Re: Jaké přezkušování? Jaká povinná školka?

Já bych jen dodala, že za výchovu a vzdělávání dítěte odpovídají rodiče a to až do dospělosti (nikoliv do šesti let). Tuto povinnost za ně žádná škola nepřebírá (mateřská ani základní). Zatím je u nás povinná školní docházka devět let a je snahou ji prodloužit na deset směrem dolů - poslední rok MŠ. V rámci světa je rozdíl, zda stát vyžaduje "povinnou školní docházku" nebo "povinné vzdělávání", zdá se to jako slovíčkaření, ale je to zcela zásadní rozdíl právě v požadavku docházky do nějaké instituce. My jsem tuším jedinou zemí, kde lze formou individuální (domácího) vzdělávání plnit pouze část povinné školní docházky, proto je tak absurdní neustálá debata o 2. stupni ZŠ. S možnostní IV se počítá i u posledního roku v MŠ, ale podmínky mají být dost nesmyslné (požadavky na vzdělání a přezkoušení snad po třech měsících). Každý, kdo má minimální zkušenost s dětmi předškolního věku si dovede představit, jaká je to pitomost. Ono i když má dítě např. u dr. vyjmenovat barvy, tak s tím mívají problémy (cizí prostředí, cizí osoba, často nevhodný přístup) i děti, které jsou jinak naprosto v pořádku apod. Pro úplnost snad už jen dodat, že povinnou školní docházku lze na prvním stupni ZŠ plnit za jistých podmínek formou individuálního vzdělávání a to neznamená, že dítě učí rodič a jsou neustále doma. Dítě klidně může chodit do soukromé komunitní školy, mít soukromého učitele apod., takže těch podob je mnoho a u dětí v předškolním věku se do těch 8 %, které nenavštěvují MŠ dostávají tím pádem i děti, které navštěvují např. rodinné skupinky, komunitní školy, lesní kluby apod., paradoxně jsou to i děti, které mají třeba jednoho rodiče cizince, kteří jsou zvyklí "učit" děti už třeba od pěti let, takže děti jsou sice "doma", ale znalosti a dovednosti mají vyššího rozsahu než děti v MŠ. Takže ta skupina, která potřebuje zvýšenou péči v počátcích vzdělávání je řádově o hodně menší. Určitě by pomohlo víc prostředků na asistenty, speciální pedagogy apod. a věnovat dětem se specifickými potřebami (což je i slabší sociální prostředí) více individuální péče v začátcích docházky do školy, těžko se to dohání později. Navíc se nám vynaložená energie a prostředky rozhodně vrátí, když se tyto děti "chytnou", ukáže se jim také jiný smysl života, možnosti, o kterých často ani netuší a jiné hodnoty a zájmy. To však neřeší, že je násilně donutíme navštěvovat už tak přecpané třídy MŠ. Pokud máte doma třeba 2 zdravé děti, tak si představte 28 dětí ve třídě, kde jsou zákonitě i děti se spec. potřebami (diagnostikují se většinou až v ZŠ), zdravotním omezením, děti mladší 3 let, předškoláci, jaké možnosti individuálního přístupu tam asi tak mohou být.