Gabča;2 kluci |
|
(7.6.2002 20:33:06) Trpím stejnou "nemocí. S láskou vzpomínám na minulost a hrozně se těším na to co bude a toho co je teď si nějak nevážím. Když jsem byla těhotná- a hlavně ke konci- hrozně jsem se těšila až bude malý venku. Když se narodil bylo mi líto, že nejsem těhotná. A teď jak roste vzpomínám na to, jak byl malý a je mi "smutno" z toho, jak rychle roste a stárne. A tak je to v mém životě se vším. Člověk by si měl vážit a radovat se z toho co má a užívat si to teď a ne za čas, ve vzpomínkách. Vezmu si z tebe příklad a zkusím tvojí metodu. Jinak vám držím palce a těším se na další články.
|
Zuzka, mimi 10 měsíců | •
|
(13.6.2002 20:14:28) Ahoj holky, asi nás tím trpí dost,i já vzpomínám často na to, co bylo. Když jsem byla těhotná, kvůli mírným problémům jsem se trochu bála a přála si, aby už to bylo za mnou a mimi bylo v pořádku na světě. A teď, po roce, vzpomínám na to, co bylo loni touto dobou a mám z toho hezký pocit. Také bychom si přáli další miminko brzy a já už se zase nemůžu dočkat, až budu znovu těhotná, i když mě mírně straší představy jak zvládám různé nevolnosti apod. s malým dítětem. Ale těším se. Ahoj Zuzka
|
|
|