Návrat
Tak dobře. přiznávám to, jsem blbá.
Po mateřské jsem se do práce vracet nechtěla. Chtěla jsem se válet doma, mít barák s velkou zahradou a k tomu ještě 2-3 děti, co by po tý zahradě lítaly. a k tomu manžela, kterej by vydělával dost na to, aby nás všechny pohodlně uživil.
Jenže jsem blbá.
Vdala jsem se z lásky, nikoli pro peníze.
Můj muž měl a má průměrný plat. Já při první MD brala 2.500,- Zaměstnavatel mi 3 roky držel místo, kam jsem se celkem ráda, i když nedobrovolně, vrátila. Na zkrácený úvazek 6 hodin denně. Což v praxi znamenalo "Dostaneš zaplaceno za 6 hodin, ale práce budeš mít jako jiný za 8". Školka, státní, byla naštěstí ob ulici. Takže to znamenalo šoupnout to ubohé 3 leté dítě do státní péče a sama jít pracovat jako státní zaměstnanec. K původnímu příjmu manželovu přibyl ješzě jeden mírně podprůměrný plat, přesto pro mě byl podstatný rozdíl být doma za 2.500,- nebo v práci za 15.000,-. Nehledě na to, že v té době ještě byla pouze 3 letá rodičovská dovolená.
Jo, taky pracuju proto, že musím. A taky proto, že jsem s tím počítala, vybrala jsem si práci, která mě baví. Protože makat někde 8 hodin u něčeho, co nesnáším, to je smutný.
Te´d už dávno pracuju na plný úvazek. už to mám za pár, za 2 měsíce odcházím na druhou MD. A zase počítám po 3 letech s návratem. jen s těma školkama už to bude trochu složitější. Proto bych k těm stravenkám a příspěvku na dovolenou, které dostáváme jako zaměstnanecký benefit, uvítala i tu firemní školku.
Aspoň teda pro nás, pro blbé.
Odpovědět