zažila sem to samé

Je to 6 let,co jsem rodila v nemocnici v Karlových Varech. Na ten zážitek z porodu nikdy nezapomenu. Ráda bych si pořídila ještě jednoho drobečka ,ale strach je silnější než moje touha. Moji malou holčičku jsem rodila 3 dny .Od soboty , a narodila se až v pondělí a to císařským řezem .Byla přidušená, po porodu odvezena na JIP kde týden byla v kritickém stavu než mi podali dobrou zprávu o tom, že moje dcera přežije. Porodní bolesti jsem měla strašný, křížové na které nic nepomáhalo. Nemohla sem pít , protože sem okamžitě zvracela. Když sem si při bolestech prodýchávala , sestra řekla ať to tolik neprožívám. Místo , aby se mě snažila uklidnit a povzbudit ,tak si šla hezky zakouřit , vypít kávičku a vyprávět a smát se s další kolegyní. Nikdo během doby ,kdy sem byla připoutána k přístroji, který zaznamenával dceřino srdíčko se nepřišel zeptat zda-li něco nepotřebuji. Až z neděle na pondělí, kdy už sem nevěděla , co si mám počít sem zavolala sestru s tím , že podepisuji reverz a odjedu rodit do jiné nemocnice. Na to ona se začala smát : "Jak by jste tam chtěla odjet , když nemůžete ani chodit". Nemohla sem se už bolestmi ani hnout , v tom momentě se mi chtělo strašně brečet , připadala sem si bezradná, že mi tam snad nikdo už nepomůže. Od 5 hodin do sedmi jsem už měla minutové bolesti až do čtvrt na osm než mě vzali na sál , moje psychika byla ,tak špatná, že už sem své dítě v té bolesti ani nechtěla. Přála sem si jenom, ať ta bolest zmizí a já třeba ať umřu ale hlavně , abych už měla klid. Příjemnou dobrou noc.