Re: povzdech

Dášo, nezoufej. Může to být období. Mému muži doma četla hlavně babička, byl zvyklý poslouchat čtené slovo na deskách, ale sám nikdy moc číst nechtěl. Ostatně udělal si učňák a tam je do čtení knih asi taky až tak nehnali (nečtenáři ovšem mohou být třeba i na gymplu!). Když jsem ho poznala, říkal, že nikdy nečetl. Před pár lety začal doma slídit, jestli by se nenašla nějaká zajímavá knížka, má teda dost specifický výběr, nezaujme jej hned tak něco, ale prostě začal číst. Prošel si naši domácí knihovnu, u svých rodičů, občas i něco z knihovny. Začal v podstatě až po 30. Moje nejlepší kamarádka byla vždy velmi chytrá, ze školy si pamatovala vše, ale knížku nepřečetla snad ani jedinou doposud. Někdo na to není nebo má v životě období, kdy prostě nečte. Neřeš to.