18.9.2007 19:09:54 Jirka
Hlavně to nevzdat
Já jsem se naučil "R" až v 10ti letech. Nějaké pokusy s logopedem jsem zažil už ve školce, pak v první třídě, výsledek nula. Naštěstí to naši nevzdali a zkusili to v té čtvrté třídě, kdy už jsem měl sám nějakou vůli a odhodlání. Pamatuju si, že jsem jednou trénoval ještě na schodišti budovy kde logopedie sídlila, a najednou jsem zjistil, že už mi to R zní docela dobře. Pak už jsem nikoho nepotřeboval - sám jsem trénoval příslušné básničky, které samozřejmě umím dodnes :-) a začal jsem nové R zařazovat do běžné řeči. Pamatuju si, jak jsem byl třeba vyvolaný abych něco četl, a střídal jsem starou a novou výslovnost. Legrační je, že když jsem se po čase ptal kamarádů, jestli postřehli že mluvím jinak, tak byli překvapení. Přechodu od odchylky k normálu si málokdo všimne.
Takže závěr - nevzdávat to. Sice se s věkem hůř odstraňují zažité chyby, ale roste cílevědomost, trpělivost a odhodlání. Dokonce můj otec tvrdí, že se během našich návštěv u logopedů naučil Ř, ve svých 40ti letech. Nevím už, jak ho vyslovoval předtím, tak to nemůžu potvrdit, ale věřím tomu. Pozdě asi není nikdy, ale zase čím dřív tím líp.
Odpovědět