| alka, 3 děti | 
 |
(22.6.2003 21:21:29)
Milý Sosane,
nejsem si jistá, že zapadáme do tvých představ o rodině s třemi dětmi. Vzděláním jsme myslím docela běžná rodina, manžel je vysokoškolák, já mám gymnázium (neměla jsem za totáče ten správný politický profil :-(). Bydlíme ve vlastním domě, bez hypotéky, máme každý své auto, děti mají počítač a i domácnost je vybavená standartně. Dětem dopřejeme běžné věci, které má většina spolužáků. Co mít nemusíme jsou značkové oděvy, drahé výrobky z reklam, nechodíme jíst dvakrát týdně do restaurací... V zimě si dopřejeme lyžařskou dovolenou i s dětmi. A recept ? Slušně placená práce manžela ( v minulých letech i podnikání při zaměstnání) a hlavně větší věkový rozdíl mezi dětmi. Tak se vyhneme stavu, kdy by dvě nebo dokonce všechny tři byly na střední resp. vysoké škole... Ano, má to i své nevýhody, nejstarší je na střední škole a nejmladší začíná pomalu chodit. Je to jen každého volba, kolik dětí se rozhodne mít a co považuje za standart rodiny. Zdraví Alka
|
| Sosan | •
|
(23.6.2003 18:36:10)
No, to jste docela prototyp, kam bych chtěl s rodinou směřovat, bydlení není problém a s jedním autem (ne firemním) si vystačíme. Nechápu ale výhodu toho většího věkového odstupu dětí. Můžete mi vysvětlit, v čem je dobrý? Já bych se snažil mít děti naopak věkově blízké, aby si mohly spolu hrát (odstup 3 roky max.) Taky na dovolené si neumím moc představit, že nejstarší dítě bude skákat na snowboardu na rampě zatímco jeden rodič bude ještě na běžkách oklusávat kočárkovou korbu na saních. Zase je pravda, že na kola rodičů lze rozumně přidělat jen 2 dětské sedačky (tak jezdíme teď), takže nejstarší dítě by mělo např. už umět jezdit na svém kole, nebo si nebudem moct dovolit ani společné cyklistické výlety (je to zábavné a levné). Jo, a máte ještě nějaké typy, jak se dá nějak přivydělat doma - případně kde je o tom nějaká diskuse?
|
| jitka | •
|
(23.6.2003 18:53:34)
Sosane,jenže mít tři děti v odstupu tři roky je pak docela záhul.To pak běháš okolo těch tří pořád,nejsou ty dvě starší tak samostatné jako třeba v 10 letech. Jo,to si spolu asi těžko budou hrát ,to je fakt. Ale vem si,že ne každá mamina má bezproblémové těhotenství a už ji vídím,jak kmitá okolo těch dvou mladších když musí např.ležet. To si pak radši jěště nějakej ten rok počká.
|
| Sosan | •
|
(23.6.2003 19:01:27)
No, tříleté dítě už je docela samostatné. Nejhorší si myslím je to tak kolem jednoho roku, to se z dítěte nedají spustit oči, jinak frekvence úrazů narůstá nade všechny meze.
|
| Miška, 3 děti | 
|
(23.6.2003 19:06:18)
Sosane, zase to nemůžeš zobecňovat. Moje děti např. nikdy neměly žádný větší úraz. Vlastně ani já jsem nikdy neměla nic zlomeného, ani rozbitou hlavu. A oni taky ne. Klepu na dřevo!!!! Hodně!!! :-))))))
Ale zase např. dcera přítele měla už od dvou let tolik zlomenin....:-(
|
|
| Jana | 
|
(23.6.2003 19:15:56)
Sosane, tohle obecně neplatí. Dovolená s 13 měsíčním Tomem (byli jsme pod stanem) byla celkem v pohodě, on ještě moc nechodil sám, většinou se pohyboval po čtyřech, cpal všechno do pusy, ale neutekl.
V současné době (dvouletý uječený vzteklík, který běhá jako blesk), by dovolená pod stanem na břehu moře byla o jeho život a naše nervy.
J.
|
|
|
|
| Zuzava* | 
|
(23.6.2003 18:58:28)
Sosane, na věkový odstup není obecná rada, jako na všechno. Znám sourozence do roka, co si spolu vůbec nehrají a nerozumí si, jiní jsou skoro o pět let od sebe a ta harmonie, jak spolu vychází...
To spíš pro rodiče je (a zase jak se to vezme) jednodušší, když starší odrostou, a můžou se víc věnovat mladšímu, víc si to užijou...ale je dost těžký se přeorientovávat na jinou věkovou skupinu...takže zas rada nanic...
|
|
| alka, 3 děti |
|
(24.6.2003 8:54:32)
Ahoj Sosane,
kdybys četl pozorně, dočetl by ses v mém minulém příspěvku, že výhodou většího věkového rozdílu je např. to, že všechny děti nebudou najednou chodit na SŠ či VŠ, tudíž nevzrostou náklady na vzdělání najednou nad určitou mez. Ale abych to uvedla na pravou míru, věkový rozdíl mezi prvními dětmi (6 let) byl do jisté míry dán mým zdr. stavem po narození prvního syna, kdy mi lékaři doporučili další dítě nejdříve za 3 roky, lépe za 4, a po nástupu do práce mi přišlo nemorální vzápětí otěhotnět, tak jsme počkali než šel syn do první třídy, abych s ním mohla být doma. A třetí dítě tedy plánované nebylo, ale interrupce nám jako řešení nepřišla správná, měli jsme pocit, že když vychováme dvě, vychováme i tři...
A s dovolenou, výhoda je třeba v tom, že na ni nemusí jet všichni. Nejstarší jede raděj s kamarády pod stan než s námi k moři. Ale třeba lyžovat do Alp jede stále rád. Tam zase rok či dva nepojedu já a malá, protože se to nevyplatí, ale pojedou kluci s tátou.
Další výhodu bych viděla v tom, že děti dospívají postupně a syndrom prázdného hnízda hned tak nepřijde (pravděpodobně v té době už budu mít vnoučata :-)).
Ale je jasné, že vše má své pro i proti, neexistující sourozenec přibližně stejného věku se dá nahradit kamarádem (takže občas u nás bývá i 6 -8 dětí).
Hezký den přeje Alka
|
| Sosan | •
|
(24.6.2003 20:09:22)
Díky Alko, takovéhle praktické zkušenosti lidí, co mají 3 děti (či více), to je právě to, co mne zajímá. Časovat děti tak, aby se najednou nekumulovaly náklady na školné, to by mě teda opravdu nenapadlo. Naše děti jsou zatím malé, takže nevím, co to vlastně stojí. Za mých školních let byla škola zadarmo, učebnice taky, stravenky v menze na VŠ stály 2,70 Kčs. Sakra, to se dneska platí školné i na normální střední průmyslovce s maturitou? Nebo se jedná jen o nějaká soukromá gymnázia a pod. speciality? Já bych zas na vzdělání dětí nebyl tak náročne, osobně považuji studium za dost nepříjemné životní období, libovolné zaměstnání se ani nedá srovnat s tou buzerací na vejšce, zvlášť když mi to moc nešlo. Rád bych děti dotlačil k maturitě, aby se taky naučili dobře alespoň anglicky a pak už to bude na nich. Když jim to půjde, tak ať si na tu školu třeba přivydělají na brigádách.
To třetí dítě bychom měli spíš proto, že si to celé miminkovské období prostě chceme ještě jednou zopakovat a užít a pak prostě už otočit list a jít dál. A jde mi taktéž o to, rozmyslet, jak to dál pak bude vypadat, jestli je to to, co chceme.
Kolik lidí se tady (tradičně) urazilo, když jsem zde pojmenoval a popsal svoje obavy. Tím víc si vážím, když mi tady někdo poradí nějakou praktickou zkušenost.
Takže máte-li ještě někdo něco, tak sem s tím. Jak třeba pohlížejí zaměstnavatelé na ženu, které se se 3 dětmi po 10 letech mateřské uchází o zaměstnání? Jak jste zvládali tolik dětí při cestování? Kde jsou možná finanční úskalí (v jakém věku je dítě nejdražší?).
Zatím vycházím z toho, že finančně nás neomazují ani tak výdaje na děti jako spíš nemožnost, abychom oba chodili do práce. Z mého příjmu jsme schopní slušně vyžít, obléknout se a udržet současný standard (opravy v domácnosti, servis auta), kino a občas restaurace není problém. Na zahraniční dovolenou ale už nemáme a neušetříme ani korunu. Vy to snad zvládáte lépe? Jak to děláte?
|
| Miška, 3 děti |
|
(24.6.2003 20:20:03)
Sosane, ty máš zatím malé děti, proč sháníš tolik zkušeností? Vždyť vůbec nevíš, co bude za pár let - můžeš taky přijít o práci - na co ti potom budou?:-) No ale omlouvá tě, že jsi všeplánující chlap.:-) Ale také můžeš přijít k lepší práci:-) Ovšem, jedno si uvědomit musíš - pokud máš děti hned po sobě a tvoje žena je 10 let na mateřské, jen tak o slušnou práci nezavadí. A tohle je další výhoda dětí daleko od sebe. Jo a platí se jen soukromé školy, no ale kdoví, co bude za pár let, než tvé děti dorostou, žejo? :-)
|
|
| Daniela Lukášek | •
|
(24.6.2003 22:22:08)
Sosane,
píšeš:-kolik lidí se tady (tradičně) urazilo, když jsem zde pojmenoval a popsal svoje obavy.....
Proč asi ty má dobroto?
možná to bude proto, že ve svém příspěvku ze dne 21.6. je podáváš např. i takto:
-nějak mi totiž přijde, že rodiny s více dětmi jsou poněkud primitivních duševních obzorů a velmi omezené svojí chudobou....už vůbec nechápu takové ty typy co mají 4 vlastní děti a k tomu 3 adoptované, ženská vypadá jak vykořisťovaná pradlena.....
Možná by nebylo špatné začít uvažovat o profesionální politické dráze, o Tebe bych si starosti opravdu nedělala.
A bylo by i na tu zahraniční dovolenou.
|
| Zuzava* |
|
(25.6.2003 9:08:42)
Danielo Lukášku, proč se urážíš za to, že např.někdo napíše že rodiny s více dětmi jsou "omezené svou chudobou" ? Vždyť je to pravda! Stačí obyčejná logika a kupecké počty. Já jsem vyrostla v rodině omezené chudobou, a nikomu, natož svým dětem, to nepřeju.Taková velká rodina si může navzájem přizvukovat, jak je to prima že jsou spolu, a že nevadí, že nemají ty hlouposti, co lidem nutí reklama, ale je fakt, že často žijí odtrženě od ostatních a od reality, jaksi v tom svém kruhu, děti jsou doma sice šťastné, ale (samozřejmě ne v každém případě) jsou v cizím prostředí "podivné", je jim to zkrátka cizí, neumí se tam chovat, necítí se tam dobře, platí tam jiná pravidla a s jejich názory je ani vrstevnící moc neberou, což je u dospívajících jistá tragédie.
Proč tě uráží, že některé matky od véce dětí vyadají neupraveně a strhaně? Cítíš se taky tak? Jestli ne, proč tě to oslovuje?
A ještě na vysvětlenou. Vždycky jsem si přála velkou rodinu, a ráda bych měla tři děti, víc už ani ne, protože beru v potaz, díky mým životním zkušenostem, i to materiální hledisko. Je totiž důležité. Znám pár "sběratelů dětí", co se vynáší právě tím svým mateřstvím, a mají jedno dítě za druhým bez ohledu na situaci, finanční i fyzické síly. Zákonitě to pak nezvládají, i když oni si to pochvalují. Děti samozřejmě taky, jsou formované rodinou. Tohle neplatí obecně, jen se snažím říct, že jen citové hledisko je málo, žijeme v materiálním světě, a je tedy důležité dívat se i na to, jestli můžu dětem nabídnout normální život. Tu lásku tam beru jako samozřejmost, ale finační nedostek dokáže pěkně pokřivit vztahy v rodině, a sama jsem zažila, že se ta láska a pohoda rodinného krbu dost obtížně vyjadřuje tam, kde je člověk permanentně v křeči z neustále se hrnoucích účtů a trvaly vyschlého rodinného konta.
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(25.6.2003 9:22:38)
Můžu malou poznámku? :o)
Zuzavo a ostatní - kde berete jistotu, že život s "těmi hloupostmi, co lidem nutí reklama" je "normální" a jiný "nenormální"? Protože tak žije většina lidí?
Chraň Bůh, že bych někoho odsuzovala, každý má právo na svůj názor, ale mě přijde legrační taková ta představa, že co je v reklamě, je automaticky lepší než to, co v ní není a co stojí místo stovky jen pět kaček. Ona totiž realita je trochu jiná. Samozřejmě že to zboží z reklamy není nejhorší šunt, to si výrobce nemůže dovolit, ale není o nic horší než to levné. Rozdíl v ceně je dán právě tou reklamou, protože reklama je zatraceně drahá sranda. Takže až někdy půjdete kupovat Ariel nebo Persil, mrkněte se do regálu na nějaký jiný prášek o stejné hmotnosti, který takovou reklamu nemá, odečtem cen zjistíte, kolik na jedné krabici přispíváte reklamním agenturám, novinám, časopisům, televizi (i Nově - kdepak, že je zdarma!). :o)
|
| Aneka_ | 
|
(25.6.2003 9:37:19)
Monty, naprosto se ztotožňuji s tím tvým příspěvkem, že na "západě" si majetní svůj majetek nevyvěšují na krk. Také by mi vyhovovalo, kdyby to tady takto fungovalo. Jenže jsme ještě stále příliš "hloupí" na to, aby se to stalo. Zkrátka, ještě jsme nedospěli do doby,kdy by jsme si uvědomili, že mobil není nic tak luxusního, že ten meďour může fakt stát v tý garáři, že si bazén mohu dát za barák, protože to fakt nemusí vidět každý, neboť je to běžné. Máme k tomu daleko, ale snad k tomu poznání také dospějeme.
Alíku-naše vesnička je menší než malá a naplavenin tam máme málo. většinou jsou to domorodci. Taktéž oni jsou domorodci. Nevím, zda by na tom byli finančně lépe, měli-li by jen jedno dítě. Asi ano, měli by dva platy, možná starší auto a pár korunek na spoření navíc. nechci odsuzovat nikoho a každý má právo mít tolik dětí, kolik se mu zamane. jen jsem se snažila napsat já svůj názor , proč bych chtěla jen "omezený" počet dětí. A jediný důvod, proč jsem ten svůj postoj začala obhajovat je ten, že mi těch tří dětí je vážně líto. A to nic proti jiným, kteří mají kopu dětí......
|
|
| Zuzava* |
|
(25.6.2003 9:43:47)
Monty, k hloupostem , co nutí reklama - no, neříkám, že život v civilizaci co žijem je normální, spíš naopak, jenže nevím, kam jinam jít, aby to bylo lepší, a slovo normální užívám místo slova "běžné". Chtěla jsme tím vyjádřit, že vícečlenné rodiny si víc vybírají, za co vydat peníze, a bez hodně věcí se musí obejít.
Ale jednu zkušenost přidám - většinou se reklamou nenechávám ovlivnit, :-)))tedy určitě ano, ale snažím se přidat svůj rozum, a fakt jsem zjistila, že i když jsem použila plno různých prášků, tak nedám dopusti na Ariel, pokud tedy chci, aby bylo prádlo po vyprání fakt bělostné, s jiným práškem se mi to nepodařilo. Takže ho kupuju, protože se mi ty výsledky líbí, schovávám ho na bílé, a ostatní prášky kupuju bez reklamy, ale tento se mi prostě osvědčil. Občas se nechám ovlivnit výhodnou cenou jiného, a zas se k Arielu vracím, protože mi prostě vyhovuje.
To jen na okraj.
|
| Lonai | 
|
(26.6.2003 11:30:36)
Ke zkušenostem s Arielem se přidávám. Takí jsem zkoušela všechny možné prášky (levnější), ale, jak píšeš, nepraly tak dobře, jako Ariel. To nemá s reklamou nic společného.
|
|
|
| Aninabe | 
|
(25.6.2003 11:07:15)
Monty, velice přesně vyjádřeno, tleskám. Ovšem s drobným dodatkem - že v potraviných jsou ty "inzerované" výrobky občas opravdu nebezpečnější než ty, které v reklamě nenajdeš. Mrkněte se někdy na Éčka na obalech. Upřímně, např. některá barviva v lentilkách (jogurtech...) jsou hodně velký humus (omlouvám se za ten výraz, ale jinak to nenazvu). A proč jsou lentilky barevné ? Jenom proto, aby se dětem líbily a ty je pak jedly radši - čistý reklamní tah. Kdo má alergické nebo hyperaktivní dítě, je mu jasné proč to sem píšu...
|
|
|
| Aninabe |
|
(25.6.2003 10:56:39)
Zuzavo, Aneko…
Moc mě zaujalo, jak tady je stále omíláno zapadnutí dětí mezi vrstevníky. Nebo že je zmiňován fakt že k milé rodině skoro nikdo nejezdí a že si žije pro sebe… Můžu mít dotaz co je na tom špatného???
Já osobně jsem to, co se v dobách minulých nazývalo asi „odporný individualista“. Veškeré stádové akce mi jsou tak cizí… Mohla jsem se zapojit do „kolektivu“, i když jsem ze 3 dětí a nikdo se mi nikdy pro nic neposmíval. Prostě jsem ale nechtěla. Když jsem v pubertě tvrdošíjně odmítala chodit na diskotéky a jiné akce pro omladinu, rodičům jsem připadala nenormální. Asi opravdu jsem, protože stále zastávám stejný názor – že na disku by to bylo možná snesitelné (a) kdyby tam nebylo tolik lidí (b) kdyby tam neblikala ta světla a za (c) kdyby tam tak „neřvala“ ta hudba… Pak jsem v 15 letech začala chodit pravidelně na dostihy a maličko sázet (sice se oficiálně mohlo až od 18, ale to nikdo nekontroloval a holky vypadají starší :-))) To jsem tedy vážně přestala zapadat do kolonek. Začala jsem si vést statistiky a výsledky dostihů. Cca v 17 a později jsem začala „spřízněným“ lidem, se kterými jsem se tam průběžně seznámila, dávat tipy (jaká krása radit 40-letým chlapům který koník má šanci – a ono to dost vycházelo). Že jsem se tam bavila se skupinou lidí ve věku mezi 30-50 lety mi bylo jedno, s tehdejšími vrstevníky jsem neměla společného nic. Že jsem nebyla násilně nucená se mezi ně příliš míchat jsem byla ráda, mnohem víc mě naplňoval respekt těch starších… Dnes si s vrstevníky rozumím normálně – už dosáhli věkové hranice, se kterou jsem si rozuměla vždycky :-)))). Vždycky jsem se cítila nejlíp v klidu, když už jsme někam vyrazili jako skupinka přátel, tak strop byl maximálně na 3-4 lidech. Ani na VŠ jsem necítila potřebu zapojit se příliš do společných akcí. Nejsem ten typ, nemůžu si pomoct, stále ten starý prohnilý individualista. Ale nenapadlo mě, že by to v dnešních dobách mohlo být někomu trnem v oku… Manželství je pro mě ideální místo – s mužem jsme se seznámili přes net, protože je stejný jako já – taky nějak moc společenský život nemusí. A taky si žijeme dost jen „pro sebe“ a jen občas jedeme někam my nebo někdo k nám. Není to vůbec věc peněz, ale necítíme tu potřebu moc často. Muž je „přelidněn“ z práce – workoholik ze záliby :-))). U moře jsme nebyli (ač by bylo za co), možná časem. Faktem je, že jen představa přelidněné pláže mi vytvaruje na těle takřka alergickou vyrážku. Takhle hory v létě – příroda a klid, to můžeme. Ale co jsem tím chtěla říct – nenapadlo vás, že ta „politováníhodná izolace“ vícečetných rodin může být záměrná a že ty rodiny už možná pro další „společenský život“ necítí nepotřebu???
Jana
|
| Aneka_ |
|
(25.6.2003 11:11:06)
Jano - no nebylo by na tom nic zlého, pokud by to tak chtěli oni sami. jenže oni by se přátelili, bavili. Nemají ale s kým, každý se k nim odvrací.
1/právě proto, že jejich děti jsou chudé a tím trpí a lidé z toho viní rodiče
2/že byli nezodpovědní, nasekat si tři děti a pak je nechat takto žít(názor spousty obyvatel)
3/že rodičům ani v nejmenším nedochází, že jejich děti trpí izolací, která je svedla k nucenému spojení pouze s vlastní rodinou.
Ty děti by se bavily, hrály by si, ale nemají s kým. Rovňáci před nimi záměrně utíkají, smějí se jim, nadávají.
|
| Aninabe |
|
(25.6.2003 11:22:13)
Chápu jak to myslíš. Ale z mého pohledu - je chyba v těch ostatních dětech. Tedy spíš v tom, co jim jejich rodiny / místní společenství stanovili jako žebříček hodnot. Na vesnici to tak funguje, bohužel. To je důvod proč by mě z města nikdo nevbyhnal, tady si nikdo tolik do talíře nevidí...
|
| Aninabe |
|
(25.6.2003 11:23:43)
Oprava: rodiny a společenství stanovily...
|
| xxxxxxxy | 
|
(25.6.2003 12:05:16)
Po svých zkušenostech se skoro šestiletou dcerou bych to neviděla tak tragicky, myslím, že rodiče mohou ovlivnit hodně. Pokud chce mít někdo dítě, ze kterého budou padat jenom jeho vlastní (tedy rodičovské) názory, tak nemá šanci, ale určitě to není tak, že by rodiče byli bezmocní proti vlivu reklamy a vrstevníků. Já například přistupuji k dceři stylem: můj názor je tenhle, paní učitelka má jiný, jsou lidé s různými názory, až budeš větší, uděláš si svůj vlastní názor. Dcerka je inteligentní a na všechno se vyptává. Snažím se, aby chápala svět v jeho šíři a rozmanitosti.
Že papouškuje reklamy je fakt, to vadí hlavně manželovi, který jí znovu a znovu vysvětluje, že fakt, že je něco v reklamě neznamená, že je to dobré a musíme to mít. Snad už jí to došlo. Ze školky občas nosí pěkné perly, jednak od vrstevníků a jednak od paní učitelky. Byl trochu problém prolomit její přesvědčení, že to musí být pravda, protože "to říkala paní učitelka" (o jejíž inteligenci nemám přehnané mínění) nebo dokonce protože "to přeci říkala Kačenka" (které jsou čtyři roky). Ale i tady se mi myslím daří vysvětlovat, že já mám jiný názor. Kupodivu nejproblematičtější oblasti jsou vztah dětí a rodičů (proč všechny maminky nemilují své děti, proč od nás odešel první tatínek atd.), otázky porodu a umírání (nekonečné téma - porod jí nedělá velký problém, ale umírání jí přitahuje jako magnet. Jakou barvu má duše, jaké to je v nebíčku - ponechala jsem tohle dětské označení pro onen svět nebo jak tomu kdo říká-, má mi být líto lidí, co umřeli, teď nově jak se má náš pejsek v nebíčku),náboženství (paní učitelka je zřejmě katolička, dcerka od ní pořád slyší něco o křížkách a svatých, jenže my občas chodíme k evangelíkům a v Praze do synagogy, navíc v TV vidí i buddhisty, muslimy, takže jí vysvětluju nejzákladnější věci, kdo věří v Ježíška, kdo používá křížek, kdo hvězdu, kdo věří ve svaté a co to svatí jsou, jak je to s anděly, s Bohem, stvořením světa, v co věřím já - komplikovaná otázka atd.) Nevěřila bych, jak hluboké otázky může pokládat 5,5 leté dítě. A to já jí v těhle tématech nijak nepovzbuzuju, chodí s tím sama.
samozřejmě v krámě chce koupit všechno, co vidí, to je asi v dnešní době u dětí normál, ale my to neděláme, vždy koupíme jen něco (vyber si, buď to a nebo to).Odmítnutí bylo dříve běžně provázeno hlasitými scénami, pláčem, dupáním a urážením se, ale jak je starší, tak akceptovala skutečnost, že nemůže mít všechno a větší problémy nejsou.
Asi píchnu do vosího hnízda, ale nemyslím si, že by bylo správné, aby dítě na tom bylo výrazně materiálně hůř než jeho vrstevníci, nemyslím si, že to nevadí a že láska rodičů a kupy sourozenců mu to může vynahradit. To jsou dvě rozdílné věci. Jedna věc je láska (na počtu sourozenců podle mě až tak nezáleží), jedna věc jsou věci a přirozený sklon dětí porovnávat se s ostatními. I když u nás zatím problémy tohoto druhu nebyly a dceru nezahrnujeme podle mého názoru ničím výjimečným. Chodí hezky oblečená, ale ne značkově (mě nějaké značky nezajímají ani na mém vlastním oblečení), část oblečení má po někom (na zachovalé sukýnce nepoznáte, jestli je nová nebo jí měly už tři děti), ale když všechny holčičky musely mít tepláky zvonáče, tak jsem jí dvoje koupila (u Vietnamců) a nenutím jí chodit v nemoderních střizích, i když jich má doma hodně a pěkných. Hračky má jenom průměrně drahé, žádný luxus. Má vlastní starší počítač na hry a nedávno jsme jí koupili částečně nový nábytek do pokoje místo stávajících starých krámů, má starší kolo, brusle, lyže a jednou byla u moře pod stanem. Platíme jí angličtinu, plavání a cvičení, místo cvičení bude příští rok asi hudebka. Takže standard, ale pokud se mohu dívat na děti ve školce, ty, kterým to rodiče neplatí, tím často trpí. Dětem vadí, že nechodí na angličtinu, že nemají ty pitomé zvonáče a nemůžou mluvit o dovolené u moře, myslím, že je to přirozené a argumento milující se rodině neobstojí, nemá s tím zase tolik společného. Vždyť i ty děti jako je moje dcerka mají milující rodinu a rodiče, kteří s nimi tráví hodně času. Já se napříkla dcerce hodně věnuji, například s ní cvičím skoro denně výslovnost podle instrukcí logopedky, učíme se plno nových věcí, písmenka, čísla, anglická slovíčka (to vše kromě výslovnosti na její žádost), chodíme na nejrůznější akce jako rodina atd. kdybych měla čtyři malé děti, asi bych velkou část času strávila praním, žehlením a vařením a na povídání, výlety a učení se by nebyl čas. Tím samozřejmě nikoho nedosuzuji, mluvím jenom za sebe. Taky chci tři děti, ale ve větších rozestupech, abych měla na každé čas. Jo a sourozenec jako vrstevník podle mě také není nutný, vždyť jich má ve školce plno a může si je zvát i domů, jak chce. Myslím, že miminko jí rozšíří obzory mnohem víc, taky se na něj hrozně těší. Nevím, proč by si šestileté dítě nemohlo hrát s miminkem, sedmileté s ročním dítětem atd. S mojí dcerkou si třeba ráda hraje dcera kamarádky, které je 12 et, dobrovolně.
|
| xxxxxxxy |
|
(25.6.2003 12:06:17)
sorry za tu esej :-)))))))
|
| Aneka_ |
|
(25.6.2003 12:17:31)
Heluško, esej to je:-))) nicméně ten poslední odstavec mi mluví z duše....
|
| Alenka, Miška 6m | •
|
(25.6.2003 13:35:26)
No, já jen, když budete po dítěti chtít maximální výkony, ostré lokty atd. a ono zrovna nebude takové od přírody, tak vám také může skončit na psychiatrii nebo z něj být celoživotní nespokojenec. Nebo jako se to stalo v mé blízké rodině, vám potomek stejně řekne jak málo jste mu dali, jak je chudý a nemožný ve vyšší společnosti, kam se mermomocí chce dostat. A to rozhodně není chudé dítě, v 16 letech má novou motorku, cca třikrát do roka nový mobil a obléká se v Dieslu. Ale všechno je věc názoru, on je opravdu nešťastný že k nedostane k osmnáctinám byt v Praze jako jeho vrstevníci, ale kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti.
|
|
| Zuzava* |
|
(26.6.2003 14:58:34)
Tak po pořádku:
Monty, to budeš koukat, až tvůj Stáník poroste, jaké názory dokáže mít už roční dítě :-)))))
Jani, ty píšeš, že jsi ze tří dětí, a do společnosti jsi nechtěla. No, právě, to je to. Ty sis mohla vybrat, kdyby sis rozhodla, že tě to baví, tak můžeš. Mě šlo o to, že některé děti z rodin, co na to nemají, ale navzdory tomu mají další a další děti, trpí tím, že se nemůžou rozhodnout. Žijou prostě trochU jako exoti, vymykají se, nemají si S druhými o čem povídat, protože jsou mimo a ostatní to z nich cítí. Možná není správné, že jiní rodiče své děti nevedou k tolerantnosti, ale to neovlivníš. Proto já jako kritérium ještě dítě ano, ne, už je toho moc, beru, jestli to všem dětem umožní vést jakž takž normální život jako jejich vrstevníci, třeba trochu míň mít budou, ale aby to zkrátka bylo ještě "v normě".
A ještě mě zaujalo, že Jama píše o značkovém oblečení, že ji nezajímá. To je fakt, mě taky ne, a šestiletou holčičku ještě ukecáš. Jenže pak přijde období, kdy tyhle nesmysly budou pro děti mimořádně důležité, rodiče začnou být "blázniví senilní starci" kteří "tomu nerozumí", autoritou se náhle stanou vrstevníci a časopisy typu Bravo nebo Bravo Girl, a Brebeka, či jak se jmenuje, z Esa v televizi Nova. Nedá se s tím dělat nic víc, než to přečkat, doufat, že ten základ co děti mají je zdravý, a že se pak vrátí zpět k rodičům, co jakýmsi zázrakem najedou "vyspěli a zmoudřeli"...a že mezitím nevyvedou něco, co se nedá napravit...Odborníci tvrdí, že tímhle si každý projít zkrátka MUSÍ, že to patří ke zdravému vývoji, a právě, jak se zas vracím k tématu, rodina, která si žije "svůj život" a je odtržená od společnosti, tohle dítěti neumožní. Prostě děti by měli mít určitéu zkušenost s tím, že MŮŽOU, a pak možnost to přehodnotit, a rozhodnout se (samozřejmě v souvislosti s výchovu v rodině celé ty roky předtím), že třeba konzumní způsob života jim nic neříká.
|
| Aninabe |
|
(26.6.2003 15:38:33)
Zuzavo,
dnes jsem se pozorně dívala na naší dvouhodinové procházce po hřištích a mezi školami na děti a jedno mě příjemně překvapilo. Tady prakticky všechny děti chodí oblékané normálně (=běžné slušné oblečení). Mobil v rukou těch mladých tady stěží zahlédneš. Je tu dětí moc, za každým domem je vlastní hřiště, v okolí tady byt slušnějších rozměrů - to tě vyjde hodně přes milion, takže žádná "čtvrť pro nepřizpůsobivé" tu opravdu nejsme. Tady dítě nezapadne spíš když má něco extra... A s názory dětí - podívej, já už od roku věku musím malému vysvětlovat, že nemůže tuhle limonádu, nesmí tamtu sušenku, nedám mu ani piškot ani třeba dort nebo zmrzlinu. To není můj výmysl, je alergický a tyhle věci jsou pro něho životu nebezpečné. Je zvyklý, že to musí respektovat, už jako drobek se prostě musí naučit, že není docela jako ostatní a nebude (možná nikdy) moci jíst to, co ostatní (taky má alergii třeba na sluníčko, tak se dokonce v horku ani nesmí svléknout, nesmí se na sluníčku cachtat ve vodě - leda v dlouhých kalhotech a rukávech, to je co - zase nezapadá mezi ostatní). Takže alespoň v něčem jednoduše bude muset umět odolat trendu. Osobně to beru tak, že když si občas bude myslet, že něco opravdu chce - chce aby to měl kvůli sobě, pro vlastní radost (ne proto, že to "teď mají všichni") nebudu možná trvat kategoricky na "ne". Moc se mi líbil přístup jedné paní s kterou jsem se bavila před časem, říkala, že syn (jsou z Prahy) blázní po značkovém oblečení. Ona mu dala víceméně jen "limit" za kolik si může vybrat. Takže buď jedny super značkové kalhoty a už nic, nebo víc věcí. Jedno, nebo druhé. Protože v životě to tak chodí, že vždycky nemůžeš mít všechno, a teď myslím třeba i to, co za peníze nekoupíš.
No k tomu vytržení ze společnosti :-))) víš, tady to je "čtvrť - líheň malých inženýrů". Klasická charakteristika mladé rodiny je tu asi taková jako je i naše. J.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Jana |
|
(25.6.2003 11:34:46)
Aneko,
pokud to dobre chapu, ta rodina je chuda, pravdepodobne podivinska z pohledu vetsiny... a proto jsou vyvrzeni z vasi male vesnicke spolecnosti (bez urazky).
Ale ted si napsala, ze problem neni v tom, ze by se ta rodina vyclenovala, ale ze se s nimi nikdo nebavi. TO bohuzel nesvedci o nicem jinem, nez o neobycejne netoleranci a nesnasenlivosti, ktera v techto malych komunitach muze byt vrazedna.
Co ty vis, az se ve vesnici objevi baracek nekoho hooodne bohateho s jednim ditetem, treba budou taky izolovani a nikdo se s nimi nebude bavit...
J.
|
| Aneka_ |
|
(25.6.2003 11:51:27)
Jano, naše vesnička je docela lukrativní místo. A jsou tam i vily gigantických rozměrů. Majitelé jsou cizinci a mají jen jedno dítě. Žije tam spousta lékařů a spousta obyčejných lidí. Žijí tam důchodci a střední vrstva. Díky tomu, že ta vesnice je opravdu malinká, znají se tam všichni. A odvržených je tam málo. Jedna pijácká famílie, pár soustavně nalitých jedinců a oni. Většinou ti "chudí" se s těmi "bohatými" baví velice dobře.Tento problém tam zatím nenastal.
Faktem ale je, že vesnické komunity budou a jsou na vztahy asi choulostivější. Většina ví vše o všech a podle toho se rozsévají drby. Nikdy to ale příliš nezměnilo pohled na tu rodinu jako celek. Ti jsou tací a ti tací, ale zdraví se většina a nebývá potíž. Děti tam chodí do spojených tříd a většina jich se zná od školky. Málokdy se stalo, že by něktré takto vyvrhli ze společnosti a navíc v podstatě bez důvodu. Ty děcka nejsou nijak značkově oblékané, nemají luxusní mobily a nejnovější hry, přesto vycítily, že ti tři z té rodiny nemají ani to málo zkušeností, co oni, tudíž si s nimi nemají o čem povídat a tak jsou jim zcela lhostejné.
Navíc to není ani v rodičích, neboť s těmi lidmi není nejmenších potíží. Nemají dluhy po sousedech, neposedávají v hospodě, zdraví, jsou milí a bezkonfliktní. Jen si podle okolí uvázali na krk přemeno, které neunesou. A odnesly to ty děti a okolí tento fakt vadí.
|
| Aneka_ |
|
(25.6.2003 11:56:42)
PS: je to paradox, ale okolí se v podstatě od nich distancovalo právě proto, že je jim jich líto. Je to začarovaný kruh.A my to tady nevyřešíme:-/
|
|
|
|
|
| Zuzava* |
|
(30.6.2003 12:34:44)
Jestli je ta izolace vícepočetných rodin záměrná, tak to vidím dost špatně - vždyť rodiče by měli děti vychovávat a vést tak, aby bylo dítě v určitém věku schopno normálního samostatného života. Dítě bude žít mezi lidmi na zemi v této společnosti, ať už se nám na ní leccos nelíbí,(o jiné totiž nevím) a musí znát její zákony, jak funguje a tak..to by je měli naučit rodiče. Když je izolují, co si ty děti počnou ve světě až dospějí, a rodiče třeba zemřou? To by mi pak připadalo, že si tedy tito rodiče sobecky uspokojují vlastní zájmy, mít miminko je přece tak krásné, ale že na ty děti ve skutečnosti moc ohledů neberou, a ty řeči o lásce by pak zněly dost falešně...
|
|
|
| Daniela Lukášek | •
|
(25.6.2003 11:18:28)
Zuzavo,
nevypadám strhaně a neupraveně, je to nutné, abych mohla zde vyjádřit svůj postoj?
Opravdu chceš tvrdit, že rodiny s více dětmi nemohou svou finanční situaci zvládat? Přece i zde jsou lidé ,kteří ve svém oboru něco dokázali a jejichž příjmy to dokazují.
Znám rodiny, kde je problém vyžít z výplaty do výplaty a dítě mají pouze jedno.
K tomu, že jsem na daná tvrzení zereagovala negativně mě vede nesmírný obdiv k lidem, kteří jsou ochotni kvalitně a z láskou pečovat o více dětí, bez ohledu na to zda jsou vlastní či ne.
Daniela
|
| Simona | •
|
(25.6.2003 13:21:43)
Ahoj,
myslím si,že tyhle rozpory pramení z rozdílného pohledu na život.
Někdo tady psal,že je důležité,aby manželé uspokojili obě potřeby - mít rodinu i zachovat si standart na který jsou zvyklí a který si představují a kvůli kterému lecos obětují v práci.(myslím tím hlavně čas,který je k nezaplacení)
To je přesně moje řeč.Chci rodinu,ale chci také jet každý rok na dovolenou k moři,koupit si drahý hadýrek na sebe a dítěti třeba autodráhu.Děláme s manželem všechno pro to,abychom si to mohli všichni dopřát.Myslím,že jen z lásky člověk není živ.A také kdo chce s vlky žíti musí s nimi víti.To je přesně heslo na naší dobu.Pokud se chceš dostat do nějaké společnosti,musíš se jí přizpůsobit.Dneska je svět materiální a čím dřív do něj člověk zapadne a naučí se v něm obstát,tím líp.
Naše děti na tom budou ještě hůř.Dneska se skromnost nenosí a já děti učit - tohle ti stačí,musíš být skromný - nebudu. Dnešní doba je dost tvrdá a skromní a ohleduplní bohužel neprorazí.Chtěla bych s dítěte vychovat sebevědomého,pracovitého a cílevědomého jedince,který v tom dnešním kapitalismu bude jako ryba ve vodě.Nevím,jestli se mi to podaří,ale vychovávat děti-3 sourozenci,dědit věci po sobě,na dovolenou jen pod stan nebo k babičce,žádné úspory pro dítě do začátku(postarej se sám o sebe)-chtěla bych dát dítěti daleko víc,než ho jen porodit a zajistit mu obživu a vzdělání dle finančních možností.Že svoje dítě milujeme,to je přeci samozřejmost,ale to nestačí.
Kolik manželství se už rozpadlo kvůli penězům-lásky se člověk nenají a je to pravda.I když se milují až za hrob.Prostě život není jen o lásce a porozumnění. A každý si ten svůj standart představuje jinak-někdo dovolená u moře a někdo stan.Někdo chce dům a někomu stačí 2+1 a má tam 2 děti.Někdy by bylo dobré zeptat se dětí co by chtěly.Nevěřím tomu,že by nechtěly jet k moři nebo nějakou hodně drahou panenku.
Mě by prostě mrzelo,že bych jim to nemohla dopřát.
Simča
|
| Aninabe |
|
(25.6.2003 14:11:41)
Hmmm, nevím ale nějak mi to celé připadá divné. Asi je to tím, že jsem asi v šesté/sedmé třídě spustila hrozný povyk, protože mi rodiče chtěli koupit džíny. Že prý se to nosí. Že je má každý. Brrr, tak tohle byl a dodnes je pro mě přesný argument proč je nechtít. Základní moje odpověď na podobné nabídky - nejsem ovce abych chodila za stádem. Z té diskuse tady začínám pochybovat, jestli si pořídit ještě jedno malé. Ne že bychom to nezvládli, ale do takhle z mého pohledu "pokřiveného" světa :-(((. Že by to bylo tím, že tady není standardní vzorek populace === net má doma většinou ten, kdo na něj má ???
A ještě dotaz - co si tedy myslíte o rodině, která má jediné dítě a přece nemají na zehraniční dovolenou??? Nemají na značkové oblečení. Bydlejí ve vlastním starším domku, který spolkne spoutu peněz na údržbu (byt by byl nákladově rozhodně levnější). Jejich syn od 15 let chodí na brigády když něco nadstandardního (povolenku na ryby, nový prut) chce - zná cenu peněz, je pracovitý, je hodný na rodiče, nedroguje. Ve škole nejezdil na školu v přírodě, která za týden stála asi 3,000Kč. Tehdy nejela polovina třídy - kvůli penězům!!! Myslíte si, že by jen průměrně vydělávající pár neměl mít tedy raději děti vůbec????
|
| Sosan | •
|
(25.6.2003 14:28:23)
To, že ti svět připadá pokřivený - to s prominutím není problém toho světa, ale tvůj, že ho tak vnímáš. Svět prostě je nějaký. Ty si ale můžeš vybrat (v rámci možností), jak v tom světě chceš svůj život prožít - tedy za předpokladu, že jsi rozumově na té výši, že dokážeš předvídat následky svých rozhodnutí.
|
| Aninabe |
|
(25.6.2003 15:10:32)
Sosane, mně připadá mírně nenormální pořizovat si něco jen kvůli tomu že to má soused, spolužák a tak. Měla jsem za to, že běžně si věci pořizuju ve chvíli kdy je potřebuju. Máme asi většinu věcí co se považují za standardní. Ale vše jsme si pořizovali ve chvíli, kdy k tomu byl důvod (mobil když jsem otěhotněla v bytě bez pevné telefonní linky - abych se dovolala pomoci; počítač když jsem musela začít psát diplomku, mikrovlnku když byla aktuální časté ohřívání malých porcí...). Prostě by mě nenapadlo brát to jako "musím to mít abych si nezadala. V tom mi to přijde divné. A máš pravdu, je to asi mým realistickým pohledem na svět.
|
| Sosan | •
|
(25.6.2003 15:28:20)
Že bych si snad něco pořizoval, když bych to nepotřeboval, o tom nemůže být ani řeč. Mě jde spíš o to, že pozoruji, že jsme vybavení naší domácnosti tak nějak zmrazili na stavu, když odešla manželka na mateřskou. Z jednoho příjmu máme na udržení tohoto stavu, ale nemůžeme si dovolit koupit prakticky vůbec nic - ani ty potřebné věci. Vy toto nepozorujete - tedy, kdo jste na mateřské alespoň 5 let v kuse, tak to snad můžete posoudit?
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(25.6.2003 15:39:53)
Sosane, taky se těším, až si po mém nástupu do práce koupíme myčku:o). Nějaké úspory z dřívějška ještě máme, ale co jsem doma, nic neušetříme.
E.
P.S. Myčku chci, protože hodně vařím a i po práci chci dělat teplé večeře, ne proto, že je to in:o).
|
| Sosan | •
|
(25.6.2003 16:02:35)
Jo, myčka je fakt super věc. My jsme ji "stihli" a vřele doporučuju.
|
|
|
| Aninabe |
|
(25.6.2003 16:08:10)
Já jsem na mateřské necelé 3 roky a skoro všechno (kromě základních věcí jako byt + základní vybavení) si pořizujeme až co jsem na mateřské. Možná je to právě tím že nesháníme značkové oblečení, značkovou televizi (když je tu barevka s teletextem za 3300Kč, tak nač nějakou dražší?), nejnovější značkové video (o konvici apod. nemluvě). Mno a taky tím, že tu je hodně levně (bitva několika supermarketů nedaleko sebe o zákazníky je pro samotné lidi to nejvýhodnější). Ani si poslední 3 roky nedopřáváme tu dovolenou - malý byl dlouho dost zdravotně nevypočitatelný, takže hnout se někam dál a na delší dobu z domu nepřipadalo v úvahu. Nejvíc asi prohýřím za knihy :-))). Pravda, několikrát jsem tu psala že muž má 2 zaměstnání - ale protože ho to baví (kdybych ho snad nutila aby si našel jen jednu práci aby měl na nás víc času, asi by měl dokonce víc peněz, ale byl by z toho otrávený). Z jednoho malého přivýdělku před časem měl za necelé 3 dny plat jako z jednoho toho dílčího zaměstnání za měsíc - vysokoškolský pedagog je v tomhle státě někdo, koho nestojí za to slušně zaplatit, že. Práce je mu koníčkem, po večerech ještě dělá veřejně prospěšnou aktivitu pro lidi z města, a to je samozřejmě bezplatná činnost. Neumím si představit, že bych ho hnala jen vydělávat "těžký prachy" - asi by je vydělal, ale ani jeden nejsme zvyklí na to pořizovat si nepodstatné věci.
|
| Martina, Martínek 17 měsíců | •
|
(25.6.2003 16:28:18)
Tak Jani, ty mi prostě mluvíš z duše. Asi i proto, že i můj manžel je VŠ pedagog :-), a protože není ani docent, ani profesor (zatím :-))), tak se asi obě pohybujeme ve stejné finanční hladině. Ale je to přesně jak říkáš, také ho nenutím nikde vydělávat velké "prachy", prostě chci, abychom byli šťastní a spokojení.
Na mateřské jsme dokonce i trochu ušetřili, ale pouze v době, kdy mi byla vyplácena "velká mateřská", tedy toho prvního půl roku. Můžem si dovolit jet na výlet, menší dovolenou (tuzemskou), jít na zahrádku na pivo a kafe. Oblékáme se na tržnici, kluk má hezké věci po sestřiných dětech a samozřejmě si můžem dovolit koupit mu i nové. Žádné drahé hračky, ale s těmi levnými, co má, si krásně hraje. No nejvíc si vyhraje s prázdnou plastovou lahví od minerálky :-)
Nedávno se mi stane, že si příbuzní stěžovali, že nemůžou vyjít s penězi a pořídit si druhé dítě a pak z nich vypadne, že jim zůstává "jen" 20000 čistého (po odečtení výdajů za nájem, inkaso a tak). Tak o takové cifře bych chtěla, aby se mi aspoň zdálo :-)
|
|
| Helena Souchová | 
|
(25.6.2003 22:27:52)
Záleží na úhlu pohledu, to co jiný považují za žití, je pro někoho třeba jen přežívání.
|
|
|
| Viky | •
|
(26.6.2003 15:53:59)
Ahoj Sosane,
já jsem na mateřské asi rok (prckovi je víc, ale nějakou dobu jsem pracovala) a nejen že nemáme na nákup věcí, které by se nám hodily, ale nemáme ani některé ty takzvaně standardní (třeba skříň a postel kupujeme už dva roky :o)) Jasně, že ještě jeden celý plat by se fakt hodil a pokud jde o finance, opravdu se těším na návrat do práce :o)) - jinak bych mnooohem radši byla doma.
Ale tím, že vybavení domácnosti zamrzlo, bych se na Tvém místě netrápila, pokud máte zajištěné vlastní bydlení, tak to ostatní mi připadá jako drobnůstky.
|
| Sosan | •
|
(26.6.2003 17:20:12)
Dík, po té diskusi tady se toho třetího dítěte nebojím. Uvědomil jsem si, že nic neušetříme hlavně proto, že jsme záměrně postavili priority tak, že si snažíme udělat hezký především ten všední život. Takže raději jdeme třikrát za měsíc do restaurace, manželka maluje na výtvarném kursu, s dětma chodí na plavání (to všechno stojí pár tisíc), jezdíme na výlety a pod. než abychom škudlili na dovolenou v alpách (nikdy jsem tam nebyl) či na nový počítač (hodil by se). Možná právě proto to ale manželku doma i po 5 letech mateřské stále baví, zatímco jiné tvrdí už po mnohem kratší době, že by se z mateřské doma scvokli a touží po návratu do práce - ani ne tak kvůli penězům jako kvůli změně svého stereotypu. Navíc nejstarší půjde za chvíli do školy, mladší do školky, takže manželka bude přes den doma stejně zase jen s jedním miminem. Do auta se nás 5 vejde a bez dvou platů ještě 3 roky vydržíme (pak předpokládám, že ze dvou platů budeme mít víc peněz a budem si moc dovolit naši domácnost renovovat). Vlastní bydlení v Praze bez zadlužení či hypotéky, to je opravdu velká výhoda, ale nebýt toho, asi bychom si 3 děti dovolit nemohli.
|
| Miška, 3 děti |
|
(26.6.2003 20:54:53)
No konečně jsi to všechno po bouřlivých debatách zjistil a už víš, jak to s tebou vlastně je. Jejda, to ti to ale trvalo :-))
|
| listopad | 
|
(27.6.2003 9:41:14)
Sosane, taky blahopřeji k rozhodnutí.
Ale k tomu jeden praktický dotaz. My čekáme třetí dítě a máme sice také auto pro pět osob, ale vzadu jsou jen dva tříbodové bezp. pásy. Jelikož děti jsou malé musí mít všechny autosedačky, no ta nejstatší jen takový ten sedák. Jak to tedy je, pokud vím, tak všechny sedačky i ten sedák se smějí používat jen s tříbodovým pásem, může se dát jedna sedačka na přední sedadlo, když je po směru jízdy (je tam airbag)? I když to se mi taky nezdá jako dobré řešení dát dítě na sedadlo smrti... Jinak to prostřední sedalo vzadu má jen takový ten pás kolem pasu, tam asi sedačka dát nejde, že jo. Nevíte někdo, jak na to, nebo jak to je s těmi předpisy?
|
| Sosan | •
|
(27.6.2003 9:50:57)
Dětská sedačka smí být na předním sedadle - dovolují to i předpisy, ale je-li sedadlo vybavené airbagem, musíte si nechat airbag v servisu (pro sedadlo spolujezdce) deaktivovat. Jinak v případě bouračky airbag to dítě zabije. Dětská sedačka na předním sedadle je výhodná i z toho důvodu, že jede-li s ním např. matka sama, na dítě vidí a může mu třeba podat láhev nebo hračku či upravit clonu proti slunci. Když se k němu otáčí dozadu, je větší šance, že kvůli tomu nabourá. Běžně to tak děláme a vozíme dítě v sedačce na předním sedadle. Krom toho, prostřední místo na zadním sedadle má tzv. bederní pás - i tím lze přidělat dětskou sedačku (alespoň v návodu to píšou, že to jde, jak je to s předpisy nevím). U dražších aut mohou být problém i boční airbagy, myslím, že ani ty nesmí být aktivní.
|
| listopad |
|
(27.6.2003 9:54:01)
Dík za odpověď Sosane, to byla rychlost!
|
|
| xxxxxxxy |
|
(27.6.2003 9:56:10)
Sosane, seš si jistý, že dítě smí být v autosedačce na předním sedadle? to by musel být nějaký nový předpis. Samozřejmě v zahraničí to jde, ale u nás to pokud vím ještě loni předpisy nedovolovaly, to vím jistě.
|
| Sosan | •
|
(27.6.2003 10:19:14)
Nám to alespoň tvrdili na školení řidičů. Naše předpisy dřív totiž vůbec ignorovaly existenci dětských autosedaček. Stanovovaly pouze, že dítě tuším do 12 let nesmí být na předním sedadle. Toto bylo nahrazeno tím (necituji přesně), že osoby malého vzrůstu (i dospělí prckové) musejí používat schválené sedačky, t.j. bez dětské sedačky nesmějí být ani na zadním sedadle, ale nic neříkají o tom, kde ty sedačky smějí být umístěné.
|
| Alice | •
|
(27.6.2003 21:08:22)
Nevím, jestli si to nepamatuju spatne, ale detská autosedacka muze byt umístena na predním sedadle jen ve smeru obráceném smeru jízdy.?
|
| sally | 
|
(27.6.2003 22:15:24)
ALice,
pokud máš na sedačce spolujezdce dítě v sedačce otočené proti směru, tak mu airbag může zlomit vaz... nevím, jak je to s předpisama, ale v autě s airbagem je toto varování.
|
| Alice | •
|
(28.6.2003 0:44:06)
Sally, detská autosedacka se nesmí umístit na míste vybaveném airbagem! - to vím...
Ale mela jsem za to, ze detská sedacka smí byt na predním sedadle pouze proti smeru jízdy.
Takze tak, jak se otácí detské sedacky pro nejmensí deti.
|
| Miška, 3 děti |
|
(28.6.2003 7:50:31)
b)
.........."přepravovat osobu mladší 12 let nebo osobu mladší 18 let a menší než 150 cm na sedadle vedle řidiče pouze za použití zádržného systému; za sedadlo vedle řidiče se nepovažuje místo v postranním vozíku motocyklu,
c)
přepravovat osobu mladší 18 let a menší než 150 cm na sedadle jiném než uvedeném v písmenu b), které je vybaveno bezpečnostním pásem, pouze za použití zádržného systému; toto neplatí pro osoby, u kterých jejich zdravotní stav nebo tělesná dispozice použití zádržného systému neumožňuje,
d)
upevnit zádržný systém způsobem, který stanoví zvláštní právní předpis,2)
e)
zamezit používání zádržného systému na sedadlech, před nimiž a vedle nichž je umístěn airbag, pokud toto zařízení nelze na dobu použití zádržného systému vyřadit z činnosti,
|
| Alice | •
|
(28.6.2003 15:16:55)
Dekuji ti, Misko, prestoze jsi me neoslovila, odpovedela jsi mi, abych se vzdelala.
Dekuji tedy i za Alíka, protoze se ptala na radu i na predpisy.
Já místo predpisu jsem popsala zpusob, jakym bych díte na prední sedadlo vedle ridice umístila já a jak jsem to odkoukala a jak to neodporuje ani predpisum.(Chápu, ze jsem to nevysvetlila a myslenky mi nikdo císt neumí.)
To znamená pouze nejmensí díte (do13kg), v obráceném smeru, na sedadlo bez airbagu a pouze v prípade, ze jede dospely s dítetem sám.
Takze v prípade, kdy jsou vzadu jen dva bezpecností pásy bych se bud poradila v autoservisu, jestli tretí pás nejde namontovat nebo bych se pokusila auto "vymenit" za vetsí. Protoze ani díte s podsedákem (nevím, kolik mu je) bych nechtela videt vepredu.
Tak ti Alíku preju, at najdete to nejlepsí resení.
|
| listopad |
|
(28.6.2003 22:41:55)
Díky Alice i Miško za Vaše odpovědi. Já bych taky nerada viděla moje děti na "sedadle smrti", jak už jsem psala, tak zkusíme ten pás vzadu. I když možná nakonec spíš dojde k výměně aut, protože plánujeme rodinu ještě větší, takže taková dodávka přijde nakonec asi vhod....
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Alice | •
|
(27.6.2003 21:02:21)
S tím tretím bezpecnostním pásem na zadní sedadlo se muzes zeptat v autoservisu, treba ho mohou namontovat...?
|
| Sosan | •
|
(29.6.2003 14:37:56)
Podle mě v normálním autě je vždy na zadních sedadlech počet bezpečnostních pásů odpovídající počtu osob, pro která je to sedadlo dimenzováno (pokud to není staré auto, které nemá v zadu vůbec žádné bezpečnostní pásy). Tedy je-li zadní sedadlo oficiálně pro 3 osoby, musí tam být troje bezpečnostní pásy. Problém je v tom, že tzv. tříbodový bezpečnostní pás na prostředním místě být nemůže, protože tam není ta boční stěna, ke které by ta část pásu, co vede přes rameno, šla přidělat. Tudíž je tam jen tzv. bederní dvoubodový pás (lepší než nic). Takže je podle mého nesmyslná rada - chtít po servisu, aby vám ho tam namontovali, protože ho není k čemu namontovat. Jako přijatelné řešení se mi jeví na to prostřední místo dát dopředu otočenou sedačku pro větší dítě, tu přidělat tím bederním pásem (jde jen o to, aby při nárazu nevylítla dopředu - k tomu bederní pás stačí) a dítě pak bude přidělané samotnými bezpečnostními pásy té sedačky, které už nejsou jen bederní, ale vedou přes obě ramena. Další řešení je koupit si dvě auta, dodávku, případně autobus :-) , ale to už není ve finančních možnostech každé rodiny, takže v rámci dosažitelného mi toto připadá jako relativně nejbezpečnější.
|
| Alice | •
|
(29.6.2003 22:10:40)
Sosane, mozná to nesmyslné je, ale v servisu by to odborníci meli vedet.
Jinak detské autosedacky se instalují na 3-bodové bezpecnostní pásy auta
a detsky podsedák nemá vlastní pásy.
|
| Jana Z. | 
|
(30.6.2003 9:01:25)
Alice,
ne vsechny detske autosedacky potrebuji 3-bodove vazani, mame Romer sedacku ( Kaca ji pouziva asi od 1roku a neco)a kupovali jsme ji nejen z duvodu, ze ma velmi dobre crash testy, ale i z duvodu, ze se da prave uvazat na prostredni (2bod.)bezp. pas na zadni sedacce bez "ztraty kyticky" (tzn. je to stejne bezpecne uvazani jako na 3-bodovy-muze se vazat na oboje). Dite je pasano pak vlastnim 5-bodovym pasanim autosedacky.
Na dcerku takhle dozadu snadno dosahneme z prednich sedacek oba dva a navic ona ma velmi dobry vyhled...
jana
|
| sylvaina | 
|
(30.6.2003 18:28:30)
I mi máme sedačku, která se dá bezproblémů uvázat i doubodovým pásem. Je to CHico a dokonce byla v obchodˇáku v akci. Pokud jsem vypozorovala, jsou to sedačky, které mají konstrukci z trojúhelníkového trubkového rámu a vlastní pásy.
|
|
| Alice | •
|
(1.7.2003 0:54:05)
Jano, priznám se, ze mi to není zcela jasné: Koukla jsem a nase autosedacka se dá taky pridelat 3 ale i 2bodovym pásem, splnuje euro-normu 44/03. Ta nase predchozí se pridelávala 2bodovym (nebo 3, ale ty dva pruhy se "zasvorkovaly") a splnovala nizsí normu. ??? Myslela jsem, ze je to z duvodu vyssí bezpecnosti. Mozná jsem se spletla. No ale já osobne to ted nutne vedet nepotrebuju. Mejte se.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(25.6.2003 15:35:04)
Jano (s Kubou), mobil ani mikrovlnku nemáme (dokonce ani rychlovarnou konvici ne:o)), protože to zatím nepotřebujeme, ale děti tyhle věci vidí jinak a já je nechci zbytečně vystavovat riziku šikany. Oběť šikany je vždycky něčím jiná než ostatní:o(((. Můj syn je už devítiletý, tak vím, o čem se děti jeho věku baví, proberou i to, jakou kdo má doma pračku a stačí, aby s tím přišel jeden, ostatní se chytnou.
E.
|
|
|
|
| Martina, Martínek 17 měsíců | •
|
(25.6.2003 15:13:08)
Jani, nezoufej, já tady taky nestačím mrkat na drát:-)
Například nevím, co je špatného na skromnosti a proč by se k ní děti nemohly vést. Myslíte, že skromný=neprůbojný či neúspěšný? I skromný člověk může být úspěšný (myslím v dobrém slova smyslu!!!).
Aneka tady psala o té rodině se třemi dětmi. Aneko, opravdu záleží případ od případu. Znám rodinu s pěti dětmi, kdy děti jezdí na tábory, k babičkám, s rodiči na dovolené (jestli byli všichni u moře, nevím). Naopak znám případ, jak tady psala Jana, že mají lidé jen jedno nebo dvě děti, ale nebyly nikde. Prostě záleží na rodičích, co je pro ně prioritou.
A ještě k té rodině - vždyť pokud je holka opravdu hudební talent, existují různá stipendia i pro středoškoláky, konzervatoře také půjčují nástroje, učitelé jsou ochotni v případě velkého talentu a špatné sociální situace doma doučovat za symbolickou cenu. To vím z vlastní zkušenosti! Na druhou stranu, pokud jí rodiče platili LŠU, tak jí dopřáli běžný standard většiny jiných dětí. Vždyť pokud by to byli "socky", neměli by ani tu LŠU, ne? Vím, že je to docela drahé, moje sestra platí každé holce tři tisíce za rok. A nezlob se, ale na harfu za 80000 by asi měl málokdo, i když by měl jen jedno dítě. Jestli se s nimi přátelíš, zkus jim pomoci a říct, ať nehážou flintu do žita, ale zkusí na tu konzervatoř přímo zajít a domluvit se.
|
| Sosan | •
|
(25.6.2003 18:16:30)
Ono na tom něco je. Kdysi jsem v jedné dost chytré knížce od Napoleona Hilla četl, že chudým se člověk prostě narodí, ale být bohatý, to se musí naučit. Ono být chudý a žít jako "proletariát" je velmi snadné, nevyžaduje to žádné extra úsilí, ani sebevědomí ani odříkání. Člověk si časem zvykne i na šibenici. Poznal jsem např. během civilky spoustu schopných lidí, kteří se totálně zahrabali tím, že učili na ZŠ. Občas pochlastávali, libovali si, že mají dlouhé prázdniny, volili komunisty a nadávali na úspěšné. Pár jich našlo odvahu a změnili obor a dnes žijí důstojně, ale spousta jich to nedokázala. Že by to dělali kvůli poslání, ale ne, ty děti už jim dávno lezly na nervy, sami tvrdili, že byly rok od roku blbější a nevychovanější. Ale spíš se báli odmítnutí, že by je jinde nechtěli. Taková je smutná realita.
Já nehlásám ideál následování reklamy a snobismu, ale nemít na víc než na šusťáky od vietnamců a do restaurace ve vlastní zemi moci jít jen na pivo a kafe, to je fakt ubohost. A když takhle žije učitel VŠ - představte si tu ostudu, když za ním na návštěvu přijede třeba nějaký jeho kolega ze západní evropy - taky VŠ učitel, co si asi pomyslí. Ono vyučovat znalosti, to je ten nejhůře placený způsob, jak ty znalosti lze uplatnit. Mnoho studentů třeba na technice se stalo postupně asistenty a učili, aniž by mezi tím vůbec kdy měli nějakou praxi a pracovali jinde než jako studenti sami na té samé škole.
Ono nemít pomalu co do huby a zároveň se věnovat dobročinnosti - to nejde dohromady. Nejdřív musíte něco vydělat, abyste měli z čeho rozdávat.
|
| Aninabe |
|
(25.6.2003 18:37:28)
Sosane, máš pravdu že učit znalosti je ten nejhůř placený způsob jejich prezentace. Ale je tu i jiná stránka věci. Ve vysokém školství pracuje člověk vesměs s lidmi inteligentními. Kdo není schopný pochopit základní věci, je ze školy "vyčištěn". A právě tímhle kontaktem s chápavými a rozumnými si můj muž kompenzuje tu druhou práci - tam prezentuje své schopnosti taky, ale srážka "s blbcem" je často na denním pořádku. Když něco pětkrát vysvětluješ a dotyčná osoba si stejně stojí na svém, koupí soft za několik milionů bez ohledu na to, že je pro předpokládané využití nefunkční a pak se třeba diví (no jo, vy jste měl asi pravdu) - to nějakou kompenzaci potřebuje. Jinak v člověku narůstá frustrace...
A pokud to byla odezva na moji zmínku - tak nejde o dobročinnost, ale o veřejněprospěšnou činnost. To je velký rozdíl. Nechci tu dělat reklamu, jestli Tě to zajímá, podívej se na http://sweb.cz/wifi-kk1
|
| sally |
|
(25.6.2003 19:19:28)
no... já si myslím, že člověk se musí naučit být obojím. Bohatý člověk by se měl naučit (a pravděpodobně většina lidí zjistí sama), že životní štěstí není medvěd v garáži a norek ve skříni. A taky by se měli naučit, že učitel v otřískané rezavé škodovce není méněcenný (naopak).
No a ti chudší by se měli naučit nezávidět. Jestliže jsem si zvolila, že budu učitelem, tak mi je přeci od začátku jasné, že za dva měsíce prázdnin a kratší pracovní dobu (pokud vím, tak nomrální úvazek je asi 23 hodin týdně - a ne ve všech předmětech zaberou přípravy další hodinu - navíc když člověk učí v paralelkách, dělá přípravu jen jednou) - tj. spoustu volného času - platím tím, že nemám peněz. A jestliže nejsem se svou volbou spokojená, tak můžu jít dělat něco jiného. Je to jen o životních preferencích a o vlastním sebevědomí a schopnosti učinit svou volbu.
|
| Aninabe |
|
(25.6.2003 19:35:46)
Jen poznámka - prázdniny se týkají spíše ZŠ a SŠ. V rámci VŠ je to mnohem flexibilnější, taky to není o přípravách na hodinu a o odprezentování faktů, jako spíš o individuálních konzultacích, řešení projektů a grantů, vedení semestrálních a diplomových prací, účasti na vědeckých kongresech apod. A ta představa o důstojném VŠ pedagogovi nás s mužem opravdu rozesmála. Zavzpomínal, jak před týdnem na mezinárodní konferenci celá katedra včetně šéfa přišla na banket tu v tričku, tu v kraťasech (přes 20 lidí). Mimochodem, potkat jejich šéfa katedry na ulici, člověk by ho tipoval spíš na turistu než Doc.Ing.DrSc.. Kupodivu tím jejich práce neztratila na hodnotě, jejich výzkum je v republice raritní a mají všeobecný respekt. Samozřejmě mezi odbornou veřejností, asi ne mezi lidmi, kteří by se dívali hlavně na to, jak drahý má kdo oblek :-))).
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(25.6.2003 20:33:58)
Sosane, uznávám že pračka nebyl dobrý příklad. Nemáme ji nikoli proto, že bychom se jí cíleně vyhýbali nebo na ni neměli peníze, ale z ryze prozaického důvodu - v garsonce prostě není kam dát. :o) Na valše ovšem neperu, prádlo si pereme u tchánů. :o)
Nemyslím si, že je to s tím bohatstvím versus chudobou tak černobílé. Pro každého pojem "být chudý"(bohatý) obnáší něco jiného a každý má jiný způsob "prožívání" daného stavu. Já v životě nenakupovala u Vietnamců, v restauraci si dávám na co mám chuť, aniž bych se dívala na pravou stranu jídelního lístku, do svých koníčků jsem narvala neuvěřitelné peníze, poměrně dost jsem toho procestovala - za své, dokonce jsem kdysi sponzorovala dobročinný koncert (tedy, půlku, abych byla přesná), ale rozhodně si nemyslím, že bych byla BOHATÁ. To bychom momentálně nemuseli tvrdnout v garsonce. :o) Umím vydělat relativně hodně peněz, ale neumím žít tak, aby mi zbývaly. Momentálně se to učím, abychom z té garsonky mohli co nejdřív vypadnout. :o)
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(25.6.2003 21:31:50)
Monty, nedá mi to nereagovat, kdybych se v restauracích nemusela dívat na ceny v jídelním lístku, o penězích bych taky nepřemýšlela, já si prohlížím ceny i v nejlevnějším supermarketu, už chápu, proč je mezi oběma "skupinami" tolik nepochopení a proč vypadáme jako že jsme na prachy (to podnikatelské baroko mě dorazilo:o)).
E.
|
| Aninabe |
|
(25.6.2003 22:07:23)
Evelyn,
já myslím že se na to vlastně díváme stejně. Tvůj předchozí příspěvek byl velmi výstižný. To co jsi popsala považuju i já za normální běžné věci a je mi jasné, že u každé rodiny je to trošku jinak. Pro mě třeba není důležitá myčka nádobí, protože to dělám poměrně ráda, zato na druhou stranu mě hrozně irituje čekat na uvaření vody na čaj nebo uklidňovat vřískající dítě co chce svoje jídlo hned - a tak zase pro sebe považuju za základ konvici a mikrovlnku :-))). I postarší auto by se našlo, jen to beru tak, že všechno si pořizujeme proto, že nám to přijde momentálně důležité. Neohlížím se na to, co by sousedi řekli, kdybych to dělala tak a tak, je mi to upřímně jedno. Taky uvažujeme pro našeho 2,5-letého "škodníka" jako dárek ke 3.narozeninám počítač - potřebujeme nějaká nový hardware, ten starší už není reklamovatelný, ale není pro nás už příliš spolehlivý. Kuba nám stále hrabe na počítač, tuhle jsem ho přistihla že si ho sám zapnul, vyndal z mechaniky CD-čko a koulel si ho tady a hned vedle toho měl vybaleno asi 5 disket, připojovací kabel a wifi-vza pár tisíc. Vytahal taky kabely ze switche - to bych se mohla divit, že chvíli nešla síť. A tak ten počítač budeme brát jako něco, s čím Kuba už teď umí dost zacházet (jak ho na vteřinu spustím z očí, už někde surfuje), ví co je myš, klávesnice, monitor, od 2 let najde Enter, Escape, CaspLock i NumLock, ScrollLock i mezerník. Jednoduše to budeme považovat za takový chrast na hraní, který stejně na nic jiného už není. Ale nebudu to přece brát jako "něco" - že už ve 3 (!!!) letech bude mít vlastní PC. Bude to v zájmu zachování použitelného stavu našeho standardního PC, protože to Kubovo zacházení mu dost škodí. O tom to asi je - nakonec ten "standard" pro nás bude asi podobný, jen jsem se celou dobu snažila naznačit, že to je aspoň pro mě podružné a že podle toho lidi neposuzuju :-))). Dobrou noc, Jana
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(25.6.2003 23:49:12)
Jano, to jsem ráda, že jsme se nakonec dohodly, co je to standard:o). Já jsem do téhle diskuse začala psát hlavně proto, že kdykoliv tu někdo napsal, že do dětí se musí investovat a že na to aby měl hodně dětí nemá, hned ho spousta lidí podezírala, že je sobec a chce hromadit peníze. Myslím, že většině lidí šlo o tu hranici, pod kterou by nešli. Příspěvky typu, peníze nejsou potřeba, hlavně že se máme rádi mi připadají dost nedomyšlené, každý chce přece pro děti to nejlepší a jeho finance jsou nějak limitované.
Já osobně rozhodně neposuzuju lidi podle jejich majetku a neučím to ani moje děti, ale vím, že spousta dětí ve škole to dělá a někdy jsou hodně zlé, je to smutné, ale s tím nic nenadělám. Proto je mi líto špatně oblečených dětí, které nikam nejezdí a nic nemají a proto jsem se o nich zmiňovala.
E.
E.
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(25.6.2003 22:10:30)
Evelyn, opravdu myslíš, že je to nepochopení v tom? Moje máma je schopná kvůli rohlíku levnějšímu o desetník jet přes půl města, babička sbírá po sousedech odložený nepotřebný krámy, přitom ani jedna není nijak chudá, babička z pididůchodu ušetřila relativně dost peněz, matka má plat jen pro sebe, přítele cizince, který jí taky něco přispívá... to je prostě o povaze lidí, já neumím šetřit, neumím se dívat na ceny v supermarketu, a to i v dobách, kdy mám do toho žlabu výš.
Když mi bylo nějakých dvacet, měla jsem období, kdy jsem fakt neměla ani korunu, a ještě se dvěma přáteli, kteří na tom byli podobně, jsme prodávali po ulicích nějaké dětské knížky, co zbyly kamarádovi z dob, kdy měl nakladatelství... a když jsme si vydělali za den každý stovku, taky jsme si z ní nic nenechali, všechno jsme hned projedli a propili, protože na ty zadní kolečka nikdo z nás myslet neuměl. Potřebovala bych se to naučit a nejde to. :o) Prostě peníze vždycky rozfofruju, ať je jich kolik chce. Takže logicky nikdy nemůžu být bohatá. :o)
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(26.6.2003 0:07:13)
Monty, to srovnávání cen jsem myslela tak, že se dívám, abych si nekupovala zbytečně něco nesmyslně drahého třeba jen kvůli značce, pro levnější rohlík přes celé město nejezdím.
Krátce po osmnáctinách jsem se osamostatnila, tak už jsem si za ty roky zvykla neutrácet zbytečně jen od té doby, co mám děti, to hlídám víc. Oni Tě taky naučí:o))).
E.
|
|
|
|
| listopad |
|
(25.6.2003 23:42:15)
Jo a Monty jen na tak na okraj a jen v dobrém. Pozor na to s těma Vietnamcema, nemysli si, že tím že nenakupuješ přímo u nich se jejich zboží vyhneš. Přítel mé mámy v tom trochu dělal a nevěřila bys kolik českých obchodníků nakupuje v jejich velkoobchodech levně jejich zboží a prodává je pak třeba na Václaváku v butiku za nehorázný peníz! Zkrátka Vietnamskému zboží se jen tak nevyhneš...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(25.6.2003 23:46:34)
Alíku, to já vím, kamarádka měla obchod s textilem. :o) Já se oblíkám prakticky jenom v sekáči, mě móda nebaví a nechci chodit oblíkaná jako ostatní, a ani za hadry vydávat horentní sumy, takže mě sekáč plně uspokojuje. :o)))
|
| listopad |
|
(26.6.2003 0:01:07)
No vidíš Monty skvělý způsob, jak se vyhnout Vietnamskému zboží! Já myslím, že to jejich zboží se sekáče nemá šanci "dožít".
Jinak já se o módu taky nějak moc nezajímám, chodím hlavně pohodlně a u nás na vesnici mi to nijak zvlášť nevadí. Narozdíl ovšem od mé mámy, která se ráda hezky oblíká (je ochotna se kvůli 400m cesty do obchodu se vyfintit) a která na mě kouká v tomhle směru trochu "zvrchu" (nebo svrchu? to je tedy oříšek) a jako na chudinku, což mě někdy mrzí.
|
| alka, 3 děti |
|
(26.6.2003 8:27:35)
Alíku,
obávám se, že i tento nápad má své mezery. Protože i takové firmy jako Adidas či Nike šijí své zboží většinou v Asii (levná pracovní síla)......., takže stejně nevíš. A proč ti vlastně vadí vietnamské zboží? Mají už dnes nejen padělky, ale i vlastní vzory a střihy a jsou docela slušné a cenově přijatelné. Dají se koupit v kamenném obchodě, bez problémů civilizovaně zkusit i příp. vyměnit. Je zajímavé, že v českém obchodě se spíše snaží reklamaci neuznat za žádnou cenu, u Vietnamců (Číňanů,....) jsem nic podobného nepozorovala. Že by byli prostě jen lepšími obchodníky? A daňové úniky ? V kameném obchodě a s pokladnou na čárový kód? Takové podmínky má přece i český obchodník. Ahoj Alka
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(26.6.2003 8:43:18)
Alíku, moje maminka se taky ráda hezky obléká, tedy, podle svého vkusu (mě by třeba do pastelových barev nikdo nedostal), většinou u Vietnamců, ale do ničeho mi nemluví. Babička, která si koupila sukni naposled snad před dvaceti lety, ji pořád nutí, ať mi koupí něco "pěkného a nového", abych pořád nemusela chodit v hadrech ze sekáče. :o) Jí nevysvětlím, že se tam neoblíkám z nouze, ale z přesvědčení. :o)
Alko, mě třeba nevadí vietnamské zboží proto, že bych ho považovala za nějak "méněcenné", máš pravdu v tom, že Vietnamci mají určitě spoustu hezkého oblečení za rozumné ceny, mě vadí to, že to nosí kdekdo. A já se prostě nechci "potkat" za den 3x na ulici, navíc mám opravdu dost jiný vkus a žádnou aktuální módou se neřídím, takže u nich můžu kupovat leda ponožky. :o)
|
| listopad |
|
(26.6.2003 9:46:03)
Jo tak s těma maminkama to je někdy kříž, viď Monty. Moje to zase ví, že si to dovolit můžu, ale právě o to víc na mě v tomhle kouká opovržlivě. Jo a ještě k těm Vietnamcům, já jsem si tam teda vždycky koupila to co se mi zrovna zalíbilo a můžu říct, že jsem to většinou na nikom nevídala, asi si koupím vždycky to co už není in, nebo já nevím. No a pro malý děti jsou ty jejich levný trička a tepláčky atd. k nezaplacení. Trhaj to a špiněj, jak na běžícím pásu...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(26.6.2003 9:52:32)
Alíku, moje maminka to ví taky, ale ona prostě nechápe, že dokážu dát pětikilo za knihu a za svetr je mi to líto. :o) Že si pod tím pětikilem za svetr představím tu knihu a jdu si ho radši koupit za stovku do sekáče. :o)
|
|
|
|
| listopad |
|
(26.6.2003 9:36:44)
Mě Alko vietnamské zboží vůbec nevadí, to byla jen reakce na Monty. Já sama vietnamské oblečení kupuju.
|
|
|
|
|
|
|
| Vlnka | •
|
(25.6.2003 20:50:04)
Sosane,u většiny tvých příspěvků se dobře bavím.Myslím,že nechceš slyšet pravdu a pokud má někdo jinou zkušenost,stejně mu asi nevěříš.Jinak bys nepsal to samé stále dokola...Patřím také k těm neupraveným (nenalíčeným a nenaondulovaným) matkám,ale ne proto,že máme 7 dětí a 16 let jsem na MD.Kosmetičky a kadeřníky jsem k životu nepotřebovala nikdy,není to fin.nedostatkem-manžel vydělává 750Kč za hodinu(hrubého).Máme dům s pěti dětskými pokoji,malé a velké auto(Opel Vivaro),počítače a další vybavení.Děti chodí do všech kroužků,do kterých chodit chtějí a za měsíc letíme všichni na 14 dní k moři.Ale vím,že kdyby se naše životní okolnosti změnily a stát se to může komukoli,ať plánuje sebelíp,zvládli bychom i nutnost změn.Nejsme závislí na televizích,autech a dovolených.Troufám si tvrdit,že naše rodina by byla spokojená i v horších podmínkách,protože i ty jsme zažili a společně vše zvládli.Takže spokojenost a štěstí bych spojovala spíš se životním postojem než s financema.
|
|
|
|
|
| alka, 3 děti |
|
(25.6.2003 22:02:12)
Milá Simono,
a protože je takových víc, vyroste nám tu generace sobeckých, morálně pokřivených a v důsledku sociálně "hloupých" lidí. Těší mne na tom jen to, že první to pocítí rodiče těchto mazánků.......
Hodně úspěchů při výchově přeje Alka
|
| listopad |
|
(25.6.2003 23:22:30)
Opravdu Simono velice rozumný způsob, jak naučit děti mít ostré lokty. Jen jim dávej všechno co chtějí, na skromnost se samozřejmě vykašli, vychovávej je jako v bavlnce. No chci vidět až vyrazí děcko do světa, to se asi nebude stačit divit, nebo možná spíš ty, až se na tebe bude stále obracet, že by potřebovalo ještě to a ono.
Taky mě fascinuje, jak si myslíš, že pro dítě je lepší jet na dovolenou do hotelu a né pod ten strašný stan. Můj manžel měl v mládí oboje a řeknu ti, že v hotelu trpěl jak želva, nejšťastnější byl někde v klidu na opuštěné pláži, jen tak na divoko.
Ale asi to bude opravdu tím, že my jsme taky trochu jiní, taky takoví ti podivíni (jsem ráda Jano s Kubou že nejsme sami!!!) co žijí jen pro rodinu, s lidmi okolo se zas tak moc nestýkáme a pro nás je největší noční můrou, abysme stali tou ovcí ve stádu (s vlky výti teda nebudeme, i když s nima musíme žíti). Jo a Jano s těma džínama, který ti chtěli rodiče koupit, protože je mají všichni a tys je právě kvůli tomu nechtěla...no jako bych slyšela svýho manžela, myslela jsem, že je můj manžel ojedinělý případ, ale jsem opravdu ráda že nejsme sami.
|
| listopad |
|
(25.6.2003 23:26:07)
P.S.V poslední době např. takhle nesnášíme takové ty houpačky pro tři lidi se stříškou, mají je snad všude kolem na zahradě, aby byli nejspíš in. Nevěřím tomu, že je zrovna začli všichni tak náhle potřebovat...
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(25.6.2003 23:37:25)
Už jsem tady toho napsala dost, ale ještě jeden "demonstrační" příklad z praxe.
Moje sestra z matčina II. manželství. Typický rozmazlený jedináček, velmi chtěné dítě, od narození měla VŠECHNO co šlo - když frčely koníci Pony, měla jich deset, když frčely panenky Barbie, měla jich osm... dodnes si pamatuju, jak si máma nahrávala na kazeťák její dětské žvandy a mj. tam sestra na otázku "Co je tvoje maminka?" odpovídá "Otoťině" (otrokyně). Když jí bylo šest, rodiče se rozvedli. A začal boj o to, kdo dá víc, kdo ji vezme na lepší dovolenou, koupí lepší šaty, hračky... ve 12ti letech šla dobrovolně k tatínkovi, protože maminka jí odmítla koupit psa a tatínek jí ho koupil. Měla vždycky všechno, ale ani jeden z rodičů se o ni nezajímal jako o člověka. Nerozuměli jí. Ani se nepokusili. Když jí bylo patnáct, řekla mi, že rodiče jsou od toho, aby platili. Že jsou "kasičky na dvou nohách", jak jsem to už dřív použila. Když jí bylo šestnáct, dala se k partě, kde se chlastalo, braly drogy, vykrádaly auta... nedodělala ani střední školu, chodila po psycholozích... dneska se zaplať pánbůh dala jakž takž dohromady, ale s oběma rodiči má vztahy na bodě mrazu. Matka se s ní nebaví, otec si před ní zamyká své věci.
Myslím, že by dneska určitě dala přednost dovolené na Šumavě, méně luxusním kalhotám a "falešné" Bárbíně, jen kdyby mohla mít milující, chápavé rodiče, se kterými si bude moci povídat o svých problémech, ke kterým bude moci přijít, když ji něco trápí a ne jen pro další a další prachy.
Nechci samozřejmě generalizovat, jen že takové věci se TAKY stávají.
|
|
| Aneka_ |
|
(26.6.2003 9:20:53)
Martino s Martínkem- ano, s tou rodinou se bavím normálně. Nikdy mi nic neprovedli a já nejsem ten typ, co přestane být známým pro člověka jen proto, že ....
Ale zase na druhou stranu, nikdy jsem nikomu nezasahovala do jeho potíží. Asi je to chyba a mnohdy bu pomoc byla na místě, ale pokud mne o ni nikdo nepožádá, nedělám to. Ta dívenka je už přijatá na rodinku. Konzervatoře se vzdala i přes veliký nátlak učitelky z lidušky. Vím, že právě ona se snažila za ni bojovat a když to nesvedla ona, pak já teprv ne.Neznám pravidla přijetí a setrvání na konzervatoři, nevím, co se platí a co ne. V této chvíli jsem já sama nemohla nijak pomoci. i když s rukou na srdci musím konstatovat, že jsem se o to (mimo domluvu) ani nesnažila. No nejsem ten typ. Té dívenky je mi líto............
|
|
|
|
|
| Zuzava* |
|
(30.6.2003 12:51:05)
Já neříkám, že rodiny s více dětmi to finančně nemůžou zvládat. Pokud ano, pak není o čem mluvit. Já mluvím o tom, že je rozumné si (kromě emocí - já další dítě chci) promyslet jestli je to i finančně reálné. Jestli další dítě v rodině by nevystrčilo celou rodinu kamsi na okraj společnosti. Jestli, i při určité skromnosti, kterou nekritizuju, naopak chválím, bude ta rodina dál schopná žít tak, že se nebude příliš lišit od ostatních takzvaně normálních rodin.
Jestli děti, a tady opakovaně zdůrazňuju, že se to týká spíš těch odrostlejších, si budou moct realizovat svou potřebu splynutí s vrstevníky, kterou pro zdravý vývoj potřebují, aby se mohli pak oddělit a jít životem svou vlastní cestou. O to tady jde, a lidi, co si myslí, že "jsme bohatí, protože se máme rádi" , mají další a další děti a úplně pominou, že jim nestačí peníze ani na ty děti, co už mají, pominuli důležité hledisko života, a víceméně se dá říct, že tím svým dětem, i když věřím, že je milují, uškodili, zkomplikovali jim další život.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(30.6.2003 13:58:10)
Zuzavo, to je výstižně napsané, splynout s vrstevníky a pak se oddělit a najít si vlastní cestu. Tohle ale někteří nechápou. Asi jsou to buď rodiče menších dětí (těm vážně k dobrému pocitu stačí, že se na ně maminka usmívá a je hodná), nezajímá je, že třináctileté dítě má už jiné potřeby.
Nebo jsou to lidé, kteří se dobrovolně rozhodli jít jinou cestou než většina a neuvědomí si, že dítě (puberťák) už nemá jejich zkušenost která je k tomu přivedla a vnímá jen tu izolaci a odlišnost.
E.
|
| Sosan | •
|
(30.6.2003 14:13:35)
To s tím zařazením mezi vrstevníky (komunita huličů trávy je stejně uniformní stádo jako cojávím komunita sportovců či komunita techno-párty pařičů) je jasné - toto období asi žádného rodiče nemine. Ale je-li schopna rodina rozumně existovat s malými dětmi z jednoho platu, až ty děti dorostou do puberty, budou už mít zaměstnání oba rodiče a dva platy a věřím, že i ty zvýšené nároky svých adolescentů zvládnou aniž by to jejich děti psychicky poznamenalo. Tím samozřejmě nemyslím velkochovy typu 4 děti vlastní a k tomu 3 adoptované nejlépe postižené a všichni žijí spokojeně někde na salaši za 7000 měsíčně.
|
| Zuzava* |
|
(30.6.2003 14:19:17)
Sosane, když máš děti postupně, tak taky nemusíš mít pak dva platy....A roli hraje celá doba, ne jen ty poslední roky v pubertě!!
|
| Sosan | •
|
(30.6.2003 14:40:48)
Náklady na 3 malé děti rozhodně nejsou jako náklady na 1 dítě krát 3. Většinu oblečení a hraček i ostatního miminkovsko-batolecího vybavení děti dědí po sobě. Takže nekupujete všechno znova. Pleny také nepoužívá nikdy víc než jedno dítě současně, takže tam jsou náklady taky konstantní. U starších dětí se to ale změní. Už začnou hrát roli dražší věci - lyžařký vlek budete plati x3, matějskou x3, horská kola x3, lyžařské vybavení x3... U dětí starších je myslím nutné počítat s tím, že příjem rodiny bude muset být vyšší než dokud byly děti malé. Jestli se mýlím, tak mě někdo poučte, kdo s tím máte zkušenosti. Byl bych ale nerad, kdyby moje děti museli prožívat to utrpení jako já, když jsem jako dítě jezdil na zděděných načerveno natřených lyžích s kandahárem bez hran a ve šněrovacích lyžákách na sjezdovce. To byl takovej masochismus, že si to neumíte představit.
|
|
|
|
| Zuzava* |
|
(30.6.2003 14:20:36)
Evelyn, bravo! Trefa do černého!
To bych dala jako povinnou četbu!!!!
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(30.6.2003 19:34:41)
Jestli děti, a tady opakovaně zdůrazňuju, že se to týká spíš těch odrostlejších, si budou moct realizovat svou potřebu splynutí s vrstevníky, kterou pro zdravý vývoj potřebují, aby se mohli pak oddělit a jít životem svou vlastní cestou. O to tady jde, a lidi, co si myslí, že "jsme bohatí, protože se máme rádi" , mají další a další děti a úplně pominou, že jim nestačí peníze ani na ty děti, co už mají, pominuli důležité hledisko života, a víceméně se dá říct, že tím svým dětem, i když věřím, že je milují, uškodili, zkomplikovali jim další život.
Zuzavo, takže to mám chápat tak, že máme ustupovat dětem, aby nebyli nedej Bůh něčím výjimeční v kolektivu? Že je správné, když se rodiče buďto vzdají své "společenské" odlišnosti nebo rodičovství samotného? Asi jsem se svým názorem dost osamocená, ale mě se unifikovaná společnost nelíbí, byť chápu její výhody v konzumní společnosti - tzn. princip, na jakém je vytvářena. Jenže já se prostě sežrat nenechám a i když je mi víceméně šumafuk, jestli moje děti budou právníci nebo popeláři, ve skrytu duše doufám, že budou mít alespoň podobný postoj. Že se nebudou chtít stát poslušnými klienty PR agentur a otroci spotřebního božstva. Ano, jsou mi milejší lidé, kteří se sedmi dětmi pěstují kozy na farmě v Krkonoších než ti, kteří se ládují kuřecími stehny v Paláci Flora a vůbec jim přitom nedochází, jak necitlivě je ta stavba umístěna, že si perou nácky v těsném sousedství hřbitova.
Z jistého hlediska není rozdílu mezi socialismem a "spotřebismem" - oba systémy chtějí mít všechny lidi stejné, aby si udrželi moc. A proto se mi oba eklují.
Nejsem moc člověk do přírody, jsem těžký alergik, takže na tu farmu s kozama nepojedu. Ale podrobovat se diktátu reklamy a módy prostě NEBUDU. Problém, o kterém mluvíš, jsme si vytvořili sami, protože MY jsme společnost. A pokud MY přikládáme zbytečně vysokou pozici v žebříčku hodnot nedůležitým věcem jako jsou mobily nebo značkové hadry, nemůžeme se divit tomu, že svět je takový, jaký je.
|
| Corra | •
|
(30.6.2003 19:55:01)
posuzovat(nebo se rozhodovat,jestly se budeme bavit)někoho,jenom podle toho,co má a servírovat našim miláčkum vše až pod frnáček,jenom aby náhodou nebyli méněcení se mi zdá hodně uvalené.Takhle jsme si některé naše děti vychovali sami.Jak si poradí v samostatném životě,kde jim nikdo nic zadarmo nedá?A mimochodem,máme možnost nakupovat oblečení jedné renomované značky přímo od dealera, a co ve značkových obchodech stojí 300 a více,nakupujeme už od 100 Kč.
|
|
| Lucajda, Vojta a Petruška | 
|
(30.6.2003 20:22:35)
Monty úplně osamocená se svým názorem nejsi. Už máme i tu kozu :))). Ale mimčo teprve druhé na cestě :).
|
| Lucajda, Vojta a Petruška |
|
(1.7.2003 18:31:02)
Monty díky :) vím to pár dní. Další pasáček na naši kozí farmu ;). Teď řešíme jméno, takže se brzy přijdu poradit do Volby jména.
|
|
|
| Sylvie | 
|
(30.6.2003 20:53:49)
Taky s Monty souhlasím. A myslím, že nás tu je relativně dost, což mi dodává naději, že tak úplně "mimo" moje děti nebudou :o)
S.
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(30.6.2003 22:37:37)
Monty a ostatní,
reakce sice byly pro Zuzavu, ale snad to nevadí:o). Myslím si, že dítě má v určitém věku potřebu bojovat proti světu dospělých a spojit se s nějakou skupinou svých vrstevníků. Nosí podobnou módu, podobně se chovají, navštěvují určité podniky atd....... Když si projde tímhle obdobím, rozhodne se, jak bude žít dál. Je škoda tuhle zkušenost mladým nedopřát a rovnou je chtít ze společnosti vrstevníků vyřadit. Já jsem si tou uniformitou prošla, pak jsme měli s manželem období, kdy jsme neměli televizi, místo sedací soupravy byly polštáře na koberci, 2x denně jsme cvičili jógu apod. Po revoluci jsme začali žít úplně normálně, máme dvě děti normálně zařízený byt, většinu času trávíme s dětmi nebo nutnou prací, reklamy nesledujeme. Všechna období mi něco dala a myslím, že kdyby mi např. v období uniformity někdo nalinkoval, že budu jiná a pojedu na farmu pást kozy (nadsázka), dost by mě to ochudilo.
E.
|
| Sosan | •
|
(1.7.2003 12:14:50)
Jednou jsme takhle seděli v práci, bylo už k večeru a byli jsme utahaní, pořád nějaký problémy u zákazníků, stres, spousta práce. A tak říkám, jak by to bylo krásné, kdybychom místo toho byli někde v horách na salaši a nebyly tam žádný počítače.
Kolega se zamyslel a říká: "No, to se ti zdá teď. Ale nemysli, voni toho baču ty jeho ovce určitě taky pěkně serou."
Co myslíš, Monty?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(1.7.2003 12:29:29)
Sosane, každého jeho život čas od času sere. S tím se nedá asi nic dělat. :o) Jenže pro to ho nebude měnit ani bača, ani ty. Potřeba změny obvykle nevyplyne z jednoho "nasrání", ale z dlouhotrvající nespokojenosti. :o)
A stejně tak určitě každého puberťáka čas od času nasere život jeho rodičů nebo rodiče samotní... ale že by si kvůli tomu sbalil kufřík a šel zaťukat na dveře dětského domova? :o)
Souhlasím s tím, co napsala Šárka. Není důležité, jestli žijeme na salaši nebo ve vile 20+3. Je důležité, jak jsme se svým životem celkově spokojeni, jak se cítíme a v jakém duchu své děti budeme vychovávat.
Kdyby někdy přišel mlj syn s tím, že jsme socky, protože nemáme auto, nebudu před ním lomit rukama a plakat, že jsme na tom opravdu špatně, ale zato se máme všichni rádi. Řeknu mu, že ho nemáme proto, že prostě necítíme potřebu ho mít, ale až on bude dospělý, může si klidně koupit aut třeba deset, když si na to vydělá a bude mu to přinášet uspokojení. :o)
|
|
| Karca 1 | 
|
(1.7.2003 12:37:11)
Kazdy ma nekdy pocit, ze by jeho zivot mel byt jiny a nekde jinde. Nekdo ma ten pocit porad , casto nebo jen nekdy.
Na druhe strane je dobre byt hrdy na to co clovek vytvoril a ceho dosahl, AT JE TO COKOLIV, muzeme se i na veci, ktere nam pripadaji male a bezvyznamne podivat pozitivne a zjistit, ze nas zivot je bezva.
|
| Vendula (tři děti) | •
|
(2.7.2003 14:58:53)
Ten pocit, že bych chtěla být někdo jiný a někde jinde mám pořád a protože jsem v životě zvorala spoustu věcí, nedovedu být na sebe hrdá.
Co člověk to jiný názor a jiná zkušenost, takže si Sosan asi nevybere, zda tři děti nebo zůstat u dvou… Pokud ale k těm třem přeci jen dospěje, ať nikdy manželce nepřipomíná, o kolik peněz přišli, když byla na mateřské…
Mám tři děti a nepřipadám si jako houmlesák od popelnic.Taky si myslím, možná si fandím, že nemám IQ tykve (vydlabané). Po pěti letech opět v zaměstnání jsem snad vyrostla i z pocitu, že neumím nic jiného, než se bavit o papání a kakání. Děti mám s docela (alespoň pro mne, je mi jasné, že Myšák si se ségrama moc nepohraje) dobrým věkovým odstupem - holky jsou od sebe tři roky, Myšák od nejstarší 9 a mladší 6 let, na mateřské jsem byla poprvé ani ne šest let (hrůza) a podruhé tři roky. Měla jsem pak ale co dělat, abych sehnala místo, nebýt „známosti“, tak nevím, nevím. Můj muž je workoholik a moc ho doma nevídám. Sama mám taky poměrně náročnou práci a přes týden méně času, než by mi bylo milé.
V době, kdy jsem byla s Myškou na mateřské jsme si konečně mohli začít budovat vlastní bydlení, zadlužili se u Modré pyramidy, nakoupili vlastní domácí spotřebiče a tak vůbec. Takže je co dohánět. Ačkoli korunku obracím, dá se jet i na zahraniční dovolenou. Samozřejmě ne na Tahiti. Jezdím sama s dětmi, tatínek se programově odmítá účastnit. Teď by se opět zredukoval počet účastníků – sedmnáctiletá dcera jen těžko pojede někam s maminkou.
Ovšem loňské vyplavené stany v Chorvatsku mne utvrdily v tom, že zahraniční dovolená nemusí vždy být to pravé ořechové a že bych ji klidně vyměnila za léto strávené s partou u táboráku. Kdyby bylo s kým. Jsme totiž taky taková rodina „na okraji“ (závidím Janě s Kubou, že ji samota netrápí a rozhodla se pro ni dobrovolně), ačkoli děti jsou v pohodě, mají přehled a jsou in. To spíš já jsem ta černá ovce, outsider od puberty.
Všechna tři dítka mají mobil – sice z druhé ruky, ale pokládám mobil za prostředek komunikace a ne za módní doplněk. Taková Nokia 5110 taky udělá svou službu a je menší pravděpodobnost, že jí dítku někdo ukradne. Taky nemají mobil proto, že ho mají „všichni“, ale proto, aby byly na příjmu, kdyby se cokoli přihodilo.
Máme počítač na kterém jdou hrát hry (pirátské kopie či dema z počítačových časopisů), máme net. Nenosíme značkové oblečení. Já bych se stejně do ničeho nevešla a holky momentálně preferují styl a’la drban. Nebo si z kapesného ušetří na triko Metallica. Na věci, na které je reklama jsem poněkud alergická (též kromě Arielu, ten vypere i krev, což většina jiných prášků neumí) a nejstarší ratolest už přestala prohlašovat, že to, na co není reklama, neexistuje…
Děti mají kola, lyže (zatím ne carvingové), lyžují v Poniklé, která sice není v Alpách, ale je zde deset jízd za stovku a žádné fronty u vleku.
Průšvih je, když se sejdou platby za flétnu, judo, kreslení, tancování… A když chci Káče koupit alespoň helmu a chapsy na ježdění… Jenže děti by měly dělat alespoň něco, co je baví.
Taky je průšvih, když nastane čas nákupů zimního či jarního oblečení – bundy a boty. Teď už je hej, holkám noha neroste, ale mladý má pomalu každého půlroku nové boty, i když teď už je to také lepší.
S předáváním si oblečení to u nás moc nevycházelo, obvykle to, co jedné bylo v zimě, druhá do toho dorostla v létě.
Když babičky pomůžou, dojde i na školu v přírodě nebo letní tábor. Ten ale není moc populární, takže až zas tak často nehrozí.
Podtrženo sečteno, kdybych měla možnost vrátit čas, spoustu věcí bych chtěla udělat jinak. Jen nevím, jestli bych zredukovala počet dětí, protože bych jaksi neuměla určit, s kterým nemám počítat.
|
| Sosan | •
|
(2.7.2003 15:07:31)
Moc díky za názor. Jen by mě zajímalo, máš-li náladu se o tom bavit, kým a kde bys teda chtěla být, když máš často takový pocit?
|
|
|
|
|
| listopad |
|
(1.7.2003 12:36:50)
Ale Evelyn Monty vůbec nepsala, že by chtěla své děti násilím vyřazovat z kolektivu a nutit jim své myšlení, pokud vím tak dokonce psala, že když její dítě bude mít potřebu jezdit do hypermarketů, tak jej tam pošle s babičkou.
Já sama osobně bych jen nerada své děti podporovala v tom, aby se chovaly jako ostatní, oblékaly jako ostatní jen proto, že to tak ostatní dělají, ale proto že to sami chtějí. Takže jestli naše dítka za námi přijdou s tím, že něco chtějí a jako důvod proč udají - protože to mají i ostatní, tak to prostě nebudem brát jako důvod a tu věc jim nekoupíme. Nehledě na to, že si taky myslím, že ty hmotné věci opravdu nemají takový vliv na začlenění do kolektivu. Já sama jsem nechodila nejlépe oblékaná (mamča na to neměla), a ačkoliv se ke mě chovali děti nejprve odměřeně, později když mě poznali, jsem zapadla úplně v pohodě. Tak to bylo i na střední škole, kde jsem to byla nakonec já, kdo vymýšlel co bude naše parta zrovna podnikat. A takové ovečky, které dělaly to co ostatní byly prostě někde vzadu, jelikož ty se jen přizpůsobovaly okolí.
|
| xxxxxxxy |
|
(1.7.2003 12:45:19)
Alíku nebyla bych tak tvrdá na děti. Když mi přijde dcera s tím, že chce zvonáče, protože je má její kamarádka, tak jí je nekoupím, protože udala špatný důvod? Výsledek - příště si pro tebe vymyslí lepší důvod. Jenom ty děti naučíš lhát.
samozřejmě, chce to míru. když má funkční dva roky starý mobil, tak jí nebudu kupovat ten nejnovější, aby ses ním mohla ¨vytahovat. To ať si na něj hezky ušetří sama. Ale když je např. móda zvonáčů, tak jí nebudu nutit chodit v mrkváčích, aby vypadala jako blbeček (pokud v nich nebude chtít chodit z recese sama) a ty zvonáče jí koupím (možná ne ty nejdražší, ale průměrné kategorie)
|
| listopad |
|
(1.7.2003 20:54:26)
Nevím Heluško čím ty děti naučím lhát? Tím že po nich budu chtít pádné argumenty pro to co chtějí? Ty se snad vylhat nedají (těžko bych jí asi věřila, že ty zvonáče jim nařídila ředitelka a nesmí se bez nich chodit do školy). Takže pokud přijde s tím, že ty zvonáče se líbí JÍ SAMOTNÉ, tak jí je ráda koupím (pokud už nebude mít podobných "potřebných kalhot" plnou skříň. Ty zvonáče ale nebyl nejlepší příklad (tam se moc důvodů vymyslet nedá), myslela jsem samozřejmě nějaké nákladnější věci, jako třeba už tolik omýlaný mobil apod. Pokud ten bude chtít jen pro to, že ho mají ostatní a nebude sama vědět proč ho vlastně potřebuje, tak se na mě nezlob, ale tenhle trapný argument mě nepřesvědčí k tomu, abych jí ho koupila.
Tato debata už se asi opravdu ale zvrhla v takové slovíčkaření a tahání se za slovo a přitom si myslím, že oba tábory se vlastně vesměs shodují. Důležité pro děti je přístup rodičů a zárověň samozřejmě také finance, protože ze vzduchu se žít nedá. Pravda trochu se akorát lišíme v tom, jak vysoký standart je potřeba k spokojenému životu. Někdo si myslí, že se děti neobejdou třeba bez zahraniční dovolené a někdo si zase myslí, že dětem stačí i daleko míň, pokud se jim to správně podá a pokud jsou dostatečně sebevědomí i bez podobných "berliček". Všichni se ale jistě schodnem v tom, že počet dětí by si měl každý naplánovat právě podle svých představ a možností a ne to zkoušet, co ještě vydržíme a pak si stěžovat, když to "přepískneme".
P.S. Ten autobus snad Sosane potřebovat nebudem, myslím že ta dodávka by mohla stačit.
P.P.S. Ty svoje příspěvky o tom, že nám stačí raději dovolená pod stanem apod. jsem nepsala proto, abych si uhájila to svý a v skrytu duše záviděla ten kožich. Já mám např. možnost výběru, ten kožich si dovolit můžu i tu leteckou dovolenou, ale já to ke svému štěstí prostě nepotřebuju.
|
| Zuzava* |
|
(9.7.2003 15:53:51)
Alíku, a jak zhodnotíš, jestli je ten důvod dost dobrý? Pro mě to, že se dítě chce mezi vrstevníky cítit dobře (a nellišit se třeba v módě) JE dost dobrý důvod. Je mi líto tvých dětí jestli ty rozhoduješm jak se mají cítit a jaký mají mít důvod...
Jistě, pokud už dcera dobré kalhoty má a chce další, pak třeba řeknu ne. Anebo jí koupím druhé, proč by ne, když na to mám a žádný jiný důvod tomu nebrání?
Víš, možná jsem moc ostrá, ale připomíná mi to moji matku, která mi taky často tvrdila, že tohle nemůžu chtít (chtěla jsem), to mi nemá proč být líto (a ono bylo), to mi nemá co vadit (a vadilo)...
|
| Lucajda, Vojta a Petruška |
|
(9.7.2003 16:30:52)
Zuzavo, opravdu mi připadá, že jsi často zbytečně radikální. Myslím, že dokud s Alíkem a jeho rodinou nebydlíš, nepřísluší ti hodnotit jak šťastné či nešťastné jsou či budou její děti. Plno věcí se zde říká v nadsázce a to větší či menší. Já například OPRAVDU nebydlím na kozí farmě. Nechci zde rozpoutávat diskuzi, která už, zdá se, nikoho moc nezajímá, protože sklouzla od tématu velmi daleko.
Dopřávej svým dětem kolik myslíš, že je rozumné a my, co myslíme, že to až tak nutné není to zkrátka uděláme jinak. A hodnocení, co je lepší, necháme na našich a tvých dětech, co říkáš?
|
|
| listopad |
|
(10.7.2003 10:34:36)
No Zuzavo ty mi abych pravdu řekla zase připomínáš mojí matku. Ta mi taky pořád říká vždycky když vyžaduji po dětech nějakou disciplínu, že to dělám špatně a jak jsem špatná máma apod... Nejradši mám, když mi to říká přímo hned a před nima (to se pak pěstuje respekt, že?) No jo ale když za mnou přijdou s tím, že chtějí ten den třeba už třetí sladkost, to jsem tedy strašná máma, že jim to nedopřeju, že jo. To ty bys to vyřešila jinak, že? S úsměvem bys jim koupila vše co chtějí ano aby chudáčci náhodou neměli pocit, že na to nemáme, že? Sakra to ale nevidíte, že jím tím vlastně ubližujete?
A s těma kalhotama, já jsem psala, že když už jedny bude mít, že jí druhý nekoupím? Asi si špatně četla milá Zuzavo, já jsem psala že pokud už nebude mít jiných kalhot "plnou skříň" a jí se budou líbit tak jí je koupím. Vám se vejdou do skříně jen jedny kalhoty? A to mi tu kážeš o životní úrovni? Neboj se nejsme na tom tak špatně, máme na víc jak dvoje kalhoty.
Jinak taky nevím, jak si přišla na to, že hodlám za své děti určovat, jak se mají cítit, co se jim má líbit a co jim má vadit? Tím že je chci naučit to, že pro ně nemá být každá věc samozřejmostí? Že oni řeknou, chci tohle (a tím už poněkolikáté opakuji že nemyslím ty kalhoty, ale něco dražšího) a já jim to poběžím hned koupit, aniž bych se zeptala proč to chtějí, aniž by se mě oni sami nesnažili přesvědčit nějakým rozumným důvodem, že tu věc opravdu užijí (a ne že ji budou jenom nosit za pasem, aby se mohli vytahovat). To by mohli taky za týden přijít s tím, že tahle věc už je nebaví a že teď by potřebovali něco jiného a pak by mohli dodat větičku, která by na tebe vždycky zabrala - já se chci v kolektivu cítit dobře a šup a měl by to doma co? Mimochodem, ale ty jim přece taky nekoupíš poslední model Nokie i když ti chudáčci budou úplně méněcenní, když je ti ostatní budou mít. A počkej až budou tvoje děti v partě (aby zapadli tak vybaveni mobilem, notebookem a kdoví čím ještě) a ta už nebude vyžadovat jen hmotné věci a řekne třeba abys zapadl, tak běž a zmlať támhletoho psa! Ty bys to svým dětem ale asi schválila, vždyť by se mu jinak posmívali, že je srab.
Mimochodem, když to moje dítko třeba u mojí mámy spí a druhý den přijde, řeknu ti je z ní pěkně rozmazlenej fracek (moc se omlouvám za ten výraz, ale nevím jak jinak to nazvat - včera ji zrovna babička hlídala a dneska je s ní teda opravdu k nevydržení).
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(1.7.2003 12:55:31)
Alíku,
já jsem úplně původně reagovala na to, že je hezké mít hodně dětí, ale že kromě lásky jsou potřeba i peníze. Podle mě, když má někdo hodně dětí a k tomu běžný příjem, nutně těch šest nebo i víc dětí vyřadí z toho, co by mohly s vrstevníky podnikat, ale potřebují na to peníze. Myslím, že mezi silně konzumní rodinou, žijící podle reklam a rodinou se šesti dětmi žijící na pokraji bídy je ještě spousta běžných rodin. To, že nechci žít na hranici chudoby neznamená, že si kupuju značkové oblečení(nikdy jsem kromě riflí nic takového neměla) nebo že z dětí dělám reklamní panáčky. Ale taky nechci, aby si na moje děti někdo ukazoval, jak vypadají nemožně. Asi to neumím dobře vyjádřit.
S tím oblečením a ostaníma "nezbytnostma" jsem já osobně měla problémy asi i proto, že jsem měla malé sebevědomí a tohle mi nepřidalo.
Zdravím a končím:o).
E.
|
| xxxxxxxy |
|
(1.7.2003 13:00:23)
já vůbec nechápu, že někdo popírá potřebu určitého množství peněz pro děti. Když jde skupinka dětí např. na kolotoč a jedno dítě s nimi jít nemůže, protože mu rodiče nemohou dát peníze, jak se asi cítí? Myslí si snad někdo, že kamarádům řekne: "na kolotoč nemám, ale zato mám šest bratříčků a sestřiček a všichni se máme hrozně rádi, heč" ?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(1.7.2003 13:11:23)
Když já mám pořád pocit, že ty děti, co doma nemůžou dostat na kolotoč, jsou spíš mýtické bytosti než skuteční smrtelníci. O tom mi vyprávěla babička, která je ročník 1926 - nemohla jít do kina, protože na to nebyly doma peníze.
Nějak jsem tu nezaznamenala (kromě Anečina příkladu chudé rodiny z jejich vesnice) žádná fakta "z druhé strany". Asi je to logické, protože chudí lidé nemají doma Internet, ale bez nějakého konkrétního vyjádření matky nebo otce, kteří nežijí na samém "dně" společnosti, mají přibližně stejné vzdělání a možnosti jako my, co tu debatujeme a přesto nemůžou dát dětem na kolotoč. Protože jinak děláme účet bez hostinského. Je jasné, že průměrná rodina se se třemi dětmi bude muset trochu uskromnit a omezit, ale že by to bylo tak drastické, jak tu popisujete, to se mi přece jenom nezdá...
|
| xxxxxxxy |
|
(1.7.2003 13:19:13)
no Monty myslím, že u většiny rodin to skutečně tak drastické není, ale občas se takové případy vyskytnou (někdy rodiče dát nemohou, jindy možná nechtějí, kdo to posoudí). Kamarádka učí na specielní škole (hyperaktivní děti, dyslektici apod.) a někteří rodiče dětem nezaplatí ani plavání s ostatními, takže pak učitelky nevědí, co s těmi několika dětmi dělat, když nemají zapalceno, ale ve škole samy zůstat nemohou. Rodiče se hájí tím, že na to nemají. U nás ve školce zase některé deti "nemohou" chodit na angličtinu, která fakt není drahá. Někdo tady na rodině popisoval, jak šampon proti vším za 200 Kč naprosto rozbil rodinný rozpočet. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že když jsem čekala první dcerku a manžel nepracoval, několik měsíců jsem skutečně neměla peníze na nic, v nejhorších dnech třeba 20 Kč na jídlo na den. tak jsem šla do krámu a koupila za 5 Kč hrách a za deset Kč bochník chleba, za zbytek cibuli a celý den se jedla hrachová kaše. Když teď v Kauflandu nakupuju za 1500 Kč na týden (a ještě v týdnu dokupuju pečivo a jiné drobnosti), tak se tomu směju, ale tehdy to tak veselé nebylo. Souhlasím s tím, že většina takových lidí nemá internet a svojí zkušensot nám nepopíše.
|
| xxxxxxxy |
|
(1.7.2003 13:26:14)
jo ještě jsem si vzpomněla na jednoho známého, který mi vykládal, jak po něm manželka chtěla posledních 15 Kč, co měl na autobus do práce, aby mohla koupit chleba pro děti, a on pak chudák musel jet stopem a přijel pozdě. (o pár měsíců později ho opustila, čemuž se hrozně divil). Takových rodin je docela dost, i když možná v řadě případů nejde o trvalý stav, ael třeba o přechodnou krizi. I když jsou třeba tři roky "přechodná" krize?
Je fakt, že třeba v okruhu našich známých teď nikdo takový není, ale to je tím, že se ¨každý stýká se sobě rovnými.
|
|
|
| Petra 6kluků,26tt. | •
|
(1.7.2003 14:56:31)
Již několikrát jsem se do vaší diskuse zapojila , nevím co k tomu napsat, přejete si zkušenosti,já podle toho co jsem si tu přečetla bych řekla, že částečnou pravdu mají oba tábory. Pokud chcete mít děti šťastné musíte jim dopřát , alespoň takový standart, jaký mají jejich vrstevníci, zatím jsem se nedostala do situace, že by děti trpěly tím, že je jich tolik, ale to pochopitelně neznamená , že se to nemůže stát,je pravda, že když čtyři starší jeli na ŠvP a jeli všichni v jednom termínu a kdyby si ještě řekli o peníze na kolotoče, tak by je prostě nedostali, je to otázka toho co je pro ně momentálně důležitější, když chtěli mobil , dostali ho , né najednopu, ale postupně, nebyl to pochopitelně nejnovější model Nokie , ale byli spokojeni.Těžko zde mohu popsat to , jak žijeme a pravda je , že nejsme rodina žijící na vesnici, bydlíme v Praze, ale můžete mi věřit, že se naše děti nijak neliší od svých vrstevníků a ani nijak nevybočují z řady.
|
|
| irena (Míša5/00+Maruš3/03) | 
|
(1.7.2003 20:49:27)
Monty a ostatní, NEJSME MÝTICKÉ BYTOSTI :o))) – a nejsme podle všeho ani velká výjimka.
Máme sice děti jen 2, ale můžu dobře popsat případ naší rodinky i pár kamarádů (tj. my+asi 2 spřátelené rodiny, obě se 3 dětmi). Jsme původem Pražáci, žijeme v Liberci a musím říct, že ten rozdíl v příjmech a zaměstnanosti tu JE. Jsem 3 roky na mateřské, muž dělá v nemocnici (lékař) a náš úhrnný měsíční příjem na rodinu (cca 13 tis.) nedosahuje poloviny platu ani 1 z našich sourozenců, kteří děti ještě nemají. Asi jsme si špatně vybrali bydliště i povolání :-) Pohybujeme se na hranici sociálního minima – někdy těch pár stovek soc. příplatku dostaneme, někdy ne (minule za to „mohlo“ to, že muži v práci přidali – asi 1000,-Kč odměn :-))
Nechci hořekovat, protože do chalupy u lesa jsme šli dobrovolně a nelituju toho! Fakticky ne. I když příjem nám stačí jen na základní věci, nového nemůžeme kupovat prakticky nic (nebýt darů od příbuzenstva, např. velmi příjemné potravinové injekce), a často koncem roku je to pěkný průšvih – např. stavební spoření či doplatky za elektřinu... Takže nejsme sice na „úplném dně“, ale o stolu v kuchyni a nové záchodové míse si můžem nechat zdát :-)) No je to prostě „nadoraz“.
JAKTOŽE MÁME INTERNET?? (Jo, řekla bych, že to je přesně tak: ty opravdu chudé rodiny FAKT POČÍTAČ NEMAJÍ, A TAK SE O NICH DOZVÍME JEN ZPROSTŘEDKOVANĚ NEBO VŮBEC)
A my? To je tak, ještě z doby na škole jsem závislákem na bezplatném mailu a částečně i internetu, muž je navíc blázen do počítačů jako takových... Naše počítadlo je též z větší části dar od švagra.
A tak opravdu NEVÍM, zda naše děti jednou budou mít na kolotoč a na mobil... Snad jo :). (Záleží také na stupni závislosti rodičů :-))) Teď mě to zvlášť netrápí, jsem docela spokojená; samozřejmě, že děti nějak uživíme :-) Ale vzhledem k tomu, že kousek pod chaloupkou máme vilovou čtvrť liberecké smetánky (ano, i multimilionáře – majitele fy Syner) a je docela pravděpodobné, že za 3 roky bude Míša s někým z jejich dítek sedět v lavici, problémy „sociální propasti“ se určitě vyskytnou. Pak nám zbude fakt jen to tvrzení, že jsme chudí, ale máme se rádi :-)) Už teď zažíváme drobné radosti, když supíme bahnem do kopce a ohazují nás stříbrné limuzíny, někdy pěkně těsně svištíce okolo... Proto teď raděj nosím mimi v „hadru“ (šátku) a chodím zkratkou přes louku:o)
Tento příspěvek rozhodně neměl být vyléváním si srdce, jakže jsme na tom bledě (protože rozhodně nejsme – např. ve srovnání s Ruskem, Somálskem, Pákistánem, Indií, Tibetem.... atd. atd. si docela žijeme!) – jen poukázání na to, že problémy s financemi OPRAVDU existují. Např. u nás je počet dětí (2) skutečně limitován – mezi jiným hlavně finančně. Dále vzpomínám na kamarády z Prahy, též 2 děti (jsou to moji spolužáci, on pracuje ve výzkumu) – každý měsíc jim scházejí asi 3tis. do rozpočtu, a to extrémně nerozhazují. A další již zmíněné 2 rodiny z Liberce (po 3 dětech) – jedni internet nemají vůbec, každý rok co vydělají, po kousíčkách vrážejí do baráčku; druzí mají, ale nepoužívají (není čas ani peníze...)
Takže tak nějak....
Ahoj Ester
|
| Sosan | •
|
(2.7.2003 8:33:56)
Vážený pane řediteli,
Mám velice solidní plat, který činí 12.000,- Kč čistého měsíčně. Přesto Vás žádám o přidání 24,- Kč měsíčně (v čistém). Svoji žádost odůvodňuji
takto:
Mám ženu, která nepracuje a dvě děti. Bydlíme v jeskyni, koberce ani nábytek nevlastníme. Prací prostředky a mýdlo nekupujeme, protože pereme a umýváme se v potoce. Za vodu, plyn a elektrickou energii neplatíme, protože nic takového nemáme. Obuv a oděvy nekupujeme, zhotovujeme si je doma sami z jeleních kůží. Na příspěvky do odborů mi nezbývá. Na dovolenou nejezdíme, do divadla a do kina nechodíme.
Přesto náš denní rozpočet vypadá takto: Snídaně..................3 rohlíky a voda z potoka (3x1,20).................3,60 Kč Přesnídávka............3 rohlíky a voda z potoka....3,60 Kč Oběd......................v bufetu polévku za 9,80 a guláš za 34,90 ................44,70 Kč Svačina...................3 rohlíky a voda z potoka....................3,60 Kč Večeře....................v bufetu polévku a guláš.......................44,70 Kč Celkem...................100,20 Kč Na osobu a den 100,20 Kč Na 4 osoby a den 400,80 Kč 4 osoby na měsíc 12.024,- Kč V měsíci, který mí 31 dní, se jeden den postíme. V měsíci, který má méně než 30 dní ušetříme a tuto částku věnujeme nadaci, která podporu bydlení našich rómských spoluobčanů. Za zvýšení platu co nejsrdečněji děkuji.
|
| listopad |
|
(2.7.2003 9:09:24)
K obědu a večeři si vodu z potoka nedáte? Není to nezdravé jíst takhle na sucho?
|
|
| Ředitel | •
|
(2.7.2003 10:33:40)
Vaši zádosti nemůžu vyhovět. Zvýšení o 24 Kč čistého měsíčně je prostě moc. Ať se Vaše žena na MD naučí vařit, tím určitě docílíte výrázné snížení rozpočtu co se týká jídla. Vodu z potoka Vám mohu jen doporučit, pokud jí budete používat i na praní a mytí nádobí, zas můžete výrazně snížit náklady. Nakonec ušetříte skoro celou výplatu a budete na tom líp než já. Zdraví vás Váš ŘEDITEL
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(2.7.2003 12:32:19)
Sosane, taky bych byla pro vylepšení pitného režimu v poledne a večer.
Jinak doporučuji k výrobě oděvů i kůže menších tvorů, např. lasiček, kun, veverek apod. Sice je jich na jeden oděv třeba podstatně více, ale zato se snáze žvýkají.
A když už jsme u toho, já být ředitel, taky nepřidám - vůbec se nezmiňuješ o tom, co děláte s jelením masem! Jelení kůže přece nenakupujete v Hypermarketu! Z toho logicky vyplývá, že lovíte - ty, žena nebo děti - vysokou zvěř. Maso můžete buďto jíst nebo prodávat po vesnických hospodách, z parohů vyrábět upomínkové předměty nebo je prodávat do Lověny.
Zdá se mi, že žádnou nouzí netrpíte, jenom se vám nechce makat! :o)
|
| listopad |
|
(2.7.2003 21:11:00)
Mohu potvrdit Monty, zrovna dneska jsem na nákupu ve velkoobchodu koupila jelení maso za pouhých 115,- Kč za kilo. Sosan už zřejmě stačil zcela zaplavit domácí trh zvěřinou...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(2.7.2003 21:15:01)
Alíku, zřejmě je Sosan dobrý lovec... kam se na něj hrabe Havranpírko. :o)
|
| listopad |
|
(2.7.2003 21:52:09)
To jo Monty, doufám, že ho nikdy nepotkám, mám totiž moc hezký a huňatý kožíšek, haf auuuu!
|
|
|
|
|
| irena (Míša5/00+Maruš3/03) |
|
(2.7.2003 19:45:10)
Vážený pane řediteli a Sosane,
děkuji Vám za Váš upřímný otevřený dopis, který mi po tolika letech konečně otevřel oči! Ano, skutečně to byla ode mě troufalost v našich končinách chtít dětem kupovat mobil, posílat je na kolotoč nebo - nedej Bůh! - dokonce do školy!! Hrůza!
Konečně jsem si uvědomila pošetilost svého počínání a zvrácenost svého myšlení. Naše vlkohyenka Fatima (harcovský ovčák) je zvíře uzpůsobené velmi dobře k lovu vysoké zvěře - žijí zde bohužel pouze srny, jeleni nikoliv - které budeme využívat již od zítřka bezezbytku, čímž pokryjeme své nároky jak potravní, tak i oděvní. Jak vám děkuji za tento nápad! Čímž zároveň také poklesne spotřeba elektřiny, neb srnčí kožky se jak známo NEPEROU! Ano, též parůžky využijeme. Jen aby si nás nevšiml někdo ze svazu myslivců!
Vůbec jsem tímto Vaším ctěným návrhem nadšena, a možná jej dotáhnu ještě dál: manželovi zákážu chodit do práce - bude na pracáku a v ušetřeném čase Fatimě pomůže s lovem, zatímco já se naučím lépe využívat k vaření nejen zahradní, ale i divoce rostoucí byliny i dřeviny. Též přejdeme k výměnnému obchodu se sousedy v naturáliích a půjde-li to dobře, možná časem úplně odbouráme používání peněz. Budeme se mít! Možná i tu blbou elektřinu odstřihneme, to je nápad! Počítač za něco vyměníme, telefon taky... Jenom už asi nebudem mít možnost Vám podat zprávu, jak skvěle a nezávisle na společnosti se nám teď žije!!! :o)
S úctou a neskonalými díky
Ester
|
| Sylvie |
|
(2.7.2003 19:50:29)
Jak to, že už nám nedáš vědět? Ty neovládáš kouřové signály? :o)
S.
|
| irena (Míša5/00+Maruš3/03) |
|
(3.7.2003 20:29:40)
Ale ano, jistě, ty tu vyluzujeme pravidelně!!
Ale copak vy v tý zahulený Praze u magistrály něco uvidítě?!
Est.
|
|
|
|
| Corra | •
|
(2.7.2003 22:56:00)
dovoluji si Vám navrhnout ještě jeden usporný zlepšováček pro městské rodiny s bylkonem.co takhle začít na balkonech chovat drobná domácí zvířata(slepice,kačeny,....)i ta kravka nebo koza by se tam vešla.Když je to malé,tak se to dá do bytu snadno dopravit výtahem a když to vyroste tak se to sežere.A pro ty,co nemají balkony,do sklepa se toho taky vejde
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(3.7.2003 0:17:41)
Corro,
už Grossman se Šimkem zjistili, že chovat "užitečné zvíře" lze i v bytě bez sklepa a balkónu:o). Tak mají naději všichni:o).
E.
|
| Sylvie |
|
(3.7.2003 0:21:04)
He, he, co je pro Š+G pouhý humor, to je např. v Albánii běžná realita :o) Pamatuji si na normální města, kde se na trávníku mezi paneláky pásly krávy a kolem popelnic pobíhala domácí prasata :o)
S.
|
| Zuzana+dcéra(04/01),syn(07/04) | 
|
(17.7.2003 0:59:37)
Keby sa domáce zvery chovali v paneláku len v Albánsku!
My keď sme ako študenti pred pár rokmi kolaudovali náš minibytík (bez balkóna), tak kamarátov nenapadlo nič lepšie ako darovať nám do domácnosti králika. Bol maličký a v šálke s nápisom „Tu som šéfom ja“ naozaj krásny. Po pár dňoch však zniekoľkonásobil svoj objem aj množstvo vylučovaných produktov. Jeho jediným šťastím bolo, že sme útlocitní a zvieratkám naklonení a okrem toho sme v byte nemali koberce a skoro žiaden nábytok. Každé ráno sme za úžasu susedov trhali púpavové listy a trávu, až to zaváňalo likvidáciou zelene v šírom okolí. Králikovi sme vyhradili roh jednej z miestností, oddelili ho skriňovými dverami a na zem sme rozložili noviny. Museli sme ich stále vymieňať – nikdy by som neverila, že králičí moč tak smrdí. Dlho sme to trpeli, no vyhostenie neželaného spolubývajúceho nastalo až po jednom návrate domov. Milý zajac preskočil zábranu a pár hodín likvidoval, čo sa dalo. Šnúru od reproduktora rozhrýzol na x párcentimetrových kúskov, čínskej ruži obžral všetky listy okrem jedného vrchného a nakoniec sa vycikal manželovi na vankúš. Po tejto príhode putoval do vyhnanstva na dedinu, kde však po krátkom čase zomrel na nejakú infekčnú chorobu, lebo nebol očkovaný. Odpočíva na čestnom mieste v záhrade.
Naše zážitky s neželaným darom mohli však vyzerať oveľa pestrejšie. Kamaráti nám obstarali zajaca až po tom, ako sa im nikde nepodarilo zohnať pôvodne plánovanú slepicu...
|
|
|
|
|
|
|
| Hanka, dcera 3 roky | •
|
(1.7.2003 20:51:52)
Ahoj Monty, asi žiješ v trošku jiném světě. Představ si tuto situaci: ON vydělá měsíčně 10 000 čistého, ONA je na MD, mají dvě děti. Opravdu si myslíš, že se jim nestane, že nemají na kino? Takových lidí já znám spoustu, dokonce jsou mezi nimi dobří známí, kteří opravdu nic nepředstírají. Pokud koupí svým dětem např boty, už prostě nezbyde na to kino. Já své dceři značkové oblečení nekupuji, nemám ho ani já, nemáme auto, nejezdíme k moři, protože si to prostě nemůžeme dovolit, ale nestěžuji si. Jenom chci upozornit, že ne všude mají lidé takové možnosti jako v Praze, že existují lidé pracující ve zdravotnictví, ve školství apod. a ti skutečně žijí "od výplaty k výplatě". Takže žádný Malý Bobeš - bohužel.
|
|
|
|
|
|
|
| Šárka, syn 12 let | •
|
(1.7.2003 12:13:12)
Milá Monty,
se svými názory na "spotřebismus" (jak jsi to trefně nazvala)osamocená opravdu nejsi. U nás doma se často smějeme (hlavně s mým dvanáctiletým synem), jak jsme ve spoustě věcí úplně "out" (to je náš domáci opak k tomu být "in") a jak nám to vůbec nevadí. Na reklamy nekoukáme, ale když už nějakou mezi filmem vidíme a náhodou propaguje výrobek, který používáme, tak rozhodně jej používat nepřestaneme (abychom si dokazovali, že nejsme ovlivněni reklamou:::))).
Syn se ve škole chlubí věcmi, které by jiným dětem asi připadaly jako nesnesitelný handicap. Například odmítl nákup nového kola zcela dle svého výběru (jeho tatínek byl ochotný jít až na 14 tisíc Kč za kolo, což tedy na naše poměru je fakt hodně).Syn ale přiměl tatínka, aby mu nechal seřídit své staré kolo. Na něm jezdí do školy a chlubí se, že má čtyřicet let starého Favorita. Nebo se chlubí tím, že nemáme auto (důvodem není žádná ideologie, prostě necítíme potřebu) a například ochotně (zatím, až nebude chtít, nebude muset)se mnou pro zeminu na záhony jezdí s malou kárkou a s usměvem pozoruje, jak si nás někteří lidé prohlížejí, adoprovází to nadřezenými komentáři.
Můj syn nehraje na počítači hry (nebráníme mu, ale nechce), nesbíral kartičky hokejistů a nevím co všechno (také jsem nabídla, že koupím, když jsem zjistila, jak je to mezi dětmi populární), nechce nejmodernější mobil, nad značkovým oblečením ohrnuje nos, a přesto není ve škole z kolektivu vyřazený a své místo si tam získal (čím a jak, to nevím, ale rozhodně není neoblíbený). Takže důležité je, jak určité nezapadání lidi (děti)sami berou. Když se sami necítí méněcenní, tak jim tu méněcennost okolí nevsugeruje. Myslím proto, že ve větší míře asi "spotřebismu" a nutnosti být "in" budou podléhat děti, které podobné chování vidí u rodičů. Nemusí to být ale určitě pravidlem a rozhodně jsem připravená, až mojemu hodně ujetému a nekonformnímu dítěti začne záležet na něčem, co bude z mého hlediska úplná blbost, vyjít mu hodně vstříc a snažit se jej pochopit a pomoci mu splnit takové potřeby (zdůrazňuji "pomoci mu", tj. že se taky bude muset nějak podílet nebo něco za to poskytnout jinde).
|
| xxxxxxxy |
|
(1.7.2003 12:22:35)
Šárko něco jiného je, když syn "může, ale nechce" a něco jiného je, když "nemůže" (v takovém případě by možná i chtěl a na třicet let staré kolo by zas až tak pyšný nebyl)
jinak gratulace k synovi, který se nenechá spolknout spotřebismem
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(1.7.2003 12:31:54)
Šárko, připojuju se k Helušce, něco jiného je dělat recesi, s tím, že můžu mít kdykoliv, co chci a něco jiného je smutně pozorovat ostatní děti a vědět, že peníze doma prostě nejsou.
E.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(1.7.2003 12:43:57)
"Smutně pozorovat ostatní děti", to je jak z Malého Bobše. Ale vážně, v čem je ten největší problém - podle vás? Přiznám se, že neznám žádné chudé lidi, teda ne tak chudé, aby nemohli dítěti koupit kolo, mobil (třeba z druhé ruky, ale můžou) nebo zaplatit školu v přírodě. Mám i několik kamarádek samoživitelek - ani jedna pod hranicí sociálního minima neživoří, takže opravdu jen teoretizuji. Už jsem tu psala příklad svého strejdy, který živí sám 5ti člennou rodinu, pracuje v továrně, která neví dne ani hodiny, jeho žena je v ID, a přesto všechny děti studují, mají mobily, počítač...
Není to spíš o té hrdosti a sebevědomí? Proč by se stejným zápalem nemohly vyprávět o svých prázdninách jak děti, co byly u moře, tak ty, co byly u babičky na Vysočině? Proč by se měly cítit méněcenné děti, které mají oblečení ze sekáče - na těch hadrech není razítko "POZOR OBNOŠENÉ" a že by se v sekáči nedaly pořídit moderní věci, to už dávno není pravda. Jen je třeba vědět, do kterého zajít.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(1.7.2003 13:06:16)
Když začal syn chodit do první třídy, upozornila paní učitelka na začátku roku rodiče, že školní výlety jsou jen do okolí a na den, protože, když jezdili na dražší výlety, některé děti na to neměly peníze.
Taky půl hodiny vysvětlovala, že je lepší koupit dítěti kufřík, je to investice na víc let, než mu dát malování do krabice, protože ví ze zkušenosti, že je mu to pak líto. Pokud se někdo musí nechat přemlouvat, aby koupil dítěti kufřík na malování, asi na tom moc dobře není.
Je pravda, že nejsme v Praze, tak to asi u Vás je jiné.
E.
|
|
|
| Šárka, syn 12 let | •
|
(1.7.2003 13:32:56)
Evelyn a Heluško,
na všechno nikdy peníze nejsou, takže zas je to jen o tom postoji, jestli nad tím brečím (a učím děti být nespokojenými) a nebo z toho udělám výhodu (což ale automaticky neznamená, že můj postoj děti přijmou, ale pokusit se mohu, ne?). Pravda, nemáme auto a syn se tím dokáže chlubit. Kdyby mu to hodně vadilo nebo kdybychom auto potřebovali, tak bychom zase nemohli tolik cestovat (což my moc rádi). Šetříme intenzivně na mnoha věcech, kde nás to příliš neomezuje, a děláme si z toho se synem legraci. A pak si zase jinde dopřáváme - na naše skromné poměry přímo nezřízeně - a těšíme se z hezkých zážitků, které jsou základem pro příjemné vzpomínky.
Je moc dobře jasné, že hodně záleží na povaze dítěte - a tady mi připadá moc rozumný přístup Monty: bude-li její chlapeček, až odroste, toužit po McDonaldech, ať si to užije s babičkou, která tam s ním bude chodit ochotně.
|
| Jana CAM | 
|
(1.7.2003 14:20:17)
Já mám v sousedství jednu rodinu, kdy matka sama vychovává 6 dětí a když chodím s dcerou na pískoviště tak se tam potkáváme a ty děti jsou pořád vysmáté, hodné a vděčné i za blbý bonbón. Když to srovnám se svými dětmi, které mi připadají, že si vůbec neváží ničeho, tak si kladu otázku, jestli ta hojnost všeho ty děti vlastně nekazí, nikdy nepocítili nedostatek a i proto jim chybí skromnost. Dnes jsem šla oběma kupovat nové boty a byla jsem z toho tak otrávená, že jsem měla úplně po náladě. Syna zkoušení bot evidentně nebavilo, byl otrávený a stále mi dával pocítit, jak ho to obtěžuje a do toho se přidala dcera se svým vztekáním, že si je vůbec zkoušet nebude. To mě právě napadlo, jak by ty děti od té sousedky byly šťastné, že mají nové boty a né obnošené co dostali. Někdy možná méně znamená více J.
|
| Sosan | •
|
(1.7.2003 14:48:23)
To, že jsou děti na nákupu s váma otrávené nesouvisí moc s tím, kolik
máte peněz, ale spíš s celkovou úrovní vaší komunikací v rodině, v tom,
jak dokážete dětem představit všední záležitosti - i z běžných věcí jako
je nákup bot lze udělat hezký výlet, z vybírání a zkoušení bot hru. Děti
se na nákupu musejí podíet, musí si vybírat a učit se tak rozhodovat,
zároveň se musí naučit akceprtovat odmítnutí (když si vyberou blbost,
kterou jim odmítnete koupit).Toto tedy, za předpokladu, že to jsou malé
děti. Když s sebou vláčíte na nákup pubertální klacky, tak ty asi z
nákupu bot s rodiči vodvázaný nebudou.
Když ale nebudete míte peníze ani na to, abyste dětem koupila boty, vaše
vztahy doma to nezlepší, naopak je to ještě zatíží těžkým stresem a
depresí z finančního nedostatku a věřte, že to je velmi nepříjemné, ani
ne tak pro ty děti jako pro vás a vaše manželství.
Takže bych tu příčinu problému zkusil hledat někde jinde. Málokteré dítě
bude nadšené z nových bot či oblečení, protože to je prostě samozřejmost
- a do puberty víceméně do čeho je navlíknete, v tom půjdou.
|
| Jana CAM |
|
(1.7.2003 19:24:51)
Sosane,
moc dobře si uvědomuji jak komunikace v rodině je důležitá, sama cítím, že výchova dětí je v dnešní době hodně náročná. Moje děti jsou dva jedináčci jelikož mají mezi sebou dost velký rozdíl, nehrajou si spolu a proto každému z nich se dostalo od nás rodičů možná i více péče, jelikož jsme se každému z nich věnovali zvlášť. Chtěla jsem ve svém minulém příspěvku napsat, že děti, které vše mají a nikdy nepocítili nouzi, se velmi těžko učí skromnosti a vděčnosti. Asi hlavní chyba je fakt v nás v rodičích, možná je to i důsledek toho, že to co my jsme jako malí neměli, chceme dopřát svým dětem, ale co jsem pochopila je, že štěstí v rodině a v životě se nedá měřit podle toho kdo kolik má nebo nemá. Já osobně bych se nebála mít třetí dítě z důvodu financí, uskromnit se je ten nejmenší problém, ale mou největší obavou je, zda bych měla ještě dostatek sil a energie na výchovu toho třetího dítěte. Třeba až překonáme vztekací období a až dcera odroste, třeba se nám opět zasteskne a pořídíme si toho třetího jedináčka. J.
|
|
| xxxxxxxy |
|
(2.7.2003 9:15:20)
"Málokteré dítě
bude nadšené z nových bot či oblečení, protože to je prostě samozřejmost
- a do puberty víceméně do čeho je navlíknete, v tom půjdou."
Sosane já ti půjčím na pár dní mojí dcerku 5,5 roku, nechceš? Už od tří let s ní bojuju o každý tričko, sukni a šatičky i botičky, oblečení nakupuje s nadšením, ráda dostává i staré věci od známých, aby se mohla strojit a má svoje vlastní představy o tom, co na sebe. Nechávám to, pokud to odpovídá počasí a je to únosný, ale když je venku 5 C a chce si vzít krátkou sukni bez punčocháčů, nastávají bitvy. Že by šla ven v tom, do čeho jí navlíknu, nepřipadá v úvahu. Jednou jsem to zkusila, když jsme spěchali, a řvala jak tygr další hodinu.
|
| listopad |
|
(2.7.2003 9:20:27)
Tak Heluško v tom s tebou souhlasím, mám stejně starou dcerku a ta se taky nenechá navlíknout do čeho chci já. Ale rozdíl oproti těm starším je naštěstí v tom, že nesleduje módní trendy a stačí jí těch pár lepších věcí které má.
|
|
| Sosan | •
|
(2.7.2003 9:27:21)
Moje dcera má 4 roky a pokud jí to neškrtí, vezme na sebe cokoliv. Holt je každé dítě jiné.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.7.2003 9:42:57)
Moje dvouletá dcera se taky ráda parádí, ráda si kupuje nové oblečení, ale poděděné jí taky nevadí. Řekla bych, že třeba z nové sukýnky má větší radost než z hračky:o).
E.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Zuzava* |
|
(9.7.2003 13:05:16)
Monty a další,
přivádíte děti do tohoto světa a v něm taky budou později žít. Že se nám všem nelíbí jak je postavený, je jasné. Nekritizuju ty, co se vymykají, naopak. Oni si to tak prostě vybrali. Jen jde o to, aby si i jejich děti později mohly vybrat ten životní styl, který se jim líbí. Jestli jim v jejich rodině bylo dobře, je málem jisté, že si vyberou podobný, nebo alespoň ne protikladný životní styl. Ale musí mít možnost si zvolit, třeba i za cenu že si pěkně namelou...A aby mohli něco odmítnout, musí to i poznat, a zakázané ovoce nejlíp chutná...
Já vím, že při půlročním i dokonce osmiletém dítěti máte pocit, že ho můžete ovlivnit, a do určité míry skutečně můžete. Debata není o tom, že byste měli dítěti ve všem ustupovat, zahrnovat ho předměty reklamy a td. Jde o to, že mi připadá vhodnější mít takový počet dětí, aby vaše rodina mohla žít (pokud chce) životním stylem podobným ostatním běžným rodinám. Pokud někdo touží po životě na kozí farmě, proč ne. Musí si ale uvědomit, že jeho děti můžou toužit po něčem jiném, a měl by mít možnost jim to (v přiměřené míře) dopřát. Pokud nosím patchworkové šaty a doma mám stejně šité deky proto, že tento styl miluju, je to o něčem jiném, než když mi nic než sešívat hadříky nezbývá, pokud chci i jíst...
On si to stejně každý udělá jak chce, ale například Sosan nevypadá, že by se slastí civilizace odříkal, a tam bych radila zatím další dítě nemít, spíš později, až někeré z dřívějších odroste, a taky až uvidí, že například náklady na malé a velké dítě jsou neporovnatelné...
|
|
|
|
|
|
|
| Jana CAM |
|
(24.6.2003 22:53:32)
Sosane,
jak časovat děti, aby se náklady nekumulovaly, jak píšeš, ti určitě neporadím a otázky typu v jakém věku je dítě nejdražší to snad ani nejde zodpovědět. Dítě z finančního hlediska tak jak to vidíš ty je určitě prodělečný podnik, ale ono to není jen o těch financí. Někteří si odpustí zahraniční dovolenou a jsou šťastní, že si pořídili třetí dítě a někdo zas upřednostní ty hmotné zájmy, jede na Kanáry a přijde zas o radosti rodičovství a potěšení s dalšího potomka. My to s manželem nelámem přes koleno ani neplánujem dle grafu, první dítě první dovolená v Jugoslávii. U nás zkrátka když se korunky sejdou jedem k moři, když se rozkutálejí tak sedíme doma a třetí dítě zatím neplánujem, ale pokud přijde tak věřím, že budeme šťasní a budem ho milovat ať to stojí co to stojí hi hi J.
|
|
|
|
|
| Zuzava* |
|
(23.6.2003 19:20:50)
Je zajímavý, jak se tady všichni ježí, když tu někdo (Sosan) nadhodí, že by se mu líbilo žít v určitém materiálním pohodlí...to nechápu, copak by ty velké rodiny protestovaly proti možnosti jet s dětmi k moři, batolit se s nim na pláži, kupovat nové oblečení co se jim líbí, zajít si na jídlo do restaurace jakmile mají chuť..Co je na tom proboha špatného? To by snad chtěl každý ne? Být chudý není žádná ctnost a zásluha, a jedno je jisté - tři děti ukrojí z rodinného rozpočtu víc než dvě, i kdyby se někdo snažil to vybalancovat jak jen může!! To, že někdo si při uvažování o dalším dítěti tohle uvědomuje, je podle mě známka zdravého rozumu. Co vás na té představě toho, že někdo dává (kromě jiného taky) důraz na materiální podmínky, tak popuzuje? Že vy jste se rozhodli jinak a na to, co tu popisuju nemáte?
|
| Jana |
|
(23.6.2003 19:26:52)
Zuzavo,
řekla bych, že u Sosanova výlevu pobouřil hlavně názor že rodiče více dětí jsou troglodyti bez duševního rozhledu, omezení hlavně špatnou finanční situací.
Nikde není řečeno, že rodiče více děti zblbnou, že musí být nutně chudí... Sosan se na nic neptal, jenom provokoval.
J.
|
| Zuzava* |
|
(23.6.2003 19:41:58)
Jani, ta Sosanova slova byla, pravda, trochu tvrdší, a chápu, že někoho pobouřila. Ale i já, když jsem byla s dětmi doma, jsem pociťovala, že jsem jaksi mimo, a to přes moje vysokoškolské vzdělání a pár státnic a jiných zkoušek z jazyků. Je to tím, že mi dělá potíž dělat více věcí zaráz, a proto jsem se do těch dětí vždycky tak ponořila, že jsem si pak už vážně připadala divně. Ale určitě to neplatí obecně. Já jsem ten jeho popis brala jako něco,co si člověk maluje jako takového strašáka - jako matka více dětí se může stát, že zpustnu, zhloupnu atd...a ony i takové matky více dětí opravdu jsou...
A pak je tu ještě jedna věc, co Sosan nezmiňoval, neboť je muž, a to je závislost na manželovi, která z té finanční může přerůst i do jiných oblastí. Takže pak se to projeví na manželčině chování, změní se v ušlápnutou puťku, aniž by ji třeba ten muž vůbec ušlapoval. I takový případ znám, izolace v domácnosti je přece jen ochrana před tvrdým světem a po čase pro ženu "velkou neznámou venku" a někteří(é), co se dost dlouho izolovali(y), se pak najednou cítí "venku" ve velkém světě ztraceni...
Ale jak bylo řečeno, je to jen možnost,ne nutnost, která musí nastat...
|
| Miška, 3 děti |
|
(23.6.2003 19:44:41)
Zuzavo, ale tohle všechno může přece muž ovlivnit svým chováním k ženě. Takže proto jsem nějak nechápala Sosanův strach, že by měl doma takovou uťáplinu:-)
|
| Zuzava* |
|
(23.6.2003 19:49:42)
No, může a nemůže. Ona je samostatná bytost, on jí snad může nějak napomoct, ale je to na ní...
Může jí pomoct v tom, že jí nebude škodit, ale říká se, že doma není nikdo prorokem...
Možná nějakou podobnou rodinu znají, to ovlivní, zvlášť pokud ten nešťastný případ je v blízké rodině...
|
| Miška, 3 děti |
|
(23.6.2003 19:53:05)
No tak trošku by měl vědět, koho si vzal.:-) Nevím, ale kdyby si o mě přítel myslel, že ze mě bude nevzdělaná slepička domácí, asi by mě to ranilo!:-)) Naštěstí on sám dbal na to, abych se pěkně v mateřství vždělávala:-)
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(23.6.2003 19:56:07)
Holky, ze mě se na 1. MD stala uťáplina, protože jsem během půl roku hodně přibrala, pak jsem se bála i oslovit v krámě prodavačku. Srovnalo se to až v práci.Manžel se snažil mi pomoct, ale přece jen není psychoterapeut. Teď vypadám zase jako minule, ale psychicky jsem na tom o hodně líp (taky moje druhé dítě nebudí na veřejnosti pohoršení:o)).
E.
|
|
| Jana |
|
(23.6.2003 19:58:49)
Řekla bych, že když ženská "chce" na mateřské zeslepicovatět, má ideální příležitost. Může celý den sedět doma nebo na lavičce u pískoviště, donekonečna řešit problémy nočníku a báboviček, říkat slova jako hamat, bábojka, autíko.... Při takové masáži mozek zblbne dobrovolně a sám, aby to nemusel vnímat :o)
Partner může hodně pomoci, podržet a podpořit v pravou chvíli, dodat odvahu, ale ten základ je v ženské.
J.
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)