Jana, Honzik 9m | •
|
(31.5.2004 18:00:59) No, ja jsem taky nejmladsi ze tri sester, ale nastesti me dve starsi sestry uplne dokonale nebyly. Jen ta prvorozena se me snazila porad vychovavat. Mela jsem tedy zakazano byt jako ona, ale zaroven mi zakazala byt i jeji pravy opak (protoze to je taky opiceni) Jeste, ze nejsem treba desata, to uz opravdu nevim, jaka bych mela byt... Presto jsem se v poslednim rocniku gymnazia hlasila na psychologii, jako ona. Nebyla jsem v tomto oboru vsak tak dobra a nedostala se. Dneska mam za sebou ucitelstvi francouzstiny a obcanky a jsem moc a moc spokojena. I s vyberem skoly. Moc jsem se tam naucila. Jen me jeste napadlo poznamenat, ze ted se venuju hlavne detem (mam jednu malou vyvdanou ctyrletou Verku a Honzika). Nektery ty benjaminkovsky uchylky mam taky (treba to uklizeni, nerozhodnost, zachvaty nespokojenosti, kdyz neco neni po mem). Nutno ale priznat, ze ne snad vsechny, i kdyz je pravda, ze diky vejsce a oboru, ktery me fakt bavil jsem preci jen trochu zazarila... (oproti horsimu prumeru na gymplu..) Vdana jsem za prvorozeneho, ktery je o dost starsi nez ja. Ale tvrdohlavej je taky jako poleno!!! Mejte se vsichni moc krasne
|
Delete |
|
(1.6.2004 2:37:19) Jsem benjamínek. A jsem jiná, než o čem se píše v článku. Ve všem "dokonalá", což mou starší sestru (průšviháře) vytáčelo k nepříčetnosti, takže navzdory mým schopnostem ze mě svým jednáním udělala zoufalce bez sebevědomí a sebeúcty. Jako dítě jsem neuklízela nijak pečlivě, ale čím jsem starší, tím důsledněji dodržuju umístění věcí na své místo (ale úklid jako luxování, vytírání a utírání prachu je mi stejně nepříjemný jako dřív). Od mala jsem děsně nerada středem pozornosti (jen přednes básničky mi nevadil, jinak zpěv, divadlo, předcvičování, prostě cokoliv, kdy se na mě dívalo víc lidí současně, to bylo nepřekonatelné a často to končilo zoufalým pláčem). Nikdy jsem neprovedla výraznou lumpárnu, vždycky jsem se nsažila pomáhat druhým, a to nezištně, pokud možno, aby nikdo nevěděl. Jen má starší sestra ve mě stále viděla pohodlného rozmazleného fracka, který nic neumí, nikdy nic nedokáže a vždycky všechno okecá, aby dosáhl svého. No nevím, v tom dětství jsem byla jiná, zato v dospělosti si to asi vybírám (i když teda divadlo a podobné exhibicionistické zábavy stále nemusím). Takže přeci jen benjamínek budu. Jo a manžel je taky nejmladší z rodiny, ale je jen ze dvou dětí, tam to možná nebude tak výrazné. I když...
|
|
|