| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Kde jsou meze?

 Celkem 51 názorů.
 Annawi, vdaná 
  • 

Nejdřív výchova, pak kamarádství... 

(3.8.2004 10:44:35)
Pamatuji si, že jsem asi před osmi lety(během svého pobytu ve Velké Británii) vyslechla v rádiu diskuzi. Zaznělo v ní, že chybou britských rodičů je, když se snaží být s dětmi zpočátku pouze kamarádi, kteří všechno tolerují, a vychovávat je začnou až ve chvíli, kdy se dítko dostává do puberty. To samozřejmě nemůže fungovat a postup by měl být opačný. S tím se nedá nic než souhlasit. Ale najít tu správnou mez je o to složitější, že dnešní rodiče vyrůstali a dospívali v úplně jiné době.
Děti zatím nemám, ale už teď se občas sama sebe ptám, jak na výchovu půjdu jednou já. Asi podobně jako moje rodiče: zpočátku spíš přísně a s přibývajícím věkem pak akceptovat dítě jako "parťáka". Umět být v pravou chvíli rodič a současně i kamarád... Hm, není to utopie??? Rodiče současných puberťáků mi asi potvrdí, že je... :-)
 Sosan 
  • 

Re: Nejdřív výchova, pak kamarádství... 

(4.8.2004 12:25:50)
Jsou dva základní koncepty výchovy:
Jeden (nazvu ho třeba tradiční) má jasno v tom, co se má a snaží se dítě do tohoto předem vymezeného prostoru vměstnat a vychovat ho tak, aby žilo "jak se má" a dělalo, co se "od něj čeká".
Druhý (nazvu ho moderní) vychází z principu, že není známo, co se má - jsou pouze známá (zdůvodněná) omezení, co se nesmí a je na samotném dítěti, aby projevilo, o co má zájem a výchova funguje jako vymezení hranic a usměrňování tohoto přirozeného rozvoje.

Uvědomme si jeden fakt: Vývoj společnosti jde stále rychleji, rozdíl mezi tím, jak žili rodiče a jak budou žít ve stejném věku jejich děti se stále zvyšuje a proto zkušenosti rodičů přestávají být v mnohém přenostitelné na děti. Tím spíše přestávají být přenostitelné nějaké tradiční výchovné principy a jen pozvolna se měnící statické modely chování. Je pravděpodobné, že kupříkladu na základní či střední škole se dítě setká s o řád "dospělejšími" problémy, než jsme se setkali my. Tedy, krátce řečeno, na dnešního rodiče je kladen požadavek připravit dítě do života v zásadně jiných podmínkách, než ve kterých žil samotný rodič, který dítě vychovává.

Domnívám se tedy, že dítě vychovávané s větší volností (omezené pouze zdůvodnitelnými zákazy) bude v životě úspěšnější než dítě vychovávané tradičně "k obrazu svých rodičů". A to má blíže opravdu spíš k té "kamarádské" výchově.
 Agata 


Re: Nejdřív výchova, pak kamarádství... 

(17.9.2004 15:07:31)
Annawi, myslím, že to není utopie. I když už nejsem rodič puberťáka - dceři už bylo 18.
Takže teorie napřed přísné vedení, aby bylo z čeho slevovat do stavu zajímám se o to co děláš, povídej mi o tom a já ti na to řeknu svůj názor - a nemusíme ho mít shodný...

 Marcel 
  • 

Re: Nejdřív výchova, pak kamarádství... 

(29.7.2005 11:56:51)
no uznávám, jako 16kluk, že tenhle názor je docela dobrej...
 Mamka 10-tilete dcery 
  • 

Re: Nejdřív výchova, pak kamarádství... 

(24.4.2006 17:58:59)
Ja si myslim,ze je to utopie,ale krasna.Ja se oni pokousim s mou dcerkou.Vetsinou se nam to dari,v pravou chvili byt rodic a v pravou byt partak a kamarad,ale nekdy to nevyjde.Deti totiz nekdy ( vetsinou) ocekavaji,ze budes jen partak a kamarad a to proste nejde porad.A uz vubec ne,kdyz jako rodic vis,ze ted je ta spravna chvile byt rodicem a neustoupit.Ma dcera ma same jednicky,ale je hyperaktivni,vyrusuje ve vyucovani a mysli si,ze ma stale pravdu.Musi mit posledni slovo jak doma,tak ve skole.Me poslechne docela rychle ,ale s tatou a uciteli bude diskutovat tak dlouho az to tu protistranu vyprovokuje a ti uz potom nechteji slyset nic.Tata je hodne trpelivi,ale ucitele ne a tim si ta nase holka skodi a neda si to vysvetlit.At uz to zkousim vysvetlit jako rodic,nebo jako kamarad,miji se to ucinkem.
 Martina, dva dospívající synové 
  • 

Re: není to utopie 

(5.9.2006 8:46:13)
Není to utopie. Postupovali jsme stejně, i když ne promyšleně. Šlo spíš o počáteční neznalost. Po narození synů nám oboum občas povolovaly nervy a proto jsme sáhli k trestům (samozřejmě přiměřeným). Časem jsme začali volit formu diskuze a ta se postupně rozvíjela. Je lepší dítěti nejdříve vysvětlit následky jeho prohřešku možné dopady a pokud ho zopakuje, pak teprve trestat.
A hlavně nebagatelizovat jeho problémy. Každý věk má své a ty jsou pro něj ty největší. Od rozbitého autíčka, malého kapesného až po zradu lásky.
Našim synům je 18 a 17 a zatím vše zvládáme dobře. Ještě není konec to je mi jasné, zároveň vím, že nevíme o všem, ale celkem si rozumíme a oba se rádi vrací domů. A to je velmi důležité.
 Martina, dva dospívající synové 
  • 

Re: není to utopie 

(5.9.2006 8:49:29)
Není to utopie. Postupovali jsme stejně, i když ne promyšleně. Šlo spíš o počáteční neznalost. Po narození synů nám oboum občas povolovaly nervy a proto jsme sáhli k trestům (samozřejmě přiměřeným). Časem jsme začali volit formu diskuze a ta se postupně rozvíjela. Je lepší dítěti nejdříve vysvětlit následky jeho prohřešku možné dopady a pokud ho zopakuje, pak teprve trestat.
A hlavně nebagatelizovat jeho problémy. Každý věk má své a ty jsou pro něj ty největší. Od rozbitého autíčka, malého kapesného až po zradu lásky.
Našim synům je 18 a 17 a zatím vše zvládáme dobře. Ještě není konec to je mi jasné, zároveň vím, že nevíme o všem, ale celkem si rozumíme a oba se rádi vrací domů. A to je velmi důležité.
 Martina, dva dospívající synové 
  • 

Re: není to utopie 

(5.9.2006 9:01:40)
Není to utopie. Postupovali jsme stejně, i když ne promyšleně. Šlo spíš o počáteční neznalost. Po narození synů nám oboum občas povolovaly nervy a proto jsme sáhli k trestům (samozřejmě přiměřeným). Časem jsme začali volit formu diskuze a ta se postupně rozvíjela. Je lepší dítěti nejdříve vysvětlit následky jeho prohřešku možné dopady a pokud ho zopakuje, pak teprve trestat.
A hlavně nebagatelizovat jeho problémy. Každý věk má své a ty jsou pro něj ty největší. Od rozbitého autíčka, malého kapesného až po zradu lásky.
Našim synům je 18 a 17 a zatím vše zvládáme dobře. Ještě není konec to je mi jasné, zároveň vím, že nevíme o všem, ale celkem si rozumíme a oba se rádi vrací domů. A to je velmi důležité.
 maceška 


Pravidla soužití pro puberťáky 

(3.8.2004 11:43:10)
Máme doma 4 puberťáky, a musím říct, že u každého z nich postupujeme jinak. Myslím si, že je to logické, vždyť je každý z nich jiný.
V době, kdy jsme řešili uvolňování hranic , jsme s dětmi slavnostně sepsali smlouvu " Pravidla soužití pro puberťáky". Jsou tam vypsána práva a povinnosti a různé další věci ( např. jeden z bodů je, že dospívající má právo experimentovat se svým vzhledem, pokud tím neohrožuje svůj život či zdraví). Při vytváření pamfletu jsme se hodně nasmáli, hodně handrkovali, hodně argumentovali, ale teď visí na nástěnce, je od všech podepsaný, a když je problém, ukazujeme si navzájem, který bod kdo porušil nebo se chystá porušit.
Předpokladem ovšem je, že vztahy mezi rodiči a dětmi jsou pevné a dobré, jinak by to asi nefungovalo. My se zatím obě strany snažíme úmluvu dodržovat.
 Andrea Woodson 


Re: Pravidla soužití pro puberťáky 

(3.8.2004 12:24:20)
Maceško,
to mě zaujalo - nemohla by ses o pár bodů podělit?
Díky moc za reakci.
Andrea Woodson
 Dream 


Re: Pravidla soužití pro puberťáky 

(3.8.2004 13:06:24)
Maceško, to je fakt moc super, velmi mě to zaujalo. Výborný nápad, asi nás to také brzy čeká a takováto pravidla vytvořená a schválená všemi jsou perfektním řešením.
 JaninaH 


Re: Pravidla soužití pro puberťáky 

(3.8.2004 13:06:48)
Také by mě "Právidla" velmi zajímala, je to vynikající nápad.
Problém, který stručně nastínila Andrea, je v naší rodině velmi aktuální, dokonce jsem nedávno na toto téma založila diskusi Ostatní děti smějí všechno.... Sešla se tam spousta zajímavých názorů, dokonce i od puberťáků.
J.
 maceška 


Re: Re: Pravidla soužití pro puberťáky 

(3.8.2004 13:15:16)
Tak já je sundám z nástěnky a opíšu sem, jo? Večer nebo zítra.
Ale je to hodně konkrétní, takže pokud byste je chtěli použít, budete si je muset přizpůsobit svojí rodině.
 maceška 


Re: Re: Re: Pravidla soužití pro puberťáky 

(4.8.2004 7:37:18)
1. jestliže nedokážete žít jinak než na smetišti, je to vaše věc. Právo žít na smetišti ale končí za hraničním kamenem vašeho území. Nejdu-li pohozené hadry nebo jiné chuťovky mimo vaše smetiště, mám právo naložit s nimi podle své vůle, vč. práva je rozstříhat, strčit vám je do postele nebo do boty, nebo vám uložit trest podle svého uvážení.

2. ručníky: mokré ručníky se suší na žebřinách nebo na zábradlí, nikoliv na podlaze koupelny. Suché ručníky patří na věšák. Každý mokrý ručník, který najdu pohozený na zemi, strčím majeteli do postele a nechám ho spát v mokru.

3. prádlo, které nedáte včas na vyprání nebo které nebude splňovat náležitosti definované v minulosti (prázdné kapsy, ohrnuté rukávy atd.)si budete prát sami.

4. mimo svoje pokoje budete udržovat společné prostory takto (vyjmenováno a definováno, co se myslí pod pojmem "uklizená místnost")

5. k samozřejmostem patří péče o zvířata vč. úklidu klecí. Budete-li odjíždět pryč, nebudete automaticky počítat s tím, že se vám někdo o zvířata postará, ale požádáte o tuto službu konkrétního člověka (může to být i rodič).

6. odchody a příchody z domu musí být předem schváleny autoritou a dodržovány. Za přijatelné se považuje zdržení o 1/4 hodiny, delší zdržení musí být nahlášeno a schváleno. Po hodině voláme policii - máme totiž o vás strach.

7. s rodičovskými pokyny můžete nesouhlasit, můžete s nimi polemizovat, ale nebude-li určeno jinak, budete je poslouchat. Pořád ještě jsme starší než vy a neseme za vás odpovědnost.

8. stále mějte na paměti, že všechno, co děláme, děláme s láskou k vám - jednou to i pochopíte.

9. abyste si nepřipadali, že máte jen povinnosti a žádná práva, připomínáme alespoň ty, která považujete za samozřejmá:
- nelezeme do vašich aktovek ani skříní bez vašeho výslovného svolení
- s kapesným nakládáte podle své vůle
- oblečení a účesy ponecháváme na vašem osobním vkusu, pokud neohrožujete své zdraví či životy
- respektujeme vaše právo na soukromí, nečteme vaše SMS ani jinou poštu
- při vstupu do vašeho pokoje nejdříve zaklepeme

Další body jsou už hodně osobní a týkají se konkrétních dětí.
Bohužel nedokážu přenést grafickou podobu, bez ní to není ono. Na smlouvě je totiž chlapík, který se směje, až se za břicho popadá - ale přesto musím říct, že to zatím funguje.
 Marta,Adam,Bubla 


Re: Re: Re: Re: Pravidla soužití pro puberťáky 

(4.8.2004 8:32:13)
Svatá pravda! Akorát bych dodana, že úplně stejná pravidla platí i pro menší děti (1. stupeň ZŠ), pro spoustu chlapů a znám pár ženských, kterým bych to taky vytetovala na čelo.
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Pravidla soužití pro puberťáky 

(4.8.2004 9:08:09)
Maceško,
skvělé!!! Klidně by to mohlo platit i pro chlapy a menší děti. Ovšem - já kdybych důsledně praktikovala body 1. -3., tak rodina nemá co na sebe, protože část prádla už by byla rozstříhaná a vyhozená a část by byla v koši s prádlem na věčné časy, protože nemá vyprázdněné kapsy. Manželův obsah kapes - lahůdka, navíc je schopen hodit kalhoty do praní i s koženým páskem a klíči v kapse. Úklid hadrů = naházení do koše s prádlem, a to i to, co neměl na sobě. Jinak se to válí různě po bytě.
Asi si ta pravidla mírně upravím, vytisknu a rozvěsím po bytě. Akorát nevím, kde manželovi vymezím to jeho "smetiště", asi v ložnici? Jedno smetiště už má, to je garáž a dílna, ale tam nebude nosit hadry...
Obdivuji Tě, že to u vás funguje, u nás se o tom pořád diskutuje, dáváme si předsevzetí, vymezujeme pravidla a skutek utek. A to dcera ještě není puberťák. Kromě úklidu je i problém se spaním - bere si za své právo být tak dlouho vzhůru jako my a ráno je k neprobuzení. O tom, že ve 22 hodin má dávno spát, už nechci diskutovat, ale ona vydrží i déle. Na pubertu už se vyloženě "těším". P.
 maceška 


Re: Re: Re: Re: Re: Pravidla soužití pro puberťáky 

(4.8.2004 10:37:40)
Pettino, v bodě č.1 je dovětek ...nebo uložit trest dle vlastního uvážení. Ten jsme tam museli dát právě proto, abychom nepotrestali spíš sami sebe. Máme děti, které si oblečení kupujou sami a velice jim na "ohozu" záleží, ale jeden syn je takový, že by brzy zůstal úplně nahý, kdybych měla rozstříhat všechno, co se válí po bytě. To je právě to, co jsem psala včera - že každý člověk je jiný, a proto i výchova musí být u každého jiná. U Dana jsem zvolila vyhazování věcí z okna, chvíli to vydržel, ale nakonec ho šel přece jen posbírat, a srovnal se docela dobře. Ono jde o víc než jen momentální situaci - jde o pohodu v rodině, důvěru, a tisíc dalších situací, které budou potřebovat v budoucnu vyřešit, takže nakonec raděj přistoupí na "pravidla hry". Chce to asi pevné nervy a důslednost - a především partnera na své straně.
 mia-mia 


Záškoláctví 

(4.1.2005 16:33:19)
Ahojky všem,co sem chodí pro rady i poradit.
Nezávazně jsem se začetla do vašich příspěvků a musím říct, že tu téměř poznávám svého 17 letého syna, o kterém chci napsat pár řádků a ráda bych sipřečetla taky pár rad, jak to řešit.
Od malička byl moc hodný hoch, až to bylo s podivem, byl velice milý, citlivý, poslušný a taky dost zodpovědný.
Jak začal chodit do školy, moc ho to tam bavilo, do 4. třídy byly 1-2, v páté třídě nějaká 3 a od druhé stupně nám naskákaly na výzo i 4. No co dělat, Einstein z něj nebude, každý nemůže být vysokoškolák. Tak šel do učení na elektromechanika. Záhy jsme zjistili, že na to nestačí, neboť hlavní předmět elektrotechnika je velice obtížný a syn neustále opakoval, že se nemůžë naučit něco, co nechápe a že na to nemá hlavu a že chce jít na jiný, lehčí obor. Tam šel také prvně za školu, ale jen když měl praxi, byli to jeho první dva dny a hned mi volal učitel, co a jak.
Po prázdninách nastoupil do jného učení, nicméně si záškoláctví hodil i když byla škola, ne jen praxe. Když jsem se ho ptala, jak si to může dovolit, odpověděl, že je to normální, že to dnes dělá každý, že já si můžu v práci vzít dovolenou, on ne, tak si jde prostě někdy za školu. Zůstala jsem úplně bez řeči. Pak jsem se mu snažila vysvětlit, že táta i já musíme chodit do práce, že jinak bychom neměli co jíst, ani kde bydlet atd... a že tudíž on musí chodit do školy. Chápe to, ale stejně se to občas opakuje. Má podmínečné vyloučení za neomluvené hodiny a včera jsme s mužem zjistili, že zase nebyl ve škole. Na dotaz proč, tak jen že se mu tam nechtělo. Muž je už ze syna dost otrávený, že jestli ho vyhodí ze školy, půjde do práce a bude přispívat na domácnost, jinak ať si jde z domu a hledá jiné bydlení, že ho nebude nadarmo živit.
Já jsem z toho taky úplně vyřízená, protože jinak je to hodný kluk, když jsou prázdniny, je to balzám pro moje nervy, ale jak začně škola, mám nervy v kýblu. Syn chápe, že bez vzdělání je vyřízený, ale stejně si jde za školu.
Jinak s ním máme poměrně hezký vztah, kromě pár odseknutí není na nás drzý nebo kdo ví co ještě horšího. Má celkem svobodu, chodí se bavit, čas návratu vzhledem k jeho věku už neurčuju, ještě loni ano.
Doma uklidí nádobí, chodí se psem. Ale jeho pokojíček neustále vypadá jak po atomovém výbuchu, až to nevydržím a vlítnu tam a je tam pak pár dní krásně. Za to poděkuje, ale příště si stejně neuklidí, ale jak koukám, je to všude stejně.
No abych nepsala romám, prostě mám obavy z toho, aby si nezpackal život tím, že má tak spatný přístup ke škole. Kdyby byl jedničkář, brala bych tolíp, ale výsledky ve škole nejsou nic moc.
Ta mládež by se chtěla jen bavit a být freee. Já je chápu, ale nevím, kam se poděla naše výchova. Do 15 let úplné zlatíčko, byl doma, jen pár kamarádů, teď jich má snad tunu, stále někdo zvoní.....
Nevím, jak mu mám už vysvětlit, že se základním vzděláním je úlně mimo.

Budu ráda za vaše názory a mějte se všichni fajn a pevné nervy s vaší omladinou.

Mijka
 Zira, dva synové 14 a 20 
  • 

Re: Záškoláctví 

(31.1.2005 16:12:52)
Přečetla jsem s příspěvek, bohužel nemohu pomoci žádnou radou, protože mě obdobná situace asi teprve čeká . Mladšího syna zoufale nebaví škola, je v osmé třídě, vloni dokonce propadl ze dvou předmětů, pak ale úspěšně udělal o prázdninách reparát, takže nakonec postoupil. Zdá se mi ale, že jeho vztah k učení se nijak nezměnil k lepšímu. Navíc měl i kázeňské přestupky, v hodinách odmítal pracovat, nevypracoval třeba ani jediný příklad v písemné práci z matiky a jenom koukal z okna, byl drzý na učitele atd..Přitom doma byl hodný, pomohl mi, když jsem po něm něco chtěla, na jaře a v létě mi trhal květiny... Také měl spoustu kamarádů, jezdil na skateboardu, kde v partě klukú začal kouřit. Nedal si to rozmluvit, dokonce mi i začal lhát... Doma jsem s ním trávila třeba tři hodiny nad učením,ráno odcházel připravený - odpoledne přinesl pětku, jako by se nic neučil. Byla jsem opravdu už na pokraji sil,protože jsem neustále poslouchala od jeho otce (jsme rozvedeni), že se o kluka nestarám, že se s ním neučím a přitom to nebyla pravda. Požádala jsem o pomoc pedagogickou poradnu, kam jsem šla s pocitem, že jsem jako rodič naprosto selhala, ale tam mi bylo řečeno, že to tak vůbec není, že člověk je párový tvor a lidské mládě potřebubje být vychováváno v páru, aby tlak z obou stran byl rovnoměrný. Pakliže se tak neděje a má tlak jenom z jedné strany, tak automaticky uhýbá na tu druhou, kde má prostor..Syn se dostal do věku, kdy já jako matka jsem mu dala maximum, co jsem mu dát mohla a nyní je na čase, aby nastoupila otcovská autorita. Dohodli jsme se tedy s bývalým manželem, že osmou a devátou třídu bude u něho.. Bohužel se začíná ukazovat, že otec na něho také nemá ten převratný vliv, jak si představoval. Ve škole už jsme byli kvůli chování letos oba a prospěchově se změnil také jenom nepatrně. Rád by šel na kuchaře, ví, že na to musí mít mnohem lepší výsledky než doposud, ale stejně pro to nic nedělá. Obávám se, že pokud se na učební obor dostane, nastane stejná situace jako u vás - nebude ho to bavit ve škole, tak tam prostě nepůjde, protože u něho převládne pocit dospělosti..A důsledky, které mu vysvětlíme, stejně nepřijme..
 mia-mia 


Re: Re: Záškoláctví 

(4.2.2005 15:33:01)
Milá Ziro,
jak tě chápu.
My jsme na základní škole větší problémy neměli - "jen" ty horší známky - pár čtyřek.
Problémy s chováním žádné, ale taky byl líný při vyučování, úkoly dělal, příklady ve škole počítal, poznámky do sešitu zapisoval (teˇv u čení je to nad jeho síly). Měl důtku za zapomínání.
Také koukal z okna a usmíval se na spolužáky, stěžovala si matikářka tehdy na schůzkách: Myslím, že to není má vina, že honezaujme výkladem. Chodil na doučko z matiky ke starší paní učitelce a to byl rozdíl, dokonce ho to bavilo a chápal to.
Od tohoto pondělí tyto problémy už nemusím (pro mě bohužel) řešit, syn ve škole (v učení) skončil. Měl podmínku při nástupu (neboť to už nebyl první učňák, kde byl) a tu neustál.
Takže ze mě byla hromádka neštěstí plná slz. Syn už se do školy vrátit nechce. říkal, kdyby byla jen praxe, tak by to bylo v pohodě, ale školu nemá rád a tak to tady dopadlo. Nevím, co bude dál, musí jít pracovat, nadarmo ho živit nebudeme. Na jaře mu bude 18, tak ať ukáže, co umí.
ale jako matka jsem moc nešťastná. Také jsem hledala vinu v sobě, syn mi však řekl, že za to nemohu, je to prý něm, škola ho nebaví.
Ziro, neztrácej nadějí, hlavně že jsou zravé, slyším ze všech stran, tak to tak musím brát. Život nekončí ale je těžké to chápat.
Doma je syn hodný, pomáhá, když potřebuju, jen ta nešťastná škola. Jednou na to přijde, bude možná už pozdě, uvidíme.

Nesmíme házet flintu do žita a větiř, že to nějak naše děťátka zvládnou.

Chodím diskutovat tady na "rodině" do diskuse: Jak přežít dospívání, tak se tam můžeš ukázat a uvidíš, že v tom lítáme všichni.

Mia
 Lucie + ryba Lukáš 
  • 

Re: Re: Re: Záškoláctví 

(27.7.2005 9:22:24)
Milí rodiče,máme jak se tak dívám a čtu všichni těžké. My jsme taky "jenom zdraví". Mám dva kluky 15 a 13 let. Ten starší to je hrůza. Popíšu vám zhruba poslední rok našeho žití. Na podzim v říjnu mi volala tř.uč. že si mám přijít do školy pro Lukáše, že odmítá jít do učebny CH.Přišla jsem,nic jsem nechápala, doma jsme to s Lukášem rozebírali a prý už do školy nepůjde(8.tř.) nikdo mu nebude říkat že je blbec.Zvažovali jsme možnosti přestupu na jinou školu a došli k závěru že nejlepší je vrátit se do školy u nás na sídlišti. Další problémy přišli v lednu, Lukáše zbil 2x nějaký deváťák, prý jen tak, L.nechtěl nic řešit s rodiči kluka, prý to bude dobrý. V únoru zase začal že nepůjde do školy,zase jsme se bavili co a jak. Ráno jem našla dopis že L.do školy nepůjde, že uteče, něco si udělá, prostě už ho neuvidím. Naštěstí byl ještě doma, počkala jsem až se vzbudí a šli jsme do pedagogycko-psych. poradny. Tam se přiznal že kouří trávu,asi 1 rok, 2x za měsíc. Slíbil psycholožce a mě že do školy půjde a že za týden přijde do poradny.Do školy nešel.V poradně nám doporučili dobrovolný pobyt v léčebně v Brně,Lukáš souhlasil objednali jsme se tedy do Brna, hned druhý den nás vzali na pohovor.Lukáš s řádem nesouhlasil a slíbil že půjde do školy.Vydržel 3dny,řekl že radši půjde do toho ústavu do Brna ve škole je to nuda. V pondělí 14.2.měl nástup do léčebny,přijeli jsme udělali vstupní pohovor a čekali na přijetí, Lukáš požádal soc.pracovnici jestli může na vzduch, prý může není problém.Mě se to ale nezdálo, asi po 10min.jsme šli ven a Lukáš byl pryč.Nevěděli jsme co teď, ředitelka-psycholožka nám řekla cituji doslova: no co jste tady autem tak jeďte domů.Nevěděli jsme co dělat, Lukáš byl bez peněz v cizím městě Brně.Nevymysleli jsme nic a opravdu jeli domů. Večer začalo sněžit bylo 6 hodin a L.nikde.Šli jsme na policii,sepisovali všechno možný, v půl desáté jsme se dostali domů, Lukáš byl naštěstí doma,jel 3xstopem.(Brno-Znojmo)Slíbil že půjde do školy ale do jiné,dobře zařídil se přestup do školy na opačném konci města. A zase nastali problémy,opět byla škola nuda,učitele hrozní,prostě všechno špatně.Lukáš do školy nechodil a já jsem ho omlovala.Když už to trvalo asi 14 dní,šla jsem na MÚ oddělení péče o dítě, tam jsme sepsali žádost o umístění v pasťáku.Byla jsem z toho uplně hotová a musela jsem navštívit psychiatra,ten mi poradil že pasťák je zo poslední ať ho dám do léčebny ve Velké Bíteši.Dobře,domluveno,vyřízeno,14.4.měl Lukáš nástup do dětské psychiatrické léčebny. Nástup byl hrozný neobešlo se to bez uklidňující injekce. Po 10 dnech Lukáš opět utekl.Byli na otevřené nehlídané zahradě...Když jsem přišla z práce byl doma dopis že chce být doma že začne nový lepší život a že ho nemůžu vrátit zpátky,musím to slíbit jinak nepříjde domů. Od kamarádů jsem zjistila kde je a udala ho na policii.Nechtěla jsem ho ani vidět a chtěla po policii aby ho vrátili do léčebny.Policie volala do léčebny a mě paní primářka jak si to prý představuji a že musím L.odvézt zpět, ale radši až ráno,že teď je tam jen jedna sestřička a ať si vzpomenu na Lukášův nástup.(asi 7 sestřiček mu píchalo uklidňujicí injekci). Policie řekla že si mám pro Lukáše přijít že brečí,slibuje a že oni ho tam nemůžou držet,nic prý neudělal.Tak jsem si Lukáše v 10večer odvezla domů.Povídal hrůzy o léčebně,špíně,čichačích a že už tam nechce a že se fakt polepší.Dochodili jsme osmou třídu,budeme opakovat,nemáme známky a když tak 5.Nevím co bude v září.Je 27.7. a já se už teď bojím 1.9.Jinak chodím na psychiatrii a beru antidepresiva. Co vy na to??? Všem tady přeji hezký sluníčkový den.
 Plechulka, dcery 17 a 15 
  • 

Re: Re: Re: Re: Záškoláctví 

(24.10.2005 15:33:26)
Milá Lucie,
nemám moc času, ale přečetla jsem si Tvé psaní už po několikáté a moc na Tebe myslím - jak je Ti v říjnu? Zažila jsem si minulý školní rok taky "veselosti" a teď jen trnu, aby se to nevrátilo (Ťuk, ťuk na dřevo...). Celé prázdniny jsem myslela na to, co budu a mám dělat. Svěřila jsem většinu v hlavní diskusi na této stránce, tak se mi to nechce opakovat, ale řekla jsem si, že kdybys koukala jen sem, třeba Ti pomůže aspoň to, že dost přesně vím, o čem píšeš. VYDRŽ a kdyby se Ti chtělo, napiš sem.
Zdravím a přeju pevné nervy
Plechulka
 Jitulka 


Re: Re: Re: Re: Pravidla soužití pro puberťáky 

(8.8.2004 15:23:38)
Macesko,to je fakt dobry!!!
Mam dceru 15,syna 9mes..S dcerou jsme si ta tva pravidla precetli a moc se nam to libilo,kazda jsme hned mela pripominky.Vychovavam dceru dle hesla sec mi sily staci,telesne tresty,jen,kdyz byla mladsi a ted,kdyz je vetsi musi stacit reci(nekdy jsou to pro ni muka psychicka,lec vesmes to funguje).Da se rict,ze mame velmi pratelsky vztah a doufam,ze se to nezmeni,clovek totiz nikdy nevi.Zatim to s ni docela jde a az na par drobnych(treba ton a otraveny oblicej),je to celkem hodna a mila holka.
Diky za tvuj mily prispevek.
Jitulka,Tery a Vit
 Lída + 1 začínající puberťačka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pravidla soužití pro puberťáky 

(15.9.2004 20:39:08)
Ahoj Maceško....... musím uznat,fakt dost dobrý nápad něco takového ""hodit""na papír. Mám 11 letou dceru a musím říct že už s ní ta puberta začíná mávat. taky se snažím být tolerantní , ale nekdy toho potvurka docela dobře umí zneužít.Je těžké najít tu hranici. Tak toho asi využiju a taky něco takového porídíme. Při čtení, co je čeká při nepověšení mokrého ručníku jsem se docela pobavila.......Tak se měj a všem pevné nervy při výchově našich zlatíček. papapa
 Marika: syn 18, dcera 14 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pravidla soužití pro puberťáky 

(23.11.2004 15:55:31)
Moc se mi to líbí, díky za inspiraci. POkusíme se o něco podobného, pak dám vědět , jak to funguje v praxi.
 Peťa , syn 16 a půl , dcera 15  
  • 

Re: Re: Re: Re: Pravidla soužití pro puberťáky 

(14.4.2006 0:42:47)
Dnes jsem se popprvé dostala na tyto stránky , je to úžasná věc . A jinak , ty pravidla jsou opravdu super ! Ale nevím jestli u nás už není pozdě . Kluk je celkem v pohodě , dá se říci , že ho nějak puberta minula . Ale jak říkají psychologové , je lepší ji mít opravdu v tom " telecím " věku , než později . S holkou to je horší , té začala ve 12 , a doposud trvá , jen graduje ! Líbí se mi ta vaše tolerance příchodů 1/4 hodiny , protože syn je na minutu přesný , zato dcera hlásí : "jdu ven , a mami nepočítej mi minuty"! Snad jednou pochopí , že rodiče mají "jen" strach . Já bych to upravila na 10 minut . Nevím , ale dceři se zdá , že jsem moc přísná v tom ,že po ní chci , aby byla ve všední den do 20 h doma ! Jinak se ale musím přiznat , že jsme se již několikrát "spálili" a od té doby razíme teorii , že sms si číst můžeme , dokud jim to hradíme . Co si o tom myslíte ? Jinak poslední dobou na otázku puberta mé dcery už říkám všem jen : " to neřeším "!! . To se jedná hlavně o kluky ( každou chvíli jiný , nejdřív kamarád , potom "debil" ) , neustálé datlování na mobil , neustálé "nemám kredit" , "nemám co na sebe" , "vždyť mám uklizeno" ( špinavé prádlo pod peřinou , za skříní apod. , "ostatní můžou , já ne" - klasika !
 Stefi, 16,14,9  
  • 

Re: Re: Re: Re: Pravidla soužití pro puberťáky 

(30.7.2007 19:03:29)
Díky za námět. Je super, že berete život s humorem.
Ono to jinak nejde přežít.
 Etraska 
  • 

Re: Pravidla soužití pro puberťáky 

(27.8.2009 19:21:56)
A už vám taky někdo nacpal ten špinavej ručník do postele?
 *Lilka* 


Kde jsou meze? 

(3.8.2004 14:56:35)
Já si myslím, že vše má své meze! Žádné děti ještě nemám, tak to beru z pohledu "mladších" . Naši se rozvedli když mi bylo 11 let. Mám dva bratry. Jednomu je 16 druhému 20. S mamkou jsem žila do mých 17 let, pak jsem šla k přítelovi. Na diskotéku jsem poprvé šla v 16 letech. Mamka řekla: do jedné doma a já na to : vlak jede ve tři! A bylo to. Měla jsem absolutní svobodu. Rodiče s námi jednali jako s kamarády. Měla jsem volnost, mohla jsem si dělat co jsem chtěla a přesto nekouřím, piju příležitostně, nefetuju, nikdo mě nezbouchl, neznásilnil....jsem úplně normální. Ale znám spoustu kamarádů, kterým rodiče hodně zakazovali a jsou na tom úplně naopak. Začali se potulovat, jsou bez práce, fetujou....Takže já myslím, být s dětmi jako kamarád, ale držet si určitou autoritu. Stejně, dítě udělá tak, jak to bude cítit! Nevím, jak dítě ubránit tomu, aby nezačalo brát drogy, nebo pít, kouřit trávu-jen tak mimochodem, u nás se to bere jako normál-já jsem se nikdy nezkazila a to jsem vyrůstala s 20 letými kluky, pěknými prasaty, ochlasty....a nikdy jsem se nedala ničím zlákat!
 Kač. ♀ + ♂ 


Re: Kde jsou meze? 

(3.8.2004 15:28:50)
Tohle je o rozumných mezích. A taky o tom, že vychovávat puberťáka je trošku s křížkem po funuse.
Já měla docela volnost a někdy si říkám, jestli tohle zvládnu. Moje máma mě ani ne v 16-ti pustila s dvěma klukama na na 10 denní čundr a v pohodě, věděla že to jsou slušný kluci :-) a chovali jsme se slušně žádný sexuální experimenty, žádný kouření, drogy, alkohol, nic jen 10 dní legrace a totální svobody a pohody. Nechávala mě jezdit s partou kamarádů na různé šílené i méně šílené akce. A asi to bylo o tom, že mi mohla věřit, že se někde nespustím na scestí. Nevím jak by to dopadlo, kdyby mě přitloukla doma na gauč, myslím, že by ve mě rostl pocit, že o něco přicházím a tím pádem bych to při první příležitosti chtěla okusit. Pak jsme měli jedno docela dobrý pravidlo a to znělo přijdˇsi kdy chceš,ale dopředu řekneš kdy to bude ať je to třeba ve 3 ráno, ale ve 3:00 budeš doma. A to jsem dodržovala dost dlouho a dodržuju to i teď, když manželovi řeknu, že přijdu o půlnoci, tak jsem doma, nebo mu volám.... prostě aby neměl starch že se mi něco stane. A ještě ohledně těch příchodů jsme měli jedno pravidlo, že nebudu chodit domů sama, že je vcelku jedno jestli půjdu s holkama klukama, ale nikdy ne sama.... snad až na dva vyjímečné případy jsem to dodržela.
A jestli bych dovolila dceři aby měla vlasy na zeleno, asi ano..... to jak člověk vypadá není automatická známka toho jaký je, může mít kohouta abýt to super člověk a nebo mít elegantní oblek a být to hajzl o kterého by si člověk neopřel ani kolo. Myslím, že takový experimentálním obdobím si musí člověk projít...
No schválně co jste noslil když vám bylo sedmnáct a co jste měli na hlavě ??? :-)

Pokud bych to měla shrnout do jedné věty, tak je to "Volnost která má hranice"

Kačenka s mrňouskem v bříšku 39 tt.
 Alena(kluci 11a13 let) 
  • 

Domluva 

(4.8.2004 6:52:37)
Jak já zvládnu dospívání kluků,to nevim.Občas v tom lítám jak nudle v bandě.Ale mohu hodnotit své rodiče(je mi 39 let,tak snad už můžu).Tatínek měl zásadu,že říct se může všechno a projevený názor je námět k diskuzi a ne urážka,útok apod.A na čem jsme se domluvili,to se dodrží oboustraně.Byli,a pořád ještě jsme,rovnocení partneři pro diskuzi,taď už bych řekla že i velice dobří kamarádi.Maminka je jiná.Názor,pokud je odlišný od jejího vnímá jako útok svou osobu a podle toho reaguje.Vím že je taková a už jí tak dokážu brát.Když mi bylo -náct,tak jsem to nedokázala a měli jsme spolu ošklivé rozepře,které mi vyčítá občas dodnes.
 Věra (dvě puberťačky 11 a 13) +1,5 Lída 
  • 

Nevím si rady 

(18.1.2007 19:27:47)
Letos mi bude 33 a mám dvě dcery v pubertě. Třináctiletá dcera je na svůj věk až příliš racionální a pragmatická, 11-ti letá mladší zase na svůj věk příliš naivní a děcká. Neustále řeším jejich spory a každou z nich z jejich strany chápu, nejsem však schopna najít mezi nimi kompromis. Je normální,že se holky v tomto věku tak nenávidí? Ta starší by té mladší nedala pusu - prý není lesba a ta mladší pořád ječí jako hysterka, když ji straší provokuje a má z toho srandu.Nejvíc času mi bere 1,5 létá Ludmila a mám pocit,že ty dvě se mi nějak vzdalují.U obou mám pocit,že mají ony pocit,že buď jednu nebo druhou mám raději, přitom s nimi často mluvím, často je chválím a vyzdvihuji jejich kladné stránky.Mám vždy pocit,že rozumí,že OK a pak mě něčím překvapí.
Teď jsem zjistila,že ta starší dcera si založila na emailu schránku pod cizím jménem a dopisuje si s nějakým klukem.Píše mu,že ho miluje a že je nadržená ...(je jí 13-náct!) a že je z toho města co on a on ji přemlouvá,ať přijede na chatu,že to tam spolu rozjedou atd..
Vůbec nevím, jak mám reagovat.Jsem si jista tím, že to nebere vážně, odepslala na nějakej chat určitě ze srandy a je jasné,že by nejela do toho města, vím, že jí to dělá dobře,že někoho takto vodí za nos,ale mám oni strach.Nevím, jestli s ní o tom promluvit a jak?
Fakt si nevím rady, poraďte zkušenější...
 Myss 


Re: Kde jsou meze? 

(8.8.2004 15:01:59)
Muzete mit meze,domluvy,dohody,pravidla,vyhruzky,pohruzky atd. a co kdyz nefunguje vubec nic?Nejvic me odzbrojuje veta:"A co udelas?"Fakt je ten,ze vlastne neudelate vubec nic.Kdyz vam pubertalni fracek rekne ze NE,tak nemate zbran s nim neco udelat.Partu kamaradu si vybere,jakou bude chtit a nemate sanci mu do toho mluvit-tedy mluvit muzete,ale to je tak vsechno.Protoze se bude stykat s kym on bude chtit.Kdyz se nebude dostatecne pripravovat do skoly,taky s tim nic nenadelate.Nelze vzit trychtyr a nalit mu vedomosti do hlavy.Ze mu nedate kapesne?Ani to nevadi.Dnes maji moznost si privydelat jinde a jinak a jim par stovek staci-o to vase kapesne zase tak nejde.Co chcete jeste zakazat?
Proste na ne neni metr,neni trest.Nerikam,ze takovi jsou vsichni,jsou urcite i taci,kterym by vadilo,ze nepojedou v lete s rodici k mori(jenze chteji jeste pubertaci vubec nekam s rodici?).Nevim,je to uvaha.Me jako matku nejvic nicila ta bezmoc,zoufala bezmoc a to,ze nezbyva nez doufat,sedet v koutku a doufat,ze vsechno jednou casem prejde a ze jsme snad do toho ditete neco dali a nemuze se to jen tak zvrtnout.
 Nataša 
  • 

Re: Re: Kde jsou meze? 

(29.9.2004 11:45:23)
To jste trefila hřebíček na hlavičku. Dneska na puberťáky neexistuje trest. Nám rodičům opravdu zřejmě nezbývá nic jiného než doufat, že pubertu ve zdraví přežijí, protože dneska v tomto státě není řád a pořádek. Ve škole je naprostá benevolence, i děti, kterým není 18 se mohou omlouvat sami, jak jsem zjistila ze školního řádu na škole (jedná se o školu státní) mé 16-ti leté dcery, takže ani v tomto není kontrola a když nebude chodit do školy tak co zmůžete. Jako nedospělé se jí v tomto státě nic nestane a Vás bude popotahovat sociálka a můžete se o dítě starat stokrát. To byste je museli zabít. Když nebudou chtít poslechnout, prostě není jiná páka než nařezat, protože cokoliv ostatního nebude chtět udělat tak neudělá a nedonutíte je.
 v 19let 
  • 

pohled zdola 

(5.11.2005 18:24:42)
je mi devatenact.
doma odjakživa platilo nepsané pravidlo:
1.nežádej o nic co víš že bysme ti nedovolili
2. dovolíme ti všechno
já v 16 věděla že máma nebude nejšťastnější když řeknu že přijdu v jednu tak sem se zeptala jestli budu moct přijít ve dvanáct a máma by mě bejvala radši viděla těch jedenáct,ale dovolila mi to.
v 18 jsem odjela na rok sama do zahraničí a ted když jsem se v devatenácti vrátila,tak už se mě nikdo neptá v kolik že jsem to včera přišla.s rodiči se vídám asi jednou týdně,večer jsem bud na brigádě,na tréninku,v hospodě s kamarády...o víkendu to samý.ale když už jsem jednou doma, tak uvařim a občas si najdu čas na to zajít s mámou na kafe,do kina...nikdy dřív by mě to nenapadlo.jít s ní na kafe aby jsme se viděly i když spolu bydlíme.ale ono to rozhodně stojí za to....
 Mecháček 
  • 

To kdybychom věděli ... 

(4.8.2004 16:47:25)
Jak tak přemýšlím o těch dvou příkladech, tak si myslím, že správný přístup je někde uprostřed. JENŽE - něco takového jsme se pokusili "aplikovat" na naše puberťáčky a zatím jsme těžce pohořeli. Inu, jak říká jedno trefné pořekadlo - každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.

Takže máme za sebou období vzájemného vymezování a posunování hranic a výsledkem by mělo být asi toto:

ANO - průběžná (byť nepřímá) kontrola nad školním prospěchem a chováním ve škole vůbec (nelepší je přímý kontakt na třídní)

ANO - informovanost ohledně jeho aktuálního pobytu, vč. doby návratu

ANO - obecná povědomost o lidech v jeho bezprostředním okolí (kamarádi, kamarádky), ideální je osobní seznámení, příp. znalost mobilu atd.

NE - volba a řazení různých aktivit v rámci volného času

NE - hospodaření s financemi (kapesným a kreditem) - aneb každý svého štěstí strůjcem

NE - styl oblékání, česání a dalších úprav

NE - uspořádání dne z hlediska priorit, chce-li si dělat školu až večer, nechť si tak dělá

ANO - zapojování do domácích povinností, avizovaných pokud možno s dostatečným předstihem (pokud se nejedná o rutinu)


Tak nějak nám to doma vykrystalizovalo pro nastávající období, otázkou je, co budeme říkat zase za rok.

Všem hodně štěstí a pevné nervy

Mecháček (kluci 14, 16, 17)


 Petra ,3děti(10,6 a2,5let) 
  • 

Půl na půl. 

(6.8.2004 20:53:39)
Chtěla bych říci,že moje mamka se mnou a o 2,5r.starším bratrem vždy zacházela skoro jako kamarádka a myslím,že to fungovalo.Ale samozřejmě,byly i určité hranice,které jsem měla já jako holka trochu jinačí,což mne tenkrát štvalo,ale chápu to již teď,když mám své děti.Neboť s námi mamka mluvila vždy o všem a věděla,že zakázané ovoce nejlépe chutná,vždy nám řekla rizika,která nám často ve vhodnou chvíli zopakovala,ale né tak aby nás tím již unavovala,ale přímo nezakazovala. A tím jsme si k ní udělali i takový vztah,že jsme jí říkali téměř vše,což se snažim praktikovat i u svých dětí.Mé děti zatim pubertální věk čeká ikdyž u staršího syna to již pozoruji,ale zatim s ním o všem mluvim a musim říci,že i on se mnou.Takže určitě je potřeba vědět s kým se kamarádí,o škole by snad rodiče taky měli vědět,co se děje,co nejde.Ale jak již tady někdo podotkl,uvidíme jak to zvládneme až budeme mít pubertální věk s dětmi za sebou.Hlavně je třeba vědět,že každé dítě je osobnost a tak na každého platí něco jiného.A nikdy by se nemělo bát rodičům sdělit i to nepříjemné.
 Slávka, kluci 17 a 9 
  • 

vést k samostatnosti 

(19.8.2004 19:10:41)
V pubertě už podle mého člověk moc dělat nemůže, tam se projevuje navenek to, co jsme do té doby do výchovy vložili.
Mně se u staršího syna osvědčilo to, že jsem ho snažila vést k samostatnosti. Od malička měl možnost vyjadřovat se tomu, co po něm chci, k záležitostem, které se ho nějak týkaly. S tím, že jsem vyposlechla jeho argumenty, posoudila je, ale rozhodnutí pak bylo na mě, coby autoritě. Chtěla jsem, aby se postupně (ono dětství není zas tak dlouhé) naučil převzít život do svých rukou, aby byl v dospělosti schopen samostatného života bez maminky za zadkem. Je důležité vědět, že existují práva a ještě důležitější, že k nim existují povinnosti. Takže jsme o mnoha věcech dlouho diskutovali a vysvětlovala jsem, proč si myslím, že to nebo ono není dobře, nebo jaký to může mít vliv na budoucnost. Brala jsem vždy vážně jeho názory, poslouchala, co mi říká. Myslím, že hodně věcí, které dělají děti v pubertě pramení z toho, že mají pocit, že si jich nevšímáme, že je neposloucháme a jen po nich něco chceme. Je to snaha na sebe upozornit.
Je pravda, že měl poměrně vždycky volnost, ale s tím, že za to, co udělá, si i sám nese následky. Takže nyní studuje školu, kterou si vybral, já mu nijak do učení nemluvím, protože on ví, že je to v jeho zájmu, aby se škole věnoval. A tím, že jsem nikdy netlačila na výsledky, byl synův zájem o věci pro ně samé. Takže v deváté třídě, kdy už většina dětí to měla na háku, protože byli někam přijati, tak on, i když byl taky přijat na střední, se v druhém pololetí zlepšil v prospěchu a dokonce se účastnil dobrovolného zdravotnického kurzu. Učitelé si ho vždycky chválili a chválí, přestože nikdy nebyl jedničkář a patří spíš mezi průměrné žáky (nyní studenty), že je samostatný, nemusí se do ničeho strkat, je komunikativní a nejsou s ním výchovné problémy. Když je nějaké školení nebo akce, kde je potřeba předat vědomosti ostatním, posílají jeho.
Abych nebyla jen tak strašně pozitivní, samozřejmě jsou chvíle, kdy bych ho zastřelila, ale to je asi v každé rodině. I my dospělí máme "své dny", tak jasně že i naši potomci...
No a aby to nebylo tak jednoduché, tak teď mě jen děsí, co se stane, až přijde do puberty ten mladší. Protože mám pocit, že ten se s pubertou už narodil a občas opravdu nevím, co s ním. Má svojí hlavu a nepomáhá vůbec nic - domluva, trest nebo naopak pozitivní motivace - prostě nic. Když se k němčemu rozhodne, udělá to, i kdyby se dělo nevímco...
Ale říkám si, kdoví, k čemu je to dobré. Skutečně nevidím do budoucnosti a třeba se dostane dál, kam moje přestavivost nedosahuje.
Lidi kolem něj se dělí na dvě skupiny - ta první ho miluje a obdivuje, že je "silná osobnost", ta druhá je radši, když ho nevidí, protože je to "šílený dítě"...

 Slávka, kluci 17 a 9 
  • 

dobrý článek na téma 

(19.8.2004 19:21:53)
Našla jsem tu ještě pěkný článek na tohle téma, nevím, jak se píšou odkazy, takže jen takhle: http://www.rodina.cz/clanek3609.htm
 Jája, sama dospivám 
  • 

neptejte se dalsich aminek ptejte se nás:-) 

(4.3.2006 23:55:09)
muj nazor? co se znamek tyce, klidne nam nadavejte, zaslouzime si to, ale pak nas nezapomente pochvalit:-)
a co kde, kdy delam..ptejte se povrchne, jen treba kam jdes, a komu mam zavolat kdyby neco? podrobnosti, pokud, budeme chtit, zdelime samy..
a nejlepsi otazka, jak vyzijstit, zadli mame nejakeho dlouhodobejsiho pritele, je: nepotrebujes prášky(antikoncepční)? tim nam pomůžete v spoustě věcech, tedy...zaprve pred nechtenym otehotnenim..a za druhe ze chapete ze nam neni 8, a mozna se dozvite i neco vic o našem přitelovi..
P.S: predpokladam ze mi je nad 15:-) samozrejmě
 Helena, dva kluci 
  • 

Re: neptejte se dalsich maminek ptejte se nás:-) 

(5.4.2006 13:54:45)
Ahoj Jajo ,ta otázka, co chceš slyšet od maminky, je sice hezky taktní, ale má vadu. Jak se jako máma srovnat s tím, že tvoje dítě / a to pro nás maminy budete vždycky/ má nejdřív přítele,se kterým spí , a pak ho teprve míní ukázat rodičům. A to prosím třeba v těch patnácti, sedmnácti letech. Pořád se domnívám , že partner , se kterým míním dělat něco tak intimního, jako je spát, by o mě měl vědět i to kde bydlím, jací jsou mí rodiče, jaké mám koníčky ,a jestli zapadne do rodiny.Dnes mláďata pomalu neznají ani jméno své drahé polovičky. Jistě, že můžeš hluboce milovat někoho , koho nenávidí tvoje matka, ale pokud to nastane v sedmnácti, máš čas přemýšlet, jestli je chyba v tvé matce nebo v příteli. Ale pokud jsi v té chvíli těhotná, máš babu a už se z toho těžko utíká. A my maminky vás vždycky vidíme přejeté nebo znásilněné,když máte deset minut zpoždění a tak se nediv tomu, že chceme vědět kde,kdo,kdy.máme ochranitelské pudy a pravda je, že někteří mladí nejdřív jednají a pak teprve myslí. A tak s námi mějte slitování a povídejte si s námi koho milujete, ukažte nám ho , ať se můžeme uklidnit a přesvědčit se, že vy, naše poklady jste v dobrých rukách . helena
 Pavlína 
  • 

Re: neptejte se dalsich maminek ptejte se nás:-) 

(2.10.2007 14:45:00)
Teda Jájo,v podstatě s tebou souhlasím,ale to,že by se měl partner 15ti leté holky starat o to,aby "zapadl do rodiny" mi přijde jako úplnej nesmysl.
 Pavlína 
  • 

Re: neptejte se dalsich maminek ptejte se nás:-) 

(5.10.2007 15:41:40)
omlouvám se,nepsala jsem odpověď Jáje,ale Heleně:)
 Jája, sama dospivám 
  • 

neptejte se maminek 

(4.3.2006 23:58:04)
pardon za preklepy..:-(
 Vopršálková Štěpánka 


Osobní pohled 

(25.6.2018 13:02:08)
V PRDELI LOL XDDDD CHCÍPNI, DEJ MI ČOKOLÁDU A NEŘEŠ SRAČKY KÁMO dik~f~
 Vopršálková Štěpánka 


Osobní pohled 

(25.6.2018 13:02:16)
V PRDELI LOL XDDDD CHCÍPNI, DEJ MI ČOKOLÁDU A NEŘEŠ SRAČKY KÁMO dik~f~
 Vopršálková Štěpánka 


Osobní pohled 

(25.6.2018 13:02:16)
V PRDELI LOL XDDDD CHCÍPNI, DEJ MI ČOKOLÁDU A NEŘEŠ SRAČKY KÁMO dik~f~
 Vopršálková Štěpánka 


Osobní pohled 

(25.6.2018 13:02:16)
V PRDELI LOL XDDDD CHCÍPNI, DEJ MI ČOKOLÁDU A NEŘEŠ SRAČKY KÁMO dik~f~
 Vopršálková Štěpánka 


Osobní pohled 

(25.6.2018 13:02:16)
V PRDELI LOL XDDDD CHCÍPNI, DEJ MI ČOKOLÁDU A NEŘEŠ SRAČKY KÁMO dik~f~
 Vopršálková Štěpánka 


Osobní pohled 

(25.6.2018 13:02:16)
V PRDELI LOL XDDDD CHCÍPNI, DEJ MI ČOKOLÁDU A NEŘEŠ SRAČKY KÁMO dik~f~
 Vopršálková Štěpánka 


Osobní pohled 

(25.6.2018 13:02:16)
V PRDELI LOL XDDDD CHCÍPNI, DEJ MI ČOKOLÁDU A NEŘEŠ SRAČKY KÁMO dik~f~

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.