Re: Není to blbost

Ale jako právo nebo výsadu to chápeme my dospělí, vidíme to už v širších souvislostech. Myslím, že děti to hlavně v mladším věku vnímají jinak.

K tomu, že dítě by mělo být nejen respektováno, ale i respektovat - ano, ale zařídit tento stav v rodině, ve společnosti, je na nás dospělých, nebo ne? Já jsem ten (někdy zde tolik haněný vysmívaný kurz) absolvovala a snažím se podle něj řídit. Došla jsem k závěru, že je jedno, jestli jednám s dospělým nebo dítětem, tato pravidla se mi osvědčila u všech. Pouze u dětí volím slova, situace atd. adekvátní jejich chápání. Např. dospívající syn má více práv, ale také povinností, když měl minule nějaký průšvih ve škole (zaviněný vlastní leností), musel si to vyřešit sám, my jsme to doma téměř nekomentovali. A nakonec to mělo větší efekt než "klasická" dávka nadávek, po které by následovalo "žehlení" situace rodiči ve škole. Mám pocit, že si své povinnosti teď hlídá lépe. Naopak malá tříletá dcera si např. ráno může vybrat ze dvou triček a dvou sukýnek - víc je na ni moc. Situace, kdy rodič pochopí respekt a svobodu dítěte tak, že dvouleté dítě si má vybrat oblečení z celé skříně, je nepochopení principu. Pak se vylije s vaničkoumi dítě a respektování se označí za zpovykanost, která stejně nefunguje.