Jsem těhotná a šťastná.

Zdravím ,
milé Těhulky a Maminky. Pomalu začínám s přípravou potřebných věci pro miminko. Sice mám ještě dost času (jsem teď v 20tt), ale nechci nic ponechat na poslední chvíli. Jsem celkem v pohodě, nevolnosti už pominuly, jen teď mám trochu kolísavou náladu, kterou se ale snažím udržet jak se říká "na uzdě". Celkem mi to jde:-D Jen včera jsem byla opravdu v rozpacích. Byli jsme na návštěvě u mé tchýně a na zpáteční cestě jsme se zastavili u sestry mého muže, která nám slíbila, že nám připraví postýlku pro malého. Byla jsem zvědavá jak vypadá...No řeknu Vám když nám ji ukazovala myslela jsem si, že to snad nemyslí vážně...mněla ji sice schovanou na půdě, ale jak vypadala ! Byla celá ušpiněná, plná pavučin a jiné špíny. Stála jsem tam a jen zírala na ní. V ten moment jsem nevěděla jestli ta postýlka je určená pro miminko nebo pro nějaké to prasátko, které sestra chová. Můj muž se mého úžasu nevšiml a postýlku naložil do auta a odjeli jsme domů. Já jsem to nevydržela a po cestě jsem se rozplakala, jsem zvyklá na různé situace, protože s mou maminkou nevycházím moc v dobrém i když se moc snažím a rodina mého muže mi taky náladu nepřidává, ale tohle! Manžel s počátku nechápal oč jde, ale řekla jsem mu co cítím a že určitě sestra nedostala od své maminky postýlku v takovém stavu jako jí přidala mně. Vím, že má hodně málo času a nemohla vědět jestli si ji vememe, ale alespoň ji trochu otřít mohla. Možná že jsem reagovala moc hystericky, ale neudržela jsem pláč. Možná že se to mé psaní tady nehodí, ale moc by mně zajímalo jestli se Vám přihodilo něco podobného a jak jste to pak zvládly ? Bylo mi opravdu hrozně...Gabriela