| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Když je dítě příliš „živé“ 1.

 Celkem 54 názorů.
 Jana CAM 


Živé dítě 

(22.8.2003 21:16:56)
Už se moc těším na další pokračování článku. Sama vím jak je náročné takové dítě vychovávat, takže každá rada bude dobrá. Díky moc Jana
 Heřmanka 


Čeká nás to taky? 

(22.8.2003 22:08:33)
Zítra oslaví náš Vojtík 3. narozky a tak jsme tento týden navštívili naší p. doktorku a absolvovali tříletou prohlídku. Bylo to fiasko. Vojta neustále utíkal z ordinace do čekárny, lezl pod přebalovací pult a nebo na vyšetřovací lehátko. Nenechal se ani změřit nebo prohlídnout záda. O kontrole očí nemohla být ani řeč. To ale i proto, že v případě našeho Vojty se dá hovořit leda tak o znakové řeči. Ve svých 3 letech v podstatě nemluví. To ale neznamená, že nekomunikuje. Já bych dokonce řekla, že pusu celý den nezavře. Ptá se, vypráví, zpívá si a povídá si sám pro sebe. Pro normálního smrtelníka ale naprosto nesrozumitelně. Já, manžel, bráška a pár dalších jemu blízkých lidí mu většinou bez problémů rozumí. Před cizími lidmi se ale "mluvit" stydí, jako by si uvědomoval, že to není to pravé ořechové. Takže paní doktorce samozřejmě také neřekl ani ň. Poznávání barev jde také mimo něho. Závěr prohlídky zněl: podezření na LMD.
Musím přiznat, že mě to dost vyděsilo. Vím, že Vojta nemluví. Vím, že je to velmi živé dítě. Vím, že se občas vzteká (hlavně, když mu starší brácha něco bere, nebo nechce půjčit). Ale každé dítě je přece jiné, nepřikládala jsem tomu velký význam. Vzlášť, když jsem viděla, že v jiných (hlavně pohybových) oblastech je zase velmi šikovný.
Je šance, že se p. doktorka plete?
A když se neplete, co bude dál?
Zvládneme školu?
Na to teď po večerech myslím, a strašně moc si přeji, aby byl Vojta jenom úplně normálně a zdravě živé dítě.
 lékařka, ne dětská 
  • 

Pro Heřmanku. 

(22.8.2003 22:29:24)
Chápu Tvé obavy, že se dítě liší od "normálu", ono ve třech letech přece jenom je ten normál o dost širší, než třeba v dospělosti. Důležité je, že s Váma dítě komunikuje, že se neuzavírá do sebe, tam by byly větší obavy na místě.Takže co dělat...Vyčkat, zajistit mu klidné, láskyplné prostředí, žádné rozvraty v rodině, hádky a křik. Není chybou ho po čase skontrolovat u odborníka, i kdyby se měla pak škola o rok odložit, nevadí to. Věnujte se mu, mluvte s ním, kontakt s dětma mu také prospěje, dobrý je pevný denní režim, zkrátka nejspíš to, co děláte doposud, je ještě malý na předčasné soudy.S pozdravem V.
 Ja a zase ja 


Re: Čeká nás to taky? 

(24.8.2003 14:12:55)
Heřmanko,jednoho takovýho mám doma,ted mu bude 8 a chodí do školy.Tam se to liší od učitelky ki učitelce,ty co nemají pochopení,že nevydrží 5 minut sedět a dalších 50 mluvit jen když něco hce,tak to je pak utrpení a tím pádem se mu do školy ani nechce.Se mu nedivím.
Ale ve 3 letech byl zhruba to samý co popisuješ ty,akorát,že před cizíma lidma se nestyděl,ona na ně vyloženě kašlal.Když po něm někdo něco chtěl tak se zazubil a utekl pryč:-))
Ale s věkem je to lepší,už pár věcí chápe jako že to se musí a to se nedělá a pod.Takže přeju pevný nervy.
 Kamila, syn 1 rok 
  • 

hypereaktivita u rocniho ditete 

(27.8.2003 13:50:03)
Vase prispevky mne velmi zaujaly. Mam jednorocniho syna, o kterem i pres maly vek, tvrdim, ze je hyperaktivni. Je neustale v pohybu a je zcela jiny nez jeho vrstevnici. Mohu to srovnavat, protoze s nim chodim plavat, coz se mu velmi libi a chodi tam i jeho vrstevnici. Tomasek je velice divoky, chvili neposedi a ja ho nemuzu nechat ani na okamzik samotneho. Je to velmi vycerpavajici, ale nic jineho mi nezbyva. Jsem na druhe strane rada, ze je tak zivy, coz svedci o jeho zdravi. Neurolozka mi rekal, ze jeho vyvoj je na 18 mesicu (je mu 12) a ze mam byt rada, ze je takovy. Tak nevim. Mate nektera uz v tak nizkem veku s tim zkusenosti? Dekuji a mejte se!
 bohunak 


Re: hypereaktivita u rocniho ditete 

(30.8.2003 16:08:03)
Ahoj Kamil,no ja bych o tom mohla taky neco vypravet,mam syna kteremu je 1 rok a 8 mesicu a je to des,ne nadarmo mu rikam cert:-)Myslim si,ze by mohl byt hyperaktivni,mnohokrat jsem premyslela,kde je hranice "normalnosti".Muj syn snad nebyl jen na lustru,jinak vsude jinde uz vylezl.Od 9 a 1/2 mesice chodi od 10 lita a to skoro obrazne:-)I kdyz sedi,tak musi klatit nohama,porad musi neco delat no proste neusedi,to ze ho musim hlidat vice nez klidnejsi dite,na to si zvyknes,ale v podstate ja nemuzu jit nikde sama s detmi(mam novorozene)jelikoz bych to nezvladla.A obadva neuhlidala.Joeli je takovy od narozeni,jeho bracha je uplne jinaci dite.Jo a jeste jsem chtela rict,muj syn absolutne nemluvi.Takze Kamil,znam to o cem pises:-) Bohuna
Pevne nervy,to si nekdy ja sama sobe preji taky:-)
 Janina 
  • 

Re: Re: hypereaktivita u rocniho ditete 

(4.10.2003 17:57:14)
Ahoj všichni,
ani nevíte, jak jsem ráda, že někdo zná a prožívá to, co já. Mám kluka něco přes dva roky, je to to samé, co popisujete. Ještě k tomu je hrozně závislý, sama nemůžu ani na záchod (doslova!). Od ostatních slyším střídavě, že ho rozmazluju a střídavě, že ho moc drezýruju. Nevím, snažím se být klidná a důsledná a občas mi ujedou nervy a nezvládnu to. Je to vymodlený jedináček (zřejmě natrvalo), manžel tudíž považuje za samozřejmé, že mu věnuju veškerý čas a energii a mé nářky považuje za neopodstatněné. Obavy z LMD si absolutně nepřipouští, má radot, že klukovi jsou teprve dva a už tak šikovně kope do míče, přelízá plot, sám si jde do ledničky pro jídlo...je tak osobitý...co na tom, že nemluví a neposedí, že. Nejhorší ze všeho ale je, že tak potřebujeme kontakt s jinými lidmi, maminami, dětmi - ale vylezeme-li (po pečlivé přípravě) na veřejnost, končívá to stále stejným fiaskem - děti by ho ještě braly, ale maminky způsobných holčiček a chlapců už moc ne. On se na všechny usmívá, ale sní jim svačiny, rozháže věci, roztrhá knížku, pere se, skáče jim na záda, objímá je a líbá, až se rozbrečí...Bydlíme na vesnici, všichni tu všechny znají, už se bojím vystrčit nos. Přestěhovali jsme se nedávno z velkého města "do klidného prostředí", ale je to ještě horší. Nevím, jestli jsou tu všechny ostatní děti tak hodné, a nebo se ostatní podobně "postižení" taky bojí vystrčit nos. Aktivity jsou omezené a když se všude provaříme, co pak...? Kdybyste snad některá byla z Bruntálska, Jesenicka či Šumperska apod., ráda si povykládám in natura.
Ale i tak díky za povzbuzení, že nejsem úplný exot!
Jana
 Daniela Novotná 
  • 

Re: hypereaktivita u rocniho ditete 

(11.10.2007 15:58:53)
Ahoj,
precetla jsem si nekolik prispevku a krome jineho i ten tvuj. Rada se podelim se svymi strasnymi zkusenostmi. Mam dvojcata- chlapce, kterym budou bezmala 3 roky. Narodili se ve 30 tydnu tehotenstvi. Prozivala jsem tezkou zivotni krizi, neb ve stejny okamzik mi umiral tata na rakovinu.
Takze si asi umis predstavit prubeh tehotenstvi a nasledujici mesice po narozeni deti. Deti byli zpocatku velmi ubrecene ,bylo to narocne a stresujici obdobi, navic jsem na deti od zacatku temer sama. Ma matka stale pracuje, tchyne nefunguje jako babicka, manzel blaznivy workoholik.
Hyperaktivita se s detmi tahne od sameho zacatku. V soucasne dobe se to projevuje neustalou impulsivnosti jednoho z nich, tezko se zvladaji, casto knouraji, delaji mi sceny hlavne na verejnosti. vim, jsou ve veku, kdy bojuji za vlastni nezavislost, presto si myslim, ze se chovaji daleko hure, nez ostatni deti.Take samozrejme je tu zjevna nedokonalost reci. Takze zatim zvladame jen par slov. I kdyz rec u dvojcat je vzdy opozdena. Ani ti nemusim popisovat, jak jsem kazdy vecer umordovana, nemaje vubec cas sama na sebe! rodina mne ma zrejme za cvoka a situaci nechapou a ani nepomohou. Zacinam byt neuroticka a zjevne vycerpana. Jen se modlim, aby se vse uz alespon trochu zlepsilo. take si nemohu sama dojit v klidu na zachod, aby raubiri mezitim neco neznicili, pokud rvouci nevisi na dverni klice. No zkratka, je to casto peklo a ja nevim, jak dal! kdybys mela nejaky kontakt na detskeho psychologa, budu velmi vdecna. My bydlime na okraji Prahy.
S pozdravem Daniela
 Martina, 1 syn 3 roky 
  • 

Re: hypereaktivita u rocniho ditete 

(3.4.2009 20:10:06)
Ahoj Janino, ctu tvou reakci a uplne jako kdyby jsi popisovala mou situaci. Uplne vse sedi, muj syn ma presne totez a i to s manzelem, prestehovani z mesta na vesnici. Skoda, pisu pozde, uz asi muj prispevek nebudes cist a tak aspon doufam, ze uz jsi ted spokojena a doma jste to zvladli. Ja bojuju, neni to lehke, ale stale verim.
Tak se mej,
Martina
 Anna, 5letá dcera 
  • 

Re: Re: I já mám strach 

(7.6.2004 12:49:28)
Mám pětiletou dceru.Při porodu byla kříšena. Od malička je trochu opožděná.Seděla v 8 měsících.Chodila ve 13m.Cvičili jsme Vojtovou metodou.Jako rizikové dítě chodí na kontroly na dětskou neurologii.Teď navštěvuje 2 rokem MŠ. Od nástupu začaly problémy. Skoro každý měsíc stonala. Objevila se alergie. Špatně si zvykala na dětský kolektiv. P.učitelka ji označila za asociální dítě. Podle nové koncepce ji prý nesmí k ničemu nutit. Ale dcera opravdu není dravý typ, který by se do něčeho sám hrnul. Potřebuje postrčit a nejlépe s mojí přítomností za zády. Doma je upovídaná a samostatná, ale ve školce se úplně změní. Asi od 3 let se u ní projevují občasné záchvaty vzteku a vzdoru, které po chvíli beze stopy zmizí. Má oční vadu - strabismus a problémy s jemnou motorikou. Teď jsme začali chodit k dětské psycholožce. I já mám o dceru strach. Bojím se, abych něco nezanedbala. Aby neměla problémy ve škole. Teď plánujeme druhé dítě a nechtěla bych aby se její problémy ještě prohloubily.
 Hanka,dcra 5,5 
  • 

Re: Čeká nás to taky? 

(30.8.2003 23:59:32)
Co se týče řeči jsme si to s dcerou užily stejně.podzření na LMD se potvrdilo.Pomalu sbíráme korálky písmenek a různých dovedností a ubíráme se směrem škola.Snažím se být důsledná a používat pokyny jednoduché a trvat na nich.funguje to.jestli do školy půjdeme za rok nebo za dva,nevím.Myslím, že tahle cesta je správná.
 Ela 
  • 

Nikdo neví co ho čeká 

(16.1.2005 21:15:48)
Ahoj mám dítě,které jsem s manželem moc chtěla a proto jsem si vytrpěla tři dlouhé měsíce na rizikovém odděl.Porod byl ukončen ve 40.cátém týdnu císařským řezem.Nebylo kříšeno a celý rok to bylo zdrvé děťátko.Vše se poznalo až chůzí kdy často padal a stáčel nohy do vnitř a neohýbal kolena,tak jak by měl.Začala jsem tedy zkoumat a viděla,že neni vše v pořádku.Ve vývoji je ,ale v normě a veškerá vyšetření jsou v pořádku.Ještě čekáme na vyšetření krve.Je to pohodový, krásný kluk plný elánu a má bezva brášku,který pomáhá se cvičením je o 4 roky starší.Nemít takovou oporu v rodině nevím jak bych to zvládala,ale asi nám je to předurčeno a musíme to zvládat.Kdo má takové děťátko,tak vám přeji hodně štěstí a síly.
 Ela 
  • 

Nikdo neví co ho čeká 

(16.1.2005 21:47:28)
Ahoj mám dítě,které jsem s manželem moc chtěla a proto jsem si vytrpěla tři dlouhé měsíce na rizikovém odděl.Porod byl ukončen ve 40.cátém týdnu císařským řezem.Nebylo kříšeno a celý rok to bylo zdrvé děťátko.Vše se poznalo až chůzí kdy často padal a stáčel nohy do vnitř a neohýbal kolena,tak jak by měl.Začala jsem tedy zkoumat a viděla,že neni vše v pořádku.Ve vývoji je ,ale v normě a veškerá vyšetření jsou v pořádku.Ještě čekáme na vyšetření krve.Je to pohodový, krásný kluk plný elánu a má bezva brášku,který pomáhá se cvičením je o 4 roky starší.Nemít takovou oporu v rodině nevím jak bych to zvládala,ale asi nám je to předurčeno a musíme to zvládat.Kdo má takové děťátko,tak vám přeji hodně štěstí a síly.
 Janá Šťastná,2 dětí,malé 
  • 

Mé zkušenosti 

(30.1.2005 2:22:13)
Jmenuji se Jana.Mám holčičku Báru,která má 7 let.Již jako miminko,měla poruchu spánku,byla stále hladová,vyžadovala stálou pozornost.Byla jsem v jednom kole i v noci,ale šťastná.Ale abych nepředbíhala.Otěhotněla jsem ve svých dvaceti.Zjištění bylo radostné a chtěné.Od 8 týdne těhot.začalo úporné zvracení,až dvacetkrát za den.Má strava nestála za nic.Do 6 měsíce těhot.jsem vážila 54kg.Od 7 měsíce potíže ustaly.Také mi strašné tvrdlo břicho,potíže s dechem,únava.Prostě jsem si to užila.Porod jsem měla vyvolaný,přirozený.Při porodu se zjistilo,že má Bája omotanou pupeční šnůru,srdeční ozvy se strácely.Narodila se mi za pět minut dvanáct.Již od prvního dne svého života dávala Bája najevo svou osobnost.Vyžadovala stálou pozornost,nespala.Přez den 2 hodiny.Vnoci jsem kojila co 3hod.Pila tak moc,že část při odbrknutí šla ven a to ne málo.Od 6 měs.sama seděla,stála,chodila kolem skříní.V 10 měs.chodila a začala se vztekat.........!Jsem máma přísná,takže ¨velice rychle pochopila své hranice chování.Od dvou let se začal spánek upravovat a to v době,kdy jsem čekala 2 miminko.Teď je z Báry školačka.Je chytrá,bystrá,jenže...Má problém se soustřeďením,byla zjištěna porucha grafomotoriky,prokázána je i hyperaktivita.V současné době užívá Geratam,prošli jsme 2krát pedagogickou poradnou,neurologickým vyšet...Myslím si,že v mé výchové a přístupu k takovému dítětí s těmito problémy jsem udělala maximum a bylo mi řečeno,že jsem neudělala žádnou chybu ve výchově.Loučí se svámi Jana.
 Katka + 2 


prosim o radu 

(26.2.2006 21:48:27)
Chtela jsme se zepta, tech, co uz jejich deti maji "nalepku" hyperaktivni deite....jakymi vysetrenimi prosli.ja mam syna 5 let a pred par dny jsme navstivili psycholozku...ktera s nim delala nejake testy-ja byla venku... a nakonec mi bylo receno, ze tam asi neco bude, coz tkove zakonceni, me vubec neuspokojuje.
Jsem ve vychove na konci sil.Mam jeste 10 mesicni dceru, ktera zacala chodit a mam toho nad hlavu
syn vubec neposloucha, nebyli jsme dostatecne dusledni...a ted nevim jak dal. Poradite??
Zajima mne postup vysetreni psychologema jeho zaver...
dekuji
 Romana , 3 děti 
  • 

Re: prosim o radu 

(3.4.2006 11:23:43)
Vim jak se citis, ja mam to nejmladsi se vsemi hyper. a LMD. Chodi ted do 2.třidy a učitelka mi sdelila , ze by se priklanela,ac nerada k Ritalinu. Ha, to ani ve snu,mila pani ucitelko, to co jsem si precetla na internetu..., no des, fetaka si z nej delat nenecham. Vzpomnela jsem si, ze jsem mu jednu dobu davala lecitin od firmy Nutra bona, vratim se k nemu a uvidime, vim, ze mu v dobe uzivani pomohl-lepe se soustredil. Slysela jsem o nem, jen to nej...a bude to urcite setrnejsi prostredek na zklidneni.
 Hana-matka dítěte s ADHD syndromem 
  • 

hledejte kvalitní odbornou pomoc 

(30.4.2005 23:53:31)
Mám dítě s ADHD syndromem a prošla jsem si "anabází" problémů, těžkostí a mnohých zoufání, které byly zbytečné z nedostatku informací. Vřele všem doporučuji:
- pokud vykazuje vaše dítě některé ze znaků (popř. vícečetnost příznaků) z článku "Když je dítě příliš živé" hledejte psychologa /kvalitního!!!/ a dejte dítě zdiagnostikovat.Diagnóza je sice "nálepka mám vadné dítě" ale otevře vám oči - vaše dítě není "nevychovatelné"- ono je svým způsobem nemocné- přestanete na něj pohlížet jako na "tyrana naší rodiny" (časté opoziční a destruktivní chování) a přijmete ho se všemi nedostatky nezralého chování. Teď, když mám o ADHD syndromu sečteno "kdeco", vím ,"jak výchovně na to" a vím kdy je třeba zvolit místo "výchovných opatření" odpočinek pro jeho přetaženou nervovou soustavu.
Bod 2- braňte své dítě. Naši "vzdělaní" pedagogové nemají ani páru o specifických poruchách chování a jejich příčinách- jen se zeptejte některého z nich na příznaky ADHD syndromu /dřívější terminologie zněla lehká mozková dysfunkce/. Téměř nic o tom neví, takže z neznalosti naše hyperaktivní děti označují za "asociální, nevychovatelné, se špatným zázemím apod./ Trpělivě a důsledně nutím pedagogy mého syna "znát danou problematiku"- nutím je čist odborné publikace a nutím je ke komunikaci s psychologem a psychiatrem svého syna.
Bod 3- nebraňte se medikaci. Vašemu dítěti nefunguje mozek jak má, a i na to dnes existují léky. Těžko jsem přijímala psychofarmaka a stimulancia (Ritalin) ale mé dítě se "zázrakem" mění před očima. Vlivem podpory léků se více soustředí a není svou impulzivností nebezpečný sobě nebo svému okolí.
Můj závěr- nerezignujte- hledejte odbornou pomoc (nespoléhejte na jednoho rádoby odborníka a jeho závěr- podstoupila jsem "třídění"- ne každý psycholog je ochoten stanovit a hledat " v dítěti podstatu jeho problému"- mnohá vyšetření byla povrchní a odbytá). Nerezignujte a dejte svému dítěti pocit bezpečí. Chráním své slabé dítě - a donekonečna vysvětluji proč se tak chová a proč právě takto nyní jedná.
PS: neposkytuji svému synovi jakési "alibi" a trvalou omluvu jeho nevhodného chování ! Ale vím, že vychovát jej mohu jen v jakýchsi "klidových fázích" jeho
psychiky- v momentech nadměrného psychomotického neklidu nebo výbuších vzteku a hněvu nikdo moc nezmůže. Když mervová soustava řeší výbuchem přetlak- tyto děti nereagují. Trpělivost je nutná.
Doporučení- čtěte odbornou literaturu a trvale pozorujte své dítě.
Dopátrat se jeho "psyché" je obtížné=- sama pátrám /oddělit ataky přetlaku mozku od skutečnosti vývoje jeho osobnosti/.
Beru své dítě jako "výzvu"- je učitelem mé trpělivosti a schopnosti příjmout jinakost.
Hana
 Eva a můj nevychovaný syn 
  • 

Re: hledám kvalitní odbornou pomoc 

(29.11.2006 21:23:21)
Ahoj,můj syn chodí do třetí třídy,učí se velmi dobře,v tomto směru si ho učitelky chválí,ALE s chováním to není k vydržení.Stále píší poznámky typu:ublížil spolužákovi/čce,nemá pomůcky,nevhodně se chová,vyrušuje v hodině,je hlasitý ve školní jídelně atd.Neustále nosí tresty s družiny"mám poslouchat paní vychovatelku(60x opsat)atd.Zatím jsme ve fázi,že jsme navštívili pana psychologa,který je ochoten spolupracovat se školou a nabídl nám "videotrénik",paní učitelky váhají,moc se jim do toho nechce,a školu zase nechceme měnit my,respektivě syn.Jsme z toho zoufalí,nejprve po nás rodičích chtějí učitelé "zjednat pořádek"a když se o to snažíme,tak couvají....nechápu to,je to lenost?Jsem alespoň ráda,že se jeho chování neodraží ve známkování-ale jak dlouho to paní učitelky vydrží a jak dlouho můj syn bude chodit rád do školy?Ahoj všem se stejnými problémy a vydržme ten "boj" s pedagogy. Eva
 Petra Kullová, jedna šestiletá dcera 
  • 

Re: hledejte kvalitní odbornou pomoc 

(29.8.2009 19:05:27)
Haničko dobrý den. Píšete to krásně. Líp bych to nenapsala. Možná, že s těmi stimulancii máte pravdu, ale než dát dítěti tyto léky, ohlídla bych se po tradiční medicíně. Ale rozhodně je to zajímavý pohled na výchovu dítěte. Bohudík nemůžu s Vámi souhlasit, že mám nemocné nebo vadné dítě. Nikdo není v dnešním světě zdravý, a pouze to, že nám nefunguje mozek tak jak by měl nedělá z mého dítěte nemocného člověka. S čím určitě souhlasím, že jej musím brát takového jaký je i s těmi výbuchy vzteku - jako celistvou bytost. Rovněž s čím se ztotožňuji - je pro mě má dcera dobrý studijní materiál, na kterém se učím celý život. -Sice nevím, odkud tuto větu máte - já ji četla v knize od Davida Grubera - Jak rozvíjet inteligenci svého dítěte. A je to to nejúžasnější, co jsem se kde dočetla - být manažerem svého dítěte. Tak se jinak mějte. A doufám, že jsem se Vás nějakým způsobem nedotkla. Přeji příjemný den.
 Simona 
  • 

Re: hledejte kvalitní odbornou pomoc 

(4.1.2011 21:45:05)
Dobrý večer,čtu si Váš článek a chci Vás jen pochválit,jak jste to krásně zformulovala a plně s Vámi souhlasím!!!!! Bohužel to tak s okolím a lékaři je, ustavičně narážím a je opravdu těžké sehnat lékaře, který by se dítěti chtěl věnovat.
 Hana-matka dítěte s ADHD syndromem 
  • 

hledejte kvalitní odbornou pomoc 

(30.4.2005 23:53:34)
Mám dítě s ADHD syndromem a prošla jsem si "anabází" problémů, těžkostí a mnohých zoufání, které byly zbytečné z nedostatku informací. Vřele všem doporučuji:
- pokud vykazuje vaše dítě některé ze znaků (popř. vícečetnost příznaků) z článku "Když je dítě příliš živé" hledejte psychologa /kvalitního!!!/ a dejte dítě zdiagnostikovat.Diagnóza je sice "nálepka mám vadné dítě" ale otevře vám oči - vaše dítě není "nevychovatelné"- ono je svým způsobem nemocné- přestanete na něj pohlížet jako na "tyrana naší rodiny" (časté opoziční a destruktivní chování) a přijmete ho se všemi nedostatky nezralého chování. Teď, když mám o ADHD syndromu sečteno "kdeco", vím ,"jak výchovně na to" a vím kdy je třeba zvolit místo "výchovných opatření" odpočinek pro jeho přetaženou nervovou soustavu.
Bod 2- braňte své dítě. Naši "vzdělaní" pedagogové nemají ani páru o specifických poruchách chování a jejich příčinách- jen se zeptejte některého z nich na příznaky ADHD syndromu /dřívější terminologie zněla lehká mozková dysfunkce/. Téměř nic o tom neví, takže z neznalosti naše hyperaktivní děti označují za "asociální, nevychovatelné, se špatným zázemím apod./ Trpělivě a důsledně nutím pedagogy mého syna "znát danou problematiku"- nutím je čist odborné publikace a nutím je ke komunikaci s psychologem a psychiatrem svého syna.
Bod 3- nebraňte se medikaci. Vašemu dítěti nefunguje mozek jak má, a i na to dnes existují léky. Těžko jsem přijímala psychofarmaka a stimulancia (Ritalin) ale mé dítě se "zázrakem" mění před očima. Vlivem podpory léků se více soustředí a není svou impulzivností nebezpečný sobě nebo svému okolí.
Můj závěr- nerezignujte- hledejte odbornou pomoc (nespoléhejte na jednoho rádoby odborníka a jeho závěr- podstoupila jsem "třídění"- ne každý psycholog je ochoten stanovit a hledat " v dítěti podstatu jeho problému"- mnohá vyšetření byla povrchní a odbytá). Nerezignujte a dejte svému dítěti pocit bezpečí. Chráním své slabé dítě - a donekonečna vysvětluji proč se tak chová a proč právě takto nyní jedná.
PS: neposkytuji svému synovi jakési "alibi" a trvalou omluvu jeho nevhodného chování ! Ale vím, že vychovát jej mohu jen v jakýchsi "klidových fázích" jeho
psychiky- v momentech nadměrného psychomotického neklidu nebo výbuších vzteku a hněvu nikdo moc nezmůže. Když mervová soustava řeší výbuchem přetlak- tyto děti nereagují. Trpělivost je nutná.
Doporučení- čtěte odbornou literaturu a trvale pozorujte své dítě.
Dopátrat se jeho "psyché" je obtížné=- sama pátrám /oddělit ataky přetlaku mozku od skutečnosti vývoje jeho osobnosti/.
Beru své dítě jako "výzvu"- je učitelem mé trpělivosti a schopnosti příjmout jinakost.
Hana
 Alicee 


Re: hledejte kvalitní odbornou pomoc 

(1.5.2005 0:28:04)
Hano, držím ti moc palce s tvým synem...a i když jsem jedna "takyvzdělaná" pedagožka, máš pravdu v tom, že většina starších učitelů se prostě ADHD zabývat nechce, nebo o tom skutečně moc neví. Musím se ale trochu zastat těch mladších...já jsem školu zkončila asi před sedmi lety a problematiku ADHD (LMD) do nás hrnuli v rámci speciální pedagogiky horem dolem. A celkem úspěšně, alespoň v mém případě...pedagogiku už dávno neprovozuju, ale základy si ještě pořád pamatuji.
Otázka jiná je ovšem, nakolik si v praxi může učitel dovolit individuální práci s žákem, který má ADHD...teorie je jedna věc a přecpaná třída věc druhá, bohužel.:(

Píšeš o Ritalinu...v posledních pár letech se objevuje mnoho značně skeptických článků. Bohužel se mi nepodařilo najít nic v češtině, ale tohle je dost znepokující (bohužel v angličtině) : http://www.breggin.com/ritalinconfirmingthehazards.html
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: hledejte kvalitní odbornou pomoc 

(1.5.2005 7:52:47)
Hanko, taky jsem četla o Ritalinu nejdřív pozitivně (možná znáš např. knížku od Alana Traina), ale pak spíš negativní věci - nevím jak často se používá v Čechách, ale v např. v USA bývá prý často nadužíván, nebo po vytvoření návyku zneužíván dětmi jako droga. Ale možná už to máš taky pročtený a zdůvodněný ze všech stran...

Jinak se mi moc líbí, jak to máš srovnaný a moc vám držim pěsti.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: hledejte kvalitní odbornou pomoc 

(1.5.2005 8:11:18)
Aleno, tak mi manžel zhruba přelouskal ten článek (páč já bych to louskala ještě zítra) a bylo tam, že zhruba 9% léčených dětí mělo problémy psychotického rázu (oproti tomu z hyperaktivních dětí, které nebraly léky neměl takové problémy nikdo). Mám tomu rozumět tak, že šlo o podobné problémy jako např. tady?:

...psychiatr provedl na osmiletém Larrym testy a označil ho za lehce "hyperaktivního"; a že je u něj nutná léčba; o čemž však paní Donaldová vážně pochybovala. Řekla psychiatrovi, že by raději sáhla po alternativách, jako např. zařídit Larrymu soukromé hodiny, než ho nechat polykat léky. "Psychiatr mě ujistil, že předepsané léky slouží k tomu, aby držely Larryho chování pod kontrolou a že jsou naprosto neškodné", říká Fay Donaldová. A tak ustoupila. Larrymu byl předepsán cylert a jeho duševní stav se zhoršil. Fay: "Larry byl extrémně paranoidní a večer odmítal jít do postele. Měl také bolesti žaludku a mnoho dalších vedlejších účinků. Šla jsem zpátky za tím psychiatrem a prosila ho, aby s tou léčbou skončil." To také psychiatr udělal, ale dal Larrymu povzbuzující prostředek: ritalin, prostředek, který byl paní Donaldové představen jako zaručeně velmi účinný.

Larryho život se stal noční můrou. Dítě začalo mít "hrozný strach" ze tmy, nadále ho bolel žaludek, mohl sotva spát a začal mít bolesti hlavy. Psychiatr je ujišťoval, že tyto symptomy jsou pouze přechodné. Tak tomu však nebylo. Paní Donaldová chtěla vědět, kdy bude ritalin vysazen: "Psychiatr mi řekl, že když dítě přichází do puberty, dochází k hormonálním změnám a že tyto převzaly funkci ritalinu; avšak v tomto momentě se prý musí pokračovat." Po té, co Larry užíval lék během tří let, s tím ve druhém ročníku střední školy přestal. Faye: "Byl strašně depresivní a tyto deprese trvaly celé týdny. Cítil se jako uvězněný". Larry jí řekl: "Mami, něco není v pořádku. Necítím se dobře. Mám strašné pocity". Ptala se psychiatra: "Mohl by ritalin být příčinou těchto potíží? Vede k závislosti?" Ten ji ujistil, že ritalin nevede k závislosti, jedna snadno vyvratitelná lež. Ritalin spadá do druhé skupiny substancí, které vedou k závislosti a které úřady v Americe a v jiných zemích kontrolují. Po třech letech ritalinu Larry zapomněl, co to znamená, žít bez léků. Larry si začal na ulici obstarávat jiné, ilegální drogy. Od ritalinu přešel Larry ke "cacku", jinému druhu amfetamínů. Povolená forma této drogy se podává dětem pod názvem desoxyn.

V jistou dobu se Larry své matce vyzpovídal z toho, že je závislý na drogách. V onu dobu se on a jeho čtrnáctiletý "obchodník" napumpovávali ritalinem tak, že si ho sami stříkali. Šňupal taky "crack" a bral kokain a heroin. Když neměl ritalin, bral jiné drogy, protože zuřil a cítil se sklíčený a zmatený. Potřeboval něco, aby tento pocit utlumil. Paní Donaldová říká, že příběh Larryho by měl být varováním pro všechny; byl to návyk na psychofarmaka, co jejího syna přivedlo ke konzumu zakázaných smrtelných drog, které si obstarával na ulici. Dnes se daly s paní Donaldovou dohromady další matky, aby předešly tomu, že se ve veřejných školách přivedou na cestu silných psychiatrických drog další miliony dětí; aby dosáhly puberty bez pomoci ilegálních drog, i ve Švýcarsku.

Je známo, že substance amfetaminu mohou mít nebezpečné vedlejší účinky. Abstinence, nebo i jen snížení dávek, mohou vést k životu nebezpečným situacím. Podle DSM III-R (diagnostická a statistická příručka psychiatrie), která byla zveřejněna v roce 1987, psychiatři oznamují, že "dobrovolná smrt je nejzávažnějším následkem odnětí ritalinu nebo jiných podobných drog". Brad Eckstein, jeden šestnáctiletý chlapec, se oběsil v garáži svého domu, když byla jeho porce ritalinu zmenšena. Sám výrobce ritalinu přiznává, že se jedná o lék způsobující závislost. Ve Spojených státech vzrostla mezi roky 1985 a 1995 produkce ritalinu o 665 %, s přírustkem 500 % od roku 1990. V některých třídách bere tento medikament až 20 % žáků, a také prosac. Na trhu už existuje i prosac s peprmintovou příchutí, aby dětem lépe chutnal. Tuto psychoaktivní pilulku polyká něco mezi 2 000 a 6 000 anglických dětí, aby se "uklidnily". Každý rok se v Německu vystaví 500 000 receptů na psychofarmaka pro mladistvé ve školním věku, a jedna z pěti pilulek se podává dítěti pod jedenáct let. Mezi lety 1985 a 1990 stouplo číslo ritalinových receptů z 1 000 na 16 000. Je hrozné, že se takovým léčbám podrobují miliony dospělých, často proti své vůli; přesto je ještě mnohem strašnější, když jsou k tomu nuceny děti.

Podávání psychotropních substancí dětem a mladistvým mění jejich osobnost a podněcuje je k sebevraždě nebo je nutí sáhnout po ilegálních drogách, čímž se jim ulice ztotožňuje s kriminalitou. Zvláště znepokojující je v procentech vyjádřený nárust sebevražd mezi nezletilými. Jedna americká lékařská zpráva z roku 1997 vyzdvihla úzkou spojitost s užíváním benzodiazepinů mezi mladistvými (ale i mezi dospělými); v dubnu 1996 hlásil "Australian and New Zealand Journal of Psychiatry", že antidepresiva jsou jednou z nejpodstatnějších příčin sebevražd.

V roce 1996 informovala zpráva jednoho francouzského lékaře ("Suicides et psychotropes"), že pokusy o sebevraždu jsou častější u pacientů, kteří užívají antidepresiva, než u těch, kteří neužívají žádné léky tohoto druhu. V USA od roku 1960 progresivně vzrostl počet případů sebevražd u mladistvých (v době, kdy byla do škol zavedena psychofarmaka); zcela přesně vzrostl podíl sebevražd u mladistvých mezi 10 a 14 lety mezi roky 1963 a 1995 o 190%.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: hledejte kvalitní odbornou pomoc 

(1.5.2005 8:12:56)
Pardon - ne Aleno, ale ALICE!
 Alicee 


Re: Re: Re: Re: Re: hledejte kvalitní odbornou pomoc 

(2.5.2005 0:19:45)
Nedávno jsem četla na téma Ritalin dost zajímavý a podle mě celkem i objektivní článek...bohužel se mi ho nedaří nikde najít. Tak zkusím napsat to co si pamatuji.

Byly tam názory z obou stran a vycházelo z toho přibližně to, že v mnoha případech může R. pomoci, ale neměl by být používán jako automatická "zázračná" pilulka, po které jsou prostě děti hodné a učenlivé. Bohužel přesně takhle byl (a nejspíš ještě je) R. často zneužíván. (Článek byl o situaci v USA, podotýkám...českou situaci neznám). Psali tam, že v dnešní uspěchané společnosti prostě každý raději sáhne po rychlém řešení ve formě pilulky a často tím způsobí víc zla než dobra...viz ten příklad, který jsi uváděla ty.
Ritalin se takhle masivně začal používat přibližně před pětadvaceti lety, tudíž teprve dnes se dozvídáme jaké účinky zanechal na dětech, které dnes dospěly. Jinými slovy tím říkali, že si farmaceutický průmysl udělal z celé generace dětí pokusné myšky...a teprve dnes můžeme začít posuzovat nakolik se používání R. podílí nebo nepodílí na následných psychických potížích v dospělosti.
Pak v článku také byly názory teenagerů, kteří na R. jsou. Taky to nebylo černobílé. Všichni sice svorně uváděli, že se jim po Ritalinu mnohem líp učí a že bez něj by prakticky nebyli schopni se vůbec rovnat svým "klidnějším" spolužákům...ale na druhé straně si stěžovali, že po R. to prostě nejsou oni...nejsou kreativní, nebaví je žádné divočejší aktivity a jejich kamarádi se kterými si bez R. normálně rozumí jsou pro ně jako cizí lidé jakmile se k R. vrátí. Celkově zněli jako lidé, kteří se sice mohou díky R. učit, ale jejich společenský život se díky tomu rovná nule.

Takže doufám, že česká společnost se poučí z toho, co se v Americe moc nevydařilo a bude psychofarmaka pro děti podávat s velkou opatrností...
 Líza 


Re: Re: Re: Re: hledejte kvalitní odbornou pomoc 

(1.5.2005 8:36:58)
Jeno, mám dojem - i když okrajový, dětskou nedělám - že přístup k psychostimulanciím je u nás mnohem konzervativnější než v USA, pokud jde o léčbu dětí s ADHD. Nenasazují se automaticky, někteří dr. je dávají vysloveně neradi, hodně se diskutují jejich nežádoucí účinky jak momentální, tak dlouhodobé. Ale pokud vím, tak u některých dětí s touhle poruchou jsou tím menším zlem. Dávat je paušálně je ale nesmysl.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: hledejte kvalitní odbornou pomoc 

(1.5.2005 8:45:23)
Dík. (Říkala jsem si, že to tak asi bude, ale jen nějak intuitivně.) Třeba je Hana zrovna ten případ, kdy to hlavně pomáhá... a třeba nám i napíše, kde žijou.
 Iva Čelechovská 
  • 

Re: Re: hledejte kvalitní odbornou pomoc 

(29.3.2007 22:30:49)
Mám syna s ADHD.Je nu 9 let má problémi hlavně ve škole.Skušenost s učitelkou byť je mladší mám špatnou.Neustálé poznámky vytky a celkový pocit z toho že si na syna zasedla.S diskuze s psychiatrem mám jestě navíc pocit že za jeho problémi můžu já jako jeho matka což mi na psychice moc nepřidalo.Ráda bych znala i názor jiných rodičů.Jak třeba postupovali ve škole když učitel nejeví zájem v této problematice pomoct.Dekuji
 dana satekova  
  • 

moje dieta nie je nevychované 

(29.9.2005 13:22:43)
Mam 9-ročneho syna,ktory je hyperaktivny.Jeho spravanie sa zmenilo k horšiemu po jeden a polročnom pobyte v kupeloch kůli ochoreniu pohyboveho aparatu.Navstevujem s nim psychologa ale to všetko je nič platne,pretože v škole je označený za nevychovaného a problemy sa kopia.Snažim sa vysvetliť učiteľom že Janko nie je zly,len nevie reagovať inak.No je to ťažke ked sa má ovládať dieťa a sám učiteľ to nedokáže.
 zaneta znameackova 
  • 

Re: hledejte kvalitní odbornou pomoc 

(26.2.2006 21:27:46)
dobry den.cetla jsem vas clanek.moc me prekvapilo,ze nasi pedagogove nevi o teto nemoci "skoro nic".ma dcera zacla chodit do prvni tridy a uz ted jsem zoufala,ze ji to jde tak pomalu a ucitelka porad pise,ze dcera nezvlada to a to ucivo,a to se sni denne ucim 2.h.chtela bych pozadat o nejakou radu,nebo odbornou literaturu. dekuji zaneta
 zikas 


Re: hledejte kvalitní odbornou pomoc 

(9.1.2007 13:44:11)

Milá Hanko,podle vašich rad jsem usoudila,že o ADHD něco víte,ale mé zkušenosti i s těmi nejerudovanějšími odborníky jsou katastrofální,už ani nevím,kam se obrátit o pomoc.
Chtěla bych si s vámi promluvit,nemám s kým,nikdo to nechápe,známí tvrdí,že je nevychovaný (11-letý syn).
Já jsem navíc samoživitelka,je to moc těžký.
Prosím vás,jestli se tu objevíte,buďte tak laskavá a ozvětě se na zika.s@seznam.cz,budu strašně ráda.
Předem vám moc moc děkuji.
Nashledanou. Sehnalová
 Dadka 44 


Re: hledejte kvalitní odbornou pomoc 

(22.5.2012 11:50:24)
Dobrý den Vám přeji, krásný článek, mám také syna u kterého nám diagnostikovali ADHD již ve 3 letech, nyní má 5 let takže my i naše okolí už jsme se trochu s ním naučili pracovat. Chtěla jsem Vás poprosit nedoporučila by jste mi odbornou literaturu, která na Vás zanechala dobrý dojem? Děkuji Roháčeková D.
 zaneta znameackova 
  • 

podekovani 

(26.2.2006 21:01:18)
konecne jsem se dozvedela neco o zdravotnim stavu me dcery.ma dcera zacla chodit do prvni tridy a neni to vubec jednoduche.dekuji predem za jakoukoliv radu.
 Honza 
  • 

Mám ADHD 

(18.3.2008 19:38:50)
Je mi 24 a mám ADHD (LMD). Po přečtení diskuze jsem se rozhodl také přispět a to především proto, že mám pocit že spousta rodičů to vnímá jako velké neštěstí.

Nejsem psycholog, ale můj osobní názor je, že lidé s touto poruchou musí svou aktivitu nasměrovat správně. Bez podpory okolí, tedy především mojí maminky bych na tom byl dnes asi o dost hůř. Podpora vám dodá sebevědomí. Myslím si že je důležité i to, že mě do ničeho v rámci "nápravy" nikdy nikdo nenutil.

LMD je porucha se kterou se musíte naučit žít. Nemůžete přestírat že nic takového nemáte. Komunikace s okolím je pro mne určitě těžší, ale je to individuální. Pokud vás okolí přijme jací jste, dá se to a nezáleží na tom jestli máte LMD nebo třeba pleš :) Je to stejné. Pleš je ale přijatelnější pro více lidí.

Co se týče té agresivity, jde o reakci na reakci okolí :) Osobně se považuji za celkem mírumilovného člověka. Pral jsem se jako spousta kluků na základce, ale později už si nevybavuji nějaký výrazný konflikt. Tu agresivitu jsem vybíjel vždycky jiným směrem, spíš jsem osnoval různé plány a věnoval jsem tomu fakt hodně času :) Taky se dokážu pohádat o úplné nesmysly. Nikdy jsem ale neuhodil žádnou svojí holku ani jsem netrápil svojí kočku nebo tak něco. To "agresivní chování" není něco co děláte v tu chvíli se zlým úmyslem.

Vztahovačnost je určitě pravda, dodnes s tím mám problémy, ale pokud jste si toho vědomi, dokážete se s tím vypořádat. Hodně dlouho jsem trpěl i "Nepružností" která je zmíněná v článku, ale troufám si říct že s tím jak jsem si rozšiřoval rozhled a setkával se s lidmi, kteří měli úplně opačné názory, jinou kulturu atd. dost mi to pomohlo a myslím si že jsem dnes hodně tolerantní a to i paradoxně i díky LMD, (protože jsem si prostě a jednoduše byl donucen najít takové kamarády, kteří jsou tolerantní ke mě) narozdíl od spousty "normálních" lidí kteří nepřipouští cizí názor nebo jakoukoliv odlišnost.

Kvůli problémům s učením a nerespektování autorit jsem propadal na ZŠ, několikrát jsme měnili školy, poznámky typu "vyrušuje" byly na denním pořádku, měl jsem velké problémy na střední škole (kázeňské postihy, podmínečné vyloučení atd :)) Pro učitele to muselo být fakt peklo :o) Nakonec, jsem vystudoval gymnázium, plynně ovládám Angličtinu, Italštinu (se státní zkouškou), učím se Španělsky a Holandsky. Studoval jsem 4 roky na VŠ. To že jsem studium ukončil určitě souvisí s LMD, ale přijímám to jak to je.

Procestoval jsem prakticky celou Evropu za peníze které jsem si sám vydělal. Myslím si, že mám větší rozhled než velká část "normálních" lidí. Celkem úspěšně podnikám v internetové reklamě. Myslím si že žiju docela slušně a spořádaně. A taky mám ADHD.

Můj vzkaz všem rodičům: Nebojte se, porucha ADHD není konec světa, dá se s ní kvalitně žít, podporujte svoje dítě, berte ho vážně, berte ho jaké je i s LMD.
 Pája 1syn 6let 
  • 

Re: Mám ADHD 

(27.4.2008 20:55:59)
Právě jsem se dozvěděla,že syn má LMD a ADHD moc děkuji za váš příspěvek hodně mi pomohl to pochopit.
 Pája 1syn 6let 
  • 

Re: Mám ADHD 

(27.4.2008 20:56:24)
Právě jsem se dozvěděla,že syn má LMD a ADHD moc děkuji za váš příspěvek hodně mi pomohl to pochopit.
 Dana, syn 8 let 
  • 

Re: Mám ADHD 

(28.5.2008 23:06:31)
Můj syn má poruchu pozornosti, moc dík za příspěvek, mám takhle pocit, že dospělost pro něj nem,usí být černá díra.
 Amálka 
  • 

??? 

(12.6.2008 14:06:32)
Nevíte někdo o nějaké poradně, kde by byli ochotné dítě vyšetřit a byli opravdu spolehlivý.
Jsme z Prahy.
Řešíme problémy se školou.
Díky
 Teraza Horáková 


Re: ??? 

(12.6.2008 14:08:41)
Myslíš pedagogicko psychologickou poradnu??? Zeptej se přímo ve škole, naše škola tedy má nasmlouvanou poradnu. Pokud Vaše škola nemá, jedna je například ve Vokovicích Praha 6
 Teraza Horáková 


Re: ??? 

(12.6.2008 14:14:54)
Myslíš pedagogicko psychologickou poradnu??? Zeptej se přímo ve škole, naše škola tedy má nasmlouvanou poradnu. Pokud Vaše škola nemá, jedna je například ve Vokovicích Praha 6
 Radek, 21let 
  • 

Re: Mám ADHD 

(7.10.2008 18:37:59)
Chtěl bych se zeptat. Docela slušný počet příznaků na mne sedí jako poklička na hrnec. Ovšem je mi již 21 (studuji VŠ a tyto problémy mě bohužel sužují dost), již od mala jsem takový. A od nějakých 15 let tyto příznaky u mě sílí více než když jsem byl malý. Ovšem nevím, jak to mám řešit a zda skutečně poruchu pozornosti mám. Již od mala mi bylo vyčítáno, že na mě lidé mluvili, ale já je snad ani nevnímal - prostě jsem "zíral" do země, ale při tom mě nic v hlavě nenapadalo, jakýsi mikrospánek. No a teď nevím - mám něco takového řešit? Není již pozdě? Díky!
R
 Tereza 
  • 

Re: Mám ADHD 

(16.3.2009 0:01:38)
Je mi 30 let a spolehlive mam tuto poruchu. Byla jsem za klinickou psycholozkou, u ktere jsem delala testy. Mam VS, pomerne zajimave povolani, ale muj svet ja porad jaksi "zamlzen".
Nedokazu dlouho udrzet pozornost a kdyz na me lidi mluvi, tak mam tendenci pamatovat si jen nejake utrzky, neumim udrzet pohromade cely obrazek. Nemuzu se na vlastni mysl vubec spolehnout. Je to velmi smutne a ten zivot to dost komplikuje. Uceni novych veci mi trva strasne dlouho, proto je dulezite, aby prace byla aspon castecne rutinni. Nove postupy mi nesvedci, delam v nich chyby z nepozornosti. V praci me maji za lajdaka, na ktereho neni spoleh.
Moje porucha je 100% genetickeho puvodu. Ve vetsine pripadu to prechazi z matky na dite. Matky, co sem pisete, zamyslete se nad sebou, zdali symptomy LMD nemuzete aplikovat na sebe. Pokud se jedna o me, tak jsem se rozhodla, ze nebudu mit dite, protoze si nepreju, aby moje dite trpelo stejne jako ja. Chtela bych delat karieru, ale kvuli ADD to nikdy nedokazu....
 singera 
  • 

Re: Mám ADHD 

(16.3.2009 0:09:07)
Ahoj Terezo,
co je to za blbost...proč bys nemohla mít dítě? Vždyť si úspěšná, komu se podaří vystudovat VŠ? Kolika procentům z populace? Máš práci...To taky nemá každý...Jako matka můžeš být skvělá, aktívní, budeš to zvládat.
 Tereza 
  • 

Re: Mám ADHD 

(16.3.2009 0:22:38)
Po detech jsem netouzila nikdy. A to, ze mam ADD mi jeste potvrdilo, ze je spravne v mem pripade deti nemit. Proc predavat vadne geny, ze ano.
VS sice mam, ale zrejme nejakym omylem, protoze me intelektualni vykony tomu neodpovidaji. Klinicka psycholozka mi rekla, ze v nekterych castech IQ testu jsem vyrazne pod prumerem.
 Tereza 
  • 

Re: Mám ADHD 

(16.3.2009 17:00:25)
...
 Tereza 
  • 

Re: Mám ADHD 

(16.3.2009 17:05:17)
Chtela bych se toho ADHD zbavit.
 Amelie a králíci 


Re: Mám ADHD 

(21.3.2009 13:36:05)
Moc hezky napsané, děkuji.
Mám 2 ze 3 dětí s diagnozou ADHD a na 99 procent má tuto diagnozu i manžel.
Začátky byly těžké, ale teď už vím, jak na ně...spousta lásky a trpělivosti je to nejdůležitější.
 Dáša, 3děti 
  • 

Re: Mám ADHD 

(6.5.2010 11:14:06)
Díky,díky,díky!!!
Někdy je to fakt peklo!Syn má 9 let,začalo to nástupem do školky,po 1. třídě spec.školy nás pustili do klasické,je to děs,stížnosti na chování ze všech stran,vždy jsem ho vedla ke slušnosti,tak si nemyslím,že to je špatnou výchovou.S největší negací se setkávám právě od "vzdělaných"v pedagogice.Jen doufám,že se mi má snaha mu pomoci jednou v dobrém vrátí.
 eva 
  • 

homeopatie 

(26.8.2008 16:50:47)
S homeopatiou mám dobrú skusenost, rada by som ju vyskusala aj v pripade ADHD. Pripájam link:
http://www.healing-arts.org/children/ADHD/homeopathy.htm

http://www.healing-arts.org/children/ADHD/homeopathy.htm
Predpokladom k úspechu je dobrý homeopat
 eva 
  • 

homeopatie 

(26.8.2008 16:51:15)
S homeopatiou mám dobrú skusenost, rada by som ju vyskusala aj v pripade ADHD. Pripájam link:
http://www.healing-arts.org/children/ADHD/homeopathy.htm

http://www.healing-arts.org/children/ADHD/homeopathy.htm
Predpokladom k úspechu je dobrý homeopat
 eva 
  • 

homeopatie 

(26.8.2008 16:51:15)
S homeopatiou mám dobrú skusenost, rada by som ju vyskusala aj v pripade ADHD. Pripájam link:
http://www.healing-arts.org/children/ADHD/homeopathy.htm

http://www.healing-arts.org/children/ADHD/homeopathy.htm
Predpokladom k úspechu je dobrý homeopat
 maria cakoova 1 dieta 
  • 

mam dieta s poruchou ADHD 

(4.7.2010 18:05:40)
chela bysom radu.mam 8rdceru ktora ma adhd a neviem si snou rady krikom a bitkou neuspejem tak preto vas prosim pomozte mi ako sa mam ja spravat k dietatu aku metodu mam zvolit aby bolo dobre.
 Pawlla 


Re: mam dieta s poruchou ADHD 

(4.7.2010 19:49:27)
Nejlépe Ti poradí,ten kdo dítě diagnostikoval(psycholog,neurolog).Můžeš kontaktovat PPP nebo SPC v místě bydliště.Za sebe můžu říct,křik ani bití nepomůže,hlavní jsou pevné mantinely a důslednost.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.