| maceška | 
 |
(3.8.2004 11:43:10)
Máme doma 4 puberťáky, a musím říct, že u každého z nich postupujeme jinak. Myslím si, že je to logické, vždyť je každý z nich jiný.
V době, kdy jsme řešili uvolňování hranic , jsme s dětmi slavnostně sepsali smlouvu " Pravidla soužití pro puberťáky". Jsou tam vypsána práva a povinnosti a různé další věci ( např. jeden z bodů je, že dospívající má právo experimentovat se svým vzhledem, pokud tím neohrožuje svůj život či zdraví). Při vytváření pamfletu jsme se hodně nasmáli, hodně handrkovali, hodně argumentovali, ale teď visí na nástěnce, je od všech podepsaný, a když je problém, ukazujeme si navzájem, který bod kdo porušil nebo se chystá porušit.
Předpokladem ovšem je, že vztahy mezi rodiči a dětmi jsou pevné a dobré, jinak by to asi nefungovalo. My se zatím obě strany snažíme úmluvu dodržovat.
|
| Andrea Woodson | 
|
(3.8.2004 12:24:20)
Maceško,
to mě zaujalo - nemohla by ses o pár bodů podělit?
Díky moc za reakci.
Andrea Woodson
|
|
| Dream | 
|
(3.8.2004 13:06:24)
Maceško, to je fakt moc super, velmi mě to zaujalo. Výborný nápad, asi nás to také brzy čeká a takováto pravidla vytvořená a schválená všemi jsou perfektním řešením.
|
|
| JaninaH |
|
(3.8.2004 13:06:48)
Také by mě "Právidla" velmi zajímala, je to vynikající nápad.
Problém, který stručně nastínila Andrea, je v naší rodině velmi aktuální, dokonce jsem nedávno na toto téma založila diskusi Ostatní děti smějí všechno.... Sešla se tam spousta zajímavých názorů, dokonce i od puberťáků.
J.
|
| maceška |
|
(3.8.2004 13:15:16)
Tak já je sundám z nástěnky a opíšu sem, jo? Večer nebo zítra.
Ale je to hodně konkrétní, takže pokud byste je chtěli použít, budete si je muset přizpůsobit svojí rodině.
|
| maceška |
|
(4.8.2004 7:37:18)
1. jestliže nedokážete žít jinak než na smetišti, je to vaše věc. Právo žít na smetišti ale končí za hraničním kamenem vašeho území. Nejdu-li pohozené hadry nebo jiné chuťovky mimo vaše smetiště, mám právo naložit s nimi podle své vůle, vč. práva je rozstříhat, strčit vám je do postele nebo do boty, nebo vám uložit trest podle svého uvážení.
2. ručníky: mokré ručníky se suší na žebřinách nebo na zábradlí, nikoliv na podlaze koupelny. Suché ručníky patří na věšák. Každý mokrý ručník, který najdu pohozený na zemi, strčím majeteli do postele a nechám ho spát v mokru.
3. prádlo, které nedáte včas na vyprání nebo které nebude splňovat náležitosti definované v minulosti (prázdné kapsy, ohrnuté rukávy atd.)si budete prát sami.
4. mimo svoje pokoje budete udržovat společné prostory takto (vyjmenováno a definováno, co se myslí pod pojmem "uklizená místnost")
5. k samozřejmostem patří péče o zvířata vč. úklidu klecí. Budete-li odjíždět pryč, nebudete automaticky počítat s tím, že se vám někdo o zvířata postará, ale požádáte o tuto službu konkrétního člověka (může to být i rodič).
6. odchody a příchody z domu musí být předem schváleny autoritou a dodržovány. Za přijatelné se považuje zdržení o 1/4 hodiny, delší zdržení musí být nahlášeno a schváleno. Po hodině voláme policii - máme totiž o vás strach.
7. s rodičovskými pokyny můžete nesouhlasit, můžete s nimi polemizovat, ale nebude-li určeno jinak, budete je poslouchat. Pořád ještě jsme starší než vy a neseme za vás odpovědnost.
8. stále mějte na paměti, že všechno, co děláme, děláme s láskou k vám - jednou to i pochopíte.
9. abyste si nepřipadali, že máte jen povinnosti a žádná práva, připomínáme alespoň ty, která považujete za samozřejmá:
- nelezeme do vašich aktovek ani skříní bez vašeho výslovného svolení
- s kapesným nakládáte podle své vůle
- oblečení a účesy ponecháváme na vašem osobním vkusu, pokud neohrožujete své zdraví či životy
- respektujeme vaše právo na soukromí, nečteme vaše SMS ani jinou poštu
- při vstupu do vašeho pokoje nejdříve zaklepeme
Další body jsou už hodně osobní a týkají se konkrétních dětí.
Bohužel nedokážu přenést grafickou podobu, bez ní to není ono. Na smlouvě je totiž chlapík, který se směje, až se za břicho popadá - ale přesto musím říct, že to zatím funguje.
|
| Marta,Adam,Bubla | 
|
(4.8.2004 8:32:13)
Svatá pravda! Akorát bych dodana, že úplně stejná pravidla platí i pro menší děti (1. stupeň ZŠ), pro spoustu chlapů a znám pár ženských, kterým bych to taky vytetovala na čelo.
|
|
| maceška |
|
(4.8.2004 10:37:40)
Pettino, v bodě č.1 je dovětek ...nebo uložit trest dle vlastního uvážení. Ten jsme tam museli dát právě proto, abychom nepotrestali spíš sami sebe. Máme děti, které si oblečení kupujou sami a velice jim na "ohozu" záleží, ale jeden syn je takový, že by brzy zůstal úplně nahý, kdybych měla rozstříhat všechno, co se válí po bytě. To je právě to, co jsem psala včera - že každý člověk je jiný, a proto i výchova musí být u každého jiná. U Dana jsem zvolila vyhazování věcí z okna, chvíli to vydržel, ale nakonec ho šel přece jen posbírat, a srovnal se docela dobře. Ono jde o víc než jen momentální situaci - jde o pohodu v rodině, důvěru, a tisíc dalších situací, které budou potřebovat v budoucnu vyřešit, takže nakonec raděj přistoupí na "pravidla hry". Chce to asi pevné nervy a důslednost - a především partnera na své straně.
|
|
| mia-mia | 
|
(4.1.2005 16:33:19)
Ahojky všem,co sem chodí pro rady i poradit.
Nezávazně jsem se začetla do vašich příspěvků a musím říct, že tu téměř poznávám svého 17 letého syna, o kterém chci napsat pár řádků a ráda bych sipřečetla taky pár rad, jak to řešit.
Od malička byl moc hodný hoch, až to bylo s podivem, byl velice milý, citlivý, poslušný a taky dost zodpovědný.
Jak začal chodit do školy, moc ho to tam bavilo, do 4. třídy byly 1-2, v páté třídě nějaká 3 a od druhé stupně nám naskákaly na výzo i 4. No co dělat, Einstein z něj nebude, každý nemůže být vysokoškolák. Tak šel do učení na elektromechanika. Záhy jsme zjistili, že na to nestačí, neboť hlavní předmět elektrotechnika je velice obtížný a syn neustále opakoval, že se nemůžë naučit něco, co nechápe a že na to nemá hlavu a že chce jít na jiný, lehčí obor. Tam šel také prvně za školu, ale jen když měl praxi, byli to jeho první dva dny a hned mi volal učitel, co a jak.
Po prázdninách nastoupil do jného učení, nicméně si záškoláctví hodil i když byla škola, ne jen praxe. Když jsem se ho ptala, jak si to může dovolit, odpověděl, že je to normální, že to dnes dělá každý, že já si můžu v práci vzít dovolenou, on ne, tak si jde prostě někdy za školu. Zůstala jsem úplně bez řeči. Pak jsem se mu snažila vysvětlit, že táta i já musíme chodit do práce, že jinak bychom neměli co jíst, ani kde bydlet atd... a že tudíž on musí chodit do školy. Chápe to, ale stejně se to občas opakuje. Má podmínečné vyloučení za neomluvené hodiny a včera jsme s mužem zjistili, že zase nebyl ve škole. Na dotaz proč, tak jen že se mu tam nechtělo. Muž je už ze syna dost otrávený, že jestli ho vyhodí ze školy, půjde do práce a bude přispívat na domácnost, jinak ať si jde z domu a hledá jiné bydlení, že ho nebude nadarmo živit.
Já jsem z toho taky úplně vyřízená, protože jinak je to hodný kluk, když jsou prázdniny, je to balzám pro moje nervy, ale jak začně škola, mám nervy v kýblu. Syn chápe, že bez vzdělání je vyřízený, ale stejně si jde za školu.
Jinak s ním máme poměrně hezký vztah, kromě pár odseknutí není na nás drzý nebo kdo ví co ještě horšího. Má celkem svobodu, chodí se bavit, čas návratu vzhledem k jeho věku už neurčuju, ještě loni ano.
Doma uklidí nádobí, chodí se psem. Ale jeho pokojíček neustále vypadá jak po atomovém výbuchu, až to nevydržím a vlítnu tam a je tam pak pár dní krásně. Za to poděkuje, ale příště si stejně neuklidí, ale jak koukám, je to všude stejně.
No abych nepsala romám, prostě mám obavy z toho, aby si nezpackal život tím, že má tak spatný přístup ke škole. Kdyby byl jedničkář, brala bych tolíp, ale výsledky ve škole nejsou nic moc.
Ta mládež by se chtěla jen bavit a být freee. Já je chápu, ale nevím, kam se poděla naše výchova. Do 15 let úplné zlatíčko, byl doma, jen pár kamarádů, teď jich má snad tunu, stále někdo zvoní.....
Nevím, jak mu mám už vysvětlit, že se základním vzděláním je úlně mimo.
Budu ráda za vaše názory a mějte se všichni fajn a pevné nervy s vaší omladinou.
Mijka
|
| Zira, dva synové 14 a 20 | •
|
(31.1.2005 16:12:52)
Přečetla jsem s příspěvek, bohužel nemohu pomoci žádnou radou, protože mě obdobná situace asi teprve čeká . Mladšího syna zoufale nebaví škola, je v osmé třídě, vloni dokonce propadl ze dvou předmětů, pak ale úspěšně udělal o prázdninách reparát, takže nakonec postoupil. Zdá se mi ale, že jeho vztah k učení se nijak nezměnil k lepšímu. Navíc měl i kázeňské přestupky, v hodinách odmítal pracovat, nevypracoval třeba ani jediný příklad v písemné práci z matiky a jenom koukal z okna, byl drzý na učitele atd..Přitom doma byl hodný, pomohl mi, když jsem po něm něco chtěla, na jaře a v létě mi trhal květiny... Také měl spoustu kamarádů, jezdil na skateboardu, kde v partě klukú začal kouřit. Nedal si to rozmluvit, dokonce mi i začal lhát... Doma jsem s ním trávila třeba tři hodiny nad učením,ráno odcházel připravený - odpoledne přinesl pětku, jako by se nic neučil. Byla jsem opravdu už na pokraji sil,protože jsem neustále poslouchala od jeho otce (jsme rozvedeni), že se o kluka nestarám, že se s ním neučím a přitom to nebyla pravda. Požádala jsem o pomoc pedagogickou poradnu, kam jsem šla s pocitem, že jsem jako rodič naprosto selhala, ale tam mi bylo řečeno, že to tak vůbec není, že člověk je párový tvor a lidské mládě potřebubje být vychováváno v páru, aby tlak z obou stran byl rovnoměrný. Pakliže se tak neděje a má tlak jenom z jedné strany, tak automaticky uhýbá na tu druhou, kde má prostor..Syn se dostal do věku, kdy já jako matka jsem mu dala maximum, co jsem mu dát mohla a nyní je na čase, aby nastoupila otcovská autorita. Dohodli jsme se tedy s bývalým manželem, že osmou a devátou třídu bude u něho.. Bohužel se začíná ukazovat, že otec na něho také nemá ten převratný vliv, jak si představoval. Ve škole už jsme byli kvůli chování letos oba a prospěchově se změnil také jenom nepatrně. Rád by šel na kuchaře, ví, že na to musí mít mnohem lepší výsledky než doposud, ale stejně pro to nic nedělá. Obávám se, že pokud se na učební obor dostane, nastane stejná situace jako u vás - nebude ho to bavit ve škole, tak tam prostě nepůjde, protože u něho převládne pocit dospělosti..A důsledky, které mu vysvětlíme, stejně nepřijme..
|
| mia-mia |
|
(4.2.2005 15:33:01)
Milá Ziro,
jak tě chápu.
My jsme na základní škole větší problémy neměli - "jen" ty horší známky - pár čtyřek.
Problémy s chováním žádné, ale taky byl líný při vyučování, úkoly dělal, příklady ve škole počítal, poznámky do sešitu zapisoval (teˇv u čení je to nad jeho síly). Měl důtku za zapomínání.
Také koukal z okna a usmíval se na spolužáky, stěžovala si matikářka tehdy na schůzkách: Myslím, že to není má vina, že honezaujme výkladem. Chodil na doučko z matiky ke starší paní učitelce a to byl rozdíl, dokonce ho to bavilo a chápal to.
Od tohoto pondělí tyto problémy už nemusím (pro mě bohužel) řešit, syn ve škole (v učení) skončil. Měl podmínku při nástupu (neboť to už nebyl první učňák, kde byl) a tu neustál.
Takže ze mě byla hromádka neštěstí plná slz. Syn už se do školy vrátit nechce. říkal, kdyby byla jen praxe, tak by to bylo v pohodě, ale školu nemá rád a tak to tady dopadlo. Nevím, co bude dál, musí jít pracovat, nadarmo ho živit nebudeme. Na jaře mu bude 18, tak ať ukáže, co umí.
ale jako matka jsem moc nešťastná. Také jsem hledala vinu v sobě, syn mi však řekl, že za to nemohu, je to prý něm, škola ho nebaví.
Ziro, neztrácej nadějí, hlavně že jsou zravé, slyším ze všech stran, tak to tak musím brát. Život nekončí ale je těžké to chápat.
Doma je syn hodný, pomáhá, když potřebuju, jen ta nešťastná škola. Jednou na to přijde, bude možná už pozdě, uvidíme.
Nesmíme házet flintu do žita a větiř, že to nějak naše děťátka zvládnou.
Chodím diskutovat tady na "rodině" do diskuse: Jak přežít dospívání, tak se tam můžeš ukázat a uvidíš, že v tom lítáme všichni.
Mia
|
| Lucie + ryba Lukáš | •
|
(27.7.2005 9:22:24)
Milí rodiče,máme jak se tak dívám a čtu všichni těžké. My jsme taky "jenom zdraví". Mám dva kluky 15 a 13 let. Ten starší to je hrůza. Popíšu vám zhruba poslední rok našeho žití. Na podzim v říjnu mi volala tř.uč. že si mám přijít do školy pro Lukáše, že odmítá jít do učebny CH.Přišla jsem,nic jsem nechápala, doma jsme to s Lukášem rozebírali a prý už do školy nepůjde(8.tř.) nikdo mu nebude říkat že je blbec.Zvažovali jsme možnosti přestupu na jinou školu a došli k závěru že nejlepší je vrátit se do školy u nás na sídlišti. Další problémy přišli v lednu, Lukáše zbil 2x nějaký deváťák, prý jen tak, L.nechtěl nic řešit s rodiči kluka, prý to bude dobrý. V únoru zase začal že nepůjde do školy,zase jsme se bavili co a jak. Ráno jem našla dopis že L.do školy nepůjde, že uteče, něco si udělá, prostě už ho neuvidím. Naštěstí byl ještě doma, počkala jsem až se vzbudí a šli jsme do pedagogycko-psych. poradny. Tam se přiznal že kouří trávu,asi 1 rok, 2x za měsíc. Slíbil psycholožce a mě že do školy půjde a že za týden přijde do poradny.Do školy nešel.V poradně nám doporučili dobrovolný pobyt v léčebně v Brně,Lukáš souhlasil objednali jsme se tedy do Brna, hned druhý den nás vzali na pohovor.Lukáš s řádem nesouhlasil a slíbil že půjde do školy.Vydržel 3dny,řekl že radši půjde do toho ústavu do Brna ve škole je to nuda. V pondělí 14.2.měl nástup do léčebny,přijeli jsme udělali vstupní pohovor a čekali na přijetí, Lukáš požádal soc.pracovnici jestli může na vzduch, prý může není problém.Mě se to ale nezdálo, asi po 10min.jsme šli ven a Lukáš byl pryč.Nevěděli jsme co teď, ředitelka-psycholožka nám řekla cituji doslova: no co jste tady autem tak jeďte domů.Nevěděli jsme co dělat, Lukáš byl bez peněz v cizím městě Brně.Nevymysleli jsme nic a opravdu jeli domů. Večer začalo sněžit bylo 6 hodin a L.nikde.Šli jsme na policii,sepisovali všechno možný, v půl desáté jsme se dostali domů, Lukáš byl naštěstí doma,jel 3xstopem.(Brno-Znojmo)Slíbil že půjde do školy ale do jiné,dobře zařídil se přestup do školy na opačném konci města. A zase nastali problémy,opět byla škola nuda,učitele hrozní,prostě všechno špatně.Lukáš do školy nechodil a já jsem ho omlovala.Když už to trvalo asi 14 dní,šla jsem na MÚ oddělení péče o dítě, tam jsme sepsali žádost o umístění v pasťáku.Byla jsem z toho uplně hotová a musela jsem navštívit psychiatra,ten mi poradil že pasťák je zo poslední ať ho dám do léčebny ve Velké Bíteši.Dobře,domluveno,vyřízeno,14.4.měl Lukáš nástup do dětské psychiatrické léčebny. Nástup byl hrozný neobešlo se to bez uklidňující injekce. Po 10 dnech Lukáš opět utekl.Byli na otevřené nehlídané zahradě...Když jsem přišla z práce byl doma dopis že chce být doma že začne nový lepší život a že ho nemůžu vrátit zpátky,musím to slíbit jinak nepříjde domů. Od kamarádů jsem zjistila kde je a udala ho na policii.Nechtěla jsem ho ani vidět a chtěla po policii aby ho vrátili do léčebny.Policie volala do léčebny a mě paní primářka jak si to prý představuji a že musím L.odvézt zpět, ale radši až ráno,že teď je tam jen jedna sestřička a ať si vzpomenu na Lukášův nástup.(asi 7 sestřiček mu píchalo uklidňujicí injekci). Policie řekla že si mám pro Lukáše přijít že brečí,slibuje a že oni ho tam nemůžou držet,nic prý neudělal.Tak jsem si Lukáše v 10večer odvezla domů.Povídal hrůzy o léčebně,špíně,čichačích a že už tam nechce a že se fakt polepší.Dochodili jsme osmou třídu,budeme opakovat,nemáme známky a když tak 5.Nevím co bude v září.Je 27.7. a já se už teď bojím 1.9.Jinak chodím na psychiatrii a beru antidepresiva. Co vy na to??? Všem tady přeji hezký sluníčkový den.
|
| Plechulka, dcery 17 a 15 | •
|
(24.10.2005 15:33:26)
Milá Lucie,
nemám moc času, ale přečetla jsem si Tvé psaní už po několikáté a moc na Tebe myslím - jak je Ti v říjnu? Zažila jsem si minulý školní rok taky "veselosti" a teď jen trnu, aby se to nevrátilo (Ťuk, ťuk na dřevo...). Celé prázdniny jsem myslela na to, co budu a mám dělat. Svěřila jsem většinu v hlavní diskusi na této stránce, tak se mi to nechce opakovat, ale řekla jsem si, že kdybys koukala jen sem, třeba Ti pomůže aspoň to, že dost přesně vím, o čem píšeš. VYDRŽ a kdyby se Ti chtělo, napiš sem.
Zdravím a přeju pevné nervy
Plechulka
|
|
|
|
|
|
|
| Jitulka | 
|
(8.8.2004 15:23:38)
Macesko,to je fakt dobry!!!
Mam dceru 15,syna 9mes..S dcerou jsme si ta tva pravidla precetli a moc se nam to libilo,kazda jsme hned mela pripominky.Vychovavam dceru dle hesla sec mi sily staci,telesne tresty,jen,kdyz byla mladsi a ted,kdyz je vetsi musi stacit reci(nekdy jsou to pro ni muka psychicka,lec vesmes to funguje).Da se rict,ze mame velmi pratelsky vztah a doufam,ze se to nezmeni,clovek totiz nikdy nevi.Zatim to s ni docela jde a az na par drobnych(treba ton a otraveny oblicej),je to celkem hodna a mila holka.
Diky za tvuj mily prispevek.
Jitulka,Tery a Vit
|
|
| Lída + 1 začínající puberťačka | •
|
(15.9.2004 20:39:08)
Ahoj Maceško....... musím uznat,fakt dost dobrý nápad něco takového ""hodit""na papír. Mám 11 letou dceru a musím říct že už s ní ta puberta začíná mávat. taky se snažím být tolerantní , ale nekdy toho potvurka docela dobře umí zneužít.Je těžké najít tu hranici. Tak toho asi využiju a taky něco takového porídíme. Při čtení, co je čeká při nepověšení mokrého ručníku jsem se docela pobavila.......Tak se měj a všem pevné nervy při výchově našich zlatíček. papapa
|
|
| Marika: syn 18, dcera 14 | •
|
(23.11.2004 15:55:31)
Moc se mi to líbí, díky za inspiraci. POkusíme se o něco podobného, pak dám vědět , jak to funguje v praxi.
|
|
| Peťa , syn 16 a půl , dcera 15 | •
|
(14.4.2006 0:42:47)
Dnes jsem se popprvé dostala na tyto stránky , je to úžasná věc . A jinak , ty pravidla jsou opravdu super ! Ale nevím jestli u nás už není pozdě . Kluk je celkem v pohodě , dá se říci , že ho nějak puberta minula . Ale jak říkají psychologové , je lepší ji mít opravdu v tom " telecím " věku , než později . S holkou to je horší , té začala ve 12 , a doposud trvá , jen graduje ! Líbí se mi ta vaše tolerance příchodů 1/4 hodiny , protože syn je na minutu přesný , zato dcera hlásí : "jdu ven , a mami nepočítej mi minuty"! Snad jednou pochopí , že rodiče mají "jen" strach . Já bych to upravila na 10 minut . Nevím , ale dceři se zdá , že jsem moc přísná v tom ,že po ní chci , aby byla ve všední den do 20 h doma ! Jinak se ale musím přiznat , že jsme se již několikrát "spálili" a od té doby razíme teorii , že sms si číst můžeme , dokud jim to hradíme . Co si o tom myslíte ? Jinak poslední dobou na otázku puberta mé dcery už říkám všem jen : " to neřeším "!! . To se jedná hlavně o kluky ( každou chvíli jiný , nejdřív kamarád , potom "debil" ) , neustálé datlování na mobil , neustálé "nemám kredit" , "nemám co na sebe" , "vždyť mám uklizeno" ( špinavé prádlo pod peřinou , za skříní apod. , "ostatní můžou , já ne" - klasika !
|
|
| Stefi, 16,14,9 | •
|
(30.7.2007 19:03:29)
Díky za námět. Je super, že berete život s humorem.
Ono to jinak nejde přežít.
|
|
| Etraska | •
|
(27.8.2009 19:21:56)
A už vám taky někdo nacpal ten špinavej ručník do postele?
|
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)