zanyna | 
 |
(25.1.2007 19:01:17) Ahojky,MHD jsem využila asi desetkrát,ale je to nezapomenutelné.Dvakrát mi musel s klukama pomáhat chudák řidič a to dokonce na hlavním terminálu,kde migrují kvanta lidí.Je úchvatné sledovat,když autobus zastavuje,jak se všichni hrnou ven,či dovnitř a já byť připravená u dveří marně hledám oční kontakt...musí ti lidé tušit,že kdyby se na mě podívali,požádám je o pomoc.jako v ostatních aasi pěti případech.v těch zbylých musím pochválit teenagery,ti se mi nabídli sami.Jsem ráda,že patřím mezi šťastlivce,kteří vlastní vozidlo.Musela bych se jinak stát pěkně drzou maminkou,dál cestovat mhd.Všem držím palečky!
|
Colorlight | 
 |
(8.4.2007 9:24:44) Ahoj, článek je sice starý 5 let, ale nedá mi to, abych nezareagovala. Máme dvojčátka, páreček, 9 měsíců a pětiletého syna, ve všem musím dát autorce za pravdu :o) Baví mne, když jdeme s naším tankem po parčíku hezky v klidu po rovince, jak všichni koukají a vykřikují "Jé to je nádera, dvojčata, no to se vám to povedlo!" A když stojíme na zastávce MHD, nebo se snažíte narvat do dveří v obchodě, nikdo si nevšimne... Jen se hrnou davy kolem vás a ještě se vám opřou o kočárek, drknou do něj, nevidí, neslyší... Nevím, zda jsem správně uvedla, že mne to baví, ono je to spíš smutné... Ale co už, nenaděláme nic... Jinak je to paráda, děti opravdu nemají šanci být rozmazlené a už v tomto věku je při srovnání s Martínkem v jejich věku patrný velký rozdíl. Nic si nevyřvou, nemají šanci. Takže prostě když to není akutní, tak neřvou :o)
|
|
|