| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku O knihách a jízdě v kočáře

 Celkem 10 názorů.
 Martina, 26, vdaná, bezdětná 
  • 

O knížkách a dětech 

(4.4.2002 9:24:41)
Ahoj Magdo,
už po několikáté ti musím říct: Díky za tvůj článek. Strašně mě zahřál a ujistil, že nejsem blázen pokud svým zatím stále budoucím dětem nebudu chtít "dopřávat" podívanou na stupidní pokémony a podobné hovadiny, ale naopak je budu krmit jako ty krtečkem, hastrmanama, dětma z Bulerbynu, pejsem a kočičkou a dalšíma pohádkama.
Tvůj článek mi úplně mluví z duše a líp bych to nenapsala. Stejnou radost jsem prožívala já o vánocích a jiných příležitostech když jsem rozbalovala ty hranaté dárečky a těšila se co mi mamka vybrala tentokrát a stejně jako tvoje maminka i ona nelenila a zajela i do Prahy.
A já jsem jí za to vděčná, ty knížky jsem milovala a miluji dodnes. Mám je schované i s malůvkama, které přidala moje mladší sestra a občas si je ráda prolistuju.
A co se týká návštěv pískovišť a podobných aktivit, tak já si ještě stále pamatuju jak jsem se mohla zmazat jako to největší prase a mamka mi nikdy neřekla ani slovo. Prostě ta špína putovala do pračky a zdaleka nebyla automatická a nic se nedělo, ale nedej bože že jsme jeli na výlet do Prahy třeba do divadla a já nafasovala šatičky a aspoň do představení jsem si nemohla nikde sednout, hupsnout v těch botičkách do louže, která mě tak neuvěřitelně lákala. Na cestě zpátky už to maminka vzdala a to byla úžasná úleva. Tak ti fandim ať se holčičky rochňaj a zmažou, pokud ty to uneseš, tak oni určitě budou šťastnější, protože po zbytek svého dospělého života už si to nikdy tak neužijou. A upřímně k čemu to je vychovávat nebo vyoblíkávat cukrové panenky, to jsou chudáčci, to si měli rodiče radši fakt koupit panenku navléci ji do lakovek a cukrkandlových šatečků a dívat se na ní doma za vytrínou.
Magdo, hodně štěstí tobě i rodince, myslím, že s takovouhle maminkou to holky do života rozhodně vyhrály.
Martina
 Petra (2 děti) 
  • 

Re: O knížkách a dětech 

(5.4.2002 9:54:54)
Ahoj Martino a ostatní,
krásně se čte o tom, jak chcete Vašim dětem zprostředkovávat klasické pohádky a nechcete jim "dopřávat" podívanou na stupidní pokémony a podobné hovadiny. Ale počítejte s tím, že může přijít den (kolem 8 až 10 let) a zjistíte, že Vaše poklady jsou ve škole na vedlejší koleji. A důvod bude třeba zrovna ten, že nemají přehled o těch "hovadinách", že mají ke svačině celozrné pečivo, že mají se sourozencem stejnou bundu (a to neuvádím mobil, oblečení a další si přimyslete sami). Prostě, že jsou v něčem jiný.
To neznamená, že Vaše snažení zatracuji, ale neochraňujte děti za každou cenu. Musíme jim pomoct utvářet jejich vlastní názor, a to nejde bez toho aniž by k těm hovadinám měly přístup.
Nezoufejte má to i pozitiva - např. znalost různých Pokémonů procvičuje paměť.
Petra

 Lucie, dcera Tinka 
  • 

O Pokémonech a jiných věcech 

(5.4.2002 10:39:28)
Milá Petro,
líbí se mi tvůj pozitivní přístup k Pokémonům. Je jasné, že dítě nemůže žít v izolaci, že nebude mít přístup k těm příšerkám, gumovým medvídkům, mobilům atd. Myslím si, že skoro žádná maminka tomu nemůže zabránit a ani nechce (až na skalní případy). Ale může dítěti nabídnout ještě jinou možnost zábavy. Nedávno jsem četla nějakou zprávu, že v Anglii většina školáků zná všechny Pokémony, ale nerozezná brouka od mravence. Myslím si, že s Pokémony se dítě jistě seznámí v dětské společnosti, ale s krásou a rozmanitostí přírody ho seznámí jeho nejbližší.
 Martina, 26, vdaná, bezdětná 
  • 

Re: Re: O knížkách a dětech 

(22.4.2002 15:13:11)
Petro,
mas naprostou pravdu. Ja jsem to zazila na vlastni kuzi - moje mamka nesnasela telku - a presto budu branit deti pred vlivem tehle hovadin. Samozrejme je nebudu hlidat na kazdem kroku a nebudu zamykat TV, takze se stejne podivaji an co budou chtit kdyz nebudu doma. mozna ze by nekdy neuskodila pretrpet to podivat s ena tu hovadinu s nima a pak se treba zeptat co se jim na tom tak libi a zkusit detem vysvetlit, ze to ze v TV nekoho zastreli a on zase obzivne neni v beznem zivote. Ale asi je to moc idealisticky. V kazdym pripade jim sama nebudu predcitat ani poustet hovadiny tohoto typu. Ale mas pravdu chovat je ve vakuu clovek nemuze a musi byt realista, ze to by pro deti znamenalo totalni izolaci od jejich vrstevniku. Asi vseho s mirou :-))
Martina
 Alice, temer trileta dcera 
  • 

vyber ldetske literatury 

(4.4.2002 11:08:09)
Mila Magdo, diky
Zijeme ted v kolebce vsech pokemonu a ruznych priser z vesmiru a vubec se divim, ze v jinak tak vyspele a civilizovane zemi jako je Japonsko pousteji detem tyto blbosti. Opravdu dusi hladici pohadku jakou bezpochyby Krtecek, Maxipes fik atd tady neuvidis. Take diteti tyto pohadky a pohadkove knizky doma v Cechach kupujeme a cteme je. Urcite je dulezite, abychom deti vedly k lasce ke kniham a literature vubec, protoze bohuzel se na nas zene i mene hodnotna televizni produkce, ktera krivi vkus malych deti myslim tim predskolaku, ale to je bohuzel asi jiz realita a je na nas rodicich, abychom detem vybrali nejakou lepsi zabavu nez kupovani karet pokemanu atd... Jeste jednou dekuji za pekny clanek Alice
 Lucie, dcera Tinka 
  • 

o knihách a tom ostatním 

(4.4.2002 12:36:58)
Milá Magdo,
zase jsem si s chutí přečetla tvůj článek. Připomněl mi, že teď trávím už několikátý večer se svým drahým, leč poněkud pozapomenutým kamarádem, který se jmenuje Medvídek Pú, a jehož dobrodružství v Stokorcovém lese rozesmívají i naši Tinku. Kolikrát si v sobotu ráno, když uklízím byt, říkám, že ji nechám dívat se na pohádky, ale když vidím, co za pohádky v televizi běží, radši bedýnku vypnu a jdu uklízet s malou pomocnicí a hrajeme si na pejska a kočičku. Ani nevíš, jak mě tuhle Kristýnka v samoobsluze potěšila, když nákup syrečků okomentovala slovy: "Kde je syreček, tam je domeček". A pak taky jsem se uklidnila, že i jiné holčičky chodí po ulicích jako zamouněná čuňátka, protože všechno chtějí prozkoumat, vidět a zkusit. Magdo díky a těším se na další tvůj příspěvek.
 Monika, 2 kluci 


Magdě 

(4.4.2002 13:18:40)
Milá Magdo, tvé zápisky ze života čtu na Rodině vždy jako první, protože vždy zahřejí na duši a pobaví zároveň. Nepřemýšlelas někdy o tom, že bys něco podobného vydala i knižně? Vím, že sepsat něco tak, aby s tím byl člověk spokojen a poté to protlačit nakladateli, dá obrovskou fušku, ale tobě by se to rozhodně mohlo podařit. A úplně neznámá také nejsi, mezi čtenářkami Rodiny jsi určitě pojem. Držím palce. Ahoj Monika.
 Kristýna+Robík 


Krásno v našich rukách 

(4.4.2002 23:02:04)
Magdo,
děkuju.
Jak čtu ohlasy na tvůj článek, vidím, že nejsem jediná "staromilská" máma, která chce v dítěti budovat vkus, lásku k literatuře, ke krásnu a zároveň mu dopřát dosytosti všech rošťáren, odřených kolen a zamatlaných ručiček, které se tak krásně otírají do máminy bílé zástěry.
Vzpomínám si, jak jsem loni začala nakupovat první leporela pro svého syna. Když nadšeně ukazoval dědovi, jak vaří myška od H. Zmatlíkové kašičku, můj otec se zarazil a říkal - přesně tuhle knížku jsem měl. Opravdu byl na ní rok prvního vydání asi 1952 a tu tátovu jsem našla u babičky v knihovně, bez poskrvrnky. Pak jsem pořídila Polámaného mravenečka O. Sekory a hned se zase ozvala moje maminka a věděla co bude na další stránce. To, že jsou na trhu knížky z mého dětství mě velice těší, ale knížky z dětství mých rodičů mě těší ještě víc. Kvalitní dětská literatura nestárne a doma z nás vyrostli vášniví čtenáři. O tom, jak internet a e-booky zruší tištěné slovo jsem četla spoustu katastrofických vizí. Nezruší. Obrazovku nemohu hladit po voňavých stránkách, ani moje oblíbená rodina.cz se nikdy tak krásně neohmatá jako milá knížka a už vůbec mi do počítače synáček nenamaluje voskovkami ulepený obrázek.
 Sylvie 


Re: Krásno v našich rukách 

(5.4.2002 0:16:08)
Kristýno, tos napsala hezky :-) Mne těší, že Verunka, jen se naučila usínat v postýlce (což bylo kolem desátého měsíce), tak k tomu musí mít připravené knížky, které si před usnutím prohlíží a já ji až do vedlejšího pokoje slyším,jak si nad nimi spokojeně povídá a komentuje je (pravda, zatím jenom "hají", "béé", "haf" atd.). Poslední leporelo jsme koupili včera - Verunka si sedla v obchodě doprostřed uličky a hned si ho začala číst. Z obchodu jsem ji musela doslova vynést,protože každé postavení na zem bylo okamžitě změněné v sed a prohlížení... Prodavačky se jí docela nasmály...

S.
 Martina, Terezka 4 roky 
  • 

Chvilky štěstí 

(18.4.2002 13:14:24)
Super,Tvůj článek mě mluví z duše, protože i já svou dceru odchovávám na knížkách, které mě připomínají dětství a které miluji.Není snad nic hezčího než společné čtení a pohádka před spaním a i když Martínkovu čítanku máme přečtenou již 3x myslím, že se v dohledné době objeví v těch malých dětských ručičkách s prosbou "tu o Martínkovi". Knížkám jako je Honzíkova cesta, O letadýlku Káněti atd. se opravdu různé knihy Barbín nemohou vyrovnat, protože těžko si ten malý špuntík bude po letech vybavovat pasáže a věty typu " ha,ha ta sukně je ale nádherná, nemyslíš Sindy ?" :).

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.