| Mirka, syn - 9 | •
 |
(18.1.2001 17:01:10)
Pokud jde o článek, je škoda, že jsem ho nečetla dřív. Moje zkušenost je taková, že můj muž ví vždycky všechno lépe a dává to najevo. Tedy, ví bezpečně, že nemám žádné vlastní zájmy, ale když si koupím lístky do divadla, tak "zapomene" přijít domů a jeho mobil se jak na potvoru sám vypne...Když navrhnu, že by do kuchyně mohla přijít polička, jsem úplně blbá, ale za dva měsíce příjde sám s tím, že je v kuchyni nepořádek a že by tam měla přijít polička... Vzhledem k těmto "jistotám" manželství jsem skončila na psychiatrii nejprve já a pak i náš syn. Teď jsem zvědavá, jestli se povede náš vztah "přebudovat" - můj muž by si totiž musel uvědomit, že v žádném vztahu nelze donekonečna brát, že je nutno i dávat, takže - článek je pravdivý a upřímně, měla by to být povinná četba.
|
| Šárka, syn 14 let, dcera 11 let | •
|
(20.1.2001 3:57:15)
Mirko, komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí, řekla bych. Tvůj muž si zřejmě dokazováním vlastní dokonalosti léčí nějaký vlastní mindrák, který si není ochotný přiznat. Musí proto najít co nejvíc pitomců, kteří by ho stále přesvědčovali o vlastní dokonalosti. Věřím, že tvoje situace není lehká, ale možná by to chtělo k psychiatrovi dotlačit manžela. Jinak se může stát, že budete doma za chvíli všichni na prášky a původce a škůdce bude dál páchat nevědomé (a nebo naopak velmi dobře vědomé) zlo...
|
| Mirka , syn - 9 | •
|
(21.1.2001 9:45:09)
Jsem ráda, že se někdo ozval. Pokud jde o radu - je dobře míněná, leč pokusy vždycky ztroskotaly na tom, že většina psychologů a psychiatrů v našich zemích jsou ženy. Můj muž (aspoň to tvrdí), je muž, a tedy si nenechá od ženské do ničeho kecat. Asi mě to mělo varovat už dřív, jenže když jsme se vzali, vídali jsme se hlavně v práci a doma se stýkali s velice širokým okruhem známých a potom manžel nedělal doma - jezdil po republice, zatímco já seděla "na zadku" a prala plínky...Dneska je už situace složitější jednak v tom, že jsem se já změnila, jednak v tom, že mám po úraze trvalé zdrav. následky - když bez ortézy nevyjdu do schodů a už to nejde spravit, tak to sebevědomí moc nepřidá. Ale je to asi (kromě rozvodu) jediná schůdná cesta.
|
| Šárka, syn 14 let, dcera 11 let | •
|
(22.1.2001 11:03:56)
Mirko, vidím, že je to pořádnej šmodrchanec. Znám ze svého okolí několik takhle "dokonalých" mužů, co mi neskutečně lezou na nervy, takže si dovedu představit, co asi prožíváš. Jejich partnerky drží hubu a krok, jestli z pohodlnosti či v rámci zachování rodiny, netuším, já bych pořád jako prioritu považovala zachování zdravého rozumu. Nevím, jestli tě uklidní, že zrovna takhle podobně se dokážou chovat i některý ženský. A chlap v roli pitomce a bačkory vypadá ještě o něco hůř než my :-))). S tou psycholožkou ti úplně rozumím, také jsem se kdysi o něco podobného pokoušela a ztroskotalo to. Ale jestli chceš, pošli mi mejl, mám možnost zařídit kontakt s jedním známým a dobrým psychiatrem... třeba by ho ten tvůj dokonalej manžel akceptoval... A hlavně - hlavu vzhůru... já vím, že to není lehký...
|
| Mirka , syn - 9 | •
|
(22.1.2001 16:15:07)
Šárce děkuji za nabídku - ve čtvrtek jdeme k psychologovi - chlapovi, co byl na vojně u spojařů, podobně jako můj muž - třeba budeme mít úspěch.
Pokud jde o to, proč s mým mužem zůstávám - celá situace je opravdu složitá proto, že jsem měla od mala obrovské potíže s nohou a během mateřské dovolené jsem dostala zánět nervů. Takže původní příčina byla - aspoň podle všech zúčastněných - fyzická - vybočení přetížené páteře a následně dlouhodobě silné bolesti a nuceně užívaná analgetika. Ono, když vám někdo řekne, že nesmíte zvednout nic nad 3 kg a vy máte doma rizikového kojence s alergií na umělou výživu, a jste s ním sama (muže odmítli propustit z vojny s poukazem na to, že přece slouží v místě bydliště), tak je to problém, takže u nás to původně vypadalo, že vina je spíš u mě a teprve úraz, po kterém se záněty spravily, ale situace v rodině ne, ukázal na jiné rozložení potíží. U nás nešlo o zachování rodiny, ale u mě spíš o pocit, že ty ostatní vydírám svou nemocí. Jen pro ostatní - možná jsem kromě neurologů a ortopedů měla navštívit psychiatra nebo psychologa hned na začátku a nehledět na ujišťování typu "ale vy jste přece normální, paní inženýrko..."
Díky moc za podporu.
|
| Jitka, 2 děti | •
|
(21.3.2005 15:58:38)
jak vypadá "situace" po 4 letech. "Převýchova" psychopata je asi věc nemožná,dá se říct nerealizovatelná, snad lze obrnit jen sebe nebo naznačit, že si člověk nenechá vše líbit, že je nějaká hranice, přes kterou když náš magor přeleze, tak se se zlou potáže...Nevím. Už má matička se sklonem k hysterii bojovala s tatíčkem, dle mé soukr. diagnózy schizoidním psychopatem (výborná kombinace!). A já též tak nějak čekala, že se ten můj schizoid trošičku, malinečko změní.... Není nad to mít NORMÁLNÍHO partnera....:O/
|
| lenka | •
|
(20.5.2006 21:56:34)
Zdravím všechny spřízněné duše.Již 3 roky máme těžké problémy a to díky silnému chlapskému egocentrizmu.Postupně paralyzuje celou rodinu a já jen trpím a nevím jak z toho ven.Síly různě dochází a hlásí se nemoci.Nespavost,úzkosti apd.Prošli jsme psychologem,muž i psychiatrem,ale obelhává všechny.Nezbývá ,než bojovat dál.Doufám,že to ve zdraví přežijem.
|
|
| lenka | •
|
(20.5.2006 21:56:34)
Zdravím všechny spřízněné duše.Již 3 roky máme těžké problémy a to díky silnému chlapskému egocentrizmu.Postupně paralyzuje celou rodinu a já jen trpím a nevím jak z toho ven.Síly různě dochází a hlásí se nemoci.Nespavost,úzkosti apd.Prošli jsme psychologem,muž i psychiatrem,ale obelhává všechny.Nezbývá ,než bojovat dál.Doufám,že to ve zdraví přežijem.
|
|
| lenka | •
|
(20.5.2006 21:56:35)
Zdravím všechny spřízněné duše.Již 3 roky máme těžké problémy a to díky silnému chlapskému egocentrizmu.Postupně paralyzuje celou rodinu a já jen trpím a nevím jak z toho ven.Síly různě dochází a hlásí se nemoci.Nespavost,úzkosti apd.Prošli jsme psychologem,muž i psychiatrem,ale obelhává všechny.Nezbývá ,než bojovat dál.Doufám,že to ve zdraví přežijem.
|
| www.andele-svetla.cz | •
|
(21.5.2006 17:19:30)
ZPRÁVA O ROZKLADU RODINY
Tak, jak si VĚTŠINA LIDÍ VOLÍ NEGATIVNÍ STAV, tedy MATERIÁLNĚ ORIENTOVANÝ ZPŮSOB ŽIVOTA, tak se v současné době SNIŽUJE MNOŽSTVÍ RODIN a taktéž MNOŽSTVÍ DĚTÍ V NICH. Děti jsou oproti minulosti připoutané hmotovými ovládači, počítači a TV – což jsou nejmohutnější vnější ovládací kanály Sil temna. Protože rodina je základem společnosti, znamená to také ROZKLAD SPOLEČNOSTI do obrovského množství izolovaných, separovaných a vzájemně jen minimálně komunikujících skupin lidí – typicky NEGATIVNÍ STAV. Více na našem webu (místo jména)- sdělení 2564 .Taktéž se ZVYŠUJE PODÍL NEÚPLNÝCH RODIN. Údaje vám statistický úřad ve většině případů TAJÍ, aby jste si NEMOHLI UVĚDOMIT PROBLÉM (v ovládání Silami temna z Temných světů). V českých zemích máte ze 4 400 000 domácností 1/3 JEDNOČLENNÝCH, a tento podíl se ZVYŠUJE ! Z 10 300 000 lidí v ČR je polovina mužů, tj. cca 5 000 000, z nich 3 330 000 má povinnost platit výživné na děti, které s nimi nežijí, což jsou téměř VŠECHNY DĚTI a téměř VŠICHNI MUŽI V AKTIVNÍM VĚKU (tedy bez důchodců a dětí samých).
Roste počet bezdomovců a lidí v existenčním strachu. Západní Evropa přiznává přes 3 miliony bezdomovců.
Nadále se udržuje roční počet sebevražd lidí (prokázaných, nikoli nezvěstných) na čísle přes 1600 lidí v ČR (a přes 700 lidí v SR).
ZVYŠUJE SE ROZDÍL POZITIVITY A NEGATIVITY LIDÍ mezi různými skupinami lidí.Vláda země se zbavuje odpovědnosti za tento stav, nic s tímto dosud nedělá pod pláštíkem svobody. Je to negativní jednání a podle toho tito lidé také dopadnou (viz naposled ministr kultury Dostál). Ve skutečnosti NA KAŽDÉ PLANETĚ VE STVOŘENÍ BEZ VÝJIMKY NESOU TI V ČELE NEJVYŠŠÍ ODPOVĚDNOST ZA STAV SPOLEČNOSTI.
|
| Eva, 2 kluci | •
|
(24.5.2006 14:18:25)
to je ale hovadina..
Jak můžete obviňovat představitele státu z toho, že jsou lidé nezodpovědní, marnotratní, egoističtí apod.? Za to můžou rodiče. Co si vychováte, to máte.. a pokud to takhle zkur., pošlu vám ho zpátky..
Moje extchyně si teď 4 roky marně láme hlavu, která si jejího synáčka vybere. Jako kamarád je prima, ale pojem rodina apod. mu nic neříká.
|
|
|
| koa | 
|
(11.8.2006 19:04:42)
Milá Lenko, dobře vím, o čem mluvíš. Tky jsem zkoušela všechno možné a nemožné. Bojovala s ním, šla mu na ruku, zapírala sama sebe, vzdorovala. Nezabralo nic. Postupně jsem obešla 3 manželské poradny, manžel krátce docházel na psychoterapii. Td velmi usilovně pracuju na tom, abych se osamostatnila, odešla s dětmi od manžela. On to ještě neví, až to vypukne, bude to asi hrozné, ale říkám si, že to bude to poslední, co budu muset zvládnout.
Píšeš, že máš tříletého syna. V době, kdy můj nejstarší měl 3, jsem si taky myslela, že vše půjde spravit, jen trochu chtít...
Dnes je nejstaršímu dítěti skoro 8 a dobrá rada pro tebe, Lenko, zní: vem nohy na ramena! Nemá smysl čekat!
Já vím, zkušenost je nepřenosná, každý musí k rozhodnutí dojít sám, ale třeba ti má slova pomůžou.
Zadej si ve vyhledávači "láska a manipulace", ještě lepší je si tu knížku přečíst celou. Mohlo by ti to pomoci v rozhodování.
Život s takovým člověkem je strašně těžký, ale neboj se! Můžeš se od něj osvobodit!
|
| Kej,Luky85,Míla89,Tom17.2.05 | 
|
(12.8.2006 12:59:22)
Koa.Souhlas.Já z prvního manželtví utekla po roce a půl s ročním klučíkem.Bylo mi tehdy jen dvacet,ale udělala jsem dobře.Měla jsem to udělat ještě dřív.Ušetřila bych si spoustu trápení s klukem kterej nestál ani za jednu mojí slzu.
Je to už spoustu let,můj ex už ani nežije-spáchal sebevraždu,ani jsem se sním za těch x let neviděla a děkuju bohu za to,že jsem nejstraršího syna odvedla včas.Nejsem věřící-jen fráze.
|
|
| lenka | •
|
(23.9.2006 13:52:52)
Moc se oml.,že tak pozdě reaguju na příspěvky.Děkuji za názor a prožívám postupně všechny pocity,o kterých píšeš.Je to téměř,jako z mého srdce!Snad v jednom bych nesouhlasila,že odchod bude to poslední,co musíš zvládnout.Všechny tyhle zkušenosti jsou nepředajné a fakt si vším musí projít každý sám a najít u sebe sílu.Já se v tom někdy ještě plácám,ale jisté hranice už jsem si dala.Po 16 let jsem si myslela,že tu svou rodinku ochráním a najednou zjišťuji,že musím ochránit sama sebe,aby se nerozložily děti.Mezitím asi definitině umřel vztah k manželovi.Cítím,že jsem od svýho chlapa dala už ruce pryč.To je pro něj další rána,kterou neunáší a tak žijem trochu jak tragédi.Nemůžu donekonečna řešit jen bláznivýho chlapa,když se problémy hromadí třeba i s našim pubertálním klukem.Dává mi to hodně zabrat,ale vím,že to musím ustát,nebo se alespoň o to snažím.Dík.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)