| Alžběta | •
 |
(22.6.2004 12:28:34)
Hledám nějakou mladou holku,co trpí nějakou fobií a byla by ochotná svěřit se do jednoho časopisu. Budu moc vděčná.
Děkuji
|
| Radka | •
|
(10.11.2004 20:03:15)
Ahoj ,
náhodně jsem narazila na tyto stránky a na téma fobie.
Mě je 24 let a a od dětství mám strach z výšek a přímo smrtelný strach z ptáků.Je to trochu obtížné,prtože s ptákem se venku "setkávám" docela běžně a o to více ve městech ,kde je čím dál více holubů.Bojím se jich tak,že mám v jejich přítomnosti strach ,že z toho zešílím.Samozřejmě se mi všichni smějí a ještě mě více provokují ,protože nikdo v mém okolí nikdy neslyšel o tom ,že by někdo mohl mít strach z ptáků.
Pokud tvůj zájem trvá,můžeš se ozvat na výše uvedený email.Také bych uvítala ,pokud by mi někdo dovedl poradit jak se toho strašného strachu zbavit ...alespoń trochu.
Radka
|
| Katka | •
|
(14.11.2004 2:27:52)
Ahojky ...
nemusis si delat zadne starosti, ze jsi sama. Je plno lidi kteri maji strach z ptaku. Ja jsem jedna z nich :-), mam rada vsechny zvirata ale ptakum a drubezi nejak nemuzu prijit na kloub, proste jim neverim a nelibi se mi jejich oci. Byt uprostred hejna leticich holubu tak asi zesilim :-). Kazdy ma neco a u kazdeho to neco muselo zpusobit.. U me strasne zly kohout, ktery si na me dovolil, no dlouho nezil - sel okamzite pod sekeru.:-) Bylo to u babicky, na dvorku byla vsude drubez a kdyz jsem chtela prejit pres dvur tak jsem musela chodit s kostetem nebo s nejakou holi a slepice plasit, a delam to dodnes.. A kdyz to jsou holubi, tak macham rukama aby co nejdrive odleteli. Nevadi mi ptaci jako samotni, ale to kdyz kolem me litaji nebo se ke me moc priblizuji. Asi to vzniklo kvuli tomu kohoutovi, castecne nese vinu i Hitchokuv film Ptaci (fakt neco hroznyho a dozvedela jsem se ze to nejsou zadne triky, ze to ty herci museli snaset v realu) ... no blivajs.... Zkus prijit na to proc se to mozna stalo, co to zpusobilo a zkus se s tim naucit zit .. Nejsi sama, na ostatni se vykasli urcite taky maji neco co je desi...
Btw mam i fobii z ohne, v zivote jsem nezapalila sirku ani jsem horici sirku nikdy nevzala do ruky ... no a?.. taky ziju .. jeste ze nekourim :-))
Drzim palecky ... Nebojuj s tim, ale zkus to prijmout. Je to tva soucast a jeji vznik ma nejake opodstatneni :-)
|
| zuzek | 
|
(28.5.2005 22:45:30)
Ahoj,
moc s tebou nesouhlasím v té věci, že říkáš, aby s tím nebojovala a smířila se s tím. Člověk s tím musí bojovat, aby ten strach trochu zmenšil nebo aby se snažil ho od sebe odehnat. Mě bude dvacet a odmalička jsem trpěla různými druhy strachů. Nemohla jsem třeba být sama večer v pokoji a usnout, byla jsem uplně vystrašená, bála jsem se, že někdo je za oknem (i přestože bydlíme v 1.patře), že přiletí mimozemšťani, musela jsem mít rozsvíceno, a dveře pootevřeny, abych slyšela rodiče. Byla jsem hrozně zoufalá, a pamatuji si, že mě hrozně strašil jeden obraz na stěně. Byly to nějaké květiny a jeden květ mi připomínal ošklivý obličej, jakoby nějaké strašidlo. Vždy jsem plakala bezmocí, když už bylo pozdě a já pořád ne a ne usnout a počítala jsem ovečky. Když přišla starší sestra domů z diskotéky, ihned jsem usla, ale když jsem byla sama, nešlo to. Spala jsem i jednu dobu s rodiči. Pak mě vzali k psycholožce a po čase se to spravilo. Asi v devítce jsem se začala bát cestování, nechtěla jsem jezdit na školní výlety a tak. Bylo mi hrozně, myslela jsem, že o mě každý ví, že jsem divná. Na střední škole jsem se začala bát jídla. Nemohla jsem nic sníst ani vypít. Bála jsem se, že je vše zkažené a otrávené. Tomu se říká obsedantní-kompulzivní porucha. K tomu se přidružily deprese a dokonce jsem pomýšlela i na to nejhorší - sebevraždu. Zhubla jsem přes 10 kilo a byla jsem úplně podvyživená. Skončila jsem v nemocnici a pak na psychině. Nic už pro mě nemělo cenu. Ale až tam mi paní doktorka pomohla. Od té doby je mi fajn a mám pocit, že už se všechny mé fobie skoro vyléčily.
|
| xixe | •
|
(17.4.2006 0:59:47)
ahojky já se lečím fobii už od 97 roku našla jsem tvůj článek na diskuse rodina.
můžeš mi napsat a popovídáme si o problému nemoci díky moc s pozdravem xixe
ps:email:xixe@seznam.cz
|
|
|
| xixe | •
|
(17.4.2006 1:00:32)
ahojky já se lečím fobii už od 97 roku našla jsem tvůj článek na diskuse rodina.
můžeš mi napsat a popovídáme si o problému nemoci díky moc s pozdravem xixe
ps:email:xixe@seznam.cz
|
|
| xixe | •
|
(17.4.2006 1:03:00)
ahojky já se lečím fobii už od 97 roku našla jsem tvůj článek na diskuse rodina.
můžeš mi napsat a popovídáme si o problému nemoci díky moc s pozdravem xixe
ps:email:xixe@seznam.cz
|
|
|
|
| Anna | •
|
(23.5.2005 10:30:01)
Ahoj Alžběto, jmenuji se Anna a je mi 16 let. Jako malá jsem se pavouků nikdy nebála, ale potom přišel den, na který jen tak nezapomenu. Jako každý víkend, asi v sedmi letech, jsem šla s rodiči na stavbu, kde sme stavěli baráček. Všechno tam bylo nové, až na jednu starou boudu. Mám o dva roky starší sestur, se kterou jsem si hrála na schovávanou. Nenapadl mě lepší nápad než se schovat do staré boudy, kam nikdo nechodil. Sestra už se blížila a já se rychle rozběhla do steřelé boudy. Vběhla jsem tam tak rychle, nerozhlídla jsem se a i kdybych to udělala, nepomohlo by mi to. Byla tam velká tma. Chtěla jsem se schovat dobře, aby mě určitě nenašla. Věděla jsem, že do té boudy nepůjde, protože se vždy bála víc, než já. Najednou tam stojím, kolem mě jen pavučiny a hromady pavouků. Pavučiny mě svazovaly, dusily, nemohla jsem se pohnout, alespoň tak jsem to cítila. Přestala jsem dýchat, cítila jsem je všude. Začala jsem křičet, jen na to jsem se zmohla. Rychle přišel můj táta a sundával ze mě ty hromady pavučin. Byla jsem jak obalená vatou. Nevěděla jsem jak ze sebe vydrhnout tu špínu, která se na mě nalepila a i když to nebylo možné, pořád jsem ji cítila... Tím začala moje hrůza, která mě od té doby provází. Pokaždé ty samé pocity-nemůžu dýchat, chce se mi zvracet, nemůžu se pohnout, spát, mám hrozné sny... Za poslední dva týdny se mi staly tři setkání s těmi příšerami. Mám pocit že mě pronásledují, cítím je všude a málo kdo mě chápe...
Jestli chceš vědět ještě něco, například o tom co se mi v poslední době stalo, tak mi napiš na mail Anninna@atlas.cz
Ráda se někomu svěřím
|
| xixe | •
|
(17.4.2006 0:59:30)
ahojky já se lečím fobii už od 97 roku našla jsem tvůj článek na diskuse rodina.
můžeš mi napsat a popovídáme si o problému nemoci díky moc s pozdravem xixe
ps:email:xixe@seznam.cz
|
|
|
| tanea | •
|
(16.6.2005 14:21:09)
Pokud by to bylo anonymní, asi by mi nevadilo svěřit se...
Kdyžtak mi napište na e-mail tanea@centrum.cz
|
| xixe | •
|
(17.4.2006 0:59:13)
ahojky já se lečím fobii už od 97 roku našla jsem tvůj článek na diskuse rodina.
můžeš mi napsat a popovídáme si o problému nemoci díky moc s pozdravem xixe
ps:email:xixe@seznam.cz
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)