychle zajistit lékařskou pomoc tak, aby všechno vyšlo podle představ.
To je ale jen můj názor a jak říkám, to že má Johanka 5 dětí a že je sama odrodila doma, tak to klobouk dolů. Já bych si to ale netroufla. Já to zase beru tak, že nějaký to oholení a klystýr pro mě není takový šílený neštěstí(to myslím, že každý zažil v životě horší události), aby mě to odradilo od porodu v nějaké porodnici, protože já prostě potřebuju tu jistotu odborného personálu (nevím, jak to vysvětlit).
Mě jde jen o to, že ne každá maminka, která chce pak rodit doma, to bere tak, jako třeba ty, nebo Johanka. Ale kdysi ješte před prvním porodem, jsem tady na rodině četla i příspěvek od maminky, která odmítala i jakékoliv návštěvy u gynekologa a porod chtěla ze zásady doma bez pomoci apod. a jen se bojím těhle extrémů. Každý má svůj pohled na věc a potížím a komplikacím se nedá vyhnout ani v porodnici a určitě je spousta lidí, které mají velmi špatné zkušenosti, ale je tu i spouta zkušeností dobrých.
Každý máme naštěstí právo na svůj názor a podle něho se pak můžeme rozhodnout.
Přirozeně se dá ale odrodit nejen doma.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)