Autority
MÍŠO3, myslím si, že generace našich rodičů byla dost zbuzerovaná, prostě autorita řekla a tak to bylo. Dřív to byl farář, starosta, učitel a doktor, a v lidech to dost přetrvávalo...
Moji rodiče nechápali i to, když já jsem s (přiděleným) pediatrem své první dcery polemizovala, když jsem nesouhlasila s jeho diagnózou. Konzultovala jsem to třeba s někým dalším, léky jsem kontrolovala s katalogem Spofa (a díky tomu jsem nemazala své 6 neděl staré dceři alergickou rakci na C-vitamín v obličeji silným kortikoidem......). Mně to rodiče (starší ročníky - *25 a *26) přímo vyčítali: s panem doktorem se prostě nediskutuje, on ví nejlépe...
A to nejsou žádní primitivové - táta VŠ, mamka SŠ, dodnes duševně (a naštěstí i tělasně) velice aktivní lidé..... ). Ale odborná literatura nebyla tolik přístupná, Internet nebyl, prostě se poslouchalo a moc neřešilo.
Moje mamka až tak okolo šedesáti objevila kouzlo asertivního jednání. Také si hodně dlouho vyčítala, že když šel v roce 1961 můj bratr - levák - do 1. třídy, tak jí pí. uč řekla, že ho přeučí, mamka neodporovala a bratrovi to dost ublížílo. Ona si to pak vyčítala - že si měla postavit hlavu, dát ho do jiné školy (což se tenkrát rovnalo revoluci!!!!). Život ji naučil leccos...
Jěště když šla Ela do ZŠ (1994) byl dost problém ji dát na jinou školu, než kam "územně patřila", až toto dělení bylo dávno oficiálně zrušení, tady na malém městě každý přece věděl, kam jeho dítě patří a respektovál to......
Tak to je asi můj názor....
Simča
Odpovědět