Re: potrat z genetického důvodu

Pracuji v genetické laboratoří ve špitálu. Je velmi málo vad, kvůli kterým bych se já osobně rozhodla pro potrat. Snad jen pár situací, které nejsou slučitelné se životem miminka. Jedním z důvodů je i to, že vidím maminky s postiženými dětmi, jak jsou spolu štastni. Mému manželovi zemřela sestra na cystickou fibrózu (nejčastější dědičné onemocnění u nás), když ji bylo 12. Tchýni péče o ní vzala hodně sil, ale obrovsky moc jí také dala. Kdybych se jí zeptela, jestli by byla radši, kdyby se Blanka vůbec nenarodila, jsem si jistá, co by odpověděla.
Nemyslím si prostě, že genetická vada rovná se automaticky potrat. Neodsuzuji ženy, které se pro potrat rozhodnou. Každý prostě nezvládne unést všechno. Jen chci říct, že vždy člověk může (a musí) volit. A neměl by se nechat zahnat do kouta svými strachy nebo představami, jaké přesně má to dítě být, ani požadavky své kariéry.
Nechci nikoho nikam tlačit a myslím, že i autorka článku to myslela dobře. Nebojme se ale nazývat věci pravým jménem. Potrat není dobrá věc, je to smutné, malý človíček musí umřít. Někdy člověk volí špatné věci, protože jinak nemůže nebo nechce. (Každý z nás už určitě třeba někedy zalhal.) Ty činy ale zůstávají špatné, nemá smysl se tvářit, že je jedno, jestli jdete na potrat nebo na porod. Jedno je dobré, druhé špatné, všichni to uvnitř cítíme. Pro naši společnost je nebezpečné, když se tváříme, že věci nemají svůj etický aspekt. Vidíme třeba dnes v politice, v podnikání, kam vede názor, že je jedno, jestli člověk lže nebo mluví pravdu.

Přeji hodně sil a radosti všech těhotným ženám a klid a smíření všem těm, co potratily.