Re: jak na afekty?

Dobrý den-jsem ta maminka z videa.Video je již staré asi 4 roky,za tu dobu se spousta vecí změnila.Chci jen vysvětlit,že s odstupem času a pod dohledem a konzultací dr pro autismus z Brna (dr Kulísek),je situace ohodně příznivější. ano ,vždy se to může asi zase zvrtnout,ale myslím,že jsme prodělali u petra to háklivé období puberty zrovna v době,kdy do rodiny přišla manželova nemoc. Ty afekty byly zapříčiněné převážně touto situací,kdy si on sám,stejně jako my nevěděl rady ,učil se sžívat s novými situacemi a že jich bylo naráz moc: tatka nemocný,smutný ,mamka vystresovaná,věčně ulítana a smutná,brácha nervozní z toho všeho taky,nová asistentka k Petovi,na kterou si musel zvyknout-do té doby domů nikdo nedocházel cizí,stejně jako sestra z homediky ,sestra z domácí péče-na začátku se střídaly slečny i ženy ,které byly ochotné pomáhat i bez odborné průpravy. převozy manžela na vyšetření-ze začátku s e jich i sám účastnil,protože jej nebylo kam odložit,pohlídat.Prostě jedním slovem mu do života vstoupilo životní tornádo-stejně jako celé rodině.Bohužel díky systému zdravotnictví a nedokoinalým sociálním službám nám to takhle trvalo bezmála celou dobu. Až poslední půlrok,kdy nám bylo zajištěna adekvátní péče pro manžela ze strany dechu života-moc jim za to děkuji a nepřestanu být vděčná za sestřičku i pana dr,kteří museli dojíždět přes celou moravu-díky systému :-( se situace zmírnila.Oba u nás působili i jako psychická podpora a jistota pomoci .V dnešní době už manžel není,situace se zklidnila,Petr taky,naopak ted je třeba myslet na druhého syna Pavla,který to se svými zdrav.problémy ustál na jedničku,ale bohužel taky jej to poznamenalo. ale ted doufám bude více času a klidu i na něj. co se týká stacionářů-o tom raději pomlčím. už přes bezmála 8-10 let se snažím ,žadoním,píšu na kraj,ale bez odezvy. tito lidé-ač se s nimi dá pracovat jsou pro stát nerentabilní .bohužel.až se trochu víc oklepeme,zřejmě se pustím do dalšího boje o zřízení pobytových nebo terénních odlehčovacích služeb u nás v kraji. jinde to jde,proč ne tady??? ps:zalékovaný je Petr už roky,ale s klidným srdcem vám můžu říct,že nejen léky vše vyřeší-je to především o přístupu okolí,práci s nimi,vnímání jejich potřeb. lékama se jen tlumí neléčí :-( bohužel