Re: Pochybnosti jsou normální

Verčo - když právě ty věci, o kterých píšeš (budeme se mít pořád rádi? zvládneme všechny překážky? budeme se umět domluvit? najdeme vždycky řešení? budeme mít dost trpělivost a dobré vůle? jak to zvládneme s dětmi nebo se starými rodiči....) by měli lidé zvažovat hned od počátku vztahu a pokud si na ně neodpoví kladně, tak by ten vztah vůbec neměl mít pokračování, natož aby dospěl ke svatbě.
Se svým současným mužem jsem začala chodit v 17,5 letech a po půlroce chození jsem si na všechny takovéto věci mohla odpovědět kladně. Teprve tehdy jsem vztah začala brát natolik vážně, abych s ním začala spát. Prostě pokud bych vztah neviděla jako perspektivní, nikdy bych s partnerem do postele nešla (protože razím heslo souložíš = můžeš otěhotnět a to bez ohledu na antikoncepci, jakou používáš).
Dnes mám pocit, že spolu jdou dva nejprve do postele, pak spolu začnou randit (chodit na různé kulturní, sportovní či společenské akce, věnovat se spolu svým zájmům a pod = poznávat se) a pak si teprve kladou ty důležité otázky. A velmi často si je nekladou vůbec....

A jen mimochodem - letos 1.12. to bude 34 let, co jsme se s mým mužem seznámili . A furt to klape a furt nemám pochybnosti v odpovědi na ty nahoře uvedené otázky