| LuckaP | 
 |
(6.9.2002 14:34:10)
Se zájmem jsem si přečetla článek o ustupování dětskému NE. Hned druhý den ráno jsem si mohla vyzkoušet na vlastní kůži pocit, kdz maminka stojí proti dětskému NE (mám bohužel velmi negativního chlapečka, takže střet je velmi častý). Odmítl se jít umýt.
Máme mytí jako pravidelný rituál hned po ránu ještě než začneme snídat.
Nehrál si, nevztrhla jsem ho s žádné činnosti naopak dožadoval se snídaně. Řekla jsem ano, ale až se umzjeme a hned následovalo kategorické Ne.
Co s tim?
Protože jsem měla čas, pozastavila jsem se nad tím:
Hlavou mi proběhlo:
1)Umyje se po snídani
Ale tím podle mě úplně naruším celý náš zaběhnutý rituál, mytí, oblékání, snídání. Kdysi mi takovéto rituály doporučily psychologové, že dítě bude vědět, co ho čeká a bude mít své jistoty. Mám nabourat "jistoty"?
2)Nebude se dnes umývat vůbec?
Zavrhla jsem hned - jsem asi moc čistotná
Tím jsem si vyjasnila, že toto NE musím potlačit.
A už jsem si připravovala argumenty jak svého syna budu přesvědčovat. Dopředu jsem se hrozila ... . (Bohužel můj syn často na svých NE trvá, a pak někdy pomůže jen mírné násilí nebo vydírání (vydíráním myslím, když nepůjdeš tak se nebudeš koukat na televizi).
A jak to dopadlo?
Řekla jsem Běž se umýt a on šel. Ha, ha - takže řešení co dělat když nechce nechávám na příště.
Bojím se, ale ustupovat dětským NE. Většinu věcí přece děti musí dělat: jít do školky, brát léky, pít.
Také se bojím dlouhých diskuzích ohledně problémů. Četla jsem knížku proč jsou šťastné děti šťastné a tam doporučovali nenechat se zatahovat do diskuze a trvat s klidem na svém, ale trvat a vytrvat (pravda ten klid mi někdy nejde).
Mám pocit, že liberální výchova se moc neosvědčuje. Přiznejme si, ono je snažší ustoupit. Klidně jsem mohla řict, tak se nemyj - kolik konfliktů bych si ušetřila liberalizací.
Nechceš jíst nejez, nechceš jít do parku - nechoď. Nechceš jít do školy? A pozor to je trestný čin! Takže choď, ale poslouchat ve škole nemusíš - vždzť to ani neumíš. A až si paní učitelka bude stěžovat, že řekne aby dítě psalo a ono nepíše, tak jí na to odpovím to je Váš problém? Ne to je můj problém - neumí poslouchat! Byla jsem moc liberální!
|
| Martina, Honzík 2,5 roku | •
|
(8.9.2002 15:08:15)
Lucko, ja myslim, ze to delas dobre.
Premyslis o tom, a zaroven, kdyz je pro tebe neco dulezite, tak na tom trvas (treba na tom myti). Taky mam negativistickeho chlapecka (to snad je vekem). Kdyz proste neco povazuji za dulezite (v mem pripade je to treba mit boticky v botniku - mame mikropredsin), tak na tom proste trvam a neustale opakuji "uklid si boty". On mi pokazde odpovi neco jineho - napr. kdo bydli nad nami, co rika ta znacka na boticce apod.. ale tak po trech mych opakovanich to vykona.
Ja vim, ze to takhle nejde delat se vsim (to bych se umluvila), ale to co povazuji za dulezite takto provadim. Uz jsem tady jednou psala, ze deti stejne poznaji, kdy museji poslechnout (asi zabarveni hlasu dava najevo, jak je to pro nas dulezite) a kdy se na to muzou vykaslat, protoze to vyzadujeme jen proto, ze si myslime, ze se to ma v dane chvili vyzadovat.
Jsem proste pro prirozenost - kazdy mame sve priority a na tech bychom si meli trvat.
|
|
| Jarka, dvě dcery | 
|
(9.9.2002 13:32:00)
Ono se taky dost dobře nedá s mrňousem diskutovat o každé blbině, jeslti to udělá, nebo NE. Mě se osvědčilo, když už to děvenky přeháněly, počítat. Nevím, čím to bylo, ale zabralo to vždycky: uklďte si hračky. Nene, ještě si budeme hrát. Chvilka dohadování, že večeře je za chvíli na stole apod. A jejich tvrdošíjné NE! Tak přišlo na řadu: než napočítám do tří, začnete uklízet. A důrazně jsem začala počítat. Jedna....dva.... a už kmitaly. Fakt nevím, co je přimělo, nikdy nečekaly, co se stane, když řeknu "tři" a ony nezačnou. :o)))
|
| Radka | •
|
(9.9.2002 20:17:41)
Jsem asi tak na 150 procent přesvědčná, že nás starší syn (4,5 roky) by si schválně počkal, co se stane, protože jeho zvídavost je vždy silnější, než strach, obavy a td.
|
|
| Radka | •
|
(9.9.2002 20:17:41)
Jsem asi tak na 150 procent přesvědčná, že nás starší syn (4,5 roky) by si schválně počkal, co se stane, protože jeho zvídavost je vždy silnější, než strach, obavy a td.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)