:-)))

Díky za super článek. Letos mě to číslo taky dostihlo. Já se na to dívám z opačné strany. Šedivý vlas jsem ještě nenašla, vrásek jen pár a břicho skoro plochý. A to už čtyři roky pracujeme na jeho zakulacení. Zatím neúspěšně. Vždycky o víkendu na nákupech v supermarketech koukám obdivně na maminy nebo spíš na jejich děti ve vozíčkách. Dělám si z toho srandu a na manželovu otázku co nám ještě chybí nakoupit, ukazuji na nejbližší mimčo a ptám se ho, jestli neví, v kterém regálu jsou. Nemůžu si ale stěžovat. Zatím se mi vše zásadního v životě podařilo, jak jsem chtěla: školu jsem dodělala, práci mám dobrou, úžasného manžela (který je navíc připraven zůstat na rodičovské dovolené), čerstvě postavený domeček. Svoje kulatiny jsem oslavila kolaudací domečku v kruhu přátelsko-rodinném. Oslava byla úžasná. Ale byla jsem totálně strhaná stresem z práce a měla o pět kilo míň než bych měla. Mám takovou sexy podprsenku, kterou mi manžel dal před pár lety. V ní jsem si vždy připadala jako děsná kočka. Teď uvažuju, jestli ji budu ještě někdy schopná svým tělem vyplnit. Už jsem sice přibrala zpátky tři kila, takže většina oblečení na mě přestala plandat, ale prsa pořád nikde