Analfabeta | •
|
(15.10.2015 10:22:06) Hračičky byly i dřív, my jsme třeba jako -náctiletí hráli karty. Ne o peníze, ale třeba kanastu, žolíky, hráli jsme také společenské hry. Člověče, nezlob se nás sice tak netáhlo, ale Kamionem po Evropě nebo Monopoly, kde se dalo taktizovat, to bylo to pravé! Kolikrát nás od toho rodiče nemohli odtrhnout a třeba Vánoční prázdniny jsme si jako středoškoláci prakticky celé prohráli. Taky jsme vyrostli a stali se z nás pracovití, pečliví a svědomití rodiče. Dokonce i na těch PC jsme si později hráli, a ne málo, pamatuju různé střílečky nebo závody automobilů, s tím jsme si hráli ještě ve 40.
|
bl |
|
(15.10.2015 13:49:44) To je pravda. Ale co třeba vidím u nás - moje (náctileté) děti nikdy neměly problém se soustředěním. Ale jakmile jdou na počítač (což je samozřejmě denně), jsou pak ještě tak hodinu nepoužitelní, protože jsou duchem úplně mimo. Docela mě to děsí. Jo a mě se to stává taky, to mě děsí ještě víc
|
|
Blanka+Adámek |
|
(16.10.2015 11:19:53) Ja myslim, ze rozdil je v tom, ze ty karty nebo Monopoly hrajes s nekym, normalne se u toho bavíš s jinými lidmi a je to normalni kontakt. Kdezto u pocitace nebo mobilu sedi každý sam a spouste tech závislých to nahrazuje setkavani s lidmi. I když hraji nejakou strategii, kde musíš spolupracovat s jinými hraci, tak to furt každý sedi u svého pocitace a s tim, co je nekde na 2. konci světa se samozrejme nijak nepotka. Vzdyt je to na hlavu. Lidi sedi v kavarne u 1 stolku a místo, aby si povidali, každý cuci do svého mobilu. Ted myslim lidi, co tam prisli spolu, nen nejake nahodne setkani lidi, co si k sobe prisednou do 1 kupe ve vlaku.
|
j, | •
|
(16.10.2015 13:01:36) vidim to stejne, kdyz prijdu pro dite do skoly, vidim, jak tam ty decka sedi kazde se svym mobilem...
|
|
|
|