| Jiřina | •
 |
(24.7.2002 9:40:17)
Článek jsem si se zájmem přečetla. zároveň se mi podařilo sledovat vcerejší publicistický pořad Klekánice, zabývající se stejnou problematikou. Nadané děti by nepochybně potřebovaly individuální přístup při vzdělávání, kterého se jim pohříchu nedostává. Ze své pedagogické praxe však vím, že mnohé nadání je pouhou vývojovou akcelerací, př. když dítě před nástupem do školy čte a počítá. takových dětí je procentulně vzhledem k populaci docela dost, dospělých geniů pak již výrazně méně. Zdá se mi poněkud neš´tastná slovenská varianta separace nadaných dětí do speciální školy, zejména její značně volný režim - tykání si s učiteli, možnost rozhodnout se, zda se dítě bude podílet na tom či jiném programu výuky apod. Nějaké nadání je z hlediska uplatnění se v životě asi výhoda, za výhodu však nepovažuji vypěstování přehnaného pocitu vlastní výlučnosti, vyjímečnosti v dítěti. Že to nadaného chlapce ve škole nebaví a že tam teda nebude chodit? V tom případě je potřeba posilovat jeho sociální zralost a nějak ho zabavit - třeba může pomáhat paní učitelce či slabším spolužákům. při čtení si může číst nějaké složitější texty a zpracovat z nich pro ostatní referát, v matematice, když ostatní počítají násobilku, ať počítá nějaké složitější příklady třeba či řeší logické problémy - knih na trhu je dost.Takovéto děti bývají často "samorosty", s ostatními dětmi se moc nedruží a v tomto je pro ně škola možností, jak svoje chybějící sociální dovednosti rozvinout. Intelekt sám o sobě k přežití v lidské společnosti nestačí... ( v extrémních případech se dokonce s praktickým žitím vylučuje :-)). Jako učitel se tedy kloním k integraci těchto dětí, nikoliv k segregaci do "gheta" nadaných. Jako rodič jsem svého času trávila večery vymýšlením "náhradní" práce pro své děti do školy, aby nezlobily a nerušily ostatní, když mají učitelkou zadanou práci hotovou. V životě je potřeba umět se i občas podřídit autoritě a trochu umět překonat skutečnost, že by bylo zajímavější dělat to či ono a ne každý den chodit do práce...
|
| Dana | •
|
(26.7.2002 12:49:03)
Milá paní Jiřino, nemohu s Vámi tak úplně souhlasit. To, že dítě před školou čte , píše, počítá a má zájmy zcela neodpovídající svému věku,asi nebude pouhá akcelerace, ale zřejmě to skutečně signalizuje vyšší nadání. Je jen na učiteli, jak k takovému dítěti přistoupí. Pokud takové dítě nechají být, případně je využívají k tomu, aby si sami usnadnili práci, jistě může upadnout do průměru. Proč pokud se domníváte, že je správné nechat takové dítě číst si knihu či počítat složitější příklady na druhé straně nevidíte jako vhodné zřídit pro tyto děti specializované školy. Tyto děti jsou jiné a v mnoha případech nebudou vycházet se svými spolužáky, ale argument, že ponecháním je v jedné třídě posílí jejich sociální zralost ve skutečnosti znamená, že se opět přizpůsobí průměru.
|
| Mirka, 1 dítě | 
|
(26.7.2002 20:04:28)
Asi se přidám k paní Jiřině...moje babička měla vždycky troje přípravy - pro průměrné, pro nadané a pro ty ostatní - což vzhledem k tomu, že ve vesnici, kde učila, byla početná komunita jak Rómská, tak i Chorvatská, a jejich děti zhusta neuměly správně česky, bylo nezbytné. Všechny děti tak měly určité šance a vím, že i její žáci z té poslední skupiny měli nárok jít na střední školu. Můj syn patří taktéž k dětem vysoce intelektově nadprůměrným - a velice ho mrzí, že odchází na osmileté gymnázium - bohužel z jeho třídy odchází více jak polovina dětí a nemá smysl ho tam tedy ponechávat s ohledem na kolektiv. Vím, že jeho paní učitelka se velice nadřela s tím, aby se tam i nadané děti cítily dobře a vím taky, že ve většině škol je to opačně - nadání se shazuje, protože tyhle děti přidávají práci...my sami jsme školu měnili, proto mohu srovnávat. Na naší předchozí škole se děti dělily - bohužel nikoliv na nadané a nenadané, ale na majetné (děti sponzorů) a ty ostatní - běda dítěti, které bylo nadané, ale nesponzorovalo - jeho vynikající výkony pak byly posuzovány jako drzost...souhlasím s tím, že znakem vyjímečnosti nejsou znalosti při nástupu do první třídy - ty jsou znakem péče matky nebo jiného člena rodiny, popřípadě dobré MŠ, ale že vyjímečnost se projeví až časem. Navíc dítě v jednom oboru vynikající může v jiném úplně zkrachovat - a pak je volba náročného všeobecného zaměření pro dítě katastrofa. Na střední škole pak jako učitelka mnohdy řeším dilema, jestli rodiče ještě unesou, když jim řeknu, že jejich syn je sice skvělý a nadprůměrně talentovaný, ale bohužel ve výtvarném umění, což na ekonomické škole jaksi...zrovna...asi neuplatní...a to je těm "dětem" patnáct let. Asi by to chtělo menší třídy, míň látky v osnovách, víc prostoru pro samostatnost...a nemuselo by se oddělovat vůbec nic.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(26.7.2002 20:58:47)
Miriam a ostatní,
můj syn je velmi živé dítě a také byl až do 6-ti let jedináček, tak jsme se mu od narození museli a mohli hodně věnovat. Neustále potřeboval nějakou aktivitu, takže nakonec došlo i na čísla a písmenka. Na začátku první třídy počítal do sta, dobře četl ( četl si sám dětské knížky ) a taky v prvouce věděl všechno až do konce školního roku. Měl smůlu. Paní učitelka nás nutila vystřihovat písmenka a čísla skládat slabiky počítat 1+1 a všechno jako dělaly ostatní děti ( asi aby nevyčníval z řady ). Většinou ho prý ale nevyvolávala, protože věděla že všechno umí. Brzy si syn školu tak znechutil, že už od ledna počítal dny do prázdnin. Ve druhé třídě to pokračovalo stejně. Ještě mě p. uč. několikrát upozorňovala, že se musí zlepšit výtvarku a písmo a nenechala si vysvětlit, že u nás v rodině neumí kreslit nikdo.Ke konci druhé třídy udělal syn přijímačky do školy s rozšířenou jazykovou výukou a od září tam má nastoupit. Je mu 8 let a už nenávidí školu, doufám, že v nové škole se to zlepší. Tyhle problémy jsou asi proto, že ve třídách je moc žáků a učitel se více soustředí na ty slabší. Můj syn není žádný genius, ale proč se musel učit slabiky, když si v té době četl knížky už asi nepochopím.
Zdraví E.
|
| Mirka, 1 dítě |
|
(27.7.2002 21:00:33)
Ahoj Evelyno (doufám, že mám jméno dobře, pokud ne, moc se omlouvám),
to je přesně to, o čem jsem se snažila napsat. My jsme prodělali totéž, v bleděmodrém...navíc paní učitelka měla "originální" výukovou metodu - všechny děti musely udělat denně stránku češtiny, stránku matiky a stránku čtení. Bylo jí jedno kdy a kde, takže můj syn, nejsa tak uplně blbý, zjistil hned po prvních dvou měsících, že jedničku z psaní má jen dcera pana ředitele a její tři kamarádky, dvojku pak občas ti nejlepší a tedy že i přes největší snahu nemůže lepší známku dostat. Takže nadrásal ve škole maximum, co stihl, doma pak vzorně dopsal dva řádky, co mu zbyly, a vyrazil ven, zatímco dcerka od sousedky ve škole napsala dva řádky, doma pak celé odpoledne malovala zbytek, aby to měla pěkně a pečlivě, ven šla večer s maminkou na procházku...a druhý den dostali oba stejně dvojku. Myslím si, že je blbost učit všechny děti stejně - na naší druhé škole si paní učitelka sehnala celou sadu omalovánek, co jsou podle čísel a nebo podle vyjmenovaných slov nebo spojovaček - a "Jsi hotový? Tak maluj, holoubku..." můj syn, když zjistil, že je to pro ty chytřejší jako odměna, tak dokonce dobrovolně kreslil a sám si začal chystat pastelky...Není to v nadání, ale v přístupu...mimochodem na první škole bylo 20 dětí se dvěma jazyky základními, na druhé 25 dětí, z nichž část dělala rozšířenou angličtinu, část normální a někteří němčinu - a zvládli ještě i nácviky na besídky, hru na flétnu atd. Problém je spíš v tom, že mnozí rodiče nedokážou napsat to, co ty:"my jsme se dítěti hodně věnovali a proto tolik ví!" - mnozí rodiče s dítětem doslova namemorují a nadřou počítání "aspoň do těch desíti" a pak tvrdí, že je dítě nadprůměrné protože "oni to zdaleka ti ostatní neumí, ale holt mají protekci"...a bohužel hlavně tihle pak trvají na oddělení dětí a na zdůrazňování jejich vyjímečnosti - myslím si, že si tím léči svoje komplexy...řekla bych, že opravdu nadané dítě si dokáže zábavu i najít, je-li mu to dovoleno...osmileté gymnázium mi připadá jako úplně nejrannější varianta oddělelní těchle dětí, a to ještě s výhradami.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(29.7.2002 23:13:53)
Miriam,
máš pravdu, všechno je v lidech. Tak doufám, že na nové škole to bude jiné. Bojím se, aby syn nemyslel, že je nejchytřejší na světě a nepropásl dobu, kdy se má začít opravdu učit ( jako kdysi já ). Proto bych se přikláněla k tomu, aby každé dítě dělalo to, na co stačí. Nemá smysl, aby se jedni při vyučování otravovali a druzí nervovali rychlým tempem. Pokud to někdo zvládne v rámci jedné třídy, je to jen dobře.
Všem dětem a rodičům přeji ty nevjstřícnější a nejhodnější paní učitelky.
Zdraví E.
|
|
| Lida a 2holky | 
|
(30.7.2002 12:02:25)
Mila Miriam,
ja souhlasim se Sally - anglicke skolstvi je postaveno na zaklade toho, ze ucitel, je ten, ktery se musi "hodne" snazit, aby vysel vstrict vsem detem a jejich potrebam - kazde dite je jine, kazde dite se uci jinym zpusobem apd. Resit se to tedy musi - bud skupinami, ci odelenymi skolami. tak to je. Ja jsem byla "trosku" nadane dite - na zakladce jsem vzdy byla nejlepsi, aniz bych musela neco delat navic. Musim rici, ze jsem se pekne nudila. A navic, to co jsem mela skryte, ve mne nikdo neobjevil - a to tedy ze men vyrostl lenoch. Na gymplu uz to tak nebylo, sice jsem se stale neucila, ale proleala jsem bez toho, aniz bych doma otevrela knizku. Takze - smireni, ze uz nejsem nelepsi, ale proc bych se namahala, kdyz to po me nikdo nechce - a memorovani jsem nesnasela. Potom prisla vysoka - mela jsem strach, ze ji neudelam, tak jsem se zacala ucit - a jarku, ve 4taku a 5taku jsem mela same jednicky, a ani to tak nebolelo .... no, ale vystudovala jsem skolu, kterou jsem vubec nechtela. Ani me moc nebavila.Na skolu na kterou jsem chtela bych nikdy prijata nebyla (diky lenosti ..a znamek na vysvedceni). A az v dopselem veku jsem si vlastne uvedomila, ze jsem asi "nadprumerne" nadanejsi. Zacala jsem studovat v zahranici druhou vysokou skolu, obor, ktery mne zajima. Dostudovala velmi dobre.
Proc to pisi - mam dobre zamestnani, mam dobre vzdelani - ale to, co jsem vlastne chtela, jsem si dodelavla v pozdejsim veku, s detmi apd. Praci mam velmi dobrou - ale verim, ze kdybych zacala "drive" tak bych mela jeste lepsi. Mam vsak neustale pocit, ze jsem neco "prosvihla", ze jsem mohla byt daleko lepsi nez jsem a tim padem i uzitecnejsi. Jenom to tenkrat nikoho nezajimalo.
|
| Mirka, 1 dítě |
|
(30.7.2002 16:09:36)
I tuhle výuku jsem zažila - je to propagovaná výuková metoda a používaly ji obě školy. V jdené se udělala skupinka z dětí chytrých, popř. protekčních, pak horších...až nakonec byla skupinka z dysgrafiků - a takto rozdělené děti dělaly práce na známky z nauk -t.j. z výtvarky, pracáku...v druhé škole se to řešilo naopak - děti se dělily podle kamarádství, takže můj syn brzy zjistil, že nemusí být nejšikovnější manuálně, když má dobré nápady... pokud se týče toho, že práce "ve skupinkách" je pro učitele náročnější - není to pravda. Pokud jsou děti vedeny k týmové práci delší dobu, skupinka se "sehraje" a pracuje sama. Tenhle způsob výuky vyžaduje pouze pečlivou organizaci času a přizpůsobivost. A jinak - děti u nás sice nejsou odděleny jazykovou bariérou, ale díky práci poraden jsou v jedné třidě děti šestileté, mnohdy i s mírným postižením, a vedle nich děti téměř osmileté, bez postižení, např. jen z rozvedené rodiny s jinak výborným životním standardem...takže se samozřejmě liší jak ve vyjadřovacích schopnostech, tak i v rozhledu. A ještě zkušenost z týmové práce: právě oddělení "schopnějších" dětí do jedné skupinky silně demotivuje zbytek a se třídou se pak prakticky nedá pracovat, nehledě na to, že opravdu dobré děti nemusí zdaleka být tak dobré, aby svoje nadání nesly jako dar a nikoliv jako důvod k posmíváním se ostatním.
|
| Lida a 2holky |
|
(31.7.2002 12:04:01)
Miriam,
v tom je prave to "umeni" ucitele. Zvladnout deti tak, aby z tech "nadanych" vyzdimal co nejvice - bez toho, ze si budou myslet, ze jsou nejchytrejsi na svete a z tech "nenadanych" take, bez toho, ze si budou myslet, ze jsou hloupe. Kazdy je v necem "skvely" a kazdy je v necem "spatny".
K posmechum dochazi prave tehdy, kdyz "nadana" skupinka ma ukol, ktery lehce zvladla - a tim padem naopak potvrdila to, ze jsou nejchytrejsi na svete. A naopak, "nenadana" skupinka dostane tak tezky ukol (vhledem k jejich schopnostem), ze ho nezvladnou a mysli si, ze jsou ti nejhloupejsi. No a pak vznikne to, ze ti "nadani" se posmyvaji tem "nenadanym".
|
| Mirka, 1 dítě |
|
(31.7.2002 18:50:23)
No, proto právě nechápu, proč bych jim měla jednoznačně dát najevo, že jsou "něco extra" tím, že je oddělím někam do prestižní školy...a co děti jako můj syn, který má nadprůměrné IQ, schopnost naučit se jazyk poslechem a přitom je dysgrafik? Je nadaný, i přesto, že nesplňuje krtiéria Mensy nebo té organizace na podporu nadaných? Velice se omlouvám, ale nevidím na přesný název v článku...Nebo je "blbý", protože píše neúhledně a nemá věci v pořádku a tudíž patři do speciální třídy? V papírech z poradny má šalamounsky obojí...Tady si právě myslím, že je blbé, že u nás chybí motivace učitelů...se svýma 14 rokama praxe nemám plat ani jako průměrná sekretářka...a dělám od 7:30 do 16:00 - protože vyučování začíná v 8:00 a končí až v 15:45 v ideálním případě. A to mám ještě celkem protekci, protože oficiální rozvrh na střední škole končí 19:00...Asi by to chtělo namísto oddělování a vytváření kast změnit systém...a popřípadě udělat systém zkoušek, tak jako to mají v jiných státech - tedy nikoliv jednu(přijímací), ale třeba deset postupně.
|
| Lida a twins | 
|
(1.8.2002 17:06:04)
Miriam,
co se tyce tveho syna tak ten opravdu potrebuje "jiny" pristup, o kterem si nejsem jista, ze v Cechach dostane - a presne by mel byt oddelen - jak k tomu chudak prijde, jako dysgrafik, byt meren a ucen stejnym zpusobem jako deti, ktere tento problem nemaji - vzdyt jak rikas, je velmi chytry - a pro svoji "malou" vadu by mel trpet a nedostat stejne vzdelani jako jeho vrstevnici "bez vady"? On za system nemuze.
Se zmenou systemu skolstvi s tebou plne souhlasim. Ano, i kdyz to neni jednoduche. Temer kazdy system ma nejakou vadu.
Myslim, ze brecenim nad tim jake maji ucitele platy se nic nezmeni - na to se to svadet neda a brecenim se to nevyresi - to je jenom takovy ten cesky zpusob reseni/nereseni veci.
|
| *Aida* | 
|
(1.8.2002 17:34:31)
Vyuku ve skupinkach jsem take zazila. Ve Velke Britanii. System je takovy, ze v jedne tride jsou tri rocniky, tedy jakasi jednotridka. Deti je ve tride kolem padesati, ucitelu 4-5, tedy v prumeru 10-13 deti na jednoho ucitele. Pokud je dite nadanejsi, muze postoupit v urcitem predmetu k detem ve vyssim rocniku, naopak muze si nektere veci zopakovat. Skupinky jsou vekove tak promichane, ze se nikdo nikomu neposmiva.
Starala jsem se o kloucka, ktery je v nekterych smerech velmi nadany, ve trech letech nasobil a delil do milionu, na druhe strane v osmi letech stale jeste spi s plinou. Pro nej je tento system idealni. I pro ucitele, on totiz dokaze byt velmi neprijemny, kdyz se nudi. Preradit ho do vyssiho rocniku by nebylo reseni, protoze na to neni emocionalne vyspely, potrebuje si take "hrat".
|
|
| Mirka, 1 dítě |
|
(2.8.2002 11:52:05)
Mám obavy, že od rozumného ohodnocení práce učitelů se bude muset začít, má-li se vůbec něco měnit. Dneska školství funguje jako odkladiště lidí, kteří by se jinde neuživili - právě proto, že ti kvalitní odjedou někam, kde nedělají zadarmo...ono to totiž nikoho nebaví, dělat jen tak "aby nehnil doma" a přitom jde o poměrně důležitou profesi - vezmi si jen škody, které je učitelka schopná spáchat na psychice dítěte...Nikdo ti nepůjde něco předělávat, když dopředu ví, že je to práce zadarmo - o co je pohodlnější zůstat při starém...i tak totiž máme (aspoň ti, kteří to berou vážně) práce nad hlavu. Tady bych viděla základ té neochoty a setrvačnosti. Ani nějaké "sebevzdělávání" podepřené zkouškami asi nebude tak úplně ono - jak chceš srovnat výkon učitelky zpěvu na nižším stupni a učitele výpočetní techniky na průmyslovce? Oba prodělají tytéž zkoušky, budou mít tutéž třídu...a jeden z nich bude denně dělat několik hodin jen na to, aby udržel krok s vývojem, kdežto druhý bude dělat několik hodin před zkouškou, aby mu přibylo v peněžence...a jak změnit systém, když dneska pro učitele tisícovka bokem představuje závratnou sumu? Jistě že se dá "domluvit" na známkách s každým druhým...což by se "předěláním" systému jenom zhoršilo. Ještě si rýpnu - učitel má nižší průměrný plat než traktorista...kolik z vás by si poslalo děti na statek, aby je tam chlapi ve volném čase vzdělávali? Tím se nechci nikoho dotknout, jen si myslím, že všelijaké proklamace o důležitosti práce učitele a nutnosti zvyšovat její kvalitu jsou bohapusté kecy. Ano, když vydělám totéž, jako ostatní vysokoškoláci, pak se budu snažit, aby ta práce na vysokošloské úrovni byla a budu ze všech sil tlačit na to, aby lidi, kteří tuhle práci flákají a tím ji shazujou, odešli pryč. Do té doby si maximálně zaklepu na čelo...a ještě dovětek: pracovní úřady jsou plné učitelů bez práce...a školy jsou plné volných pracovních míst. Převážná většina těch, co jsou na pracáku, totiž potřebuje ne být někde schovaná před deštěm, ale živit rodinu a jejich povolání jim to neumožňuje. I to má vliv na kvalitu výuky...
|
| Lida a 2holky |
|
(2.8.2002 12:18:25)
Miriam,
samozrejme, ze mas pravdu, ze platy ucitelu jsou velmi nizke a ze jejich prace neni ocenena. Sama jsem uzitelka, ktera ze skolstvi (uz hodne davno) odesla a zivi se nekde jinde za mnoha nasobne vyssi plat.
Ano, chce to celkovou "restrukturalizaci" skolstvi. TU ale mohou iniciovat jenom ucitele sami spolecne s vyjednavanim s vladou. POkud se zacne od vyjednavani penez,jako prvni, tak to potom stejne k nicemu nevede. Prvni struktura - a uitele odmenovani podle vysledku! A cim lepsi vysledky, tim vice penez - ale na to musi byt statni zkousky, aby se ty vysledky dali opravdu porovnavat. Ne nejaky pan reditel, ktery si rozhodne podle toho, jak ktereho ucitele ma ci nema rad.
|
|
| sally | 
|
(7.8.2002 21:42:10)
Ono taky jde o to, nakolik jsou školy ochotné přijmout kvalifikované lidi. Učit jsem začala v devatenácti, učila jsem tři roky, první rok jsem si odbyla povinné pedagogicko-psychologické minimum, ty další dva studovala učitelství na UK. Pak jsem byla rok v ANglii, kde jsem úspěšně složila Proficiency. Vrátila jsem se nadšená, že budu učit angličtinu - a ejhle - nebyla jsem kvalifikovaná, takže mi nabídli 1650 hrubého. Přitom školu bych dodělávala, už o Advance (nižší zkouška než co jsem měla já) se říká že je těžší než státnice, měla jsem za sebou tři roky praxe (a že se mnou babice vymetly hned první rok třídy do kterých se samy bály chodit učit - a já v devatenácti zvládala třídu, kde se běžně zdrhalo z vyučování, kde kluci ukradli tátům peníze, koupili si a nabourali auto - mě nezdrhli ani z pozemků, kdy byli volně vypuštěný kolem školy) a anglicky jsem uměla asi tisíckrát líp než všechny ty ruštinářky, co byly lekci před dětmi. Když mi potom zahraniční firma nabídla asi dvanáct tisíc hrubého, moc dlouho jsem se nerozmýšlela... Mrzelo mě to, učial jsem ráda a bavilo mě to, ale.... měla jsem dost toho, že třeba koupě nové podprsenky pro mě znamená měsíce šetření. Holt mě jinde ocenili na skoro desetinásobek toho, co školství.
Jinak moje zkušenosti s učitelkama kolegyněma - fakt síla. Ředitelka a její nohsledkyně, které měly sladký život (téměř žádné dozory, mnohatisícové odměny, vybrané třídy na výuku) - a mě jako začínající daly čtyři předměty (z toho na dějepis nebyly až do ledna učebnice ani osnovy! a já si s tím měla poradit!), půlku úvazku ve třídě, kam se samy bály chodit, dozorů jsem měla tolik, že jsem se za celej den ani nevyčůrala - natož abych si mohla popíjet kafíčka.... jo, a odměny jsem dostala jednou... stopadesát korun.
A naše paní ředitelka? Na začátku roku třeba přikázala, že tomu a tomu žákovi máme psát hodně poznámek, protože ona mu chce dát nejmíň dvojku z chování, tak aby to měla podložené..... No comment.
|
| Mirka, 1 dítě |
|
(8.8.2002 10:35:38)
Sally, podobné zážitky nemám, aspoň ne v takové míře, jako ty. Pokud jde o uznání jazyka, většinou u nás lze požádáat o uznání a vystavení potvrzení, popřípadě si dodělat státní zkoušku, která je bez potíží. Pedagogiku jsi opravdu nedokončila - já mám ke své vlastní vysoké ještě tříleté pedagogické, ukončené vypracováním závěrečné práce a státní zkouškou...což je trošku rozdíl. Jinými slovy, nastoupilas skutečně jako nekvalifikovaná. Jinak k ředitelce se ti nevyjádřím - já dělala na třech školách a nikde to takhle nevypadalo. Pokud jde o práci jinde, ano, zkusila jsem to, ale desetkrát víc mi nikde nenabídli - tak spíš dvakrát...a to jsem nebyla až tak ochotná - učím ráda...i když se člověk nadře.
|
| sally |
|
(8.8.2002 18:17:28)
Miriam,
já neříkám, že jsem byla kvalifikovaná (=měla papír), ale měla jsem praxi, a uměla jsem jazyk. Určitě víc, než přeučené ruštinářky. 1650 hrubého v roce 1993 nebylo ani na chleba a slanou vodu. Resp. asi bylo na chleba a slanou vodu, ale kde je nájem, kde je nějaké oblečení (v té době jsem chodila celý rok v čínských keckách, protože jsem na nic jiného neměla - to mi nevadilo, ale když jsem i na ty pitomý kecky musela složitě šetřit... ). Kvalifikovaná nekvalifikovaná - žít se z toho nedalo.
Můj kvalifikovaný kolega angličtinář ze školy v té době odešel - protože chtěl mít rodinu a přestože bral závratnou částku (asi dvakrát tolik co já), tak rodinu z toho neuživil. Mezitím co na škole fungovaly důchodové babice, co učily stylem že vzornou žákyni nechaly přepsat na tabuly zápisky podle sešitu vzorné žákyně z předchozího ročníku. Pak oznámkovaly úpravu sešitů, nasázely pětky, čímž se dosáhlo průměrné známky ve třídě za tři a bylo vše "v pořádku" a pobraly se tisícové odměny. Proč škola platí takovéhle lidi, proč třeba ti mladí nemůžou dostat větší úvazek (aby měli víc peněz) a učit pořádně? Proč jsem já v rámci zeměpisu (obyvatelstvo - Čína) narazila na to, že přírodopisářka dětem vůbec nevykládala o rozmnožování. Dala si frťana a dětem řekla, ať si to nastudují samy. Myslím, že tohle téma je v sedmé třídě zatraceně aktuální - kvůli chorobám, antikoncepci atd.
MOžná jsem byla na špatné škole, třeba to jinde funguje jinak. Já si nestěžuji, nakonec většina života se opravdu odehrává za školními vraty a já jsem ráda, že jsem ho poznala. Jenom jsem chtěla říct, že spoustu věcí by si mohla řešit ta škola samostatně. Najít způsob, jak udržet mladé učitele, jak udržet učitele-muže, jak je motivovat, jak donutit tu starou gardu opustit způsob výuky z dob Marie Terezie. V mých vzpomínkách je škola velmi zatuchlé místo, kde jakýkoliv pokus o to "dělat něco jinak" byl trestán.
Ještě jedna veselá historka - škola v přírodě. Moje třída s vychovatelkou vyrazila přes les do města, tak tak to stihli na večeři. Ten večer byl plánovaný táborák a protože děti přišly pozdě a my je zahnaly se převléct (byl květen, večer už zima) a umýt (přišli z lesa jak čuňata), tka se moje třída nezúčastnila "přípravy táboráku" (=přinést lavičky z asi dvacet metrů vzdálené terasy). Takže u táboráku (upozorňuji ještě jednou, že byl květen a dost zima), vedoucí školy v přírodě mé třídě za trest zakázala sedět na lavičkách a děti musely sedět na zemi. To samozřejmě vydržely přesně do okamžiku kdy si dopekly buřty a chtěly si jít někam hrát, mezitím co vedoucí žádala v klidu sedět zpívat národní písně. Takže jsme jí opustili i s národními písněmi. Ty jim dlouho nevydržely, načež ona se teda zvedla a svojí třídu odvelela na ubytovnu, a za námi přišla, že teda když moje třída táborák nepřipravovala, takže by měla ty lavičky (na kterých děti nesměly sedět) uklidit.
BOhužel, jeden z mých žáků poměrně sprostě zaklel, za což dostal trojku z chování. Protože je "grázl". Ten půl rok se jinak choval vzorně, jiný průšvih neměl... ale holt to byl inteligentní kluk, takový ten živý zlobivý typ....
A já jsem pak měla ještě průser, že "si s dětma lítám po lese" (standartem bylo vypustit děti odpoledne na hřiště před ubytovnou a tam ať se třeba poflákají, mezitím co paní učitelky pijí kávu a pletou svetry)
|
| Lida a 2holky |
|
(8.8.2002 18:31:05)
Sally,
jenom pro zajimavost ke kvalite "vyuky jazyku". Moje sestrenice je ucitelka 1.stupne. Takze v ramci vyuky asi od 4te tridy vyucuje anglictinu. K me hruze jsem zjistila, kdyz za mnou prijela na navstevu do Anglie, ze anlicky neumi temer ani slovo. Memu muzi nerozumela ani slovo, dokonce si nebyla schopna precist ani zakladni cedule.... a to uci anglictinu nasi mladou populaci....ach jo! To zase na druhou stranu nevidim duvod, proc ji platit prilis penez.
|
| sally |
|
(8.8.2002 18:36:35)
Lído, to je to o čem mluvím... já v tý době mluvila anglicky velmi slušně. Rok v anglii jsem strávila s angličanama (ne v českém klubu nebo nějaké instituci pro au-pair) a udělala jsem si PRoficiency. Je to dost hustá zkouška, dělala jsem jí tři dny.... mimochodem - když jsem pak chtěla chodit na British Council na angličtinu, tak mě nevzali, že pro mě nemají už kursy :-)) Přeučované ruštinářky k nim chodily na začátečníky.... ale mě na ZŠ zaplatit nemohli - a někoho kdo neumí anglicky..... klíďo píďo :-))) Ale neva, já se v životě neztratila :-))) Možná právě naopak, že mě tohle pošťouchlo k mnohem zajímavějším věcem... :-)))
|
| *Aida* |
|
(8.8.2002 19:03:32)
Musim se pridat k Sally. Nechtela jsem sice ucit, zato jsem uvazovala o Vysoke skole a prekladatelstvi. Ackoliv mam taky Proficiency, bylo mi receno, ze potrebuju statnici (?) a na tu zas nemuzu jit bez toho, abych predtim janevimkolik mesicu chodila do skoly. Pricemz Proficiency je opravdu na vyssi urovni. Holky co sem prijely se statnici mely co delat se slozenim First Certificate, coz je 2 stupne pod Proficiency...nekdy opravdu nechapu. No tak jsem VS v Cechach nevystudovala, jejich skoda. Snad uz se to od te doby zmenilo, preci jen uz je to par let...
|
|
| Lida a 2holky |
|
(12.8.2002 11:13:57)
Sally,
nevim to urcite, ale nekde jsem cetla, ze kdyz si udelaa Toeffel, tak te to opravnuje ucit anlgictinu jako kvalifikovana ucitelka.
A jeste jednu vec, jako byvala ucitelka, jedna vec je umet jazyk a druha vec je vedet, jak jazyk ucit (Tj. metodika). Nemela jsme moc rada takove ty "rodile" anlgicany, kteri v Cechcach ucili anglictinu, ale pritom vubec nevedeli, jak ji maji ucit. Mely by projit pedagogickym minimem a velmi tvrde "metodikou". Ja, i kdyz umim anglicky vyborne, bych si netroufla anglictinu ucit.
|
| Mirka, 1 dítě |
|
(12.8.2002 13:28:17)
Lído,
netuším přesně, jaký je systém zkoušek, ale protože část mých žaček byly au-pair, vím, že se VŠECHNY vrátí s jakousi zkouškou z anličtiny (nebo jiného jazyka), protože je to součástí smlouvy. Jenže taky vím, že dívenka, které prošla celou tuto školu v rámci dvou let v Londýně s vynikajícím prospěchem a následně v USA už chodí do nějakého vysoce speciálního kursu pro hodně pokročilé, nestačila mému synovi, který měl jeden ročník naší jazykové školy - uměla mluvit, to ano, ale znala jen to, co potřebovala na běžnou mluvu a k dětem a třebas mluvnice jí u nás nestačila ani na maturitu - jinými slovy, je "zkouška" a zkouška...Na státnici nemusíš dělat žádnou přípravku, termín se dá domluvit a zaplatit - moje kolegyně teď dělá španělštinu, taky "jen tak", z rozběhu, ale musíš tu řeč opravdu znát. Ale souhlasím s tím, že výuka jazyků je u nás na nesmyslně nízké úrovni...a mám obavy, že nejen jazyků.
|
| Lida a 2holky |
|
(13.8.2002 12:26:03)
Miriam,
ja bych uroven jazyku a vyuky moc nehodnotila na zaklade zkousek "au-pairs". Jednak, to jestli si au-pairky delaji nejakou zkosku nebo ne, je jenom jejich rozhodnuti. Uplne prvni zkouska je opravdu velmi primitivni, a udela ji kdokoliv po 3 mesicich 1x tydne par hodin vyuky. Obtiznost zkousek se samozrejme potom zvysuje.
Ja myslim, ze si ale spravne oznacila problem - tvuj syn po roce umi gramatiku!!!! Skvely, chytry chlapec, ale umi mluvit? Jak umi mluvit? Rozumi? Nebo jenom umi spravne napsat v ruznych casech Mr.Black is going home?
Ja, protoze mivam kazdy rok ceskou au-pairku presne vidim, co ta devcata umi. Holka z "jazykove skoly" se boji rici dobry den! Pul roku se trese v koute a boji se toho, aby na ni nahodou muj manzel nepromluvil. A to je vysledek nasich jazykovych skol - pul roku trva,nez se rozhoupou vubec neco z ust vypustit, mezitim si s mym manzelem jenom dopisuji, protoze "gramatiku maji zmaklou".
|
| Mirka, 1 dítě |
|
(16.8.2002 10:48:14)
Lído,
myslím, že jsi pochopila problém velice přesně...ano, můj syn umí mluvit, protože výuka na jejich škole je založná na konverzaci...děti mají učebnice s obrázky, ale k těm říkají (i píší) samotatné příběhy, takže když k nám přišel na návštěvu starší pár z Holandska, syn se s nimi domluvil bez potíží - a když volají naši obchodní partneři, přiznám se ti bez mučení, že s nimi v manželově nepřítomnosti musí mluvit on - já znám dokonale gramatiku, ale nedomluvím se...Asi jsem to zase jednou napsala pěkně blbě - ta dívenka, se kterou mám zkušenosti největší, měla slovní zásobu dítěte předškolního věku, protože se o takové dítě starala. To, jak sama jistě uznáš, nestačí k běžné komunikaci...ale stačilo jí to na zkoušky. Jinak ty zkoušky u au-pair asi záležejí na agentuře - vím, že pár dívek se nám vrátilo předčasně právě proto, že neudělaly předepsané zkoušky během pobytu (jako třídní, byˇti bývalá, se k nim vyjadřuji)...ale jak už jsem psala, není to moje parketa.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(18.8.2002 0:33:16)
Ahoj všichni,
opět se po dovolené " hlásím " do diskuse. Vaše povídání o výuce jazyků je moooc zajímavé. Na vlastní kůži jsem zažila " totalitní " výuku angličtiny a němčiny a musím potvrdit, že první dny na dovolené jsem se bála promluvit a na manžela naší tety jsem se pro jistotu ani nedívala, aby na mě náhodou nepromluvil. Nerozuměla jsem ani slovo. Za 14 dní v Londýně jsem se rozmluvila líp než za ty roky slovíček a gramatiky. Bylo to před 10-ti lety, takže už zase nic :o)))). Lingvista už ze mě zřejmě nebude :o))). Ale jak jsem ze začátku psala o tom, že jsme se synovi museli a mohli dost věnovat, tak došlo ve dvou letech i na Angličtinu ( manžel narozdíl ode mě umí dobře ). Byla to jen taková legrace, soutěže kdo dřív ukáže nějaký předmět, předvede slovo atd. Ve třech letech už toho docela dost zvládl. ( V té době jsme ani jeden neměli ponětí o nějaké pedagogice nebo didaktice ). Pak začal chodit do školky " s výukou Angličtiny ". Když jsme se ptali, jak to bude probíhat, řekli nám paní učitelky, že tříleté dítě přece nezvládne cizí jazyk a koukali na nás jako na blázny, že s jazykem se začíná přece až v pěti letech. Ty dva roky teda nic nedělal, protože jsem byla vytížená novou prací a studiem a v pěti letech slavně začali ( za rok asi 50 slovíček a 10 vět ). Návaznost v první třídě chyběla a na jazykovém kroužku začal opět to, co měli ve školce. Teď od září bude mít ( jak jsem psala ) Angličtinu na ZŠ, kam se dělají zkoušky a mám pocit, že už teď je z něj chronický začátečník. Tou péčí jsme mu asi spíš ublížili, ale děti našich příbuzných mluvily dvojjazyčně od malička, tak mě nenapadlo, že učit malé dítě cizí jazyk je takový nesmysl. Teď mám malou holčičku a nevím si s tím rady. Syna to domácí učení hrozně bavilo a v žádném případě jsme ho do ničeho nenutili. Nejsem typ ambiciozní matky, která chce po dětech nemožné, ale připadá mi škoda je nerozvíjet, když je to baví. Bydlíme ve špatném městě, nebo je to tak všude ? Jaký máte názor na učení malých dětí ?
Zdravím:o)))) E.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(18.8.2002 0:35:51)
Tak jsem se rozjela, že tam mám hrubky. Pardon:o)))
E.
|
| Mirka, 1 dítě |
|
(20.8.2002 12:07:18)
Už se to snad povede přidat...nejprve pro Sally: nechtěla jsem tím napsat, že máš nějaké podřadné zkoušky - chtěla jsem tím říct, že s "nějakou" zkouškou se vrátí skoro každý - a ten, kdo má zkoušku opravdu náročnou, může bez potíží dodělat státnici (ověřovala jsem si to - jde to bez jakýchkoliv předběžných kurzů), kdo má zkoušku např. "pro au-pairky", ten opravdu učit nemůže...nemyslela jsem to na tebe osobně, vím, že tebou jmenovaná zkouška patří k těm složitým a kvalitním. K pedagogickému minimu - jsou tři typy: tzv. pro už učící, což je asi 14 denní kurs, který ti nedá vůbec nic kromě papíru (má ho můj muž), pak "večerní" - jeden jakoby ročník vysoké školy, které je už trošku náročnější, a pak ten tříletý - specializované předměty v rozsahu jen nepatrně zkráceném oproti normální VŠ a zakončené obhajobou práce a normální zkouškou před komisí. Bohužel ze všech tří typů je stejný papír...nebo podobný, a všechny jsou organizované při odborných katedrách vyskoých škol, takže název nebo druh školy nehraje moc velkou roli - v době, kdy jsem já dělala minimum, jezdil například na ČVUT přednášet didaktik tady z Brna - a obráceně.
A k výuce jazyků - nechápu, proč by se nemohlo malé dítě učit další jazyk - pravda je, že se ho nemůže naučit "normální" metodou...Syn se učil od čtyř let ve školce. Měli na výuku studenta, který s nimi hrál hry, zpíval písničky - a všechno anglicky. Slovíčka se nepěstovala...Pamatuju si, jak jsme se s mužem smáli, když syn seděl na záchodě a předříkával si:one little, two little, three little Indians...jenže tenhle základ mu vydržel až do druhého ročníku jazykovky. A když si dítě chtělo hrát s ostatními, muselo mluvit - i když třebas špatně, takže se děcka odnaučily bát...Já měla učitelku, která absolvovala UK, výměnný pobyt, měla velkou státnici...a z angličtiny si pamatuju, že na konci prvního ročníku bylo asi dvacet cvičení, kdy každá věta začínala: if the weather is fine... a kdo to uměl, prolezl...dodnes je to jediné, co umím souvisle vyslovit. Nemyslím si, že by nutně musel učit rodilý mluvčí, ale musí to být člověk, který je s tou zemí v kontaktu, jezdí tam a sám jazyk aktivně používá. (Moje současná kolegyně je "rodilá mluvčí" - narodila se totiž poblíž Lodnýna, bohužel celá její rodina mluví doma česky a jezdí oni za ní - nikoliv ona k nim.)
|
|
|
| sally |
|
(18.8.2002 0:51:44)
Evelyn,
z mé zkušenosti se dítě nejlépe naučí stykem s rodilým mluvčím... doma ho můžete naučit pár slovíček, ale nemyslím, že to bude mít nějaký velký význam. Jazyk není o slovíčkách, ale o tom, jak ho člověk umí používat - navíc spousta slovíček má různé významy, nebo významy různě posunuté od českých. Takže - slovíčka dítě učit můžete, pokud jej to zajímá a baví, ale nemyslím, že se tím naučí jazyk. Ideální by bylo dát dítě do anglicky mluvící školky, kde je paní učitelka rodilá mluvčí. Nebo domluvit nějakou anglicky mluvící chůvu, která si bude dítě brát na určité hodiny v týdnu a bude s ním mluvit JEN anglicky. Jakmile dítě zjistí, že se dotyčnou osobou domluví i česky, přestane angličtinu používat.
Osobně bych moc nevěřila nějakým kursům atd. - zase děti naučí papouškovat pár slovíček, ale jazyk je nenaučí. Děti se učí jazyky jinak - a čím mladší dítě tím snadněji - prostě "lapají" věty a způsoby použití (= gramatiku), bez toho že by se něco "učily" nazpaměť. PRoto nechápu ten přístup, že když je jazyková školka, tak začínají s jazykem v pěti letech - zřejmě s ním zase začínají "po dospělácku" - učením jednotlivých slovíček, z kterých pak pracně slepují věty. Místo toho, aby učitelky už s tříletými dětmi třeba zpívaly, učily se básničky a hlavně s nimi MLUVILy anglicky....
No asi jsem tě nepotěšila, ale tolik má zkušenost. Jestli chceš znát nějaké podrobnosti, ozvi se mi na e-mail.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(20.8.2002 22:31:55)
Moc děkuju za Vaše názory, zkusím nějak skloubit potřeby dětí s našimi možnostmi. Vzhledem k tomu, že bydlíme asi 50km od Prahy tady zase těch možností moc nemáme. Taky je bohužel naše město orientované spíš na průmysl tak nevím... Máme ještě tak půl roku, než začne pořádně mluvit, snad na něco přijdeme. Taky nás už napadlo odstěhovat se kvůli dětem do Prahy, ale vzhledem k tomu, že tady s manželem bydlíme od narození bychom si asi nezvykli :o))) Bohužel z finančních důvodů si zatím nemůžeme dovolit návštěvy u tety v Londýně a ona taky moc často nejezdí. Myslím, že prázdniny v Anglii by se taky dost projevily, tak snad po MD :o)))
Sally, máma je taky babice ruštinářka ( je straaašně hodná )ale opravdu Němčinu učí po staru:o)))
Tak mi moc neporadila :o)))
Ahoj E.
|
| Mirka, 1 dítě |
|
(21.8.2002 10:10:25)
Nveím, jestli to Sally ještě sleduje a jaký by měla názor, ale jestli máte kabelovku, neměl by být problém pustit občas dítěti něco "v originále"...třebas i z kazety nebo tak - nejlépe jednoduché pohádky...můj muž se učil němčinu a francouštinu na kreslených seriálech...ale chce to, samozřejmě, aby občas někdo z rodiny ten jazyk použil - u nás byla motivace to, že k nám občas "cizozemci" telefonují a tedy manžel běžně jak anglicky tak i německy mluví.
|
| sally |
|
(21.8.2002 18:40:17)
Miriam,
sleduju, občas.... lezlo mi to jak z chlupatý deky (asi tři dny) a teď mám zase práci.... nastoupil novej kolega a je děsně důležitej, takže mě prohání a buzeruje.... :-)))
Řekla bych, že případ vašeho klučiny podporuje mou teorii, že dítě se naučí nejlíp právě pomocí celých vět a spojení - písničky, říkanky, nutnost domluvit se. Nakonec - takhle se děti učí i rodný jazyk - málo které dítě nad tím přemýšlí jako nad jednotlivými slovy (viz klasický případ s měkoněm - "už měkoně vyvádějí").
S pohádkama atd. je to dobrý nápad - já do dneška rozumím částečně rakouské němčině - o prázdninách jsme na chalupě, kousek od hranic koukali na pohádky, později i na filmy. Mluvit neumím, ale vím o čem je řeč. Takže to by asi taky byla varianta.
Evelyn - jestli máte možnost jet na prázdniny do Londýna, nebo tam potom dát děti přes léto na kurs nebo do nějaké školy, tak to určitě zkuste.
Já mám odpor k učení se slovíček, protože to je jen mechanická záležitost, která s jazykem nemá nic společného, protože málokdy jde slovíčko přeložit přesně. Příklad - třeba výraz jíst jako prase - v češtině to znamená se celej u toho ušpinit, v angličtině to znamená přežrat se. A takhle je to se vším... taky třeba v češtině se považuje za dostatečně slušné, když řekneš "mohla bys mi podat sůl". V angličtině se vždycky říká ještě k tomu prosím. Atd. atd. Moje známá se děsně divila, že jí angličani nerozuměli, když jim na otázku jestli chce do muzea nebo na parník odpovídala "it is one" (to je jedno).
|
| Mirka, 1 dítě |
|
(21.8.2002 19:06:40)
Sally, trošku jsi mi připomněla, jak moje kolegyně angličtinářka vzala svoji sestřenici do Anglie, a ta, ačkoliv překladatelka (bohužel teoretička) na jakési recepci pravila:"No to je fakt!" přičemž poslední slovo řekla jaksi...no bez té poslední hlásky...prý to byl dost hukot.
|
| sally |
|
(21.8.2002 20:46:56)
MIriam :-))) taky je dobrý překvapeně vyhrknout "fakt, jo???"
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.9.2002 21:53:26)
Přeji všem krásný školní rok, rodičům co nejméně problémů s dětmi, dětem hodně nových kamarádů a Miriam a ostatním učitelům pevné nervy a pracovité žáky. Před časem jsem na téhle diskusi psala o synovi a ptala jsem se, jak neudělat tytéž chyby s dcerou. Musím se pochlubit, že to snad konečně začíná vycházet. Syn začal ( po přijímačkách ) chodit na tu jazykovku (do 3.třídy) a je najednou úplně jiný. Sám od sebe si začal odpoledne chystat věci, poprvé v životě se těší do školy. Angličtinu začnou ještě tenhle týden a bude to ve skupince deseti dětí 4x týdně, časem přiberou němčinu a volitelný jazyk. Zatím mám poprvé pocit, že je v dobrých rukou a že si rozumí i se spolužáky.S dcerou asi budu postupovat stejně .
Všem, kdo jste mi napsaly, moc a moc děkuju za Vaše názory a rady.( Doufám, že za týden nebudu psát, jak je ta škola hrozná :o)))).
Krásný zbytek léta přeje E.
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(21.8.2002 23:36:14)
Ahoj,
kabelovku zatím nemáme ( už takhle nám televize " žere " dost času :o))), ale ještě to asi přehodnotíme. Asi ze začátku stačí vnímat ten jazyk, bez nutnosti všemu porozumět. Já jsem se docela dost obratů naučila u filmů s titulky, byla to legrace, někdy mě to " chytání " zaujalo víc než děj a kousek filmu mi vypadl :o))). Jazyky se učím docela lehce, ale bez nějakého "dozorce" taky hned končím:o))), tak budu aspoň tyranizovat děti:o)))
Díky za Vaše názory E.
|
|
|
|
|
|
|
| Mirka, 1 dítě |
|
(16.8.2002 10:48:36)
Lído,
myslím, že jsi pochopila problém velice přesně...ano, můj syn umí mluvit, protože výuka na jejich škole je založná na konverzaci...děti mají učebnice s obrázky, ale k těm říkají (i píší) samotatné příběhy, takže když k nám přišel na návštěvu starší pár z Holandska, syn se s nimi domluvil bez potíží - a když volají naši obchodní partneři, přiznám se ti bez mučení, že s nimi v manželově nepřítomnosti musí mluvit on - já znám dokonale gramatiku, ale nedomluvím se...Asi jsem to zase jednou napsala pěkně blbě - ta dívenka, se kterou mám zkušenosti největší, měla slovní zásobu dítěte předškolního věku, protože se o takové dítě starala. To, jak sama jistě uznáš, nestačí k běžné komunikaci...ale stačilo jí to na zkoušky. Jinak ty zkoušky u au-pair asi záležejí na agentuře - vím, že pár dívek se nám vrátilo předčasně právě proto, že neudělaly předepsané zkoušky během pobytu (jako třídní, byˇti bývalá, se k nim vyjadřuji)...ale jak už jsem psala, není to moje parketa.
|
|
|
|
| sally |
|
(17.8.2002 0:27:11)
HOlky,
tak ješě jednou, já udělala PRoficiency - Miriam - to není "zkouška pro au-pair" - sorry, opravdu ne. Dělala jsem jí tři dny - a mělo to asi pět částí, už si to nepamatuju - gramatika, esej, ústní zkouška - v té jsem diskutovala na téma reklamy a jejich dopad na společnost (ne na téma "vyměň plínku").
Lído, pedagogické minimum jsem absolvovala, dva roky psychologie atd. na UK na učitelském oboru taky, jeden rok jsem učila ruštinu. Učit umím. Samozřejmě - je troufalost říct, že umím skvěle anglicky (to nebudu umět nikdy, ale třeba jsem dokázala podle přízvuku určit odkud kdo v ANglii pochází... teď začínám tohle rozlišovat u Američanů) - ale určitě jsem uměla líp než ty tehdejší rychlokvašné angličtinářky.
Nechci je zatracovat - moje známá, ruština / čeština, třeba odjela o prázdninách na kurs do ANglie, protože měla pocit, že přeci nemůže dětem vykládat o jazyce a zemi kterou nikdy neviděla. Klobouk dolů - bylo jí přes padesát a na kursy chodila s mládeží... ale děsně si to užila... Prostě není učitelka jako učitelka....
Je to dneska totálně šuma fuk - ale já jsem angličtinu učit chtěla, a mohla a uměla - a nikdo o mě nestál... to radši měli prokádrované ruštinářky.... doufám, že tyhle důchodové babice, co angličtinu učily stylem "ví vérr dzérr yestrrdej" už vymřely... :-))
|
| sally |
|
(17.8.2002 0:32:45)
Lído,
teofl stojí poměrně velkou hromadu peněz (nevím jestli to bylo 40 nebo 80 tisíc Kč) - na ten jsem neměla... s 1650,- Kč hrubého měsíčně bych na něj neměla asi nikdy.....
|
|
| Mirka, 1 dítě |
|
(20.8.2002 12:12:20)
Sally, babice ruštinářské bohužel nevymřely...jsou-li v důchodu, jsou mnohem levnější než kdo jiný...a sehnat angličtinářku je docela kumšt. Ještě k tomu, co jsem napsala k minimům - nečetla jsem tvůj předchozí příspěvek teď, protože se mi nenatáhla další stránka téhle diskuze, ale před asi třemi dny - a nepamatovala jsem si jej přesně...ale snad ten přehled ujasní některé věci. To, co jsi napsala, bohužel neplatí jen v jazycích - mám aprobaci počíatče - ekonomika...a platí to , bohužel, v obojím.
|
|
|
|
|
| Miška, 3 děti | 
|
(8.8.2002 19:04:31)
Když píšete o platech učitelů, mě vždycky napadne jediná věc, když se učitelé bouří proti nízkým platům. A to, že mají vlastně volno o každých prázdninách. Proto mě vždycky udivovalo, proč se učitelé tak bouří kvůli platům :-))
|
| sally |
|
(8.8.2002 20:01:59)
Miško,
tady se musím učitelů zastat. Ty prázdniny jsou těžce zasloužené. Učila jsem tři roky a nikdy ani před tím ani potom jsem nebývala tak utahaná. A psychicky vyčerpaná. Máš svůj úvazek, musíš to odučit. A neznamená přijít do třídy a být tam. Musíš být 45 minut ve střehu. Jinak tě roznesou na kopytech. Nemůže tě bolet hlava, nemůžeš mít silnou menstruaci, nemůžeš myslet na to, že tě opustil přítel.... musíš myslet na to, jak udržet kontrolu nad dalšíma třiceti lidma. Musíš sledovat, jestli tě oni sledují, jestli se nenudí, jestli stíhají látku. Učila jsem tu samou látku v paralelkách - pokaždé to bylo jiné. Pokaždé jsem to musela učit trochu jinak, abych si udržela pozornost. Citlivě reagovat na změny nálady ve třídě, učitel je takové divadlo jednoho herce. Po těch 45 minutách máš 10 minut oddech - když nemáš dozor, tak je to tak akorát odběhnout do kabinetu, vyměnit věci na další hodinu a zase běžíš. A zase 45 minut a zase 10 minut pauza... po šesti hodinách jsi totálně na dně.
Všechny ostatní práce, které jsem měla byly třeba časově náročnější a byly v nich víc stresující momenty, ale takový ten každodenní přesně časovaný stres z kterého není úniku, to jsem neměla. I uprostřed jednání s důležitým klientem si můžeš odskočit na záchod, nalejt sklenici vody, usrkávat kávu. Když přijdeš do práce a bolí tě hlava, můžeš si udělat kafe a třikrát se zhluboka nadechnout, než se do toho vrhneš. Když si potřebuješ něco vyříkat s kolegyní, nezvoní do toho zvonek.
Ty prázdniny jsou to poslední, co bych učitelům zazlívala. Fakt je potřebují - zvlášť ti, co se snaží, co je zajímá i jak se ty děcka učí a ne jenom to, za co dát pětku nebo poznámku.
|
| Miška, 3 děti |
|
(8.8.2002 20:14:41)
Sally, myslím, že žádný učitel neučí 8 hodin v kuse, jen s desetiminutovými přestávkami - snad jen na prvním stupni, protože na druhém už se střídají, ne? Aspoň si to myslím, tak jak to pozoruju... Ale dovedu si to představit:-), když mám někde prohlídku, kde se střídá po čtvrthodinách třeba 7 klientů a já musím opakovat pořád to stejné, tak jsem na tom hůř :-))
|
| Sylvie | 
|
(8.8.2002 20:34:41)
Miško, oni se učitelé sice střídají, ale na druhou stranu - pokud učitel neučí v jedné třídě, tak třeba učí ve druhé, ne? Ale jinak - nemyslím, že tak, jak to Sally popsala, by to s prací učitelů bylo o tolik horší než s např. s mojí prací dětské sestry na chíře :o) No ale na druhou stranu - teď se hodně mluví o tom, že učitelé nemají prázdniny, že jsou prostě nezaměstnaní. Pracovní smlouva na dobu určitou, od začátku září do konce červa, potom hezky šupky hupky na pracák pro podporu. Brrr.
S.
|
| Miška, 3 děti |
|
(8.8.2002 20:39:27)
No já myslím, že každé povolání má svoje... každé povolání může být pro člověka náročné, i když pro každého jinak. Každému vyhovuje také něco jiného. Také se nedají povolání srovnávat - jinak je na tom chirurg, který dokáže transplantaci srdce, jinak třeba popelář. A každý je určitě se svým platem nespokojený. Ať má 5, 10 nebo 50 tisíc. Ale stejně bych chtěla mít tolik dovolené, co učitelé :-))
|
|
|
| sally |
|
(8.8.2002 21:03:52)
Miško,
úvazek býval 24 hodin - to je pět vyučovacích hodin denně (v průměru). Na ty hodiny musíš mít připravy, musíš si sama něco nastudovat, připravit, eventuéně vyrazit z babice nějaké pomůcky (mapy, globy atd.). Píšou se písemky (které se opravují), musíš jednou za půl roku vybrat sešity. Musíš sedět na konferencích a schůzích, musíš napsat vysvědčení, chodit na třídní schůzky. Taky tě čekají pohotovosti a suplování, minimálně z poloviny neplacené. Sedm klientů? ALe s každým mluvíš zvlášť, nemusíš hlídat co dělá těch dalších 29. Neječí na tebe matky klientů (konflikt s rodiči jsem neměla nikdy, ale¨...) Můžeš se koncentrovat na toho jednoho. A určitě bereš víc než učitelka.
Navíc s těma prázdninama to má ještě jeden háček (když pominu prázdninové služby a to, že prázdniny ti začnou týden po dětech a skončí o týden dřív) - to je tvoje dovolená a jinou nedostaneš. Čili máš volno pouze v době, kdy jsou všude davy, přirážky, obsazeno atd.
Já neříkám, že každé povolání nemá něco kladného a něco záporného - právě ty prázdniny jsou důvodem, proč ještě někdo vůbec učí - mámy s dětmi atd. to určitě uvítají - a když nepřinesou domů peníze, tak alespoň mohou být s dětmi. Tím implikuji to, že učit je vlastně luxus - může si to dovolit jen člověk, jehož partner má "normální" zaměstnání. Učitelům se dá vytknout lecos, ale zrovna ty prázdniny - ty by mě trápily nejmíň.
|
| Miška, 3 děti |
|
(8.8.2002 21:08:10)
Sally, jenže v česku jsou prázdniny skoro pořád :-)) - několikrát za rok :-)
|
| sally |
|
(8.8.2002 22:18:28)
Miško, vidím, že se o prázdninách nedohodneme... asi proto, že jsi nikdy neučila... safra já vím, jak moc by se hodily i nám ostatním (zvlᚍ pokud jsme samoživitelky malého dítěte), ale fakt ti řeknu, že teď jsem po týdnu dovolené relativně odpočatá, po šesti týdnech prázdnin bez dětí jsem zdaleka nebyla tolik...
Sylvie - tak práci dětské sestry na chirurgii si nedokážu představit už vůbec... :-(
Ale co mi nejvíc "vadilo" na té škole byla ta neúprosnost rozvrhu. Teď se musím sebrat a musím tam jít a nesmí být na mě nic poznat celých 45 minut. Učila jsem v době, kdy se na mě vyprdla moje největší láska, byla jsem na dně a bylo to strašný... Když skončil školní rok, já rozdala vysvědčení a vypustila děti ven, tak jsem se na schodech cestou do kabinetu složila a rozbrečela úlevou.... už jsem fakt nemohla...
|
|
| sally |
|
(8.8.2002 22:19:02)
PS - v Americe a ANglii je prázdnin mnohem víc než v Čechách....
|
|
| Mirka, 1 dítě |
|
(9.8.2002 11:09:22)
Takže: abychom si "ujasnily", jak je to s prázdninami...učitelé nemají žádné prázdniny, učitelé mají 40 dní dovolené. Tuto dovolenou musí ZE ZÁKONA vybrat tak, aby neohrozili chod školy - tedy v období prázdnin. Když si to spočítáte, zjistíte celkem snadno, že žádný z nás nemá volno ani celé hlavní prázdniny - natož pak nějaké další. Existují profese, ve kterých je dovolené jen o deset dní míň - jenže bez časového omezení...Pokud jde o ty Miškou zmiňované ostatní prázdniny, tak ředitel by měl v rámci úspor na provoz nařídit práci mimo budovu...takže když jsem učila na škole, kde byla v téže budově ubytovna a tedy se stejně topilo, vařilo a podobně, seděly jsem tam i o těch kratších prázdinách bez vyjímky všechny celou pracovní dobu. Pokud se stane, že učitel vybere dovolenou mimo prázdniny, dostane na stejnou dobu o hlavních prázdinách neplacené volno...
K té výuce - Miško, učitelé skutečně učí i těch osm hodin v kuse, a to desetiminutovou přestávku můžeme na střední škole považovat za luxus, kterého je nám dopřáno jen občas...a pokud má učitel tzv. okno - tedy jednu nebo více hodin neučí, pak na tuto dobu připadá tzv. pohotovost - tedy služby nebo suplování. Dělala jsem rok konzultanta a školitele v soukromé akciovce a jednání s klienty se co do náročnosti nedají s výukou srovnat v žádném případě - já je zvládla s jednou rukou v nose...a patřila jsem k nejlepším. Ani tvrdá obchodní jednání nejsou až tak vyčerpávající, protože člověk má jednak proti sobě jen jednoho partnera (maximálně dva), a navíc se odehrávají v duchu dospělého chování, což se o teenagerech říct nedá...
A pokud jde o to, že člověk musí ututlat to, co se v něm děje...zvládla jsem učit den poté, co můj syn skončil v nemocnici po úraze s dlouhodobými následky...i poté, co mi doslova před očima zemřela babička, která mě vychovala...protože jsme kdybych to nezvládla, musela bych úplně cizím lidem vysvětlovat, co se stalo a o co jde. Při jednání s klientem tě v nejhorším zastoupí nebo jednání přeložíš...V jediném případě jsem nedokázala odučit - těsně před hodinou mi kamarádka položila na stůl noviny a na titulní stránce stálo, že se na raftu utopili dva moji kamarádi a třetí, ketrý se je snažil zachránit, bude mít trvalé následky...tehdy jsem došla do třídy, sedla si a začala brečet. A je to můj nejhorší a současně i nejlepší zážitek, protože děcka (a byla to jedna z nejhorších tříd na škole) zůstaly celou hodinu naprosto potichu v lavicích...a dodnes nevím, co vlastně dělaly.
A ještě k těm prázdninám - asi před třemi roky mě potkalo to, že mi ředitelka řekla poslední den před dovolenou, že hned v den nástupu začínám učit v kursu pro zaměstnance učiliště - a přípravy ať si udělám, kdy chci...na jednu hodinu kursu pro dospělé je zapotřebí asi hodinu a půl příprav a kurs čítal třicet hodin...Dobrý, že?
|
| Miška, 3 děti |
|
(9.8.2002 18:12:28)
Teda vidím, že učitelky se brání zuby nehty:-))
Já si samozřejmě dělám legraci, nemám ale ráda, když někdo mluví zapáleně o svém povolání, jako by bylo nejhorší na světě a o ostatních, jak jsou jednoduché, to mě teda rozčílí, takže mě, Miriam, nerozčiluj, jo?
P.S. Doufám, že je vidět, jak se u toho řehtám :o)
Jirko! Kdy budou smajlíky????
|
| Mirka, 1 dítě |
|
(9.8.2002 18:34:46)
Miško, za tu dobu, co si tady píšem, už tuším, že jsi normální:-))))))))) Já jen, aby to někteří světa neznalí třebas nebrali vážně - že jako v pátek v poledne před KAŽDÝMA prázdninama vyhodím kopýtka nahoru a až do konce prázdin si nechám nosit kafčo:-)
Jinak je mi jasné, že každá práce má něco...a buď v klidu, sama mám praxi i jinde...proto právě nemám strach srovnávat.
|
| Miška, 3 děti |
|
(9.8.2002 18:38:29)
Jooo, raději pokecáme jinde, abychom to tady moc nerozbouřily, co? :-))
|
| Mirka, 1 dítě |
|
(9.8.2002 18:56:11)
Jasně, pokecáme jinde...ale na veřejnosti můžu jenom čaj - jinak by řekli rodiče mých žáků, že je učí alkoholik:-))))
|
|
|
|
| sally |
|
(9.8.2002 18:52:05)
Miško,
já taky prolezla kde co.... jenom to učení mi přišlo mnohem těžší než třeba štukování ve dvanácti metrech na laně... :-)) A to musím říct, že já měla prázdnin víc než těch 40 dní, protože prostě nebyla práce, takže poté co se uklidily kabinety, udělal inventář atd., tak už byla pohoda zase až do posledního týdne před nástupem dětí. Ale takové ty pololetní atd. prázdniny vždycky nějaká práce byla - no já k tomu ještě studovala, takže jsem byla ráda za každou chvilku volna.
Ale nejhorší práci mám teď - nemám co dělat a už jsem z toho na nervy.... sedím tu, pročítám internet a mám deprese... co já bych dala za to, abych lítala jak hadr na holi :-))) Vážně. Hledám jinou práci a není tu není tu, havrani na plotu. Bylo víno v sudě... ne, co to plácám... jsme byli včera v irské hospodě, taková partička tam džamovala keltskou muziku - docela legrace - občas se rozjeli, občas hráli tři, občas jich hrálo deset... děsná pohoda, a ten "gynys" - to teda můžu.... jenom ta práce kdyby byla... Už se těším, jakej ksicht ten vůl udělá, až mu řeknu, že další den nepřijdu :-)))
|
| Miška, 3 děti |
|
(9.8.2002 18:55:23)
Sally, já si semtam říkám - zlatá mateřská :-)) Ale je fajn, když je hodně práce, než když se člověk nudí..., takže pro si vlastně stěžujem? :-)
Já jdu dnes na klasickou vesnickou zábavu, na jaké jsem byla naposled v sedmnácti :-)) No irské zpěvy tam nebudou, ale snad to tam přežiju :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Janka.b | 
|
(3.8.2004 10:45:44)
Dobrý den, zdravím vás všechny a ráda bych se připojila k vaší diskuzi. Moje tchyně učila celý život na základní škole 2. stupeň (od února je v důchodu), učila češtinu, ruštinu a dějepis. Když v r. 89 přešla revoluce a všechno ruské bylo blbé, přestala ruštinu učit a musela se přeorientovat na němčinu, udělala státnice a já jsem po čase s údivem zjistila, že není schopná se německy domluvit, že prostě nerozumí. Takže to je podobný případ, jako ta paní učitelka angličtiny na 1. stupni v některém předchozím příspěvku. Takže jaký základ ty děti vycházející ze ZŠ mohou mít.
A ještě jednu otázku k nadaným dětem. Mám syna 3 roky, v září jde do školky a umí vyslovovat všechna písmena, vč. r a ř, umí desítky básniček, říkadel a písniček (udrží i melodii), počítá do dvaceti, umí čísla a písmena, zná názvy desítek zvířat a rostlin, pamatuje si věci staré třeba rok, začíná lehce fabulovat. Myslíte, že patří mezi nadané děti? Nebo se to časem změní?
|
| Lidka | •
|
(3.8.2004 22:33:03)
Jestli se to časem změní, to nemůžu říct.Protože žádné takové dítě jsme neměli a nemáme.Ale můžu říct, že je teda šikovnej. Náš malý bude mít dva a půl, a pořádně mu není rozumět.Prostě klasický dvouletý dítě. To počítání jste ho učili, nebo jak se to naučil?
|
|
| -MÍŤA- | 
|
(4.8.2004 13:13:48)
Moje dcera uměla písmenka v necelých dvou letech. Měla magnety s písmenky na ledničce a ráda si s nimi hrála, říkali jsme jí, jak se jednotlivá písmena jmenují...a zkrátka písmenka uměla. I v ostatních věcech to bylo s ní podobné, jako u vašeho chlapce. Příbuzenstvo žaslo, atd... Vyrostla z ní šikovná,ale celkem normální holčina. Je dobře, že je váš syn tak vnímavý a je dobře, že ho v tom podporujete. Rozhodně bych však nedělala nějaké překotné závěry. Vývoj dětí v tomto věku je strašně rozdílný. Zdravím, M.
|
|
| Lidunka | •
|
(30.8.2004 10:30:42)
Nevydrží to stále, myslím že děti, které se zdají po narození chytré, časem patrně zhloupnou.
|
|
| Lída, 3 kluci a holka | •
|
(30.8.2004 14:18:59)
Vydržet to klidně může. Já mám jedno z dětí podobné - ve dvou a půl dokázal pomaličku trochu číst. Když mu byly necelé tři, četl už naprosto plynně. Asi rok poté začal sčítat a pak odčítat dvouciferná čísla (SPZ zaparkovaných aut :-)). Do školy nastoupil jako nešestiletý (narodil se na konci září). Skvělá paní učitelka ho zaměstnávala individuálně, a pak na konci druhé třídy navrhla, že by mohl zvládnout třetí a čtvrtou třídu najednou. Všechno jsme v pohodě zvládli, v červnu byly rozdílové zkoušky a za týden syn nastupuje do páté třídy.
Tvůj chlapeček je ale v něčem lepší - Luděk dodneška neumí pořádně r a ř. Na logopedii chodíme pořád, trochu se to lepší. Někdy se mu to podaří, někdy ne, ale důležité je, že se pořád snaží. A ještě drobnost - plínu na noc měl skoro do 4 let. Ale pak už všechno v pořádku. Nelámali jsme to přes koleno a upravilo se to samo.
|
| Martina, syn Kubík | •
|
(18.6.2011 0:25:07)
Zdravím, jsem ráda,že je tady toto téma. Můj syn je taky trochu "jiný" akorát, že právě nevím,jak k němu přistupovat. Teď mu budou 4 roky, od roka nenosí plenky, od 10-měsíců chodí, ve dvou letech se naučil všechny písmena, básničky,co jsme znali, pak přešel na čísla, dneska počítá do tisíce a ani se nesplete, sčítá a odčítá do padesáti taktéž bez chyby.Psát se sám učil od těch tří, kdy místo toho, aby kreslil, tak psal... když jsem říkala, ať nakreslí sluníčko, tak prostě napsal S, jako sluníčko a teď už to teda píše celé, kostrbatě, ale píše. Nejmilejší hra je ,když nám dává diktáty a opravuje chyby... určitě to není znalostí gramatiky, ale prostě ty slova viděl a ví,jak se mají napsat, když napíšu úmyslně UMIVADLO, je na vrcholu blaha, že mi to může opravit. Má logické myšlení,je samostatný a požírač informací. Všichni mě varují, že ho mám brzdit, že mu nemám všechno vysvětlovat, že mám říkat, že nevím, nebo tak, ale to mi přijde hloupé.Hlavně to nezabírá,když řeknu,že nevím,tak mi řekne, ať se zeptám někoho,nebo se sám ptá jiných lidí,čímž je zaskočí,nebo mi posledně řekl,ať se podívám do knížky a pak mu to řeknu a je opravdu neodbytný. Bojím se, aby byl pak v klidu ve škole,protože je ke všemu děsně živé dítě, tak aby nezlobil a tím si to celé nezkazil. Teď například neustále řeší otázku co jedl,když byl v bříšku a kudy to jedl a moje odpověď, že jedl to co já a i když něco vyjmenuji pro něj není dostatečná,pořád to zkoumá,jako všechno ostatní: maminko a víc nevíš? Jedl jsem nakrájený? Jak jsi mi tam dávala to jídlo? Když jsi jedla špenát,tak já taky? A když mi to nechutnalo? Snědl jsem to celý? Nutno dodat, že mluví jak dospělák, já ho sama nikdy nic neučila,jako cíleně, pořád se jen ptal a já mu jen odpovídala.Mám normálně strach, že už mu nebudu brzy stačit a vůbec nevím,jak kolikrát reagovat. Je tedy dobré vysvětlovat tak,jak to dítě vyžaduje,nebo mlžit,nebo co s ním? Díky za rady 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(30.7.2002 22:48:49)
Ahoj Lído a ostatní,
To, co píšeš jsem zažila taky. Až na to, že až na VŠ jsem to nedotáhla. Neměla jsem k tomu motivaci. Jsem neskutečně pohodlná a navíc se ráda bavím, tak jsem se vlastně pořádně začala učit až na maturitu. A pak ještě několikrát při zaměstnání. Taky mám celý život pocit, že jsem udělala chybu a kdybych jen trochu chtěla, mohla jsem mít lepší vzdělání. Teď mi to už tak nevadí, mám docela tvůrčí a podnětné zaměstnání ve skvělém kolektivu, kam se po MD těším, ale spíš si chci pojmenovat své chyby, aby děti nešly v mých stopách. Proto mě dost rozčílilo, že od dob mé školní docházky se na běžných školách nic nezměnilo a děti, které jsou napřed, jen čekají, až se " zařadí " s ostatními na stejnou úroveň. Vy, co žijete v cizině,už asi tyto problémy neřešíte, my tady v ČR si musíme počkat, až si někdo "oficiálně" všimne, že všechny děti nejsou stejné a nenechá to jen na dobré vůli učitelů.( Která při 25 - 30 dětech ve třídách nemusí být velká a já jsem se s ní zatím nesetkala.)
E.
|
| Iva | •
|
(16.3.2007 14:45:21)
Myslím, že bych Vám všem mohla alespoň trošku poradit: mrkněte na webové stránky www.nadanedeti.cz, www.centrumnadani, nebo taky www.mensa.cz, rodiče nadaných dětí zde najdou velkou pomoc, oporu a hlavně podporu. Přeji hodně trpělivosti a hlavně úspěchů při výchově mimořádně nadaného dítěte:)
|
|
|
|
|
|
| sally |
|
(30.7.2002 0:30:06)
Mě se moc líbil systém britských škol... děti nastupují buď v září nebo v lednu, podle toho, kdy jim byly čtyři roky. NOrmálně přistupují do třídy, která už je "v běhu" a učitel musí zvládnout všechno. Upozorňuji, že nemají nijak malé třídy (kolem třiceti dětí).
V Praze je to v britské škole ještě složitější - některé děti chodí od čtyř, jiné dají rodič do školy až v šesti. Takže v Year 2 (třetí ročník) se sejdou děti, které pracují s gramatikou a děti, které se učí písmenka. Děti, pro které je angličtina rodným jazykem, děti pro které je až třeba třetím jazykem (jako italský chlapeček s českou chůvou).
Děti pracují ve skupinkách, je to holt více práce pro vyučujícího (spíš pěkná dřina), ale funguje to. Kdyby to takhle fungovalo v českých školách, nemuselo by se nic dělit a posílat děti do jiných škol. Bohužel - ve většině případů je pro učitele jednodušší učit standart - tzn., že třetina dětí se nudí, protože to dávno znají, další třetina se nudí, protože absolutně netuší o čem je řeč - a jenom pro třetinu tom může být jakž takž přijatelné.
Co se mi ještě líbilo na britské škole byla práce podle témat. Třeba v šesté třídě bylo téma "druhá světová válka" - takže v hodinách angličtiny se četly třeba noviny z té doby, a v hodině výtvarky dostaly skupinky za úkol vytvořit model bunkru. Děti si musely dojít do knihovny, najít encyklopedii, zjistit, jak takový bunkr vypadal, dát do kupy znalosti z matematiky (papírový model krychle), plus to nakašírovat (různé skupinky použily různé techniky) a nabarvit. Předměty se prolínaly a znalosti z jednoho krásně zapadaly do druhého...
|
|
|
|
| Lienka 1 dcera slovensko | •
|
(14.1.2005 11:31:42)
Precitala som si vas prispevok v ktorom sa vyjadrujete k modelu práce s nadanými na slovensku, nahodou sa touto problematikou zaoberam a mozem vam povedat ze na slovenksu je omnoho vyssia starostlivost o vzdelavanie mimoriadne nadanych deti ako v cechach.. do specialnych skol, resp. tried sa davaju deti s IQ na 130 - 140 co je velmi nizke percento populacie.. mala som dojem ze vzhovorite skor o tych nadpriemerne nadanych a to je roz diel lebo posun v IQ 15 bodov je uz dost markantny... Mimoriadne nadane dieta ma pravo na vzdelavanie podla svojich intelektualmych moznosti tak ako mentalne zaostale dieta... a nie je vhodne aby suplovalo v triede ulohu ucitela v doucovani slabsich ziakov... tieto deti v beznom skolskom systeme zakrpatievaju maju mnohe problemy hlavne v spravani... a pri takych poctoch deti nie je mozne sa im vhodne venovat ani vo vydelavacej a ani vo vychovnej rovine... Mimoriadne nadane deti su narodnym bohatstvom a je nespravne ich tlacit do priemeru len preto ye ine deti su menej sikovne... tak isto predsa nepotlacime sportovy talent, ktory sa rozvija od utleho veku ci hudobne a tanecne nadanie...
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)