Simona, dcery 3 a 13 let | •
 |
(26.4.2001 9:02:47) Musím se přiznat, že jsem článek o Hebamme četla téměř jako sci-fi. A to si zvláště nyní u druhé dcery na péči své lékařky nemohu stěžovat. Po propuštění z porodnice k nám přišla i se sestrou domů, dokonce mi nabídli, že by sestra přišla ještě 1 - 2 x sama, když jsem volal, že mám problémy s kojením, přišla lékařka odpoledne k nám, aby byla při kojení v našem přirozeném prostředí atd. Myslím si, že leccos z toho bylo nad rámec jejích povinností a že takto obětavý není každý. Co mně ale vadí, jsou v uvedeném článku zmiňované praktiky, kdy s miminem musíte čekat v čekárně, kde se to evidentně viry, bakteriemi, koky a různými dalšími "bacouchy" jen hemží. Bohužel je u nás na denním pořádku, že odpoledne do poradny - mezi zdravá miminka - přijde maminka s notně usopleným a ukýchaným dítkem a čeká tam mezi zdravými kojenci na vyšetření. Pokud si toho sestra všimne, vezma je hned na řadu (taky metoda, jak se vyhnout dopolednímu čekání), pokud to ale při svém nakouknutí do čekárny se slůvkem "další" na rtech (a kdo by jí to mohl vyčítat)nepostřehne, čeká tam toto dítě a šíří infekci mezi zdravá mimina. Co je pro mne nejvíce nepochopitelné je to, že pokud se ozvu a maminku slušně upozorním, že je poradna pro kojence, ona mi řekne "My hned jdeme, já se jen jdu zeptat......! " a ostatní maminy kojenců mlčí a nepřipojí se ke mně. Na dopolední ordinaci s nemocnými dětmi mi ale také něco vadí. (Jsem asi člověk veskrze nespokojený a náročný.) Děti, ze kterých již zmíněné "bacouchy" jen odkapávají sedí - nejlépe nadité do teplých svetrů - a vzduch se v čekárně dá krájet. Nevím jak vy, ale já se při nemoci cítím vždy lépe na čerstvém a spíše chladnějším vzduchu, kde se mi lépe dýchá. Ale běda, když navrhnu, že by se čekárna mohla vyvětrat. Stíhají mne rozhořčené pohledy matek a občas i nevybíravá slova o tom, že už jsou ty děti nachlazené dost a není třeba na ně otvírat okno, aby ještě více prostydly. A tak to řeším tak, že s dcerou čekám venku na ulici, zjistím si, kdo je na řadě přede mnou a občas do čekárny nakouknu. Když už je v ordinaci ten "přede mnou" , v předsíni, kde se nechávejí kočáry počnu dítě svlékat z bundy či svetru a pak - na vyzvání sestry - čekárnou proletím s dítětem v náručí, abych jeho kontakt se "zamořeným prostředím" minimalizovala. Moc by mne zajímalo, jak se to řeší jinde.
|
Kateřina (Markétka 3,5 roku) | •
 |
(26.4.2001 9:22:08) Ahoj Simono, ten článek o Hebamme se mi taky velmi líbil. Naše dětská paní doktorka byla po narození Markétky podobně vstřícná, jako tomu bylo u Vás. Přišly obě se sestřičkou, když jsme byly doma z porodnice asi tři dny. Se vším poradily, sestřička mě naučila přebalovat (v porodnici byly pouze jednorázové pleny, a mně bylo doporučeno "široké" balení), na všechno, o co jsem se zajímala, mi ochotně odpověděly (a nebylo toho málo). A pokud jde o miminkovskou poradnu, ta vždycky funguje jedno nebo dvě dopoledne týdně. Pro miminka a zdravé děti (potřebující různá doporučení či potvrzení) mají zvláštní čekárnu, kam nemocné dítě vůbec nepřijde. Pro nemocné děti je vyhrazena místnost jiná. Kromě toho dopolední miminkovská poradna (cca 9-11 hod) už tím, že funguje v tuto denní dobu, téměř vylučuje, že by miminka přišla do styku s bacily v ordinaci, protože poradnou se začíná. Nemocné děti tedy byly v ordinaci nejpozději předcházející den. Myslím si, že vliv "bacoušů" je tím minimalizován, u kojených robátek tím spíš. Je mi jasné, že ne každý pediatr si může dovolit "luxus" dvou čekáren, ale u nás jsou to poměrně malé místnůstky (mezi nimi je ještě chodbička) a kupodivu stačí. Ahoj K.
|
|
Hana, syn 21 měsíců | •
 |
(4.5.2001 22:20:25) Naše paní doktorka řeší poradnu tak, že si děti objednává na konkrétní čas a musím říct, že se jí daří časový plán dodržovat, takže jsme v poradně nikdy nečekali déle než 5 minut a s nemocným dítětem jsme se nikdy nesetkali. Pokud syn onemocněl, nikdy se paní doktorka nezlobila, když jsem jí zavolala a domluvila si nejvhodnější čas návštěvy, takže jsem se zase setkávala s minimem nemocných. Ale nejspíš to bylo i tím, že můj syn patří k tzv. rizikovým dětem, protože jsme v novorozeneckém věku prodělali vážnou nemoc. Bohužel takovou z kušenoust, jako u naší paní doktorky nemám v rizikové poradně, kam jsme také museli docházet na kontroly - sice jsme byli objednáni na konkrétní čas, ale paní doktorka ho není schopná dodržovat, takže tam kolikrát člověk s opravdu malým a někdy už hladovým miminem čekal třeba hodinu, a pak se paní dr. divila, ža ho nelze vyšetřit... Je to prostě v lidech, jak si dokáží udělat systém a dodržovat ho a brát ohledy na děti... Nemají to doktoři ani sestry jednoduché, to je mi jasné, ale "díky tomu", že jsem nucena se synem navštěvovat různá zdravotní zařízení, vidím, že je to v lidech a jen v lidech.
|
|
Hanka-3 děti (13 a 11let a 3m) | •
 |
(19.5.2001 23:46:30) Náš pan doktor má dvě čekárny - pro zdravé a nemocné dět a navíc i izolaci pro infekční nemoci, takže chycení zlého bacila snad nehrozí. Ale zajímá mě jiná věc - při měsíčních kontrolách s benjamínkem pan doktor v očkovacím průkazu vždy pečlivě vyplní kolonku psychomotorický vývoj: slůvkem přiměřený. Jenže já si ani nestačím všimnout, že nějaké psychomotorické vyšetření udělal. Vůbec celá poradna je hotová během několika málo minut. Vůbec se nedozvím, co by měl umět a co s ním dělat, aby se po této stránce rozvíjel. Nebo spoléhá na to, že mám třetí dítě a že bych teoreticky měla všechno ovládat? Ne že bych nevěděla, ale fofr těchto kontrol mě dost udivuje - zvážit, změřit, poslechnout srdíčko a nashledanou za měsíc. Když jsem to probírala s instruktorkou plavání, která k nám domů dochází, pravila, že tak to podle zkušeností ostatních maminek, ke kterým dochází, dělá drtivá většina pediatrů. Co vy na to, napiště mi prosím, jaké máte zkušenosti s těmito prohlídkami vy. Budu se těšit Hanka
|
|
|