| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Hračky - pomáhají rozvíjet, nebo tomu naopak brání?

 Celkem 55 názorů.
 Marie 
  • 

Hlavně mu nevoz žádnou hračku! 

(16.2.2005 9:14:55)
Hračky, věčný problém i u nás. V koutě jich máme 2 bedny a ještě něco navrch. Přitom nejoblíbenější jsou dva medvědi, hrnce, vysavač, žehlička a počítač. Babička mu chtěla koupit k narozeninám dětský počítač. Proč by si s tím hrál, když může zapojovat káblíky do opravdického a na opravdické klávesnici dělat jak on říká ťap ťap. Tak jedné babičce jsem to vysvětlila, že má raději poslat blok a pastelky. Ale co ta druhá? Některé její hračky putují rovnou do koše, protože jsou tak akorát na spolknutí. Jiné mu chvíli nechám, ať je prozkoumá. Dostal např. dětský mobil. Musela jsem izolepou přelepit místo, odkud vychází zvuk, aby tím hlukem neohluchl. A když to náš koumák odlepoval, tak se ten plast zlomil. No kvalita sama. A něco podobného dostává při každé návštěvě. Bohužel si netroufám být upřímná, i když je to moje matka.
Minule mě rozesmál dědeček, který mému synu radil, jak si s hračkou nemá hrát, aby ji nezničil. K čemu ta hračka potom tomu dvouletému výzkumníkovi slouží, když ji nesmí prozkoumat?
Moc dobře si vzpomínám na své dětství, kdy nejlepší hračky byly vystaveny na skříni, abychom je nezničili.
Musím už najít odvahu a říct jim to!
 EvčaK 


Re: Hlavně mu nevoz žádnou hračku! 

(16.2.2005 10:43:44)
Moc pěkný příspěvek. My máme polovinu hraček ve sklepě a polovinu v pokoji. I tak je tam poněkud zbytečně moc nesmyslů. Nutno podotknout, že starší syn 3r, je velmi nápaditý a rozhodně si na hraní s hračkami nebere rukavičky. Takže jen málokteré vydrží nepoškozené delší dobu. Jsem ráda za Tvůj názor, protže mi pomohl vyřešit jeden problém. Nechci pořád syna okřikovat, ať si s hračkama hraje lépe.... Má poruchu LMD a i tak má omezení víc než dost. Samozřejmě bybičky a dědečci jeho styl hraní těžce prožívají a já v tomhle byla poněkud v rozporu. Chápu, že ho musím učit opatrnosti s věcma, ale to se učí, když jde o věci naše a drahé. Myslím, že co se týče jeho hraček, ponechám mu zatím volnost. Mým řešením je kupovat hračky za takové peníze, aby mě jejich likvidace nemrzela. A ono zatím k likvidaci dojde pokaždé.

Takže díky za příspěvek. Moc mi to pomohlo si tyhle věci ujasnit.
 D+A 
  • 

Re: Hlavně mu nevoz žádnou hračku! 

(16.2.2005 10:54:57)
Marie, zcela s Tebou souhlasím. U nás to vypadá naprosto stejně. Babička pracuje v obchodě, který sousedí s hračkářstvým a jakmile jim dojde sebevětší "ptákovina", naše babi ji hned koupí. Starší dcera má tunu roztodivných plyšáků, protože babičče připadaly tak roztomilý a přece - nekup to tomu dítěti... Dnes je to už slečna, přesto plyšák k narozeninám i vánocům prostě musí být. I malýmu už kupuje další plyšáky, přece - on si s tím vyhraje a je to tak měkoučký a pěkný... Že tomu upadávají a různě ukusuje oči, věčně má v puse chlupy z nějakých čupřin, to jí nevadí. Nebo jsou to hračky určené jako přívěsky, tak jsou na řetízku, který hned odděláme a prý - proč to ničíme? Vysvětlit si nic nedá, to je marnost nad marnost.
S druhou babičkou jsem si trochu poradila, tam jsem na otázku, co kupit malému k vánocům řekla, že oblečení ne, toho máme dost (a taky hrůzné zkušenosti z dárků), hračky rozhodně ne... no ale mohla by koupit takový velký měkký kostky, s čísly a písmenky, ty by se nám hodily, sice za pár měsíců, ale je to tak jediný, co potřebujeme. Tak je koupila, opravdu nic víc a teď na každé návštěvě slyším - kdeže jsou ty kostky,proč mu je nedám, jestli byly špatný a že jsem je chtěla... Tak pořád dokola uražené babičce vysvětluji, že jsou velký, že je ještě neudrží v ručičce, ale až to půjde, tak budou bezva a vyhraje si s nima.
A tak sama po těchto zkušenostech kupuji jen to, o čem mám pocit, že skutečně bude k hraní a k nějakému rozvoji dítěte a ne jen "další do sbírky" nemožností...
 MarkétaP + 4 dcerky 


Napodobování  

(16.2.2005 11:45:21)
Mám osmiměsíční dcerku a už na ní je přesně vidět, k čemu jsou všechny ty "vymyšlené" hračky. Jako tvor správně evolučně přizpůsobený na přežití si zcela pochopitelně nejraději hraje s tím, s čím si "hrají" její rodiče, protože "co když je právě tohle důležité" :) Takže klávesnice, telefon, lžíce, batoh, knihy, a z hraček tak ještě kostky, které já stavím a ona bourá. Všechno ostatní jsou jen náhražky, "k čemu mi to je, když si s tím maminka nehraje" :)
 Xantipa 
  • 

Re: Re:hračky 

(16.2.2005 12:07:03)
Úvodní článek se mi zdá věcný až na to, že v 21. století nemůžu chtít po dítěti, aby si hrálo pouze s duhovou kuličkou, apod. Co šlo za našich dětských let, či dětských let našich rodičů či babiček a dědečků, už není možné. Jasně, že můj syn si např. raději vyrobí svůj vlastní větrník a nenapadne ho chtít si ho koupit. S bráchou si sedají do krabice, kterou si pomalovali a jezdí autem. S dědou si postavili na potoce mlýnské kolo. Taky nekupujeme žádné plyšáky. Babičky s dědou mají už hodně vnoučat, takže hračky nekupují, takže ani žádné kraviny. Pod stromek dáváme dětem vždy něco na malování, knihu, stavebnice /ty milují všechny naše 3 děti/ a různé skládačky, sportovní vybavení /vždycky je co, protože děti rostou/, nějaké CD k PC /jako dárek je vždy výukové/. Musejí dostat i nějaká levnější auta, abych strávila, když se jim podívají na součástky. Pak dostanou i dražší auto, starší na dálkové ovládání a mladší syn většinou velké auto na písek. Teď už si oba mohou hrát na písku s auty a oba mohou jezdit a závodit s auty na dálkové ovládání. Doma děti mají k dispozici PC, kde si hrají podle nálady, někdy výukové, někdy hru. Nemyslím si, že je v dnešní době pro děti vhodné, aby nebyly v kontaktu s moderními technologiemi. Je potřeba, aby uměly obsluhovat TV, DVD, video, PC, telefon a domácí spotřebiče. Je potřeba, aby tyto dovednosti si osvojovaly od malička, protože všechna tahle zařízení je obklopují od narození. V době, kdy naše děti budou dospělé, kdo ví, s čím dalším budou muset umět zacházet.
Takže mi nepřipadá adekvátní stesk pisatelky po tom, že dnešním dětem nestačí na hraní kulička jako kdysi jí. Vím, že článek nebyl jen o tom, ale tohle mi připadá stejné, jako když můj děda říká, že za svých mladých let měl za jednu korunu 2 rohlíky a špičku salámu.
 Haluška 


Re: Re: Re:hračky 

(16.2.2005 12:40:52)
Xantipo, máš naprostou pravdu. Ale o tom ten můj článek není. Ten je o tom, že dnešní hračky "na knoflík" vedou k pasivitě. Počítačové hry k ní nevedou, protože v nich potřebuješ logické uvažování, postřeh, kombinační schopnosti, prostorovou orientaci atd. atd. Takže nemám vůbec nic proti PC ani proti moderní technice. Ale mám něco např. proti sledování TV. My doma TV nemáme, zatím ji oba nechceme a děti se podívají na Večerníčka u babičky. Myslím, že to naprosto stačí. Konec konců o pořadech pro děti by se taky dalo leccos napsat...
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re:hračky 

(16.2.2005 13:40:39)
Nemám ráda extrémy a vždy hledám zlatou střední cestu. Samozřejmě souhlasím s tím, že je lepší stavebnice než spiderman nebo je lepší si malovat než se dívat na televizi. Ale nemyslím si, že je správné až tak úzkostlivě se těmhle věcem vyhýbat. Věnuji se svému synovi dostatečně, hrajeme doma divadlo chodíme na lyže, bruslit.... . Ale neznamená to, že třeba když jsme unavení a to nejen já, ale i dítě toho může mít po příchodu ze školky, se nepodíváme pasivně na pohádku. I v hračkách je u nás výběr najdete u nás od vlastnoručně dělaných až po ty reklamní na baterky. Proč mezi pastelky a maňásky, nevložit spidermanovskou střílecí ruku, když po ní dítě touží? Mám zkušenost, že si stakovou věcí stejně nedokáže dlouho hrát, protože ostatně ani není jak. Ale měl v tu chvíli radost o tom to je, může se pochlubit kamarádům atd. Děti, které takzvaně nejsou "in" tzn., že neznají i některé postavičky z televize se stávají často outsidery a v horším případě i obětí šikany.
Proto říkám vést děti k tvořivosti, podporovat fantazii, ale držet krok s dobou.
 Lida +2 
  • 

Ne vsechny hracky na knoflik jsou spatne 

(16.2.2005 17:41:32)
Halusko,

zminujes se, ze hracky na knoflik vedou k pasivite a ze misto toho, aby tve deti mely na knoflik "smaohrajici piano" maji klavesy.
No, ja osobne jsem hrala mnoho let na klavir, klavir mame doma (zabira nam pul obyvaku), detem jsme koupili nekolik "malych klaves", nekolik ruznych bubinku, fletnicek, rechtacek apd., ale vis, z cim si nejvice vyhraly a co je "nakoplo" k muzice? Prave pianko na knoflik. (Umely ho ovladat jiz ve 12 mesicich a presne vedely, ktery knoflik je ktera pisnicka). Takze napred jsme asi milionkrat vyposlechli tech asi 8 pisnicek, ktere se tam opakuji (to bylo okolo tech 12 mesicu). Pak holky zacaly s timto pianem na tlacitko tancit (okolo 18 mesicu a to tak, ze vypadaly jako vesnicke buranky, ktere si nosi v ruce hlucny magnetak, zatimco jdou po ulici - vyjevy z meho detstvi). Ve dvou letech si zacaly k temto pisnickam zpivat (znaly vsechna slova a neustale si ty pisnicky zpivaly dokola), no a kolem 3tiho roku, si zaply tlacitko, vzaly budbinek a zacaly teprve vytloukavat rutmus, ted, je jim 3,5 uz s pomoci maminky, vybrnkavaji melodii na doopravdickem klaviru.

Takze, chtela jsem jenom rici, ze verim, pokud by toto "automaticke pianko", ktere stale jeste uplne miluji a jsou jim posedle nemely, tak by podle meho ve 3,5 nebyly posedle muzikou. Ono totiz v tech 12 mesicich o piano ci bubinky zrovna moc velky zajem nemely - delalo to ramus, ale zadna kloudna muzika.


Jsem ale take zastancem, ze "creativni hracky za kazdou cenu" ... je potom docela nuda. Myslim si, ze je limit, kolik "kreativnich" hracek deti mohou mit. Ja nevim jak ty, ale ja holky udrzim u malovani tak pul hodiny, pak stavi kostky - dalsi pul hodina, pak skladaji puzly- dalsi pul hodina...takhle muzeme pokracovat, ale kdyz je mam doma po skolce od 12-20;00 nez jdou spat, tak jsem obcas i rada, ze jim vrazim na chvilku "pasivni" hracku ci TV, protoze jak ony tak i ja si odpocinu (tim nemam na mysli, ze odpocivame cele odpoledne, mam na mysli tak 1 hod. denne)
 kicul 2, Baru 08/03 


Re: Re: Re: Re:hračky 

(16.2.2005 21:18:26)
Mila Halusko,

taky s tebou souhlasim ohledne kritiky hracek, mam jednu dcerku je ji teprve 18 mesicu, ale haracek uz mame jak kdybych mela deti ctyri:-).
Ale proc kritizuje s porady pro deti, kdyz jak pises ani nemate televizi? Jak teda vis, kdyz se na ne nedivas, ze jsou spatne? Dovolim si nesouhlasit, porady pro deti na CT jsou kvalitni a myslim, ze i rozvijeji fantazii deti, to myslim, hlavne porad pro predskolni deti "Kouzelna skolka".

Mej se. Kicul a Baru.
 Haluška 


Re: Re: Re: Re: Re:hračky 

(17.2.2005 8:24:28)
Kicul,
to, že nemáme televizi, přece neznamená, že jsem ji v životě neviděla. Moji rodiče ji například mají a stejně tak mnoho lidí v mém okolí. Na dětské pořady se občas u rodičů nebo známých dívám cíleně, abych věděla, co běží a co z toho za něco stojí.
Když je něco pěkného, nechám si to nahrát, nebo si to seženu ke stažení nebo na CD.
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re:hračky 

(16.2.2005 13:47:32)
Reaguju jen na maly vysek a to na: "pod stromek dáváme dětem vždy něco na malování, knihu, stavebnice.....". Reaguju na to proto, ze vzdycky me stoji hodne sil, abych cely svet zase prelozila do sveta cloveka, ktery mi je velice blizky. Zcela respektuju, ze kazdy rodic zna svoje deti nejlip, vi co je zajima, s cim si vyhraji a snazi se je vest. Ale prave muj nejblizsi je priklad toho, co se mozna bud nenosi a nebo je opravdu naprosto originalni. Ackoliv tato osoba jevi znamky urcite inteligence, tak pri predstave darku ve forme knizky nebo skicaku a potreb na malovani, takove ty klasicke kreativni hracky, ma husi kuzi po celem tele. Je pravda, ze mnoho deti je knizkami osloveno, ale tento clovek zabavne knizky k zivotu nepotrebuje a nepotreboval. Malovani take ne. A presto dokaze komunikovat s lidmi, studovat i pracovat. Cele detstvi snil o tom, ze nebude muset si predstavovat, ze krabice je auto a ze dostane auto opravdove, ze tvrde drevene hracky, ktere po mnohonasobnem oslintani maji chut doslova nazvraceni (zvlast kdyz z predesleho dne jsou jeste mokre) se vymeni za mekke hracky plastove, bez chuti a zapachu (bez smradu doslova).
Chtela bych jen rict takove malinke skupince rodicu, kteri maji neco podobneho doma, at jim splni alespon par prani, ackoliv to nebude kretaivni hracka, ktera nerozviji zadane schopnosti a dovednosti, natozpak intelekt. I takovy clovek muze vyrust v cloveka citliveho i hodnotneho. V zadnem pripade nerikam, aby deti rostly jako drivi v lese a aby rodice detem pustli na cely den televizi a odesli. Ale mam casto pocit, ze nekteri rodice jsou doslova posedli rozvijenim kreativnosti a intelektu a jsou pysni na to, ze si jejich deti s pomoci detske fantazie vyhrajou s "duhovou kulickou". Mam jen na mysli deti, ktere jsou snad jinak normalni, ale takovou schopnost nemaji a nebo ne uplne stejnou a i nejaka ta televize a nekreativni hracka se jim do jejich sveta vejde.
 lucka (2 děti) 
  • 

Re: Re: Re: Re:hračky 

(16.2.2005 16:26:18)
Nemohu než souhlasit, kdybych dětem dala pod stromeček knížku a pastelky asi by se hodne divily, nic takoveho si od Ježíška rozhodně nepřály.
Ne, že bychom nečetly, ale máme hodně knížek z mého a manželova dětství a na ty nové využíváme půjčovnu. Občas knihu koupím, ale k Vánocům bz ji nechtěly.
Pastelky berou jako samozřejmost a protože spíše neradi malují tak po nich také netouží.
Souhlasím s tím, že se autorka článku zapomněla na to, že hlavním účelem dárku je způsobit radost. Ano jsem pro kreativní hračky, ale ty dětem většinou nosím a nedávám jako dárek. Sÿn třeba nedokáže pochopit, když od Ježíška nebo k narozeninám dostane něco, co si nepřál. Nebere to jako překvapení pořád říká, to jsem si nepřál, proč mi Ježíšek přinesl toto a ne tu figurku Spidermana (Bayblade, Úžasňáka apod.), kterého jsem chtěl. "Protože si Ježíšek myslí, že tato hračka Tě bude krativně rozvíjet?
Pokud mám pocit, že je nějaká hračka pěkná a dítě by ji mělo mít musím na ni doma dělat pořádnou kampaň.

 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re:hračky 

(16.2.2005 16:33:12)
Lucy, to je zvláštní - tedy pro mě - pojetí Vánoc. U nás Ježíšek nosí dárky podle svého vlastního uvážení. Myslím to tak, že takhle to vědí děti. Ony si o něco napíšou, on si z toho něco vybere, a něco jiného si vymyslí sám a z toho pak jsou ty dárky pod stromečkem.
Víš, připomíná mi to jednoho chlapečka našich známých, který když nenašel pod stromečkem lyže, o které si napsal (objednané lyže tehdy nedorazily včas), tak prásknul dveřmi a odešel do svého pokoje s tím, že s těma blbýma Vánocema nechce mít nic společnýho.
Po pravdě řečeno, kdyby si dcera napsala pouze o Annabell, mluvící medvídky a Chou chou oblečky, mohlo by se snadno stát, že by pod stromečkem nenašla nic z toho...i když bych se snažila aspoň jedno přání splnit. Ale u nás se to bere tak, že dárky jsou něco, na co nemám "nárok", darovanému koni se na zuby nekouká a jsme rádi, že jsme něco dostali a Ježíšek na nás nezapomněl...
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re:hračky 

(16.2.2005 16:33:52)
Promiň, překřtila jsem tě, Lucko.
 lucka (2 děti) 
  • 

Re: Re: Re: Re:hračky 

(16.2.2005 16:26:32)
Nemohu než souhlasit, kdybych dětem dala pod stromeček knížku a pastelky asi by se hodne divily, nic takoveho si od Ježíška rozhodně nepřály.
Ne, že bychom nečetly, ale máme hodně knížek z mého a manželova dětství a na ty nové využíváme půjčovnu. Občas knihu koupím, ale k Vánocům bz ji nechtěly.
Pastelky berou jako samozřejmost a protože spíše neradi malují tak po nich také netouží.
Souhlasím s tím, že se autorka článku zapomněla na to, že hlavním účelem dárku je způsobit radost. Ano jsem pro kreativní hračky, ale ty dětem většinou nosím a nedávám jako dárek. Sÿn třeba nedokáže pochopit, když od Ježíška nebo k narozeninám dostane něco, co si nepřál. Nebere to jako překvapení pořád říká, to jsem si nepřál, proč mi Ježíšek přinesl toto a ne tu figurku Spidermana (Bayblade, Úžasňáka apod.), kterého jsem chtěl. "Protože si Ježíšek myslí, že tato hračka Tě bude krativně rozvíjet?
Pokud mám pocit, že je nějaká hračka pěkná a dítě by ji mělo mít musím na ni doma dělat pořádnou kampaň.

 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re:pro Cockney 

(17.2.2005 10:23:01)
Nevím, jak staré máte děti, že Vám vadí, že dám svým dětem po stromek něco na malování, knihu a stavebnici. Nevím, jak u Vás doma probíhá Štědrý den. Buďte si jistá, že pokud by moje děti neměly z dárků radost, tak bych jim je nedávala. Jasně, že mé 15ti leté dceři nebudu dávat pod stromek stavebnici a něco na malování /tak leda na obličej/. Můj starší syn /6 let/ s knihou, kterou teď naposledy dostal, tráví každý večer. Chodili jsme do knihkupectví se na ni dívat /to chtěl on/, ale protože byla dost drahá, nechtěla jsem mu ji koupit. Když ji dostal pod stromeček, přála bych Vám ho vidět, jak byl nadšený. Už 3 roky s ním zhruba od září chodím do knihkupectví, aby si tam prohlédl knihy, abych viděla, co se mu líbí. Vždycky jsme vybrali knihu podle jeho představ a rozhodně byl nadšen. To se týká také stavebnic. Dnes je na výběr hodně druhů s různými tématy. Strašně moc si přál vojenskou stavebnici - palebné postavení. Tak ji dostal, trochu jinou, než si vybral on. Koupili jsme mu rozsálejší. Pro mého mladšího syna byly jeho vlastní pastelky a blok nejlepší dárek. Říkal: "to je moje, koukni". Auta přišli na řadu také, ale tolik ho nenadchly, protože aut mají kluci několik.
Kluci si vždycky píšou/spíš kreslí nebo lepí/, co chtějí pod stromek a z toho jim vždycky něco vybereme. Jestli někdo považuje knihu za nevhodný dárek, je to jeho věc, každé dítě je jiné. Ale když si ji přeje, proč mu ji nekoupit? Jen proto, že spoustě lidem to připadá, že to dárek není? Tak to už tady bylo. Naštěstí dnes je výběr dost velký a je jen na nás, co pro své děti vybereme. Mimochodem, jsem opravdu ráda, že ho knihy zajímají, Vás by to netěšilo? Anebo pouze z principu byste knihu pod stromek dětem nedala?
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Re:hračky 

(19.2.2005 7:10:01)
Souhlasím, mám doma šestiměsíční dítko a máme různé hračky. od kousátek až po stavebnice a spoustu dřevěných hraček kterých vyrobil děda. Dětských knížek máme plnou knihovničku , nových i starých.Má na výběr a to je dobře. Nejsem zastánce extrémů a duhovou kuličku nemůžete dát dítěti do tří let, mohlo by se zadusit. Četla jsem, že děti preferují hodně barevné hračky a to jsou hlavně ty nové . My jsme takové jako děti neměli, když mu koupím barevnou hračku, která píská, šustí a štěrká, je z šesti materiálu, tak se učí poznávat zvuky, barvy a povrchy nateriálu. Takže je kreativní.
 IvcaS 


Re: Hlavně mu nevoz žádnou hračku! 

(16.2.2005 11:51:13)
Kamarádka má podobný problém - babičky se vyloženě předhánějí, kdo koupí víc dárečků a holky si s tím ani neumějí hrát. Když mají svátek, nebo narozeniny, dostanou ode mě nějakou knížku (jsou ještě malé, takže leporela), pastelky, blok, omalovánky, pyžámko, tričíčko nebo dětskou kosmetiku... Teď jsem plánovala razítka nebo prstové barvy, ale kamarádky by asi nepřežila, kdyby jí holky vymalovaly :-)
 svetlana frankova, 2leta dcera a 8 mt 
  • 

Re: Hlavně mu nevoz žádnou hračku! 

(17.2.2005 19:35:44)
ahoj,
rada bych se pripojila, protoze u nas je to neco podobneho. Babicka pri kazde navsteve priveze nejakou tu hracku a mala si s ni muze i hrat, vzdyt "stala jen 20Kc". A ted uz mame takovych levnych hracek cely pytel. Snazim se je postupne vyhazovat, protoze i kdyz bydlime v domku, za chvili bychom se tady asi nevesli. Takze hracky od babicky ano, ale jen po spolecne domluve, radsi jednu drazsi(lego, se kterym si mala vyhraje obden), nez neco ze stanku, co vydrzi jen chvili a hraje si s tim, jen kdyz to najde vezpod krabice.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Hlavně mu nevoz žádnou hračku! 

(17.2.2005 19:47:12)
Světlano a další, je fakt, že mám štěstí na babičky, jsou vlastně docela rozumné, i když někdy méně a někdy více. Jedna mi občas vnucuje pro syna zase třeba naopak doma pletené (a velice škaredé) rukavice, které syn na sebe vezme tak jednou dvakrát za zimu, a jinak dává spíš peníze (ale bohužel za ně chce pro syna vždycky něco užitečného, takže pak zpravidla "přidávám" na boty nebo bačkory apod., hraček a knížek máme prý moc). Druhá babička měla jednou období hraček na baterky, takže nám tu leží tři auta, se kterými se nedá "jezdit" a kluk o ně nezavadí pohledem, ale poslední dobou nám nechává vybrat, takže jsme vybírali kvalitní autodráhu anebo podvakrát stavebnici. "Blbostmi" za pár kaček od Vietnamců nás díkybohu nikdo nezásobí...
M.
 Ishka 


Babičky a hračky 

(18.2.2005 15:28:47)
Holky, buďte rády, že vám babičky vozí pro děti alespoň nějaké hračky, ať už se vám líbí nebo ne. Moje tchýně dala jako dárek našemu mladšímu chlapečkovi k jeho prvním narozeninám čokoládovou bonboniéru.. A to asi jenom proto, že byla pozvaná na oslavu, jinak by nedostal nejspíš vůbec nic. Vzhledem k tomu, že já neberu dárky jako nějakou "hodnotu" ale spíš tak, že si na někoho koho mám ráda vzpomenu a chci mu udělat radost, docela mě tento přístup mrzí. Ale už si pomalu zvykám, ani to nejde jinak poté co k jedněm Vánocům dostal starší syn plato kulatých žvýkaček a mladší syn nic, protože z hraček by přece v 10ti měsících neměl rozum :-) Přitom to není o penězích, konec konců dnes se dá i za tu dvacku koupit třeba autíčko a člověk má alespoň pocit, že tomu kdo dárek vybral stálo za to chvilku přemýšlet.
Tak jen abyste věděly, že existuje někdo, kdo by při pohledu na tchýni vybalující dětem jakokouliv blbost od Vietnamců seděl někde v koutku a zamačkával slzy štěstí :-))
 Šáry 
  • 

Televize a moderní hračky - zhouba dětí? 

(17.2.2005 20:02:02)
Tak já se taky přidám do diskuse. Prosím, neberte cokoli z toho, co tady řeknu, jako útok na někoho, kdo má jiný názor, spíš jako pokus utřídit si vlastní myšlenky :o)).

Kdesi vzadu v hlavě mi sedí takový červík, který říká : malé děti by se vůbec neměly koukat na televizi, měly by mít pokud možno jen "kreativní" hračky rozvíjející všechny možné dovednosti, a povinností matky by mělo být od rána do večera si s nimi hrát, kreslit, zpívat jim, chodit s nimi na procházky a při tom všem se snažit je nenásilně vzdělávat a vychovávat :o))

Realita u nás je asi taková: moje dítě ráno vstane cca v šest (když mám štěstí) a asi půl hodiny se nechá vleže kojit. Já pracuju v noci, často do dvou, tří hodin, takže jsem v tuhle dobu ještě úplně mrtvá. Takže vezmu dítko k televizi, pustím Shreka, Jen počkej nebo Krtečka, dítko si hraje a já u toho ještě tak hodinku polospím. Pak se jakž takž zmátořím a jdeme ven. Odpoledne dítko někdy usne a pak je to dobré, ale častěji nespí vůbec. Asi tak tři dny po sobě nespí a jeden ano, a když spí, tak asi tak půl hodiny. Když nespí, tak jsem pak docela mrtvá, někdy se zmátořím a jdeme ven ještě odpoledne, ale někdy už se k tomu nedokopu. No a když jsem unavená, tak si občas taky někdy pustím televizi, abych měla nějaké rozptýlení.

Vzhledem k výše uvedenému červíčkovi by mě asi mělo trápit svědomí, že z mého dítěte vyroste televizí vylízaný mozek, ale když vidím, že televize zaujme stejně jen na chvíli a pak si jde stejně hrát s něčím jiným, tak to tak tragicky nevidím - a je to věc, která mně umožní na chvilku vypnout a pak zase jet dál.

 Šáry 
  • 

Re: Televize a moderní hračky - zhouba dětí? 

(17.2.2005 20:07:42)
A k těm moderním hračkám: já jsem měla zásadové rodiče, kteří mi většinou dávali knížky (které jsem milovala, takže to bylo OK), nebo nějaké "kreativní" hračky, ale málokdy ty "módní", nebo moderní oblečení, které by se mi líbilo. Pamatuji se, jak velikou radost jsem tehdy měla z panenek z Pragoimpa, které se mezi ty výukové hry nějak vloudily, a jak bych ocenila nějaký ten, objektivně vzato "kýč", jen kdyby ho bylo víc.

Myslím, že děti mají vkus někde jinde, než dospělí, a po svých zkušenostech bych rozhodně nepovažovala za škodlivé občas nějaký ten "módní nesmysl" zakoupit - dítěti to udělá radost, bude se cítit líp mezi svými vrstevníky "kteří už to všichni mají", a časem to stejně nejspíš odloží. Tím nemyslím kupovat bezhlavě všechno, ale sem tam něco, třeba jako vánoční dárek.
 MirkaEyrová 


Re: Televize a moderní hračky - zhouba dětí? 

(17.2.2005 20:28:23)
No vidíš, Šáry, a právě to, co tu popisuješ, byl důvod, proč jsem absolutně odmítala si při mateřské dovolené jakkoliv "přivydělávat" - a proč jsem taky skeptická k pompézně uváděné a ješitně vychvalované změně zákona, který povoluje maminkám na mateřské "si přivydělávat". Podle mě by se máma měla věnovat dítěti (anebo táta) a být tu do těch tří let skoro výhradně pro něj (někdy i déle), protože dítě ji prostě potřebuje. --- Samozřejmě že si může kdykoliv jakkoliv odpočinout, to neodmítám a naopak považuji za velice prospěšné - ale jen do nezbytně nutné míry. Když máma po nocích místo zaslouženého odpočinku pracuje, pak je naprosto jasné, že v době, kdy by se měla věnovat dítěti, je totálně vyřízená a už nemůže. --- Šáry, neber si to až tak osobně, neupírám Ti právo na vlastní rozhodování o vlastním životě a vlastním dítěti. Jen jsem chtěla nadhodit "udičku" k zamyšlení - jestli je ta práce tak nezbytně nutná?... Ono totiž co tomu dítěti do těch pěti, šesti let nedáš, to mít prostě nebude. --- Nemám nic proti občasné televizi, taky jsem si někdy dala "oraz" u televize, a někdy syn u videa stráví nějakou hodinku či dvě - ale proč to sobě tak komplikovat a dítěti (podle mě zbytečně) nedopřávat to, na co má výsostné právo - naši pozornost, a místo pozornosti dítěti přivydělávat?
--- Na sobě mám vyzkoušené: úplně k ničemu jsou jakékoliv hmotné statky, byť sebetouženější, když dojde k nedorozumění mezi blízkými anebo když má dítě citelné problémy. Žádná dovolená u moře, žádné domácí video, žádná vilka ani žádná limuzína dítěti nenahradí porozumění rodičů, jejich lásku, bezpečí domova (a úplné, ovšem zároveň celkem spokojené, rodiny). Jako beznadějně chabý a naivní pokus se může v dnešní době orientované na hmotné statky a výdělek zdát výkřik, že nikdo nemůže mít všechno, a vlastně ani zdaleka nemůže mít ani tu část toho všeho, co si vybral. Pokud bude člověk dbát na to, aby měl co největší možný příjem a za něj nějaké ty toužené vymoženosti, pak mu může uniknout, že někdo z jeho blízkých trpí, je opuštěný, nenalézá dostatek lásky a porozumění. A ovšem se později diví, když ten někdo začne dělat nepřístojnosti - dítě třeba brát drogy a partner třeba požádá o rozvod...
M.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Televize a moderní hračky - zhouba dětí? 

(17.2.2005 20:48:18)
Mirko,

ano, pro mne to nutné je. Já nejsem takový ten klasicky "rodinný" typ a obávám se, že kdybych nepracovala, dítěti bych se nevěnovala o nic víc, než se mu věnuji a navíc bych z toho byla otrávená. Práce mi umožňuje zachovat si vlastní zdravý rozum. Možná to z mého příspěvku ne tak docela vyznělo, ale mám pocit, že se dítku jinak přes den věnuju dost (trávíme spolu celý den, z něhož převážnou většinu spolu komunikujeme, chodíme ven, na cvičení, setkáváme se s kamarádkami, které mají děti....) a unavený býváme občas každý - ukaž mi mámu, jejíž ani ne dvouleté dítě odpoledne většinou nespí, a ona je přesto pořád upravená, odpočatá a svěží :o)).

Chtěla jsem tím říct, že nemám nic proti televizi, pokud to je jen jedna z možností zábavy a ne jediná, a kreativní bych celý den taky být nevydržela.

Já bych se zase (a to prosím taky neber jako urážku, každý jsme jiný a každému vyhovuje něco jiného) asi dost dobře nemohla tak jako Ty koncentrovat JEN na své dítě, protože si myslím, že by mu to spíš uškodilo, než pomohlo. Navíc čekáme další mimčo, takže se pak naše pozornost stejně bude dělit mezi dvě děti a možná to pro starší nebude tak bolestné :o)).
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Televize a moderní hračky - zhouba dětí? 

(17.2.2005 21:00:53)
Ale jo, Šáry. To beru. Když je práce tak trochu jako relaxace a protilék proti "zblbnutí", tak pak má hlubší smysl, a to i pro dítě. Taky se nesoustředím JEN na dítě. To, že k tomu inklinuju, je způsobeno tím, že můj obor, ve kterém bych teoreticky mohla pracovat, mi ani zdaleka není koníčkem, a tudíž by to pro mě byl další "odběratel" drahocenné energie. Kromě toho je fajn, že jsi uvedla i další detaily ve svém druhém příspěvku - jestli nepadáš na ústa od rána až do večera, kdy by ses vzpamatovala a "vydělávala" - alébrž se po většinu dne dítěti věnuješ a OBČAS využiješ televizi k odreagování, tak je to docela přijatelný kompromis:-)))
(Jinak svůj nepříliš milovaný obor - ekonomii - se snažím tvářet do pro mě přijatelnější podoby - chodím na knihovnický kurz, a knížky, ty já můžu:-)))
M.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Televize a moderní hračky - zhouba dětí? 

(17.2.2005 22:20:54)
Mirko, tak já to mám úplně opačně - vystudovala jsem obor, který mne baví (co se pamatuju, neuměla jsem si představit, že bych dělala něco jiného), a tak mě možnost pokračovat v něm spíš nabíjí, než by mi energii ubírala. Kdyby mě to nebavilo, tak bych to asi taky brala jako ztrátu času.

Teď trochu z jiného soudku: mám tak trochu kacířský názor, že v současné době se hodně hovoří o právech dítěte, ale už se nemluví o jeho povinnostech, které by (samozřejmě od určitého věku) podle mého názoru mít mělo. To neznamená, že bych se chtěla vrátit do časů svého pradědečka, který vždycky, když se semlel nějaký malér, nechal nastoupit svých osm synů a preventivně je zbušil, protože jeden z nich za to určitě mohl a kdo by se vyšetřoval s tím, který, že. :o)). Ale myslím si, že ačkoli dítě je velice důležitou součástí rodiny, nemělo by být jejím jediným sluncem, okolo kterého se bezpodmínečně všechno točí. To neznamená, že by se mu nemělo citlivě naslouchat a všestranně rozvíjet jeho talenty i osobnost. Znamená to, že ani my rodiče se nemusíme stydět, že máme svá zaměstnání a záliby, protože tak dítěti ukazujeme určitý vzor, který spočívá mimo jiné i v tom, že ani dospělí lidé nemusí vést trapně nudný a nenásledováníhodný život, a že ho mají co zajímavého naučit. :o))

I když, já a koníčky - co mám dítko, šly dost do kopru.Před tím jsem závodně sportovala, už mi to chybí, ale ještě si holt budu muset chvíli počkat, s bříškem by to nešlo :o)))
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Televize a moderní hračky - zhouba dětí? 

(17.2.2005 23:01:09)
Šáry, na tom asi něco bude. Taky jsem si v určitým věku syna uvědomila, že se nemusím stydět za to, že mám sama taky nějaký potřeby - anebo že si s manželem máme právo taky sami dva popovídat. Akorát že náš chlapeček byl vždycky takový složitý tvoreček, plný protikladů - na jednu stranu citlivý, na druhou stranu pánovitý a s nezdolnou energií i vůlí. Vždycky nám jeho výchova a péče o něj dala dost zabrat - na jednu stranu se snadno rozcitliví a poplaší, na druhou stranu je nesnadné ho přimět k nějakému řádu či k poslušnosti. Na jednu stranu je to kluk velmi inteligentní, řekla bych mírně nadanější, na stranu druhou má problémy s praktickými úkony jako oblékání, a komunikace s vrstevníky je kapitola sama pro sebe. Takže on tu péči prostě potřebuje. Nebo to tak aspoň cítím. Samozřejmě že jako všechno i výchova se může mírně vymknout z rukou, takže podle náznaků od různých lidí, se kterými přijdeme do styku, je náš syn mírně rozmazlený. Ovšem chybám se člověk leckdy jen těžko vyhne, obzvlášť když my dva jsme takoví mírní beránci a bývali bychom rádi s dítětem vycházeli vždy po dobrém...
--- Jinak přidám jednu myšlenku své švagrové, kterou tak ráda cituji, neb ji obdivuji (má čtyři děti a fungující manželství navrch). Má dojem, že problémy dnešních dětí mohou spočívat právě i v tom, že na ně mají dospělí spoustu času. Dřív museli lidé obstarat nejdřív zvířata, pak pole, hospodářství, navařit a podobně, a děti musely naopak spíš vypomáhat. Neměly potom čas na kdovíjaké ptákoviny, a - jak říkáš i Ty - neměly pocit nějaké výjimečnosti a středobodného postavení v rodině. --- Zas na druhou stranu se s tím dá i polemizovat, protože pochopitelně vládla spousta odsudků, netolerance, tvrdé předsudky, a kdo nezapadal přesně do vyjetých kolejí, byl prostě z komunity vyštípán a živořil na okraji společnosti. V kolektivu neměli místo ani nemocní, ani postižení, ani kdokoliv nějak se lišící. --- Takže v téhle oblasti (a možná i ve spoustě dalších) jsme zase trochu napřed proti historii, a zcela určitě to je spoluzpůsobeno i kvalitnějším vzděláváním a promyšlenější výchovou.
M.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Televize a moderní hračky - zhouba dětí? 

(17.2.2005 23:39:53)
Mirko,


myslím, že Tvá švagrová má velký kus pravdy. A samozřejmě ty taky, s těmi odsudky. Už jsem o tom taky přemýšlela. Možná je část toho, co je dneska prezentováno jako problémy s mládeží, způsobené tím, že nás dneska nic nenutí, abychom jim přidělovali odpovědnost přiměřenou jejich věku, a v podstatě je utvrzujeme ve vědomí, že mají svá práva, ale o jejich povinnostech už taktně mlčíme.

Přitom bychom teoreticky právě teď měli mít pro jejich výchovu nejlepší podmínky, jaké kdy byly - na jedné straně nemusí tvrdě pracovat a kazit si zdraví, existují nesmírné možnosti výběru a s těmi tvrdými odsudky jinakosti to - alespoň tedy ve městech - není nikterak horké.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Televize a moderní hračky - zhouba dětí? 

(18.2.2005 7:34:39)
Taky jsem četla studii porovnávající vývoj dětí, které jsou do jednoho roku nošené na zádech pracující matky. Ani nic nevidí. Jen poslouchájí, najíst a napít se můžou, jen když má matka čas. Porovnávali je s dětmi stejně starými, keré rodiče cíleně rozvíjí - pokládájí je na bříško, ukazují hračky....jako ty naše. Testy se dělaly v jednom roce věku dítěte a představte si, že v mnohém ty nošené děti předstihly ty"rozvíjené". Ale jinak rozdíl nebyl patrný. A navíc výchovně to budou mít rodiče dětí nošených, protože ty se už naučily, že nemůžou mít všechno, co by chtěly.

Já jsem do 2 let věku svého staršího syna, neměla ani čas se podívat na knížky, natož je číst. A to je pro mě ta nejradostnější činnost. Syn má vysokou potřebu pozornosti. Na brigádu jsem utíkala s obrovskou radostí a elánem. Bylo to na pár hodin týdně - čistě fyzická práce. Nedávno mi jedna zasloužilá mamka odrostlých dětí jen tak mezi řečí říkala: "Nejtěžší je hrát si s dětma." Jak já s ní ze srdce souhlasila. Myslela tím ty nejmenší.

A ta televize - ještě, že tu možnost máme. I syn si občas potřebuje jen tak odpočinout - nevyvíjet žadnou duchaplnou činnost a jen sedět a čučet a smát se, jak tam ta zvířátka dovádí. A když to rozbalé Michal s Františkem, nebo je tam něco o životě zvířat - to je přece pro děti spíš požehnání, ne?!
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Televize a moderní hračky - zhouba dětí? 

(18.2.2005 0:49:16)
No, Mirko, ale ber prosím v úvahu, že některé matky to prostě vidí jinak, pokud jde o práci. My bychom TEORETICKY mohli žít z manželova platu a mého rodičáku, mnozí žijí i za míň. Taky doma nemáme ani video, ani limuzínu (nemáme žádný auto), nemáme mikrovlnku, myčku na nádobí, na dovolené jsem nebyla 4 roky, naše dítě nemá značkové hadry, protože to považuju za zbytečnost, sportovní kočárek máme z bazaru za patnáct set, nábytek v bytě sebranej z chalupy a z manželova mládeneckýho bytu (z bazaru)... já pracuju jednak proto, že mě to baví, navíc máme na bytě dluh a ten zbytek peněz v podstatě investuju do toho, abychom mohli dobře jíst a nemuseli se moc uskrovňovat ve vlastních zálibách. A fakt si nemyslím, že by syn trpěl tím, že pracuju. Naopak - kdybych nepracovala, asi bych byla dost frustrovaná a přenášelo by se to i na něj.
Už jsem to tu někomu psala, ale zopakuju to - teď syn spí a já končím s prací. Když spí, tak mne nepotřebuje. Když pracuju přes den, věnuje se mu někdo jiný - a věnuje-li se mu u nás doma, protože pracuju doma, tak není problém práci přerušit a věnovat se mu i během dne. A když srovnávám své zkušenosti s tím, co jsem viděla u kamarádek, příbuzných atd., tak mám dokonce pocit, že se mu věnuju víc, protože většina dvouletých dětí, které znám, si přes den prakticky hrajou samy v pokojíčku. Já si se synem maluju, čtu, díváme se spolu na pohádky, hrajeme si s autama a se zvířátkama, a když se denně dívá 10 minut na Večerníčka, 30 minut na Kouzelnou školku (na tu ale ne každý den) a nějakých 5 minut na datla Woodyho, tak mi těch pár minut fakt nepřijde, jako že ho odkládám k televizi. On ty pohádky komentuje a během nich spolu komunikujeme, co vidí, co se tam děje atd. Ve dvou letech mluví velice dobře ve větách, má obrovskou slovní zásobu, zná barvy, počítá do čtyř, zná i některá písmenka a dokáže říct, jakým písmenkem začíná nějaké slovo, na obrázku pozná i vcelku "nestandardní" zvířátka jako třeba lamu, delfína nebo sysla, což by asi neuměl, kdybych se mu nevěnovala. Vycházím vstříc JEHO potřebám, ale taky mám nějaké své - a myslím, že jsem našla vcelku rozumný kompromis. Nevím, mám dojem, že dítě ve dvou letech nepotřebuje moji péči 24 hodin denně, a kdybych se mu věnovala ještě víc, tak by z toho nejspíš zmagořil. :o)
 Valkýra 


Re: Re: Re: Televize a moderní hračky - zhouba dětí? 

(18.2.2005 10:59:49)
Mirko, Šáry, Monty,
každá určitě máte díl pravdy. Já jsem byla doma s dcerou do 3,5 roku. Snažila jsem se jí hodně věnovat, ale byla to pro mě hrozná dřina. Hlavně proto, že jsem na ni byla celý den úplně sama a s dětmi obecně to moc neumím. Mazlit se , to ano, sle jako partner ke hře s malým dítětem jsem nemožná. Ocenění bylo takové, že mi manžel i moje máma dávali najevo, že se doma pouze flákám. Když dcera nastoupila do školky, hned první den tam chtěla být do večera, bylo vidět, že se doma už nudila a přitom já jsem se tak snažila se jí věnovat!
Kdybych náhodou měla druhé dítě (není už v plánu), už v těhotenství bych si to zařídila tak, abych mohla něco dělat z domova a úplně nezblbla. Můj návrat do zaměstnání byl vzhledem ke čtyřletému výpadku katastrofální, připadala jsem si úplně na začátku, dvacetileté holky mě strčily do kapsy a daly najevo, že jsem úplně blbá a abych se radši vrátila domů. Ano, i moje sociální dovednosti značně utrpěly.
Ale zpátky k dceři. Taky jsme sledovaly v televizi Kouzelnou školku, Kostičky a pohádky. Pořadů pro děti v televizi zas tak moc není, aby je to mohlo poškozovat. Kouzelná školka se navíc vysílá v takovém čase, že jsme ji většinou nestihly - byly jsme ještě venku.
Souhlasím s Mirky švagrovou, že pocit výlučnosti v rodině a vědomí toho, že matka je tu pouze pro něj - může dítě deformovat. U sebe musím říct, že můj vztah s dcerou zraje jako víno a čím máme na sebe méně času, tím si ho více užíváme a náš vztah je intenzivnější. Mateřskou jsem vnímala jako nekonečný sled ubíjejících povinností, které nikdo pořádně neohodnotí a do vztahu s dcerou se občas vkrádala klasická ponorková nemoc. Dcera taky ohodnotila, když měla změnu - byl s ní někdo jiný. Bylo to málokdy.
V historii je to asi poprvé, kdy má dítě matku jen pro sebe, dřív vždy bylo na prvním místě zajistit obživu a až pak hry. Uvidíme, co to přinese.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Televize a moderní hračky - zhouba dětí? 

(18.2.2005 11:39:07)
Ještě dodatek k předchozímu příspěvku - myslím si, že matka, která se soustředí pouze na dítě a trvá to dlouhodobě, má sklony úzkostlivě posuzovat svoji výchovu, projevy dítěte a všímá si věcí, které jiné nechají být. Výsledkem může být úzkostné a nesamostatné dítě, které reaguje na každý výkyv nálady u matky a později se cítí nejisté ve školce i ve škole.
V mém okolí je spousta dětí, které měly potíže se začleněním do školky i do školy. Jejich matky to dokonce považovaly za správné - bylo vidět že se jim dostatečně věnovaly a školka je prostě nemůže nahradit. To, že moje dcera do školky chodila ráda prý jen odhalilo (v jejich podání), jaká jsem mizerná matka, že školka je jí milejší než být doma! No, dcera je ráda i doma, i v kolektivu, prostě je v pohodě a já jsem za to moc ráda!!! Já jsem taková nebyla. Máme spolu opravdu pěkný vztah a myslím si, že by byl takový, i kdybych při mateřské pracovala.
 Zuzana + kluk04 + holka06 


Re: Re: Re: Re: Re: Televize a moderní hračky - zhouba dětí? 

(19.2.2005 11:09:29)
Souhlasím s Monty i s Pettinou.

Také při dítěti doma pracuji a nemám pocit, že by náš syn nějak šíleně strádal. Je rád, když s ním občas někdo trochu blbne, ale taky vříská radostí, když se mu zpřístupní například nová část bytu, kterou si může úplně sám prošmejdit (je mu teprve 9 měsíců), často si docela spokojeně hraje sám a mám pocit, že je skoro nejspokojenější, když se mu nikdo tak moc nevěnuje, ale když se naopak stane jakoby součástí našeho života. Když vařím a může se mi motat pod nohama, když buším do klávesnice a může si to taky zkusit, když vytírám podlahu a může mě pozorovat. Co se týká hraček – nejradši má klávesnici od počítače, televizní ovladač, mobilní telefon, všechny možné klíče, papíry, které se dají pomalu a systematicky roztrhat, občas v nouzi vezme na milost i nějakého plyšáka nebo oficiální hračku (koupenou na hraní!), kterých má už taky pěknou hromadu. Čím dál víc si myslím, že děti hračky ani moc nepotřebují - že jim tak nějak stačí ten reálný svět a rodiče, kteří je občas pohoupou, vyhodí do vzduchu nebo pověsí za nohy...
Monty se zmiňovala o té práci - je relativní, jak moc dítě potřebuje, aby mu máma celé dny ukazovala nové hračky, ale není pochyb o tom, že dítě potřebuje slušné bydlení a dobré jídlo. Máma, která pracuje, aby pomohla tyto věci zajistit, je pro mě dobrá máma (nemluvím o extrémních typech, které dítě odloží nebo zcela ignorují...).
 MirkaEyrová 


Kreativní versus nekreativní hračky 

(16.2.2005 20:35:04)
Víte, ono výběr hračky není zas až tak jednoduchá záležitost: buď kreativní, nebo nic. Každá hračka NĚJAK obohatí. I to pianko na "čudlíky", které hraje samo určitou melodii ať mačkáš jakou chceš klávesu - dali jsme ji synkovi ve třech měsícíh, bylo pár let už schované, a teď v sedmi ho zase objevil a hraje si s ním; ne moc, ale hraje. Pak má ještě jedno, trochu lepší, kde už jsou skutečné "klávesy", co klávesa, to jiný tón (za padesát kaček v bazaru); vyhraje si s tím, až mě z toho někdy brní uši, protože pochopitelně to má i melodie v paměti. Klavír? Tak to je můj velký sen. Ale nemáme ho a mít ho patrně nebudeme, protože na něj nemáme peníze (a to ani na kousek z "druhé ruky"). Čili myslím, že lepší aspoň dětinské pianko, než žádné.
Televize? Proč ji upírat dítěti? --- Taky nejsem přítelem celodenního vysedávání před televizí, a už vůbec nejsem přítelem současné běžné televizní nabídky, počínaje Tomem a Jerrym přes Úžasňákovy až ke Spidermanovi, Beybladům či Pokémonům. Ale takové klasické věci jako Tři oříšky pro Popelku, S tebou mě baví svět nebo Jak vytrhnout velrybě stoličku, to podle mě tu fantazii dítěte taky probouzí, zrovna tak jako "kreativní" hračky. A video? To naší rodině umožňuje právě ten bezva výběr: když nic kloudného nedávají a je chuť se podívat na něco pěkného (dvakrát třikrát do měsíce), sáhne se do domácí videotéky a pěkný rodinný zážitek je na světě.
Kreativní hračky? Nic se nemá přehánět. Já jako malá byla hodně odkázaná na svoji fantazii. Neměla jsem ani jediné autíčko, ani nábyteček, a jak jsem po nich toužila! Neměla jsem ani žádnou "pořádnou" stavebnici typu Lego či Cheva, jen a jen dřevěné kostky. Dodnes mám pocit, že jsem byla "o něco" ochuzená... (Maminka mi z etických důvodů odmítla koupit miminko, co dumlalo dudlíček, jako měla kamarádka; koupila takové škaredé, které se mi nelíbilo; dodneška přidává k lepšímu, že jsem si s ním "stejně nehrála"...)
Dítě prostě potřebuje od každého kousek. Trochu estetiku pěstujících hraček, třeba přírodních dřevěných, a trochu těch barevných, ať dřevěných či plastových. Trochu hraček, které si vytvoří samo, a trochu těch, které jsou úplně konkrétní. --- Stavebnice jsou naprosto skvělá věc: může z nich postavit něco tatínek či maminka - a dítě s úžasem dotváří detaily - a může si z nich postavit něco samo jen a jen podle své fantazie. --- Je hezké "chtít" po dítěti, aby si hrálo na "auto" ve velké papírové krabici. Ale angličáky, které jezdí po ulicích vytvořených z kostek, to nikdy nenahradí. A nenahradí to ani skutečného auťáka, ve kterém může drandit po celém bytě (to už totiž není ani tak hra, jako spíš tělocvik...).
Doplním to o naše Vánoce. Snažíme se zpravidla plnit jedno či dvě nějaká přání. Ovšem dosud jsme měli tu výhodu, že syn zpravidla nesledoval ani reklamy v TV (daří se mi je zatím takticky obcházet), ani právě frčící TV trháky (viz Beyblade a spol.), a naopak se s námi často dostal do hračkářství s výběrem i poměrně kvalitních her či hraček. Takže si zatím většinou přál relativně kreativní hračky. - Pak pochopitelně dostane něco dle našeho výběru, co si myslíme, že mu udělá radost, ale zároveň to splňuje naše požadavky na určitou kreativitu. Tedy často právě třeba stavebnice, nebo také společenské hry, mozaiky a podobně. No a završují to zpravidla nějaké knížky. Dřív to byly pohádky, teď pomalu začínají převažovat knížky hravě poučné (bezvadná je třeba Knížka pro Adama a Evu).
--- No. Hraček se u nás najde dost. Ale ani jedna není "úplně zbytečná". Každá přinesla kousek nějakého obohacení, kousek potěšení, kousek poznání - i když si s ní syn třeba tak často nehraje. A pro "kreativní nadšence": nejvíce v provozu jsou u nás právě autíčka, tedy v kombinaci s kostkami všeho druhu, které slouží jako stavební materiál na silnice, mosty, parkoviště, nádraží, školy, parky, hrady a obchody. A že by syn trpěl nějakým nedostatkem fantazie? To může zcela vyloučit každý, kdo zná ty přehršle příběhů, které syn zhusta doma vypráví či i píše do svých notýsků...
M.
 MirkaEyrová 


Re: Kreativní versus nekreativní hračky 

(16.2.2005 20:50:38)
(Teda, teď to trochu zaznělo, jako že nám doma roste nový Vieweg či Andersen. To samozřejmě ukáže čas. Ty příběhy jsou zatím jen krátké, a jak syn roste, tak mírně ubývají. Co chodí do školy, byly aspoň prozatím vytlačeny hojnými hrami na školu - přičemž syn tvrdí, že chce být buď strojvedoucím nebo učitelem...)
 MirkaEyrová 


Re: Kreativní versus nekreativní hračky 

(16.2.2005 21:00:10)
Doplňuji pro správné pochopení mého příspěvku: synovi je pochopitelně sedm let, nikoliv sedm měsíců...
 MirkaEyrová 


Re: Kreativní versus nekreativní hračky 

(16.2.2005 23:24:50)
Ahoj Haluško!
Teď jsem si přečetla i Tvůj článek o televizi na Tvých domovských stránkách. Je vidět, že máš s televizí špatné zkušenosti - a nechceš opakovat chyby svých rodičů. V mé "domovské" rodině se s televizí hospodařilo jako s kořením - jen po kapkách. Teda - měla jsem období, kdy po příchodu ze školy jsem dvě tři hodiny koukala; ale to bylo asi tím, že jsem se neměla na co těšit, u nás byla první práce, pak zas práce, a až když někde na konci zbyl trošek času, tak snad i ta zábava. Ale televize s tím neměla co dělat. ---
My telku máme. Ale oblbovat se nenecháme!:-))) Víš, když se s tím rozumně hospodaří, tak může být telka dobrým rádcem, a myslím, že i buditelem fantazie. Pro předškoláky taková Kouzelná školka s Michalem, Majdou a Dádou - to je docela príma. Nebo Kostičky a Moudronos. Který rodič je rozený pedagog, tak tyhle pořady ještě snadno nahradí - ale kdo ne, už mu tyhle pořady mohou trochu napomoci ve vzdělávání dětí zábavnou formou. Je v nich fantazie, výchova, vyrábění, pobídky k vlastnímu tvoření, objevování nových věcí, pojmenovávání jevů obklopujících dítě, písničky, kamarádství, legrace... --- Pohádky. No nevím, jak takové spousty krásných českých pohádek nahradit čímkoliv jiným. Snad jen dětským divadlem - ale ne každý má peníze na poměrně drahé vstupné několikrát do měsíce (třeba my zrovna nemáme), a to nemluvím o tom, že pořádný výběr dětských divadel a pořadů je patrně jen v Praze. Jinak já osobně mám tu zkušenost, že ačkoliv se o televizi tvrdí, že to je jen "pasivní" zábava, která všechno servíruje divákovi až k nosu, tak ve mně pohádky a dětské filmy vždycky budily velmi romantické představy a moje tehdy dětská fantazie pracovala na plné obrátky... ---
Když děti povyrostou do školního věku, tak MŮŽE být televize zdrojem poučení. Kde jinde vidět názorně takové věci jako o vesmíru, o historii živočišné říše, o dalekých zemích, o přírodě - husté a neproniknutelné běžným človíčkem? Každý se nedostane na americké prérie, do And či afrických pouští, aby na vlastní oči viděl všechna ta zvířata, tu přírodu. Jasně; jsou i knížky - ale v nich se obrázky nepohybují! Takže takový plavný skok geparda si dítě bez televize nikdy nevychutná... ---
Nebo sport? Nemám moc ráda sport, a chlapy, kteří JEN koukají na fotbal či hokej, tak nějak nemusím. Ale třeba takové krasobruslení, nebo soutěže v tancích, to může být jedinečný zážitek (z každého dítěte vrcholový krasobruslař nebo tanečník asi těžko bude).
--- A zase. Ačkoliv v naší rodině televize MÁ své místo, stále ještě na sebe máme dost času, povídáme si spolu, hrajeme si se synem, a - pokud nám to peněženka dovolí - tak stále vedle toho prožíváme i různé jiné společenské události, jako divadlo, výlety či výstavy. (Ale to je právě to, že těch peněz není mnoho, takže nám pak televize tyto události částečně i vynahrazuje...) - Podstatné je, aby televize nebyla zapnutá permanentně, ale pouštěla se jen tehdy, když si sami vybereme ten konkrétní pořad.
M.
 Haluška 


Re: Re: Kreativní versus nekreativní hračky 

(17.2.2005 8:20:49)
Milá Mirko,
naprosto s Tebou souhlasím. Prohlídni si moji fotogalerii a uvidíš, že patrně nejsme rodina, kde by neexistovaly hračky a děti byly odkázané jen na ty kostičky.
A co se týče pěkných filmů a pohádek, tak ty se dají sehnat i na CD a DVD a pouštět v čase k tomu určeném. A pochopitelně domácí video. Zatím si jen prohlížíme fotky, ale snad časem budeme moci koupit taky kameru.
Na druhou stranu je pravda, že většina dětí dnes nemá vztah ke knihám, protože sledování TV je pohodlnější. Když dítě vidí, že jeho rodiče vysedávají u televize, bude to dělat taky. Když vidí, že čtou knihy, bude pravděpodobně taky číst.
Těch dobrých pořadů skutečně moc není a televize může zotročovat, a jak jsem psala v článku na svých stránkách, nahrazovat komunikaci v domácnosti.
Krom toho nevím, kam bychom ji doma dali. Zabírá moc místa. Takže mně bohatě stačí ten počítač :-)
 Honza 
  • 

Re: Re: Re: Kreativní versus nekreativní hračky 

(17.2.2005 17:27:04)
A na čem že se dívate na ta DVD, když nemáte televizi? Nebo mate velky monitor na pocitaci?
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Kreativní versus nekreativní hračky 

(17.2.2005 18:37:42)
Honzo, my taky nemáme telku a na pohádky z DVD se koukáme normálně na monitoru. Nechápu proč by to měl být problém...
 Honza 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Kreativní versus nekreativní hračky 

(18.2.2005 10:58:04)
Jani, neříkám, že by to měl být problém. Jen my vadí to neustále povyšování se některých lidí nad ty druhé. "Nemáme televizi, proto jsme lepší". Nebo: "Uznáváme skutečné hodnoty, proto nemáme televizi (na rozdíl od vás, lidí bez skutečných hodnot).

Já vím, že to tak nikdo přímo nenapíše, ale je to z toho cítit.

Jasně, televize je ve většině případů jen žrout času, který by mohl být vyplněn smysluplněji. Ale není třeba dávat lidem "s televizí" najevo, že jsou nějak horší. Nejsou. Jsou jiní. Jenže to si lidé "s televizí" o lidech "bez televize" myslí taky"...
 Haluška 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kreativní versus nekreativní hračky 

(18.2.2005 12:21:35)
Honzo, to je právě to. Když je někdo v menšině a přihlásí se ke svým menšinovým názorům, hned mu někdo předhazuje, že se povyšuje. Není to zvláštní?
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kreativní versus nekreativní hračky 

(18.2.2005 12:46:50)
S tou televizí - jak už tady vyplynulo, nepatřím k zásadním odpůrcům televize ani toho, aby se na ni koukaly děti - samozřejmě s mírou, taky znám lidi, jejichž děti sedí před televizí věčně a koukají úplně na všechno, to taky nemusím.

Myslím si totiž, že televize je velký manipulátor a že my můžeme a měli bychom informace v ní vysílané "uvést na pravou míru" a naučit dítě, aby se v nich orientovalo a dokázalo rozeznat podstatné od balastu. Prostě brát to všechno s veeeeelikou rezervou, a ne že, když to říkali na NOvě, tak to bude určitě pravda.;o))

Obávám se, že televize k našemu životu přece jen patří a děti, které jí budou úplně "nepoznamenané" pak riskují velký šok. Pamatuji se, jak mně v dětství nedovolili málem ani Večerníčka, ale později, když jsem jako větší koukala i na filmy, jsem nabyla dojmu, že nejsme normální rodina, protože se rodiče nerozvádějí a nechovají se k sobě hnusně ;o))
 Haluška 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kreativní versus nekreativní hračky 

(18.2.2005 13:18:42)
Šáry, teď jsi myslím uhodila hřebíček na hlavičku. Myslím si, že když se děti podívají na televizi u babiček, úplně jim to stačí. Nemusí se na ni dívat den co den, nechodí pořád za mnou, že ji chtějí pustit (což se konec konců Anička sama velmi rychle naučila, i když ji doma nemá :-)))
Vzpomínám si, jak jsem se dříve hádala se svým otcem, který byl odpůrcem televize, že je přece k něčemu dobrá a že by to neměl zavrhovat. Dnes ji on má a já ne :-) Člověk se názorově vyvíjí a je to přirozené. Dnes to vidím tak, že ji mít nechci a že pro malé děti není mnoho platná a mě by to svádělo čučet na blbiny, abych se odreagovala.
Když jsem byla malá a moje maminka se dívala na televizi, vylezla jsem jí na klín a prohlásila: "Mami, na mě se dívej. Já jsem tvoje televize." Tak to bych nechtěla, abychom takhle dopadli :-))
 Honza 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kreativní versus nekreativní hračky 

(18.2.2005 16:27:47)
To, co jsi napsala, je určitě pravda a není o tom třeba polemizovat.

Problém je ale v tom, že to bys nemohla poslouchat ani rádio. Sice tam nejsou obrázky, ale také do Tebe tlačí spoustu nesmyslů, které k životu rozhodně nepotřebuješ. Jasně, můžeš si vybrat tu "svou" frekvenci a ten svůj žánr, jenže to můžeš v televizi také.

Můžeš namítnout, že neposloucháš ani rádio, jen alba svých oblíbených skupin (Yes, atd. :-)) Jenomže tam taky vstřebáváš jen pocity a názory někoho druhého způsobem, jaký chce on. Jasně, můžeš si vybírat, ale to můžeš v televizi také.

A co třeba divadlo? V určitých dobách bylo i to považováno v jistých kruzích za nemravnost. A bylo jedno, co se tam hrálo. Prostě to bylo "fuj". Jistě, mohla a můžeš si vybírat, ale to můžeš v televizi také...

A co třeba náboženství? Existuje jich spousta a jejich vliv je všude kolem. Potkáš Svědky Jehovovy, kteří mlčky nabízejí "Strážní vež" a nabádají Tě "Probuďte se". Potkáváš muslimské ženy, které jsou smířlivě zahaleny od hlavy až k patě. Hinduisty s "hvězdou" na čele. Křestany, kterých je taky spousty větví a každá z nich nabízí trošku jiný přístup. Nebo "ateisty", kteří věří v sebe a své schopnosti a žádného Boha nepotřebují, anebo to alespň trvdí... :-) Ty sama si ale, Bohu díky, můžeš vybrat. Ale to můžeš v televizi také...
 Haluška 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kreativní versus nekreativní hračky 

(18.2.2005 19:31:05)
Honzo, můžu se zeptat, na co reaguješ? Nějak mi to uniká. Vždyť jsem snad o vybírání nic nepsala, nebo jo? Už se v tom nějak přestávám orientovat. Jen krátce: nejde mi tolik o to, vybírat si, i když taky, spíš co se TV týče, tak ji považuji za zbytečnost. Nemyslím si, že by moje děti byly o něco ochuzené a já sama si taky ochuzená nepřipadám. Prostě nám to tak vyhovuje. A vždycky budu knížky upřednostňovat před filmem, čtení před koukáním. Nicméně zrovna dneska jsem koupila DVD s Krtkem. Už se na něj těším :-)
 Honza 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Kreativní versus nekreativní hračky 

(21.2.2005 17:12:48)
Já reaguji pouze na Tvé argumenty. Vůbec netvrdím, ze jsou od věci. Je fakt, že ta televize opravdu svádí k tomu čučet na blbosti.

Jenže ty píšeš, že je to zbytečnost. S tím může kde kdo polemizovat. Je to například "informační kanál" jako třeba internet, který očividně využíváš. Nesvádí tě to někdy na internetu pročítat a hledat informace, které jsou zbytečné? Tebe možná ne. Možná prostě víš co chceš a hledáš tam skutečně jen to, co potřebuješ. Ale jistě už si slyšela o lidech, kteří si na internetu vytvořili svůj vlastní virtuální svět ve kterém žijí a ten skutečný svět a život jim protéká mezi prsty.

Není tedy internet doma zbytečnost, když může mít tak (dle mého názoru) devastační (na duši, či na duchu) účinky?
 jkjkjkjk 


Re: Kreativní versus nekreativní hračky-odpověd 

(19.2.2005 12:57:01)
Ahoj jmenuju se Alena a ted jsem se prihlasila do"Rodiny" takže v tom ješte lehce tápu tak omluv nějaké ty chybičky.Přečetla jsem si tvuj članek na hračky a píšeš,že klavír je tvuj velky sen muj taky,ale zatim stejne nesplitelný protože mame 1+1 a jsme tu hlava na hlavě a navíc teorve někoho shaním kdo by mě na něj naučil.Ale piano i klavír se dají sehnat za odvoz nebo do 5000,- což si myslím,že jde takže pokud maš místo v bytě tak není zas takový problém se něco sehnat,kdýž budeš chtít.
Měj se moc krásně a nevěš hlavu určitě ho jednou mit budeš. Zdraví Ala a Mony
 MirkaEyrová 


Re: Re: Kreativní versus nekreativní hračky-odpověd 

(19.2.2005 19:08:04)
Ahoj Aleno! Dík za povzbuzení. No, problém je, že my taky nemáme klasické piano kam dát. Máme sice 3+1, ale máme spoustu věcí, se kterými se nám nechce loučit (buď mně, nebo manželovi), a taky spoustu knížek (asi třináctset svazků), takže bychom potřebovali ještě o nějakou tu místnost víc... Čili museli bychom eventuálně kupovat pianino, a to bude patrně dražší. Byla jsem se dívat do Petrofu, nová pianina stojí od 80 tis. výš... --- Ono ani já ani manžel na klavír hrát taky neumíme, a ve skutečnosti si nedovedu představit, že bych vydržela den co den hodinu cvičit, kór kdyby se třeba půl roku nehrálo nic jinýho než stupnice. A ani si nedokážu představit, že bych zvládla přidržet u učení klavíru syna. Takže to je skutečně spíš jen sen... --- Ovšem přesto se zeptám - možná máš větší přehled, než já: kolik myslíš, že lidi chtějí za starší pianino?
Měj se hezky a dík.
M.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Kreativní versus nekreativní hračky-odpověd 

(19.2.2005 21:20:55)
Mirko, občas někdo dává třeba porouchané pianino za odvoz a potom by jeho cena byla podle ceny opravy. Mně to takhle někdo kdysi nabízel (pianino bylo po zemřelé příbuzné a on na něj neuměl hrát, takže se mu nevyplatilo ho opravovat) a říkal, že by mě ta oprava vyšla do pěti tisíc. Ale to záleží dost na náhodě na co trefíš - tohle byla asi vyjímečně levná možnost.
 Psychouš 
  • 

Půjčovna nástrojů 

(20.2.2005 11:02:14)
Doporučuji prostudovat tohle:
http://www.hudebnifond.cz/piana.htm
 Riana, syn 9 let 
  • 

Nebo taky takhle... 

(17.2.2005 13:23:31)
Přeji pěkný den!
Souhlasím s tím, že někdy je příjemné "tvořit" - a někdy si zase jen "zalenošit" u televize: v době velkého boomu bayblade ho synek chtěl taky, a MOC. Když jich pár měl a dosyta se s nimi vydováděl, zašil se v pokojíčku a předvedl nám VLASTNÍ bayblade - postavený z LEGA!! A ono se to fakt točilo úplně stejně jako koupený za 30Kč. A těch variací, co vymyslel! Takže si koupenou hračku rozšířil o vlastní rozměr.
Nebo: jeho velká touha, pistole na kuličky. Nakonec jich přece jen pár dostal (na některé uvalil i vlastní finance), brzo je rozebral, kombinoval součástky, stavěl si jejich "kopie", jak jinak než z Lega :-))
Večerníčky na videokazetách jsou už ošoupané skoro k nekoukání, seriál o dinosaurech (BBC), o lidském těle (taky BBC) taky - a kolikrát oči navrch hlavy :-)))
Často si spolu o tom, co na videu viděl, povídáme. Nebo si spolu prohlížíme velikou krásně ilustrovanou knížku o lidském těle. A je nám tak spolu DOBŘE.
Riana
 Haluška 


Re: Nebo taky takhle... 

(17.2.2005 18:23:34)
Riano, vždyť jo.
Já jsem zapomněla v článku uvést to nejdůležitější: týká se to dětí do 3 let :-)
 TerezaKri 


Hračky nejsou to hlavní 

(18.9.2006 9:41:57)
Nepročítala jsem všechny reakce, tak je možné, že zopakuji názor, co už tu někdo vyslovil. Myslím, že hračky nejsou to podstatné. Je celkem jedno, zda si dítě hraje s něčím "na čudlík" nebo "bez čudlíku", důležitý je způsob, jakým se používají. Neboli-pokud posadíme dítě před elektrické piáno s pokynem Hrej si, moc dlouho ho to bavit nebude a příliš mu to nedá. Sedneme-li si s ním a ukážeme mu, jak se hrají jeho oblíbené písničky, jak vypadá rytmus, jaký zvuk mají jednotlivé klávesy, popovídáme si o tom, jak fungují baterie, zatancujeme taneček na hudbu atp., je i piáno rozvíjející hračka.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.