Re: A furt dokolečka.

Souhlasím.

Půjdu klidně ještě dál - když člověk pracuje s dětmi s těmi "těžkými diagnózami" (ohledně chování), tak je zcela zřejmé, že ty děti jen reagují na to, v čem žijí.
Nemají naplněny nejzákladnější lidské potřeby - pocit bezpečí a jistoty, nemají pocit, že jsou milovány, jsou těžce deprivované. Volají o pomoc "zlobením", což vyvolává ve slepých dospělých pocit, že je nutná represe, to ale jen zvyšuje už tak příšernou depku dětí - a jak je známo, agrese a deprese jsou jabka z jednoho stromu - a dítě "zlobí" čím dál víc. Začarovaný kruh

Když 12 letá slečna nechce pustit svou matku na kafe, tak je asi něco špatně, ale nemyslím si, že by bylo funkční násilím nastavovat dítěti hranice. Todlencto zvyšování frustrační tolerance je kapitální bejkovina, jen hloupá pilulka proti bolesti, místo odstranění příčiny bolesti.