Re: 28. tyden

No já pracovala 11 let bez přestávky..max sem tam týden dovča nebo chřipajzna. Když jsem zjistila, že jsem těhotná tak jsem hlásala v práci jak budu pracovat do poslední chvíle co to půjde. V průběhu těhotentví (nevolnosti) a dojít do práce v centru smradlavého města byl po ránu opravdu heroický výkon a navíc začali dohady v práci..brrr, se můj názor trošku pozměnil na: Když mi doktor doporučí být doma tak budu, ale nechci si o to nějak říkat. Ale byla jsem pořád utahaná a doktorce se to nelíbilo (praktické)..gyňďák byl v pohodě..mimí hezky rostlo, tak mě honili po vyšetřeních a šup ze dne na den mě nechali doma na měsíc bez vycházek. To bylo něco co jsem si neuměla představit. Doma jsem nikdy takhle dlouho nebyla...myslela jsem že to nevydržím. Jenže člověk si zvykne a zabaví se. Pak přišel verdikt doktorky...měla byste být doma, ale jestli chcete můžete chodit do práce a pak byste musela častěji na kontroly. V té době jsem byla i připravená že hned druhý den budu muset naklusat do práce.
No myslím, že vás můj další postup nepřekvapí...zůstala jsem doma. Pokud mám chuť tak po obídku spím jak šípková růženka nebo zase o víkendech pomáhám na stavbě našeho baráčku (netahám cihly). Beru to teď jako poslední životní šanci si dělat na co mám sama chuť a spát kdy potřebuju (což je min 10 hodin denně - to s prací nešlo).
A jak si válím šunky?...lhala bych kdybych řekla že některý den neprolenoším skutečně celý, ale většinou je pořád co dělat. Pomalu připravovat byteček na příchod Toničky a navštívit kamárdky na MD atd. No a že bych nějak výrazně přibrala to také ne. Je pravda že moje normální váha má k ideální i k normální daleko. Podle tabulek nadváha, ale zatím se snažím hlídat a přibrala jsem od výchozí 4 kg.
Je ale pravda, že bych v práci byla kdyby tam nezačali intriky a dohady. Na to jsem prostě neměla nervy a vždycky se strašně vytočila...asi ty hormony. Tak se teď vytočím jen jednou týdně kdy chodím do kanclu pomáhat s tím co jsem ještě nestihla kolegyňky zaučit.