Re: No, nevím

Pokud vytrhneme jednu větu z kontextu celku, pak se myšlenka zcela ztratí.
Nejde o učební "cochcárnu", jde o to, k čemu jsou v tu chvíli děti více otevřené. Pedagog přicházející do hodiny má vědět, co má dělat, co je jeho cílem. Nemůže se však slepě držet své přípravy a vyžadovat po dětech, aby se přizpůsobily jeho požadavkům. Naopak, pokud chce dostát svému cíli, nezbývá mu, než se přizpůsobit dětem. NENÍ to o tom, že si děti diktují, co ony chtějí - je to o tom, že pedagog vidí a cítí, v jakém je třída momentálním naladění a sám od sebe a ze sebe přizpůsobuje postup, jakým bude v tu danou chvíli pracovat. Pokud je schopen vyciťovat a pružně s dětmi pracovat, pak z této situace vytěží jak on, tak děti. Příklad - učitel přichází do hodiny matematiky. Ve třídě je ruch, neboť okolo školy proejlo několik hasičských aut. Horko těžko bude chtít po dětech soustředění na příklady a výklad látky. Pokud však situaci s hasiči zakomponuje do výuky - pohovoří o tom, co se děje, když hoří, co dělají hasiči v době poplachu atd., pak se dostane také k matematice. Třeba kolik litrů vody je v nádrži atd. Záleží na věku dětí a učivu. Pokud takto uchopí rozpoložení dětí a situaci, ve které se momentálně nacházejí, pak si představte, co všechno je mohou naučit a co všechno se od něj mohou děti naučit.