Co dětem neříkat?

Máme 4-letou dcerku Lucinku.
Je to velice hezké, chytré a bystré děvčátko. Mnohokrát už nás přesvědčila, že si pamatuje a chápe více, než bychom čekali.
Nevím, zda přesně výroky uvedené v článku jsou těmi nejvýstižnějšími reprezentanty výroků pronesených zpravidla ve vzteku či podobném duševním rozpoložení. Patří mezi ně.
Možná by bylo lepší podívat se na tento problém více z nadhledu. Člověk toho napovídá hodně, slovo sem, slovo tam.
Dítě má v mnoha situacích způsob chápání děje velmi odlišný od dospělého.
Mnohem podstatnější je být s ním opravdový kamarád, takový, kterému důvěřuje, u kterého vždy najde podporu či rozhřešení. To ale znamená, že každá výtka nebo napomenutí (i ostřejší) musí mít svou logiku. Vždy je však nutné hledat kompromis mezi kamarádem a autoritou rodiče, autoritou, kterou má důvod respektovat, autoritou "zaslouženou". K tomu ale musí každý nejprve pochopit sám sebe a svůj žebříček hodnot.
Pokud dítě ve svém vývoji postupně objeví, že vaše "taktika" výchovy má mezery už u vás, postupně zcela ztratí důvod ji respektovat.

Mezi největší jedy vzájemných vztahů patří nesplněné sliby (dobré i zlé). Toto vadí i v upřímném kamarádství.

Zdravím, Petr