| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Handicapované děti v americké škole

 Celkem 28 názorů.
 Zita,dcera 8let 
  • 

Johanka 

(2.7.2001 14:29:35)
Myslím,že můžem jen závidět.
Přeji Vám a Vaši dceři jen to nejlepší.
 Vera S. Clarisska 5 let, USA 
  • 

Re: Johanka 

(11.7.2001 7:29:07)
Ach, jak ceska je tahle odpoved. Nezavidte! Delejte neco, aby to bylo jine. Ne, nemusite mi vysvetlovat, ze ve skutecnisti nezavidite, ze se to jen tak rika. Vase mila nasledujici veta to jen potvrzuje. Ale v tom to je! Rika se to tak. Takove idiomy nevznikaji v zadnem jazyce jen tak. A v Cechach, a budeme-li spravedlivi, v cele stredni Evrope, se rado "zavidi". Americky pristup k zivotu je uplne jiny:Zni: "Yes, I can"... ( Muzu, dokazu to! Rika to vlacek v jedne krasne pohadce, opakuji si to male deti, kdyz chteji neco noveho udelat...). A Vy stejne tak MUZETE! Ani v Americe nespadly tyhle "vymozenosti" lidem s postizenymi detmi do klina. Stalo to hodne boju a hodne snazeni. Z evropskych zemi se Americe asi nejvic blizi dnes v Nemecku. Hlavne proto, ze se poucili ze sve minulosti s vylucovanim postizenych lidi vedoucimu az k eutanasii. Ale to, co maji dnes, take stalo mnoho boju s predsudky, s lenosti mysleni, s nechuti menit zabehane koleje. Vzdyt jeste v 70.letech napr. v Svycarsku sterilizovali cikanske zeny a brali jim deti nasilim na "prevychovu", pry v jejich zajmu...pristup nejen ovlivneny, ale pokracujici v nacionalne-socialistickem pohledu na "dobro" deti a spolecnosti. Bylo tomu tak ostatne i u nas...
Skoly s integrovanymi postizenymi detmi,namisto specialisovanych skol pro postizene, jsou dnes bezne nejen v Americe, ale i Nemecku nebo Rakousku. Urcite to neni nahoda, ze nejlepsi ucitelka mych deti v Rakousku a nejmilejsi ucitelka v nemeckem Mnichove, byly obe prvni, kdo s timto programem zacaly ve svem meste... Bylo to koncem 80.let. Maji tedy skoro 20 let naskok. Musely se k tomu mnohemu naucit (podle specifickych problemu svych postizenych zaku), musely mnohemu naucit sve zaky a i jejich rodice... Jsou rodice, kteri protestuji proti zapojeni postizenych deti do vyuky "normalnich". Neni to tedy jenoduche, ale nekdo zacit musi. A pokud mate postizene dite, muzete to byt prave Vy. Pokud ne, muzete takovy program podporit. Prospeje i Vasim zdravym detem, jak zkusenosti ukazuji. Snazte se najit cesty, jak pomoci svemu diteti ziskat, co nejlepsi moznosti vzdelani, jak ho nejlepe pripravit pro zivot. To za Vas nikdo jiny neudela ani udelat nemuze. Vera S.

 Lucka 
  • 

Re: Johanka 

(1.10.2007 18:39:01)
Přesně tak. Paradoxně mi je po přečtení tohoto článku smutno. Ne kvůli Johance, ale kvůli poměrům v Česku. Něco takového je téměř sci-fi... A mě je to moc líto. Nevidím nejmenší důvod proč handicepované lidi od zbytku světa oddělovat... Jediné co v Česku umíme, je děla sbírky, ale jejich už tolik, že kdyby měl člověk dávat každému, kdo si v Praze na ulici přijde s pokladničkou, dát 20 Kč, tak nám koncem měsíce nezbyde ani na jídlo. A myslím si, že asi milionové sbírky nemohou pomoci tolik, jako státní podpora, otevírání podobných škol, tak, aby asistenti byli klasicky placeni, měli plat jako učitelé, mohl být jeden učitel na 3 děti, tak jak je potřeba a stát to financoval... apod.

Takže gratuluju Johance i jejím rodičům, že našli na planete Zemi místo, kde něco takového opravdu funguje.
 Vasek, 4 deti 
  • 

Odlisné deti 

(4.7.2001 6:46:06)
Tak to je nádhera! Opravdu je co závidet. Prestoze nemám ani jedno hadicapované díte, mám ale hyperaktivního syna, který po roce skolní docházky byl málem odsouzen k izolaci! Nejen ze ve skole dostal nálepku "nejhorsí rusitel", ale byl za svou hyperaktivitu ze skoly vyloucen. Ucí se dobre, jen není schopen zvládnout svuj neklid. Skola o tom vedela, slíbila pomoc, tvrdila, jak ví, o co jde a jiz po 7 mesících se rozhodla, ze syn tak rusí paní ucitelku, ze musí pryc. Skoda, zvykl si na deti, ve skole byl spokojen a vysvetlujte malému klukovi, ze práve jeho ucitelka ho nechce. Stydím se za takový prístup k detem a kladu si otázku:"Proc tito lidé delají povolání ucitele, kdyz je jeden malý kluk tak vyvede z míry?" Odpoved neznám, ale napadá me pouze:"Snad ze mají stále nejaké volno a prázdniny." Preji ceským detem hodne chápavých a milých ucitelu, jako je to v Americe. Prestoze je v Cechách "preamerikanizováno", toto je príklad k zamyslení.
Ale jsou i v Cechách dobrí ucitelé a tem fandím a preji hodne zdaru a pevných nervu s detmi, které se trochu odlisují. Vasek
 Jana 27 let, Schovánek 39. týden 
  • 

Re: Odlisné deti 

(4.7.2001 11:20:19)
Ahoj Vašku,
musím říct, že Tvůj příspěvek mě nadzvednul na židli. Zejména pasáž o tom, kolik mají učitelé volného času a prázdnin a že nechápeš, jak je vůbec možné, že Tvého hyperaktivního syna nechtějí ve třídě.
Chápu, že máš starost o syna, že chceš, aby měl ve škole tu nejlepší péči. Chtěla bych totéž. Jenom je otázka, jestli tuto péči je schopna poskytnout jedna paní učitelka, která kromě Tvého hyperaktivního a neklidného syna má na starosti dalších 20 nebo 25 dětí. Ze zkušenosti své i svého okolí vím, že jedno takové dítě dokáže naprosto narušit výuku i kázeň v celé třídě - a pak se nedivím, že paní učitelka to vzdává a nechce takto učit. Samozřejmě, pokud by naše školství běžně poskytovalo to, co jsme si přečetli ve článku o handicapovaných dětech v USA (t. j. dvě učitelky, terapeutka a to vše na pouhých 5 dětí!!), byl by problém vyřešen.
To je ale zatím hudba daleké, budoucnosti, takže nezbývá, než Tobě a Tvému synovi přát hodně štěstí při výběru školy a paní učitelky.
J.
 Vasek, 4 deti 
  • 

Re: Re: Odlisné deti 

(5.7.2001 7:49:18)
Tak jen pro upresnení: ona skola mi pri prijímaní syna slibovala, ze jeho LMD není nic neobvyklého, ze to znají a mají s tím velké zkusenosti. Tato skola je soukromá, tedy jsme ji platili. V synove tríde bylo 25 detí, po 3 dny v týdnu na ne byly 2 ucitelky.
Syn nemel problémy s ucením, pouze se svým temperamentem. Nebyl ve tríde sám, byli zde i jiné deti, které se vsak po pristizení pri "lumpárne" rozplakaly, a tím si u ucitelky zajistily jiný náhled. Nás syn se nerozplakal a bylo nám receno, ze svého cinu "dostatecne nelituje". Také na rozdíl od ostatních nikdy nezaloval. Samozrejme mu bylo vse líto, stydí se ale za slzy a ty si odbývá az teprve doma. Je to smutné, ze práve tato okolnost je mu ke skode. Vím, ze vetsina ucitelu(lek) je velmi dobrá a vecí znalá, umí to s detmi, pouze tento nás prípad (u mých starsích detí jsem si to nikdy nemyslel)me nutí k zamyslení, proc taková paní jde tedy ucit deti, kdyz jí jeden kluk dovede rozcílit. A navíc ztrácí cas s psaním poznámek typu:"Dnes shodil spoluzacce oranzovou pastelku, prestoze jsem mu to výslovne zakázala. Láme se tuha.Zádám o náhradu!" Proc tedy jen ten, který nikdy nezaluje na ostatní, je-li pristizen sám? S tím volným casem jsem to nemyslel az tak doslova,je mi jasné, ze príprava na vyucování zabere i v soukromí hodne.Jen jsem chtel varovat rodice, kterí vedí o LMD u svého dítete, aby nevybírali skolu podle toho, jak se prezentuje ona sama. Aby se zeptali dalsích rodicu,popr. bude-li to mozné mluvili jeste pred nástupem do skoly s trídní ucitelkou. Tuto moznost jsme my nemeli. Asi bychom to mohli lépe zvázit a syna dát hned od 1. trídy jinam.
 Mirka 
  • 

Re: Odlisné deti 

(9.7.2001 9:51:11)
Ahoj Vašku,
jak si to myslel s tím volnem? Na střední škole máme rozvrh od sedmi do sedmi, takže i pokud jsem některé dny v práci jen dopoledne,(začíná ve třičvtrtě na osm a končí ve čtvrt na tři) jsem jiné dny v práci i deset hodin (mám tam i "okna" - třeba taky 3x45 minut v jednom dni, samozřejmě ne zaráz...)Jinak máme služby, dozory, na základních školách je taky mimoškolní činnost - tu jaksi taky musí dělat paní učitelky (i když ve spolupráci s družinou...) Zkus si vzít nějaký text a číst si ho 45 minut a pak se podívej, kolik ho bylo. Na to, abych mohla učit, musím mít písemnou přípravu na každou hodinu a rozhodně to není jeden neměnný předmět (mám aprobaci ekonomika, marketing, počítače - tam se mění všechno a velice rychle). Ono i psaní do cvičného sešitu si musí paní učitelka nazkoušet, aby věděla, kolik a jak může s dětmi udělat v jednom dni - a za rok dostane jiný sešit...Kdysi si můj muž myslel to samé, co Ty - dopočítal se (sám si dělal snímek mého pracovního týdne - několikrát po sobě, aniž by mi o tom řekl) k 49,5 hodinách týdně. To jsem měla 10 let praxe - tedy žádné mládě, ktré se musí vším prokousávat. Zkus si taky představit, že na Tebe mluví 25 dětí a Ty je musíš zvládnout - žádné dítě, ať už hyperaktivní, nebo neaktivní, nebude samo sedět v lavici...Ty starší navíc cíleně učitele "vytáčejí", aby si dokázaly, že mají navrch. A ještě jednu "výhodu" naše povolání má - učit musíš vždycky - jsi totiž za děti zodpovědný - nemůžeš říct:" Teď mě bolí hlava, tak si dělejte, co chcete...!" Takových povolání je celkem dost, ale většinou si můžeš aspoň trošku určovat rytmus práce nebo pracuješ s jedním člověkem a ne s dvaceti nebo ještě více. A ještě k prázdninám - taky výhoda - máme 40 dní dovolené - v době školních prázdnin. Takže žádné zájezdy se slevou, žádné aktivní pobyty na jeden prodloužený víkend...Dneska učím na škole, na které v době kratších prázdnin nemusíme být na pracovišti - i když nikdo z nás nestíhá přípravy a opravy písemek když učí - od toho ty písemky před prázdninama, za které nám pak rodiče nadávají...Před tím jsem dělala na škole, kde byl v budově intarnát, takže se neušetřilo na provozu a pěkně jsme tam povinně seděli. Zkus si ještě připočítat nízký plat a myslím, že tahle práce se samýma výhodama ve školství bude Tvůj celoživotní sen - jen Ti nepřeju, aby se Ti splnil.
 Vasek, 4 deti 
  • 

Re: Re: Odlisné deti- pro Mirku 

(9.7.2001 10:43:43)
Milá Mirko,
dekuji za názor. Vzdyt já prece vsechny ucitele(lky) nehází do jednoho pytle! Vím, ze je to nezávideníhodná práce, sám bych na to nervy nemel. Ale posud sama: prijdes-li do skoly, upozornís na poruchu dítete, sdelení psychologa bylo, ze na zklidnení potrebují tyto deti mesíce, nekdy nekolik let a skola Ti odpoví:"Ceho se bojíte? my s tím máme bohaté zkusenosti, víme presne, co a jak."
Clovek je rád, ze si s dítetem poradí, dá ho do soukromé skoly,platí také rád, kdyz ví, ze to je neco platné. syn chodil do mat. skoly, kde bylo ve tríde 26 detí a 2 ucitelky. Jedna z nich mela syna (nyní 25 let) s toutéz poruchou. Perfektne ho zvládly, obe dve, presne v daný okamzik vedely, co s ním. Kdyz Ti slíbí skola totéz, ráda jim uverís. Jak jsem jiz psal: je spousta výborných kantoru, jen jsme meli proste smulu. Tobe preji více volna, nez jsem cetl z Tvého príspevku a málo problémových detí.Ale jsou tady a nemuzeme je vyhostit ze "spolecnosti". Sám mám tri deti starsí, které byly bez vetsích problému a nyní mají výbornou práci. vychovávali jsme je vsechny stejne, ale obvykle jsou deti ze stejné výchovy ruzné.
takze preji SNAD hezké prázdniny nejen detem, ale i dobrým a ochotným ucitelum a ucitelkám. Samozrejme Tobe. Vasek
 Mirka 
  • 

Re: Re: Re: Odlisné deti- nejen pro Vaška 

(10.7.2001 8:06:58)
Ahoj Vašku,
já sama mám takto postiženého syna - jen asi vážněji...Vím tedy, jak vám asi bylo. Měla jsem z Tvého příspěvku pocit, který zažívám při jednání s rodiči poslední asi tak dva roky:"Máte všechno a spoustu volna a my přece nic moc nechceme..."Jen aby jste se nám několik hodin denně starali o dítě! Taky jsem se "ustřelila" při výběru školy pro syna. (Šlo o státní školu, doporučovanou pro problémové děti, s vynikajícím hodnocením, paní učitelka měla speciální pedagogiku...výsledkem je, že mi leváka nutila psát pravou rukou, a dítě skončilo po jejich "extra" péči na několik měsíců v nemocnici)Ale musím ti taky říct, že jsou i opačné extrémy: nastoupí nám dítě a já zjistím, že je ...nějaké jiné...teď nevím, jak to napsat. Zavoláme rodičům, ti po dlouhém váhání přinesou potvrzení, že se dítě skutečně dlouhodobě léčí s poměrně vážnou vadou, za mnou příjde tatínek, dohodnem si, co má dítě dělat, a za půl roku, když má odevzdat hotové cvičení, se dozvím:"No já to neschovávám, přece nejsu blbá!" To je přístup opačný od Tvého, a bohužel častější.Ale ještě jednu věc - soukromé školy nejsou to nejlepší - aspoŇ ne u nás. Sama jsem na jedné působila, a dítě bych tam nedala. Jiank díky za přání pěkných prázdin - snad budou lepší, než doteď (morče si zlomilo nohu, ale snad se uzdraví).
 Vasek, 4 deti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Odlisné deti- nejen pro Mirku 

(10.7.2001 11:31:30)
Milá Mirko,
umís nemecky? Nechtela bys jít ucit do Rakouska? S takovým prístupem jaký más Ty bych te vsude doporucil!!!A platove bys na tom byla asi taky o "neco" lépe.To byl pokus o vtip.Ale jsem rád, ze jsem poznal u kantorky (Tebe) takový vstrícný a chápavý prístup. My s manzelkou deláme, co muzeme, abychom synovi pomohli a zároven ho samozrejme nerozmazlili. Jsme velmi prísní, nic nám neutece, ale také dáme synovi poznat, ze ho máme rádi, chápeme ho a chceme mu pomoci. Kdyz tohle díte pozná (a pozná to kazdé díte a dost brzy), udelá pro takové lidi, ve skole pro takové ucitele) prakticky cokoli. Pochválí-li se, je na vrcholu blaha a muze se "pretrhnout", aby pokracovalo. Vím, ze to není pri velkém poctu detí ve tríde dost mozné, aby se ucitel zabýval jen jedním, ale nekterí si sním rady ví a o tom to je. Zaradil bych Te mezi ne. Takze Tobe, rodine i morceti hezké volno. Kdyz se drobecek nebude moc prejídat, noha se jiste zhojí. Zdraví za sebe i rodinu Vasek.
 Zuzana,32 let,syn 8 let 
  • 

Johanka a její škola 

(10.7.2001 9:05:21)
Díky za krásny článek Zuzko,je to pohlazení po duši když ho člověk čte.Škoda,že takové školy s takovým přístupem pedagogů nejsou i u nás v republice,myslím,že tady opravdu chybí.Ale ještě si na ně budeme muset nějakých pár let počkat.
Přeju vám i Johance pořád jenom takovou skvělou školu a učitelé,spoustu tak krásných vysvědčení jako už má a hlavně spokojenost.
 Renata, 2 synové 
  • 

Re: Naše škola jako Johančina - pokračování 

(16.10.2001 22:23:21)
Pokračuji a omlouvám se, že je tam ta první část vícekrát. Špatně jsem klikla.
Každé dítě má vypracován individuální plán. Kontakt s rodiči je denní-buď osobní nebo prostřednictvím notýsku. Děti samy obtížně sdělují zážitky a potřebujeme orientaci pro společná vyprávění
Každé pololetí probíhá individuální schůzka rodičů se všemi pracovníky /pohromadě/, kteří se dítěti věnují.
Celá budova školy je bezbariérová, máme zahradu, kde mohou děti kromě pěstování na záhonkách a běhání také jezdit na kolech, resp. tříkolkách nebo vozících.
Stravování je zajištěno i se svačinkami, krmení dětí je samozřejmostí.
Uvedla jsem fakta, o lidské a citové stránce naší práce zde nechci psát, bylo by to moc dlouhé. Snad jen tolik, že pracujeme už 8 let v téměř nezměněné sestavě, kolem 30 lidí. Čili nás to baví.
Není, myslím, dobré napsat, že v Čechách takové školy a pedagogové nejsou. Je jich tu víc a jen o nich asi nevíte. V podstatě se od těch amerických lišíme jen tím, že nemáme školní autobus.
Zdravím, Renata
 Jitka (2 kluci) 
  • 

Možnosti v Česku 

(17.10.2001 8:55:39)
Nejprve se omlouvám, že na článek reaguji později, ale nějak mi unikl, v té době jsme byli se synkem v léčebně. Ano, jsem ta Jitka s 2,5 letým Vítkem, který má těžší postižení ve smyslu DMO.
Popis Johančiny školy mě nadchl. Je to přesně to, co bych chtěla docílit tady v Česku pro Vítka. Speciální třídu vedle běžné výuky. Tady se integrace pojímá jako zařazení handicapovaného dítěte do běžné třídy. I to jde, v některých případech. Ale školy k tomu, z pochopitelných důvodů nejsou moc ochotné. Učitelé namají aprobaci speciálního pedagoga, škola nemá psychologa, natož asistenta nebo rehabilitačního pracovníka. A nemá je pro náš školní systém - nejsou podmínky, nejsou peníze. A přece jsou první vlaštovky - jsou tu speciální mateřské školky i speciální třídy při běžných ZŠ. Mají snížený počet dětí ve třídě (12), mají dostupnou lepší péči (dochází rehabilitační pracovník, logoped, alergolog, neurolog, atd.), mají větší počet vychovatelů. Ale také mají podmínky, za kterých děti přijímají. Takže se nezřídka stává, že v těchto třídách jsou prakticky zdravé děti (z mého hlediska) - trpí ekzémem, jsou to alergici, nebo mají drobnější logopedickou vadu. Např. u nás v Kladně je vynikající speciální školka - svým vybavením i personálním obsazením - ale je umístěna v 1.patře budovy a odtud plynou požadavky na fyzickou vyspělost dítěte - musí být chodící, dalšími požadavky jsou sebeobslužnost při jídle, bezchybné hygienické návyky (bez plen), atd. Na základních školách vyvstávají problémy bezbariérovosti - při stavbě se s tím samozřejmě nepočítalo a dnes na přestavbu nejsou peníze. Speciální lavici si škola nemůže dovolit - navíc ji není možno s dítětem stále stěhovat ze třídy do třídy, jídelny bývají daleko od škol a opět nejsou bezbariérové. A tak pro handicapované děti ve většině případů zbývá využít opravdu speciální školy - které mají dobrou péči, dostatek personálu, nezřídka jsou internátní, ale hlavně u nich nejde o integraci v pravém slova smyslu. A to se nezmiňuji o problémech při integraci. Naše společnost neumí žít s handicapovanými, co víc, valná většina rodičů odmítá, aby jejich zdravé dítě chodilo do třídy s handicapovaným. Je mi z toho smutno a moje obavy, jak se bude Vítek jednou vzdělávat a žít, rostou. Ráda bych, aby již od mala žil ve společnosti takové, jaká je, zdravých i handicapovaných. A udělám pro to, co jen bude v mých silách.
 Renata, 2 synové 
  • 

Re: Náhradní možnosti v Česku 

(17.10.2001 21:23:25)
Milá Jitko, jsem z výše uvedené speciální školy. Cítím také, že by bylo dobré, kdyby děti jakkoli postižené byly zaintegrovány do základních škol. Pokud ovšem nejde o žáčka s výrazným mentálním postižením. Potom se ke všem technickým problémům přidává i problém možností dítěte z hlediska výuky.
Snažím se řešit situaci alespoň částečně, protože ve společnosti panuje značná neznalost o světě postižených. Dohodla jsem se s výbornou paní učitelkou ze ZŠ /učila 3 roky mého staršího syna/ a se svou třídou /6 dětí/ docházíme do její 4.C na společné hodiny výtvarné a pracovní výchovy. Absolvujeme dohromady kulturní akce, vánoční besídky apod. Celou akci nazýváme "obrácená integrace", protože nám jde o to, aby se zdravé děti naučily chovat k dětem postiženým. Učí se manipulovat s invalidním vozíkem, pomáhat při oblékání a obouvání, zvládají základy znakové řeči. Stejně tak pomalu objevují možnosti dětí s těžkým mentálním postižením a mile a bez výsměchu se jim snaží přizpůsobit. Zjišťují, co všechno postižené děti dokáží, pokud mají přizpůsobené podmínky. Našim nejvzdálenějším cílem je, aby v dospělosti měli k těmto lidem úctu a nebáli se je třeba zaměstnat ve své eventuální firmě.
"Obrácenou integraci" provozujeme 2.rok a zatím je spokojenost na všech stranách. Přiznávám ovšem, že největším problémem je najít paní učitelku na ZŠ, která se pro podobnou akci nadchne.
Držím palce s Vítkem, ať jste spokojení.
 Jitka (2 kluci) 
  • 

Re: Re: Náhradní možnosti v Česku 

(18.10.2001 8:14:05)
Ahoj Renato,
děkuji za odezvu a přiznávám, že tento model integrace jsem ještě nevypátrala (a to se opravdu snažím :o)) Naprosto chápu, že integrovat v našem pojetí lze pouze děti mentálně způsobilé a i s tím, jak určitě víš, jsou problémy. Tvůj nápad se mi moc líbí, už kvůli těm dětičkám (zdravým i handicapovaným). Je to přínos pro všechny. Takže za Tvůj nápad tleskám a zrovna tak svolné pí učitelce. Sama vidím na dětech i rodičích, kteří k nám domů přijdou, jak jsou překvapeni, co všechno Vítek umí a zvládne. A je pravda, že obvykle děti ho přijímají rychle a bez problémů. Rodiče bývají ostražití a až na výjimky jim nějakou dobu trvá, než si přeberou, že postižené dítě automaticky neznamená něco nebezpečného, od čeho je potřeba držet se dál. Vítkův mentální vývoj zatím vypadá přiměřeně, má dobrou prognózu, začíná mluvit, všemu rozumí, chodí na nočník..... (Už se zase chlubím, :o)), nemohu se zbavit pocitu, že hlásáním Vítkových dovedností ukážu, že je skoro jako jiné děti, jen se nemůže hýbat - tak se omlouvám :o)
Je naprosto jasné, že americké pojetí integrace v tak širokém rozsahu, jak bylo popsáno v Johančině škole, je pro nás hudbou budoucnosti. Ono to není jen o systému a penězích, hlavně je to o lidech. A ti se mění pomalu. Ale HURÁ, jde to. Proti stavu před rokem 1990 jsme úplně někde jinde.

Zdraví Jitka
 Kateřina (Markétka 4 roky) 
  • 

Re: Re: Náhradní možnosti v Česku 

(18.10.2001 8:47:47)
Renato, prosímtě určitě máš přehled o tom, které školy (nejlépe v Praze) se do tohoto programu zapojují. Můžeš mi je prozradit? Nebo aspoň nějaké stránky, kde bych je mohla najít? Díky K.
 Renata, 2 synové 
  • 

Re: Re: Re: Náhradní možnosti v Česku 

(19.10.2001 21:08:59)
Milá Kareřino, mám radost, že Tě informace zaujala. Bohužel zatím se nejedná o nějaký širší program. Celou akci jsme zatím spíš zkoušely a zachovaly jí komorní ráz. Ovšem po jednom školním roce už můžeme říct, že se nám daří a že to funguje. Chci to teď projednat s doktorkou Teplou z MŠMT a vydalo by se to jako jakési doporučení ostatním školám. Jako určitá možnost integrace. Potom budu samozřejmě k dispozici s jakýmikoliv radami a zkušenostmi.
Jinak obě spolupracující školy jsou na Praze 10. Kdybys věděla o nějaké paní učitelce ze ZŠ, která by se do podobné spolupráce chtěla pustit, dej mi, prosím vědět. Je jich málo.
Zdravím a děkuji. Renata
 Miška, 3 děti 
  • 

Re: Re: Náhradní možnosti v Česku 

(20.10.2001 8:12:29)
Renato, nějak jsem si příspěvky k tomuto tématu nečetla, ale na tvůj mi padly oči a zaujala mě tam jedna věc. Vždy slyším o tom, že handicapované děti by měly chodit do normálních škol, aby se dostaly mezi zdravé děti, ale nikdy mě nenapadla ta obrácená věc, že je to moc dobré pro zdravé děti, které se k těm slabším naučí chovat.
Totiž, také nikdy nevím, jak se ke komu zachovat. Někdo chce, aby mu člověk pomohl, ale někdo to třeba může brát, jako litování... Když se mě dcera zeptá, proč jede nějaké dítě na vozíčku, také se mi do odpovídání moc nechce, říkám, že má nemocné nožičky a že nemůže chodit... Docela by mě zajímalo, jakým směrem mám dítě vést, aby se k těmto lidem chovalo a jak mu různé věci vysvětlit, aby se nechovalo nevhodně. Když to vlastně ani sama moc nevím. Možná je to jen proto, že mě to nijak moc nezajímalo. Jenže na našem sídlišti je mnoho lidí a dětí např. na vozíčku.
 Renata, 2 synové 
  • 

Re: Re: Re: Náhradní možnosti v Česku 

(22.10.2001 19:36:22)
Milá Miško, přesně jsi vystihla problém, který se snažíme řešit. Že totiž lidé nevědí. A tu nevědomost, za níž nemohou, překrývají přehlížením,rozpaky, smíchem z rozpaků nebo překotnou pomocí, která může opravdu urazit, i když je míněna dobře.
Naši kamarádi čtvrťáci jsou ve výhodě, jdou do akce programově, očekávají setkání a s ním spojené možné situace. A pomáháme jim my. Takže oni už vědí, jak na to a když byli v divadle společně se všemi dětmi z naší školy, troufli si komunikovat i s pro ně cizími postiženými dětmi.
Našich návštěv v ZŠ bylo už tolik, že si na přítomnost dětí s odlišnými projevy zvykli i ostatní vyučující a děti. Tato cesta kolektivního seznamování je asi nejsnažší.
Ale děje se i to, že dívka na vozíku si oblíbila mého syna a ten ji pozval na turnaj, kde hrál s týmem 10-13tiletých kluků. Typická rizikovka. Nechala jsem to na něm a on je před zápasem upozornil. Normálně, lehce autoritativně a rovnou řekl, že kdo se bude hloupě smát, je... Ta dívka je moc prima, takže pak si s ní někteří kluci povídali a poprosili, mohou-li si zkusit řídit vozík. Kdo se jí zamlouval, tomu to dovolila.
Takže asi nejlepší je lehce přistrčit děti ke kamarádství. Na rovinu se domluvit s rodiči, že je to prospěšné pro obě strany a pak už si děti snad poradí.
Jinak existují dramatické kroužky společné pro zdravé a postižené, kurzů znakového jazyka je také dost.
Zdravím a těším se na zprávy. Renata.



 Kateřina (Markétka 4 roky) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Náhradní možnosti v Česku 

(23.10.2001 7:48:42)
Renato, bohužel učitelku znám jenom jednu, ta ale učí na druhém stupni na jazykové škole. Jestli tomu dobře rozumím, s integrací "postižených" dětí je lepší začít co nejdříve. Každopádně se jí můžu zeptat co a jak. Prosímtě, mohla bys sem napsat nějaké tipy na kroužky a jiné mimoškolní aktivity (psala jsi o dramatických kroužcích), kde se zapojují handicapované děti mezi "zdravé"? Ráda bych něco takového pro svou dceru do budoucna našla, právě proto, aby se s pocitem, že ne všichni mají zdravé nohy, naučila žít co nejdříve.
Jinak musím říct, že po přečtení předchozích reakcí od Zuzky, Mišky atd. jsem si vzpomněla na nádhernou knížku (a neméně krásný film) Už zase skáču přes kaluže... Tam se po počátečních rozpacích hlavní hrdina po obrně vrátí do "svojí" party kluků a s vozíkem pořádají závody a jiné vylomeniny. Myslím, že takhle je to pro ty děti (zdravé i "postižené") nejlepší, když ta integrace proběhne úplně přirozeně.
 Zuzana,32 let,syn 8 let 
  • 

Re: Re: Re: Náhradní možnosti v Česku 

(23.10.2001 6:59:05)
Jo Miško,to je docela tvrdý oříšek,jak vysvětlit dětem proč je dítě na vozíku a hlavně jak se k němu má chovat.Můj syn chodí do 3 třídy obecné školy a tento školní rok k nim začali chodit 2x týdně na výtvarní výchovu handicapované děti.Když to syn po prvé řekl doma,mně osobně se to moc líbilo a myslím,že podobných věcí by mělo realizovat víc škol.Ale...syn zpočátku říkal,že je to s nimi docela otravné.Nevadila mu jejich přítomnost,ale to,že ty děti jsou podstatně pomalejší než ty zdravé děti a tak jim práce trvají o něco déle.Syn moc nadání na kreslení nemá a tak vše nakreslí či vymodeluje rychle a jasně,proč se s tim zbytečně dlouho patlat,že?Doma jsme si o tom hodně povídali,snažila jsem se mu říct po pravdě proč je někdo na vozíku,o berlích,co to pro něho znamená atd.Myslím,že to pomohlo,dnes má mezi nimi i kamaráda.A to,že jsou trochu pomalejší mu už nevadí,když chtějí pomůže jim.Pohoršuje se nad tim,že spolužák se jim posmívá,brání je dokonce vlastním tělem.Co ale nedokáže pochopit i přes všechnu moji snahu vysvětlit mu to,je že proč je ten kamarád pořád tak smutný a nikdy se neusměje."Vždyť já si s nim hraju a povídám si s nim,tak by se mohl usmát ne?" jsou jeho reakce.Je to těžké a myslím,že pochopit to může až podstatně později.
 Renata, 2 synové 
  • 

Re: Re: Re: Re: Náhradní možnosti v Česku 

(24.10.2001 20:29:55)
Milá Zuzano, moc mě potěšilo, že někde zkoušejí totéž, co my. Prosím Tě, můžeš mi pomoci se s těmi vyučujícími zkontaktovat?
Víc hlav dá určitě dohromady víc nápadů a rády bychom porovnaly naše zkušenosti. My jsme z Prahy 10. Děkuji. Renata.
 Zuzana,32 let,syn 8 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Náhradní možnosti v Česku 

(25.10.2001 7:02:34)
Milá Renato,
pokusit se o to můžu,ale musím tě upozornit,že nejsem z Prahy.Bydlíme v Jižních Čechách.Jestli i tak budeš mít zájem napiš.1.11 máme tkzv.rodičák a já jsem se chtěla zeptat na nějaké bližší informace o integraci,o těch dětech atd.Zatím o všem vím jen od syna.
 Renata, 2 synové 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Prosba Zuzaně 

(25.10.2001 20:59:30)
Zdravím, Zuzano. Děkuji za odpověď a zájem samozřejmě mám. Budu ráda, když mi pošleš třeba tel.číslo na školu a jméno paní učitelky. Ráda bych s ní navázala kontakt a vyptala se jí na její zkušenosti. A prosila bych Tě, kdybys ji mohla předem upozornit, že bych ráda volala. Aby ze mě nebyla překvapená. Děkuji mockrát za pomoc a přeji hezký podzim. Renata.
 Zuzana,32 let,syn 8 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Prosba Zuzaně 

(26.10.2001 10:29:40)
Ahoj Renato,
měj prosim strpení do toho 1.11,dřív s pani učitelkou nebudu.Budu se snažit a pak se ozvu.
 Zuzana,32 let,syn 8 let 
  • 

Zpráva pro Renatu 

(2.11.2001 7:19:44)
Ahoj Renato,
tak jak jsem slíbila,mám pro tebe informace.Napiš mi prosim mail (třeba do záhlaví),abych ti napsala víc.
 Renata, 2 synové 
  • 

Re: Zpráva pro Renatu 

(3.11.2001 11:43:26)
Zuzano, děkuji a už se těším na informace. Adresa je ivans-home@volny.cz. Zdravim, Renata.



























 Marie ,syn 4 roky 
  • 

Re: Re: Náhradní možnosti v Česku 

(20.10.2001 11:40:42)
Milá Renato, přeji Vám aby jste vždy našla učitele, kteří mají zájem integrovat mezi zdravé děti jakékoliv trochu jiné díte. Já bohužel mám zkušenosti naprosto odlišné. Můj syn je zdravý, bystrý kluk pouze více nešikovný při oblékání a více emociální, více vzteklý než průměrné dítě. Jaké problámy máme již ve školce! Učitelka mi sdělila, že jeho chování nebude tolerovat,a zvolila velmi podle jejího názoru výchovný postup. Nedostane při odchodu ze školky bonbon, protože zlobil,a další zákazy.Nesmí si přinést hračku, nebude malovat apod.
Proboha nevím, jak by si taková učitelka poradila s postiženým dítětem. Já budu muset pro syna najít jinou školku. To co jsem popsala se odehrává v tomto století ve školce na Praze 10.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.