Janka, dcerka 4r.a synek-miminko) | •
|
(7.12.2003 13:07:55) Po precteni tve basnicky mi vyhrkly slzy do oci, nebot vyjadruje me pocity. Je moc hezka a citliva. Protoze mam malou dcerku a jeste mensiho synka a nemohu zatim smele rict "bude lip", nebot prave vyrizujeme vsechny formality "tatinkova" odchodu. Moc to boli, vice nez jsem cekala. Preji ti (i vsem ostatnim), aby se svet zase vyvijel jenom dopredu a vzpominky nasli tu spravnou prihradku v tvem zivote a jeli jste dal jako "rodina" i kdyz tata nedocet pohadku. Jak mi vsichni radi, urcite se to podari, pokud se o to budes snazit. Hodne radosti a stesti do budoucnosti.
|
Lada,2kluci,12a4roky,a v 19.t.t. | •
|
(10.3.2005 10:08:57) Moc bych tě chtěla povzbudit a ujistit,že jednou bude vážně líp.Já jsem právě včera obdržela do ruky rozsudek,ale u mě to je asi o něčem jiném.Je to velká úleva,že už je to všechno za mnou.Byla to jen formalita,dva roky jsme spolu už nežili,ale těch naschválů...Ty trvají dodnes.Jenže se stal zázrak,a já v tom nejsem sama. Mám báječného chlapa a myslím,že už na celý život.Takže moje rada zní:NEPADNOUT NA KOLENA!Žádný chlap za to nestojí.A věř,že je jen na tobě,jestli dovolíš,aby jsi na to nebyla s dětma sama. S pozdravem Lada.
|
katka 27.Martin 2,5.Lukas 4. | •
|
(27.8.2006 21:10:19) take jsem si tim prozila jsem rok rozvedena a kluci se me porad ptaji kde je TATA.jestli chces a nejsi z daleka muzeme se sejit jsem z Pardubic nebo aspon napsat sms nebo meil. kat.ryb@seznam.cz 606943322
|
|
|
miluskat |
|
(24.11.2008 12:45:05) Přesně vím, o čem mluvíte. Mé dceři jsou 3 měsíce. Já stále plně kojím a žiji jen pro dceru. Manžel má milenku a svou druhou zálibu. Hraní šprtce. Těmto dvěm zálibám se věnuje od čtvrtka do neděle. Je to hrozné. Právě nyní, v předvánočním čase chystáme rozvodové papíry. Je nám s dcerou na nic. žiji jen pro ni. Všem maminkám v podobné situaci držím palce. bude líp, ale kdy? Míla
|
mandaly |
|
(9.9.2009 17:50:53) Ahoj Mílo, myslela jsem, že život skončil rozvode. Odstupem času jsem zjístila, že manželství nestálo za nic. Postavila jsem se na vlastní nohy, konečně jsem si začala věřit, pocit bezmoci je pryč, našla jsem si novou práci, přez všechny problémy jsem neukončila dálkové studium (4.rok), předělala byt. Dlouho jsem nemohla jíst, spát, ale po čase jsem to překonala. Děti jsou spokojené, veselé, usměvavé. Je krásné pozorovat, jak rostou a mění se. Ten, kdo říkal, jak je miloval, nevěděl, co tyto slova znamenají, o své děti zájem nemá. Děti špatné vzpomínky vymazali a teď září jako sluníčka. Jejich úsměv je pro mě povzbuzení do dalšího života. Snad jednou najde někdo, kdo bude mít rád mně a mé děti, snad jednou...
Přeji všem, kteří procházení rozvodem, aby měli sílu překonat toto špatné a těžké období, bolest časem pomine a zase budete budoucnost vidět v jiných barvách, než jen v černých K
|
|
|
|