| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Do postýlky?

 Celkem 23 názorů.
 Lubylu 


Definitivne souhlasim 

(11.2.2002 10:27:04)
Ja si myslim, ze je naprosto prirozene miminku davat veskerou pozornost a lasku. Vzdyt kdyz je opravdu malinke tak ono nepochopi, proc kdyz ma hlad, jej nechavame o samote se vyplakat.
My mame Apolenku v loznici hned vedle nasi postele, musim se priznat, momentalne ji ani nemame kam jinam dat, protoze nemame prostory :o)ale i kdybychom meli, tak bych si ji u nas nechala, dokud neucitim, ze je pripravena na to, aby byla sama.
Znam maminky, ktere dokonce s detimi spavaji od narozeni - to se mi libi, proc ne, ale ja se znam jaky jsem spac a urcite bych to mimco zalehla :o) proto radeji volim postylku.
Vzdy jsem provozovala kojeni na "zavolani" a vzdy kdyz mala place ji pochovam a zatim nepozoruji zadne znamky rozmzlenosti.
Jestli zacne nejaka disciplina, tak to az si budeme jisti, ze mala nejake disciplnine rozumi. Proc pridavat detem zbytecna traumata, kdyz jedine o co bychom se mely starat je jejich absolutni stesti a spokojenost.
Co jsem chtela napsat je, ze s timto clankem naprosto souhlasim a snad diky tomu mame doma veselou holcicku.
 Pusinka,Tomík02/01,Luky 7.1.05 


Rodičovská láska 

(11.2.2002 10:27:53)
Naprosto souhlasím, že děti nemají být sami a že pokud je hladíme, chováme a věnujeme jim veškerou naši pozornost a péči, nerozmazlujeme je, ale posilujeme. Samozřejmě jim také musíme dopřát svůj klid a prostor, který potřebují stejně jako dospělí. Náš nyní už skoro roční synek spinká v noci úplně v pohodě, jen po nepříjemné zkušenosti z nemocnice měl chvíli noční běsy, ale teď už se zase cítí v bezpečí a je klidný. Přes den si hraje a pokud potřebuje pomuchlat, vždycky si umí o to tzv. "říct", ale také umí odporovat, pokud na to zrovna nemá chuť. Takže mazlete se, chovejte a milujte ty naše drobečky! Jednou se nám to určitě vrátí.
 macicka 


Vdaka za clanok 

(11.2.2002 15:56:17)
Vdaka za tento clanok, vzdy som sa citila trosku ako outsider, ked som nechavala nasho starsieho syna spat s nami kedykolvek mal o to zaujem a aj teraz este ak chce, moze hocikedy prist spat k nam. Ked citam o tom, ako niekolkomesacne dieta matka dava spat prec, aby sa na jej postel nenaucilo, neviem, ci som divna ja, alebo oni. Deti potrebuju nas rovnako ako my ich, aj ja mam rada, ked to vonave teplucke telicko je blizko mna.
 martina, 2 dcery 4,5 a 5,5 
  • 

Re: Vdaka za clanok 

(12.2.2002 11:59:08)
Naše dvě holčičky sice dostaly vlastní "patro", ale většinu nocí se nakýblují k tátovi do našich postelí a na patro jsem odsunutá já. Je to docela pohoda, vyspím se tam nejlíp :o)). Víc mi vadí, že někdo musí s nima ležet, dokud neusnou. Pokud není muž doma, uspávám je já, usnu s nima, vzbudím se před půlnocí a jsem jak pytlem praštěná. Mému muži uspávání naopak vyhovuje, protože usíná už předem srozumněn s tím, že je to "až do rána". Mě je toho večera přeci jenom líto.Jak dlouho jim to ještě může vydržet? Nevadí mi předčítání a mazlení před spaním, naopak, ale vadí mi ta naprostá nemožnost odejít z postele dokud nespějí.
 gabina, 2 deti 
  • 

Usinani s rodici 

(12.2.2002 22:03:29)
Ahoj Martino,

podobny "problem" jsme meli s nasi triletou Anickou take - pri usinani nas nechtela pustit a museli jsme u ni zustat dokud neusnula. Pak se treba probudila a zjistila, ze u ni nikdo neni, tak se samozrejme bourila. Manzel ji pozvolna zacal zvykat, ze ji precteme pohadku, pochovame a pak odejdeme a ona usina sama. Samozrejme, ze se to nejakou dobu trvalo, stalo to spoustu vysvetlovani, co jeste vecer chceme udelat a ze si pak prijdeme k ni lehnout (spi totiz u nas v posteli) a take si ona musi rici, ze uz muzeme jit a jakoby ona nas propousti:-). A to funguje. Obcas, kdyz to treba nejde tak hladce, tak prineseme panenku, ktera u ni zustane. Drzim palce.

Gabina
 Eva, syn 7 let, dcera 4 a půl 
  • 

Přeplněná postel 

(19.2.2002 14:19:52)
Tak vidím, že i jiné děti jsou v noci stěhovaví ptáci. Obě děti spaly s námi v ložnici - ve své postýlce do 3 let. Pak už samy projevily žádost spát ve svém pokojíčku, kde postele byly nachystány dlouhou dobu, hrály si tam, holčička chtěla za bráškou. Ale do dneška je zcela běžná situace, že jdeme s manželem večer spát do naší postele a ráno nás tam bývá až 5 (včetně jezevčíka). To už bývá občas těsno. Ale co, sama si vzpomínám, jak jsem mívala občas "škaredý sen" nebo se něčeho bála. Jenom doufám, že se tam ještě dlouho všichni vejdeme. Zdravím rodiče všech přítulných dětí. Eva
 Misa, Terezka a Andrej 


Re: Vdaka za clanok 

(13.2.2002 22:17:55)
Prave dnes som malinkej dala stvrtu stenu postielky, cakame druhe mimino a chceme sa nejako pripravit. Spat prec by som ju ale nedala a som spokojna,ked ju mam vedla seba. Manzel je v nazoroch striktnejsi, nech. Zaspavat samu chcem Terezku naucit predsa len skorsie. Som vsak rada za prispevky, nemusim mat pocit, ze som divna.
 Jana,Týnka 3,5r.+Kamilka 1,5 


Zásadně nesouhlasím 

(15.2.2002 20:36:58)
Dovoluji si nesouhlasit (to "zásadně" je jen protipól k "definitivně" v jiném mailu). Tedy nesouhlasím s vyzněním článku - kdo není s dítětem ve stálém kontaktu a "odkládá" jej do postýlky či kočárku, ubližuje mu.
Vím, že vzbudím nelibost mnohých, ale posuďte mé názory:
Snažím se vyhnout jakémukoli extrému a násilí, nemám ráda přesvědčování druhých za každou cenu a stanovení jedné myšlenky za "bernou minci". Ať už se týká těhotenství, porodů, stravování dětí, kojení... a v neposlední řadě spaní dětí.
Každé dítě je ZCELA individuální, nezaměnitelný originál. Stejně tak RODIČ!!! Každý má jiné potřeby blízkosti, kontaktu, soukromí. Mou snahou je vyhovět mému dítěti, potřebám mým i mé rodiny tak, aby co nejméně zasahovaly do potřeb těch druhých. Bohužel to velmi často jinak nejde, než že pro zájem jednoho dítěte musí ustoupit zájem někoho jiného (sourozence, rodiče..),ale takový je život ve společenství.
Existuje mnoho dětí, které chtějí spát v postýlce, které nevykazují absolutně žádnou potřebu být s rodiči 24 hodin denně ve fyzickém kontaktu. Ty tenhle článek vůbec nezahrnuje. Samozřejmě - pokud budu mít dítě, které chce být se mnou a já mu to můžu dát, ráda to udělám, vyhovím, jen aby bylo spokojené. Nebudu to ale dělat proto, že je to nejmodernější trend, návrat k přírodě.
Totéž vidím i u jiných oblastí. Už jsem se zmiňovala o porodech (ne každá maminka chce rodit alternativně, ne každá, která si to přeje, má tu možnost. Proč by se ta či ona měla cítit vykořeněná ze společnosti kvůli svému názoru a postoji?), o kojení (ano, kojení je SUPER, pokud je bez problémů. JSOU maminky, které kojit nemohou a i ty , které nechtějí. Máme ale právo pohlížet na ně úkosem, protože to "nezvládly" nebo se rozhodly dobrovolně jinak, než velí moderní trend?)... a tak dále.
Vše, co jsem chtěla říct, je, že na mně celý článek zapůsobil tak, že nenabízí žádnou alternativu a šmahem odsuzuje všechny, kdo dávají spát své dítě do postýlky a vozí v kočárku, jako téměř hrubé a nemilující. Co když se to dítěti líbí? Chybí mi tam výzva k NASLOUCHÁNÍ DÍTĚTI, ať si samo určí, co si přeje. A že to děti umí dát najevo, o tom snad nikdo nemůže pochybovat.
Jana
 JANA 
  • 

Díky 

(22.7.2002 23:35:39)
Mám šestiletou dceru a tříměsíčního syna.Dceru jsem vychovávala,podle návodu babičky,který zněl:nechovej jí nebo budeš otrok.Dnes mám problémy s dcerou jak výchovné,tak stravovací.U syna se podrobuji jeho potřebám jídla i pozornosti.I když spí s námi v posteli a jí víc než má,je to šťastné miminko.Bohužel jsem neměla to štěstí,abych kojila déle,ale mému chlapečkovi to nevadí.Má 7kg a 62cm.Jsem ráda,že jsem si mohla přečíst článek,který mne utvrdil,že to dělám dobře.Děkuji
 Babůnka, 3 kluci 


Spinkání s našimi nejmilejšími 

(23.7.2002 10:36:15)
Myslím, že není divnej ani ten, co spí se svými dětmi, ani ten co je odkládá do postýlky. Co se týká krmení, souhlasím s tím, že když si miminko zakřičí dřív jak za tři hodiny není důvod, proč mu nedát. Já osobně bych se bála spát s čestvě narozeným miminkem vedle sebe v posteli, neboť bych ho určitě zalehla. Stačí, když se občas přistihnu, že plnou vahou ležím na některé ruce jednoho z mých synů, se kterými teď spím v posteli ( 4 roky a 16 měsíců). Manžela jsme odsunuli do dětskýho pokoje za starším synem. A co se týká nošení v šátku po celý den, byla bych zase mrzák na záda, neboť mí děti velmi rychle přibývali. Pamatuji si, že můj druhý syn začal chodit před devátým měsícem a když jsem potřebovala jít třeba do kuchyně, radši jsem ho popadla do náruče, aby to bylo rychlejší a jednoho dne jsem se nemohla pohnout, tak mi pan doktor řekl, ať omezím to chování dětí. Od toho dne jsem ho vodila jen za ruku, trvalo to přeci jenom dýl, než jsme někam došli, ale aspoň jsem se mohla už hýbat. Myslím, si že by se neměl nikdo odsuzovat za to, že s nimi dítě buď spí nebo nespí v posteli, každý má svůj důvod, proč to tak dělá. Mimochodem můj synovec, byl velmi uřvané miminko, proto ho věčně chovali, nehnuli se od něj, ani když usnul, neboť se hned probudil, když ucítil že tam nikdo není, takže lásky měl ažaž, možná až moc a bylo jim to houby platný, kluk je divoch dodnes, není vůbec samostatný, nemůžou ho pustit z dohledu, jinak by hned něco vyvedl, nedokáže si sám hrát a to mu bude 5 let. Možná, že má LMD, nevím, takže neplatí vždy to, že miminko, kterému se dostává více lásky než jiným, musí být vždy nejhodnější, nejklidnější atd. Teď se přiznám, že před osmi lety, kdy se mé kamarádce narodila hočička, já měla za půl roku syna, po čase jsem se dověděla, že mají malou v posteli, a když jsem se zeptala proč, ona mi řekla, protože v postýlce řve, tak aby měli klid. Tenkrát jsem ji v duchu odsuzovala, že si ji rozmazlí apod, ale nyní mám tři děti a za tu dobu se už na to dívám tak , jak jsem již napsala. Jinak já osobně bych byla ráda, kdybych měla to štěstí a měla děti, které mohly bez problémů spát ve své postýlce. Za ty léta, co jsem s nimi doma, jsem už pomalu zapomněla, co to je spát s chlapem:-))
 Lida a 2holky 


Re: Spinkání s našimi nejmilejšími 

(23.7.2002 12:38:39)
Co se tyce spinkani s nasimi nejmensimi. Ziji v Anglii a tady je obrovska kampan pro predchazeni "syndromu nahleho umrti". Soucasti tohoto je poucit rodice jak by mel jejich milacek spat - na zadech; neprehrivat; nekourit apd. Prave kvuli tomu "prehrivani" tu nedoporucuji spat s Vasim miminkem v posteli, protoze vedle Vaseho tela a pod perinou se opravdu muze lehce prehrat.To take plati pro ty, kde byt jeden z partneru kouri a samozrejme nikdy po poziti alkoholu.


Ja tedy, pokud se ve vyjmecnych pripadech stane, ze si dam svoji holcicku vedle sebe, tak ji neprikryvam perinou a odstranim polstar.


Dalsimy duvody, proc nedoporucuji spat s ditetem v jedne posteli je:
- ochlazovani manzelskych vztahu (udrzeni dobreho manzelskeho vztahu je stejne dulezite pro Vase dite jako Vase laska k nemu)
- rodice se obvykle poradne nevyspi, protoze jejich spanek je prerusovany - a odpocinuta maminka (tatinek) je opet velmi dulezita pro Vase dite tak jako laska k nemu.


Ja se temito pravidly snazim ridit - i kdyz samozrejme obcas nevydrzim a vezmu si bud jednu nebo druhou berusku k sobe.
 Sylvie 


Re: Re: Spinkání s našimi nejmilejšími 

(23.7.2002 20:07:12)
Lído,

tvé teorie mají menší vadu :o)

Například tu, že s dítětem ve své posteli jsem si odpočinula podstatně víc, než když byla ve své postýlce - nemusela jsem neustále vstávat a přecházet sem-tam, prostě jsem jenom v polospánku přehodila dítě od jednoho prsa k druhému, což mě neprobudilo tolik, jako kdybych se z postele musela štrachat.

Ochlazení manželství - pokud se manžel přestěhuje do druhého pokoje, tak snad už roli nehraje, jestli dítě spí s náminebo samo. Navíc nikde není psáno, že manželské něžnosti se musí odehrávat pouze v ložnici v posteli, mám známou, kde mají už několik let oddělené ložnice a jsou spokojení, dokonce tvdí, že to jejich vztah utužuje.

Syndrom náhlého úmrtí - samozřejmě máš pravdu, ale pokud je dítě nabalené v zavinovačce, může být přehřáté stejně. Tady už to závisí na konkrétní situaci, např. já používala buď tenkou deku, nebo jsem Verču nepřikrývala vůbec.

S.
 Lida a 2holky 


Re: Re: Re: Spinkání s našimi nejmilejšími 

(24.7.2002 11:44:39)
Mila Sylvie,

jestli jsi si vsimla, tak jsem citovala "Anglickou kampan" - ktera je na zaklade dlouholetych vyzkumu. Pokud chces vedet konkretni knihu - Je to Dr. Miriam Stoppard - Poceti, Porod a Dite.

To, ze ty konktretne nespis s manzelem v jedne posteli - a mate skvely vztah apd. s tim moc nesouvisi. Vyzkumy vzdy uvadeji, co dela vetsina, nebo signifikantni vzorek lidi. Samozrejme, jsou tam lide, kteri delaji neco jineho a vyhovuje jim to.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Spinkání s našimi nejmilejšími 

(24.7.2002 22:36:12)
Lído, my už zase spolu spíme, a mám pocit, že hodná Verunka v naší posteli k tomu dost dopomohla (oproti tomu, když ve své postýlce brečela, takže manžel spal vedle, aby byl schopný jít ráno do práce). Jenom jsem psala, že ty teorie, které píšeš, mají dost podstatnou vadu, a to, že nepočítají s tím, že děti v noci třeba taky pláčou, a pak mohou být klidnější v posteli než v postýlce. Což je hlavní důvod, kvůlikterému si ho maminy berou do postele - aby se v klidu vyspali, jak ony, tak děti, tak manželé :o) Aspoň co mohu soudit z toho vzorku, se kterým jsem se na tohle téma bavila.

S.
 Ondra brada 
  • 

Ja jsem mimi Ja jsem mimi Ja jsem mimi  

(18.5.2004 12:03:06)
Ja jsem mimi ja jsem mimi ja mjsem mimi
 Tomaš 
  • 

 

(18.5.2004 12:05:36)

Myslím si, že existuje cesta ke zmírnění problémů, cesta k pomoci, a tou je určitá jasná, dynamická, ale zároveň i laskavá výchova mladé generace, která předkládá hodnoty, ukazuje, že ideály, které nosíme v sobě mají smysl, pojmenovává dobro a zlo, učí hodnotným vztahům a zahrnuje v sobě výstupy do praktického života.
Naprosto souhlasím.
 Ajinka 
  • 

Do postylky 

(18.5.2004 12:09:45)
podle me by melo každé ditě mit svou volnost ale do určité meze!! ja mam mladši sestru a mamka mi nekdy vyklada jak a ma sestra byla když byla mala tanto članek se mi libil
 Lenka a syn 
  • 

spinkání 

(22.6.2005 23:16:35)
Máme syna,kteremu jsou 2 roky a 2 mesíce.Byl kojený skoro do 2 let a vzdy v noci,spíse k ranu uz zustal mezi nami v posteli.I kdyz mel svoji postylku,spi krasne az do rana s nami.V noci se nekdy prituli na levo nebo na pravo a vzdy tam nekoho ma.Mozna je to tim kojenim,ze je zvykli od maminky na pritomnost.Mozna je to mnou,ze myslim kdyz uz je to druhe a posledni dite,ze si ho chci uzit nez utece do sveho pokojicku do sve postylky,kterou uz ma taky nachystanou.V postylce i kdyz nechtel v noci kojit spal neklidne,vadily mu boky dvou druhu postylek a casto se budil.Jsem rada,ze ho mame u sebe v posteli.Co muze byt krasnejsi,nez si vychutnat svoje dite,nez se dostane do let,kdy vas u moc nepotrebuje a radeji se mazli s opacnym pohlavim.Nebo kdyz uz se stydi dat najevo city treba na verejnosti.Setkala jsem se s nazorem, ze i kojeni tak dlouho je zbytecne.Jsem stastna,ze si vychutnavam svoje druhe dite vice nez to prvni pred 12 lety, a jsem nestastna z toho,ze i moje prvni dite nespalo s nami v posteli,ale SAM v postylce. LENKA
 Jitka 3deti 
  • 

Moje dite-konecne 

(27.6.2005 11:44:09)
Ahoj všichni, tenhle článek mi hovoří z duše, ale k tomu souhlasu byla dlouhá cesta, mám tři děti, 13, 12 let a 9 měsíců,ty první dvě se mi narodily coby mladé "dívce", při prvním mi bylo bez pár dní 19 let, po 16 měs následovalo další, neznalá toho jak se co dělá jsem sbírala informace hlavně od babiček a od prababičky, děti se mnou nespaly jedly v pravidelnou dobu a nejde ti kojení, no bože dáš Sunar, já vím že vyrostly a že jsem se snažila jim dát to nejlepší, ale dnes po tolika letech od nich se mi narodilo z druhého manželství tolik očekávané miminko, né že by oni nebyly očekáváni, ale mohu říci že je to opravdu po 30 úplně něco jiného, a já si naši nejmenší opravdu užívám a dělám to přesně tak jak to cítím, papá když má hlad, spí s námi v posteli,chováme ji jak potřebuje a jen vzácně ji necháme uplakat, to když už nic nezabírá, maličká je hrozně spokojená, skoro vůbec nepláče, v 9 měs ji stále kojím a jak všichni říkají je neobyčejně vysmátá, myslím že je to tím že se řídím svým srdcem a ne radami z okolí, takže když to shrnu chovejme svá miminka a spěme s nimi v posteli a neposlouchejme babičky že si na sebe pleteme bič, tohle období už se nikdy nevrátí a ty naše mimča už opravdu nikdy nebudou tak sladká, vím o čem mluvím, mám doma dva puberťáky, užívejte si nejkrásnější období pa všichni kdo jste dočetli až sem Jíťa
 MirkaEyrová 


Děti aspoň do půl roku věku v ložnici rodičů!!! 

(27.6.2005 12:15:09)
Podobně píše i dr. Jiřina Prekopová v knize "Malý tyran".
Dává tak do souvislosti dvě na první pohled nesouvisející věci - a to, když rodiče novorozeně hned dají do samostatného pokoje - a fakt, že některé děti stále častěji trpí syndromem "malého tyrana" - tedy protože jim v dětství nebyla dopřána základní "jistota" rodičovské lásky, později - ve čtyřech pěti letech si tuto jistotu a pevný řád stále vydupávají "tyranizováním" okolí. Respektive - protože se od malinkata necítí dostatečně milovány, vydupávají si na rodičích neustálé ústupky, a často se stává, že rodiče k těmto ústupkům stále svolují (jsouce prodchnuti ideály liberální výchovy), čímž opět nedávají dítěti jistotu určitých pevných hranic - a celá rodina se dostává do kolotoče problémů.
Po přečtení této knihy (bez náročnějších statí, které na mne byly příliš odborné) jsem s povděkem blahořečila osudu, že jsme s manželem nebyli ani na chvíli v pokušení nechat spát našeho syna v jiné místnosti (možná i díky tomu, že tehdy jsme měli byt 2+1 :-))))
M.
 specialistka 


Nesouhlasim s timto nazorem!!! 

(18.9.2006 0:05:14)
Me milovane deti byli kojene pres rok a to obe. Ale prvni holcicka uz od tri mesicu byla ve svem pokojicku, ve sve postylce, se svymi hrackami, ale brzo zjistila, ze maminka i tatinek neni zase az tak daleko.
Nemyslim, ze je hodne chtit zavest u miminka alespon nejaky rezim, at sebemensi...treba naucit se spinkat v noci? To zase neni az tak hrozne. Nase druha dcerka s nami spinkala take do tri mesicu, pak mela svou postylku, sve teritorium, ale take vedela, ze jsme blizko.
A ani u jedne to nevedlo k zakriknutosti, ci k necemu takovemu.
Obe holky jsou sikovne, rady se s nami mazli, jsou sebevedome, maji rady svet, nas, svuj pokojicek a nijak je nepoznamenalo to, ze jako miminka meli nejaka byt mala pravidla!!! Ba naopak.
 specialistka 


Nesouhlasim s timto nazorem!!! 

(18.9.2006 0:05:27)
Me milovane deti byli kojene pres rok a to obe. Ale prvni holcicka uz od tri mesicu byla ve svem pokojicku, ve sve postylce, se svymi hrackami, ale brzo zjistila, ze maminka i tatinek neni zase az tak daleko.
Nemyslim, ze je hodne chtit zavest u miminka alespon nejaky rezim, at sebemensi...treba naucit se spinkat v noci? To zase neni az tak hrozne. Nase druha dcerka s nami spinkala take do tri mesicu, pak mela svou postylku, sve teritorium, ale take vedela, ze jsme blizko.
A ani u jedne to nevedlo k zakriknutosti, ci k necemu takovemu.
Obe holky jsou sikovne, rady se s nami mazli, jsou sebevedome, maji rady svet, nas, svuj pokojicek a nijak je nepoznamenalo to, ze jako miminka meli nejaka byt mala pravidla!!! Ba naopak.
 specialistka 


Nesouhlasim s timto nazorem!!! 

(18.9.2006 0:05:29)
Me milovane deti byli kojene pres rok a to obe. Ale prvni holcicka uz od tri mesicu byla ve svem pokojicku, ve sve postylce, se svymi hrackami, ale brzo zjistila, ze maminka i tatinek neni zase az tak daleko.
Nemyslim, ze je hodne chtit zavest u miminka alespon nejaky rezim, at sebemensi...treba naucit se spinkat v noci? To zase neni az tak hrozne. Nase druha dcerka s nami spinkala take do tri mesicu, pak mela svou postylku, sve teritorium, ale take vedela, ze jsme blizko.
A ani u jedne to nevedlo k zakriknutosti, ci k necemu takovemu.
Obe holky jsou sikovne, rady se s nami mazli, jsou sebevedome, maji rady svet, nas, svuj pokojicek a nijak je nepoznamenalo to, ze jako miminka meli nejaka byt mala pravidla!!! Ba naopak.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.