Re: dvojčata ve škole

Milá Iveto, i já jsem nesouhlasila plně se článkem, sama jsem z jednovaječných dvojčat a obě jsme svoje vlastní individuality! Rodiče nás sice oblékali stejně, byla to taková rarita v té době, nebylo tolik dvojčat a rodiče byli náramně pyšní... Ale problém v tom, že jsme byly stejné a pro spoustu lidí jsme dokonce díky tomu byli trnem v oku, není myslím v oblékání. Problém je v lidech, kteří odmítají vidět detaily, rozlišovat povahové vlastnosti apod. Naštěstí jsme s mojí sestrou takové lidi velice brzy ignorovaly a měly jsme i kliku na třídní profesory jak na ZŠ tak na gymplu - prostě nás respektovali jako jednotlivé osobnosti! A za to jim patří do dneška můj dík. Ale přesto - zažila jsme ve 4. třídě na ZŠ takovou příhodu, kterou rozhodně žádným sourozencům nepřeji: na konci školy v přírodě byl večírek a rozdávaly se tam dárky. Všichni dostali v té době luxusní čokoládu - kinder vajíčko. Mě pan učitel v seznamu vynechal, i když jsem byla na začátku a 7. v pořadí. Sestru jmenoval a dal jí to vajíčko. Když jsem dosti znejistěla a měla slzičky na krajíčku, jediné, co mě dokázalo udržet navenek v klidu, byla moje vrozená hrdost. A v tom jsem slyšela takové ty poznámky od všech závistivých a zlých spolužaček a spolužáků (naštěstí jich nebylo tolik, těch "lepších" bylo rozhodně víc!!!) "Co bys chtěla, jste ségry, rozdělíte se o jedno vajíčko..." Do dneška jsem tu krutost učitele nepochopila, neboť to poslední vajíčko, co zbylo, bylo pro mě...
Přeji Vám, aby Vaši kluci pěkně prospívali a měli štěstí na lidi, jako jsme měly my se sestrou (kromě toho darebáka učitele ze 4. třídy!).