Re: není to trochu klišé?

Asi si moc nerozumíme. Já to pochopil jako dva příklady. A to ne tak, že se svět skládá pouze z těchto dvou příkladů, které mají přesně přisouzené vlastnosti a vzhled a navzájem se vylučují, s tím, že vlastnosti a vzhled jsou k sobě pevně svázány.

Pochopil jsem to tak, že první z těch paní, AČKOLI se nesnaží uměle zakrývat známky postupujícího stáří (nenašel jsem v článku, že by o svůj vzhled nedbala), je krásná povahou. Do opozice postavena druhá, která PŘESTOŽE se snaží stáří zamaskovávat, taková není. Ponaučení, které z toho plyne, je, že opravdová krása je v srdci. Což je pro někoho třeba opět klišé, pro mne ne.

Někteří tady automaticky vzali jako hotovou věc, že autorka chtěla říci: kdo se krášlí, je zlý, kdo to nedělá, je hodný. Možná. Já v tom četl něco úplně jiného a to, že být ve stáří chic znamená duševní prázdnotu, četl jsem to s tím "ačkoli."

Navíc osobně mi je blízký ten postoj přijímat stáří i se změnami fyzického vzhledu, které s sebou přináší. Opět, nejde o to, nedbat na svůj vzhled. Klidně ať někdo se známkami stáří bojuje jak může, nemám nic proti, ale stejně jako pro autorku (jak předpokládám) pro mne osobně radost ze života pramení někde jinde. Jasně, chtěl bych si zachovat fyzickou svěžest co nejdéle, nicméně nic si nenalhávám: na konci je stejně smrt.