| 16.5Salám&Lajka14 | 
 |
(15.3.2005 12:53:32)
pane Marku. :o)
O porodech se rozepisovat nebudu, ale historka se šátkem mne docela pobavila.
Syn jako miminko vyloženě nesnášel jakékoli omezení v pohybu a dodnes je pro něj největší trest pevně ho stisknout a nepustit. V šátku by zřejmě zešílel. Nesnášel ani rychlozavinovačku - normální jsme radši ani nezkoušeli.
A tak chudák prožil své miminkovství v kočárku. To, že neplakal (podotýkám, nikdy - jednou jedinkrát v kočárku brečel, neboť když usínal, projela těsně kolem nás houkající sanitka), bylo zřejmě způsobeno tím, že samou frustrací ztratil hlas... :o)))
|
| Líza | 
|
(15.3.2005 12:55:38)
:-)))))))))))))))))))))
|
|
| Sylvie | 
|
(15.3.2005 14:09:43)
Monty, gratuluju, právě jsi mě přinutila článek přečíst ;o) Vlastimila Marka nemám ráda, ale teď se ho musím zastat. On přeci v článku nepsal, že by se všechny děti měly nosit v šátku nebo že kočárek nutně musí frustrovat dítě? Jenom vyprávěl příhodu, kterak maminkou BREČÍCÍHO NESPOKOJENÉHO dítěte bylo litováno dítě KLIDNÉ a SPOKOJENÉ - a to JENOM PROTO, že se jeho maminka chovala "divně". V tomto konkrétním případě proto, že neměla dítě v kočárku, ale nesla ho v šátku.
Mne teda (narozdíl od tebe) ta historka ani trochu nepobavila. Ale možná to bude tím, že i já v šátku děti nosím, takže taky znám soucitné pohledy na dítě a litování chudáčka malého (usměvavého spokojeného). A znám i rady typu "když ti holka řvala v kočárku, mělas jí nechat, ona by si časem zvykla...".
Teď řeším něco podobného - "když jsi těhotná, tak holt musíš zatnout zuby a těch pár dní to v porodnici přežít". Proč by mělo být mojí povinností "zatínat zuby" a "přežít to v porodnici", kdy při DOBŘE FUNGUJÍCÍM PORODNICTVÍ bych si mohla zvolit variantu, při které bych byla SPOKOJENÁ i bez zatínání zubů? Ne, nemluvím o porodu doma, mluvím o ambulantním porodu (nejlépe s vlastní porodní asistentkou, se kterou bychom se znaly přeci jenom o něco dýl než od chvíle, kdy jsem překročila práh příjmu v porodnici - a tím nemyslím porodní asistentku ve funkci duly, ale porodní asistentku ve funkci porodní asistenky). Proč když jsem se naší pediatričky zeptala, jestli by byla ochotná se postarat o ambulantně narozené dítě, tak dětská sestra s despektem pronesla "á, porod doma". Popravdě řečeno neinformovanost mi nevadí mezi maminama na Rodině. Ale mezi odborníky? Jak je možný, že odborník netuší, že mezi porodem doma a ambulantním porodem je rozdíl? Jak je možný, že já jako příjemce zdravotnické péče si jdu ke zdravotníkům pro radu o "alternativě léčby"... a jsem to JÁ, kdo musí zdravotníkům shánět další informace? (v tomto případě nějakého pediatra, který se o ambulantně narozené dítě už staral a je ochotný se s mojí pediatričkou podělit o zkušenosti)
S.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.3.2005 14:19:16)
Sylvie,
jistě, on to přímo nepíše... pouze to z toho vyplývá. :o)
Víš, já jsem těžký odpůrce lékařských porodů, pokud nejsou nutné, neberu fyziologický porod jako nemoc nebo operaci... ale články pana Marka mi prostě přijdou jak z jehovistickýho časáku...
|
| Sylvie |
|
(15.3.2005 14:42:27)
Monty, mně to z toho nevyplývá :o) Jinak i já Markovy články nerada :o)
S.
|
| MirkaEyrová | 
|
(15.3.2005 20:27:52)
No, Sylvie, mně taky vyplynulo mezi řádky, že "jedině správné řešení" je nosit miminka v šátku. Ježíšikriste a proč?!? když mi dítě krásně, klidně a slastně v kočárku spalo - doma jsme syna museli uspávat nošením v náručí, ale jak se octl v kočárku (samozřejmě s "pohonem":-)))), spal, inu, jako nemluvňátko:-))) Kdo chce miminko nosit v šátku, jsem pro, ať ho nosí. Koneckonců už i tady na Rodině proběhla diskuze o tom, jak nesnadno se s kočárkem cestuje, nakupuje atd. atd. Ale že by byla máma špatná jen proto, že dítě vozí v kočáru? Hmmm... Opět vytáhnu svoje zkušenosti; zaprvé - ty ceny jsou šílené, dát tři nebo kolik tisíc za "pokus", který by taky nemusel vyjít, mno, to si každá žena na mateřské dovolit nemůže (zatímco kočár si myslím, že se pořizovat "stejně musí"). Za druhé - ono to miminko myslím nemusí tolik trpět, když není chvíli "nalepené" na rodičích; když je doma často chováno, nošeno v náručí, často se s ním hraje a povídá na něj, a zvláště pak když aspoň do prvního půlroku života spí v jedné místnosti s rodiči, tak myslím miminku neuškodí, když je taky chvíli třeba v kočárku (pokud pochopitelně nepláče a nevzpírá se). Za třetí, teď mám půldruhého roku klid (ťuk ťuk), ale předtím jsem měla potíže s bolestmi zad, musela jsem pořád nosit vesty, dvakrát třikrát ročně mě "chytly" pořádně, přes léto klid, ale s počátkem podzimu pořád nějaké potíže. Z toho mi plyne, že pokud bych měla dítě permanentně nosit uvázané na krku, tak bych to jistě zaplatila bolestmi. Nu což, pokud je to nezbytně nutné, ráda se pro dítě obětuji; ale v době dostupnosti kočárků se mi nezná nezbytné mít dítě venku v šátku (zase: pokud to miminku v kočárku vyhovuje, a pokud mu v dalších chvílích dne dopřejeme dostatek lásky, doteků a podnětů). --- Jinak je jasné, že když je maminka doma třeba zaměstnaná hodně domácností, dalšími dětmi, chodí do práce apod., využije pak jistě ráda chvíle společného pobytu venku k prohloubení vztahu s dítětem právě tím, že si ho vezme do šátku na krk.
Tj. - šátek klidně - ale zrovna tak klidně i kočárek. Prostě svobodnou volbu pro mámu i dítě - ovšem mám dojem, že pan Marek by nám právě tu svobodnou volbu rád sebral...
M.
|
| Sylvie |
|
(15.3.2005 21:20:12)
No, Mirko, já nějak nepochopila, Z ČEHO by to mohlo vyplynout? Mohla bys mi to, prosím, napsat? Nebo Monty, to je jedno :o) Podle mne to bylo jenom poukázání na situaci, kdy jedna mamina kritizuje druhou maminu za to, že ona dělá něco jiného. A absurdnost celé situace je v tom, že ta kritizovaná mamina má spokojené dítě, mezitím co ta kritizující mamina má (momentálně) dítě nespokojené a řvoucí. Máme v sobě bariéry, které nám nedovolují pochopit, že když někdo něco dělá jinak, než jak dělám já a jak je obecně zvykem, nemusí to být špatně.
Podotýkám, že autorův vztah k šátkům neznám a jeho články mi celkově přijdou jako bláboly, takže je nevyhledávám. Tím chci říct, že hodnotím jenom to, co popsal tady. NIkde jsem v něm nenašla názor, že všechny děti v šátku jsou spokojené, mezitím co všechny děti v kočáru řvou.
Tvoje poznámky k šátku ti vymlouvat nebudu :o) Akorát že u mne ty vyhozené peníze byly peníze za kočárek, o který jsem doma zbytečně zakopávala, který mi při tahání do-ze schodů vyhazoval záda a který mé dítě z hloubi duše nenávidělo. A zrovna tak mi třeba nevyhovoval šitý šátek. A zrovna tak by mi nevyhovovala klasická klokanka. Jenže to už je holt riziko moderní doby - čím víc věcí si člověk může vybrat, tím větší je riziko, že šáhne po něčem, co mu nakonec vyhovovat nebude ;o)
MMCH Marek mi svobodu nebere, protože naštěstí pod jeho vedením nejsem nucená rodit a když se mi nelíbí, co píše, tak mě nikdo nenutí to číst... což se, bohužel, o českém porodnickém systému říct nedá, ten mě nutí do věcí, které nechci, ale které bych mohla obejít jedině vystěhováním se ze země... což je, samozřejmě, kravina.
S.
|
| MirkaEyrová |
|
(16.3.2005 21:31:25)
Sylvie, odpověď na Tvoji zvídavou otázku jsem nechala nakonec, bude totiž asi nejtěžší. Není snadné analyzovat něco takového jako jsou intuitivní pocity, letmé náznaky apod. Zas až tak dobrá nejsem, aby mi to šlo lehce, takže nevím, jestli se mi to vůbec podaří.
Na úvod bych měla uvést, že jsem si uvědomila, že vlastně nevím, co to je tzv. přirozený porod. Je to to, že je rodička někde (ať v porodnici či doma), a všichni lidé jsou vstřícní, hodní, nechají ženu dělat, co potřebuje (pokud to přímo neohrožuje ji nebo dítě)? No pak je to naprosto perfektní, s tím zcela souhlasím - klidně to zavádějte, lidé! To bych vítala vždy a v kterékoliv porodnici:-) Samozřejmě, pokud jde ještě i o jiné záležitosti, pak už nevím o jaké. --- Co mně se hlavně nelíbí jsou porody doma, anebo bez přítomnosti porodníka (-ce). Nechci tím říct, že odsuzuji ženy, které k tomu přistoupí; jen to má znamenat "do toho bych se bála jít". A samozřejmě by se mi pak nelíbilo, pokud bych za tento svůj pocit byla kritizována, odsuzována - nebo kdyby mi bylo naopak zakázáno poslechnout své pocity.
--- Tak teď k tomu panu Markovi.
Už zpočátku jsou některé věty neobjektivní, na "seriozní článek" příliš citově zabarvené, nezohledňující příliš četnost dalších případů (což možná místy může přecházet až do demagogie).
Třeba věta "prakticky každý, komu lékař měří krevní tlak, ho má vyšší, než obvykle" daná do souvislostí se "syndromem bílého pláště" vůbec nebere v potaz, že člověk nemusí mít v ordinaci strach z lékaře, ale třeba z nějaké nemoci, bolesti či špatných zpráv.
Věta "více než časté arogance mužů porodníků, včetně dlouhých výčtů všeho toho, co by se rodičce a jejímu děťátku mohlo stát, kdyby tam nebyl on, hrdina, spasitel a zachránce, porodník." vyjadřuje zase až příliš citové zabarvení - autor pohrdá lékaři - porodníky, a nepřipouští, že přes mnohé lékařské chybování lékaři mají také spoustu zásluh - minimálně má moderní medicína zásluhu v tom, že je velice nízká novorozenecká úmrtnost apod. (a neříkejte mi, že kdyby u komplikovaných případů nebyli lékaři (-řky), že by nějaké zdravotní sestry byly schopné spolu s rodičkou situaci zachánit).
Další věta "Bariéry, bez dobré vůle je překonat, jsou nepřekonatelné" zas nebere v potaz, že někdo se dobrovolně rozhodl jinak než autor, a to dle nejlepšího vědomí a svědomí. To, že se někdo rozhodl jinak než autor, označuje autor za "bariéry", tedy něco špatného, ve spojení s absencí "dobré vůle" to znamená, že jinak se rozhodnuvší žena je špatná.
Z odstavečku "Po letech zdůrazňování absolutní priority psychické pohody v těhotenství a především u porodu mne překvapila intelektuálka, která se pochlubila, že to už pochopila, a při druhém těhotenství už neplánuje týden před nástupem do porodnice stěhování a malování. Jenže dodala: Akorát si musím dodělat diplomku." zase cítím jízlivost vůči "intelektuálce", ovšem jak jsem k tomuto pocitu přišla, to už fakt asi vydedukovat neumím. Zřejmě půjde o jisté jakoby nelogické řazení slov a faktů typu -pochlubila-pochopila-neplánuje stěhování-.
Další větička "absolutním nezájmem, v lepším případě s neschopností číst ze strany žen na straně druhé" je opět zavádějící - že se rodička rozhodne jinak než autor ještě přece ani zdaleka neznamená, že se "absolutně nezajímá" o porod či dokonce o dítě!
Tímto stylem bych pochopitelně mohla pokračovat dále.
Takže logicky - když z jednotlivých slovních spojení či vět rozesetých po celém článku cítím takové různé narážky, ironie, odsouzení apod., je jasné, že i v odstavci, o který se jedná, taky půjde o narážku.
Znovu si přečti ten odstavec: "Bariéry, bez dobré vůle je překonat, jsou nepřekonatelné. Jako když jedna osvícená maminka šla parkem se svou usměvavou a vrnící holčičkou uvázaném v šátku na svém těle, a již zdálky zaslechla usedavý pláč nějakého nešťastného dítěte v kočárku. Když ovšem maminku se řvoucím miminem v kočárku míjela, uslyšela jistě upřímnou poznámku: "Chudák děcko!" "
--- Z celého článku je jasné, jaký má pan Marek postoj k porodnicím (viz citace "arogance porodníků", "spasitel porodník" - příliš silná slova = ironie; "bariéry" - silné slovo použité v souvislosti s nechutí žen rodit alternativně atd. atd.) - samozřejmě negativní.
Pak je tu krátký odstaveček o šátcích a kočárcích. Jsou v něm také použitá citově zabarvená slova:
"osvícená maminka" a "usměvavá vrnící holčička" v souvislosti s šátkem - kladné citové zabarvení => autor sympatizuje s nošením dětí v šátku
"usedavý pláč", "nešťastné dítě", "řvoucí mimino" - lítost, negativní citové zabarvení => autor nesympatizuje s vožením miminek v kočárcích.
Když si pak spojíš užití expresivního slova "řvoucí" s ostatními silnými výrazy, které autor na dalších místech článku použil, logicky vyplývá, že zrovna tak jako odsuzuje "arogantní" porodníky, tak odsuzuje i maminky, které své děti vozí v kočárku.
Doufám, že můj elaborát byl dostatečně výstižný. Omlouvám se za délku, ale stručně to prostě neumím (nemám žádnou filozofickou ani jazykovědnou VŠ).
M.
|
| & |
|
(18.3.2005 16:03:31)
Mirko,
Az ted jsem precetla tvuj "elaborat". Musim te za nej pochvalit.
Na google jsem si vyhledala pojem Vlasta Marek. P. Marek dela plno zajimavych veci a kurzu. Proto je mi lito, jak se tady na Rodine prezentuje. Clanek o prubehu jeho kurzu by se setkal urcite s kladnejsim ohlasem nez obehrane tema "testosteronovy porodnik".
|
|
| Sylvie |
|
(22.3.2005 9:22:59)
Ahoj Mirko,
ono asi bude tak trochu problém, že mezitím co ty děláš rozbor příspěvku a dohaduješ se, co si asi tak autor podle tvého názoru musí myslet (a možná si myslí, já nevím :o) ), tak já šátek nosím v praxi už přes čtyři roky. Takže jsem při čtení na nějaké podrobné zkoumání autorovy mysli ani nepomyslela, jenom jsem se ušklíbla, že je to příhoda fakt ze života ;o) Protože lidí, kteří strkaj nos do věcí, do kterých jim nic není a litují tu spokojené dítě, tu spokojenou maminu, jsem potkala taky dost. Neznám ošátkovanou maminu, která by chodila po ulici, koukala ostatním maminám do kočárku a pěkně nahlas komentovala chudáčky děti. Potkala jsem dost ostatních lidí (ať už s kočárkem nebo bez), kteří by mi nejradši dítě odebrali z péče, protože chudáček malej musí se mnou neskutečně trpět. Naštěstí jsem splachovací a nedělá mi problém nejapné poznámky neslyšet, byť třeba jsou pronášeny přímo ke mně :o))) A dokázala jsem si poradit i se svojí babičkou, která byla přesvědčená, že šátky nosí jenom cikáni... a ani ti už dneska ne, protože i ti dají dohormady peníze na hezký kočárek...
Ale na druhou stranu mi přijde, že za ty čtyři roky se hodně změnilo - aspoň v Praze. Šátky či vaky tu jsou rozšířenější, takže lidi si už nejspíš zvykli... no a bariéry padají. Protože šátkové maminy měly odvahu šátky nosit, i když kolikrát byly svým okolím považovány za krkavčí matky a socky, které nemají ani na kočárek nebo když už musí mimino rozmazlovat nošením, tak alespoň na klokanku a lidem pohled na ně... no, zevšedněl??? takže už nemají tolik potřebu vykládat jim na potkání svoje "moudra".
S.
|
|
|
|
| jankka | 
|
(15.3.2005 22:11:54)
Mirko,odbočím od tématu- co malej a nová škola,dobrý? Přeji pohodu a dobrý úči.
|
|
|
|
|
| Lucie | •
|
(15.3.2005 22:35:21)
Sylvie, ale tato varianta existuje. POrodila jsem v porodnici (v Brně), předem jsem si zajistila, že moje dítě bude řádně očkováno, udělali mu odběr z patičky a pak jsem jeli domů. Podmínkou bylo, že si zajistím kontrolu pediatra doma (není problém se soukromými pediatry). Ani já jsem nechtěla trávit čas v porodnici, když bude vše v pořádku. Bylo to pro mě (mou psychiku) důležité.
|
| Sylvie |
|
(15.3.2005 23:56:25)
LUcie, na ambuporod jsem se připravovala už jednou a dejme tomu, že to šlo. Jenže naše pediatrička odešla do důchodu, místo ní přišla nová... a už se objevují problémy, které si ovšem musím vyřešit já sama... a ani pak nemám jistotu, že na ambuporod přistoupí. Hledání nového pediatra je obtížné už proto, že jsem přesvědčená, že naše bývalá byla z okolí nejlepší ;o), takže se těžko hledá někdo jiný a tuto novou beru tak, že ta "naše bývalá nejlepší" se dle svého nejlepšího svědomí snažila za sebe najít odpovídající náhradu. Jinak zatím doufám, že vše vyřešíme. MMCH kdy dítěti v porodnici nabírali krev z patičky? Pár hodin po porodu (= před propuštěním) je to vcelku o ničem, nejdřív by měl být organismus dítěte zatížen stravou (mlékem).
Jo, a svoji pediatričku považuji za vstřícnou už jenom proto, že je ochotná o této možnosti přemýšlet a že se mnou rovnou nevyrazila dveře - vím o holčinách, které tak dopadly. Další věc - zdaleka ne každá porodnice je ochotná dítě pár hodin po porodu pustit domů. Jistě, znám svá práva :o) , jenže opravdu NECHCI si dle mého názoru zcela samozřejmé věci vydupávat tak říkajíc přes mrtvoly. Třetí věc - tím, že už jsem si jednou ambuporod zajišťovala, byť mi nakonec nevyšel (díky mým zdravotním problémům), a že se tím netajím, tak se na mne občas někdo obrátí s žádostí o rady, co a jak nejlépe zorganizovat, kam se obrátit, kde si co zajistit... Už TOHLE mi přijde naprosto smutné, takové informace by těhule přece měla normálně dostat od svého lékaře a ne si je zjišťovat na vlastní pěst, a pak lékařům vykládat, jak to taky může fungovat... A divila by ses, jaký perly jsem od nich občas slyšela. Třeba info od jedné porodní asistentky, že ambuporody jsou protizákonné... A pravda je i to, že v době, kdy jsem sama podruhé rodila, tak z pera tehdejší ministryně zdravotnictví (tuším to byla tehdy Součková, ale oni se ti zdravotničtí ministři tak střídají, že ruku do ohně za to nedám) vzešel jakýsi dokument, ve kterém nemocničním pediatrům doporučuje zvýšenému zájmu o ambulantní porody čelit tím, že mají (zdravé) děti v nemocnici zadržovat i proti vůli rodičů alespoň 4 dny po porodu a odkazovat se na to, že když je dítě BEZPROSTŘEDNĚ OHROŽENÉ NA ŽIVOTĚ, tak na to mají ze zákona právo :o))) No jo, jenže domlouvej si ambuporod, pokud narazíš na lékaře, který bere svého ministra vážně...
Jo, a MMCH - ambuporod v menší vstřícné porodnici je kompromisem mezi tím, co bych chtěla a tím, co jsem zhruba tak schopná (?) si v našem systému vyběhat. Ale že by to bylo ztělesněním mojí představy o těhotenské, porodní i poporodní péči, to tvrdit nemůžu.
S.
|
|
|
| Daniela + Martinek 14 mes. | •
|
(18.3.2005 19:54:35)
Sylvo, mluvite mi z duse, uz jsem se pri procitani zdejsich prispevku bala, ze jsem jedina "divna" mamina v tomhle state. Hrozne mi vadi, ze mi okoli neustale vnucuje svoje predstavy, ze jsem si v porodnici musela "vybojovavat" prirozeny porod (a stejne to byla jen jakasi napodobenina prirozeneho porodu, protoze napr. polohu jsem si vybrat nemohla), ze jsem se casto setkavala s nepochopenim, kdyz jsem nosila dite v satku (dite, ktere bylo v satku naprosto spokojene a vzdy do 10 min blazene usnulo, kdezto v kocaru vydrzelo rvat celou prochazku) apod. Proc neustale vsechny tak popuzuje, ze nekomu muze vyhovovat neco uplne jineho? Snim o dobe, kdy nebude na vyber jen mezi porody v nemocnici v soucasnem pojeti a porodem doma. Snim o porodnich domech, kde se nikdo nebude podivovat, ze chci rodit ambulantne. Ze chci mit jistotu zazemi pro pripad komplikaci, ale pritom si chci porod v klidu prozit. A nechci pritom v porodnich bolestech cestovat pres pulku republiky, abych si svuj sen mohla splnit, protoze v okruhu 150 km zadna alternativni porodnice neexistuje. Jsem vdecna autorovi clanku, ze se snazi pohnout zazitymi predsudky, i kdyz by to zrovna jemu, chlapovi, ktery nikdy rodit nebude, mohlo byt sumak.
|
| Dana | •
|
(18.3.2005 20:58:53)
Danielo, kdyz uz zminujes to vnucovani predstavy o porodu, tak mi neda nepodotknout, ze pan Marek tady taky vnucuje svoji predstavu, propagujice to, ze jedine prirozeny porod je to prave orechove a maminky...To je opacny extrem a nelibi se zase mne (ackoliv jsem zastance prirozenych porodu) a nejsem evidentne sama:-) Rodicka by si mela moci vybrat.
|
| Daniela + Martinek 14 mes. | •
|
(20.3.2005 10:13:51)
No prave, rodicka by si mela mit moznost vybrat! A tu ted nema. Nebo jen s velkymi obtizemi a vyhradne v zavislosti na tom, na koho na porodnim sale narazi. A prave proto jsou clanky, jako je tento, dulezite. Je potreba vysvetlit doktorum, ze ne vzdy je jejich nazor ta jedina spravna cesta, a maminkam, ze maji pravo pozadovat neco jineho, nez je momentalne povazovano za standard. Je skoda, ze spousta maminek se timto clankem citi ohrozena, protoze podstatou neni vnutit VSEM STEJNY porod, ale umoznit jim moznost VOLBY. Je vice nez pravdepodobne, ze by cast maminek zustala u soucasneho zpusobu vedeni porodu, a byla by tak spokojena, a take je pravdepodobne, ze druha cast maminek, ktera se ted citi v porodnicich nepochopena, by rada vyuzila novych pristupu. A o tu spokojenost tady jde predevsim, protoze pokud je rodicka pri porodu v pohode, existuje mensi riziko komplikaci. Ale dokud lekare nenaucime empatii s rodickami a neprimejeme je k tomu, ze nam, rodickam, budou vice naslouchat a respektovat nase prani, vzdycky se najdou cerstve maminky se sramy na dusi. A to je skoda, protoze to tak nemuselo byt.
|
|
|
|
|
| e-Liška | 
|
(15.3.2005 14:19:05)
K tem satkum: nosila jsem (a nosim) obe deti v satku, a ani jedna nebyla pri prvnich pokusech o instalaci vubec, ale ani trochu nadsena, a poradne to davaly najevo - ale kdyz zjistily, ze jim nechci utrhnout koncetiny ani je udusit, uklidnily se a usnuly, pripadne zacaly zvedave koukat kolem (na rozdil od situace, kdy jsme je chteli pevne stisknout, to se jim nelibi doted). Mozna ze Tvuj syn, Monty, by opravdu satek nesnesl, fakt nevim, ale zatim - kdo vyzkousel (a vytrval, nez si zada zvykla), nelitoval. (I kdyz to na toho, kdo neni zvykly vidat takhle prepravovane dite, musi pusobit jako tyrani sverene osoby - jednou jsem sla se spokojene drimajici dcerou na autobus a pani (zrejme babicka) komentovala nas zjev vnukovi slovy: "Vidis, to je pytel, do kteryho dava cert neposlusny deti!")
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.3.2005 14:22:03)
e-Liško,
vzhledem k tomu, že se i nerad choval v náručí, tak předpokládám, že by šátek opravdu nesnášel.
Prostě nebyl mazlivý dítě a o kontakt s matkou v útlém věku nestál, pořád se potřeboval hýbat, je dle neuroložky hyperkinetický, v 11ti týdnech se přetáčel, ve 4 měsících lezl, v šesti stál a chodil kolem nábytku. Opravdu si neumím představit, jak bych ho pacifikovala v šátku... :o)))
|
| e-Liška |
|
(15.3.2005 16:06:01)
Monty,
ty jsi jeho matka, ty to vis nejlip. Nekde jsem cetla (tusim v Matejckove "Co, kdy a jak ve vychove ditete"), ze asi petina deti proste neni mazliva, mozna se to da vztahnout i na noseni v satku (ale vyzkumy na tohle nejspis nejsou).
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.3.2005 16:33:20)
e-Liško,
syn se začal mazlit až jako větší (někdy po roce), ale stejně to není "nic moc", sem tam přijde a obejme mne, nebo se přitulí v noci, ale pokud jde o fyzický kontakt, upřednostňuje spíš různé pošťuchování, dloubání, skákání po břiše a podobné blbnutí... takže asi do té pětiny nemazlivých dětí patří.
Důležitý ale je, že ten fyzický kontakt musí chtít ON. Jinak se brání a vzteká. Jako miminko si o něj nemohl říct, ani se k němu svévolně dopracovat, tak počítám, že by třeba brečel, kdyby chtěl chovat. Ale on nechtěl. Skutečně nebyl nikdy houpaný, konejšený, neplakal a nevynucoval si chování v náručí.
Podotýkám, šátek jsem vůbec nezkoušela, stačilo mi, jak mu vadila "klokanka". V té byl jednou na delší dobu a byl z toho dost otrávený.
|
|
|
|
|
| olina | •
|
(16.3.2005 12:31:49)
nevymejšlej si.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)