Mohou rodiče ovlivnit názory dětí?

Po svých zkušenostech se skoro šestiletou dcerou bych to neviděla tak tragicky, myslím, že rodiče mohou ovlivnit hodně. Pokud chce mít někdo dítě, ze kterého budou padat jenom jeho vlastní (tedy rodičovské) názory, tak nemá šanci, ale určitě to není tak, že by rodiče byli bezmocní proti vlivu reklamy a vrstevníků. Já například přistupuji k dceři stylem: můj názor je tenhle, paní učitelka má jiný, jsou lidé s různými názory, až budeš větší, uděláš si svůj vlastní názor. Dcerka je inteligentní a na všechno se vyptává. Snažím se, aby chápala svět v jeho šíři a rozmanitosti.
Že papouškuje reklamy je fakt, to vadí hlavně manželovi, který jí znovu a znovu vysvětluje, že fakt, že je něco v reklamě neznamená, že je to dobré a musíme to mít. Snad už jí to došlo. Ze školky občas nosí pěkné perly, jednak od vrstevníků a jednak od paní učitelky. Byl trochu problém prolomit její přesvědčení, že to musí být pravda, protože "to říkala paní učitelka" (o jejíž inteligenci nemám přehnané mínění) nebo dokonce protože "to přeci říkala Kačenka" (které jsou čtyři roky). Ale i tady se mi myslím daří vysvětlovat, že já mám jiný názor. Kupodivu nejproblematičtější oblasti jsou vztah dětí a rodičů (proč všechny maminky nemilují své děti, proč od nás odešel první tatínek atd.), otázky porodu a umírání (nekonečné téma - porod jí nedělá velký problém, ale umírání jí přitahuje jako magnet. Jakou barvu má duše, jaké to je v nebíčku - ponechala jsem tohle dětské označení pro onen svět nebo jak tomu kdo říká-, má mi být líto lidí, co umřeli, teď nově jak se má náš pejsek v nebíčku),náboženství (paní učitelka je zřejmě katolička, dcerka od ní pořád slyší něco o křížkách a svatých, jenže my občas chodíme k evangelíkům a v Praze do synagogy, navíc v TV vidí i buddhisty, muslimy, takže jí vysvětluju nejzákladnější věci, kdo věří v Ježíška, kdo používá křížek, kdo hvězdu, kdo věří ve svaté a co to svatí jsou, jak je to s anděly, s Bohem, stvořením světa, v co věřím já - komplikovaná otázka atd.) Nevěřila bych, jak hluboké otázky může pokládat 5,5 leté dítě. A to já jí v těhle tématech nijak nepovzbuzuju, chodí s tím sama.
samozřejmě v krámě chce koupit všechno, co vidí, to je asi v dnešní době u dětí normál, ale my to neděláme, vždy koupíme jen něco (vyber si, buď to a nebo to).Odmítnutí bylo dříve běžně provázeno hlasitými scénami, pláčem, dupáním a urážením se, ale jak je starší, tak akceptovala skutečnost, že nemůže mít všechno a větší problémy nejsou.
Asi píchnu do vosího hnízda, ale nemyslím si, že by bylo správné, aby dítě na tom bylo výrazně materiálně hůř než jeho vrstevníci, nemyslím si, že to nevadí a že láska rodičů a kupy sourozenců mu to může vynahradit. To jsou dvě rozdílné věci. Jedna věc je láska (na počtu sourozenců podle mě až tak nezáleží), jedna věc jsou věci a přirozený sklon dětí porovnávat se s ostatními. I když u nás zatím problémy tohoto druhu nebyly a dceru nezahrnujeme podle mého názoru ničím výjimečným. Chodí hezky oblečená, ale ne značkově (mě nějaké značky nezajímají ani na mém vlastním oblečení), část oblečení má po někom (na zachovalé sukýnce nepoznáte, jestli je nová nebo jí měly už tři děti), ale když všechny holčičky musely mít tepláky zvonáče, tak jsem jí dvoje koupila (u Vietnamců) a nenutím jí chodit v nemoderních střizích, i když jich má doma hodně a pěkných. Hračky má jenom průměrně drahé, žádný luxus. Má vlastní starší počítač na hry a nedávno jsme jí koupili částečně nový nábytek do pokoje místo stávajících starých krámů, má starší kolo, brusle, lyže a jednou byla u moře pod stanem. Platíme jí angličtinu, plavání a cvičení, místo cvičení bude příští rok asi hudebka. Takže standard, ale pokud se mohu dívat na děti ve školce, ty, kterým to rodiče neplatí, tím často trpí. Dětem vadí, že nechodí na angličtinu, že nemají ty pitomé zvonáče a nemůžou mluvit o dovolené u moře, myslím, že je to přirozené a argumento milující se rodině neobstojí, nemá s tím zase tolik společného. Vždyť i ty děti jako je moje dcerka mají milující rodinu a rodiče, kteří s nimi tráví hodně času. Já se napříkla dcerce hodně věnuji, například s ní cvičím skoro denně výslovnost podle instrukcí logopedky, učíme se plno nových věcí, písmenka, čísla, anglická slovíčka (to vše kromě výslovnosti na její žádost), chodíme na nejrůznější akce jako rodina atd. kdybych měla čtyři malé děti, asi bych velkou část času strávila praním, žehlením a vařením a na povídání, výlety a učení se by nebyl čas. Tím samozřejmě nikoho nedosuzuji, mluvím jenom za sebe. Taky chci tři děti, ale ve větších rozestupech, abych měla na každé čas. Jo a sourozenec jako vrstevník podle mě také není nutný, vždyť jich má ve školce plno a může si je zvát i domů, jak chce. Myslím, že miminko jí rozšíří obzory mnohem víc, taky se na něj hrozně těší. Nevím, proč by si šestileté dítě nemohlo hrát s miminkem, sedmileté s ročním dítětem atd. S mojí dcerkou si třeba ráda hraje dcera kamarádky, které je 12 et, dobrovolně.