Protiklady táhnou?

Sosane, mluvíš mi z duše, taky začínám velmi intenzivně přemýšlet, jestli bych náhodou nechtěla ještě jedno roztomilé, něžné, heboučké, na mě zcela závislé a mně zcela oddané děťátko.. současný destrukční proces ve vztahu matka-syn by tím obrousil hrany a já sama bych přestala mít pocit, že jsem svoji vývojově danou úlohu splnila před termínem a mohu se odebrat do propadliště dějin...
Nicméně s těmi negativními příklady a pozitivními opozity mám také svoji zkušenost.. synkův tatínek, můj exmanžel, hulí trávu zcela běžně, hospody navštěvuje víc než pravidelně, alkoholu se nebrání, poslouchá Kabáty a Tři sestry... a kruciš, to dítě ne a ne se mu nepodobat! Naopak, má na mě kouzelnou formulku - "jsem po tátovi"... No tak nevím.. Že by to bylo tím, že otec byl mnou vykázán z mého života, tak synek zkouší, jak dlouho to vydržím s ním? Anebo jeho vyprahlá dětská dušička touží se připodobnit k NĚJAKÉMU vzoru, přičemž zvolil tu jednodušší variantu? Nakonec mi nezbyde, než abych se zvrhla taky???
Uf, jestli je pravda, že se to jednou převrátí, tak už aby to bylo. Zatím jen doufám, že se doplazí k maturitě, neulítne na "lajně" jako jeho kamarád, trávu nadále ponechá jako občasný alternativní protest proti čemukoliv, alkohol mu po zplnoletnění přestane chutnat, neoplodní žádnou kamarádku, postřehne, že bez práce nejsou koláče a tak nějak především dostane rozum...
Kristova noho, nechápu, jak jsem si před mnoha lety mohla vzít jeho otce, který byl o pouhý rok a půl starší než to, co mám dneska doma.. já to teda s tou rebelií docela přepískla...