K seminářům

Kopretinko promiň, nějak jsem nepochopila, že se takovéto semináře konají. Myslela jsem si, že se tu bavíte o tom, že by bylo dobré, aby...... A kdy a kde jsou? Dá se na ně někde najít kontakt? Není to jen otázka Prahy? - to víš, u nás na "vsi".....

Víš, já jsem jednak pár let (6) učila a teď mám dvě školou povinná dítka (už 11 let) a za této svojí "školní praxe" jsem se moc nesetkala s tím, aby rodiče agresivních dětí na schůzky chodili. Takže asi patříš k těm vyjímkám, které chápou, že mají nějaký problém - nebo jejich děti - a chtějí ho řešit. Za to nelze, než tě chválit.
Já mám ale bohužel právě teď dost velký problém, že jeden agresivní spolužák naší Áji si ji tak říkajíc "vyhlédl" za objekt svého zájmu a ona chodí domů tu špinavá (hodil ji ze stráně cestou domů), potrhaná (ba i v rozstříhaném oblečení) nebo s modráky (ty objevujeme večer při koupání - ona nám na něho nežaluje, prostě na dotaz co to má za strašný modrák přes celou lopatku řekne že jí zase Jeník praštil kamenem či povalil a kopal.)
Mně na tom děsí ta její rezignace, že to bere jako NORMÁLNÍ.

Vím, že s chlapcem byli rodiče v ped-psych poradně, vím, že problém byl už v MŠ (Ája měla to štěstí, že už tam s ním byla ve třídě), vím, že je to asi problém, ty rodiče se snad snaží s tím něco dělat, učitelka také, já rodiče rozhodně neodsuzuji, vím (myslím si), že se fakt snaží, ale jak k tomu přijde moje dítě, že je vlastně TYRANIZOVÁNO. A že musíme čekat až se podaří nějak zklidnit toho chlapce???

Stejně jako ty se cítím se svým problémem osamocena, ostatní rodiče jsou v podstatě spokojení, že hlavně se odreagovává na naší Áji....

Jo, o problému se asi nejlépe mluví, když ho sama nemám. Ale jak se na něho mám koukat, když stojím na té "druhé" straně?

S.