nemocna mama

Pri mem prvnim tehotenstvi jsem pracovala do sesteho mesice tehotenstvi. Byla to strasne doba...unava, unava tak priserna, ze jsem si uz nevedela rady. Navic lidi co mi rikali, ze se tomu nesmim tolik poddavat, ze proste kazda zena je v dobe tehotenstvi trosku uanvena, manzelova sestra, ktera mi lenost vylozene vycetla a muj vlastni manzel, ktery s ni souhlasil (pozdeji toho strasne litoval) jedinou oporu jsem mela v Gerardovi, mistnim doktorovi, ktery sledoval pocet mych krvinek a neco se mu strasne nezdalo...
Dite se narodilo v nemocnici ve Whitehorsu,zhruba 550 km od mesta kde zijeme kam mne dotorka vrazila, protoze jsem mela strasne vysokej tlak. Narodil se nam zdravej kluk, ale narodil se cisarakem, protoze doktori zjistili, ze pro prisernou unavu moje porodni bolesti uz misto po trech minutach jak to bylo ze zacatku uz prichazeji po 10 minutach. Tak mi rekli, ze muzu mit behem hodiny cisarak, nebo ze mi daji silne uspavadlo a mohu znovu zkusit rano, ale ze si nemysli, ze to pujde bez cisare. Rikali jsem si s manzelem, ze je to lepsi hned, protoze kdyz musim dite cpat praskama stejne, tak to vyjde nastejno a brala jsem cisare pri uspani. Tim padem manzel se mnou nemohl byt pri porodu, ale cekal prede dverma a oni mu dali do naruci dite jeste cele zakrvacene, aby si ho sel umyt....
Po narozeni ditete jsem byla chvili doma, chvili po nemocnicich, a nakonec lekari zjistili ze mam SLE systemic lupus erythemathosus) coz je velice seriozni nemoc, ale to jsem tehdy jeste nevedela. Az cas mne poucil....
Jeste jsem obcas chodila do prace, a nepripadalo mi to tak tezky. Touzila jsem po druhem diteti. Lekari mne varovali, ze druhe dite mne muze zabit, ale povidejte neco mamince kdyz kolem ni kazdej ma dalsi deti a ona je tolik chce:) Gerard tehdy dokonce prohlasil, ze jestli prijdu znovu do jineho stavu tak on emigruje do Ceskoslovenska, protoze jestli ja jsem zapomela na hruzy sveho tehotenstvi a doby poporodni n on je ma v zive pameti....Sametova revoluce mu odrizla cestu a prisel ten den kdy mi zdrcene rekl, ze jsem opet tehotna. Manzel prisel do cekarny na mne cekat a kdyz mu sestricka oznamila, ze budeme mit dalsi mimco, tak ji uplne vydesil tim, ze misto projevene radosti vykrikl neco na tema "Ale do haje:)" a tak jsem se chystala na porod druheho ditete za asistence mnoha lekaru, kteri se nakonec dohodli, ze aby snizili stres z porodu, udelaji mi znovu cisarak, ale tentokat to bude planovany cisar. Takze jsem chodila jako vedma, kdyz se mne nekdo zeptal kdy se to narodi, tak jsem mohla sdelit ze to bude kluk (nastesti, protoze SLE muze byt dedicna, ale prenasi se z 90 % jen na divky) a ze se narodi v deset hodin rano, 30.cervna. Takze den dd nastal. Odjeli jsme s manzelem do Whitehorsu den dopredu a v nemocnici mne pripravovali na operaci. Tentokrat bylo dohodnuto, ze mi daji jenom lokalni narkozu, protoze jsem nemela v poradku plice a bali se ze bych se jim nemusela probudit. Manzel byl tentokrat u toho, drzel mne za ruku a dival se pres plachtu jak mu kuchaji zenu. porad mi pridavali nejaka znecitlovadla, ale jezdili prese mne kusem ledu, aby vedeli, kde to citim a kde ne a kdyz jsem zacala narikat tak honem pridali. Olinek se narodil behem ani ne minuty, oni uz jsou pripraveni s nozema nad rodickou a ceka se jenom na anesteziolovo TED! a kazdej uz presne vi co ma delat. Olinek byl uz v bezpeci, ale ja jsem zacala strasne krvacet. Manzel se s hruzou dival, jak mi vyndali vsechny vnitrnosti na bricho a do dutiny zacali cpat rucnik po rucniku a vsechny se okamzite barvily krvi.....uz se to nelibilo ani mne a chtela jsem aby mne uz nechali na pokoji, ale oni mi rikali, ze s rozparanym briskem mne nemohou nikam pustit. manzel podotykal, ze je to asi jako kdyz on kucha medveda a litoval operatery, ze to musi delat takovym malym rezem, no on si medveda pekne rozrizne.....Nakonec se jim podarilo mne vysusut a nacpat vsechno co tam patrilo zpatky,ale operaterovi se po tech trech hodinach co to cele trvalo uz trasly ruce, kdyz manzelovi blahopral ale uz jsem drzela v naruci umyteho Olinka a horory pokracovaly, druhy den den mne pro mne museli poslat letadlo v Vancouveru, protoze jsem se dusila. A tak jsem nastoupili na letadlo sestricka, doktor, manzel a bomby s kyslikem q dva piloti. Misha nastesti byl u kamaradky. Dali mi ho na telefon, ale co mam rict ctyrletemu klukovi na rozloucenou? Ze se maminka SNAD vrati? Sestricky behaly po cele nemocnici a shanely polarodidovou kameru aby mi mohly dat ssebou aspon Olinkovu fotku, protoze Olinek zustaval v nemocnici sam. jedna sestricka mne ubezpecila, ze pokud bych se nevratila do dvou dnu (dite muze zustat bez matky v porodnice dele tak si ona vezme dovolenou a vezme si Olinka domu. No stihla jsem to diky lekarum na cas, ale to za cenu ze v sobotu vecer svolavali lekare na test,ted si nevzpomenu jak se jmenuje, ale napichnou jehlu do trisla a protlacuji pres srdce az do plic nejakou kontrastni tekutinu....nastesti test ukazal ze mam pouze vodu na plicich a ne krev jak se obavali...a tak jsem mohla zpatky za Olinkem a za Mishou....
No nebyl to zdaleka konec vsemu co jsem prozila s mym druhym synem, ale mysim ze to staci pro ukazku:))
Ani jeden z mych synu si nepamatuje zdravou mamu, mamu ktera neni k smrti unavena, mamu kterou kazdou chvili nevezou do nemocnice, mamu ktera by s nima mohla behat a hrat s micem, znaji mamu kterou musi vodit za ruku...vite jak mne to stve? Nastesti mam skveleho manzela, ktery se snazi mi pomoct nejvic jak muze a deti pro ktere ac takhle nemocna jsem nejuzasenjsi a nejhodnejsi mama na svete.Urcite nemocne maminky ezxistuji i v Cesku, muzete mi rict jak zvladate? Dik moc:))