Jitka (2 kluci) | •
 |
(17.10.2001 8:55:39) Nejprve se omlouvám, že na článek reaguji později, ale nějak mi unikl, v té době jsme byli se synkem v léčebně. Ano, jsem ta Jitka s 2,5 letým Vítkem, který má těžší postižení ve smyslu DMO. Popis Johančiny školy mě nadchl. Je to přesně to, co bych chtěla docílit tady v Česku pro Vítka. Speciální třídu vedle běžné výuky. Tady se integrace pojímá jako zařazení handicapovaného dítěte do běžné třídy. I to jde, v některých případech. Ale školy k tomu, z pochopitelných důvodů nejsou moc ochotné. Učitelé namají aprobaci speciálního pedagoga, škola nemá psychologa, natož asistenta nebo rehabilitačního pracovníka. A nemá je pro náš školní systém - nejsou podmínky, nejsou peníze. A přece jsou první vlaštovky - jsou tu speciální mateřské školky i speciální třídy při běžných ZŠ. Mají snížený počet dětí ve třídě (12), mají dostupnou lepší péči (dochází rehabilitační pracovník, logoped, alergolog, neurolog, atd.), mají větší počet vychovatelů. Ale také mají podmínky, za kterých děti přijímají. Takže se nezřídka stává, že v těchto třídách jsou prakticky zdravé děti (z mého hlediska) - trpí ekzémem, jsou to alergici, nebo mají drobnější logopedickou vadu. Např. u nás v Kladně je vynikající speciální školka - svým vybavením i personálním obsazením - ale je umístěna v 1.patře budovy a odtud plynou požadavky na fyzickou vyspělost dítěte - musí být chodící, dalšími požadavky jsou sebeobslužnost při jídle, bezchybné hygienické návyky (bez plen), atd. Na základních školách vyvstávají problémy bezbariérovosti - při stavbě se s tím samozřejmě nepočítalo a dnes na přestavbu nejsou peníze. Speciální lavici si škola nemůže dovolit - navíc ji není možno s dítětem stále stěhovat ze třídy do třídy, jídelny bývají daleko od škol a opět nejsou bezbariérové. A tak pro handicapované děti ve většině případů zbývá využít opravdu speciální školy - které mají dobrou péči, dostatek personálu, nezřídka jsou internátní, ale hlavně u nich nejde o integraci v pravém slova smyslu. A to se nezmiňuji o problémech při integraci. Naše společnost neumí žít s handicapovanými, co víc, valná většina rodičů odmítá, aby jejich zdravé dítě chodilo do třídy s handicapovaným. Je mi z toho smutno a moje obavy, jak se bude Vítek jednou vzdělávat a žít, rostou. Ráda bych, aby již od mala žil ve společnosti takové, jaká je, zdravých i handicapovaných. A udělám pro to, co jen bude v mých silách.
|
Renata, 2 synové | •
 |
(17.10.2001 21:23:25) Milá Jitko, jsem z výše uvedené speciální školy. Cítím také, že by bylo dobré, kdyby děti jakkoli postižené byly zaintegrovány do základních škol. Pokud ovšem nejde o žáčka s výrazným mentálním postižením. Potom se ke všem technickým problémům přidává i problém možností dítěte z hlediska výuky. Snažím se řešit situaci alespoň částečně, protože ve společnosti panuje značná neznalost o světě postižených. Dohodla jsem se s výbornou paní učitelkou ze ZŠ /učila 3 roky mého staršího syna/ a se svou třídou /6 dětí/ docházíme do její 4.C na společné hodiny výtvarné a pracovní výchovy. Absolvujeme dohromady kulturní akce, vánoční besídky apod. Celou akci nazýváme "obrácená integrace", protože nám jde o to, aby se zdravé děti naučily chovat k dětem postiženým. Učí se manipulovat s invalidním vozíkem, pomáhat při oblékání a obouvání, zvládají základy znakové řeči. Stejně tak pomalu objevují možnosti dětí s těžkým mentálním postižením a mile a bez výsměchu se jim snaží přizpůsobit. Zjišťují, co všechno postižené děti dokáží, pokud mají přizpůsobené podmínky. Našim nejvzdálenějším cílem je, aby v dospělosti měli k těmto lidem úctu a nebáli se je třeba zaměstnat ve své eventuální firmě. "Obrácenou integraci" provozujeme 2.rok a zatím je spokojenost na všech stranách. Přiznávám ovšem, že největším problémem je najít paní učitelku na ZŠ, která se pro podobnou akci nadchne. Držím palce s Vítkem, ať jste spokojení.
|
Jitka (2 kluci) | •
 |
(18.10.2001 8:14:05) Ahoj Renato, děkuji za odezvu a přiznávám, že tento model integrace jsem ještě nevypátrala (a to se opravdu snažím :o)) Naprosto chápu, že integrovat v našem pojetí lze pouze děti mentálně způsobilé a i s tím, jak určitě víš, jsou problémy. Tvůj nápad se mi moc líbí, už kvůli těm dětičkám (zdravým i handicapovaným). Je to přínos pro všechny. Takže za Tvůj nápad tleskám a zrovna tak svolné pí učitelce. Sama vidím na dětech i rodičích, kteří k nám domů přijdou, jak jsou překvapeni, co všechno Vítek umí a zvládne. A je pravda, že obvykle děti ho přijímají rychle a bez problémů. Rodiče bývají ostražití a až na výjimky jim nějakou dobu trvá, než si přeberou, že postižené dítě automaticky neznamená něco nebezpečného, od čeho je potřeba držet se dál. Vítkův mentální vývoj zatím vypadá přiměřeně, má dobrou prognózu, začíná mluvit, všemu rozumí, chodí na nočník..... (Už se zase chlubím, :o)), nemohu se zbavit pocitu, že hlásáním Vítkových dovedností ukážu, že je skoro jako jiné děti, jen se nemůže hýbat - tak se omlouvám :o) Je naprosto jasné, že americké pojetí integrace v tak širokém rozsahu, jak bylo popsáno v Johančině škole, je pro nás hudbou budoucnosti. Ono to není jen o systému a penězích, hlavně je to o lidech. A ti se mění pomalu. Ale HURÁ, jde to. Proti stavu před rokem 1990 jsme úplně někde jinde.
Zdraví Jitka
|
|
Kateřina (Markétka 4 roky) | •
 |
(18.10.2001 8:47:47) Renato, prosímtě určitě máš přehled o tom, které školy (nejlépe v Praze) se do tohoto programu zapojují. Můžeš mi je prozradit? Nebo aspoň nějaké stránky, kde bych je mohla najít? Díky K.
|
Renata, 2 synové | •
 |
(19.10.2001 21:08:59) Milá Kareřino, mám radost, že Tě informace zaujala. Bohužel zatím se nejedná o nějaký širší program. Celou akci jsme zatím spíš zkoušely a zachovaly jí komorní ráz. Ovšem po jednom školním roce už můžeme říct, že se nám daří a že to funguje. Chci to teď projednat s doktorkou Teplou z MŠMT a vydalo by se to jako jakési doporučení ostatním školám. Jako určitá možnost integrace. Potom budu samozřejmě k dispozici s jakýmikoliv radami a zkušenostmi. Jinak obě spolupracující školy jsou na Praze 10. Kdybys věděla o nějaké paní učitelce ze ZŠ, která by se do podobné spolupráce chtěla pustit, dej mi, prosím vědět. Je jich málo. Zdravím a děkuji. Renata
|
|
|
Miška, 3 děti | •
 |
(20.10.2001 8:12:29) Renato, nějak jsem si příspěvky k tomuto tématu nečetla, ale na tvůj mi padly oči a zaujala mě tam jedna věc. Vždy slyším o tom, že handicapované děti by měly chodit do normálních škol, aby se dostaly mezi zdravé děti, ale nikdy mě nenapadla ta obrácená věc, že je to moc dobré pro zdravé děti, které se k těm slabším naučí chovat. Totiž, také nikdy nevím, jak se ke komu zachovat. Někdo chce, aby mu člověk pomohl, ale někdo to třeba může brát, jako litování... Když se mě dcera zeptá, proč jede nějaké dítě na vozíčku, také se mi do odpovídání moc nechce, říkám, že má nemocné nožičky a že nemůže chodit... Docela by mě zajímalo, jakým směrem mám dítě vést, aby se k těmto lidem chovalo a jak mu různé věci vysvětlit, aby se nechovalo nevhodně. Když to vlastně ani sama moc nevím. Možná je to jen proto, že mě to nijak moc nezajímalo. Jenže na našem sídlišti je mnoho lidí a dětí např. na vozíčku.
|
Renata, 2 synové | •
 |
(22.10.2001 19:36:22) Milá Miško, přesně jsi vystihla problém, který se snažíme řešit. Že totiž lidé nevědí. A tu nevědomost, za níž nemohou, překrývají přehlížením,rozpaky, smíchem z rozpaků nebo překotnou pomocí, která může opravdu urazit, i když je míněna dobře. Naši kamarádi čtvrťáci jsou ve výhodě, jdou do akce programově, očekávají setkání a s ním spojené možné situace. A pomáháme jim my. Takže oni už vědí, jak na to a když byli v divadle společně se všemi dětmi z naší školy, troufli si komunikovat i s pro ně cizími postiženými dětmi. Našich návštěv v ZŠ bylo už tolik, že si na přítomnost dětí s odlišnými projevy zvykli i ostatní vyučující a děti. Tato cesta kolektivního seznamování je asi nejsnažší. Ale děje se i to, že dívka na vozíku si oblíbila mého syna a ten ji pozval na turnaj, kde hrál s týmem 10-13tiletých kluků. Typická rizikovka. Nechala jsem to na něm a on je před zápasem upozornil. Normálně, lehce autoritativně a rovnou řekl, že kdo se bude hloupě smát, je... Ta dívka je moc prima, takže pak si s ní někteří kluci povídali a poprosili, mohou-li si zkusit řídit vozík. Kdo se jí zamlouval, tomu to dovolila. Takže asi nejlepší je lehce přistrčit děti ke kamarádství. Na rovinu se domluvit s rodiči, že je to prospěšné pro obě strany a pak už si děti snad poradí. Jinak existují dramatické kroužky společné pro zdravé a postižené, kurzů znakového jazyka je také dost. Zdravím a těším se na zprávy. Renata.
|
Kateřina (Markétka 4 roky) | •
 |
(23.10.2001 7:48:42) Renato, bohužel učitelku znám jenom jednu, ta ale učí na druhém stupni na jazykové škole. Jestli tomu dobře rozumím, s integrací "postižených" dětí je lepší začít co nejdříve. Každopádně se jí můžu zeptat co a jak. Prosímtě, mohla bys sem napsat nějaké tipy na kroužky a jiné mimoškolní aktivity (psala jsi o dramatických kroužcích), kde se zapojují handicapované děti mezi "zdravé"? Ráda bych něco takového pro svou dceru do budoucna našla, právě proto, aby se s pocitem, že ne všichni mají zdravé nohy, naučila žít co nejdříve. Jinak musím říct, že po přečtení předchozích reakcí od Zuzky, Mišky atd. jsem si vzpomněla na nádhernou knížku (a neméně krásný film) Už zase skáču přes kaluže... Tam se po počátečních rozpacích hlavní hrdina po obrně vrátí do "svojí" party kluků a s vozíkem pořádají závody a jiné vylomeniny. Myslím, že takhle je to pro ty děti (zdravé i "postižené") nejlepší, když ta integrace proběhne úplně přirozeně.
|
|
|
Zuzana,32 let,syn 8 let | •
 |
(23.10.2001 6:59:05) Jo Miško,to je docela tvrdý oříšek,jak vysvětlit dětem proč je dítě na vozíku a hlavně jak se k němu má chovat.Můj syn chodí do 3 třídy obecné školy a tento školní rok k nim začali chodit 2x týdně na výtvarní výchovu handicapované děti.Když to syn po prvé řekl doma,mně osobně se to moc líbilo a myslím,že podobných věcí by mělo realizovat víc škol.Ale...syn zpočátku říkal,že je to s nimi docela otravné.Nevadila mu jejich přítomnost,ale to,že ty děti jsou podstatně pomalejší než ty zdravé děti a tak jim práce trvají o něco déle.Syn moc nadání na kreslení nemá a tak vše nakreslí či vymodeluje rychle a jasně,proč se s tim zbytečně dlouho patlat,že?Doma jsme si o tom hodně povídali,snažila jsem se mu říct po pravdě proč je někdo na vozíku,o berlích,co to pro něho znamená atd.Myslím,že to pomohlo,dnes má mezi nimi i kamaráda.A to,že jsou trochu pomalejší mu už nevadí,když chtějí pomůže jim.Pohoršuje se nad tim,že spolužák se jim posmívá,brání je dokonce vlastním tělem.Co ale nedokáže pochopit i přes všechnu moji snahu vysvětlit mu to,je že proč je ten kamarád pořád tak smutný a nikdy se neusměje."Vždyť já si s nim hraju a povídám si s nim,tak by se mohl usmát ne?" jsou jeho reakce.Je to těžké a myslím,že pochopit to může až podstatně později.
|
Renata, 2 synové | •
 |
(24.10.2001 20:29:55) Milá Zuzano, moc mě potěšilo, že někde zkoušejí totéž, co my. Prosím Tě, můžeš mi pomoci se s těmi vyučujícími zkontaktovat? Víc hlav dá určitě dohromady víc nápadů a rády bychom porovnaly naše zkušenosti. My jsme z Prahy 10. Děkuji. Renata.
|
Zuzana,32 let,syn 8 let | •
 |
(25.10.2001 7:02:34) Milá Renato, pokusit se o to můžu,ale musím tě upozornit,že nejsem z Prahy.Bydlíme v Jižních Čechách.Jestli i tak budeš mít zájem napiš.1.11 máme tkzv.rodičák a já jsem se chtěla zeptat na nějaké bližší informace o integraci,o těch dětech atd.Zatím o všem vím jen od syna.
|
Renata, 2 synové | •
 |
(25.10.2001 20:59:30) Zdravím, Zuzano. Děkuji za odpověď a zájem samozřejmě mám. Budu ráda, když mi pošleš třeba tel.číslo na školu a jméno paní učitelky. Ráda bych s ní navázala kontakt a vyptala se jí na její zkušenosti. A prosila bych Tě, kdybys ji mohla předem upozornit, že bych ráda volala. Aby ze mě nebyla překvapená. Děkuji mockrát za pomoc a přeji hezký podzim. Renata.
|
Zuzana,32 let,syn 8 let | •
 |
(26.10.2001 10:29:40) Ahoj Renato, měj prosim strpení do toho 1.11,dřív s pani učitelkou nebudu.Budu se snažit a pak se ozvu.
|
|
Zuzana,32 let,syn 8 let | •
 |
(2.11.2001 7:19:44) Ahoj Renato, tak jak jsem slíbila,mám pro tebe informace.Napiš mi prosim mail (třeba do záhlaví),abych ti napsala víc.
|
Renata, 2 synové | •
 |
(3.11.2001 11:43:26) Zuzano, děkuji a už se těším na informace. Adresa je ivans-home@volny.cz. Zdravim, Renata.
|
|
|
|
|
|
|
|
Marie ,syn 4 roky | •
 |
(20.10.2001 11:40:42) Milá Renato, přeji Vám aby jste vždy našla učitele, kteří mají zájem integrovat mezi zdravé děti jakékoliv trochu jiné díte. Já bohužel mám zkušenosti naprosto odlišné. Můj syn je zdravý, bystrý kluk pouze více nešikovný při oblékání a více emociální, více vzteklý než průměrné dítě. Jaké problámy máme již ve školce! Učitelka mi sdělila, že jeho chování nebude tolerovat,a zvolila velmi podle jejího názoru výchovný postup. Nedostane při odchodu ze školky bonbon, protože zlobil,a další zákazy.Nesmí si přinést hračku, nebude malovat apod. Proboha nevím, jak by si taková učitelka poradila s postiženým dítětem. Já budu muset pro syna najít jinou školku. To co jsem popsala se odehrává v tomto století ve školce na Praze 10.
|
|
|
|