Re: Moderní kecy

Chcete směrovat své dítě? Nevlastní táta si myslel, že mně skvěle nasměruje ke splachování záchodu tím, že mi strčil hlavu do záchodu. Máma ze mně chtěla mít krasobruslařku, protože si myslela, že to bude pro mě dobré, ale jaksi přehlédla, že jí říkám, že chci hrát hokej. A takhle bych mohla pokračovat a napsat o tom celou knihu, jak mě máma a nevlastní táta směrovali. Nevlastní táta mi dokonce řekl, že se mnou chce mít sex a že je to pro mě dobré a že se mi to bude líbit. To směrování našich dětí je jenom tím, co si myslíme, že by se jim mohlo líbit, protože to my sami chceme a líbí se to nám samým. Tohle chování mých rodičů na mě dlouho zanechalo následky.

Je třeba pozorovat směr našich dětí a podpořit je. Když je podpoříme v tom, co milují, budou milovat.

Příklad z mého dětství. Fascinovala mě hudba, hudební nástroje, zpěv a kdykoliv se jsem jako hodně malé dítě nachomýtla u hudebních nástrojů, začala jsem na ně pískat, brnkat, mlátit do kláves. Máma si ale nevšimla toho, že miluji hudbu a že ráda zpívám. Nadávala mi, že dělám hluk a že zpívám hrozně falešně.

Jak malá tříletá holka, když jsem se dostala k pastelkám a barvám, tak jsem malovala. Třikrát za sebou jsem vymalovala stěny dětského pokoje, ale máma si nevšimla, že mě baví malovat. Ona viděla jenom to, že jsem udělala bordel a zničila stěny dětského pokoje. A kdykoliv jsem něco namalovala, bylo to hnusné.

Jediné co máma dělala, tak mě směrovala s vírou toho, že je to pro mě dobré.Skončila jsem na psychiatrii s pocitem toho, že jsem líná a umím prd. I psychologové mě tlačili do něčeho, co mám dělat a nepátrali po tom, co mě baví. Co mě vlastně žere a čím ničím sama sebe. jen mě nakrmili prášky o kterých mě přesvědčovali, že mi pomůžou. A ať se smířím s tím, že jsem nemocná a že se možná ani neuzdravím.

A děkuji za to, že jsem se zhroutila. Protože jsem se aspoň nestala békající ovcí a dělá co se po ní chce. To je taky důvod, proč mě chtěli na psychiatrii nechat zavřenou do konce života.

Přítel mě tenkrát vytáhl odsud ven a zachránil mi život. A to jsem si tam šla pro pomoc. A víte kdo mi pomohl? Přítel. Víte čehosi všiml? Že hezky maluji. Hádejte co udělal. přihlásil mě na amaterskou výstavu umělců. Myslíte si,že jsem tam chtěla jít? Omyl, nechtěla. Doslova mě táhnul za ruku, abych šla. On ve mně viděl talent, ale já ne. Protože jsem ve svém malování viděla čmáranice. Proč? Protože mě máma utvrzovala v tom a denně, že hnusně čmárám.

Víte,co dělám teď? Chodím malovat do ateliéru. Ve čtvrtky a středy vedu ateliér a také teď dělám kurzy malování šikovné prsty.

Pod směrováním mámy a nevlastního táty jsem skončila s miliardou diagnóz včetně aspergerova syndromu jako nepřizpůsobivá odmítající restrikce a limitace. Miliarda syndromů, a jinejch poruch osobností. A přitom jsem byla jenom nešťastná a pro to, že jsem zapomněla na to, co mě baví a co chci dělat.

Vím že to se mnou máma myslela dobře, ale zapomněla se dívat na to, co vlastně baví mně.

Jestli chcete, aby vaše děti byly šťastné, pozorujte je, v tom, co je baví a rozvíjejte to s nimi.

Určitě nedávejte děti na house, když vás baví hudba a chcete mít s dítěte houslového virtuoza. Ale dejte ho na fotbal, když o něj stojí. V lepším případě, když mu vrazíte do ruky housle a pošlete ho na hodinu, zjistíte, že housle leží pod stromem a vaše dítě hraj fotbal. A vy se budete moct vzteknout, ale stejně s dítětem nehnete. V horším případě vám dítě bude chtít vyhovět. Vy budete šťastní jako rodiče, ale dítě ne. Protože bude jen dělat to, co se líbí vám a ne jemu.
Zvažte i vy dospělí zda děláte skutečně práci, kterou chcete a nebo jen děláte to, co se od vás očekává?